Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a další smlouvy a nástroje OSN týkající se lidských práv,

–  s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN ze dne 8. září 2000 (A/Res/55/2) a související rezoluce Valného shromáždění OSN,

–  s ohledem na článek 21 Smlouvy o Evropské Unii (SEU),

–  s ohledem na výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012 přijatou Radou dne 6. června 2013,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2011 a politice Evropské unie v této oblasti(1),

–  ohledem na strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii (11855/2012), který přijala Rada pro zahraniční věci dne 25. června 2012,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2012 o přezkoumání strategie EU v oblasti lidských práv(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2012/440/SZBP ze dne 25. července 2012 o jmenování zvláštního zástupce Evropské unie pro lidská práva(3),

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu ze dne 13. června 2012 týkající se zvláštního představitele EU pro lidská práva(4),

–  s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 14. května 2012 na téma „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“,

–  s ohledem na doporučení Evropského parlamentu vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, Radě a Komisi ze dne 13. června 2013 ohledně přezkumu organizace a fungování ESVČ(5),

–  s ohledem na obecné zásady Evropské unie v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva(6),

–  s ohledem na pokyny Evropské unie na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení a na doporučení Parlamentu Radě ze dne 13. června 2013 o pokynech EU na podporu a ochranu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení,

–  s ohledem na pokyny Evropské unie na podporu a ochranu veškerých lidských práv lesbických žen, gayů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů (LGBTI),

–  s ohledem na obecné zásady EU týkající se dialogů o lidských právech, které přijala Rada dne 13. prosince 2001 a jež byly revidovány dne 19. ledna 2009,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2013 o korupci ve veřejném a soukromém sektoru: dopad na lidská práva ve třetích zemích(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2013 o 22. zasedání Rady OSN pro lidská práva(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o podpoře EU Mezinárodnímu trestnímu soudu: čelit problémům a překonávat potíže(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o přezkumu evropské politiky sousedství(10),

–  s ohledem na společné sdělení Evropské komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 20. března 2013 nazvané „Evropská politika sousedství: směrem k posílenému partnerství“ (JOIN(2013)4) a ze dne 25. května 2011 nazvané „Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami“ (COM(2011)0303),

–  s ohledem na strategický dokument k evropskému nástroji pro demokracii a lidská práva (EIDHR) na období 2011–2013 a na návrh Komise na nové finanční nařízení týkající se nástroje pro demokracii a lidská práva na období 2014–2020 (COM(2011)0844),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 29. března 2012 o způsobu a podmínkách možného založení Evropské nadace pro demokracii (END)(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o politikách EU na podporu obhájců lidských práv(12),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2011 o vnější politice EU na podporu demokracie(13),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU(14),

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN 67/176 ze dne 20. prosince 2012 o moratoriu na používání trestu smrti,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 1325 (2000), 1820 (2008), 1888 (2009), 1889 (2009), 1960 (2010) a 2106 (2013) o ženách, míru a bezpečnosti,

–  s ohledem na zprávu o ukazatelích EU pro účely komplexního přístupu k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1325 a 1820 o ženách, míru a bezpečnosti ze strany EU přijatou Radou EU dne 13. května 2011,

–  s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN o právech dítěte, zejména pak na její nejnovější rezoluci ze dne 4. dubna 2012 (66/141),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o lidských právech, sociálních a environmentálních normách v mezinárodních obchodních dohodách(15),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o politikách mezinárodního obchodu v kontextu naléhavých otázek spojených se změnou klimatu(16),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o sociální odpovìdnosti podnikù v mezinárodních obchodních dohodách(17),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0418/2013),

A.  vzhledem k tomu, že politiky EU na podporu lidských práv a demokracie ve světě se stále více potýkají s různými procesy transformace, k nimž patří lidová povstání, konflikty, situace po ukončení konfliktu a zablokované procesy transformace v zemích s diktátorským režimem; vzhledem k tomu, že z výroční zprávy EU o lidských právech a demokracii ve světě v roce 2012 vyplývá, že EU musí nadále rozvíjet schopnost pružně politicky reagovat; vzhledem k tomu, že nejdůležitějším politickým rozhodnutím EU je odolnost a politické odhodlání dostát základním hodnotám Evropské unie v náročných obdobích a pod tlakem jiných politických cílů a zájmů;

B.  vzhledem k tomu, že spravedlnost, právní stát, odpovědnost, transparentnost, boj proti beztrestnosti, spravedlivý proces a nezávislost soudů jsou základními atributy ochrany lidských práv;

C.  vzhledem k tomu, že článek 21 SEU posílil závazek EU, aby její činnost na mezinárodní scéně spočívala na zásadách demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, na zásadách rovnosti a solidarity a na dodržování zásad Charty OSN, Listiny základních práv Evropské unie a mezinárodního práva,

D.  vzhledem k tomu, že základní součástí procesu rozšiřování jsou i nadále kodaňská politická kritéria: stabilita institucí zaručujících demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a respektování a ochranu menšin;

E.  vzhledem k tomu, že nepokoje v arabském světě přiměly Evropskou unii, aby uznala selhání předchozích politik a při přezkumu politiky sousedství přijala přístup, který nabízí „více za více“ a vychází ze závazku „upravovat výši podpory EU pro partnery podle pokroku v politických reformách a při budování pevné demokracie“, respektování lidských práv a základních svobod, k čemuž patří svobodné a spravedlivé volby, svoboda sdružování, projevu a shromažďování, svobodný tisk a sdělovací prostředky, právní stát s nezávislým soudnictvím a svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání nebo přesvědčení;

F.  vzhledem k tomu, že v závěrech Rady ke sdělení Evropské komise nazvanému „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ přijatých v květnu 2012 je konkrétně uvedeno, že „podpora poskytovaná partnerům bude přizpůsobena jejich situaci z hlediska rozvoje a jejich angažovanosti a pokroku v oblasti lidských práv, demokracie, právního státu a řádné správy věcí veřejných“; vzhledem k tomu, že nejnovější společný postoj EU k fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci se zavazuje, že v rozvojové spolupráci je nutné systematicky pracovat s koncepcí „demokratické odpovědnosti“, podle níž partnerské země nesou odpovědnost za podporu vstřícného prostředí pro občanskou společnost a za posílení postavení parlamentů, místních orgánů, vnitrostátních kontrolních orgánů a svobodných sdělovacích prostředků;

G.  vzhledem k tomu, že v červnu 2012 přijala Rada EU strategický rámec a akční plán EU pro lidská práva a demokracii, v němž orgány EU zavazuje k dosažení několika konkrétních politických cílů; vzhledem k tomu, že v červenci 2012 Rada EU ustavila a pojmenovala pozici prvního tematického zvláštního zástupce EU pro lidská práva; vzhledem k tomu, že postup přijetí nového akčního plánu pro lidská práva a demokracii, který začne platit od ledna 2015, kdy skončí platnost nynějšího akčního plánu, je nutno zahájit na jaře roku 2014;

H.  vzhledem k tomu, že v říjnu 2012 byla založena Evropská nadace pro demokracii a že jejím hlavním cílem je poskytovat přímou podporu prodemokratickým aktivistům a organizacím usilujícím o přechod na demokracii v evropském sousedství a mimo něj;

I.  vzhledem k tomu, že zřízení Evropské služby pro vnější činnost doprovázel příslib, že podpora lidských práv a demokracie se stane nedílnou součástí této nové diplomatické služby EU; vzhledem k tomu, že síť delegací EU po celém světě dává vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise novou možnost provádět politiku EU v oblasti lidských práv;

J.  vzhledem k tomu, že Parlament ve svých usneseních o předchozí výroční zprávě a o přezkoumání strategie EU v oblasti lidských práv (obě usnesení byla přijata v prosinci 2012) zdůraznil nutnost reformovat vlastní postupy, do své činnosti vetknout lidská práva a navazovat na svá usnesení naléhavě odsuzující porušování demokracie, lidských práv a právního státu;

K.  vzhledem k tomu, že z průzkumu veřejného mínění, jejž v 27 členských státech EU pro Evropský parlament provedl Eurobarometr v listopadu a prosinci roku 2012, opět vyplývá, že ochrana lidských práv je v očích Evropanů stále nejdůležitější hodnotou; vzhledem k tomu, že věrohodné plnění stanovených závazků EU v oblasti podpory lidských práv a demokracie ve vnějších politikách má zásadní význam pro zachování celkové důvěryhodnosti zahraniční politiky EU;

L.  vzhledem k tomu, že v prosinci 2012 získala Evropská unie Nobelovu cenu za přínos pro rozvoj míru a usmíření, demokracie a lidských práv v Evropě;

Obecné připomínky

1.  považuje lidská práva za ústřední téma vztahů EU se všemi třetími zeměmi, včetně svých strategických partnerů; zdůrazňuje, že politika EU v oblasti lidských práv musí důsledně dodržovat povinnosti stanovené Smlouvami, zajistit soudržnost mezi vnitřními a vnějšími politikami a ve vnějších politikách se vyhýbat uplatňování dvojích norem; vyzývá proto k přijetí závěrů Rady pro zahraniční věci o lidských právech a strategických partnerech, jež by stanovily pro členské státy a úředníky EU společný minimální základ pro otázky lidských práv, jejž musí tito představitelé začlenit do vztahů se svými strategickými protějšky;

2.  vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, zvláštního zástupce EU pro lidská práva a službu ESVČ, aby tyto závazky plnili a začlenili lidská práva a demokracii do vztahů EU s partnery, a to i na nejvyšší politické úrovni, a využili k tomu veškeré vhodné nástroje vnější politiky EU;

3.  podtrhuje, že v ochraně a podpoře demokracie a lidských práv hraje klíčovou úlohu občanská společnost; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby zajistila úzkou spolupráci a partnerství s občanskou společností včetně ochránců lidských práv; dále se domnívá, že by EU měla nadále v plné míře uplatňovat svůj vliv a podporovat zastánce lidských práv, demokracie, svobody a transparentnosti na celém světě;

4.  uznává, že orgány a instituce EU a všechny členské státy by měly zaujmout pevný a soudržný přístup k porušování lidských práv po celém světě, a to transparentním a odpovědným způsobem; domnívá se, že EU by v případech, kdy se setká s případy přetrvávajícího porušování lidských práv, měla reagovat jednotně a zajistit, aby její sdělení uslyšely nejen zneužívající vlády, ale také jejich obyvatelstvo; vyzývá Radu pro zahraniční věci, aby každý rok pořádala veřejnou diskusi o lidských právech;

5.  připomíná své odhodlání být úzce zapojen a konzultován pøi uplatòování strategického rámce EU pro lidská práva a demokracii;

