ZPRÁVA o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001 ve věci mechanismu reciprocity
21. 3. 2005 - (KOM(2004)0437 – C6‑0097/2004 – 2004/0141(CNS)) - *
Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodaj: Henrik Lax
Legenda
NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001 ve věci mechanismu reciprocity
(KOM(2004)0437 – C6-0097/2004 – 2004/0141(CNS))
(Postup konzultace)
Evropský parlament,
– s ohledem na návrh Komise (KOM(2004)0437)[1],
– s ohledem na čl. 62 odst. 2 písm. b), i) Smlouvy o ES,
– s ohledem na článek 67 Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6‑0097/2004),
– s ohledem na článek 51 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A6‑0065/2005),
1. schvaluje pozměněný návrh Komise;
2. vyzývá Komisi, aby odpovídajícím způsobem změnila návrh v souladu s čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES;
3. vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;
4. žádá zahájení dohodovacího řízení podle společného prohlášení ze dne 4. března 1975, pokud se Rada hodlá odchýlit od textu schváleného Parlamentem;
5. vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;
6. pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.
| Znění navržené Komisí | Pozměňovací návrhy Parlamentu |
Pozměňovací návrh 1 BOD ODŮVODNĚNÍ 2 | |
|
(2) S ohledem na závažnost takových situací neužití reciprocity je důležité, aby je členské státy povinně oznamovaly. Za účelem dosažení toho, aby příslušné třetí země znovu zavedly bezvízový styk pro státní příslušníky dotčených členských států, je namístě stanovit mechanismus kombinující akce na různých úrovních a různé intenzity, které lze rychle provést. Je proto vhodné, aby Komise podnikla bez prodlení kroky vůči třetím zemím, podala zprávu Radě a aby měla v libovolném okamžiku možnost navrhnout Radě přijetí dočasného rozhodnutí o znovuzavedení vízové povinnosti vůči státním příslušníkům příslušné třetí země. Použití takového dočasného rozhodnutí nesmí být na překážku možnosti převedení příslušné třetí země do přílohy I nařízení (ES) č. 539/2001. Kromě toho je vhodné stanovit časovou souvislost mezi nabytím platnosti přechodného opatření a případným návrhem na převedení této země do přílohy I. |
(2) S ohledem na závažnost takových situací neužití reciprocity je důležité, aby je členské státy povinně oznamovaly. Za účelem dosažení toho, aby příslušné třetí země znovu zavedly bezvízový styk pro státní příslušníky dotčených členských států, je namístě stanovit mechanismus kombinující akce na různých úrovních a různé intenzity, které lze rychle provést. Je proto vhodné, aby Komise podnikla bez prodlení kroky vůči třetím zemím, podala zprávu Evropskému parlamentu a Radě a aby měla v libovolném okamžiku možnost navrhnout Radě přijetí dočasného rozhodnutí o znovuzavedení vízové povinnosti vůči státním příslušníkům příslušné třetí země. Použití takového dočasného rozhodnutí nesmí být na překážku možnosti převedení příslušné třetí země do přílohy I nařízení (ES) č. 539/2001. Kromě toho je vhodné stanovit časovou souvislost mezi nabytím platnosti přechodného opatření a případným návrhem na převedení této země do přílohy I. K zajištění průhlednosti a demokratické kontroly by měl být Evropský parlament ve všech stádiích o mechanismu informován a měl by mít možnost zaujmout stanovisko k prozatímnímu opatření.
|
Odůvodnění | |
Je důležité, aby byl Evropský parlament dokonale informován o situaci neužití reciprocity, aby mohl přijmout veškerá opatření, která bude považovat za vhodná zejména v rámci vnějších vztahů s dotyčnou zemí. | |
Pozměňovací návrh 2 BOD ODŮVODNĚNÍ 3 A (nový) | |
|
|
(3 a) Pojetí reciprocity by mělo být uplatňováno také na podmínky a postupy zavedené třetí zemí, v jejichž důsledku bude výrazně omezeno cestování státních příslušníků členského státu. |
Odůvodnění | |
Viz odůvodnění k pozměňovacímu návrhu k ČLÁNKU 3, článku 7 a nový (nařízení (ES) č. 539/2001). | |
Pozměňovací návrh 3 BOD ODŮVONĚNÍ 5 | |
|
(5) Je vhodné stanovit přechodný režim pro případ, kdy v okamžiku nabytí platnosti tohoto nařízení podléhají členské státy vízové povinnosti ze strany třetích zemí uvedených v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001. Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis, ve smyslu dohody uzavřené Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto států k zavádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, které se týká oblasti uvedené v článku 1, bod A, rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých způsobech provádění dané dohody. |
