ZPRÁVA o výroční zprávě Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a základních možnostech SZBP, včetně finančních důsledků pro souhrnný rozpočet Evropských společenství – 2003
21. 3. 2005 - (8412/2004 - 2004/2172(INI))
Výbor pro zahraniční věci
Zpravodaj: Elmar Brok
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Dne 30. dubna 2004 předložila Rada Parlamentu svou výroční zprávu o hlavních hlediscích a základních možnostech SZBP, včetně finančních důsledků pro souhrnný rozpočet Evropských společenství (oddíl H, odstavec 40 interinstitucionální dohody ze dne 6. května 1999) za rok 2003. Jak Rada jasně uvedla, omezuje se záběr zprávy za rok 2003 na popis činností SZBP. Zpráva sama má pouhých 10 stran, zbývajících 118 stran zabírá sedm příloh, které popisným způsobem podávají seznam globálních a horizontálních položek a uvádějí priority v různých geografických oblastech, situaci, pokud jde o mnohostranná fóra, některé výhledy budoucí činnosti a některé právní akty týkající se finančních otázek a právních aktů. I když je třeba uznat, že tato strukturace odpovídá struktuře výroční zprávy, kterou Parlament v minulosti požadoval, je skutečností, že to, že Rada překládá tyto a posteriori, se nijak neslučuje s právem Parlamentu, aby s ním byly tyto činnosti náležitě konzultovány, nikoli aby byl pouze informován o hlavních hlediscích a základních možnostech SZBP. Právě proto bude prvním doporučením zpravodaje odmítnout tento přístup a posteriori a požádat Radu, aby takový postup již nadále neuplatňovala a zvolila přístup a priori, kterým budou s Evropským parlamentem na začátku každého roku konzultována hlavní hlediska a základní možnosti navrhované Radou pro daný rok jak v globální, tak v horizontální rovině, a také priority plánované pro jednotlivé geografické oblasti. Dále žádá Radu, aby následně informovala Parlament o tom, zda a jak prakticky uplatnila příspěvek Evropského parlamentu.
Jak uvádí Rada ve své zprávě, hlavními politickými kroky v roce 2003 bylo v zásadě přijetí nové Evropské bezpečnostní strategie Evropskou radou dne 12. prosince 2003, dále přijetí strategie EU proti šíření zbraní hromadného ničení, rozvíjení vojenských kapacit potřebných pro krizové řízení Evropské unie, včetně prohlášení o operačních schopnostech podle helsinské cílové lhůty (připouštějí se různé nedostatky), zřízení Evropské obranné agentury a zahájení dvou civilních operací EBOP a první dvě vojenské operace (Operace Concordia a Operace Artemis). Mimoto byly také schváleny dva komplexní rámce pro trvalé vztahy mezi Evropskou unií a OSN na jedné straně a Evropskou unií a NATO na straně druhé. Nejvýznamnějším krokem, ke kterému došlo před předložením zprávy v dubnu 2004, byly bezpochyby přípravné práce (Evropský konvent a následná Mezivládní konference), které vedly k podpisu Smlouvy o Ústavě pro Evropu dne 29. října 2004.
Některé očekávané důsledky podpisu Ústavní smlouvy pro hlavní hlediska a základní možnosti SZBP pro rok 2005
Z tohoto důvodu a s přihlédnutím k předchozímu odstavci se zpravodaj kloní k tomu, aby Parlament ve své odpovědi trval na tom, aby byl od nynějška uplatňován přístup a priori, spíše než aby se zabýval událostmi z roku 2003 uvedenými ve zprávě Rady. Proto se usnesení věnuje hlavním východiskům a základním možnostem SZBP pro rok 2005 s ohledem na podepsání Ústavní smlouvy.
Jak již náš výbor nastínil, přináší Ústavní smlouva řadu zlepšení v oblasti SZBP, především obsahuje nové vymezení zásad a cílů vnější činnosti Unie, zejména těch, které se týkají souladu společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU s mezinárodním právem a dodržování zásad Charty Spojených národů. Za druhé jsou všechny relevantní články současných Smluv týkající se různých hledisek vnější činnosti Unie seskupeny v nové hlavě V v části III. Za třetí, Unie získává právní subjektivitu. Konečně, Ústava zřizuje evropský útvar pro vnější činnost.
Je třeba v této souvislosti rovněž poznamenat, že Ústavní smlouva také obsahuje řadu zásadních zlepšení v oblasti EBOP, včetně aktualizace Petersbergských úkolů, mnohonárodní síly, které zřizují členské státy a které jsou k dispozici pro EBOP, kompromis vedoucí k postupnému zlepšení vojenských kapacit a zřízení agentury pro oblast rozvoje obranných kapacit, výzkumu, pořizování a vyzbrojování, evropská rozhodnutí jako nový nástroj pro provádění SZBP/EBOP, plnění úkolů EBOP v rámci Unie skupinou členských států, stálá strukturovaná spolupráce mezi členskými státy, které splňují vyšší kritéria vojenských kapacit v rámci Unie pro nejnáročnější úkoly, ustanovení o vzájemné solidaritě, které zakládá povinnost všemi prostředky, které jsou v moci každého členského státu, pomoci jinému členskému státu, který je obětí ozbrojené agrese na svém území (aniž je dotčena bezpečnostní a obranná politika některých členských států nebo role, kterou hraje NATO v případě některých členských států) a ustanovení o solidaritě, které stanoví vzájemnou pomoc s cílem předejít teroristickým hrozbám a teroristickým útokům nebo v případě pohromy.
Z pohledu zpravodaje by tedy měla většina výše uvedených zlepšení, ne-li všechny, jak v oblasti SZBP, tak v oblasti EBOP, již od nynějška nabývat účinku, přinejmenším na úrovni politiky, aniž bychom čekali na formální ratifikaci Ústavní smlouvy. To by se mělo konkrétně týkat hlavních hledisek a základních možností SZBP pro rok 2005.
Zmínka o některých globálních a horizontálních otázkách pro rok 2005
Kromě institucionálních kroků uvedených v předchozích odstavcích by podle mínění zpravodaje měla být věnována zvláštní pozornost hlavních hrozbám pro evropskou bezpečnost uvedeným v Evropské bezpečnostní strategii. Jde o terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty, selhání státních struktur a organizovanou trestnou činnost. Vzhledem ke skutečnosti, že tato otázka je již předmětem důležité zprávy výboru AFET, bylo by lépe počkat na tuto zprávu, která se těmito otázkami bude zevrubně zabývat. Je však třeba zdůraznit, že návrhy „preventivního závazku“ a „účinné mnohostrannosti“ by měly být považovány za dva nejvýznamnější příspěvky pro evropskou bezpečnost. Především – a proti mínění těch, kteří jsou přesvědčeni, že tato snaha o mnohostrannost vyplývá ze slabosti ve srovnání se snahou silných mocností jednat na vlastní pěst – je zpravodaj toho názoru, že úsilí o mnohostrannost znamená spíše vyšší úroveň politické uspořádanosti, která je důsledkem evropské zkušenosti se staletími neustálých konfliktů, válek a lidského neštěstí. Snaha o silné mezinárodní společenství, funkční mezinárodní instituce a mezinárodní pořádek založený na dodržování práva, která je podstatou této strategie, je jasným cílem, který naprosto odpovídá této vyšší úrovni politického uspořádání. Zásadní otázkou, kterou však Evropská bezpečnostní strategie neřeší, patrně pro její kontroverzní charakter, je, kdy bude použití síly nutné a legitimní. Nemůžeme než souhlasit s Evropskou bezpečnostní strategií, že základním rámcem pro mezinárodní vztahy musí být Charta Organizace spojených národů a že Rada bezpečnosti OSN má hlavní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Je však i nadále nejasné, za jakých okolností by bylo legitimní použít sílu jako poslední možnost při akcích EU.
Bude však zmínka i o společném evropském postupu proti terorismu. Evropa je nyní zároveň terčem i základnou terorismu a evropské země již zažily teroristické útoky. Parlament sdílí názor, že boj proti terorismu stírá tradiční hranici mezi zahraniční a domácí politikou, a je připraven předložit návrhy na plné začlenění boje proti terorismu do politiky vnějších vztahů EU. EU je zdrojem 25 % globálního HDP a podílí se více než 50 % na oficiální rozvojové pomoci (ODA) a 40 % na rozpočtu OSN. Je jedním z nejvýznamnějších globálních hospodářských partnerů a podepsala nejrůznější dohody s více než 122 zeměmi. Unie má tedy dobrou výchozí pozici pro to, aby měla rozhodující postavení v boji proti terorismu, bude-li důsledně využívat obrovskou váhu a vliv, které má díky svým vazbám v oblasti hospodářství, obchodu a pomoci. Tato zpráva proto obsahuje některé počáteční návrhy a také doporučení vytvořit společnou pracovní skupinu, v níž by členové výborů AFET a LIBE pokračovali v probíhajících pracích na této otázce.
Názory Evropského parlamentu na geografické oblasti v roce 2005
Přehled rozdělení činnosti SZBP na jednotlivé geografické oblasti v období 1993–2003 ukazuje prioritu, kterou ve skutečnosti byly různé oblasti. Je třeba si povšimnout, že oblastí, která byla hlavní prioritou, byl západní Balkán a východní Evropa, kterých se týkalo přibližně 120 různých aktů, a pak subsaharská Afrika zhruba se 60 akty, Asie s 20 akty, Středomoří a Střední východ s méně než 20 akty a také Společenství nezávislých států asi s 15 akty; regionem, jemuž bylo věnováno nejméně aktů, je Latinská Amerika a Karibská oblast (méně než půl tuctu aktů). Pokud bychom pohlíželi na tento seznam z hlediska jednotlivých horizontálních otázek, na prvním místě by byly otázky zbrojení, odzbrojování a nešíření zbraní hromadného ničení s přibližně 40 akty, dále pak rozvíjející se EBOP s méně než 20 akty, ale s velkým náskokem před prevencí konfliktů a bojem proti terorismu – těchto dvou otázek se týkalo méně než půl tuctu aktů. Je jasné, že od té doby a s výhledem na rok 2005 se toto horizontální rozdělení dramaticky změnilo, a nyní jsou hlavními tématy aktů terorismus a EBOP. Je proto nanejvýš důležité, aby v otázce geografického rozdělení byla napravena jednoznačná nevyváženost míry pozornosti věnované jednotlivým geografickým oblastem, aby se SZBP stala skutečně globální politikou Unie a nezůstala pouhou částkou pro skupinku prioritních oblastí. Parlament v mnoha usneseních věnovaných různým oblastem doporučil, jak by se měla provádět politika Unie vůči jednotlivým oblastem, a tento rozsáhlý seznam není třeba opakovat. Postačí – jak to tato zpráva činí – trvat na nutnosti větší vyváženosti mezi regiony, aby Unie mohla v případě potřeby využít svých nadstandardních vztahů s některými oblastmi k podpoře svých názorů při jednání s jinými oblasti a zeměmi, s nimiž ještě nemá takto zavedené nadstandardní vztahy.
Názory Evropského parlamentu na financování SZBP v roce 2005
Evropský parlament opakovaně vyslovil názor, že povinnost Unie dostát svým závazkům v řadě velmi zásadních otázek, jako je globální boj proti chudobě, prosazování dodržování lidských práv a demokracie a udržování vazeb s partnerskými zeměmi na celém světě, vyžaduje, aby byl pro tento účel k dispozici dostatek finančních prostředků, Kromě toho je stále zjevnější, že umělé rozlišování mezi civilními a vojenskými výdaji není nadále udržitelné, zejména s ohledem na obecný přístup spojující civilní a vojenská hlediska, který uplatňuje Unie v politice prevence konfliktů a krizového řízení, a také na poslední vývoj v oblasti EBOP, zejména pokud jde o samostatné operace EU, které se plánují a provádějí výhradně v rámci prostředků Unie.
