Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2015/2287(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A8-0141/2016

Předložené texty :

A8-0141/2016

Rozpravy :

PV 27/04/2016 - 19
CRE 27/04/2016 - 19

Hlasování :

PV 28/04/2016 - 4.66

Přijaté texty :

P8_TA(2016)0202

Přijaté texty
PDF 527kWORD 115k
Čtvrtek 28. duben 2016 - Brusel Konečné znění
Přístup veřejnosti k dokumentům v letech 2014-2015
P8_TA(2016)0202A8-0141/2016

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 28. dubna 2016 o přístupu veřejnosti k dokumentům (čl. 116 odst. 7) v letech 2014–2015 (2015/2287(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 1, 10, 11 a 16 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a články 15 a 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 41 a 42 Listiny základních práv EU,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(1) ,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství(2) ,

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 15. prosince 2011 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, který předložila Komise (přepracování)(3) ,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o přístupu veřejnosti k dokumentům (čl. 104 odst. 7) za období 2011-2013(4) ,

–  s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-280/11 P Rada Evropské unie proti Access Info Europe ze dne 17. října 2013,

–  s ohledem na balíček předpisů týkající se zlepšování právní úpravy předložený Komisí v květnu 2015,

–  s ohledem na politické směry předsedy Junckera pro Komisi,

–  s ohledem na zprávy Komise, Rady a Parlamentu o uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 v letech 2013 a 2014,

–  s ohledem na zelenou knihu Komise o přístupu veřejnosti k dokumentům orgánů Evropského společenství z roku 2007,

–  s ohledem na zprávu veřejné ochránkyně práv za rok 2014,

–  s ohledem na článek 52 a na čl. 116 odst. 7 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A8-0141/2016),

A.  vzhledem k tomu, že úplná transparentnost se zakládá na důvěře občanů v orgány Unie, přispívá k uvědomění si práv vyplývajících z právního řádu Unie a k povědomí a ke znalosti rozhodovacího procesu EU, včetně řádného provádění správních a právních postupů;

B.  vzhledem k tomu, že právo přístupu k dokumentům je základním právem, které zaručuje Listina základních práv a Smlouvy a které je prováděno nařízením (ES) č. 1049/2001 zejména s cílem vykonávat toto právo co nejjednodušším způsobem a podporovat osvědčené správní postupy při přístupu k dokumentům a zároveň zajišťovat demokratickou kontrolu činnosti orgánů a jejího souladu s pravidly zakotvenými ve Smlouvách;

Transparentnost a demokracie

1.  poukazuje na to, že na mnohá z doporučení ve svém usnesení o přístupu veřejnosti k dokumentům za období 2011–2013 nenavazovaly náležité následné kroky ze strany všech tří orgánů; vyjadřuje zvláště politování nad tím, že orgány a instituce EU nejmenovaly v rámci svých řídicích struktur úředníka pro transparentnost, který by odpovídal za dodržování právních předpisů a zlepšování postupů; naléhavě vyzývá orgány, aby tak učinily co nejdříve;

2.  připomíná, že orgány EU musí ve své činnosti a politice vycházet ze zastupitelské demokracie, jak stanoví čl. 10 odst. 1 SEU, a musí zajistit dodržování zásad plné transparentnosti, sdílení, jakož i řádného a včasného informování občanů; zdůrazňuje, že čl. 10 odst. 3 SEU uznává participativní demokracii jako jednu z hlavních zásad EU, čímž zdůrazňuje, že rozhodnutí musí být přijímána na úrovni co nejbližší občanům; zdůrazňuje, že pokud se účast občanů na rozhodovacím procesu uskutečňuje formou veřejných konzultací, musí orgány přihlédnout k jejich výsledku;

3.  připomíná, že pravidlem musí být transparentnost a přístup k dokumentům v držení orgánů a institucí v plném rozsahu v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 a že výjimky z tohoto pravidla musí být správně vykládány při zohlednění převládajícího veřejného zájmu na šíření informací, na požadavcích demokracie, včetně užšího zapojení účasti občanů do rozhodovacího procesu, legitimity administrativy, efektivity a odpovědnosti vůči občanům, jak již stanovila ustálená judikatura Soudního dvora;