(5) Je vhodné stanovit přechodný režim pro případ, kdy v okamžiku nabytí platnosti tohoto nařízení podléhají členské státy vízové povinnosti ze strany třetích zemí uvedených v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001. Pro posílení solidarity mezi členskými státy v takových případech by reciprocita měla být pro Komisi hlavní zásadou v úsilí o zavedení bezvízového cestování. Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis, ve smyslu dohody uzavřené Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto států k zavádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, které se týká oblasti uvedené v článku 1, bod A, rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých způsobech provádění dané dohody. |
Odůvodnění | |
Situace po rozšíření EU je velmi zvláštní, vzhledem k tomu, že v této oblasti výlučné pravomoci Společenství nemají členské státy pravomoc jednat jednostranně. Není vhodné, že v příštích letech nové členské státy, které jsou vázány nařízením 539/2001, musí přijímat státní příslušníky třetích zemí bez víz, zatímco jejich občané víza potřebují, aby mohli dotyčnou třetí zemi navštívit. Zdůraznění reciprocity posílí solidaritu mezi členskými zeměmi. | |
Pozměňovací návrh 4 ČLÁNEK 1 Čl. 1, odst. 4, písm. a) (nařízení (ES) č. 539/2001) | |
|
a) deset dnů po takovém zavedení nebo jeho ohlášení to dotčený členský stát písemně oznámí Radě a Komisi; toto oznámení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, řada C; |
a) devadesát dnů po takovém zavedení nebo jeho ohlášení to dotčený členský stát písemně oznámí Komisi; toto oznámení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, řada C; |
Odůvodnění | |
More time is required to give the individual Member State affected by non-reciprocity a reasonable period to negotiate on a bilateral basis with the third country which has introduced a visa requirement to withdraw it. | |
Pozměňovací návrh 5 ČLÁNEK 1 Čl. 1 odst. 4, písm. b) (nařízení (ES) č. 539/2001) | |
|
b) Komise neprodleně zahájí kroky vůči orgánům příslušných třetích zemí za účelem obnovení bezvízového styku a nejpozději šest měsíců od zveřejnění oznámení o tom podá zprávu Radě; |
b) Komise neprodleně zahájí kroky vůči orgánům příslušných třetích zemí za účelem obnovení bezvízového styku a nejpozději šest měsíců od zveřejnění oznámení o tom podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě; |
Odůvodnění | |
Vízová politika náleží do výlučné pravomoci Společenství v rámci prvního pilíře. Informování Evropského parlamentu je proto zcela nezbytné. | |
Pozměňovací návrh 6 ČLÁNEK 1 Čl. 1, odst. 4, písm. c) (nařízení (ES) č. 539/2001) | |
|
c) s poukazem na závěry své zprávy může Komise předložit Radě návrh přechodného opatření týkající se dočasného znovuobnovení vízové povinnosti vůči státním příslušníkům z příslušných třetích zemí. Rada rozhodne o tomto návrhu do tří měsíců kvalifikovanou většinou. |
c) s poukazem na závěry své zprávy může Komise předložit Radě nejpozději do dvou měsíců od data předložení zprávy uvedené v písmeně b) návrh přechodného opatření týkající se dočasného znovuobnovení vízové povinnosti vůči státním příslušníkům příslušných třetích zemí, který Rada předá Evropskému parlamentu. Rada rozhodne o tomto návrhu do tří měsíců kvalifikovanou většinou. |
Odůvodnění | |
V návrhu Komise není uvedena žádná lhůta, v níž musí Komise po podání zprávy o svém postupu k zavedení bezvízového styku vypracovat návrh, pokud si přeje tak učinit. Jde o překvapivé opomenutí, neboť všechny ostatní kroky mají jasně vymezený časový rámec. K tomuto kroku je tedy třeba doplnit lhůtu. | |
Pokud jde o druhou část: viz odůvodnění k pozměňovacímu návrhu k ČLÁNKU 1, čl. 1 bod 4, písm. b) | |
Pozměňovací návrh 7 ČLÁNEK 1 Čl. 1, odst. 4, písm. ca) (nové) (nařízení ES č. 539/2001) | |
|
|
ca) Pokud Evropský parlament ve svém usnesení s odůvodněním uvede, že nesouhlasí s návrhem prozatímního opatření dočasně obnovit vízovou povinnost pro státní příslušníky příslušné třetí země, Komise tento návrh přezkoumá. Berouc v úvahu toto usnesení může Komise do jednoho měsíce od jeho schválení předložit nový návrh či pokračovat v postupu. Komise svůj postup odůvodní. |
Odůvodnění | |
Evropský parlament by měl mít možnost zaujmout stanovisko k navrhovanému opatření, pokud si přeje. Jinak by měl pouze možnost zaujmout stanovisko, jakmile se Komise rozhodne navrhnout změnu nařízení 539/2001. | |
Pozměňovací návrh 8 ČLÁNEK 1 Čl. 1, odst. 4, písm. cb) (nové) (nařízení (ES) č. 539/2001) | |
|
|
