Pro předložení návrhu Komise není stanovena žádná lhůta.

Sbor členů Komise schvaluje návrhy Komise písemným postupem (bez rozpravy) nebo ústním postupem (s rozpravou). Je-li vyžadováno hlasování, rozhoduje Komise prostou většinou.

1. Jestliže se domníváte, že by EU měla iniciovat legislativní akt, máte několik možností:

   1. zahájit občanskou iniciativu – pokud ve lhůtě jednoho roku shromáždíte nejméně 1 milion podpisů od občanů EU v nejméně sedmi členských státech, můžete požádat Evropskou komisi, aby jednala v oblasti spadající do její pravomoci.
      Více o občanské iniciativě

   2. kontaktovat poslance EP, který může

      1. zahájit postup, jehož prostřednictvím Parlament požádá Komisi o návrh legislativního aktu. To je možné pouze v případě, kdy se Parlament domnívá, že k provádění Smluv je zapotřebí nový legislativní akt EU. Jestliže Komise odmítne návrh předložit, musí to zdůvodnit,

      2. požádat parlamentní výbor, aby vypracoval zprávu z vlastního podnětu, která poté, co je schválena Parlamentem, může na Komisi vyvíjet tlak, přestože má nezávazný charakter,

      3. položit Komisi otázku, na jejímž základě může zvážit předložení legislativního aktu.
         Více o otázkách

   3. předložit Evropskému parlamentu petici.
      Více o peticích

2. Poté, co Komise zahájí přípravu či revizi legislativního aktu, obvykle zahájí veřejnou konzultaci, která zúčastněným stranám a odborníkům umožní se k němu vyjádřit.
   Více o veřejných konzultacích

Dokument navržený Komisí je: návrh nařízení (nebo směrnice či rozhodnutí) Evropského Parlamentu a Rady o [téma].

Odkaz na tento dokument má tvar COM(rok o 4 znacích)4místné číslo.

Komise, kterou vedl Jean-Claude Juncker (2014–2019), předložila v rámci řádného legislativního postupu 396 návrhů, což bylo méně než 584 návrhů předložených druhou Komisí, již vedl José Manuel Barroso (2009–2014), než 508 návrhů první Barrosovy Komise (2004–2009) i než 432 návrhů, které předložila Komise vedená Romanem Prodim (1999–2004).

Nižší počet návrhů odráží vědomé rozhodnutí Junckerovy Komise na začátku volebního období, že „bude dělat méně, zato (...) efektivněji“. Zároveň mezi nimi byla celá řada širších, průřezových návrhů, jež musely být přezkoumány nejméně dvěma parlamentní výbory.

Evropská komise vypracovává legislativní návrhy buď z vlastního podnětu, na žádost jiných orgánů či zemí EU, nebo na základě občanské iniciativy, často po konzultaci s veřejností. Konečný návrh je předložen současně Evropskému parlamentu, Radě a parlamentům členských států a v některých případech Výboru regionů a Hospodářskému a sociálnímu výboru.

1. Řádný legislativní postup začíná předložením legislativního návrhu Evropskému parlamentu a Radě.

2. V současnosti se uplatňuje v 85 stanovených politických oblastech pokrývajících většinu oblastí působnosti EU.

3. „Právo podnětu“ má Evropská komise, která odpovídá za předložení většiny legislativních návrhů. Parlament a Rada ovšem mohou Komisi o předložení návrhu požádat, přičemž v několika jasně vymezených případech mohou návrhy předkládat i jiné orgány.

4. Parlament může (většinou hlasů všech svých členů) požádat Komisi, aby předložila návrh, pokud se domnívá, že k provádění Smluv je zapotřebí vytvořit nový právní předpis EU. Jestliže Komise odmítne návrh předložit, musí to zdůvodnit.

5. Rada usnášející se prostou většinou může Komisi požádat, aby provedla průzkumy, které ministři pokládají za potřebné k dosažení společných cílů, a aby jí předložila vhodné návrhy.

6. Smlouvy umožňují zahájení řádného legislativního postupu v těchto konkrétních případech:

   • z podnětu čtvrtiny členských států (soudní spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce)

   • na doporučení Evropské centrální banky (určité články statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky)

   • na žádost Soudního dvora Evropské unie (zřizování specializovaných soudů připojených k Tribunálu, aby v prvním stupni jednaly a rozhodovaly o některých kategoriích žalob ve zvláštních oblastech, některá ustanovení statutu Soudního dvora Evropské unie)

   • na žádost Evropské investiční banky.

7. Komise může předložit návrh také na základě Evropské občanské iniciativy.

8. Návrh Komise je výsledkem rozsáhlých konzultací, které lze vést různým způsobem (povinné posouzení dopadu, zprávy vypracované odborníky, konzultace s odborníky příslušných členských států, mezinárodními organizacemi či nevládními organizacemi, konzultace prostřednictvím bílých a zelených knih apod.).

9. Postup konzultace se zahajuje také mezi různými odděleními Komise, aby se zajistilo zohlednění všech aspektů předmětné záležitosti (konzultace mezi útvary).

10. Návrh Komise je obvykle přijímán sborem členů Komise, a to buď na základě písemného postupu (bez diskuse mezi komisaři), nebo ústního postupu (dokumentace je projednána sborem komisařů) a je zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie.

11. Komise předkládá legislativní návrh (obvykle návrh nařízení, směrnice či rozhodnutí) Evropskému parlamentu a Radě, ale také všem parlamentům členských států EU a případně Výboru regionů a Hospodářskému a sociálnímu výboru.

Úloha parlamentů členských států

12. Pokud se parlamenty členských států domnívají, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity, mohou podle protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů a protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality Smlouvy o Evropské unii vydat ve lhůtě osmi týdnů odůvodněné stanovisko. Každý vnitrostátní parlament má dva hlasy. V dvoukomorovém parlamentním systému má každá komora jeden hlas.

13. Pokud se alespoň 1/3 vnitrostátních parlamentů domnívá, že návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, musí být návrh přezkoumán („žlutá karta“). Tento práh se snižuje na ¼ u legislativního návrhu, který byl předložen na základě článku 76 Smlouvy o fungování EU (soudní spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce). Po přezkoumání na základě „žluté karty“ se může orgán, který je autorem návrhu (obvykle Komise), rozhodnout, zda legislativní akt zachová, změní nebo stáhne.

14. Pokud je v rámci řádného legislativního postupu prostá většina vnitrostátních parlamentů i nadále toho názoru, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity, musí být návrh opět přezkoumán („oranžová karta“). Po tomto přezkumu může Komise rozhodnout, zda návrh zachová, změní nebo stáhne. V případě, že se Komise rozhodne návrh zachovat, musí svůj postoj zdůvodnit. Evropský parlament a Rada poté musejí před ukončením prvního čtení zvážit, zda je návrh v souladu se zásadou subsidiarity. Pokud Parlament prostou většinou hlasů svých poslanců a Rada 55% většinou svých členů usoudí, že návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, návrh zaniká.

15. Komise a Rada musejí některé otázky konzultovat s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů. Dále s nimi konzultují v případě, že to Rada uzná za vhodné. Hospodářský a sociální výbor musí například vydávat stanoviska k hospodářské a sociální politice a Výbor regionů musí být konzultován v otázkách životního prostředí, vzdělání a dopravy. Rada a Komise mohou pro předložení stanovisek určit časovou lhůtu. Možnost konzultovat s oběma výbory má rovněž Evropský parlament. Výbory kromě toho mohou vydávat stanoviska z vlastního podnětu.

Pro první čtení v Parlamentu není stanovena žádná lhůta.

Pro hlasování ve výboru a v plénu se vyžaduje prostá většina odevzdaných hlasů.

Poté, co je návrh postoupen Parlamentu, začnou zpravodaj a „stínoví zpravodajové“ (poslanci, které obvykle jmenuje každá politická skupina, aby postup sledovali) obvykle shromažďovat stanoviska příslušných stran. Své stanovisko můžete předložit zpravodajům, kterémukoli jinému členu výboru nebo kterémukoli poslanci EP.