4.  domnívá se, že orgány, agentury a další subjekty Evropské unie při uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 dosud plně nezohledňují a nedodržují pravidla a změny, které byly zavedeny Lisabonskou smlouvou a Listinou základních práv, zejména pokud jde o participativní demokracii; bere na vědomí a vítá nedávné rozsudky velkého senátu Soudního dvora ve věcech Digital Rights Ireland (5) a Schrems (6) , při nichž Soudní dvůr vycházel z Listiny, když prohlásil směrnici o uchovávání údajů(7) i rozhodnutí o bezpečném přístavu(8) za neplatné; zdůrazňuje, že současný přístup veřejnosti k dokumentům a správa rejstříků dokumentů se musí zakládat na standardech, které jsou v náležitém souladu s články 41 a 42 Listiny;

5.  zdůrazňuje, že je třeba respektovat soukromí a ochranu údajů a současně zajistit transparentnost;

6.  připomíná, že každé rozhodnutí o odepření přístupu veřejnosti k dokumentům se musí zakládat na jasně a striktně vymezených zákonných výjimkách, doložených racionálním a konkrétním odůvodněním, tak aby občané mohli zamítnutí přístupu pochopit a účinně využít dostupné opravné právní prostředky;

7.  připomíná, že s cílem zajistit legitimní, odpovědný a demokratický politický systém v souladu se zásadami právního státu musí mít občané právo znát a kontrolovat:

   ˗ činnost svých zástupců, jakmile jsou zvoleni nebo jmenováni, aby plnili veřejné funkce;
   ˗ rozhodovací proces (včetně jakýchkoli rozesílaných dokumentů, zúčastněných osob, hlasování atd.);
   ˗ způsob, jakým jsou přidělovány a vynakládány veřejné peněžní prostředky, a výsledky, jichž bylo dosaženo;

považuje tedy za nezbytné zveřejnit elektronický rejstřík, který by zaznamenával všechny výše uvedené skutečnosti;

8.  naléhavě vyzývá Komisi, aby jmenovala komisaře odpovědného za transparentnost a přístup veřejnosti k dokumentům; vyzývá místopředsedu Komise, aby mezitím v co nejkratší lhůtě předložil ambiciózní akční plán týkající se transparentnosti a přístupu veřejnosti k dokumentům, čímž by byl uznán fakt, že transparentnost je základem lepší regulace;

9.  vyjadřuje politování nad tím, že přístup k informacím v držení institucí EU je pro občany i nadále značně obtížný vzhledem k neexistenci společného přístupu orgánů a institucí, který by byl zaměřen na usnadnění přístupu občanů k dokumentům a založen na plné transparentnosti, komunikaci a přímé demokracii; naléhavě vyzývá orgány, instituce, úřady a agentury EU, aby dále rozvíjely proaktivnější přístup k transparentnosti tím, že iniciativně zpřístupní co nejvíce svých dokumentů, a to co nejjednodušším, uživatelsky vstřícným a dostupným způsobem s tím, že dokumenty budou na žádost přeloženy do dalších úředních jazyků EU a že bude zajištěn řádný, jednoduchý a levný přístup k informacím, také pomocí digitálních a elektronických prostředků, který bude vyhovovat potřebám lidí se zdravotním postižením; domnívá se, že je nutné zlepšit hlavně přístupnost informací, a to pomocí snadno použitelných rozhraní a vyhledávacích systémů; vyzývá k vývoji společného přístupového místa k portálům všech tří orgánů, a to na základě pilotního projektu pro on-line platformu za účelem proaktivního zveřejňování dokumentů orgánů EU a za účelem harmonizace vyhledávacích portálů mezi odděleními téhož orgánu (včetně generálních ředitelství Komise); vyzývá rovněž orgány, aby nadále šířily znalosti o právních předpisech a politikách Evropské unie a aby tuto činnost zintenzívnily; domnívá se, že Unie by měla za tímto účelem plně využít možností, které nabízejí nové technologie (sociální sítě, aplikace pro chytré telefony atd.), aby zajistila úplný a snadný přístup k informacím;