Výroční zpráva EU za rok 2012

6.  vítá přijetí výroční zprávy EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012; očekává trvalý závazek ze strany vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise, s pravidelnými zprávami předkládanými Parlamentu; žádá, aby při přípravě zpráv v budoucnu probíhala mezi orgány a institucemi EU konstruktivní jednání zaměřená na zlepšení viditelnosti opatření Unie v této oblasti;

7.  domnívá se, že výroční zpráva by se měla stát klíčovým nástrojem, který umožní předávat informace o činnosti EU v oblasti lidských práv a demokracie jednat o ní; vítá proto skutečnost, že se vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise a služba ESVČ zavázaly k využívání výročních zpráv coby zpráv o provádění strategického rámce EU a akčního plánu pro lidská práva a demokracii;

8.  bere na vědomí zmínky o činnosti zvláštního zástupce EU pro lidská práva v rámci výroční zprávy a vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a službu ESVČ, aby používaly více hloubkových analýz, především co se týče významu zástupce pro provádění strategického rámce a akčního plánu, a zajistily tak odpovídající popis jeho úlohy a práce;

9.  cení si úsilí o zanesení různých činností EU v oblasti lidských práv a podpory demokracie do zpráv o jednotlivých zemích, které poskytují velké množství informací o činnosti orgánů EU po celém světě; s politováním však konstatuje, že ve zprávách o jednotlivých zemích chybí systematický, jasný a ucelený rámec, který by umožnil přesněji analyzovat dopad a účinnost opatření EU;

10.  opakuje svůj názor, že zprávy o jednotlivých zemích by měly být dále zpřísněny a že by měly informovat o uplatňování strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země, a odkazovat tak na zvláštní referenční hodnoty, které by vycházely ze souboru ukazatelů a umožňovaly by posoudit pozitivní i negativní tendence, vyhodnotit účinnost opatření EU a podložit případné upravení úrovně podpory EU podle dosaženého pokroku v oblasti lidských práv, demokracie, právního státu a řádné správy věcí veřejných;

11.  vítá úsilí o začlenění činností Evropského parlamentu do výroční zprávy; podporuje využití acquis a potenciálu Parlamentu, zejména řady studií a analýz, jejichž vypracování zadal, a důrazně vybízí vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a službu ESVČ, aby informovaly o opatřeních EU přijatých v návaznosti na usnesení Parlamentu včetně naléhavých usnesení týkajících se porušování lidských práv; vybízí k výměně informací a spolupráci mezi Parlamentem a zvláštním zástupcem Evropské unie pro lidská práva, a to zejména v naléhavých situacích;

12.  vítá výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012, jelikož tato zpráva zachycuje snahu, kterou EU vynakládá, aby prosadila systematické zohledňování hlediska lidských práv, rovnosti pohlaví, demokracie a řádné správy věcí veřejných v rozvojových politikách a nástrojích pro rozvoj;

Rámec politiky EU

Strategický rámec a akční plán

13.  opakuje, že strategický rámec EU a akční plán pro lidská práva a demokracii považuje za důležitý mezník v začleňování lidských práv do všech vnějších politik EU; zdůrazňuje, že v politice EU v oblasti lidských práv je nutné dosáhnout všeobecné shody a lepší koordinace ve vztahu mezi orgány EU a členskými státy; vyzývá ESVČ, aby zvýšila úsilí o posílení pocitu odpovědnosti členských států za tento akční plán; vyzývá, aby byl do výroční zprávy zahrnut oddíl o provádění akčního plánu členskými státy;

14.  zdůrazňuje zásadní význam účinného a důvěryhodného provádění závazků uvedených ve strategickém rámci a v akčním plánu; poukazuje na to, že v zájmu důvěryhodnosti je nutné odpovídajícím způsobem uplatňovat specializované politiky v oblasti lidských práv a důsledně je používat na vysoké politické úrovni, například na úrovni schůzek ministrù a vrcholných schůzek se třetími zeměmi, včetně strategických partnerù;

15.  lituje skutečnosti, že politika EU v oblasti lidských práv nadále značně opomíjí hospodářská, sociální a kulturní práva, což je v rozporu se závazkem, který si vytkla EU, pokud jde o nedělitelnost a vzájemnou provázanost práv, a vyzývá ESVČ, Komisi a členské státy, aby zvýšily úsilí v tomto směru, včetně oblasti pracovních a sociálních práv;

16.  poznamenává, že nynější akční plán bude ukončen na konci roku 2014; očekává, že místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka a služba ESVČ včas zahájí přezkum a konzultace za účasti členských států, Komise, Parlamentu a občanské společnosti, které povedou k přijetí nového akčního plánu, jež začne platit od ledna 2015;

Zvláštní zástupce EU pro lidská práva

17.  uznává význam mandátu svěřeného prvnímu zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva; vyzývá zvláštního zástupce EU, aby posílil viditelnost, široké uplatňování, soudržnost, jednotnost a účinnost politiky EU v oblasti lidských práv, zejména práv žen a práv menšin, a aby při výkonu svého mandátu nalezl správnou rovnováhu mezi tichou a veřejnou diplomacií; opakuje své doporučení, aby zvláštní zástupce EU pravidelně předkládal Parlamentu zprávu o své činnosti a vysvětloval své tematické a zeměpisné priority a aby zajistil, že obavy vyjádřené Parlamentem budou řešeny;

18.  vyjadřuje uznání zvláštnímu zástupci EU za otevřený dialog, který vedl s Parlamentem a občanskou společností, čímž zahájil důležitý postup, jenž je nutné v zájmu náležité transparentnosti a odpovědnosti uplatňovat a nadále a upevňovat; vítá spolupráci zvláštního zástupce EU s regionálními orgány a v rámci mnohostranných fór a vybízí jej, aby tyto činnosti dále rozšiřoval;

19.  vítá skutečnost, že součástí mandátu zvláštního zástupce EU s geografickým určením pro oblast Sahelu je spolupráce se zvláštním zástupcem EU pro lidská práva, a naléhavě žádá Radu a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby tuto praxi rovněž přijaly v případě mandátů budoucích zvláštních zástupců EU s geografickým určením;

Obecné zásady EU v oblasti lidských práv

20.  vítá přijetí obecných zásad EU o svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení a o lidských právech osob LGBTI; připomíná však službě ESVČ, že při vytváření jakýchkoli nových strategických nástrojů, jako jsou obecné zásady, nebo při revizi nástrojů stávajících by měla dodržovat zavedené interinstitucionální postupy a zahájit jednání včas a s příslušnými politickými orgány v Parlamentu; připomíná doporučení Parlamentu Radě k obecným zásadám týkajícím se svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení, v nichž Parlament navrhl ambiciózní soubor nástrojů nabízejících doporučení pro praktické uplatňování těchto obecných zásad s cílem dosáhnout podstatného pokroku v oblasti ochrany a podpory této základní a univerzální svobody; chválí přístup služby ESVČ a Rady, v jehož rámci přezkoumávají a revidují starší obecné zásady; vybízí službu ESVČ, aby při přezkumu používala pečlivější postupy, jejichž součástí je podrobná konzultace se zúčastněnými stranami a které umožňují přizpůsobovat se měnícím se okolnostem;

21.  naléhavě vyzývá službu ESVČ a Radu, aby věnovaly zvláštní pozornost otázce náležitých plánů provádění těchto obecných zásad; doporučuje další vzdělávání a zvyšování informovanosti pracovníků ESVČ a delegací EU, jakož i diplomatů členských států; vyjadřuje zvláštní znepokojení ohledně provádění obecných zásad týkajících se mezinárodního humanitárního práva a obecných zásad týkajících se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení;

Dialog se třetími zeměmi o lidských právech

22.  všímá si dlouhodobých potíží při dosahování konkrétního pokroku v několika dialozích a konzultacích, které EU vede o lidských právech; vyzývá EU, aby hledala nové způsoby, díky nimž by dialogy s příslušnými zeměmi získaly na smysluplnosti; podtrhuje nutnost v těchto dialozích sledovat odhodlanou, ambiciózní a transparentní politiku v oblasti lidských práv; vyzývá proto EU, aby v případě, že určitý dialog pozbude smysluplnosti, vyvodila jasné politické závěry a aby se v takových případech nebo v případech neustálého porušování lidských práv více zaměřila na politický dialog, demarše a veřejnou diplomacii; dále varuje před tím, aby se diskuse o lidských právech vytratily z politických dialogů na vysoké úrovni;

23.  je přesvědčen, že dialogy a konzultace o lidských právech by měly posílit a podpořit občanskou společnost, zastánce lidských práv, odbory, novináře, právníky a parlamentáře, kteří jsou doma vystaveni diskriminaci a požadují, aby jejich práva byla respektována; vyzývá EU, aby zajistila, aby dialogy a konzultace o lidských právech byly ambiciózní a byly doprovázeny jasnými veřejnými kritérii, na jejichž základě lze objektivně měřit pokrok;

24.  připomíná skutečnost, že korupce ve veřejném a soukromém sektoru vytváří a zhoršuje nerovnost a diskriminaci, pokud jde o rovné využívání občanských, politických, hospodářských nebo sociálních a kulturních práv, a zdůrazňuje, že je prokázáno, že akty korupce a porušování lidských práv zahrnují zneužívání pravomocí, nedostatečnou odpovědnost a různé formy diskriminace; požaduje nejvyšší míru odpovědnosti a transparentnosti vnější pomoci a veřejných rozpočtů ve vztahu k rozpočtu EU a vnější pomoci;

Strategie v oblasti lidských práv pro jednotlivé země a kontaktní místa pro lidská práva

25.  bere na vědomí úsilí služby ESVČ o dokončení prvního kola strategií EU v oblasti lidských práv pro jednotlivé země; opakuje, že podporuje cíl předat odpovědnost za strategie pro jednotlivé země delegacím EU a velvyslanectvím členských států, které na daném místě působí, a že je současně třeba zajistit kontrolu kvality na úrovni ústředí; s politováním však pohlíží na nedostatečnou transparentnost obsahu strategií pro jednotlivé země; opakuje svou výzvu, aby alespoň klíčové priority strategie každé země byly zveřejněny a aby měl Parlament k těmto strategiím přístup, s cílem umožnit určitou míru kontroly; vybízí EU, aby vypracovala veřejné posouzení ponaučení z prvního cyklu strategií EU v oblasti lidských práv pro jednotlivé země a aby určila osvědčené postupy pro cyklus příští;

26.  vítá téměř dokončenou síť kontaktních míst pro lidská práva v rámci delegací EU; vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a službu ESVČ, aby vypracovaly plán, jak v co největší míře využít potenciál této sítě; vybízí delegace EU, aby zveřejnily kontaktní údaje všech kontaktních míst pro lidská práva a styčných úředníků EU pro obránce lidských práv;

