Evropský parlament ,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech a demokracii v Pákistánu, zejména na usnesení ze dne 20. května 2010(1) a 12. července 2007(2) , 25. října 2007(3) a 15. listopadu 2007(4) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2010 k výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice EU v této oblasti(5) ,

–  s ohledem na závěry Rady o svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení ze dne 16. listopadu 2009, v nichž Rada zdůrazňuje strategický význam této svobody a boje proti náboženské netoleranci,

–  s ohledem na společné prohlášení EU a Pákistánu ze dne 4. června 2010, v němž obě strany znovu potvrdily své odhodlání společně řešit otázky regionální a celosvětové bezpečnosti, prosazovat úctu k lidským právům a ještě hlouběji spolupracovat na posílení pakistánské demokratické vlády a institucí,

–  s ohledem na prohlášení svého předsedy ze dne 19. listopadu 2010 o odsouzení Asie Bibiové k trestu smrti,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Evropské komise / vysoké představitelky pro zahraniční a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové ze dne 4. ledna 2011 o vraždě guvernéra Salmána Tasíra a  na její prohlášení ze dne 12. listopadu 2010 o případu udělení trestu smrti v Pákistánu,

–  s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Salmán Tasír, guvernér provincie Paňdžáb, byl jedním z nejhlasitějších a nejvýraznějších kritiků pákistánských zákonů proti rouhání a jejich zneužívání extrémistickými skupinami v případech podobných tomu, v němž byla podle oddílu 295-C pakistánského trestního zákoníku odsouzena k trestu smrti křesťanka Asia Bibiová,

B.  vzhledem k tomu, že Salmána Tasíra zavraždil dne 4. ledna 2011 v Islámábádu jeden z jeho vlastních osobních strážců Malik Mumtaz Hussein Qadri, který nesouhlasil s Tasírovym odporem proti pákistánským zákonům proti rouhání,

C.  vzhledem k tomu, že žádný z osobních strážců, kteří byli svědky zavraždění guvernéra Tasíra, nepodnikli nic pro to, aby vraždě zabránili; vzhledem k tomu, že když se vrah objevil u soudu, dostalo se mu vřelého přijetí a podpory stovek právníků a v ulicích Karáčí pochodovaly desetitisíce demonstrantů, kteří tak vyjadřovali svůj souhlas s jeho činem; a vzhledem k tomu, že hlavní imám údajně vynesl fatvu nad Sherry Rehmanovou, bývalou pákistánskou ministryní, reformní političkou a známou novinářkou a označil ji za terč příští vraždy,

D.  vzhledem k tomu, že rozsáhlá aliance pákistánských duchovních, zastoupená organizací Jamaat e-Ahl e-Sunnat Pakistan , která vystupuje jménem umírněné sekty Barelvi, vydala v návaznosti na tuto tragickou událost prohlášení, v němž schvaluje vraždu guvernéra Tasíra, oslavuje jeho vraha a říká, že „žádný muslim by se neměl pohřbu zúčastnit, ani by se neměl pokoušet za Salmána Tasíra modlit ba v souvislosti s touto událostí ani vyjadřovat lítost či soucit“, a vyžaduje, aby žádný muslim nepronášel pohřební modlitby a žádný zbožný duchovní nevykonal pohřební obřad zavražděného guvernéra,

E.  vzhledem k tomu, že kapitola o základních právech pákistánské ústavy z roku 1973 zaručuje „svobodu hlásat náboženství a vést náboženské instituce“ (článek 20), rovnost všech občanů (článek 25) a „legitimní práva a zájmy menšin“ (článek 26),

F.  vzhledem k tomu, že prezident Asif Alí Zardárí zopakoval dne 25. prosince 2009 příslib Pákistánské lidové strany, že bude podporovat právo všech menšin na rovné zacházení,

G.  vzhledem k tomu, že právní předpisy známé jako „zákony proti“ přijaté v letech 1982 a 1986 narušují základní náboženská práva a práva menšin, která zaručuje ústava, jsou zneužívány extrémistickými skupinami a osobami, které si chtějí vyřizovat osobní účty, a vedly ke zvýšenému násilí proti příslušníkům náboženských menšin a proti občanům, kteří se odvážili pozvednout hlas a kritizovat nespravedlnost,

H.  vzhledem k tomu, že převážná většina lidí obviněných na základě zákonů proti rouhání jsou muslimové, avšak obvinění vznesená proti jednotlivým příslušníkům náboženských menšin mohou vyvolat nepřiměřené násilí vůči celé dotčené komunitě;