10.  vyjadřuje politování nad tím, že úřední dokumenty často podléhají příliš vysokému stupni utajení; znovu opakuje svůj postoj, že by měla být zavedena jasná a jednotná pravidla pro utajování a odtajňování dokumentů; vyjadřuje politování nad tím, že orgány bez řádného odůvodnění požadují neveřejná jednání; znovu připomíná svou výzvu orgánům, aby posuzovaly a veřejně odůvodňovaly žádosti o neveřejné schůze v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001; domnívá se, že žádosti o neveřejné schůze v Parlamentu by měl Parlament posuzovat případ od případu; je přesvědčen, že by na proces utajování a odtajňování měl dohlížet nezávislý dozorčí orgán;

11.  vyzývá orgány, instituce a agentury EU, aby přijaly rychlejší, jednodušší a dostupnější postupy pro vyřizování stížností na odepření přístupu; je toho názoru, že by proaktivnější přístup pomohl zajistit skutečnou transparentnost a předcházet zbytečným soudním sporům, které by mohly vést ke zbytečným nákladům a zatěžovat jak dotčené orgány, tak občany;

12.  žádá všechny orgány EU, aby do doby, než dojde k jeho žádanému přezkumu, uplatňovaly nařízení (ES) č. 1049/2001 a následnou judikaturu, aby naplňovaly jejich ducha a literu a zohlednily změny, které přinesla Lisabonská smlouva a Listina základních práv; vyzývá zvláště Radu, včetně jejích přípravných orgánů, aby zveřejňovala zápisy z jednání pracovních skupin Rady a další dokumenty v souvislosti s věcí Access Info Europe, vystupující členské státy a jejich návrhy; vyzývá Evropský parlament, aby zpřístupňoval pořady jednání a informativní poznámky ze schůzí koordinátorů výborů, předsednictva a Konference předsedů a také v zásadě všechny dokumenty, na něž se v těchto pořadech jednání odkazuje, v souladu s ustanoveními nařízení (ES) č. 1049/2001, a to jejich zveřejněním na internetové stránce Parlamentu;

13.  naléhavě vyzývá všechny instituce, aby v případě, že se požadovaná informace týká životního prostředí, uplatnily přísnější ustanovení o transparentnosti obsažená v nařízení (ES) č. 1367/2006, a aby dodržovaly své povinnosti proaktivně zveřejňovat informace o životním prostředí;

14.  vyzývá všechny orgány, aby vyhodnotily a v případě potřeby přezkoumaly své interní režimy oznamování případů porušení právních předpisů, a požaduje ochranu oznamovatelů; vyzývá zejména Komisi, aby Parlamentu podala zprávu o svých zkušenostech s novými předpisy pro oznamování ze strany zaměstnanců EU, které přijala v roce 2012, a s jejich prováděcími opatřeními;

Revize nařízení (ES) č. 1049/2001

15.  připomíná, že v návaznosti na vstup SEU a SFEU v platnost se právo na přístup k dokumentům vztahuje na všechny orgány, instituce a agentury EU; je tudíž přesvědčen, že je naléhavě nezbytné aktualizovat nařízení (ES) č. 1049/2001 a zapracovat do něj podstatné změny v souvislosti s ustanoveními Smluv a příslušnou judikaturou Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva; považuje za zásadní zejména rozšíření oblasti působnosti s cílem zahrnout všechny evropské orgány a instituce, na něž se nařízení v současnosti nevztahuje, jako je Evropská rada, Evropská centrální banka, Soudní dvůr a všechny orgány a agentury EU;

16.  vyjadřuje politování nad tím, že přezkum nařízení (ES) č. 1049/2001 je stále zablokovaný v Radě, a doufá, že bude co nejdříve dosaženo pokroku; naléhavě vyzývá Radu, aby přijala konstruktivní postoj, který zohlední výše uvedený postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 15. prosince 2011 za účelem přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady , kterým se stanoví obecné zásady a omezení upravující právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie;