Lidská práva v obchodní politice EU

27.  podporuje začleňování právně závazných a nezpochybnitelných doložek o lidských právech do mezinárodních dohod EU uzavřených se třetími zeměmi a domnívá se, že tyto doložky o lidských právech by rovněž měly být systematicky zahrnuty do obchodních dohod; požaduje, aby jejich uplatňování bylo účinné sledováno a aby příslušnému výboru Parlamentu byly podávány zprávy o provedeném posouzení a o navrhované reakci;

28.  poukazuje na to, že Parlament by měl odepřít souhlas s mezinárodními dohodami, pokud dochází k závažnému porušování lidských práv;

29.  připomíná, že revidovaný systém GSP vstoupí v platnost 1. ledna 2014; vítá pokračování systému GSP+, v jehož rámci lze využít další preferenční sazby, jakmile ratifikují a provedou základních 27 úmluv o lidských právech, pracovních právech a životním prostøedí; připomíná možnost pozastavit preference v rámci systémù GSP, GSP+ a „Vše kromì zbraní“ v případě závažného porušování lidských práv; vyzývá Komisi, aby hodnocení způsobilosti pro systém GSP+ zpřístupnila veřejnosti, a zvýšila tak transparentnost a odpovědnost;

30.  dále vyzývá EU, aby stanovila a přijala konkrétní politické pokyny pro efektivní zahrnutí lidských práv do svých obchodních a investičních dohod, a tím umožnila zajistit metodickou důslednost a soudržnost posouzení dopadů v oblasti lidských práv;

Lidská práva v rozvojové politice EU

31.  zdůrazňuje skutečnost, že Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci vyzvalo mezinárodní společenství, aby v oblasti mezinárodní spolupráce přijalo přístup založený na dodržování lidských práv s cílem zvýšit účinnost rozvojových snah;

32.  vyzývá Komisi, aby provedla rozsáhlé posouzení dopadu projektů EU v oblasti rozvojové spolupráce, jež by mělo zahrnovat posouzení jejich dopadu na stav lidských práv, aby se předešlo situaci, že snahy EU v oblasti rozvoje přispívají k marginalizaci skupin trpících diskriminací, a aby finanční prostředky EU byly spravedlivě rozdělovány mezi jednotlivé regiony v rámci státu na základě jejich potřeb a úrovně rozvoje;

33.  opětovně poukazuje na to, že Komise a Evropská služba pro vnější činnost by měly být v příštím programovém období odpovědné za přijetí přístupu založeného na dodržování práv;

34.  zastává názor, že vnitrostátní parlamenty a organizace občanské společnosti hrají důležitou roli, pokud jde o účinné provádění ustanovení v oblasti lidských práv, a zdůrazňuje, že by měly být vytvořeny vhodné podmínky k jejich účasti na rozhodování, s cílem podpořit skutečnou odpovědnost za volbu strategií v oblasti rozvojové politiky;

Politika Evropské unie týkající se procesů transformace

35.  konstatuje, že několik uplynulých let přesvědčivým způsobem prokázalo klíčový význam odpovídajících reakcí zahraniční politiky EU na dynamické procesy transformace ve třetích zemích; vyzývá EU, aby i nadále čerpala z minulých kladných i záporných zkušeností, předcházela tak opakování určitých politických chyb a zaváděla osvědčené postupy s cílem ovlivnit a upevnit procesy demokratizace; uznává požadavek pružnosti politiky v různých situacích a podporuje rozvoj politických nástrojů, které by bylo možné při různých postupech transformace použít k flexibilnímu a věrohodnému začlenění opatření na podporu lidských práv a demokracie do přístupu EU;

36.  zdůrazňuje, že politická transformace a demokratizace musí být propojeny s dodržováním lidských práv, podporou spravedlnosti, transparentnosti, odpovědnosti, usmíření, právního státu a se zřízením demokratických institucí, s náležitým ohledem na rovnost žen a mužů a soudní systém pro mladistvé; zdůrazňuje význam práva postihu porušování lidských práv, která páchaly bývalé režimy; zdůrazňuje, že by EU v otázkách přechodného soudnictví měla vždy zastávat přístup odvíjející se od místního kontextu, přičemž musí být striktně dodržována zásada odpovědnosti za porušování lidských práv a mezinárodní humanitární právo;

37.  zdůrazňuje, že by EU měla v plné míře pomáhat zemím, které svrhly diktátorské režimy a přechází na demokracii, a to podporou občanské společnosti jakožto zásadního faktoru prosazování právního státu, odpovědnosti a transparentnosti a propagováním sociálních hnutí pro politickou změnu a účasti na politickém životě; připomíná, že policie, armáda a soudnictví jsou často systematicky zneužívány k porušování lidských práv; zdůrazňuje proto, že institucionální reforma těchto orgánů musí zajistit větší odpovědnost a transparentnost v procesech transformace;

38.  domnívá se, že vnější nástroje financování EU jsou důležitým nástrojem pro podporu a obhajobu hodnot EU v zahraničí; v této souvislosti vítá závazek učinit lidská práva, demokracii a právní stát jádrem vnější činnosti EU; žádá, aby v zájmu dosažení tohoto strategického cíle byla posílena soudržnost a efektivita různých tematických a geografických nástrojů;

39.  důrazně vybízí EU, aby v celém světě politicky a finančně podporovala aktivní a nezávislou občanskou společnost, zejména pomocí evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR); domnívá se, že otevření evropských programů výměny studentů také mladým lidem ze třetích zemí a vytvoření programů odborné přípravy pro mladé odborníky by podpořilo aktivní účast mladých lidí na budování demokracie a posílilo by občanskou společnost; vyjadřuje politování nad skutečností, že svoboda shromažďování je coby zásadní podmínka pro jakýkoli demokratický vývoj a jako zvlášť citlivá otázka v zemích procházejících transformací v akčním plánu EU pro lidská práva a demokracii zjevně přehlížena; vyzývá ESVČ a členské státy, aby vypracovaly obecné zásady ohledně svobody shromažďování;

40.  vítá zřízení Evropské nadace pro demokracii a požaduje, aby byla zapojena do poskytování podpory těm, kteří usilují o demokratickou změnu, skrze flexibilní financování na základě jejich potřeb; požaduje, aby EU a její členské státy zaručily Evropské nadaci pro demokracii odpovídající finanční podporu; připomíná, že je nanejvýš důležité zabránit jakémukoli překrývání mandátu a činností této nadace a vnějších nástrojů EU, zejména v oblasti lidských práv a demokracie;

Politika rozšiřování, demokratizace a lidská práva

41.  zdůrazňuje závažný význam procesu rozšiřování, jehož pomocí lze podporovat demokratizaci a ochranu lidských práv;

42.  vítá rozhodnutí Komise učinit vytvoření právního státu ústředním bodem procesu rozšiřování; naléhavě vyzývá EU, aby při procesech rozšiřování postupovala velmi opatrně a požadovala důsledné provádění ustanovení, která mají rozhodující význam pro dodržování lidských práv, jako je například aktivní ochrana práv příslušníků národnostních menšin v zájmu zajištění rovného zacházení s těmito menšinami, pokud jde o vzdělávání, zdravotní péči či sociální a jiné veřejné služby, vytvoření právního státu spolu s ráznými opatřeními pro boj proti všem formám korupce, účinný přístup ke spravedlnosti a kroky vedoucí k zaručení základních svobod a úplné a účinné rovnosti mezi osobami náležejícími k národnostním menšinám a osobami patřícími k většinovému národu ve všech oblastech společenského, hospodářského, politického a kulturního života;

43.  trvá na nutnosti najít spravedlivé a udržitelné řešení konfliktu na Blízkém východě, aby spolu existovat v míru a bezpečí dva státy, nezávislý, demokratický a životaschopný Palestinský stát na jedné straně, a stát Izrael na straně druhé, a to v hranicích, jež byly vymezeny v roce 1967 a jež jsou mezinárodně uznávány;

44.  se znepokojením konstatuje, že dodržování práv menšin je jednou z klíčových výzev, které Komise zahrnula do své strategie rozšíření na období 2012–2013; vybízí členské státy, jakož i kandidátské a potenciální kandidátské země, aby zahájily všeobecnou veřejnou diskusi o přijímání menšin a jejich začleňování do vzdělávacího systému a zapojení do občanské společnosti, o zlepšování životních podmínek a celkovém zvyšování povědomí; vyjadřuje politování nad tím, že na celém západním Balkáně je obzvláště znevýhodněna romská komunita a že tato skutečnost má negativní vliv na procesy partnerství; naléhavě žádá dotčené země, aby provedly účinná opatření k řešení problémů, jako je diskriminace a segregace a přístup k bydlení a zdravotní péči; odsuzuje podněcování nenávisti a předsudků obecně a negativní činy a diskriminaci na základě pohlaví nebo sexuální orientace nebo proti zranitelným skupinám a osobám se zdravotním postižením; zdůrazňuje, že se jedná o opakující se problém v mnoha kandidátských zemích a ve většině členských států;

45.  konstatuje, že v zemích zapojených do procesu rozšíření došlo k celkovému zlepšení svobody sdělovací prostředků; s politováním však pohlíží na nedostatek opatření, která by v některých těchto zemích zapojených do procesu rozšíření zajistila svobodu projevu, což často vede k autocenzuře, politickému vměšování, vyvíjení ekonomického tlaku, šikaně a páchání násilí na novinářích; v této souvislosti je vážně znepokojen narůstajícími případy porušování svobody projevu a svobody tisku v Turecku;

Výzvy politiky sousedství v souvislosti s procesy transformace

46.  je si vědom problémů, které se v souvislosti s přechodem na demokracii objevují v zemích jižního a východního sousedství; bere na vědomí, že v zemích sousedících s EU narůstají rozdíly v provádění demokratických reforem; znovu připomíná význam organizací občanské společnosti a organizací pro lidská práva v procesu přechodu k demokracii; podporuje proto rozlišování mezi jižním a východním rozměrem politiky sousedství, aby byly účinněji zohledněny zvláštní charakteristiky a potřeby jednotlivých zeměpisných oblastí;

47.  vyzývá EU, aby ve svém sousedství jednala důsledným způsobem jako demokratický partner usilující o reformy; v této souvislosti podporuje další zapojení do postupů přidružení se sousedními státy; uznává význam závěrů, jež byly učiněny na summitu ve Vilniusu a vyzývá k dalšímu posilování vztahů mezi EU a zeměmi Východního partnerství; podporuje demokratický a proevropský proces na Ukrajině a odsuzuje nedávné použití síly proti pokojným demonstracím veřejnosti v Kyjevě jakožto porušení základních zásad svobody sdružování a svobody slova;

48.  vítá nový přístup EU, který se zaměřuje na upevnění partnerství mezi EU a zeměmi a společnostmi v jejím sousedství a vychází ze vzájemné odpovědnosti a společného závazku vůči univerzálním hodnotám, jako jsou lidská práva, demokracie, sociální spravedlnost a právní stát;

