Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh doporučení Radě, který k návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení předložila jménem skupiny PPE Laima Liucija Andrikienė (B7-0164/2013),

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a na obecnou připomínku č. 22 vydanou Výborem Organizace spojených národů pro lidská práva(1),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na závěry Rady o nesnášenlivosti, diskriminaci a násilí na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení přijaté v letech 2009 a 2011(2),

–  s ohledem na strategický rámec EU a akční plán pro lidská práva a demokracii, které Rada přijala dne 25. června 2012(3),

–  s ohledem na společné sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 12. prosince 2011 nazvané „Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU – na cestě k efektivnějšímu přístupu“ (COM(2011)0886),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 13. června 2012 týkající se zvláštního zástupce EU pro lidská práva(4) a na rozhodnutí Rady 2012/440/SZBP ze dne 25. července 2012 o jmenování zvláštního zástupce Evropské unie pro lidská práva(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o přezkoumání strategie EU v oblasti lidských práv(6),

–  s ohledem na svá usnesení o výročních zprávách o stavu lidských práv a demokracie ve světě a o politice Evropské unie v této oblasti(7),

–  s ohledem na článek 36 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na návrh pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení (dále jen „pokyny“),

–  s ohledem na čl. 121 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0203/2013),

A.  vzhledem k tomu, že článek 21 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že veškerá činnost EU na mezinárodní scéně spočívá na zásadách demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, na zásadách rovnosti a solidarity a na dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva;

B.  vzhledem k tomu, že právo na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, včetně teistického, neteistického a ateistického přesvědčení, práva nevěřit a práva své náboženské vyznání nebo přesvědčení změnit, patří mezi základní svobody všech lidských bytostí a je provázáno s dalšími lidskými právy a základními svobodami, jak je zakotveno v článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv;

C.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament opakovaně vyzýval k vypracování ambiciózního souboru opatření, která by sloužila k prosazování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci vnější politiky EU;

D.  vzhledem k tomu, že Evropský parlament v této souvislosti přivítal snahu EU o vytvoření pokynů ohledně svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v souladu s akčním plánem EU pro lidská práva a demokracii a zdůraznil, že je třeba, aby do přípravy těchto pokynů byly zapojeny Parlament a občanská společnost;

E.  vzhledem k tomu, že na základě standardů mezinárodního práva mají všechny státy povinnost poskytovat ochranu všem svým občanům i všem ostatním osobám ve své jurisdikci; vzhledem k tomu, že existuje mnoho zpráv o tom, že v některých zemích světa dochází v souvislosti s konkrétní náboženskou příslušností, přesvědčením nebo jakýmikoli oprávněnými veřejnými projevy náboženského vyznání nebo přesvědčení k perzekuci osob a jejich rodin a že terčem útoků jsou v této souvislosti i společenství a místa konání náboženských obřadů a příslušné instituce; vzhledem k tomu, že diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení stále existuje ve všech oblastech světa včetně Evropy a že příslušníkům určitých náboženských společenství, včetně příslušníků náboženských menšin či nevěřících, jsou v mnoha zemích i nadále upírána jejich lidská práva a že tito lidé jsou pravidelně diskriminováni, zatýkáni, odsuzováni a v mnoha zemích někdy dokonce popravováni z důvodu svého náboženského vyznání nebo přesvědčení;

1.  předkládá Radě tato doporučení:

Důvody k přijetí opatření

a)  jednou z priorit vnější politiky EU musí být prosazování práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení a zamezení tomu, aby bylo toto právo porušováno;

b)  násilí páchané na příslušnících náboženských společenství a menšin či osobách s nenáboženským přesvědčením, jejich pronásledování a diskriminace jsou jevy, které v mnoha částech světa stále přetrvávají; v důsledku nedostatečné náboženské tolerance a ochoty k dialogu dochází v prostředí, kde nepanuje atmosféra ekumenické pospolitosti, k politickým nepokojům, násilí a otevřeným ozbrojeným konfliktům, které ohrožují lidské životy a podrývají stabilitu příslušného regionu; základním prvkem politiky EU v oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení by mělo být jednoznačné a okamžité odsouzení všech forem násilí a diskriminace; zvláštní pozornost by přitom měla být věnována situaci těch osob, které změní své náboženské vyznání nebo přesvědčení, protože v praxi jsou právě ony v mnoha zemích často vystaveny sociálnímu tlaku, zastrašování nebo otevřenému násilí;