I.  vzhledem k tomu, že dne 30. prosince 2010 pakistánská vláda veřejně revokovala závazek ze svého manifestu, že přezkoumá diskriminační právní předpisy a v politickém prohlášení oznámila, že nemá v úmyslu zákony proti rouhání zrušit ani změnit,

J.  vzhledem k tomu, že vražda guvernéra Tasíra vyvolává bezpečnostní otázky v souvislosti se soudci, kteří případy rouhání posuzují, jelikož soudci pakistánských soudů nižších instancí již jsou vystavováni nátlaku muslimských extremistů a dokonce i soudcové soudů vyšší instance mohou váhat vynést v případech náboženského pronásledování nestranný rozsudek, neboť mají strach z toho, že teroristé zaútočí na jejich životy,

K.  vzhledem k tomu, že od vraždy guvernéra Tasíra se umírněné hlasy, náboženské menšiny a ochránci lidských práv cítí být stále více ohroženi,

L.  vzhledem k tomu, že v čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii se uvádí, že podpora demokracie a dodržování lidských práv a občanských svobod jsou základními zásadami a cíli Evropské unie a tvoří společný základ jejích vztahů se třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že obchodní a rozvojová pomoc EU je podmíněna dodržováním lidských práv a práv menšin,

1.  důrazně odsuzuje brutální vraždu guvernéra pákistánské provincie Paňdžáb Salmána Tasíra, ke které došlo dne 4. ledna 2011 na tržnici v Islámábádu, vyzdvihuje jeho odvahu a morální sílu postavit se na stranu náboženské tolerance a lidského zacházení s bezmocnými, a to navzdory vyhrocenému politickému ovzduší v Pákistánu a vyjadřuje soustrast rodině oběti a pákistánskému lidu;

2.  naléhavě vyzývá pákistánské orgány, aby podrobně vyšetřily všechny aspekty vraždy a předaly všechny pachatele tohoto zločinu urychleně do rukou spravedlnosti, a to plně v souladu s právními předpisy;

3.  konstatuje, že řada skupin bojujících za lidská práva kritizovala nedostatečnou podporu odvážného postoje guvernéra Tasíra ze strany pákistánských vedoucích představitelů – ať už politiků nebo představitelů armády – a vyjadřuje své zděšení a velké znepokojení nad rozsahem všeobecné podpory, a to i ze strany právníků, které se dostává náboženské netoleranci a jednoznačné vraždě, jejímž projevem jsou manifestace a veřejná podpora vraha; vyzývá pákistánskou vládu, aby extrémistům zabránila umlčet uměřené hlasy v zemi;

4.  je hluboce znepokojen tím, že část armády, soudců a politiků tiše či dokonce otevřeně podporuje ústupky vůči politickým a náboženským extrémistům v Pákistánu;

5.  vyjadřuje své znepokojení skutečností, že vrah guvernéra Tasíra v Islámábádu byl členem guvernérovy vlastní osobní stráže; vyzývá pákistánskou vládu, aby očistila pákistánské bezpečnostní síly od prvků islamistického extremismu a zajistila, aby bezpečnostní síly dodržovaly ústavy a právní předpisy;

6.  vyjadřuje svou podporu všem opatřením, které pákistánská vláda podnikne v boji proti šíření násilného extremismu;

7.  je znepokojen tím, že pákistánské zákony proti rouhání, proti kterým zesnulý guvernér Tasír veřejně vystupoval, jsou stále využívány k pronásledování náboženských vyznání, včetně křesťanů, jako je Asie Bibiová, matka pěti dětí, jež byla odsouzena k trestu smrti;

8.  vyzývá pákistánské orgány, aby Asiu Bibiovou okamžitě propustily a přijaly opatření pro zajištění její bezpečnosti a bezpečnosti její rodiny, která se musela ukrýt; vyzývá prezidenta Zardárího, aby využil svého ústavního práva a udělil jí milost; ve smyslu odvolání, které bylo podáno v její prospěch;

9.  vyjadřuje politování nad skutečností, že dvě největší náboženské politické strany v Pákistánu prohlásily, že si Salmán Tasír zasloužil být za své názory zavražděn, čímž vyvolávají ještě větší strach a ustupují tak politickému, tak náboženskému terorismu a kriminalitě;

10.  je znepokojen tím, že svoboda projevu, a to i na internetu, může být v Pákistánu v návaznosti na zavraždění guvernéra Tasíra omezena, protože náboženští učenci z organizace Jamaat e-Ahl e-Sunnat Pakistan otevřeně prohlašují, že „zastánci nesou stejnou vinu jako ten, kdo se rouhání dopustil“, a dodávají, že „politici, média a další by si měli vzít z této výstražné smrti ponaučení“;

