Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2010/2078(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0314/2010

Předložené texty :

A7-0314/2010

Rozpravy :

PV 22/11/2010 - 13
CRE 22/11/2010 - 13

Hlasování :

PV 23/11/2010 - 6.16
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0418

Přijaté texty
PDF 121kWORD 77k
Úterý 23. listopadu 2010 - Štrasburk Konečné znění
Výroční zpráva ECB za rok 2009
P7_TA(2010)0418A7-0314/2010

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. listopadu 2010 o výroční zprávě ECB za rok 2009 (2010/2078(INI))

Evropský parlament ,

–  s ohledem na výroční zprávu Evropské centrální banky (ECB) za rok 2009,

–  s ohledem na článek 284 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na článek 15 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky připojeného ke Smlouvě,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 1998 o demokratické odpovědnosti ve třetí etapě hospodářské a měnové unie(1) ,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. října 2009 o výročním prohlášení o eurozóně za rok 2009 (KOM(2009)0527) a na pracovní dokument útvarů Komise připojený k tomuto sdělení (SEK(2009)1313/2),

–  s ohledem na zprávu skupiny na vysoké úrovni, již předsedá Jacques de Larosière, ze dne 25. února 2009,

–  s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)0499), který dne 23. září 2009 předložila Komise,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)0500), který dne 23. září 2009 předložila Komise,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2010 o výroční zprávě ECB za rok 2008(2) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. listopadu 2008 o deseti letech HMU: prvních deset let Hospodářské a měnové unie a budoucí problémy(3) ,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0314/2010),

A.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 po finančním kolapsu prohloubeném zhroucením banky Lehman Brothers klesl celkový reálný HDP v eurozóně o 4,1 %; vzhledem k tomu, že za tímto souhrnným údajem se skrývají výrazné rozdíly mezi členskými státy eurozóny,

B.  vzhledem k tomu, že roční průměrná inflace byla 0,3 % a inflační očekávaní ve střednědobém až dlouhodobém výhledu jsou stále v souladu s cílem ECB zachovat míru inflace těsně pod hranicí 2 %,

C.  vzhledem k tomu, že se průměrný schodek veřejných financí v eurozóně zvýšil přibližně na 6,3 % a podíl veřejného dluhu na HDP vzrostl v eurozóně z 69,4 % v roce 2008 na 78,7 % v roce 2009,

D.  vzhledem k tomu, že směnný kurz eura vůči americkému dolaru klesl z 1,39 USD ke dni 2. ledna 2009 na 1,26 USD v polovině března 2009, znovu dosáhl nejvyšší míry 1,51 USD na začátku prosince 2009 a v roce 2010 oslaboval až na minimální hodnotu 1,19 USD ke dni 2. června 2010,

E.  vzhledem k tomu, že směnný kurz čínského juanu vůči euru nebyl v roce 2009 čínskými úřady stanoven správně, a euro tak bylo vůči čínské měně uměle silné,

F.  vzhledem k tomu, že ECB snížila úrokové sazby na 1 % a pokračovala v zásadních a bezprecedentních nestandardních opatřeních na podporu úvěrů; vzhledem k tomu, že celková výše rozvahy ECB v roce 2009 výrazně rostla,

G.  vzhledem k tomu, že v druhé polovině roku 2009 se začaly v eurozóně objevovat známky hospodářské stabilizace a čtvrtletní míra růstu dospěla, i když stále pouze nepatrně, do kladných čísel, avšak tyto souhrnné údaje ukazují, že tento trend se neprojevil ve všech členských státech a některé zůstaly i během tohoto období stále ještě v recesi.

H.  vzhledem k tomu, že předtím, než v řadě zemí eurozóny vypukla krize státního dluhu, očekávala ECB v eurozóně v roce 2010 růst mezi 0,1 a 1,5 % reálného HDP,

Úvod

1.  vítá skutečnost, že 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která ECB dává statut instituce EU a rozšiřuje pravomoci Parlamentu jakožto hlavního orgánu, jehož prostřednictvím je ECB odpovědná evropským občanům;

2.  vítá obnovení měnového dialogu s novým Evropským parlamentem, který zahájil svou činnost po volbách v červnu 2009;

3.  podporuje návrh, aby bylo v Estonsku ke dni 1. ledna 2011 přijato euro;

4.  poukazuje na skutečnost, že opatření měnové politiky představují z hlediska reálného vývoje cen pouze jeden z mnoha faktorů, přičemž v uplynulých letech došlo ke zvýšení cen především v důsledku spekulativních tendencí na jednotlivých trzích a rostoucího a očekávaného nedostatku přírodních zdrojů;

5.  poukazuje na to, že tyto rozdíly znamenají značné problémy z hlediska vhodné měnové politiky v eurozóně; vyzývá proto vlády, aby koordinovaly své hospodářské politiky;