49.  se znepokojením sleduje nestabilní demokratické procesy a zhoršování lidských práv a základních svobod ve většině sousedních zemí; zdůrazňuje, že k podepření přechodu k demokracii je nezbytné zajistit řádnou správu věcí veřejných, transparentnost, svobodu sdružování, projevu, myšlení, svědomí, náboženského vyznání a shromažďování, svobodný tisk a sdělovací prostředky, právní stát a nezávislé soudnictví; připomíná význam prosazování a podporování rovnosti mužů a žen a ženských práv současně se sociálním rozvojem a snižováním nerovností; uznává, že v budování veřejné podpory demokratickým reformám mají v sousedních zemích klíčovou úlohu občanské společnosti;

50.  vyjadřuje politování nad skutečností, že organizace občanské společnosti se v některých zemích i nadále potýkají se závažnými omezeními, jako jsou překážky omezující svobodu pohybu, soudní spory vedené proti představitelům nevládních organizací a obráncům lidských práv, složité administrativní postupy, agresivní uplatňování trestních právních předpisů o pomluvě proti nevládním organizacím či úplný zákaz jejich činnosti, omezující pravidla pro kontrolu finančních prostředků ze zahraničních zdrojů nebo podmiňování přijetí finanční podpory udělením povolení; v této souvislosti zdůrazňuje význam Evropské nadace pro demokracii, která je pružným a diskrétním prostředkem podpory prodemokratického potenciálu společností v zemích, jež mají vstoupit či vstoupily do procesu demokratické přeměny;

51.  vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem při dosahování udržitelného politického řešení přetrvávajících konfliktů; zdůrazňuje, že politický dialog by měl plně zohlednit a respektovat územní celistvost a mezinárodně uznané hranice dotčených zemí; naléhavě žádá EU, aby se v tomto ohledu aktivněji zapojila;

52.  zdůrazňuje význam, který mají vnitrostátní orgány pro lidská práva pro strukturu v oblasti lidských práv na vnitrostátní úrovni, a to i pokud jde o monitorování lidských práv a zvyšování povědomí a o zajištění nápravy v případě porušení; naléhavě žádá ESVČ a Komisi, aby jakožto prioritu v rámci své vnější pomoci, zejména pokud jde o evropský nástroj sousedství a partnerství, vytvořily politiku podporující vnitrostátní orgány pro lidská práva a aby podporovaly vytváření a posilování těchto orgánů v souladu pařížskými zásadami;

53.  je nadále znepokojen tím, že v Bělorusku chybí demokracie, právní stát, základní svobody a dodržování lidských práv;

54.  se znepokojením poukazuje na případy selektivní spravedlnosti v některých zemích východního sousedství; připomíná, že EU neustále žádá o propuštění politických vězňů, jako je Julija Tymošenková na Ukrajině; znovu opakuje, že politická a trestní odpovědnost by měla být v zemích, které ctí demokratické hodnoty, jasně oddělena;

55.  podporuje veškeré kroky, které vedou k politickému dialogu, který je nezbytný, má-li se transformace v Egyptě posunout vpřed; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nedávno vzniklou krizí a politickou polarizací v zemi, která zahrnovala pouliční boje mezi armádou a stoupenci Muslimského bratrstva, terorismus a násilné střety na Sinajském poloostrově; odsuzuje násilí extremistů páchané na menšinách, mezi něž patří i koptské křesťanské komunity; vyjadřuje solidaritu egyptským občanům bojujícím za demokracii, vítá úsilí Evropské unie a vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise o nalezení východiska z krize a znovu zdůrazňuje naléhavou potřebu konstruktivního a inkluzivního politického dialogu, aby bylo možno stanovit jasný plán přechodu ke skutečné a udržitelné demokracii; vyzývá všechny politické vůdce této země, aby nalezli východisko z nebezpečné patové situace a dohodli se na provádění konkrétních opatření vedoucích k posílení důvěry s cílem zabránit riziku dalšího krveprolití a polarizace v zemi; vyzývá k urychlenému návratu k demokratickému procesu, včetně konání svobodných a spravedlivých prezidentských a parlamentních voleb v rámci procesu plně podporujícího začlenění; naléhavě žádá egyptské orgány, aby pokročily v práci na ústavě podporující začlenění, která zajistí rovná práva pro všechny;

56.  vyzývá k okamžitému ukončení veškerých aktů násilí, sexuálních napadení a jiných forem ponižujícího zacházení se ženami, které se účastní protestů, a s aktivisty bojujícími za práva žen, k serióznímu a nestrannému vyšetření všech takových případů a k náležitému postihu všech odpovědných osob;

57.  je i nadále hluboce znepokojen kritickou situací v Sýrii; co nejdůrazněji odsuzuje použití chemických zbraní a nadměrné používání síly a násilí proti civilnímu obyvatelstvu a menšinám v zemi, které nelze za žádných okolností ospravedlnit, a vyjadřuje zděšení nad rozsahem případů zneužití státní moci, které lze chápat jako zločiny proti lidskosti; znovu důrazně podporuje požadavek vysoké komisařky pro lidská práva OSN, aby Rada bezpečnosti OSN předložila otázku situace v Sýrii Mezinárodnímu trestnímu soudu k formálnímu vyšetřování; vyzývá všechny ozbrojené strany, aby násilí v Sýrii okamžitě ukončily; vyjadřuje vážné znepokojení nad pokračující humanitární krizí, situací uprchlíků a dopady krize na sousední země a na stabilitu v regionu; opakované zdůrazňuje, že humanitární pomoc těm, kterým se v Sýrii a v sousedních zemích nedostává základních statků a služeb, musí být bezprostřední prioritou pro mezinárodní společenství a Evropskou unii; domnívá se, že klíč k řešení konfliktu spočívá v politických mechanismech a diplomatických postupech; zdůrazňuje, že je důležité striktně provádět Úmluvu o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení; vítá nedávno přijatou rezoluci Rady bezpečnosti OSN a návrh generálního tajemníka OSN na uspořádání druhé konference v Ženevě v prosinci 2013; odsuzuje pronásledování křesťanů a dalších náboženských menšin na Blízkém východě;

58.  připomíná své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o situaci v Západní Sahaře ze dne 22. října 2013 o stavu lidských práv v oblasti Sahelu; vyzývá, aby byla zaručena lidská práva sahrawského lidu a vyjadřuje potřebu zaměřit se na tato práva na Západní Sahaře a v táboře Tindouf, včetně svobody sdružování, svobody projevu a práva demonstrovat; požaduje propuštění všech sahrawských politických vězňů; požaduje otevření území nezávislým pozorovatelům, nevládním organizacím a sdělovacím prostředkům; podporuje spravedlivé a vzájemně přijatelné politické řešení v oblasti Západní Sahary, v souladu s příslušnými rezolucemi OSN, včetně těch, které umožňují sebeurčení;

Přechodné soudnictví a výzva budování míru po ukončení konfliktu

59.  domnívá se, že odpovědnost za porušení lidských práv spáchaná v minulosti tvoří nedílnou součást procesu budování udržitelného smíření; vyzývá EU a její členské státy, aby podporovaly systematické zapojení žen do mírových procesů a politických a hospodářských rozhodovacích procesů, včetně demokratické transformace a řešení konfliktů, a zdůrazňuje zásadní význam zapojení žen do těchto procesů; žádá, aby váleční zločinci stanuli před Mezinárodním trestním soudem, a vyzývá členské státy, aby v tomto ohledu posílily svou spolupráci s MTS; vítá záměr služby ESVČ vytvořit zvláštní strategii zaměřenou na přechodné soudnictví, která by společnostem pomohla vyrovnat se s porušováním lidských práv v minulosti a bojovat proti beztrestnosti, a vybízí ke včasnému vypracování této strategie; zdůrazňuje nutnost pojmout přechodné soudnictví způsobem, který je v souladu se skutečností, že EU všeobecně podporuje mezinárodní trestní soudnictví, především Mezinárodní trestní soud; upozorňuje zejména na to, že zdrojem inspirace mohou být zkušenosti EU v oblasti západního Balkánu; domnívá se, že odpovědnost za porušení lidských práv spáchaná v minulosti tvoří nedílnou součást procesu budování udržitelného smíření, a zdůrazňuje zásadní význam účasti žen v mírovém procesu;

60.  vítá záměr služby ESVČ vyvinout zvláštní politiku věnovanou přechodnému soudnictví, která by společnostem pomohla vyrovnat se s porušováním lidských práv z minulosti a bojovat proti beztrestnosti, a vybízí, aby byla tato politika ve vhodnou dobu definována; zdůrazňuje nutnost pojmout přechodné soudnictví způsobem, který je v souladu s tím, že EU všeobecně podporuje mezinárodní trestní soudnictví, především Mezinárodní trestní soud; upozorňuje zejména na to, že zdrojem inspirace mohou být zkušenosti EU v oblasti západního Balkánu; vyzývá Evropskou unii, aby aktivně podporovala nedávno vytvořený mandát zvláštního zpravodaje OSN pro prosazování pravdy, spravedlnosti, odškodňování a záruk proti recidivě;

61.  poznamenává, že rozvoj soudržných politik transformace v situacích po ukončení konfliktu je zvláště složitý; zdůrazňuje proto, že je nutné v kontextu ozbrojených konfliktů posilovat dodržování a sledování mezinárodních lidských práv a norem v oblasti humanitárního práva, a vybízí ESVČ, aby podporovala organizace občanské společnosti zabývající se podporou dodržování humanitárního práva ze strany ozbrojených státních a nestátních subjektů se zvláštním zaměřením na práva žen a nejlepší zájem dítěte;

62.  co nejdůrazněji odsuzuje závažné případy porušování lidských práv, k nimž došlo v kontextu ozbrojených konfliktů v rámci nedávných a probíhajících krizí, například v Sýrii, v Mali, Demokratické republice Kongo a ve Středoafrické republice, a odsuzuje především případy poprav bez řádného soudu, znásilňování a dalších forem sexuálního násilí, mučení, svévolného zatýkání a zadržování, zejména s ohledem na situaci žen a dětí, které jsou zvlášť zranitelné; vyzývá EU, aby ve všech těchto případech bojovala proti beztrestnosti a podporovala činnost soudních orgánů dotčených států a Mezinárodního trestního soudu s cílem postavit pachatele před soud; vybízí EU, aby do všech činností v rámci vnějších vztahů EU začlenila mechanismy pro předcházení mučení;

