Jak probíhá plenární zasedání 

Diskutují o aktuálních otázkách a vyjadřují svůj postoj hlasováním o návrzích legislativních aktů nebo jiných záležitostech.

Po mnoho let byl Parlament čistě poradním orgánem.

Od prvních všeobecných přímých voleb v roce 1979 a díky aktivní práci poslanců si však dokázal zajistit větší pravomoci a získat postavení rovnocenného spoluzákonodárce Rady ve většině oblastí, v nichž má EU pravomoc jednat.

Evropský parlament má dnes 720 poslanců pocházejících z 27 zemí EU a jeho plenární rozpravy probíhají ve 24 jazycích. K zajištění hladkého chodu plenárního zasedání se musejí poslanci, úředníci, tlumočníci a překladatelé řídí velmi přísnými pravidly.

Plenárnímu zasedání předsedá předseda Evropského parlamentu. Předsedovi či předsedkyni Evropského parlamentu je v této úloze nápomocno čtrnáct místopředsedů.

Předseda zahajuje zasedání, někdy formou projevu či vzdáním holdu podle aktuální situace.

Během zasedání předseda udílí slovo poslancům a poslankyním a dohlíží na řádný průběh rozprav. Řídí rovněž hlasování, předkládá poslancům k hlasování pozměňovací návrhy a legislativní usnesení a konstatuje, zda většina byla pro, nebo proti. Svou autoritou může ovlivňovat rytmus hlasování, jež bývá někdy dlouhé a komplikované.

Většina ze 720 poslanců a poslankyň Evropského parlamentu patří k jedné z politických skupin, které reprezentují celé spektrum ideologických tendencí v EU. Někteří poslanci nejsou spojeni s žádnou politickou skupinou, a proto se označují jako nezařazení.

Politické skupiny rozhodují o tom, které otázky se budou projednávat na plenárním zasedání. Mohou také předkládat pozměňovací návrhy ke zprávám výborů, o nichž se bude hlasovat, nebo předkládat usnesení k důležitým otázkám.

Politické skupiny se snaží koordinovat způsob hlasování svých poslanců a poslankyň na plenárním zasedání, poslanci však nemohou být nuceni, aby hlasovali určitým způsobem.

Rada Evropské unie a Evropská komise se účastní plenárních zasedání, aby byla v rámci rozhodovacího procesu usnadněna spolupráce mezi orgány.

Na žádost Evropského parlamentu jsou zástupci a zástupkyně těchto dvou orgánů vyzváni, aby učinili prohlášení nebo aby informovali o své činnosti formou zodpovězení případných otázek poslanců a poslankyň. Tyto rozpravy může uzavřít hlasování o usnesení.

Parlament se schází na čtyřdenním plenárním zasedání ve Štrasburku (od pondělí do čtvrtka) dvanáctkrát ročně. Dodatečná dílčí zasedání se konají v Bruselu. Ta jsou pak členěna podle jednotlivých dní.

Hlavní náplní plenárního zasedání jsou rozpravy a hlasování. Pouze texty přijaté na plenárním zasedání jsou formálně akty Evropského parlamentu. Ty se dělí do různých kategorií v závislosti na projednávaném tématu a platném postupu. Mezi nejčastější texty patří např:

• Legislativní zprávy: Jedná se o dokumenty projednávané Parlamentem v rámci jednotlivých legislativních postupů: spolurozhodování, souhlas, konzultace. Postup spolurozhodování dává Parlamentu legislativní postavení rovnocenné s Radou Evropské unie. Některé zprávy Parlamentu mají proto větší legislativní váhu než jiné.
• Zprávy v rámci rozpočtového procesu: Evropský parlament a Rada Evropské unie tvoří rozpočtový orgán EU, který každoročně určuje výdaje a příjmy Unie
• Nelegislativní zprávy a usnesení: Vypracovává je Parlament z vlastního podnětu, a to vždy v příslušném výboru. Přijetím těchto textů se Parlament obrací na ostatní evropské orgány a instituce, vlády členských států nebo na země a organizace mimo EU s cílem upozornit na určitou záležitost. Ačkoli tyto texty nemají legislativní hodnotu, jsou pro Parlament zásadní, aby mohl vykonávat svou úlohu demokratické kontroly a pohánět ostatní instituce k odpovědnosti, ale rovněž vyvíjet politický tlak na konkrétní reakce na danou záležitost.

Na plenárním zasedání se Parlament může vyjádřit k jakémukoli tématu, které považuje za důležité. Může rovněž požádat Komisi, aby předložila příslušný návrh týkající se otázky, o níž se domnívá, že vyžaduje vypracování legislativního aktu.

Součástí zasedání je také čas vyhrazený pro dotazy na konkrétní téma se zástupci Rady a/nebo Komise. Kromě toho může být jednou za plenární týden pozván předseda Komise nebo konkrétní komisaři, aby odpověděli na otázky poslanců Evropského parlamentu bez předem stanoveného tématu v rámci zvláštního kontrolního zasedání.