Ve fázi projednávání ve výboru může pozměňovací návrhy předložit pouze řádný nebo náhradní člen příslušného výboru, zatímco pozměňovací návrhy v plénu musí předložit příslušný výbor, politická skupina nebo alespoň 36 poslanců EP (jedna dvacetina všech poslanců Parlamentu).

Výbory někdy pořádají veřejná slyšení, jichž se můžete účastnit.

Schůze výborů a plenární zasedání je možné sledovat prostřednictvím živého vysílání na internetu. Zde je možné je sledovat živě.

Můžete zvoleného poslance EP informovat o tom, které předložené pozměňovací návrhy považujete za prospěšné a naopak.

Parlament přijímá postoj Evropského parlamentu v prvním čtení.

Během 8. volebního období (2014–2019) měl Výbor pro občanské svobody na starost 13 % všech návrhů projednávaných v rámci řádného legislativního postupu, po něm následoval Hospodářský a měnový výbor, který byl odpovědný za 12 % návrhů. Jak Výbor pro životní prostředí, tak Výbor pro dopravu měl každý na starost 11 % všech návrhů.

Pro srovnání, v 7. volebním období (2009–2014) směřovalo 14 % návrhů projednávaných postupem spolurozhodování / řádným legislativním postupem do Výboru pro životní prostředí, 11 % do Hospodářského a měnového výboru a po 10 % do Výboru pro mezinárodní obchod a do Výboru pro občanské svobody.

Předseda Evropského parlamentu návrh postoupí parlamentnímu výboru, který jmenuje zpravodaje odpovědného za vypracování návrhu zprávy obsahující pozměňovací návrhy k navrženému znění. Výbor hlasuje o této zprávě a o všech pozměňovacích návrzích, které k ní předložili ostatní členové výboru. Evropský parlament poté vede rozpravu a hlasuje o legislativním návrhu v plénu na základě zprávy výboru a pozměňovacích návrhů. Výsledkem je postoj Parlamentu v prvním čtení. Parlament může návrh schválit beze změn nebo k němu předložit pozměňovací návrhy. Může také návrh Komise zamítnout a požádat Komisi, aby jej stáhla. Postoj Parlamentu v prvním čtení je postoupen Radě.

1. Poté, co Evropský parlament od Komise obdrží legislativní návrh, přidělí jej předseda EP po konzultaci s příslušnými odbornými útvary příslušnému výboru.

2. Volba výboru závisí na předmětu návrhu.

3. Jestliže se předmět týká také jiných výborů, může být možnost vyjádřit své stanovisko poskytnuta i jim.

4. Jestliže dojde ke střetu v otázce příslušnosti, například v případě, kdy předmět spadá téměř rovným dílem do působnosti dvou či více výborů, rozhodne o postupu Konference předsedů, a to na základě doporučení Konference předsedů výborů.

5. Spory v otázce příslušnosti lze vyřešit pomocí postupu přidružených výborů nebo projednáním a hlasováním na společné schůzi výborů.

6. Současně s příslušným výborem pracuje na návrhu i přidružený výbor, a to na základě společně schváleného harmonogramu. Zpravodajové obou výborů určí oblasti textu, které spadají do jejich výlučné či sdílené působnosti, a přesně se dohodnou na způsobu spolupráce. Zpravodajové se navzájem informují a měli by se společně dohodnout na znění, které předkládají výborům, i svém stanovisku k pozměňovacím návrhům. Pokud se pozměňovací návrhy přidruženého výboru týkají záležitostí, které spadají do výlučné působnosti daného výboru, měl by je příslušný výbor přijmout bez hlasování.

7. Jestliže se příslušný a přidružený výbor na otázce působnosti neshodnou, může o tom, jakou má který výbor působnost, rozhodnout Konference předsedů, která může v případě, že předmět spadá do působnosti obou výborů rovným dílem, rozhodnout o konání společných schůzí těchto výborů.

8. V případě společných schůzí výborů vypracují příslušní zpravodajové jediný návrh zprávy, který zúčastněné výbory přezkoumají a o němž hlasují na společných schůzích, jimž společně předsedají.

9. Příslušný parlamentní výbor u návrhu nejprve ověří jeho právní základ. Může si vyžádat stanovisko výboru příslušného pro právní záležitosti. Ten se k prověření právního základu může rozhodnout i z vlastního podnětu.

10. Má-li návrh finanční dopad, příslušný výbor musí rovněž ověřit, zda je v souladu s víceletým finančním rámcem, tedy zda jsou k dispozici dostatečné finanční prostředky. Takové ověření může z vlastního podnětu provést rovněž výbor příslušný pro otázky rozpočtu.

11. Pokud se příslušný výbor, politická skupina nebo alespoň 36 poslanců EP domnívá, že návrh nebo některé jeho části nejsou v souladu se základními právy EU, mohou jej postoupit výboru odpovědnému za ochranu základních práv (Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci).

12. Poté, co byl stanoven příslušný výbor, jmenuje tento výbor některého ze svých členů zpravodajem. O tom, která politická skupina se bude zprávou zabývat, rozhodují v praxi koordinátoři zastupující politické skupiny. Stanovená skupina navrhne zpravodaje z řad svých členů výboru nebo stálých náhradníků.

13. Zpravodajové mohou být vybráni předem na základě ročního pracovního programu Komise, což jim umožňuje sledovat návrh již během jeho přípravné fáze, tedy před jeho postoupením Parlamentu.

14. Ostatní politické skupiny mohou jmenovat stínového zpravodaje, který je odpovědný za přípravu postoje dané politické skupiny a sledování práce zpravodaje.

15. Zpravodaj provází návrh různými fázemi postupu a poskytuje poradenství výboru (během jeho projednávání na úrovni výborů) a Parlamentu jako celku (při projednávání v plénu), pokud jde o obecný přístup.

16. Zpravodaj je odpovědný za předložení návrhu zprávy výboru, včetně svých pozměňovacích návrhů k návrhu Komise.

17. Za účelem posouzení návrhu zprávy uspořádá parlamentní výbor obvykle několik schůzí.

18. U kontroverzních nebo (příliš) „odborných“ návrhů není neobvyklé uspořádat slyšení s odborníky nebo nechat vypracovat studie či hodnocení dopadu.

19. Komise může svůj návrh během projednávání ve výboru obhajovat a zodpovídat otázky členů výboru.

20. Poté, co Rada obdrží návrh Komise a začne na něm souběžně s Parlamentem pracovat, výbor obvykle požádá Komisi a Radu, aby jej průběžně informovaly o postupu návrhu v Radě a jeho pracovních skupinách.

21. Přidružený výbor a výbory předkládající stanovisko předloží své stanovisko hlavnímu příslušnému výboru.

22. Pozměňovací návrhy může ve lhůtě stanovené příslušným výborem předkládat každý řádný nebo náhradní člen výboru. Všechny pozměňovací návrhy podléhají hlasování v příslušném výboru, který hlasuje prostou většinou.

23. Dříve než příslušný výbor přistoupí k závěrečnému hlasování o návrhu legislativního aktu, požádá Komisi, aby předložila své stanovisko ke všem pozměňovacím návrhům, jež výbor přijal, a požádá Radu o připomínky.

24. Jakmile výbor zprávu schválí, je zařazena na pořad jednání plenárního zasedání.

25. Pozměňovací návrhy ke zprávě může předložit politická skupina nebo nejméně 36 poslanců a mohou o nich nechat hlasovat v plénu. Lhůtou pro předložení nových pozměňovacích návrhů v plénu je zpravidla středa ve 12:00 v týdnu před zasedáním.

26. Plénum o legislativním návrhu rokuje na základě zprávy vypracované příslušným výborem, včetně veškerých předložených pozměňovacích návrhů, návrhu legislativního usnesení a případně zpravodajova vysvětlujícího prohlášení.