63.  vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise a službu ESVČ, aby důkladně přezkoumaly tragické události, k nimž došlo v Sýrii, Libyi, Mali a v rámci dalších nedávných konfliktů, a na základě toho přezkoumaly obecné zásady EU v oblasti mezinárodního humanitárního práva a usilovaly o jejich efektivnější provádění; vyzývá EU, aby podpořila pokračující iniciativu Mezinárodního výboru Červeného kříže a švýcarské vlády, která směřuje k reformě současného mezinárodního rámce správy mezinárodního humanitárního práva; podporuje EU v jejím zapojení do reformy Rady bezpečnosti OSN, která má Radě umožnit účinněji reagovat na probíhající krize;

64.  vítá skutečnost, že v lednu 2014 bude zahájena iniciativa EU Aid Volunteers, jež poskytne příležitost více než 8 000 občanům EU a třetích zemí zúčastnit se výcviku a nasazení v humanitárních operacích po celém světě, a konstatuje, že dalších 10 000 osob by podle očekávání mohlo tuto iniciativu podpořit jakožto „dobrovolníci on-line“ a vykonávat úkoly, které lze plnit na počítači z domova;

65.  vyzývá EU, aby vypracovala společný postoj EU týkající se ozbrojených bezpilotních letounů;

Zablokované procesy transformace a problematické země

66.  upozorňuje rovněž na zablokované procesy transformace v zemích a regionech, kde došlo k zastavení či potlačení reformních hnutí a procesů transformace ze strany vládnoucího režimu; vyzývá EU, aby nadále usilovala o přesvědčení vládnoucích elit těchto zemí a ostatních zemí s diktátorskými režimy, aby zahájily proces reforem a rozvíjely pevný a stabilní systém demokracie, v němž je prosazován právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod; domnívá se, že k přesvědčování musí docházet ve všech dialozích s jejími partnery, včetně nejvyšší politické úrovně, a to za využití všech relevantních oblastí vnější politiky EU, tj. rozvoje, obchodu atd.;

67.  připomíná, že země a regiony, v nichž došlo k zablokování transformace, postrádají demokratické reformy a politickou odpovědnost; zdůrazňuje, že všichni občané mají právo se v plné míře a svobodně zapojovat do politického života, v jehož rámci probíhají svobodné, spravedlivé a otevřené volby za účasti více než jedné politické strany a s pomocí různých alternativních a nezávislých mediálních zdrojů;

68.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad novými represivními zákony a jejich svévolným prosazováním ze strany ruských orgánů, jež často vede k pronásledování nevládních organizací, aktivistů občanské společnosti, obhájců lidských práv, menšin a osob LGBTI, a vybízí EU, aby své znepokojení vyjádřila na všech politických úrovních; vyzývá k propuštění Michaila Chodorkovského a dalších politických vězňů a nesouhlasí s politickým využíváním soudnictví; naléhavě žádá ruské orgány, aby nestranně vyšetřily a před soud postavily osoby odpovědné za smrt Sergeje Magnitského, Natalie Estemirové, Anny Politkovské, Stanislava Markelova a Vasilije Alexaniana; vyjadřuje politování nad skutečností, že Rada se nezabývala doporučením Parlamentu ze dne 23. října 2012 o případu Magnitský; vyzývá proto Radu, aby přijala rozhodnutí o vytvoření společného seznamu EU, v němž budou uvedena jména úředníků spojená se smrtí Sergeje Magnitského; dodává, že tímto rozhodnutím Rady by měly být zavedeny cílené sankce namířené proti dotčeným úředníkům; vyjadřuje hluboké znepokojení nad činností silně pravicových skupin samozvaných strážců zákona, kteří oslovují osoby LGBTI na internetu s cílem nalákat je a následně je napadnout a umístit stovky nahrávek s těmito činy na internetu; vyzývá delegaci EU a velvyslanectví členských států v Rusku, aby v souladu s příslušnými pokyny zvýšily svou podporu osobám, které hájí lidská práva osob LGBTI;

69.  vyjadřuje znepokojení nad pokračováním represí vůči nezávislým novinářům a aktivistům v oblasti lidských práv a nad útiskem politických disidentů na Kubě; upozorňuje na situaci vězňů svědomí na Kubě, kteří jsou nadále vězněni na základě smyšlených obvinění nebo drženi ve vazbě; vyzývá ESVČ a vysokou představitelku EU, místopředsedkyni Komise, aby v rámci OSN prosadila nezávislý mezinárodní vyšetřovací výbor, který vyšetří okolnosti, za nichž v červenci 2012 zemřeli kubánští obhájci lidských práv a pokojní disidenti Oswaldo Payá Sardiñas (laureát Sacharovovy ceny za rok 2002) a Harold Cepero;

70.  zdůrazňuje, že je třeba sledovat situaci v oblasti lidských práv v Číně na mezinárodní úrovni, a vyzývá členské státy EU, aby se aktivně zapojily do zahájení tohoto sledování, neboť dialog mezi EU a Čínou o lidských právech nepřinesl žádné významné konkrétní výsledky; vyjadřuje znepokojení nad zesilováním restrikcí vůči zastáncům lidských práv, právníkům, aktivistům občanské společnosti, novinářům a blogařům; podporuje vnitřní poptávku čínského obyvatelstva po základních svobodách a právech, na něž mají nárok, připomíná, že by EU mohla v tomto ohledu sloužit jako facilitátor, který bude posilovat důvěru, nalézat nové možnosti dialogu a zlepšovat již existující nástroje;

71.  naléhavě žádá čínské orgány, aby seriózně jednaly s tibetským obyvatelstvem s cílem posoudit příčiny vysokého počtu případů sebeupálení; odsuzuje nedobrovolné znovuusídlování a přemísťování tibetských kočovníků, které ohrožuje zachování způsobu života, který je nedílnou součástí tibetské identity; naléhavě žádá ESVČ, aby v souladu s nedávno přijatými obecnými zásadami EU o svobodě náboženského vyznání a přesvědčení věnovaly zvláštní pozornost otázce náboženského útlaku v Tibetu, a vyzývá Čínu, aby ukončila restriktivní politiky vůči tibetskému buddhismu; zdůrazňuje potřebu zlepšit vzdělávací systém, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat dvojjazyčnému vzdělávání v tomto regionu s cílem chránit národní identitu a dědictví a čelit příčinám nezaměstnanosti mladých lidí;

72.  vyjadřuje vážné znepokojení nad situací v oblasti lidských práv v Íránu, nad pokračujícím útiskem reformních představitelů, rostoucím počtem politických vězňů a vězňů svědomí a víry, diskriminací a pronásledováním komunity Bahá´í, nad trvale vysokým počtem poprav, včetně poprav mladistvých, nad rozšířenými praktikami mučení, nespravedlivými soudními procesy a nehoráznými peněžitými částkami požadovanými za propuštění na kauci a nad závažným omezováním svobody informací, projevu, shromažďování, náboženství, vzdělávání a pohybu; vítá propuštění několika vězňů svědomí v Íránu, včetně právničky a držitelky Sacharovovy ceny Nasrín Sotúdeové; vyzývá íránské orgány, aby propustily všechny tři opoziční vůdce – Mahdího Karúbího, Zahru Rahnavardovou a Míra Hosejna Músávího – kteří jsou již dva roky bez obvinění neoprávněně drženi v domácím vězení, dále aby umožnily zvláštnímu zpravodaji OSN pro lidská práva v Íránu navštívit zemi, usilovaly o moratorium na trest smrti, zrušily cenzuru internetu a umožnily svobodu projevu v Íránu; bere na vědomí obnovení diplomatických kontaktů mezi Íránem a mezinárodním společenstvím a doufá, že jednání mezi skupinou E3+3 a Íránem o íránském jaderném programu budou uzavřena uspokojivým a pro obě strany přijatelným způsobem;

73.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršující situací v oblasti lidských práv v Korejské lidově demokratické republice (KLDR), poukazuje na příslušná usnesení o naléhavých otázkách (článek 122 jednacího řádu), která přijal Evropský parlament, a vyzývá KLDR, aby se zapojila do smysluplného dialogu o lidských právech s Evropskou unií; vyzývá KLDR, aby skoncovala s popravami bez soudního rozhodnutí a s případy násilného zmizení osob, aby propustila politické vězně a umožnila svým občanům svobodně cestovat uvnitř země i do zahraničí; vyzývá KLDR, aby umožnila svobodu projevu a tisku v souvislosti s vnitrostátními i mezinárodními sdělovacími prostředky a aby svým občanům umožnila necenzurovaný přístup k internetu; poukazuje na to, že všechny provokativní akce KLDR a restriktivní opatření namířená vůči jejím občanům vedly k rozšíření chudoby a materiální deprivaci;

74.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad situací v Kašmíru, kde je zapotřebí rozhodně odsoudit jakýkoli akt násilí vůči civilistům; je si vědom toho, že proběhlo vyšetřování ve věci neidentifikovaných hrobů; nicméně naléhavě žádá, aby se mechanismy na ochranu lidských práv staly jádrem každého pokusu o zjištění a zajištění odpovědnosti za akty týrání namířené vůči civilistům;

75.  vybízí Evropskou unii, aby se zapojila do koordinované strategie podporující začlenění v oblasti Sahelu s cílem zajistit bezpečnost v regionu na jedné straně a podpořit lidská práva na straně druhé, aby tak ustalo jejich porušování, například ve formě mučení, častého svévolného zatýkání stoupenců opozice a novinářů, potlačování pokojných demonstrací, násilí páchaného na ženách, jako je znásilňování, nucené sňatky či mrzačení pohlavních orgánů, nebo diskriminace na základě etnické příslušnosti či příslušnosti ke kastě, a pomohla tak nastolit právní stát zaručující základní práva a svobody;

76.  Je vysoce znepokojen vnzrůstajícím trendem státního násilí vůči osobám LGBTI v některých subsaharských zemích, zejména v Ugandě, Nigérii, Kamerunu a Senegalu; důrazně odsuzuje pokusy zavést ještě represivnější právní předpisy v zemích, v nichž je homosexualita již diskriminována; vyzývá kolegy z parlamentů, aby přestali podléhat populistickým a konzervativním tlakům, včetně tlakům od náboženských představitelů a chránili práva občanů, včetně osob LGBTI; poukazuje na to, že 76 zemí dosud homosexualitu trestně stíhá, včetně pěti zemí, v nichž za ni hrozí trest smrti; vyjadřuje politování nad tím, že Dohoda z Cotonou byla podepsána s vyloučením diskuse o diskriminaci z důvodů sexuální orientace jako součásti politického dialogu o dohodě, jak to mnohokrát požadoval tento Parlament; připomíná Komisi a Radě pevné odhodlání Parlamentu zahrnout tento aspekt do příštího přezkumu této dohody;

77.  vyzývá EU, aby zavedla účinnou politiku ukládání sankcí vůči všem režimům, které proti civilním obyvatelům používají represivní metody;