Hospodářská a finanční stabilita

6.  je hluboce znepokojen tím, že mezi jednotlivými ekonomikami v eurozóně přetrvávají i nadále výrazné makroekonomické rozdíly;

7.  je toho názoru, že finanční krize v některých zemích eurozóny má výrazný dopad na eurozónu jako celek a je odrazem nedostatečného fungování eurozóny; to poukazuje na potřebu reformy a pevnější koordinace hospodářských politik v eurozóně;

8.  naléhavě žádá Komisi a Centrální banku, aby předložily návrhy v souladu s návrhem k Basilejské dohodě III vypracovaným Basilejským výborem, kterými stanoví závazná pravidla pro zavedení anticyklické rezervy; vyzývá Radu, Komisi a Centrální banku, aby se při budoucí ratifikaci návrhů Basilejského výboru na úrovni skupiny G20 zasadily o důsledné a rychlé provedení návrhů;

9.  poukazuje na skutečnost, že zásady Paktu stability a růstu nebyly v minulosti vždy plně dodržovány; připomíná, že i když předlužené členské státy musí splnit cíl, kterým je znovu obnovit rovnováhu veřejných financí a snížit zadlužení, nepovede samotné dosažení tohoto cíle k vyřešení problému s hospodářskými rozdíly mezi zeměmi eurozóny a obecněji v celé EU; vyzývá proto k neomezenému a soudržnějšímu uplatňování Paktu stability a růstu; domnívá se, že Pakt stability a růstu by měl být doplněn zavedením systému včasného varování, který by dokázal odhalit případné nedostatky, např. ve formě „evropského semestru“, aby byl nejen zpřísněn dohled a rozšířena koordinace hospodářské politiky s cílem zajistit fiskální konsolidaci, ale také, aby se nad rámec rozpočtových záležitostí, řešily ostatní makroekonomické nerovnosti a posílily postupy prosazování pravidel;

10.  je přesvědčen, že nyní je nutné přijmout opatření, která by zahájila postupné snižování fiskálních schodků a obnovila důvěru v evropské veřejné finance;

11.  konstatuje, že měnová unie vyžaduje, aby silná a lepší koordinace hospodářských politik byly rázná; lituje skutečnosti, že hospodářská a měnová unie kladla důraz zejména na měnové otázky;

12.  domnívá se, že na členské státy, které se neřídí pravidly eurozóny, pokud jde o veřejné finance a přístup k důvěryhodným statistickým údajům, by se měla vztahovat rozšířená a přírůstková sada opatření, která by měla zajistit přísnější dodržování těchto pravidel;

13.  věří, že neexistence předem stanoveného mechanismu řízení krizí a chování některých vlád jsou příčinou toho, že rychlé řešení krize státního dluhu v některých členských státech eurozóny je obtížné a oslabí v budoucnu schopnost HMU reagovat rychle na případné podobné situace; vyzývá proto k vytvoření stálého rámce pro řízení krizí;

14.  naléhavě upozorňuje na to, že finanční podpora poskytovaná zemím EU v období krize veřejného dluhu musí být určena k tomu, aby vedla ke splácení úvěrů, rozpočtové rovnováze a hospodářské reformě, a zdůrazňuje nebezpečí spojené s přeměnou úvěrů ve finanční příspěvky, což podporuje uzavírání půjček a vytváření dluhů;

15.  vyzývá proto Komisi, aby předložila návrhy na posílení Paktu stability a růstu, jejichž součástí budou konkrétní cíle zaměřené na zmenšení rozdílů v konkurenceschopnosti evropských ekonomik, s cílem stimulovat růst, jenž povede k vytváření pracovních míst;

16.  sdílí obavy týkající se případných spekulací s eurem;

17.  zastává názor, že růst objemu úvěrů a vývoj cen aktiv v EU a ve členských státech jsou klíčovými ukazateli pro účinné sledování finanční stability v rámci HMU a obecněji v celé EU;

18.  je znepokojen neustálými tlaky vyvíjenými na trhy se státními dluhopisy eurozóny, které se projevují širším rozpětím; domnívá se, že přechod k jistotě vyvolaný vlnami paniky během stávající finanční krize způsobil rozsáhlé narušení trhu a vedl k nákladným negativním vnějším účinkům;

19.  požaduje včasné zahájení provádění nařízení o ratingových agenturách ((ES) č. 1060/2009) a vítá návrh Komise týkající změny nařízení(ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách ze dne 2. června 2010, zároveň však Komisi vyzývá, aby pokračovala v práci na návrzích přísnějšího dohledu nad provozem těchto agentur, zlepšení odpovědnosti ratingových agentur a posouzení možnosti zřízení evropské ratingové agentury; zdůrazňuje skutečnost, že rating státního dluhu v eurozóně se během krize ukázal jako problematický;