To je totiž klíčový prvek pohledu Evropského parlamentu, který jednoznačně a důrazně nesouhlasí se současným systémem vyčleňování prostředků na EBOP, který má přinejmenším dva nedostatky: za prvé je obecně známou skutečností, že takové prostředky unikají demokratické kontrole jak národních parlamentů, tak Evropského parlamentu; a za druhé, což je zřejmě vážnější, jsou důkazy svědčící o tom, že tyto prostředky jsou zpravidla financovány různými mechanismy, a v důsledku toho se hlavní finanční zátěž přesouvá na ty členské státy, které vysílají nejvíce jednotek, z čehož následně vyplývá neochota těchto států zapojovat se ve větší míře do budoucích operací. Je čas prolomit tento bludný kruh a tato zpráva obsahuje některé návrhy v tomto směru.
POSTUP
|
Název |
Výroční zpráva Rady pro Evropský parlament o hlavních hlediscích a základních možnostech SZBP, včetně finančních důsledků pro souhrnný rozpočet Evropských společenství – 2003 | ||||||||||||
|
Číslo postupu |
|||||||||||||
|
Základ v jednacím řádu |
čl. 112 odst. 1 | ||||||||||||
|
Příslušný výbor |
AFET | ||||||||||||
|
Výbor požádaný o stanovisko |
|
|
|
|
| ||||||||
|
Nezaujaté stanovisko |
|
|
|
|
| ||||||||
|
Užší spolupráce |
|
|
|
|
| ||||||||
|
Návrhy usnesení zahrnuté do zprávy
|
|
|
| ||||||||||
|
Zpravodaj |
Elmar Brok |
| |||||||||||
|
Předchozí zpravodajové |
|
| |||||||||||
|
Projednání ve výboru |
18.1.2005 |
15.3.2005 |
|
|
| ||||||||
|
Datum přijetí |
16.3.2005 | ||||||||||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
pro: proti: zdrželi se: |
47 13 0 | |||||||||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Bastiaan Belder, Monika Beňová, André Brie, Elmar Brok, Philip Claeys, Simon Coveney, Véronique De Keyser, Giorgos Dimitrakopoulos, Anna Elzbieta Fotyga, Maciej Marian Giertych, Ana Maria Gomes, Alfred Gomolka, Anna Ibrisagic, Toomas Hendrik Ilves, Ioannis Kasoulides, Bogdan Klich, Helmut Kuhne, Joost Lagendijk, Vytautas Landsbergis, Armin Laschet, Willy Meyer Pleite, Francisco José Millán Mon, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Raimon Obiols i Germà, Vural Öger, Justas Vincas Paleckis, Mirosław Mariusz Piotrowski, Tobias Pflüger, Bernd Posselt, Michel Rocard, Raül Romeva i Rueda, Libor Rouček, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, György Schöpflin, Gitte Seeberg, Ursula Stenzel, István Szent-Iványi, Charles Tannock, Inese Vaidere, Geoffrey Van Orden, Ari Vatanen, Paavo Väyrynen, Karl von Wogau, Jan Marinus Wiersma, Luis Yañez-Barnuevo García, Josef Zieleniec | ||||||||||||
|
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování |
Laima Liucija Andrikienė, Alexandra Dobolyi, Árpád Duka-Zólyomi, Michl Ebner, Milan Horáček, Jaromír Kohlíček, Jaime Mayor Oreja, Erik Meijer, Pasqualina Napoletano, Janusz Onyszkiewicz, Doris Pack, Józef Pinior, Aloyzas Sakalas, Inger Segelström | ||||||||||||
|
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování |
| ||||||||||||
|
Datum předložení – A6 |
21.3.2005 |
A6-0062/2005 | |||||||||||
|
Poznámky |
... | ||||||||||||