78.  vyzývá EU, aby nadále pokračovala v aktivní podpoře zastánců lidských práv, včetně včasného poskytování dočasného útočiště těm, kteří jsou ohroženi; vyzývá EU, aby svou politiku na podporu zastánců lidských práv rozšířila na oznamovatele a investigativní novináře, kteří mohou významně přispět k ochraně a prosazování lidských práv;

Sledování průběhu voleb a politiky na podporu demokracie

79.  vítá skutečnost, že EU nadále podporuje volební procesy po celém světě a za tímto účelem vysílá volební pozorovací mise a volební mise odborníků a poskytuje volební pomoc a podporu domácím pozorovatelům; konstatuje, že tyto mise v nedávné době pomohly podpořit demokratický vývoj v zemích sousedících s EU, byly svědky převzetí moci opozicí (Senegal) a upevnění demokracie po období konfliktu (Sierra Leone);

80.  zdůrazňuje význam opatření navazujících na zprávy a doporučení volebních pozorovatelských misí; zdůrazňuje svoji iniciativu, která spočívá v posílení opatření navazujících na doporučení volebních pozorovatelských misí EU tak, že tato doporučení používá jako součást plánu pro demokracii v dané zemi, a v pověření hlavního pozorovatele zvláštním posláním, které spočívá v provádění těchto doporučení a zajišťování opatření na ně navazujících s podporou stálých orgánů Evropského parlamentu;

81.  zdůrazňuje význam posílení provozní kapacity parlamentů v období mezi volbami; v této souvislosti připomíná, že EU se v rámci fóra na vysoké úrovni o účinnosti pomoci zavázala založit rozvojovou spolupráci na „demokratické odpovědnosti“ se zvláštním důrazem na posílení postavení parlamentů; naléhavě žádá EU, aby usilovala o přístup založený na dodržování práv s cílem začlenit zásady týkající se lidských práv do operativních činností EU a aby hájila otázky týkající se lidských práv v rámci globální rozvojové agendy, k čemuž se zavázala v akčním plánu;

82.  připomíná závazek vysoké představitelky, místopředsedkyně Komise, že se při sledování průběhu voleb zaměří na účast žen, národnostních menšin a osob se zdravotním postižením, a to jak u kandidátů, tak i u voličů; žádá, aby při navrhování programů na podporu plné a rovnocenné účasti žen ve volebních procesech a při provádění doporučení volebních pozorovatelských misí EU byly vždy zohledňovány závěry, k nimž tyto mise dospěly.

Svoboda projevu

83.  zdůrazňuje, že v průběhu transformace má zvláštní význam svoboda projevu, včetně svobodných sdělovacích prostředků; vítá závazek EU vypracovat pokyny týkající se svobody projevu (online a offline) a doporučuje, aby EU vyvinula metodiku, která umožní sledovat změny v legislativě, které ve třetích zemích vedou k omezení plurality a svobody tisku, a na tyto změny reagovat;

84.  vyjadřuje vážné a trvající znepokojení, pokud jde o cenzuru na internetu a rozsah tohoto jevu v mnoha zemích; zdůrazňuje, že prioritou EU v rámci všech jejích politik musí být uplatňování práva na účast a práva na přístup k informacím jakožto hlavní zásady demokracie, které musí být uplatňovány i online, a že EU musí využívat všech dostupných mechanismů, například zásady přístupných údajů, k posilování veřejné odpovědnosti; domnívá se, že tento princip by se měl uplatňovat i na všech úrovních dialogu se třetími zeměmi, a to i v bilaterálních vztazích a na nejvyšší úrovni; zdůrazňuje význam sdělovacích prostředků on-line pro fungování a efektivitu organizací občanské společnosti, včetně zastánců lidských práv, odborů a oznamovatelů; vyzývá Komisi a ESVČ, aby vynaložily větší úsilí o zahrnutí digitální svobody do vnějších vztahů EU;

85.  pozoruje politováníhodný trend schvalovat právní předpisy omezující svobodu projevu a shromažďování osob, které prosazují lidská práva osob LGBTI; konstatuje, že takové právní předpisy v současnosti existují v Litvě a Rusku, jejich zavedení se zvažuje na Ukrajině a byly navrženy v Gruzii, Arménii a Kazachstánu; blahopřeje Moldavsku ke zrušení zákona zakazujícího „propagaci jiných vztahů, než takových, které souvisejí se svatbou nebo rodinou“; vyzývá delegace EU, aby v příslušných zemích vyjádřily své velké znepokojení nad existencí takových právních předpisů;

Podpora všeobecných lidských práv ze strany EU

86.  zcela podporuje odhodlaný postoj, jejž EU ve svém strategickém rámci pro lidská práva a demokracii zaujala ve vztahu k prosazování a ochraně veškerých lidských práv, a stejně tak podporuje slib, že EU „bude kriticky upozorňovat na veškeré pokusy podrývat úctu k všeobecné platnosti lidských práv“; znovu zdůrazňuje svou plnou podporu nedělitelnosti a univerzálnosti lidských práv a vyzývá EU k jejich prosazování, což zahrnuje i Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech v souladu s článkem 21 Smlouvy o Evropské unii (hlava V, kapitola 1 – Obecná ustanovení o vnější činnosti Unie);

Systém OSN v oblasti lidských práv

87.  opět vyjadřuje svou podporu posílení systému OSN v oblasti lidských práv coby základu pro prosazování všeobecných lidských práv; bere na vědomí úsilí, které EU vynaložila při přezkoumávání Rady OSN pro lidská práva, a vyzývá všechny členy Rady pro lidská práva, aby v oblasti lidských práv dodržovaly nejpřísnější standardy a dostály svým závazkům přijatým před zvolením; domnívá se, že nezávislost Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva a zmocněnců OSN pro zvláštní postupy je klíčovým předpokladem pro jejich účinné fungování, a zdůrazňuje, že je nutné k tomuto účelu zajistit nezávislé finanční prostředky;

88.  vítá zahájení druhého kola procesu všeobecného pravidelného přezkumu a vyzývá EU, aby nadále věnovala značnou pozornost posílení tohoto procesu a míře plnění doporučení, která z něj vzejdou, jež dané země přijímají a k jejichž provedení se zavazují;

89.  vyzývá členské státy EU, aby navázaly na závazky, které učinily ve strategickém rámci EU, totiž, že ratifikují a provedou stěžejní mezinárodní smlouvy v oblasti lidských práv, zejména deset základních úmluv OSN o lidských právech společně s jejich opčními protokoly, a že vydají odpovídající prohlášení o zajištění přijetí veškerých stížností a zavedení vyšetřovacích postupů; zdůrazňuje význam těchto ratifikací pro vnitřní a vnější důvěryhodnost politiky EU v oblasti lidských práv; vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že skutečnost, že některé členské státy EU opakovaně včas nepředkládají pravidelné zprávy příslušným orgánům OSN pro monitorování lidských práv, rovněž podrývá důvěryhodnost politiky EU v oblasti lidských práv vůči třetím zemím;

90.  vyzývá EU, aby povzbuzovala třetí země k plné spolupráci se zvláštními zpravodaji OSN a s nezávislými odborníky v oblasti lidských práv, a to i vydáváním stálých pozvání a přijímáním těchto expertů;

91.  vybízí EU a její členské státy, aby podpořily vysokou komisařku OSN pro lidská práva v provádění její zprávy z roku 2012 o posílení orgánů zřízených smlouvami OSN, které mají klíčovou úlohu při sledování toho, zda státy, které jsou smluvními stranami úmluv OSN o lidských právech, skutečně dodržují závazky v oblasti lidských práv;

92.  vyjadřuje politování nad přijetím rezoluce Rady OSN pro lidská práva A/HRC/RES/21/3 o tradičních hodnotách, která podkopává zásadu univerzálních a nedělitelných lidských práv, a vítá nesouhlas EU s touto rezolucí; vyjadřuje politování nad tím, že nebyly učiněny další kroky v návaznosti na rezoluci A/HRC/RES/17/19 o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě, a vyzývá skupinu států, které se touto problematikou zabývají, včetně Jižní Afriky, aby tyto kroky co nejdříve podnikly; vítá činnost vysokého komisaře OSN pro lidská práva (zejména prohlášení, zprávy a novou kampaň „svobodní a rovní“) zaměřenou na prosazování lidských práv osob LGBTI a zajištění toho, aby tyto osoby mohly všechna tato svá práva uplatňovat; vyzývá vysokého komisaře OSN pro lidská práva, aby ve své práci pokračoval, a vyjadřuje hluboké znepokojení nad tzv. „předpisy o zákazu propagandy“ omezujícími svobodu projevu a shromažďování;

93.  zdůrazňuje s ohledem na zásady mezinárodního humanitárního práva obsažené v Haagské úmluvě z roku 1907 (články 42–56) a ve čtvrté Ženevské úmluvě (Ženevská úmluva IV, články 27–34 a 47–78) a v ustanoveních dodatkového protokolu I, že EU musí zajistit, aby ti partneři, jichž se týká kategorie okupující mocnosti, dodržovali své povinnosti vůči obyvatelstvu na okupovaných územích; připomíná, že v souladu s mezinárodním humanitárním právem musí okupující mocnost zajistit dodržování norem veřejného zdraví a poskytování potravin a lékařské péče okupovanému obyvatelstvu; znovu opakuje, že je zakázáno, aby okupační mocnost jakkoli přesouvala civilní obyvatelstvo na okupované území, a že lidem obviněným z trestného činu musí být poskytnuto soudní řízení v souladu s mezinárodně uznávanými soudními zárukami, jako je poskytnutí informace o důvodu zatčení, obvinění z konkrétního skutku a co nejrychlejší spravedlivý proces.

Mezinárodní trestní soud

94.  znovu vyjadřuje silnou podporu Mezinárodnímu trestnímu soudu; domnívá se, že rostoucí počet smluvních států je dokladem důležitého vývoje směřujícího k posílení všeobecné působnosti soudu; vítá, že Římský statut byl v dubnu 2012 ratifikován Guatemalou a v únoru 2013 Pobřežím slonoviny;

95.  vyzývá ministry zahraničí zemí EU, aby vzhledem k úsilí EU o průběžnou revizi, aktualizaci a rozšiřování svých nástrojů pro Mezinárodní trestní soud a k opětovnému potvrzení svého závazku, že bude usilovat o univerzalitu Římského statutu s cílem rozšířit přístup obětí závažných trestných činů ke spravedlnosti v rámci mezinárodního práva, přijali závěry Rady pro zahraniční věci potvrzující silnou podporu EU a jejích členských států Mezinárodnímu trestnímu soudu;

96.  vyjadřuje politování nad tím, že Římský statut Mezinárodního trestního soudu stále není uveden v novém nařízení o systému GSP na seznamu úmluv, jejichž ratifikace je nutná k přistoupení k systému GSP+; poznamenává, že řada žadatelů o přístup k systému GSP+ není smluvními stranami statutu nebo jej neratifikovali (např. Arménie a Pákistán); znovu doporučuje, aby byl Římský statut v budoucnu doplněn na uvedený seznam úmluv;

97.  vyzývá EU a její členské státy, aby v rámci jednání a politického dialogu se třetími zeměmi, regionálními organizacemi a dalšími regionálními uskupeními zdůrazňovaly nezbytnost ratifikace a provedení statutu a Dohody o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu a aby ustanovení o Mezinárodním trestním soudu a mezinárodní spravedlnosti zahrnuly do dohod EU se třetími zeměmi;

98.  vybízí ESVČ, aby zajistila plnou informovanost delegací EU a zvláštních zástupců EU o rozhodnutí Rady EU a akčním plánu o Mezinárodním trestním soudu a o doplňkovém souboru nástrojů EU a aby aktivně podporovala Mezinárodní trestní soud, prosazovala jeho rozhodnutí a bojovala proti beztrestnosti za trestné činy uznané dle Římského statutu;

99.  vyzývá delegace a zvláštní zástupce EU, zejména zvláštního zástupce EU pro lidská práva, aby aktivně podporovali Mezinárodní trestní soud, prosazovali jeho rozhodnutí a bojovali proti beztrestnosti za trestné činy uznané dle Římského statutu; dále navrhuje zvýšit finanční podporu poskytovanou Mezinárodnímu trestnímu soudu;

100.  vítá přijetí souboru nástrojů EU pro posílení doplňkovosti a vyzývá ESVČ a Komisi, aby přijaly další opatření k jeho účinnému provedení; vybízí EU, aby zajistila náležité začlenění podpory Mezinárodního trestního soudu do všech relevantních oblastí zahraniční politiky EU;

101.  vyzývá členské státy EU, aby plně provedly Římský statut tím, že sladí vnitrostátní právní předpisy se všemi povinnostmi, které statut ukládá, a že vyhoví požadavkům Mezinárodního trestního soudu o pomoc a spolupráci ve všech fázích soudního řízení, zejména pokud jde o předběžné posouzení, vyšetřování, zatčení a vydání, ochranu obětí a svědků, prozatímní propuštění a vymáhání vykonání rozsudků; vyjadřuje politování nad skutečností, že příspěvky do Svěřeneckého fondu pro oběti jsou stále nedostatečné, a vyzývá členské státy EU, aby zajistily nezbytné zdroje pro úplné naplnění jeho mandátu;

102.  podporuje náležité financování osvětových a informačních kampaní zaměřených na veřejnost z řádného rozpočtu soudu a zdůrazňuje význam těchto kampaní pro zviditelnění justice;

103.  vyzývá členské státy EU, aby ratifikovaly změny Římského statutu přijaté v Kampale a aby podporovaly jeho ratifikaci třetími zeměmi;

104.  vyzývá EU a její členské státy, aby intenzivněji usilovaly o potírání beztrestnosti na vlastním území; v této souvislosti je vybízí, aby zohlednily doporučení evropské sítě kontaktních míst týkající se osob zodpovědných za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny;

Trest smrti

105.  opakuje, že rozhodně nesouhlasí s trestem smrti, a uplatnění všeobecného moratoria na trest smrti s výhledem na jeho celosvětové zrušení považuje za ústřední cíl politiky EU v oblasti lidských práv; zdůrazňuje, že nikdy nebyla prokázána účinnost trestu smrti jako odstrašujícího prostředku, a dále zdůrazňuje, že podle dostupných údajů je trest smrti vynášen především nad znevýhodněnými osobami; oceňuje úsilí Evropské unie a jejích členských států, jež v prosinci 2012 na půdě OSN docílily přijetí rezoluce Valného shromáždění o moratoriu na používání trestu smrti; je však znepokojen tím, že několik zemí opět začalo trest smrti vykonávat; vyzývá EU, aby pokračovala v cílených kampaních týkajících se trestu smrti a aby se více angažovala v zemích, které trest smrti dosud nezrušily; očekává, že bude náležitě konzultován během revize nařízení (ES) č. 1236/2005 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti nebo mučení, která byla plánována na rok 2013;

106.  odsuzuje skutečnost, že Bělorusko zůstává poslední zemí na evropském kontinentu, kde se stále používá trest smrti; znovu opakuje, že popravy Dmitrije Konovalova a Vladislava Kovaleva jsou velmi politováníhodné; znovu žádá Bělorusko, aby přijalo moratorium na trest smrti, které by v konečném důsledku mělo vést k jeho úplnému zrušení;

Obchod a lidská práva

107.  znovu zdůrazňuje, že by evropské společnosti měly zajistit, aby byly při jejich činnostech, včetně působení mimo EU, dodržována lidská práva; je znepokojen zprávami o spolupráci určitých společností EU s autoritářskými režimy, zejména v případech, kdy odchod s citlivým zbožím, např. s informačními a komunikačními technologiemi, vedlo k porušování lidských práv;

108.  připomíná, že je důležité prosazovat koncepci sociální odpovědnosti podniků, a to i v rámci jejich působení mimo území EU, a zajistit její dodržování v celém dodavatelském řetězci; je přesvědčen o tom, že evropské společnosti a jejich dceřiné společnosti a subdodavatelé by měli hrát klíčovou úlohu při prosazování a šíření mezinárodních standardů v oblasti podnikání a lidských práv na celém světě; zdůrazňuje význam smysluplného podávání zpráv o dopadech projektů, které jsou podporovány Evropskou investiční bankou (EIB) či vývozními úvěry poskytovanými evropskými úvěrovými agenturami, na lidská práva, sociální situaci a životní prostředí; zdůrazňuje, že finanční operace těchto institucí by měly přispívat k dodržování obecných zásad stanovených pro vnější činnost Unie, jak jsou uvedeny v článku 21 Smlouvy o EU;

109.  vyzývá ESVČ, aby předložila zprávu o plnění závazků přijatých v akčním plánu EU pro lidská práva, pokud jde o dodržování obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv; vyjadřuje politování nad tím, že Komise zatím nevyšla vstříc žádosti Evropského parlamentu o předložení návrhu právní úpravy, která by společnostem EU ukládala, aby zajistily, aby svými nákupy nepodporovaly iniciátory konfliktů a závažné porušování lidských práv;

110.  připomíná Komisi její závazek ze září 2010, že prověří, zda je ve třetích zemích využívána nucená práce vězňů, a že náležitě přehodnotí reakci EU; dále Komisi žádá, aby Parlament informovala o tom, k jakým závěrů došla; vyzývá Komisi, aby přijala právní předpisy, které zakážou dovážet do EU zboží vyrobené s použitím nucené či vězeňské práce;

Vymýcení všech forem diskriminace

111.  připomíná články Všeobecné deklarace lidských práv, v nichž stojí, že všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovni co do důstojnosti a práv a že každý má všechna práva a svobody stanovené touto deklarací bez jakéhokoli rozlišování; zdůrazňuje význam boje proti všem formám diskriminace, včetně diskriminace na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženství, společenského postavení, sociálního původu, kultury, věku, majetku, rodu, zdravotního postižení nebo jiného postavení; znovu EU vyzývá k boji proti diskriminaci a netoleranci, jenž by měl být klíčovou součástí její politiky v oblasti lidských práv, a aby tuto politiku založila na úplné a vyčerpávající definici nediskriminace; zdůrazňuje, že dodržování práv menšin má klíčový význam pro mír, rozvoj a demokracii; v této souvislosti vítá a podporuje další spolupráci EU s Organizací spojených národů a s regionálními organizacemi;

112.  vyzývá EU, aby zvláštní pozornost věnovala diskriminaci na základě různých forem sociální stratifikace, jako jsou kastovní systémy a obdobné systémy využívající dědičný společenský status, které vážně ohrožují a někdy zcela znemožňují vyhlídky na rovnocenné uplatňování lidských práv; domnívá se, že je zapotřebí země, v nichž stále existuje kastovní systém, důrazně vybízet k tomu, aby jej zakázaly a aby dbaly na účinné uplatňování zákonů namířených proti kastovnictví;

Svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání nebo přesvědčení

113.  zdůrazňuje, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání nebo přesvědčení, zakotvené v článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv a v dalších mezinárodních nástrojích v oblasti lidských práv, je základním lidským právem souvisejícím s dalšími lidskými právy a základními svobodami, které zahrnuje právo věřit či nevěřit, svobodu rozhodnout se pro teistické, neteistické či ateistické přesvědčení a vykonávat související obřady, ať v soukromí či veřejně, samostatně či ve společenství, a právo přijmout, změnit a opustit víru nebo se k ní navrtit dle vlastní volby; vyzývá EU, aby na půdě mezinárodních a regionálních fór a v rámci svých dvoustranných vztahů se třetími zeměmi prosazovala svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení;

114.  připomíná, že právo odmítnout výkon vojenské služby z důvodu svědomí je legitimním uplatněním práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, a naléhavě žádá ESVČ a členské státy, aby vyzvaly země se systémem povinné vojenské služby k tomu, aby umožnily službu v nebojových útvarech nebo náhradní civilní službu ve veřejném zájmu, která nebude mít represivní charakter, a aby ustoupily od ukládání trestů osobám odmítajícím vykonávat vojenskou službu z důvodu svědomí, včetně trestů odnětí svobody;

115.  co nejdůrazněji odsuzuje diskriminaci, netoleranci, násilí a zabíjení na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, bez ohledu na to, kde k těmto činům dochází a kdo jsou jejich oběti; je obzvláště znepokojen stále častějšími pokusy řešit náboženské neshody v rámci jednotlivých národů pomocí násilí a pronásledování, neboť to znemožňuje dosáhnout dlouhodobého míru a usmíření; je rovněž znepokojen tím, že v řadě zemí sílí nepřátelské projevy vlády a společnosti vůči menšinovým náboženským skupinám, jimž je stále upírána svoboda vykonávat obřady či veřejně vyjadřovat své vyznání či přesvědčení; konstatuje, že nepřátelské projevy společnosti a útoky proti náboženským skupinám, jež vedly k řadě obětí na životech a zranění, jsou na vzestupu a že beztrestnost a nedostatečná ochrana menšinových náboženských společenství zůstává vážným problémem;

116.  nesouhlasí s jakoukoli právní úpravou, která postihuje jednotlivce za změnu náboženského vyznání nebo přesvědčení; vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že v důsledku takové právní úpravy riskují jednotlivci v některých zemích vězení či dokonce trest smrti; je také znepokojen tím, že osoby, jež opustily či změnily své náboženské vyznání, jsou terčem nepřátelských projevů společnosti, jako je násilí či vyhrožování; nesouhlasí s právními předpisy, jež postihují projevy považované za rouhání, pomluvu či urážku náboženského vyznání či náboženských symbolů, postav nebo citů; konstatuje, že tyto právní předpisy nejsou v souladu s přijatými mezinárodními normami v oblasti lidských práv; odsuzuje ustanovení zákona o rouhání, jež v Afghánistánu, Bangladéši, Egyptě, Pákistánu a Saúdské Arábii umožňují ukládat trest odnětí svobody a trest smrti;

