Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o Pákistánu, konkrétně o vraždě guvernéra Šahbáze Bhátího
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech a demokracii v Pákistánu, zejména na usnesení ze dne 20. ledna 2011(1) a 20. května 2010(2), 12. července 2007 (3), 25. října 2007(4) a 15. listopadu 2007(5),
– s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a o politice Evropské unie v této oblasti(6),
– s ohledem na závěry Rady o netoleranci, diskriminaci a násilí na základě náboženství nebo víry přijaté dne 21. února 2011,
– s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové o vraždě ministra pro menšiny v Pákistánu, pana Šahbáze Bhátího ze dne 2. března 2011,
– s ohledem na prohlášení předsedy Evropského parlamentu Jerzyho Buzka ze dne 2. března 2011,
– s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,
– s ohledem na Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech z roku 1966 (ICCPR),
– s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,
– s ohledem na článek 19 pákistánské ústavy, který se týká svobody projevu,
– s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že dne 2. března 2011 byl pákistánský ministr pro menšiny Šahbáz Bhátí zavražděn ozbrojenými muži, kteří zaútočili na jeho vozidlo při cestě do zaměstnání ve městě Islamabád, vzhledem k tomu, že k odpovědnosti za útok se přihlásilo hnutí Talibánu Pandžáb (Tehreek-e-Taliban Pandžáb), které uvedlo, že ministr byl zavražděn pro svůj postoj k zákonům proti rouhání,
B. vzhledem k tomu, že p. Bhátímu pákistánské orgány přes opakované hrozby zabití ze strany islamistických skupin zamítly jeho zvláštní žádost o neprůstřelný automobil a důvěryhodné osobní strážce dle vlastní volby,
C. vzhledem k tomu, že Šahbáz Bhátí byl jediný křesťanský člen pákistánského kabinetu a jeden z mála politických vůdců v zemi, který měl odvahu bojovat proti takovým zákonům a nespravedlnosti, ke kterým vedly,
D. vzhledem k tomu, že k vraždě došlo jen dva měsíce po zavraždění Salmana Tasíra, guvernéra provincie Pundžáb, jedním z jeho osobních strážců, který nesouhlasil s jeho postojem k pákistánským zákonům proti rouhání,
E. vzhledem k tomu, že dne 1. března 2011 byl zavražděn také třetí významný pákistánský zastánce lidských práv Naem Sabír Jamaldini, koordinátor výboru pro lidská práva v Pákistánu, který se angažoval zejména v boji proti porušování lidských práv v regionu Balúčistán,
F. vzhledem k tomu, že byla údajně vynesena fatva nad Sherry Rehmanovou, bývalou pákistánskou ministryní, reformní političkou a známou novinářkou, a že byla označena za terč příští vraždy,
G. vzhledem k tomu, že ministr Bhátí a guvernér Tasír pouze prosazovali postoj přijatý vládnoucí Pákistánskou lidovou stranou, vzhledem k tomu, že když dne 30. prosince 2010 vláda ministra Gíláního veřejně revokovala závazek ze svého manifestu, že přezkoumá zákony proti rouhání, nechala zastánce reformy zcela izolované a náchylné hrozbám radikálních náboženských vůdců a militantních extremistických skupin, které zastrašují, ohrožují a vraždí ty, kteří stojí v opozici,
H. vzhledem k tomu, že politikové, politické strany a zástupci sdělovacích prostředků a občanské společnosti, jako aktivisté za práva žen a lidská práva, jsou neustále zastrašováni a dokonce vražděni, a vzhledem k tomu, že veřejná diskuze o zákonech proti rouhání je ve stále větší míře potlačována,
I. vzhledem k tomu, že v čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii se uvádí, že podpora demokracie a dodržování lidských práv a občanských svobod jsou základními zásadami a cíli Evropské unie a tvoří společný základ jejích vztahů se třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že rozvojová pomoc EU je podmíněna dodržováním lidských práv a práv menšin;
1. jednoznačně odsuzuje brutální vraždu Šahbáze Bhátího, ministra pro menšiny pákistánské vlády, k níž došlo dne 2. března 2011, a vyjadřuje upřímnou soustrast rodině a přátelům oběti a pákistánskému lidu a zároveň solidaritu s těmi, kteří zůstávají ohrožováni a přesto nadále vyjadřují své postoje;
2. blahopřeje ministrovi Šahbázimu Bhátímu k jeho odvaze a prokázanému nasazení podporovat spravedlnost, dialog mezi různými náboženstvími a svobodu náboženství a víry v Pákistánu a také k jeho zapojení v případu křesťanky Asie Bibiové, matky pěti dětí, která byla odsouzena k trestu smrti za rouhání, a to i přesto, že neustále čelil výhrůžkám a vystavoval se obrovskému osobnímu riziku;
3. uznává odhodlání ministra Šahbáze Bhátího bojovat proti zákonům proti rouhání a nespravedlnosti, k níž vedou; uznává pokrok, jehož bylo během jeho působení ve funkci ministra dosaženo, včetně významných a diskrétních jednání o potenciálních změnách těchto zákonů;
4. konstatuje, že na rozdíl od slabé reakce veřejnosti na vraždu guvernéra Salmana Tasíra, zavraždění ministra Šahbáze Bhátího vyvolalo rozsáhlou reakci napříč politickým spektrem, ve sdělovacích prostředcích a napříč širokým náboženským a etnickým spektrem pákistánské společnosti; doufá, že tento projev nevole přispěje ke sjednocení všech, kteří usilují o ochranu demokratických hodnot zakotvených v pákistánské ústavě;
5. naléhavě vyzývá pákistánské orgány, aby podrobně vyšetřily všechny aspekty vraždy Šahbáze Bhátího a předaly všechny pachatele tohoto zločinu urychleně do rukou spravedlnosti, a to plně v souladu s právními předpisy, a zároveň aby zajistily urychlené a spravedlivé trestní stíhání vraha guvernéra Salmana Tasíra;
6. vyzývá pákistánskou vládu, aby posílila opatření na zajištění ochrany členů kabinetu a osob, jimž hrozí konkrétní nebezpečí ze strany náboženských extremistů a teroristů, jako jsou např. bývalá ministryně pro informace Sherry Rehmanová nebo advokáti, kteří zastupují osoby obžalované z rouhání;
7. vyzývá pákistánskou vládu, aby neprodleně jmenovala nového ministra pro menšiny, a potvrzuje svůj postoj, že tuto funkci by měla plnit osoba, která bude jednoznačně a nestranně zastupovat menšiny;
8. vyzývá pákistánskou vládu, aby podporovala ministerstvo pro menšiny v jeho další činnosti a podporovala vizi Šahbáze Bhátího, zejména dialog na celostátní úrovni mezi náboženskými vůdci a místní projekty výboru pro harmonické soužití různých vyznání;
9. znovu naléhavě žádá pákistánskou vládu, všechny politické strany, občanskou společnost a sdělovací prostředky, aby se spojily a bojovaly proti extremistickým útokům; doufá, že pákistánská vláda bude zastupovat jak svým složením, tak svými činy pákistánskou společnost složenou z mnoha etnik a mnoha náboženství;
10. požaduje, aby byla bezodkladně provedena změna politiky, tzn. aby se přestala vůči takovýmto extremistům uplatňovat politika ústupků, přičemž je třeba získat podporu armády, soudního systému, sdělovacích prostředků a také politiků, a to s ohledem na stávající politický přístup, který vedl k těmto dramatickým následkům, žádá pákistánskou vládu, aby zabránila tomu, aby zastánci náboženské tolerance a dodržování všeobecných zásad lidských práv v zemi byli umlčeni extremisty;