Účel a zaměření

c)  účelem a cílem pokynů EU by mělo být podporovat a chránit svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení ve třetích zemích, začlenit téma svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení do všech vnějších akcí EU a jejích politik v oblasti lidských práv a stanovit jasné ukazatele, kritéria, standardy a praktické pokyny k výraznějšímu prosazování svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci pracovní činnosti úředníků institucí EU a členských států, čímž se přispěje k větší soudržnosti, účinnosti a viditelnosti kroků, které EU činí v rámci svých vnějších vztahů;

Definice

d)  pokyny by se měly vyznačovat jednoznačností všech použitých definic a měly by v souladu s mezinárodním právem poskytovat náležitou a neomezenou ochranu práva na svobodné náboženské vyznání nebo přesvědčení projevované v soukromém i veřejném životě, ale i v individuálním, kolektivním a institucionálním rámci, včetně práva věřit či nevěřit, práva změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení a práva na svobodu projevu, shromažďování a sdružování a práva rodičů vychovávat své děti v souladu se svým morálním přesvědčením – tj. náboženským i nenáboženským; vypracovat jednoznačné definice a zajistit plnou ochranu je nutno, i pokud jde o uznání právní subjektivity náboženských a na vyznání založených institucí a o respektování jejich autonomie, o uznání práva odmítnout vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí, práva na azyl a práva světit dny odpočinku, slavit svátky a dodržovat obřady v souladu s pravidly stanovenými na základě určitého náboženského vyznání nebo přesvědčení a uznání základního práva na ochranu soukromého majetku;

Zásady praktického postupu

e)  pokyny by měly vycházet z mezinárodního práva a smluv, které byly mezinárodním společenstvím uznány a ratifikovány;

Proporcionalita

f)  jak se stanoví v návrhu pokynů, v souladu se zásadami přijatými mezinárodním společenstvím nelze omezovat svobodu, která tkví v možnosti odmítnout vyznávat nebo přijmout vnucované náboženství, a svobodu rodičů a zákonných zástupců zajistit náboženskou a morální výchovu; jakýkoli jiný projev práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení smí být podroben pouze „takovým omezením, která jsou předepsána zákonem a jsou nutná pro ochranu veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví či morálky nebo základních práv a svobod ostatních“(8); tato omezení musí být zároveň vykládána pouze s ohledem na ochranu práv ostatních osob, přímo s ní souviset a být jí úměrná, přičemž je nutno nalézt mezi právy všech stran příslušnou rovnováhu; v pokynech by proto měl být kladen důraz na kritérium proporcionality;

Svoboda projevu

g)  svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení a svoboda projevu jsou práva, která se vzájemně posilují, avšak v případě, že uplatňování těchto dvou práv vytváří napětí, měla by EU rovněž mít na paměti, že nástroje moderních sdělovacích prostředků umožňují užší vzájemné propojení mezi kulturami a vyznáními; proto by měla být přijata opatření s cílem zabránit tomu, aby v reakci na kritická, a zvláště pak na posměvačná či zesměšňující vyjádření učiněná v rámci svobody projevu nedocházelo k násilí mezi kulturami; v této souvislosti by EU měla přispět k utlumení podobného napětí, např. prosazováním vzájemného porozumění a dialogu, a jednoznačně odsoudit jakýkoli násilný čin spáchaný v reakci na takové vyjádření a měla by se jasně postavit jakémukoli pokusu trestně postihovat svobodu slova ve vztahu k náboženským otázkám, jaký představují například zákony o rouhačství;

Kolektivní rozměr svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení

h)  v pokynech je třeba zdůraznit, že nedílnou součástí svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení je právo každého jednotlivce tuto svobodu projevovat sám nebo spolu s ostatními; k tomu patří: