Jak probíhá plenární zasedání 

Evropský parlament dlouhodobě plní přirozenou funkci diskusního fóra a poradního orgánu.
Od té doby, co je volen v přímých všeobecných volbách, a díky aktivitě poslanců a poslankyň posílil svůj vliv a ve třech čtvrtinách legislativy Společenství získal stejné spolurozhodovací pravomoci, jako má Rada. V současné době se plenárního zasedání Parlamentu účastní 720 zvolených poslanců a poslankyň, kteří pocházejí z 27 členských států Evropské unie, a jedná se na něm ve 24 jazycích. K zajištění hladkého chodu plenárního zasedání se musejí poslanci, poslankyně, úředníci, úřednice, tlumočníci, tlumočnice a překladatelé a překladatelky řídit přísnými pravidly.

Plenárnímu zasedání předsedá předseda nebo předsedkyně Evropského parlamentu. Předsedovi či předsedkyni Evropského parlamentu je v této úloze nápomocno čtrnáct místopředsedů a místopředsedkyň. Předseda nebo předsedkyně zahajuje zasedání, někdy formou projevu či vzdáním holdu podle aktuálních potřeb situace. Parlament dbá na to, aby reagoval na právě probíhající významné události, a neváhá jim přizpůsobit svůj pořad jednání a vyzvat Unii k aktivnímu jednání. Vliv předsedy či předsedkyně Evropského parlamentu může být v tomto ohledu klíčový.

Během zasedání předseda nebo předsedkyně udílí slovo poslancům a poslankyním a dohlíží na řádný průběh rozprav. Řídí rovněž hlasování, předkládá poslancům a poslankyním k hlasování pozměňovací návrhy a legislativní usnesení a konstatuje, zda většina byla pro, nebo proti. Svou autoritou může ovlivňovat rytmus hlasování, jež bývá někdy dlouhé a komplikované.

720 evropských poslanců a poslankyň je v současné době rozděleno do 8 politických skupin, které reprezentují jednotlivé politické proudy. Někteří poslanci a poslankyně nepatří do žádné politické skupiny a považují se za „nezařazené“. O tom, které otázky se budou projednávat na plenárním zasedání, rozhodují právě politické skupiny. Mohou také předkládat pozměňovací návrhy ke zprávám, o nichž se hlasuje. Žádný poslanec ani poslankyně však nesmí být svou skupinou nuceni, aby hlasovali určitým způsobem.

Evropská komise a Rada Evropské unie se účastní plenárních zasedání, aby byla v rámci rozhodovacího procesu usnadněna spolupráce mezi orgány. Na žádost Evropského parlamentu jsou zástupci a zástupkyně těchto dvou orgánů vyzváni, aby učinili prohlášení nebo aby informovali o své činnosti formou zodpovězení případných otázek poslanců a poslankyň. Tyto rozpravy může uzavřít hlasování o usnesení.

Vzhledem k vysokému počtu účastníků a účastnic se na plenárním zasedání neimprovizuje, ale postupuje se, pokud je to možné, podle předem stanovených organizačních pokynů. Konference předsedů politických skupin proto stanoví podrobný pořad jednání plenárního zasedání.

Souběžně s tím může Konference předsedů výborů (jež se skládá z předsedů všech stálých i dočasných parlamentních výborů) předložit Konferenci předsedů doporučení týkající se práce výborů a vypracování pořadu jednání.

Parlament se každý měsíc – s výjimkou srpna – schází na čtyřdenním plenárním zasedání ve Štrasburku (od pondělí do čtvrtka). Dodatečná dílčí zasedání se konají v Bruselu. Zasedání samo se pak člení podle jednotlivých dní.

Hlavní náplní plenárního zasedání jsou rozpravy a hlasování. Pouze dokumenty, o nichž se hlasuje na plenárním zasedání, a písemná prohlášení, pod které se podepsala většina poslanců Parlamentu, oficiálně tvoří akty Evropského parlamentu.
Ty zahrnují jednotlivé druhy dokumentů podle tématu a zvoleného legislativního postupu:

• legislativní zprávy jsou dokumenty projednávané Parlamentem v rámci jednotlivých legislativních postupů Společenství: spolurozhodování, souhlas, konzultace. Pouze postup spolurozhodování dává Parlamentu legislativní postavení rovnocenné s Radou Evropské unie. Některé zprávy Parlamentu mají proto větší legislativní „váhu“ než jiné.
• rozpočtový proces: Evropský parlament a Rada Evropské unie jsou rozpočtovým orgánem Evropské unie, který každoročně stanoví výdaje a příjmy Unie
• nelegislativní zprávy vypracovává Parlament z vlastního podnětu, a to vždy v příslušném výboru. Přijetím těchto dokumentů Parlament upozorňuje ostatní evropské orgány a instituce, národní vlády, případně třetí země na specifická témata a vybízí je k reakci. I když nemají legislativní váhu, spočívají tyto iniciativy na legitimní autoritě Parlamentu, jež může podnítit Komisi k předložení návrhů.