117.  vítá nedávné výzvy EIDHR k předložení návrhů na upřednostňování a podporu akcí občanské společnosti usilujících o potírání diskriminace na základě náboženského vyznání či přesvědčení; vybízí EU, aby podporovala všeobecné úsilí o vedení dialogu mezi různými kulturami a náboženstvími a o spolupráci na různých úrovních se zapojením vůdčích osobností a zástupců žen, mladých lidí a etnických menšin, jež by měly za cíl podporovat budování míru a sociální soudržnosti; vyzývá EU a její členské státy, aby vytvořily systémy grantů na ochranu a podporu svobody náboženského vyznání či přesvědčení v zemích, kde je toto právo nejvíce ohroženo;

118.  vítá závazek EU, že na půdě mezinárodních a regionálních fór, včetně OSN, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rady Evropy a dalších regionálních mechanismů, bude prosazovat právo na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení; vyzývá EU, aby na Valném shromáždění OSN nadále každoročně předkládala rezoluci o svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení a aby podporovala mandát zvláštního zpravodaje OSN pro svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení;

Práva žen a dětí a zlepšení jejich postavení

119.  vyjadřuje naprostou podporu práci OSN v oblasti zaručování práv žen a posilování jejich postavení; vyzývá EU, aby vedla cílenou kampaň o účasti žen na politickém a hospodářském životě a kampaň na podporu iniciativ proti násilí páchanému na základě pohlaví a vraždám žen; podporuje provádění akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů a pro posílení postavení žen v oblasti rozvoje; vyzývá delegace EU, aby do svých místních strategií pro provádění obecných zásad EU týkajících se násilí páchaného na ženách a dívkách a boje proti všem formám diskriminace žen zahrnuly konkrétní opatření upravující úlohu vnější pomoci a rozvojové spolupráce; zdůrazňuje, že úloha Komise a členských států v této oblasti se uvnitř ani vně Evropské unie nesmí omezovat na boj proti všem formám násilí páchaného na ženách, ať už jde o násilí tělesné, psychologické, společenské či finanční, ale že je třeba přednostně zajistit genderově neutrální vzdělávání dětí od co možná nejútlejšího věku; naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby nadále vybízely třetí země k tomu, aby při vypracovávání vnitrostátních právních předpisů zohledňovaly práva žen a aby zajistily náležité uplatňování všech relevantních ustanovení;

120.  znovu odsuzuje zneužívání a veškeré formy násilí páchaného na ženách, včetně domácího násilí; vyzývá proto všechny členské státy Rady Evropy, aby podepsaly a ratifikovaly Úmluvu o předcházení násilí páchanému na ženách a boji proti němu, a EU, aby zahájila proces přistoupení k této úmluvě s cílem sladit vnější a vnitřní činnost EU, pokud jde o násilí páchané na ženách; zdůrazňuje význam informačních a osvětových kampaní v komunitách, kde dochází k mrzačení ženských pohlavních orgánů, sexuálnímu zneužívání mladých dívek, brzkým a nuceným sňatkům, vraždám žen a dalšímu porušování lidských práv na základě pohlaví, i význam toho, aby do přípravy a provádění takovýchto kampaní byli zapojováni ochránci lidských práv, kteří o vymýcení těchto praktik již usilují; vyzývá ESVČ a členské státy EU, aby při politickém dialogu s partnerskými zeměmi, v nichž stále dochází k mrzačení ženských pohlavních orgánů, tuto otázku i nadále řešily;

121.  vyzývá EU, aby pokračovala v ochraně reprodukčních práv, a zdůrazňuje potřebu umístit tyto politiky do centra rozvojové spolupráce se třetími zeměmi; rozhodně odsuzuje hanebnou praxi mrzačení ženských pohlavních orgánů v některých částech Afriky, vraždy ze cti, potraty na základě pohlaví a nucené sňatky; připomíná významné závěry, k nimž dospěli účastníci mezinárodní konference o populaci a rozvoji konané v Káhiře;

122.  podporuje iniciativu generálního tajemníka OSN „Vzdělání především“, neboť přístup ke vzdělání zlepšuje vyhlídky dívek a snižuje rizika, jako jsou sňatky a těhotenství v raném věku, HIV, chudoba či domácí a sexuální násilí, a rovněž snižuje úmrtnost dětí a matek;

123.  žádá, aby se intenzivněji usilovalo o to, aby byly před vypršením termínů dosaženy co nejúspěšnější výsledky při plnění rozvojových cílů tisíciletí stanovených v oblastech, jako je rovnost pohlaví, zdraví matek, přístup k adekvátním systémům zdravotní péče, vzdělávání a právo na sexuální a reprodukčního zdraví zejména těch nejzranitelnějších skupin, jako jsou dívky a mladé ženy, a to na základě pevného odhodlání vlád zvýšit odpovědnost a zlepšit mechanismy monitorování stávajících závazků v oblasti lidských práv, prosazovat přístup všech osob ke spravedlnosti a zajistit účinnou účast všech občanů – zejména pak nejvíce marginalizovaných a znevýhodněných skupin – na rozvoji, přijímání rozhodnutí a jejich provádění; důrazně doporučuje, aby byl mezi rozvojové cíle tisíciletí po roce 2015 zařazen samostatný cíl týkající se práv žen a rovnosti pohlaví, a to se silným důrazem na sexuální a reprodukční zdraví a práva;

124.  naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby zajistily, aby přezkum programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji po 20 letech od jeho přijetí vyústil v komplexní revizi všech aspektů souvisejících s plným požíváním sexuálních a reprodukčních práv, a aby znovu stvrdily svůj odhodlaný a pokrokový přístup k otázce sexuálních a reprodukčních práv pro všechny osoby v souladu s mezinárodními standardy v oblasti lidských práv, a vyzývá k přijetí větší odpovědností za plnění těchto cílů; dále je vyzývá, aby zejména zajistily, aby byl přezkum prováděn participačním způsobem a poskytoval různým zúčastněným stranám, včetně občanské společnosti a žen, dospívajících a mladých lidí, příležitost se na něm významnou měrou podílet; připomíná, že rámec pro takový přezkum musí být založen na lidských právech a zvláštní důraz musí být kladen na sexuální a reprodukční práva;

125.  vyjadřuje vážné znepokojení v souvislosti s případy znásilňování; vyjadřuje politování nad velmi vysokou mírou beztrestnosti za znásilnění v zemích, jako je Indie či Pákistán;

126.  odsuzuje rozšířené používání sexuálního násilí a znásilňování jako válečné zbraně, zejména v regionu Velkých jezer; upozorňuje na to, že trestné činy spáchané na základě pohlaví a trestné činy sexuálního násilí byly zahrnuty v Římském statutu mezi válečné zločiny, zločiny proti lidskosti nebo trestné činy spáchané v souvislosti s genocidou či mučením; v této souvislosti vítá skutečnost, že dne 24. června 2013 byla přijata rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2106(2013) o prevenci sexuálního násilí v ozbrojených konfliktech, která potvrzuje klíčovou úlohu Mezinárodního trestního soudu v boji proti beztrestnosti za spáchání sexuálních trestných činů a trestných činů spáchaných na základě pohlaví; vyzývá EU, aby tyto zásady plně podpořila; připomíná rovněž závazek EU, že prosazování lidských práv a otázky týkající se rovnosti pohlaví zahrne do náplně misí SBOP v souladu se stěžejními rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a č. 1820 o ženách, míru a bezpečnosti;

127.  vyzývá EU, aby mezi své priority zařadila boj proti obchodování s lidskými bytostmi; zdůrazňuje, že při řešení problému obchodování s lidmi je zapotřebí zvážit vnitřní i vnější aspekty; vybízí členské státy, aby prováděly směrnici EU (2011/36/EU) a strategii pro vymýcení obchodu s lidmi na období 2012–2016;

128.  vyzývá k všeobecné ratifikaci Úmluvy OSN o právech dítěte; vyzývá Komisi a ESVČ, aby podnikly kroky na ochranu práv dětí a zaměřily se především na násilí páchané na dětech, konkrétně na nucenou dětskou práci, sňatky dětí, nábor dětí do ozbrojených skupin, jejich odzbrojení, rehabilitaci a opětovné začlenění do společnosti, a aby na program jednání s dotčenými zeměmi zařadily problém obviňování dětí z čarodějnictví; zdůrazňuje, že je důležité, aby EU ve své vnější politice přikládala právům dětí prioritní význam;

129.  zdůrazňuje, že je nutné vynaložit větší úsilí na realizaci revidované strategie provádění obecných zásad EU týkajících se dětí v ozbrojených konfliktech; vyzývá EU, aby prohlubovala spolupráci se zvláštní zástupkyní OSN pro děti postižené ozbrojenými konflikty; vítá, že v roce 2012 byla zavedena nová rozpočtová položka na podporu dětí postižených konfliktem, která probíhá skrze humanitární pomoc zajišťující přístup ke vzdělávání v mimořádných situacích;

130.  připomíná svá dřívější doporučení ke zlepšení vlastních postupů, pokud jde o otázky týkající se lidských práv, a ke zvýšení úsilí o úspěšné začlenění problematiky lidských práv do svých vlastních struktur a postupů; vyjadřuje politování nad skutečností, že nebylo dosaženo žádného zlepšení v souvislosti s rozpravami v plénu a usneseními o případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu a následnými opatřeními; vítá úsilí o zlepšení spolupráce v oblasti lidských práv s vnitrostátními parlamenty členských států;

o
o   o

131.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, vládám a parlamentùm členských státù a kandidátských zemí, Organizaci spojených národù, Radě Evropy a vládám zemí a území uvedených v tomto usnesení.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2012)0503. (2) Přijaté texty, P7_TA(2012)0504. (3) Úř. věst. L 200, 27.7.2012, s. 21. (4) Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 114. (5) Přijaté texty, P7_TA(2013)0278. (6) http://www.eeas.europa.eu/human_rights/docs/guidelines_en.pdf. (7) Přijaté texty, P7_TA(2013)0394. (8) Přijaté texty, P7_TA(2013)0055. (9) Úř. věst. C 153 E, 31.5.2013, s. 115. (10) Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 26. (11) Úř. věst. C 257 E, 6.9.2013, s. 13. (12) Úř. věst. C 236 E, 12.8.2011, s. 69. (13) Úř. věst. C 33 E, 5.2.2013, s. 165. (14) Přijaté texty, P7_TA(2012)0470. (15) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 31. (16) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 94. (17) Úř. věst. C 99 E, 3.4.2012, s. 101.