11.  vítá odsouzení vraždy podstatnou částí pákistánského tisku a bere na vědomí kroky, které podnikl regulační orgán pákistánských sdělovacích prostředků proti některým televizním stanicím v reakci na způsob, jakým o této události informovaly;

12.  podporuje výzvu předních pákistánských novinářů, aby byla prozkoumána role sdělovacích prostředků při poskytování prostoru pro hlasatele krajních názorů a jiné extrémisty, kteří Tasírovi a jiným podobně smýšlejícím veřejným činitelům otevřeně vyhrožovali;

13.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že zákony proti rouhání, na základě kterých může být v Pákistánu uložen trest smrti a které jsou často využívány k ospravedlnění cenzury, kriminalizace, pronásledování a někdy i vraždění příslušníků politických, rasových a náboženských menšin, umožňují formy zneužívání postihující v Pákistánu osoby jakéhokoli vyznání;

14.  vyzývá vládu Pákistánu, aby zásadně revidovala blasfemické zákony a jejich stávající uplatňování, mimo jiné nutný trest smrti nebo doživotní vězení stanovené v oddíle 295 C trestního zákoníkupro kohokoli, kdo je shledán vinným z rouhání proti proroku Mohamedovi a provedla změny;

15.  vyzdvihuje zejména snahy ministra pro menšiny Šahbáze Bhátího, kteří podali návrh zákona požadující zrušení trestu smrti za zločin rouhání; očekává, že pákistánské orgány udělají vše pro to, aby ochránily životy všech, kterým islamističtí radikálové vyhrožují z důvodu jejich světských či odlišných názorů, zejména právníků, soudců a ochránců lidských práv bojujících za právní stát;

16.  očekává, že pákistánská vláda přijme všechna nezbytná opatření, aby zajistila bezpečnost všech soudců v Pákistánu a umožnila jim tak plnit jejich ústavní úlohu, aniž by se obávali výhružek, násilí nebo obtěžování;

17.  kladně přijímá skutečnost, že Pákistán podepsal ratifikační listiny Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech a Úmluvu proti mučení; vyzývá pákistánskou vládu, aby odvolala výhrady k těmto dvěma dohodám a zaručila svobodu náboženského vyznání zakotvenou v paktu OSN a poskytla ochranu svým občanům, aby jim tak umožnila svobodně praktikovat jejich víru;

18.  vyzývá pákistánskou vládu, aby zaručila lidská práva menšin vymezená v ústavě a ve Všeobecné deklaraci lidských práv, zejména pak v jejím článku 18, který stanoví, že „každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství“;

19.  podporuje všechny iniciativy, jejichž cílem je podpořit dialog a vzájemný respekt mezi komunitami; vyzývá politické orgány a náboženské autority v Pákistánu, aby podporovaly toleranci a podnikly kroky proti nenávisti a násilnému extremismu;

20.  naléhá na pákistánskou vládu, aby realizovala navrhované reformy vzdělávacího systému a aby regulovala a kontrolovala medresy; vybízí pákistánské orgány, aby z učebnic, jež schvaluje odbor národních osnov ministerstva školství, odstranily jakoukoli propagaci nenávisti, náboženské nadřazenosti a hanobení náboženství;

21.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby do svého politického dialogu s Pákistánem začlenila otázku náboženské tolerance ve společnosti, neboť se jedná o věc ústředního významu pro dlouhodobý boj proti náboženskému extremismu;

22.  vyzývá členské státy a Komisi, aby i nadále poskytovaly finanční podporu organizacím pro lidská práva a ochránce lidských práv a aby nastínily praktická opatření, kterými podpoří aktivity občanské společnosti v Pákistánu zaměřené proti blasfemickým zákonům a další diskriminační legislativě;

23.  naléhavě vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby naléhala na pákistánskou vládu, aby prosazovala doložku o demokracii a lidských právech zakotvenou v dohodě o spolupráci mezi Evropskou unií a Pákistánskou islámskou republikou; vyzývá Komisi, aby předložila zprávu o provádění dohody o spolupráci a doložky o demokracii a lidských právech;

24.  vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby podporovala pákistánskou vládu při budování ministerstva pro lidská práva a vytváření smysluplné, nezávislé a autoritativní národní komise pro lidská práva;

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Pákistánu.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2010)0194. (2) Úř. věst. C 175 E, 10.7.2008, s. 583. (3) Úř. věst. C 263 E, 16.10.2008, s. 666. (4) Úř. věst. C 282 E, 6.11.2008, s. 434. (5) Přijaté texty, P7_TA(2010)0489.