27. V průběhu rozpravy v plénu před hlasováním přednese a vysvětlí přítomný komisař postoj Komise ke všem pozměňovacím návrhům. Postoj Komise k pozměňovacím návrhům Parlamentu schvaluje sbor členů Komise.

28. Parlament hlasuje nejdříve o pozměňovacích návrzích k návrhu Komise. Poté hlasuje o návrhu v jeho pozměněném či nepozměněném znění a následně o případných pozměňovacích návrzích k návrhu legislativního usnesení. Legislativní usnesení obsahuje pouze prohlášení o tom, zda Parlament návrh schvaluje, zamítá nebo pozměňuje. Může obsahovat konkrétní žádosti, jež jsou obvykle adresovány ostatním orgánům, nebo objasnění.

29. Veškerá výše uvedená hlasování probíhají prostou většinou, tj. většinou odevzdaných hlasů.

30. Parlament může:

    • zamítnout návrh jako celek

    • schválit návrh bez pozměňovacích návrhů

    • schválit návrh s pozměňovacími návrhy.

31. Před hlasováním o pozměňovacích návrzích může předseda EP požádat Komisi o sdělení jejího postoje a Radu o připomínky.

32. Pokud je přijat návrh na zamítnutí, který předložil příslušný výbor, politická skupina nebo alespoň 36 poslanců, požádá předseda Parlamentu Komisi, aby svůj návrh stáhla. Pokud tak Komise učiní, legislativní postup je ukončen. Pokud to Komise odmítne, může se Parlament rozhodnout postoupit návrh zpět parlamentnímu výboru. Může tak učinit i v případě, že návrh Komise, ať už v pozměněném nebo jiném znění, nezíská většinu odevzdaných hlasů.

33. Předseda zasílá návrh ve znění schváleném Parlamentem spolu s přiloženým usnesením Radě a Komisi jako postoj Parlamentu.

34. Poté, co Parlament své první čtení ukončí, může Komise přijmout „upravený návrh“, do něhož zapracuje mnohé pozměňovací návrhy Parlamentu.

35. Pro první čtení v Parlamentu není ve Smlouvě stanovena žádná lhůta.

Jednání mezi Parlamentem a Radou

36. Od vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost je možné řádný legislativní postup uzavřít v prvním čtení. V posledních letech byl zaznamenán rostoucí trend uzavírat dohody již v prvním čtení. Za tímto účelem musejí spoluzákonodárci (Parlament a Rada) vést jednání, s výjimkou případů, kdy oba orgány návrh Komise schválí bez pozměňovacích návrhů nebo se dohodnou na méně významných formálních změnách, které jednání nevyžadují.

37. Pokud chce výbor zahájit jednání s Radou s cílem uzavřít dohodu v prvním čtení, může po přijetí své zprávy přijmout absolutní většinou hlasů také rozhodnutí o zahájení jednání.

38. Zpráva výboru představuje mandát a je oznámena v plénu. Poslanci mají 24 hodin na to, aby vznesli námitku. Pokud v této lhůtě nejsou vzneseny žádné námitky, může výbor začít jednat. Jestliže je vznesena námitka, je mandát předložen k hlasování v plénu: mandát může schválit prostá většina poslanců Parlamentu. Je-li mandát zamítnut, jsou zpráva výboru a veškeré pozměňovací návrhy zařazeny na pořad jednání následujícího plenárního zasedání, na němž může Parlament přijmout svůj postoj v prvním čtení, nebo postoupit návrh zpět výboru k projednání (na základě pozměňovacích návrhů předložených v plénu) nebo k opětovnému zvážení.

39. Výbor se také může pokusit získat mandát od pléna okamžitě. V takových případech předloží výbor svou zprávu plénu, jež se předtím, než je uzavřeno hlasování Parlamentu v prvním čtení, může rozhodnout o postoupení návrhu, spolu s případnými pozměňovacími návrhy přijatými v plénu, zpět výboru k projednání.

40. V případě interinstitucionálních jednání o legislativních návrzích předsedá vyjednávacímu parlamentnímu týmu předseda příslušného výboru, zatímco zpravodaj pro konkrétní návrh hraje vedoucí úlohu při obhajobě postoje Parlamentu. Tým zahrnuje také stínové zpravodaje z politických skupin.

41. V případě, že jsou jednání úspěšná, zašle předseda Výboru stálých zástupců (výbor COREPER), který připravuje rozhodnutí Rady, předsedovi příslušného parlamentního výboru dopis, v němž se Rada zaváže pozměňovací návrhy Parlamentu schválit, budou-li v souladu s kompromisem, kterého Rada a Parlament společně dosáhly.

42. Předběžná dohoda musí být v příslušném výboru schválena prostou většinou. Poté ji příslušný výbor předloží v plénu.

43. Předběžné dohody mají v plénu přednost. Hlasování o těchto dohodách se koná po případném hlasování o návrzích na zamítnutí, obvykle však před hlasováním o pozměňovacích návrzích.

Pro první čtení Rady není stanovena žádná lhůta.

Rada se usnáší kvalifikovanou většinou, vyjma případů, kdy se její postoj neshoduje s postojem Komise. V takovém případě je vyžadována jednomyslnost.

Zjistěte, jaký postoj zaujala k navrhovanému legislativnímu aktu Vaše vláda a odešlete své připomínky a obavy příslušným vnitrostátním orgánům.

Jestliže Rada schválí postoj Parlamentu beze změn, je legislativní akt přijat a zveřejněn jako směrnice (nebo nařízení či rozhodnutí) Evropského parlamentu a Rady.

Jestliže Rada navrhne v prvním čtení k postoji Parlamentu změny, je výsledným dokumentem postoj Rady v prvním čtení.

Ve volebním období 2014–2019 bylo v prvním čtení schváleno 89 % návrhů, ve srovnání s 85 % v období 2009–2014, 72 % v období 2004–2009 a 29 % v období 1999–2004.

Průměrná doba pro přijetí návrhu Komise v prvním čtení od jeho zveřejnění až po podpis následující po schválení aktu činila ve volebním období 2014–2019 téměř 18 měsíců, ve srovnání se 17 měsíci v období 2009–2014, 16 měsíci v období 2004–2009 a 11 měsíci v období 1999–2004.

Přípravné práce v Radě probíhají souběžně s prvním čtením v Parlamentu, Rada však může formálně uskutečnit své první čtení pouze na základě postoje Parlamentu. Rada může postoj Evropského parlamentu schválit, čímž se legislativní akt považuje za přijatý, nebo přijmout k postoji Parlamentu změny, čímž Rada přijímá svůj postoj v prvním čtení, který je poté zaslán Parlamentu ke druhému čtení.

1. Návrh Komise se odesílá současně Radě a Evropskému parlamentu.

2. Přípravné práce v Radě tak probíhají souběžně s prací v Evropském parlamentu, Rada však může svůj postoj přijmout teprve po krocích Parlamentu.

3. Orgánům se doporučuje, aby si v rámci řádného legislativního postupu vyměňovaly informace o postupu a harmonogramu jednání.

4. Stejně jako v případě Parlamentu není pro první čtení v Radě stanovena žádná lhůta.

5. Rozhodnutí Rady jsou připravována v rámci zvláštních pracovních skupin tvořených zástupci členských států, jimž předsedá zástupce země vykonávající šestiměsíční rotující předsednictví, přičemž je jim nápomocen sekretariát Rady. Pracovní skupiny předkládají zprávu Výboru stálých zástupců (výbor COREPER, část I nebo II), který připravuje každé rozhodnutí Rady přijaté na úrovni ministrů.

6. Předtím, než dospěje k postoji v prvním čtení, může Rada dosáhnout principiální dohody, která se obvykle nazývá obecný přístup.