17.  doporučuje, aby byl, mimo jiné na základě nařízení (ES) č. 1367/2006 a nařízení (ES) č. 1049/2001 vytvořen jednotný soubor zásad, jimiž se bude řídit přístup k dokumentům, což by znamenalo větší jasnost pro občany;

18.  lituje, že došlo jen k malému pokroku v provádění nařízení (ES) č. 1049/2001, pokud jde o povinnost orgánů, institucí, agentur a dalších subjektů vést úplné rejstříky dokumentů, jak stanoví jeho články 11 a 12 konec konců i Lisabonská smlouva a Listina základních práv; vyzývá k zavedení společného přístupu k rejstříkům a vyzývá ty orgány a instituce EU, které dosud nezavedly rejstříky dokumentů, aby tak učinily a aby zavedly opatření s cílem standardizovat utajení a poskytování dokumentů orgánů a institucí; připomíná v této souvislosti, kromě společného přístupového místa k dokumentům EU pomocí portálů všech tří orgánů, svou výzvu ke společným postupům a kritériím registrace a přidělení interinstitucionálního kódu každému dokumentu tak, aby mohl být případně zaveden společný interinstitucionální rejstřík, včetně specializované společné databáze týkající se aktuálního stavu legislativních návrhů,

19.  připomíná, že podle čl. 1 písm. c) a čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 jsou orgány povinné „podporovat řádnou správní praxi při přístupu k dokumentům“ a vyvinout „vhodné správní postupy, které usnadní výkon práva zaručeného tímto nařízením“; zdůrazňuje, že transparentnost úzce souvisí s právem na řádnou správu, které je upraveno článkem 298 SFEU a článkem 41 Listiny základních práv, a opakuje svou výzvu k přijetí nařízení o správním postupu vlastních správních útvarů EU(9) ;

20.  připomíná, že v návaznosti na vstup Lisabonské smlouvy v platnost byl zrušen odkaz na ochranu účelnosti rozhodovacího procesu, pokud jde o legislativní akty;

Transparentnost legislativního procesu

Třístranná jednání

21.  připomíná, že transparentnost legislativního procesu je pro občany zásadně důležitá; žádá orgány EU, aby zpřístupnily dokumenty, které jsou součástí legislativního procesu nebo s ním souvisejí; je zejména přesvědčen, že orgány EU by měly veřejnosti zpřístupnit co nejvíce dokumentů prostřednictvím svých internetových stránek a že by měly zvážit využití portálu Vaše Evropa jako jednotného portálu EU přístupného veřejnosti, který by byl snadno použitelný;

22.  bere na vědomí šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkající se takzvaných třístranných jednání, která představují zavedený postup, jehož prostřednictvím je přijímána většina právních předpisů EU; naléhavě vyzývá ochránkyni práv, aby v rámci svých pravomocí podle Smluv a v rámci statutu veřejného ochránce práv plně využila svých vyšetřovacích pravomocí;

23.  upozorňuje na to, že využívání třístranných jednání, ačkoli nejsou formálně stanovena ve Smlouvách, se stala uznávaným způsobem, jak dosáhnout shody mezi spolutvůrci právních předpisů a urychlit legislativní postup stanovený Smlouvou; konstatuje, že v důsledku toho se dohodovací výbory využívají pouze ve třetím čtení a jako poslední možnost;

24.  vyjadřuje politování nad tím, že občané nemají žádnou pravomoc kontrolovat třístranná jednání; vyjadřuje své znepokojení nad tím, že tato legislativní praxe může vést ke zneužívání, zejména pokud jde o zavádění nových prvků právních předpisů během třístranných jednání bez návrhu Komise nebo parlamentních pozměňovacích návrhů, přičemž tyto prvky slouží jako základ, pomocí něhož lze obejít řádný legislativní postup a veřejnou kontrolu;