Na plenárním zasedání se Parlament může vyjádřit k jakémukoli tématu, které považuje za důležité. Může rovněž požádat Komisi, aby předložila příslušný návrh týkající se otázky, o níž se domnívá, že vyžaduje vypracování aktu Společenství. Součástí zasedání je dále doba vyhrazená pro otázky položené Radě nebo Komisi. Doba vyhrazená na otázky položené Komisi bývá obvykle v úterý, doba vyhrazená na otázky položené Radě ve středu. Otázky musejí být předem v písemné podobě předloženy předsedovi Parlamentu, který rozhodne o jejich přípustnosti.

Roční harmonogram činnosti Evropského parlamentu se každoročně přijímá na plenárním zasedání, obvykle v červnu, na návrh Konference předsedů politických skupin. V harmonogramu jsou vyznačeny i týdny schůzí parlamentních výborů a týdny politických skupin. V pořadu jednání plenárního zasedání je uvedeno, zda po prohlášeních Rady, Komise, Evropské rady a po otázkách k ústnímu zodpovězení položených Radě a Komisi bude následovat hlasování o návrhu usnesení. V návrh usnesení mohou vyústit také rozpravy o porušování lidských práv, o demokracie a právního státu. 

Zápis z každého zasedání je dokumentem, který popisuje průběh daného zasedání a vykonanou činnost (předložené dokumenty, rozpravy, hlasování, vysvětlení hlasování, jmenování atd.). K zápisu jsou v příloze připojeny i výsledky hlasování.

Před rozhodnutím rozprava

O parlamentní zprávě předložené k hlasování se napřed obvykle vede rozprava, které se účastní Komise, zástupci a zástupkyně politických skupin a poslanci a poslankyně. Doba k vystoupení je často velmi krátká a závisí na počtu poslanců a poslankyň, kteří požádali o slovo.

Ve srovnání s hlasováními, jež jsou často krátká, rozpravy mohou trvat i několik hodin, podle počtu poslanců a poslankyň, kteří si přejí vystoupit. Poslanci a poslankyně se nejčastěji vyjadřují ve své mateřštině a tlumočníci a tlumočnice jejich vystoupení simultánně tlumočí do ostatních úředních jazyků Unie.

V jednacím sále se řečnická doba přiděluje podle těchto kritérií: první díl se rovnoměrně rozdělí mezi jednotlivé politické skupiny, druhý díl pak podle celkového počtu členů těchto skupin. Poslanci a poslankyně, kteří požádali o slovo, jsou zapsáni na seznam řečníků v pořadí podle početního významu jejich skupiny. Na přednostní vystoupení mohou mít nárok zpravodajové a zpravodajky příslušného výboru a navrhovatelé a navrhovatelky výborů požádaných o stanovisko.

Poslanci v jednacím sále pravidelně přijímají návštěvy četných osobností, přičemž hlavy států se obvykle přijímají na slavnostním zasedání.

12 hodin: hlasovací maratón

Hlasování probíhá obvykle kolem poledne a ve velmi rychlém sledu: poslanci a poslankyně mnohdy hlasují o stovkách pozměňovacích návrhů.

Během hlasování o parlamentní zprávě nebo o usnesení mohou poslanci a poslankyně znění příslušného dokumentu měnit prostřednictvím pozměňovacích návrhů. Ty mohou mít za cíl vypustit, přeformulovat, nahradit či rozšířit část projednávaného dokumentu. Poslanci a poslankyně nejprve hlasují o každém pozměňovacím návrhu zvlášť a teprve poté o celkovém dokumentu v takto pozměněném znění.

Nejčastěji poslanci a poslankyně hlasují zvednutím ruky, přičemž úkolem předsedy či předsedkyně zasedání je konstatovat, zda většina byla pro, nebo proti. V případě nejistoty požádá předseda nebo předsedkyně o elektronické hlasování, které poskytne přesnější výsledek. Pokud o to požádá nějaká politická skupina nebo alespoň 38 poslanců a poslankyň den před hlasováním, musejí poslanci hlasovat jmenovitě. V takovém případě se hlasování každého poslance a poslankyně jednotlivě zaznamenává, aby pak mohlo být zveřejněno v příloze zápisu, pokud ovšem nebylo zároveň požádáno o tajné hlasování.

Na plenárním zasedání rozhoduje Evropský parlament nejčastěji absolutní většinou odevzdaných hlasů. K usnášeníschopnosti (k dosažení minimálního počtu poslanců a poslankyň, kteří musejí být přítomni, aby byl výsledek hlasování platný) stačí, aby byla v jednacím sále přítomna jedna třetina poslanců a poslankyň. Pokud předseda či předsedkyně na žádost alespoň 38 poslanců a poslankyň prohlásí, že Parlament není usnášeníschopný, hlasování se odkládá na následující zasedání.

Komise může na výsledek hlasování reagovat a informovat o svých závěrech. Na konci doby vyhrazené pro hlasování mohou poslanci a poslankyně, kteří si to přejí, znovu vystoupit a podat vysvětlení hlasování a předložit analýzu či zdůvodnit svůj postoj nebo postoj své skupiny.