   1. Ten může představovat mandát Rady k jednání s Parlamentem.

   2. Častěji však Rada přijímá mandát k jednání v rámci Výboru stálých zástupců (COREPER). Poté, co jsou jednání s Parlamentem dokončena, nebo pokud žádná jednání neprobíhají, dospěje Rada nejprve k „politické dohodě“, v níž jsou stanoveny základní rysy navrhovaného postoje v prvním čtení. Podrobnosti této dohody poté dopracuje pracovní skupina, přičemž právní a jazykovou správnost každého jazykového znění ověří právní odborníci, tj. právníci-lingvisté, a na následující schůzi je dokument formálně přijat jako postoj Rady v prvním čtení.

   V obou případech dokončí Rada svůj postoj teprve poté, co obdrží pozměňovací návrhy z prvního čtení v Parlamentu a výsledný pozměněný návrh Komise.

7. Je-li dohody dosaženo během přípravné fáze (bod „A“ na pořadu jednání) nebo s rozpravou (bod „B“), může být postoj v prvním čtení přijat bez rozpravy, ve výjimečných případech pak písemným postupem. V prvních dvou případech jsou jednání veřejná.

8. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou, s výjimkou otázek týkajících se daní, sociálního zabezpečení, zahraniční politiky, obrany a operativní policejní spolupráce, u nichž se vyžaduje jednomyslnost.

9. V prvním čtení Rady mohou nastat čtyři situace:

   1. Jestliže Parlament nepřijal žádné pozměňovací návrhy a Rada nemá v úmyslu návrh Komise změnit, může Rada akt přijmout kvalifikovanou většinou. Akt je tedy přijat.

   2. V případě, že Parlament předložil pozměňovací návrhy, závisí přijetí aktu na tom, zda Rada schválí všechny pozměňovací návrhy kvalifikovanou většinou (pokud Komise do svého pozměněného návrhu zapracovala všechny pozměňovací návrhy Parlamentu) nebo jednomyslně (pokud tak Komise neučinila). Schválí-li Rada všechny pozměňovací návrhy Parlamentu, akt je přijat.

   Po přijetí se akt předkládá k podpisu předsedům a generálním tajemníkům Parlamentu a Rady a poté se zveřejní v Úředním věstníku.

   3. I když to není výslovně stanoveno Smlouvou, obecně platí, že kvalifikovaná většina Rady může zamítnout návrh Komise jako celek.

      Komise může kdykoli během prvního čtení rozhodnout, že svůj návrh stáhne nebo změní.

   4. Pokud Rada neschválí všechny pozměňovací návrhy Parlamentu nebo má v úmyslu předložit vlastní změny, přijímá postoj v prvním čtení.

10. Znění postoje v prvním čtení je postoupeno Parlamentu spolu s odůvodněným stanoviskem a případným prohlášením Rady či Komise a je uveden v zápisu z jednání Rady. Komise o svém postoji informuje Parlament.

11. Parlament je o postoji Rady v prvním čtení zpravidla informován na plenárním zasedání, které následuje po formálním přijetí postoje. Lhůty, které jsou pro další fáze postupu stanoveny ve Smlouvě, začínají běžet poté, co Parlament v plénu oznámí, že obdržel postoj Rady v prvním čtení (ode dne následujícího po učiněném oznámení, které obvykle připadá na čtvrtek).

12. Kdykoli je to možné, probíhají v době mezi přijetím politické dohody a formálním oznámením postoje Rady v prvním čtení neformální kontakty, jejichž účelem je usnadnit (včasnou) dohodu ve druhém čtení (známou také jako „dohoda na začátku druhého čtení“).

Jednání mezi orgány EU

V případě, že spoluzákonodárci usilují o dosažení dohody v prvním čtení, pořádají neformální setkání, jichž se účastní zástupci Parlamentu (zpravodaj a stínoví zpravodajové), Rady (předseda pracovní skupiny či výboru COREPER, někdy také ministr) a Komise (oddělení příslušné pro daný návrh a někdy také příslušný komisař). Tyto schůze se nazývají třístranná jednání (trialogy).

Cílem je zajistit, aby pozměňovací návrhy Parlamentu přijaté v plénu byly pro Radu přijatelné. Komise často hraje v souvislosti s kompromisními texty roli zprostředkovatele.

Spolunormotvůrci také často jednají po prvním čtení v Parlamentu, avšak předtím, než svůj postoj v prvním čtení přijme Rada. Pokud jsou tato jednání úspěšná, vedou k takzvané dohodě na začátku druhého čtení, jelikož postojem Parlamentu v druhém čtení, který je totožný s postojem Rady v prvním čtení, se legislativní postup uzavře.

Na rozdíl od jednání během prvního čtení je v tomto případě mandátem Parlamentu jeho postoj v prvním čtení. Pokud jsou jednání úspěšná, zašle předseda příslušného parlamentního výboru dopis předsedovi výboru COREPER, v němž se Parlament zaváže schválit pozměňovací návrhy Rady, pokud budou v souladu s dohodnutým kompromisem.

Předběžná dohoda musí být v příslušném výboru schválena prostou většinou. Poté ji příslušný výbor předloží v plénu.

Parlament má na uskutečnění druhého čtení tři měsíce, které lze případně prodloužit o další měsíc.

Příslušný parlamentní výbor rozhoduje prostou většinou odevzdaných hlasů.

Plénum rozhoduje prostou většinou odevzdaných hlasů v případě, že schvaluje postoj Rady v prvním čtení bez pozměňovacích návrhů. Veškeré pozměňovací návrhy či zamítnutí postoje Rady musejí být schváleny absolutní většinou poslanců EP.

Možnost pozměnit návrh znění je minimální. Změny se omezují jen na opětovné předložení předchozích pozměňovacích návrhů Parlamentu, které zohledňují kompromis mezi Parlamentem a Radou nebo nový právní stav. Přesto však ještě můžete kontaktovat zvoleného poslance EP a požádat jej, aby hlasoval pro některé pozměňovací návrhy a zprávu, nebo proti nim.

Jestliže Parlament postoj Rady v prvním čtení schválí, přijme legislativní usnesení Evropského parlamentu k postoji Rady v prvním čtení. Legislativní akt je přijat a zveřejněn jako směrnice (nebo nařízení či rozhodnutí) Evropského parlamentu a Rady.

Jestliže Evropský parlament hlasuje o změně postoje Rady, přijme postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení.

Ve volebním období 2014–2019 bylo 41 ze 401 návrhů uzavřených v rámci řádného legislativního postupu (10 %) přijato prostřednictvím tzv. dohody na začátku druhého čtení, kdy Parlament přijme předem dohodnutý (mezi Parlamentem, Radou a Komisí) postoj Rady v prvním čtení bez pozměňovacích návrhů, čímž je akt přijat. Průměrná délka postupu, která vedla k dohodě na začátku druhého čtení, činila 39 měsíců.

Ve volebním období 2009–2014 bylo prostřednictvím dohody na začátku druhého čtení přijato 8 % návrhů a postup trval v průměru 32 měsíců. Ve volebním období 2004–2009 bylo prostřednictvím dohody na začátku druhého čtení přijato 10 % návrhů a postup trval v průměru 25 měsíců. Ve volebním období 1999–2004 bylo prostřednictvím dohody na začátku druhého čtení přijato 25 % návrhů a postup trval v průměru 23 měsíců.

Evropský parlament má na posouzení postoje Rady tři měsíce, které lze případně prodloužit na čtyři měsíce. Postoj Rady je nejprve postoupen příslušnému výboru, který vypracuje doporučení pro druhé čtení v Parlamentu. O doporučení i případných pozměňovacích návrzích (ty jsou však omezeny) se hlasuje v plénu. Druhé čtení může mít čtyři výsledky: 1) Parlament schválí postoj Rady a legislativní akt je přijat, 2) Parlament nepřijme rozhodnutí ve stanovené lhůtě, čímž se legislativní akt považuje za přijatý ve znění postoje přijatého v prvním čtení Rady, 3) Parlament postoj Rady v prvním čtení zamítne, a legislativní akt tudíž není přijat a postup je ukončen, 4) Parlament předloží pozměňovací návrhy k postoji Rady přijatému v prvním čtení a postoupí svůj postoj Radě ke druhému čtení.