25.  vyjadřuje politování nad skutečností, že z důvodu úniku dokumentů z formálních a neformálních třístranných jednání mají dobře informované zájmové skupiny s konexemi nerovný přístup k dokumentům, a tedy k legislativnímu procesu; konstatuje, že k úniku dokumentů by docházelo v menší míře, pokud by byly dokumenty z třístranných jednání proaktivně a bez prodlení zveřejňovány na snadno přístupné platformě;

26.  připomíná, že judikatura Soudního dvora Evropské unie uznává riziko vnějšího tlaku a že může jít o legitimní důvod pro omezení přístupu k dokumentům týkajícím se rozhodovacího procesu pod podmínkou, že lze s jistotou určit, že k tomuto vnějšímu tlaku skutečně dochází, a z předložených důkazů vyplývá, že existovalo důvodně předvídatelné nebezpečí, že rozhodnutí, které mělo být přijato, by v důsledku tohoto vnějšího tlaku bylo podstatně ovlivněno(10) ; je znepokojen tím, že na základě stávající praxe mají širší přístup k rozhodujícím fázím legislativního procesu lobbisté a nikoli široká veřejnost;

27.  upozorňuje na to, že ačkoli jsou třístranná jednání důležitá a efektivní, postupy, které jsou na ně v současnosti uplatňovány, vzbuzují obavy, pokud jde o otevřenost legislativního procesu; vyzývá zúčastněné orgány a instituce, aby zajistily větší transparentnost neformálních třístranných jednání s cílem posílit demokracii tím, že bude občanům umožněno kontrolovat příslušné informace, které tvoří základ legislativního aktu, jak prohlásil Soudní dvůr Evropské unie ve spojených věcech Švédsko a Turco v. Rada , a to při zajištění odpovídajícího prostoru k úvaze pro společné normotvůrce; vyzývá orgány a instituce EU, aby zintenzivnily podávání zpráv příslušnému parlamentnímu výboru o současné situaci třístranných jednání; domnívá se, že pokud se v rámci třístranných jednání vypracovávají dokumenty, jako jsou pořady jednání, shrnutí výsledků, zápisy a obecné přístupy v Radě jakožto přístupné, souvisejí tyto dokumenty s legislativními postupy a nelze s nimi ze zásady zacházet odlišně od ostatních legislativních dokumentů; je toho názoru, že seznam třístranných jednání a výše uvedené dokumenty by měly být přímo zpřístupněny na internetové stránce Parlamentu; připomíná, že budoucí interinstitucionální dohoda o zdokonalení tvorby právních předpisů obsahuje databázi legislativních návrhů, a bude-li přijata, týkala by se také vhodného zacházení s třístrannými jednáními;

Pozměňovací návrhy z plenárního zasedání

28.  vyjadřuje politování nad skutečností, že pokud pozměňovací návrhy z plenárního zasedání spolupodepíše alespoň 40 poslanců a návrh se zaregistruje, zveřejní se jména pouze několika spolusignatářů; domnívá se, že by se měla zveřejnit jména všech spolusignatářů;

Povinný rejstřík lobbistů

29.  vyzývá Komisi, aby bez dalšího prodlení předložila svůj návrh interinstitucionální dohody k vytvoření povinného interinstitucionálního rejstříku zástupců zájmových skupin, místních orgánů a regionálních organizací u institucí EU, a žádá, aby se v tom pokračovalo s nejvyšší prioritou; žádá, aby v tomto rejstříku byly obsaženy podrobné informace o tom, kdo zastupuje jakou zájmovou skupinu, za jakým účelem, s jakými zdroji a finančními prostředky;

30.  vybízí poslance Evropského parlamentu a zástupce Rady, aby následovali příklad praxe Komise podle jejího rozhodnutí ze dne 25. listopadu 2014 zveřejňovat informace týkající se schůzí konaných mezi nimi nebo jejich zaměstnanci na jedné straně a zúčastněnými subjekty a občanskou společností na straně druhé;