Řízení a rozhodování

20.  zdůrazňuje nezávislost ECB;

21.  doporučuje, aby ECB zlepšila transparentnost své činnosti s cílem zvýšit její legitimitu a předvídatelnost; transparentnost je nutná rovněž u vnitřních modelů používaných k oceňování nelikvidních zajištění a u oceňování specifických cenných papírů nabízených jako zajištění;

22.  je toho názoru, že s ohledem na nový právní statut ECB vyplývající z Lisabonské smlouvy by se kandidáti na členy výkonné rady navržení Radou měli zúčastnit zvláštního slyšení před příslušným parlamentním výborem a následně by o nich měl hlasovat Evropský parlament; konstatuje, že kromě toho od vypuknutí krize hraje ECB klíčovou úlohu, a domnívá se, že tato úloha by měla zahrnovat větší míru transparentnosti a odpovědnosti;

23.  vítá udělení právní subjektivity Euroskupině na základě Lisabonské smlouvy a účast ECB na jejích schůzích;

24.  upozorňuje, že Evropský parlament je odhodlán pokračovat v měnovém dialogu, který je důležitým prvkem při demokratické kontrole ECB;

25.  vítá návrh na zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (ESBR), který odstraní stávající nedostatky v makroobezřetnostním dohledu; vyzývá ECB, aby stanovila jasné modely a definice a zajistila tak efektivní fungování a odpovědnost ESBR; dodává, že žádné nové úkoly svěřené ECB a týkající se ESRB nijak neomezí nezávislost ECB;

26.  konstatuje, že koncept, kdy ESRB pouze vydává varování a doporučení, aniž by je skutečně prosazoval, není s ohledem na účinné provádění a odpovědnost vyhovující; vyjadřuje politování nad tím, že ESRB nemůže sám vyhlásit stav nouze;

27.  vítá návrh, podle něhož by se měl předseda ESRB účastnit slyšení před Evropským parlamentem, a to v jiném rámci než v rámci měnových dialogů;

Východisko z krize

28.  je toho názoru, že oživení hospodářské činnosti v druhé polovině roku 2009 bylo důsledkem výjimečných opatření, která od konce roku 2008 zavedly vlády a centrální banky po celém světě v podobě záruk bankovních závazků, kapitálových injekcí a systémů podpory aktiv;

29.  konstatuje, že finanční krize v eurozóně je krizí solventnosti, která se zpočátku projevila jako krize likvidity; domnívá se, že tuto situaci nelze z dlouhodobého hlediska vyřešit pouze dalším zadlužováním a zvyšováním likvidity již tak vysoce zadlužených ekonomik v kombinaci se spěšnými plány fiskální konsolidace;

30.  domnívá se, že krize odhalila trend v hospodářských politikách posledních let, který vedl k současné vysoké míře veřejného a soukromého dluhu, jejíž náprava si vyžádá řadu let; domnívá se, že pro některé části Evropy bude obtížnější než pro jiné bojovat s důsledky a vývojem krize a dosáhnout udržitelného hospodářského růstu, nových inovací a vytvářet nová pracovní místa; zdůrazňuje, že provádět reformy je třeba v celé Evropě;

31.  připomíná, že před vypuknutím finanční krize poměr veřejného dluhu k HDP v eurozóně i v celé EU a také u většiny členských států v letech 1999 až 2007 klesal, zatímco naopak míra zadlužení domácností, firem a pákový efekt finančního sektoru v tomtéž období naopak výrazně vzrostly;

32.  připomíná, že výrazné zvýšení veřejného dluhu, k němuž od roku 2008 došlo v několika členských státech, je výsledkem toho, že tyto země se musely vypořádat s excesy vyvolanými v počátcích neudržitelným růstem soukromého dluhu a ohromnými finančními bublinami; domnívá se proto, že současná krize zřetelně odhalila, že fiskální pozice je neudržitelná, pokud je neudržitelné financování soukromého sektoru;

33.  bere na vědomí, že krize spolu s následnými záchrannými opatřeními a balíčky ekonomických pobídek vedla k přijetí rozsáhlých úsporných opatření, která často přišla příliš pozdě, ale zároveň výrazně omezují schopnost vlád jednat;

34.  upozorňuje, že tyto balíčky úsporných opatření by neměly vyústit v opatření, která by mohla vážně zpomalovat ozdravení ekonomik, což by vyžadovalo nový model správy ekonomických záležitostí na základě takových nástrojů a harmonogramu, které by zajistily rovnováhu mezi procesem fiskální konsolidace a uspokojením potřeb, pokud jde o investice do pracovních míst a udržitelného rozvoje;