1. Jestliže Rada s postojem Evropského parlamentu přijatým v prvním čtení nesouhlasí, přijímá svůj postoj v prvním čtení, který postoupí Parlamentu. Parlament obdrží také sdělení Komise, v němž Komise vysvětluje své stanovisko k postoji Rady a důvod, proč jej podporuje, nebo odmítá.

2. Dokumentace Parlamentu obsahuje:

   • postoj Rady v prvním čtení

   • veškerá prohlášení v zápisech z jednání Rady o přijetí společného postoje

   • důvody Rady pro přijetí jejího postoje

   • postoj Komise.

3. Po obdržení a ověření dokumentace oznámí předseda EP na plenárním zasedání, že byl obdržen postoj Rady v prvním čtení a související sdělení Komise. Návrh je automaticky postoupen příslušnému výboru, jímž je tentýž výbor jako v prvním čtení. Dokumenty jsou k dispozici ve všech úředních jazycích.

4. Na rozdíl od prvního čtení se na druhé čtení vztahují přísné časové lhůty. Parlament musí jednat do tří měsíců (Parlament nebo Rada mohou požádat o prodloužení lhůty na čtyři měsíce). Lhůta začíná běžet ode dne, kdy byl postoj Rady v prvním čtení oznámen v plénu.

5. Druhé čtení ve výboru je velmi podobné postupu v prvním čtení, ovšem s tím rozdílem, že textem, který se má měnit, je postoj Rady v prvním čtení, a nikoli návrh Komise. Zprávu vypracuje pouze příslušný výbor, ostatní výbory nevydávají žádné stanovisko.

6. Rada může být vyzvána, aby svůj postoj představila na první schůzi příslušného výboru.

7. Zpravodaj (obvykle tentýž poslanec EP, který připravil zprávu pro první čtení) vypracuje návrh doporučení, tj. zprávu pro druhé čtení.

8. Návrh doporučení obsahuje pozměňovací návrhy zpravodaje. Doplňující pozměňovací návrhy může předložit pouze řádný člen příslušného výboru nebo stálý náhradník.

9. Pro pozměňovací návrhy ve druhém čtení jsou ve výboru a v plénu stanovena omezení. Jsou přípustné pouze v případě, že mají za cíl:

   • plně nebo částečně obnovit postoj Parlamentu přijatý v prvním čtení

   • dosáhnout kompromisu mezi Parlamentem a Radou

   • změnit část textu Rady, která nebyla zahrnuta do původního návrhu Komise nebo se od něho obsahově liší,

   • zohlednit novou skutečnost nebo právní situaci, která vznikla od přijetí postoje Parlamentu v prvním čtení.

10. O přípustnosti pozměňovacích návrhů rozhodne předseda příslušného výboru.

11. Pokud po přijetí postoje v prvním čtení došlo k volbám do Evropského parlamentu, může předseda rozhodnout, že se omezení neuplatní.

12. Výbor o pozměňovacích návrzích a doporučeních pro druhé čtení rozhoduje prostou většinou.

13. Po ukončení hlasování ve výboru je doporučení postoupeno plénu.

14. V doporučení se navrhuje postoj Rady v prvním čtení schválit, změnit nebo zamítnout a zahrnuje krátké odůvodnění navrženého rozhodnutí.

15. Postoj Rady a doporučení výboru pro druhé čtení jsou automaticky zařazeny na navrhovaný pořad jednání plenárního zasedání na středu před uplynutím lhůty pro druhé čtení v Parlamentu, ale mohou být projednávána i na dřívějším plenárním zasedání.

16. Pozměňovací návrhy k projednání v plénu může předložit příslušný výbor, politická skupina nebo alespoň 36 jednotlivých poslanců.

17. Pro pozměňovací návrhy projednávané v plénu platí tatáž omezení jako pro pozměňovací návrhy projednávané ve výboru. O přípustnosti pozměňovacích návrhů předložených k projednání v plénu rozhodne předseda Parlamentu. Jeho rozhodnutí je konečné.

18. Před hlasováním o pozměňovacích návrzích v plénu může předseda požádat Komisi o vyjádření, zda by je byla ochotna přijmout.

19. V takovém případě vysvětlí příslušný komisař v průběhu rozpravy v plénu, jež předchází hlasování, postoj, který k těmto pozměňovacím návrhům zaujímá Komise. Tak jako v případě prvního čtení je i v tomto případě postoj Komise vypracován skupinou pro interinstitucionální vztahy a následně schválen komisaři.

20. K předložení připomínek může být vyzvána také Rada.

21. Druhé čtení může mít tyto výsledky:

    1. zamítnutí postoje Rady přijatého v prvním čtení

    2. absence hlasování v Parlamentu ve stanovené lhůtě

    3. schválení postoje Rady v prvním čtení bez pozměňovacích návrhů (dohoda na začátku druhého čtení)

    4. Parlament předloží pozměňovací návrhy k postoji Rady v prvním čtení.

22. Příslušný výbor, politická skupina nebo nejméně 36 poslanců mohou navrhnout, aby byl postoj Rady zamítnut. Návrh musí být přijat většinou všech poslanců Evropského parlamentu, tj. absolutní většinou. O takovém návrhu se hlasuje dříve, než se přistoupí k hlasování o pozměňovacích návrzích.

23. Zamítnutím postoje Rady v prvním čtení je legislativní postup ukončen. Jeho opětovné zahájení je možné pouze na základě nového návrhu Komise. V červenci 2005 zamítla naprostá většina poslanců EP postoj Rady ke směrnici o softwarových patentech (směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem), čímž byl návrh zavržen. Na základě tohoto případu vyvstala otázka, zda vůbec Komise může návrh, který prošel prvním čtením, stáhnout. Zatímco Komise tvrdí, že má právo stáhnout návrh v jakékoli fázi, Parlament a Rada namítají, že jakmile Rada přijme svůj postoj v prvním čtení, stává se základem pro další postup právě tento postoj, a nikoli návrh Komise, v důsledku toho Komise nemůže stáhnout text, který už „nevlastní“.

24. Jestliže Parlament nepřijme rozhodnutí před uplynutím lhůty, akt se považuje za přijatý v souladu s postojem Rady v prvním čtení.

25. Pokud nejsou předloženy nebo přijaty žádné pozměňovací návrhy nebo návrhy na zamítnutí, předseda EP pouze oznámí, že navrhovaný akt byl přijat (bez formálního hlasování).

26. Jakmile je legislativní akt přijat, předkládá se k podpisu předsedovi a generálnímu tajemníkovi Parlamentu a Rady a poté se zveřejní v Úředním věstníku.

27. Parlament může k postoji Rady v prvním čtení také předložit pozměňovací návrhy. Návrhy musejí splňovat kritéria stanovená pro druhé čtení a každý z nich musí být schválen absolutní většinou všech poslanců Parlamentu.

28. O výsledku tohoto hlasování je informována Rada a Komise.

29. Ve Smlouvě se výslovně požaduje, aby Komise vydala k pozměňovacím návrhům Parlamentu písemné stanovisko, čímž se určuje, jaký typ hlasování je vyžadován v Radě: má-li například Rada v úmyslu přijmout pozměňovací návrh Parlamentu, k němuž Komise vydala negativní stanovisko, musí tak učinit jednomyslně.

Jednání mezi orgány EU

1. Aby bylo možné jednání úspěšně uzavřít před dohodovacím řízením, musí Parlament a Rada jednat v období, kdy návrh dosud čeká na druhé čtení v Parlamentu. Jednání se konají během neformálních třístranných setkání, jichž se účastní i Komise. Vyjednávací tým Parlamentu vede předseda příslušného výboru, zatímco zpravodaj hraje hlavní úlohu při obhajobě postoje Parlamentu. Tým zahrnuje také stínové zpravodaje z politických skupin. Radu zastupuje předseda příslušné pracovní skupiny Rady nebo výboru COREPER, (v některých případech také ministr) a jsou jí nápomocny správní útvary Rady. Komisi obvykle zastupují úředníci, kteří mají návrh na starost, (v některých případech také příslušný komisař) a jsou jí nápomocny generální sekretariát Komise a právní služba.