11. je hluboce znepokojen ovzduším netolerance a násilí a naléhavě žádá pákistánskou vládu, aby trestně stíhala ty, kteří podněcují násilí v Pákistánu, zejména ty, kteří požadují smrt jednotlivců a skupin, s nimiž nesouhlasí, a někdy za jejich smrt nabízí odměnu, a aby přijala opatření na zahájení diskuze v této oblasti;
12. oceňuje zejména snahy bývalé ministryně Sherry Rehmanové a nedávného ministra pro menšiny Šahbáze Bhátího změnit zákony proti rouhání s cílem zabránit jejich zneužívání a vyzývá vládu, aby tyto i další diskriminační zákony zrušila, mezi nimi také oddíl 295 B a C trestního zákoníku, které jsou pozůstatky minulosti; naléhavě žádá pákistánskou vládu, aby také prosazovala stávající právní předpisy, jako je článek 137 trestního zákoníku, který stanoví trestnost podněcování k nenávisti;
13. vyzývá příslušné evropské orgány, aby do svého politického dialogu s Pákistánem začlenily otázku náboženské tolerance ve společnosti, neboť se jedná o věc ústředního významu pro dlouhodobý boj proti náboženskému extremismu;
14. navrhuje, aby EU pozvala pákistánskou vládu k výročnímu kulatému stolu, kde bude projednána situace menšin v Pákistánu, a aby byl Evropský parlament začleněn do příprav a uskutečnění této akce;
15. vyzývá příslušné orgány EU, aby i nadále finančně podporovaly organizace pro lidská práva a ochránce lidských práv a aby nastínily praktická opatření, kterými podpoří aktivity občanské společnosti v Pákistánu zaměřené proti zákonům proti rouhání a další diskriminační legislativě;
16. vítá nedávné závěry Rady týkající se netolerance, diskriminace a násilí na základě náboženského vyznání nebo víry, které vyzývají k intenzivnějšímu úsilí EU v této oblasti; vyzývá příslušné orgány EU, aby se aktivně zabývaly otázkami pronásledování na základě náboženského vyznání na celém světě;
17. vyzývá příslušné orgány EU, aby prozkoumaly možnost využití Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) s cílem poskytnout prostředky na podporu boje proti náboženské netoleranci, extremismu a diskriminačním zákonům kdekoli na světě; opakovaně vyzývá vysokou představitelku, aby vytvořila stálou funkci v rámci ředitelství pro lidská práva při Evropské službě pro vnější činnost, která by se zabývala sledováním situace vládních a společenských omezení svobody svědomí a příslušných práv;
18. žádá příslušné orgány EU, aby vyzvaly pákistánskou vládu k obnovení samostatné funkce ministra pro lidská práva a k vytvoření smysluplného, nezávislého a nestranného vnitrostátního výboru pro lidská práva;
19. naléhavě vyzývá příslušné orgány EU, aby trvaly na tom, aby pákistánská vláda prosazovala doložku o demokracii a lidských právech zakotvenou v dohodě o spolupráci mezi Evropskou unií a Pákistánskou islámskou republikou; vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby předložila zprávu o provádění dohody o spolupráci a doložky o demokracii a lidských právech;
20. připomíná, že Pákistán má jako signatář Mezinárodního paktu o občanských a politických právech určité závazky, a vyzývá příslušné orgány Pákistánu, aby se zapojily do procesu přezkumu plošných výminek k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, z nichž některé omezují práva zakotvená v pákistánské ústavě nebo jsou v rozporu s pojetím nadřazenosti mezinárodního práva nad právem vnitrostátním; je toho názoru, že způsob, jakým jsou v současné době uplatňovány zákony proti rouhání, je jasným porušením těchto povinností, a žádá, aby tuto skutečnost ESVČ zohlednila při posuzování případného využití programu GSP+ v Pákistánu od roku 2013 a aby o této záležitosti informovala Parlament;
21. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Pákistánu.