35.  zdůrazňuje, že nedostatek úvěrů v reálné ekonomice, konkrétně pro malé a střední podniky, byl důsledkem nižší poptávky vyplývající z oslabené činnosti v reálné ekonomice a neochoty bankovních ústavů poskytovat úvěry;

36.  zdůrazňuje, že několik bank členských států bylo přehnaně závislých na likviditě poskytované ECB;

37.  bere na vědomí, že nestandardní opatření na podporu úvěrů, která ECB zavedla od října 2008, se osvědčila a zabránila prohloubení recese a dalším finančním turbulencím; opakuje, že ustoupení od těchto opatření je třeba správně načasovat a pečlivě koordinovat s vnitrostátními vládami a s jejich činností, zejména s ohledem na to, že úsporná opatření byla zavedena kolektivně a současně v mnoha členských státech;

38.  je však znepokojen tím, že strategie pro ukončení stimulačních opatření ECB by mohla mít asymetrický dopad, neboť mezi členskými státy eurozóny existují podstatné rozdíly, pokud jde o hospodářské cykly;

39.  by uvítal, kdyby Evropská centrální banka v rámci dohod o zpětném odkupu obecně akceptovala jako záruku státní dluhopisy zemí eurozóny, a přijala tak praxi, která již byla vyzkoušena a osvědčila se v Bank of England a Federal Reserve Bank;

40.  zdůrazňuje, že postupné překonávání veřejného schodku a dlouhodobá udržitelnost veřejných financí mají zásadní význam pro eurozónu jako celek;

41.  bere na vědomí řadu návrhů na dokončení obezřetnostních opatření v EU s cílem vypořádat se s krizí a regulovat stínový bankovní systém;

42.  sdílí obavy s ohledem na procyklickou povahu stávajících regulačních, obezřetnostních, účetních a fiskálních předpisů, které zvyšují fluktuace, jež jsou neodmyslitelnou součástí fungování tržního hospodářství;

43.  zdůrazňuje, že je nutné podstatně zvýšit bankovní kapitálové rezervy a kvalitu kapitálu, a vítá návrhy Basilejského výboru týkající se užší definice základního kapitálu a zavedení vyššího kapitálového poměru; upozorňuje na propojení finanční a reálné ekonomiky a dopad, který může mít regulace jedné ekonomiky na druhou;

44.  domnívá se, že globální finanční systém musí být odolnější a je třeba, aby se ponaučení z krize zužitkovalo na celosvětové úrovni, aby se snížilo systémové riziko, zabránilo se vzniku finančních bublin a zlepšila se kvalita řízení rizik a transparentnost finančních trhů, neboť uznává, že jejich základní úlohou je financovat reálnou ekonomiku;

Vnější dimenze

45.  konstatuje, že euro si v průběhu roku 2009 získalo statut mezinárodní měny v roce 2010, bylo však vystaveno velkému nátlaku;

46.  poukazuje na to, že v období značné nestability směnného kurzu euro posílilo zejména vůči americkému dolaru a čínskému juanu, a vyjadřuje své znepokojení nad tím, že by tato skutečnost mohla mít negativní dopad na konkurenceschopnost eurozóny;

47.  uznává, že silnou pozici si euro získalo částečně díky slabé hospodářské aktivitě v USA, kde se v roce 2009 schodek běžného účtu platební bilance prudce snížil pod 3 % HDP a schodek federálního rozpočtu vzrostl ve fiskálním roce 2009 přibližně na 10 % HDP, zatímco oslabení eura bylo mimo jiné spjato s nedostatkem důvěry v globální trhy v některých vysoce zadlužených členských státech EU; sdílí obavy týkající se nárůstu objemu peněz v USA a v menší míře i v EU;

48.  je znepokojen dopadem nestability směnných kurzů a operacemi typu „carry trade“ na globální finanční stabilitu i na reálnou ekonomiku;

49.  zdůrazňuje, že bez ohledu na současnou globální finanční a hospodářskou krizi je nutné eurozónu dále rozšiřovat o nové členské státy, avšak poukazuje na to, že základním předpokladem pro členství v eurozóně je splnění Maastrichtských kritérií; vítá rychlé přijetí eura všemi členskými státy, která tato kritéria splňují;

50.  věří, že přijetí eura v Estonku je důkazem statutu, který euro má a to i přes krizi veřejného dluhu; věří, že tento status povzbudí členské státy, aby usilovaly o členství v eurozóně;

o
o   o

51.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Euroskupině a Evropské centrální bance.

(1) Úř. věst. C 138, 4.5.1998, s. 177.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2010)0090.
(3) Úř. věst. C 16E, 22.1.2010, s. 8.

Poslední aktualizace: 1. března 2012Právní upozornění