2. Mandátem Parlamentu pro tato jednání je jeho postoj v prvním čtení.

3. Cílem těchto jednání je dosáhnout takové dohody o souboru pozměňovacích návrhů, která by byla přijatelná pro Radu i Parlament. Důležité je rovněž stanovisko Komise, neboť je směrodatné pro způsob, jakým Rada hlasuje o pozměňovacích návrzích Parlamentu.

4. V případě, že jsou jednání úspěšná, zašle předseda výboru COREPER předsedovi příslušného parlamentního výboru dopis, v němž se Rada zaváže pozměňovací návrhy Parlamentu schválit, budou-li v souladu s kompromisem, kterého Rada a Parlament společně dosáhly.

5. Předběžná dohoda musí být v příslušném výboru schválena prostou většinou. Poté ji příslušný výbor předloží v plénu.

Rada má na uskutečnění druhého čtení tři měsíce, které lze případně prodloužit o další měsíc.

Rada hlasuje o pozměňovacích návrzích Parlamentu, k nimž Komise předložila kladné stanovisko, kvalifikovanou většinou a o pozměňovacích návrzích, k nimž Komise předložila negativní stanovisko, rozhoduje jednomyslně.

Rada může reagovat pouze na pozměňovací návrhy Parlamentu. Můžete své vládě sdělit, jaké zaujímáte k jednotlivým pozměňovacím návrhům stanovisko.

Jestliže Rada schválí postoj Parlamentu přijatý ve druhém čtení, legislativní akt je přijat a zveřejněn jako směrnice (nebo nařízení či rozhodnutí) Evropského parlamentu a Rady.

Jestliže Rada postoj Parlamentu přijatý ve druhém čtení neschválí, pokračuje legislativní postup dohodovací fází.

Ve volebním období 2014–2019 byly v rámci druhého čtení schváleny pouze čtyři ze 401 legislativních dokumentů (1 %) (kromě dohod na začátku druhého čtení), ve srovnání s 5 % v období 2009–2014, 13 % v období 2004–2009 a 24 % v období 1999–2004.

Průměrná délka postupu schvalování v druhém čtení ve volebním období 2014–2019 (kromě dohod na začátku druhého čtení) činila 40 měsíců. Průměrná délka schvalování v období 2009–2014 a 2004–2009 dosahovala 32 měsíce, zatímco v období 1999–2004 činila 24 měsíce.

Rada má na posouzení postoje Parlamentu přijatého ve druhém čtení tři měsíce, které lze případně prodloužit na čtyři měsíce. Rada je rovněž informována o postoji Evropské komise k pozměňovacím návrhům Parlamentu přijatým v druhém čtení. Rada buď schválí všechny pozměňovací návrhy Parlamentu, čímž se legislativní akt považuje za přijatý, nebo některý z pozměňovacích návrhů neschválí. V takovém případě svolá předseda Rady po dohodě s předsedou Parlamentu schůzi dohodovacího výboru.

1. Radě začíná běžet lhůta pro druhé čtení poté, co ve všech úředních jazycích oficiálně obdrží pozměňovací návrhy Evropského parlamentu přijaté ve druhém čtení.

2. Rada má nyní tři měsíce na to, aby začala jednat (v případě prodloužení lhůty čtyři měsíce).

3. Rada může pozměňovací návrhy Parlamentu přijmout, nebo zamítnout. Dříve, než učiní své rozhodnutí, obdrží stanovisko Komise.

4. Postup se podobá přípravě postoje Rady v prvním čtení: příslušná pracovní skupina vypracuje postoj, který je předložen výboru COREPER a přijat Radou.

5. Počet hlasů potřebných ve druhém čtení v Radě závisí na stanovisku Komise k pozměňovacím návrhům Parlamentu. Pozměňovací návrhy, k nimž Komise předloží kladné stanovisko, mohou být v Radě přijaty kvalifikovanou většinou. U pozměňovacích návrhů, k nimž Komise předloží negativní stanovisko, se vyžaduje jednomyslné přijetí Radou.

6. Schválí-li Rada všechny pozměňovací návrhy Parlamentu přijaté ve druhém čtení, je legislativní akt považován za přijatý. Legislativní text podepisuje předseda a generální tajemník Evropského parlamentu a Rady a následně je zveřejněn v Úředním věstníku.

7. V případě, že Rada neschválí všechny pozměňovací návrhy Parlamentu, předseda Rady po dohodě s předsedou Evropského parlamentu svolá do šesti týdnů od jejich zamítnutí Radou schůzi dohodovacího výboru, přičemž tuto lhůtu lze případně o dva týdny prodloužit.

Dohodovací výbor musí být svolán do šesti týdnů (s možností prodloužení na osm). Výbor má na schválení společného návrhu šest (po společné dohodě pak osm) týdnů.

Delegace Parlamentu v dohodovacím výboru schválí společný návrh absolutní většinou hlasů (v současné době 14 hlasů z 27), zatímco zástupci Rady obecně volí kvalifikovanou většinou.

Předkládat pozměňovací návrhy není možné, můžete ovšem zvoleného poslance EP, který se účastní práce dohodovacího výboru, a svou vládu informovat o bodech, které by podle Vás neměly být do konečného legislativního aktu zahrnuty.

Výbor v případě dosažení dohody předloží „společný návrh“, neboli (v plném znění) „společný návrh schválený dohodovacím výborem“.

Ve volebním období 2014–2019 neproběhlo žádné dohodovací řízení. To potvrzuje tendenci, která se ukázala už v předchozích volebních obdobích: v období 2009–2014 se do dohodovacího řízení dostala 2 % návrhů (9 návrhů), což bylo méně než 5 % návrhů (24 návrhů) v období 2004–2009 a 20 % v období 1999–2004.

Dohodovacímu výboru se nepodařilo schválit společný návrh týkající se:

• hlasových telefonních služeb (1994)

• výboru pro cenné papíry (1998)

• směrnice o pracovní době (2009)

• nařízení o nových potravinách (2011).

Po ukončení druhého čtení v Radě, na němž nebyly schváleny všechny pozměňovací návrhy Parlamentu přijaté ve druhém čtení, svolá předseda Rady spolu s předsedou Evropského parlamentu do šesti (v případě prodloužení do osmi) týdnů schůzi dohodovacího výboru, která má stejný počet poslanců EP a zástupců Rady. Dohodovací výbor má na přijetí rozhodnutí o společném návrhu, který se zakládá na postojích Parlamentu a Rady přijatých ve druhém čtení, šest týdnů (s možností prodloužení na osm). V případě, že dohodovací výbor společný návrh neschválí, navrhovaný legislativní akt zaniká a postup se ukončí. V případě, že dohodovací výbor společný návrh schválí, je text postoupen ke třetímu čtení v Evropském parlamentu a Radě.

1. Jestliže Rada v rámci druhého čtení některé z pozměňovacích návrhů Parlamentu neschválí, je svolán dohodovací výbor.

2. V rámci dohodovacího výboru probíhá přímé jednání mezi dvěma spolunormotvůrci (Evropským parlamentem a Radou) s cílem dosáhnout dohody ve formě společného návrhu.

3. Dohodovací výbor musí být svolán do šesti, případně osmi týdnů (bylo-li schváleno prodloužení této lhůty) od ukončení druhého čtení v Radě a oficiálního uvědomění Parlamentu o tom, že Rada pozměňovací návrhy Parlamentu přijaté ve druhém čtení nepřijímá.

4. Každý legislativní návrh, který vyžaduje dohodovací řízení, je v rámci konkrétního dohodovacího výboru projednáván zvlášť.

5. Dohodovací výbor svolává předseda Rady se souhlasem předsedy Parlamentu. Tento výbor je považován za svolaný dnem konání jeho první schůze.