Zápis z každého zasedání je dokumentem, který popisuje průběh daného zasedání a vykonanou činnost (předložené dokumenty, rozpravy, hlasování, vysvětlení hlasování, jmenování atd.). K zápisu jsou v příloze připojeny i výsledky hlasování.

Vzhledem k vysokému počtu účastníků se na plenárním zasedání neimprovizuje, ale postupuje se, pokud je to možné, podle předem stanovených organizačních pokynů. Program plenárního zasedání podrobně sestavuje Konference předsedů, která sdružuje lídry politických skupin a předsedu Parlamentu.

Souběžně s tím může Konference předsedů výborů (složená z předsedů všech stálých a dočasných parlamentních výborů) předkládat Konferenci předsedů doporučení týkající se práce výborů a sestavování programu plenárního zasedání.

Roční harmonogram činnosti Evropského parlamentu se každoročně přijímá na plenárním zasedání na návrh Konference předsedů politických skupin. V harmonogramu jsou vyznačeny i týdny vyhrazené pro schůze výborů a schůze politických skupin.

V pořadu jednání pléna je rovněž uvedeno, zda po jednotlivých rozpravách na plénu bude následovat hlasování o návrhu usnesení, což je nelegislativní text, který představuje postoj Parlamentu k danému tématu.

Parlament neustále reaguje na nejnovější vývoj v jakékoli důležité otázce a neváhá měnit svůj pořad jednání.

O parlamentní zprávě předložené k hlasování se napřed obvykle vede rozprava, které se účastní Komise, zástupci a zástupkyně politických skupin a poslanci a poslankyně. Řečnická doba pro každého poslance, která je často velmi krátká, závisí na počtu poslanců, kteří požádali o slovo.

Na rozdíl od plenárních hlasování, která často probíhají ve velmi rychlém tempu, mohou rozpravy trvat několik hodin v závislosti na počtu poslanců, kteří chtějí vystoupit. Poslanci a poslankyně obvykle hovoří ve své mateřštině a jejich vystoupení tlumočníci Parlamentu simultánně tlumočí do ostatních úředních jazyků EU.

Řečnická doba se přiděluje podle následujícího pravidla: první díl se rovnoměrně rozdělí mezi jednotlivé politické skupiny, druhý díl pak podle celkového počtu členů těchto skupin. Skupiny pak interně rozhodnou, kdo a jak dlouho bude mít slovo.

Poslanci, kteří chtějí vystoupit ze středu místnosti, jsou zařazeni na seznam řečníků v pořadí podle početnosti své skupiny. Přednostní právo vystoupit mají zpravodajové (poslanci Evropského parlamentu z příslušného výboru nebo výborů, kteří mají hlavní slovo k určitému tématu) a zástupci ostatních výborů, kteří byli požádáni o stanovisko.

Poslanci v jednacím sále pravidelně přijímají návštěvy četných osobností, přičemž hlavy států se obvykle přijímají na slavnostním zasedání.

Hlasování probíhá zpravidla kolem poledne. Poslanci hlasují o legislativních aktech a usneseních jako takových, ale také o jednotlivých pozměňovacích návrzích nebo bodech textů.

Během hlasování o parlamentní zprávě nebo o usnesení mohou poslanci a poslankyně znění příslušného dokumentu měnit prostřednictvím pozměňovacích návrhů. Ty mohou mít za cíl vypustit, přeformulovat, nahradit či rozšířit část projednávaného dokumentu. Poslanci nejprve hlasují o každém pozměňovacím návrhu zvlášť a teprve poté o celkovém dokumentu v takto pozměněném znění.

Nejčastěji poslanci a poslankyně hlasují zvednutím ruky, přičemž úkolem předsedy či předsedkyně zasedání je konstatovat, zda většina byla pro, nebo proti. Pokud je výsledek hlasování zvednutím ruky nejasný, vyzve předseda k elektronickému hlasování, které potvrdí počet hlasů na obou stranách.

Pokud o to požádá nějaká politická skupina nebo alespoň 5 % poslanců a poslankyň večer před hlasováním, musejí poslanci hlasovat jmenovitě. V takovém případě je hlasování každého poslance zaznamenáno a zveřejněno v příloze zápisu. Naopak o tajné hlasování může požádat 20 % všech poslanců Evropského parlamentu.

Na plenárním zasedání Evropský parlament obvykle rozhoduje většinou odevzdaných hlasů. Parlament je usnášeníschopný (minimální počet poslanců, kteří musí být přítomni, aby byl výsledek hlasování platný), pokud je v sále přítomna jedna třetina všech poslanců. Požádá-li alespoň 39 poslanců přítomných v sále o zjištění, že Parlament není usnášeníschopný, nebo je-li v sále přítomno méně než 39 poslanců, může být hlasování přesunuto na další zasedání.

Komise může reagovat na výsledek hlasování a oznámit své závěry. Po skončení hlasování mohou poslanci, kteří o to požádají, znovu vystoupit, aby podali vysvětlení svého hlasování, předložili svou analýzu a vysvětlili své důvody nebo důvody své skupiny.

Plenární zasedání Evropského parlamentu můžete sledovat online v přímém přenosu i ze záznamu.