31.  vyzývá Parlament, aby jako první krok v tomto ohledu poslancům Evropského parlamentu, kteří chtějí oznámit své kontakty s lobbisty, zpřístupnil šablonu pro zpravodaje, již mohou přiložit ke své zprávě, a poskytl prostor pro tento typ informací na internetových stránkách Parlamentu týkajících se jednotlivých poslanců;

Akty v přenesené pravomoci

32.  připomíná, že v souladu s nařízením (ES) č. 1049/2001 a k zajištění plné demokratické a transparentní parlamentní kontroly by měl být také zajištěn přístup k dokumentům vypracovaným v rámci postupu svěření pravomocí (aktů v přenesené pravomoci), jenž představuje důležitou část evropských právních předpisů, a z toho důvodu by měla být v plném rozsahu zaručena odpovídající a transparentní parlamentní a demokratická kontrola; vyjadřuje v tomto ohledu zvláště politování nad nedostatkem transparentnosti evropských orgánů dohledu (EBA, EIOPA, ESMA) z důvodu nedostatečného zapojení spolutvůrců právních předpisů; s politováním konstatuje, že doposud nebyl vytvořen jednotný rejstřík všech právních předpisů druhého stupně, a vyzývá Komisi, aby jej bez prodlení vytvořila;

Mezinárodní dohody

33.  konstatuje, že mezinárodní dohody mají závazný účinek a dopad na právní předpisy EU, a upozorňuje na nutnost zajistit transparentnost jednání v průběhu celého procesu včetně toho, že by orgány a instituce měly zveřejňovat mandát k vyjednávání, který je svěřen vyjednavači EU, aniž by to oslabovalo vyjednávací pozici EU; domnívá se, že dokumenty související s mezinárodními dohodami by měly být v zásadě veřejné, aniž by tím byly dotčeny legitimní výjimky a aniž by to oslabovalo nezbytnou důvěru mezi zúčastněnými stranami s cílem dosáhnout efektivních jednání; vyjadřuje politování nad tím, že Komise a Rada rutinně utajují všechny dokumenty související s jednáními, čímž omezují přístup občanů k informacím; trvá na přístupu veřejnosti ke všem relevantním vyjednávacím dokumentům, včetně těch, u nichž již došlo k dohodě, s výjimkou dokumentů, které se považují za citlivé, a to s jasným odůvodněním případ od případu, v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 1049/2001;

34.  připomíná Komisi, že podle článku 218 SFEU má být Parlament okamžitě a plně informován ve všech etapách jednání; vyzývá Komisi, aby v každé fázi posuzovala, které dokumenty a informace lze proaktivně zveřejnit;

Transparentnost správních procesů

35.  poukazuje na to, že transparentnost posiluje zásadu řádné správy, která je stanovena ve článku 41 Listiny a ve článku 298 SFEU, a přispívá k jejímu uplatňování; žádá tudíž orgány EU, aby zajistily, že jejich vnitřní správní postupy dosáhnou tohoto cíle;

36.  vyzývá orgány EU, aby stanovily společná pravidla ohledně používání správních postupů, jakož i způsobu prezentace, utajování, odtajňování, registrace a šíření správních dokumentů; přeje si, aby byl v krátké době předložen legislativní návrh v tomto smyslu;

Řízení o nesplnění povinnosti

37.  vyjadřuje politování nad nedostatečnou transparentností, pokud jde o výzvy a řízení o nesplnění povinnosti proti členským státům; žádá zejména, aby dokumenty zasílané Komisí členským státům v rámci těchto řízení a příslušné odpovědi byly přístupné veřejnosti; žádá dále, aby byly proaktivně zveřejňovány informace týkající se provádění rozsudků Soudního dvora Evropské unie;

Řízení strukturálních fondů a další otázky

38.  vyzývá členské státy, aby zajistily plný přístup k informacím týkajícím se jednání o vnitrostátních a regionálních operačních programech a jejich skutečnou transparentnost;

39.  domnívá se, že plná transparentnost údajů a přístup k nim jsou nezbytné pro předcházení zneužití a pro boj proti němu; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby stanovila, že zveřejňování údajů o všech příjemcích financí ze strukturálních fondů, včetně subdodavatelů, je povinné; znovu opakuje, že za účelem zajištění odpovědnosti a boje proti korupci je zásadní, aby veřejné výdaje v EU byly plně transparentní;