6. Výbor má ode dne konání první schůze šest týdnů na to, aby vyjednal a schválil společný návrh, přičemž tuto lhůtu lze z podnětu Parlamentu nebo Rady a na základě vzájemné dohody mezi oběma orgány prodloužit o další dva týdny.

7. Výbor vede před oficiálním zahájením své práce přípravná třístranná a odborná jednání. Výbor tato jednání zahájí, jakmile je zřejmé, že Rada pozměňovací návrhy Parlamentu přijaté ve druhém čtení nepřijme. Schůze dohodovacího výboru mohou být přerušeny třístrannými jednáními.

8. V rámci třístranných a odborných jednání se scházejí malé týmy vyjednavačů z Parlamentu, Rady a Komise, přičemž každý z těchto týmů podává zprávy své příslušné delegaci v rámci dohodovacího výboru.

9. Parlament je na těchto jednáních zastoupen předsedou delegace v dohodovacím výboru, předsedou příslušného parlamentního výboru a zpravodajem, jimž jsou nápomocni členové parlamentního sekretariátu pro dohodovací řízení a případně jeden člen právní služby.

10. Rada je zastoupena členem Rady nebo zástupcem stálého zástupce či stálým zástupcem (předsedou výboru COREPER I, resp. II) členského státu, který má předsednictví, jemuž jsou nápomocni členové sekretariátu Rady, včetně její právní služby.

11. Evropskou komisi zastupuje komisař nebo jeho zástupce (generální ředitel oddělení, které odpovídá za daný dokument), jemuž jsou nápomocni odborníci, právní služba Komise a její správní útvary.

12. Odborných setkání se obvykle účastní odborníci a úředníci těchto tří orgánů.

13. Třístranná jednání jsou založena na „čtyřsloupcovém dokumentu“, v němž jsou vyjádřeny postoje Parlamentu a Rady:

    1. postoj Rady v prvním čtení

    2. pozměňovací návrhy Parlamentu přijaté ve druhém čtení

    3. postoj Rady k pozměňovacím návrhům Parlamentu (přijetí, zamítnutí nebo případně kompromisní znění)

    4. postoj delegace Parlamentu k návrhům Rady.

14. Obě delegace hledají v průběhu jednání kompromis ohledně těch pozměňovacích návrhů, které se značně odlišují. Za tímto účelem může být požadována dodatečná detailní práce na návrzích v malých pracovních skupinách na politické či odborné úrovni.

15. Výsledky každého třístranného jednání předloží příslušní vyjednavači delegacím Parlamentu a Rady ke schválení a v případě potřeby se dohodnou další třístranná jednání nebo neformální schůzky.

16. Dohodovací výbor jako takový se skládá ze dvou delegací o stejném počtu zástupců: delegace Evropského parlamentu a delegace Rady.

    1. Delegaci Rady tvoří zástupce každého členského státu (ministři nebo mnohem častěji členové Výboru stálých zástupců vlád členských států). Tuto delegaci vede ministr, který předsedá Radě v tom složení, jež je tímto spisem pověřeno. Delegace Rady jedná kvalifikovanou většinou, vyjma oblastí, u nichž Smlouva vyžaduje jednomyslnost.

    2. Delegaci Parlamentu tvoří stejný počet poslanců EP a jejich zástupců (tj. 27 + 27), kteří mohou volit pouze tehdy, je-li člen jejich politické skupiny nepřítomen. Stálými členy dohodovacího výboru jsou tři místopředsedové EP, kteří se ve funkci předsedajícího střídají. Zbývající poslanci EP v delegaci jsou jmenováni politickými skupinami, a to v poměru k velikosti každé této skupiny v Parlamentu. Většina je obvykle vybrána z parlamentního výboru, který je pro daný návrh příslušný. Delegace se ve většině případů snaží jednat na základě konsenzu. Při hlasování jsou rozhodnutí delegace přijímána většinou hlasů všech jejích členů (tj. v současné době 14 hlasů). Více informací o delegaci Parlamentu v dohodovacím výboru lze najít níže.

    3. Jednání dohodovacího výboru se účastní také Komise zastoupená v zásadě komisařem, který byl návrhem pověřen a jehož úkolem je dosáhnout sblížení postojů Parlamentu a Rady.

17. Stejně jako v případě třístranných jednání je i v dohodovacím výboru hlavním nástrojem čtyřsloupcový pracovní dokument (viz bod 13), který byl přeložen do všech úředních jazyků. Výbor má k dispozici rovněž návrh Komise a její stanovisko k pozměňovacím návrhům Parlamentu přijatým ve druhém čtení.

18. Dohodovacímu výboru předsedá místopředseda Parlamentu společně s ministrem členského státu, který má předsednictví. Výbor se schází střídavě v prostorách Parlamentu a Rady, nejčastěji v Bruselu.

19. Většina schůzí dohodovacího výboru začíná třístranným jednáním, na němž oba spolunormotvůrci vyjasní svůj postoj na základě mandátů jejich příslušných orgánů. Komise se tato jednání snaží usnadnit.

20. Orgán, který pořádá první schůzi dohodovacího výboru, je odpovědný za úpravu společného návrhu a průvodní dopis a po definitivním přijetí legislativního aktu Parlamentem a Radou také za jeho podepsání předsedy obou orgánů a následně za jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

21. Jestliže delegace Parlamentu a Rady nedosáhnou v dohodovacím výboru dohody, návrh zaniká. Nový postup lze znovu zahájit pouze na základě nového návrhu Komise. Do ledna 2020 neschválil dohodovací výbor společné znění pouze ve čtyřech případech, a sice v případě „hlasových telefonních služeb“ (1994), „výboru pro cenné papíry“ (1998), „směrnice o pracovní době“ (2009) a „nařízení o nových potravinách“ (2011).

    • Organizace pracovní doby

    • Nové potraviny

22. Jestliže delegace Parlamentu a Rady dosáhnou kompromisu, musí dohodovací výbor schválit společný návrh. Delegace Rady tento návrh schvaluje kvalifikovanou většinou (v případech stanovených Smlouvou jednomyslně), zatímco delegace Parlamentu hlasuje prostou většinou všech svých členů.

23. Jakmile je v dohodovacím výboru (či následně formou výměny dopisů mezi spolupředsedy výboru) dosaženo dohody o společném návrhu, generální sekretariát orgánu, v jehož prostorách se konala první schůze, vypracuje návrh legislativního textu, a to v zásadě v jazyce, který se používal při jednáních. Prozatímní znění se po ukončení jednání neprodleně vyvěsí na internetové stránky Parlamentu.

24. Po provedení právně-jazykové revize se dokument zpřístupní ve všech úředních jazycích EU.

25. Spolupředsedové dohodovacího výboru zašlou společný návrh spolu s průvodním dopisem předsedovi Parlamentu a úřadujícímu předsedovi Rady. K dopisu přiloží veškerá prohlášení orgánů. Dopis je pro informaci zaslán také zástupci Komise, který se účastnil jednání dohodovacího výboru.

26. Dohodu dosaženou v dohodovacím výboru musí potvrdit jak Parlament, tak Rada. Oba orgány hlasují o příslušném znění společného návrhu zvlášť, bez jakékoli možnosti jej dále měnit.

Delegace Parlamentu v dohodovacím řízení

1. Parlament je v dohodovacím řízení zastoupen delegací sestávající ze stejného počtu členů, jako má Rada. Delegace je jmenována samostatně pro každý dohodovací postup. Jejím úkolem je zastupovat při jednáních s Radou celý Parlament.

2. Na začátku každého volebního období, nebo pokud dojde v průběhu volebního období k větším změnám v celkovém politickém složení Evropského parlamentu, stanoví Konference předsedů politické složení delegací v dohodovacím výboru v souladu s relativní silou politických skupin.

3. Do každé delegace a do kvóty členů každé politické skupiny jsou zahrnuti tři místopředsedové se zvláštní odpovědností za dohodovací řízení. Každé delegaci předsedá jeden z těchto tří místopředsedů, kteří se mezi sebou dohodnou, kdo bude odpovídat za které dohodovací řízení, a tudíž příslušné delegaci předsedat. Zpravodaj/ové a předseda příslušného parlamentního výboru jsou rovněž členy delegace ex offo a jsou zahrnuti do kvóty své politické skupiny.

4. Zbývající členové delegace jsou jmenováni jednotlivými politickými skupinami pro konkrétní dohodovací řízení. Většina z nich je členem příslušného výboru nebo některého z výborů, které poskytly své stanovisko. Pokud se použije postup s přidruženými výbory, je členem parlamentní delegace zpravodaj každého přidruženého výboru. Politické skupiny musejí také jmenovat stejný počet náhradních členů, kteří se mohou aktivně účastnit jednání delegace, ale hlasovat mohou pouze v případě, že nahrazují plnoprávného člena.

Organizace delegace

6. Aby mohla být třístranná jednání zahájena, uspořádá delegace Parlamentu ustavující schůzi, jejímž úkolem je poskytnout mandát vyjednávacímu týmu (obvykle místopředsedovi jakožto předsedovi delegace, předsedovi příslušného výboru a zpravodaji/zpravodajům).

7. Této ustavující schůze i všech následujících schůzí delegace Parlamentu se účastní Komise. Očekává se, že její zástupci představí a vysvětlí stanovisko Komise k pozměňovacím návrhům Parlamentu přijatým ve druhém čtení a případně informují o vývoji v Radě, který je jim znám.

8. Členové delegace sledují průběžně na jednotlivých schůzích, jak dohodovací řízení pokračuje.

9. Hlavním cílem schůzí delegace je aktualizace mandátu vyjednávacího týmu a diskuse o kompromisních zněních. Dohody ohledně některých pozměňovacích návrhů nebo kompromisních návrhů je dosaženo na základě všeobecného souhlasu. Jestliže některé otázky zůstávají nevyřešeny, dá delegace vyjednávacímu týmu pokyny, jimiž se má při dalším jednání s Radou řídit. Parlamentní delegace zvažuje také procesní záležitosti, např. zda je potřeba dohodnout v rámci třístranných jednání další schůzi nebo zda je možno svolat dohodovací výbor, a pokud ano, tak v jakém termínu.

10. Na konci dohodovacího řízení delegace formálně schválí nebo zamítne dohodu, jíž bylo v rámci řízení dosaženo. Delegace se snaží jednat na základě konsenzu. Pokud je však třeba hlasovat, je ke schválení nutná podpora absolutní většiny členů (nejméně 14 z celkových 27).

11. Delegaci je nápomocna příslušná služba fungující v rámci správních útvarů Parlamentu – oddělení pro legislativní záležitosti – a specializovaná oddělení, např. právní služba, právníci-lingvisté a tisková služba.

Parlament a Radou mají na schválení společného návrhu šest týdnů, které lze v případě dohody mezi oběma orgány prodloužit na osm týdnů. Jestliže Parlament nebo Rada návrh zamítne nebo jej neschválí včas, postup končí bez přijetí daného právního předpisu.

Parlament schvaluje společný návrh prostou většinou odevzdaných hlasů. Rada jej schvaluje kvalifikovanou většinou.

Společný návrh nelze měnit. Můžete pouze požádat zvoleného poslance EP nebo svou vládu, aby společný návrh schválili, nebo zamítli.

Evropský parlament přijímá legislativní usnesení o společném návrhu schváleném v dohodovacím výboru tak, že společný návrh buď schválí, nebo zamítne.

Rada nepřipravuje žádný oficiální dokument.

V případě, že je společný návrh schválen, je legislativní akt přijat a zveřejněn jako směrnice (nebo nařízení či rozhodnutí) Evropského parlamentu a Rady.

Dosud Parlament zamítl tři společné návrhy týkající se:

• ochrany biotechnologických vynálezů (1995)

• nabídky převzetí podniků (2001)

• poštovních služeb (2003).

Rada ještě nikdy žádný společný návrh nezamítla.

Společný návrh se odesílá ke schválení současně Parlamentu a Radě. Přijímání rozhodnutí nepodléhá žádnému konkrétnímu pořadí. Na rozhodnutí mají oba orgány šest (po společné dohodě osm) týdnů, přičemž text už nelze měnit. V Parlamentu se o společném návrhu nejdříve vede rozprava na plenárním zasedání a teprve poté se o něm hlasuje. V případě, že Parlament a Rada společný návrh schválí, je legislativní akt přijat. V případě, že jeden nebo oba orgány návrh zamítnou či jej neprojednají včas, legislativní akt zaniká a postup je ukončen. Lze jej znovu zahájit pouze na základě nového návrhu Komise.

1. V případě, že dohodovací výbor společný návrh schválí, musí jej celý Evropský parlament a Rada schválit ve třetím čtení. Oba orgány hlasují o společném návrhu samostatně. Návrh už není možné nijak měnit.

2. Po úspěšném ukončení dohodovacího řízení je na základě společného pracovního dokumentu a všech úprav dohodnutých v průběhu dohodovacího řízení vypracován společný návrh. Nejdříve je vytvořen v jednom jazyce a následně přeložen do ostatních úředních jazyků. Původní jazykové znění společného návrhu je zasláno členům delegace.

3. Dokončený společný návrh, který prošel právně-jazykovou revizí jak v Parlamentu, tak v Radě, je spolupředsedy dohodovacího výboru formálně předán předsedovi Parlamentu a úřadujícímu předsedovi Rady. K dopisu jsou přiložena všechna prohlášení orgánů.

4. Třetí čtení se uskuteční ve lhůtě šesti týdnů od data tohoto dopisu. Časovou lhůtu lze z podnětu Parlamentu nebo Rady po vzájemné dohodě mezi oběma orgány prodloužit o další dva týdny.

Parlament

1. Během tohoto šestitýdenního (případně osmitýdenního) období členové delegace Evropského parlamentu obdrží pro informaci ve svém jazyce konečný společný návrh spolu se zprávou, která popisuje jednotlivá stádia a výsledky dohodovacího řízení, včetně záznamu o hlasování delegace na závěr dohodovacího řízení. Konečný společný návrh, zpráva vypracovaná zpravodajem a předsedou delegace a průvodní dopis včetně všech prohlášení orgánů se zašlou oddělením pro plenární zasedání Parlamentu. V tomto okamžiku jsou všechny jazykové verze textu dohody zveřejněny na internetových stránkách Parlamentu.

2. Před hlasováním o společném návrhu probíhá v plénu rozprava o výsledcích jednání a dohodě dosažené (nebo nedosažené) s Radou. Rozprava obvykle začíná prohlášením místopředsedy, který delegaci předsedal, a zpravodaje. Poté Parlament o společném návrhu hlasuje v plénu. Schválení vyžaduje prostou většinu odevzdaných hlasů, jinak je společný návrh zamítnut.

3. Do roku 2020 Parlament zamítl společný návrh ve třech případech:

   • ochrana biotechnologických vynálezů (1995)
   • nabídky převzetí podniků (2001)
   • poštovní služby (2003)

Rada

1. Společný návrh musí schválit také Rada, která zpravidla dává přednost tomu, že hlasuje až po třetím čtení v Parlamentu. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou.

2. Schválení společného návrhu Radou obvykle nepředstavuje žádný problém, neboť delegace Rady v dohodovacím výboru je tvořena jedním zástupcem z každého členského státu. Rada dosud dohodu, které bylo v dohodovacím řízení dosaženo, nikdy nezamítla.

3. Pokud některý orgán společný návrh neschválí, celý legislativní postup je ukončen. Znovu jej lze zahájit pouze na základě nového návrhu Komise.

4. Přijme-li text jak Parlament, tak Rada, je předložen k podpisu předsedům a generálním tajemníkům Parlamentu a Rady a poté se zveřejní v Úředním věstníku.