40.  vyzývá Komisi, aby v tomto směru sledovala, zda členské státy dodržují povinnost podávat informace a zprávy stanovenou v nařízení (EU) č. 1303/2013, a aby případně použila sankce stanovené pro případ porušení těchto povinností;

41.  poukazuje na to, že ačkoli internetové stránky Parlamentu lépe poskytují informace o různých příspěvcích, na které mají poslanci nárok, a o pravidlech, jimiž se řídí, měla by se tato politika dále rozvíjet, a to při zohlednění osvědčených postupů vnitrostátních parlamentů a kroků, které již podnikli jednotliví poslanci; vybízí proto všechny poslance, aby se do tohoto úsilí zapojili a proaktivně zpřístupňovali informace o svých konkrétních činnostech a způsobu vynakládání finančních prostředků, aby Parlament nadále stál v čele úsilí o dosažení transparentnosti a otevřenosti v EU a za účelem větší veřejné odpovědnosti za veřejné prostředky;

42.  bere na vědomí, že se změnou své politiky transparentnosti ECB nyní zveřejňuje zápisy ze schůzí Rady guvernérů ECB, ale s politováním konstatuje, že ve srovnání s jinými centrálními bankami ve světě ECB v této oblasti ještě velmi zaostává; očekává provádění dalších opatření, aby se zlepšila transparentnost komunikačních kanálů ECB;

43.  vyjadřuje dále naději, že v budoucnu budou zveřejňovány všechny dokumenty týkající se rozhodnutí přijímaných v rámci přezkumu kvality aktiv s cílem zaručit rovné podmínky v celé EU; doufá, že požadavky na transparentnost budou uplatňovány i na jednotný mechanismus pro řešení krizí v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí platnými od 1. ledna 2016;

44.  vybízí interinstitucionální výbor zřízený podle čl. 15 odst. 2 nařízení (ES) č. 1049/2001, aby pracoval aktivněji a informoval příslušné výbory o projednávaných otázkách; vyzývá jej, aby se scházel pravidelněji a zahajoval vnitřní diskuse a debaty tím, že bude zvažovat návrhy ze strany občanské společnosti, evropského veřejného ochránce práv a evropského inspektora ochrany údajů a vyzývat je k nim; vyzývá jej, aby naléhavě řešil otázky uvedené v tomto usnesení;

45.  považuje za zásadní, aby agentury EU uplatňovaly společnou politiku v oblasti střetů zájmu; konstatuje, že doposud uplatňovaná politika zahrnuje v některých případech ustanovení týkající se zveřejňování životopisů a prohlášení o zájmech ředitele a dalších vedoucích pracovníků; se znepokojením však shledává, že se povinnost zveřejňovat životopisy a prohlášení o zájmech nevztahuje na odborníky; vyzývá agentury, aby tuto povinnost rozšířily i na odborníky;

Následné kroky

46.  žádá Komisi a vyzývá generálního tajemníka Evropského parlamentu, aby informovali Parlament o provádění doporučení obsažených v tomto usnesení;

47.  vybízí Komisi, aby harmonizovala kritéria týkající se zveřejňování příjemců strukturálních fondů;

o
o   o

48.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, veřejné ochránkyni práv, inspektorovi ochrany údajů, Radě Evropy a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
(2) Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 13.
(3) Úř. věst. C 168 E, 16.6.2013, s. 159.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2014)0203.
(5) Spojené věci C-293/12 a C-594/12. Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. dubna 2014.
(6) Případ C 362/14. Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 6. října 2015.
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006.
(8) Rozhodnutí Komise 2000/520/ES ze dne 26. července 2000.
(9) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o správním právu procesním Evropské unie (Úř. věst. C 440, 30.12.2015, s. 17).
(10) Věc T-144/05, Pablo Munoz v. Komise, odstavec 86.

Poslední aktualizace: 3. leden 2018Právní upozornění