cb) Jestliže Komise nepředloží návrh prozatímního opatření dočasné obnovit vízové povinnosti pro státní příslušníky třetí země, učiní další pokus o obnovení bezvízového styku do šesti měsíců od data předložení zprávy uvedené v písmeně b) a podá o tomto postupu zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Do dvou měsíců od předložení této zprávy, pakliže příslušná třetí země nezruší vízovou povinnost, předloží Komise Radě návrh prozatímního opatření dočasného obnovení vízové povinnosti pro státní příslušníky příslušné třetí země či návrh na jiné vhodné řešení v oblasti vnějších vztahů, který Rada předá Evropskému parlamentu. Bude uplatněn postup uvedený v písmeně ca). |
Odůvodnění | |
Je-li to nezbytné, tj. pokud vízová povinnosti uvalená třetí zemí zůstane v platnosti, bude možné pokračovat v diplomatických jednáních po dobu dalších šesti měsíců. Avšak po uplynutí této druhé lhůty, je třeba jednat. Takovým způsobem lze zvýšit účinnost mechanismu a pravomoc Komise jako vyjednavače jménem EU. | |
Pozměňovací návrh 9 ČL. 1, ODST. 1 A (nový) Čl. 7a (nový) (nařízení (ES) č. 539/2001) | |
|
|
1a. Je třeba vložit tento článek 7a: „Článek 7a 1. V případech, kdy třetí země zavede podmínky či postupy, jejichž účinky výrazně omezí pohyb státních příslušníků členského státu, budou uplatněna tato ustanovení: a) do devadesáti dnů po takovém zavedení nebo jeho ohlášení to dotčený členský stát písemně oznámí Komisi; toto oznámení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, řada C; b) Komise se okamžitě obrátí na orgány takové třetí země, s cílem zajistit neuplatňování dotyčných podmínek či postupů a nejpozději do šesti měsíců od zveřejnění tohoto oznámení podá o tomto postupu zprávu Evropskému parlamentu a Radě; c) podle závěrů ve své zprávě může Komise předložit Radě nejpozději do dvou měsíců od data předložení zprávy uvedené v písmeně b) návrh prozatímního opatření, které zavede podobné podmínky či postupy vůči státním příslušníkům příslušné třetí země pro vycestování do Evropské unie, který Rada předá Evropskému parlamentu. Rada do tří měsíců rozhodne o takovém návrhu kvalifikovanou většinou; d) pokud Evropský parlament ve svém usnesení s odůvodněním uvede, že nesouhlasí s návrhem prozatímního opatření, kterým se zavádí srovnatelné podmínky či postupy vůči příslušníkům dotyčné třetí země pro vycestování do Evropské unie, Komise tento návrh přezkoumá. Berouc v úvahu toto usnesení může Komise do jednoho měsíce od jeho schválení předložit nový návrh či pokračovat v postupu. Komise svůj postup odůvodní. e) jestliže Komise nepředloží návrh prozatímního opatření, kterým se zavádí srovnatelné podmínky či postupy vůči státním příslušníkům příslušné třetí země pro vycestování do Evropské unie, učiní další pokus o zajištění neuplatňování těchto podmínek či postupů do šesti měsíců od data předložení zprávy uvedené v písmeně b) a podá o tomto postupu zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Do dvou měsíců od předložení této zprávy, pakliže dotyčná třetí země nadále uplatňuje uvedené podmínky či postupy, Evropská komise předloží Radě návrh vhodného řešení založeného na zásadě reciprocity, který Rada předá Evropskému parlamentu. Rada do tří měsíců rozhodne o takovém návrhu kvalifikovanou většinou. Bude uplatněn postup uvedený v písmeně d). f) jestliže to Komise považuje za nutné, předloží návrh uvedený v písmenech c) a e) bez předcházející zprávy. Pro tento návrh bude uplatněn postup uvedený v písmenech c) a d); g) pokud třetí země zruší podmínky či postupy, jejichž účinky výrazně omezí pohyb státních příslušníků členského státu, uvědomí o tom dotyčný členský stát Komisi. Oznámení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, řada C. Platnost jakéhokoli dočasného opatření, o němž bylo rozhodnuto v souladu s písmenem c), a jakéhokoli dočasného opatření, o němž bylo rozhodnuto v souladu s písmenem e), bude automaticky ukončena datem, kdy vstoupí v platnost zrušení podmínek či postupů, které mají omezit pohyb státních příslušníků členského státu.“ |
Odůvodnění | |
Reciprocita by se neměla omezovat pouze na vízovou povinnost, ale měla by být rozšířena o podmínky a postupy, neboť obojí má stejný účinek: ztíží cestování občanů EU. Zpravodaj proto navrhuje druhý mechanismus reciprocity, který se zabývá podmínky a postupy. | |
- [1] Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
I. Východisko návrhu
Evropská unie je v současné době konfrontována s celou řadou případů, kdy občané určitých členských států musí získat víza, aby mohli cestovat do určitých třetích zemí, ačkoli pro státní příslušníky těchto třetích zemí vízová povinnost pro cesty do EU neplatí.[1] Před rozšířením EU se to týkalo řeckých občanů cestujících do USA, občanů Rakouska, Finska, Řecka, Portugalska a Islandu cestujících do Bruneje, finských občanů cestujících do Venezuely a islandských občanů cestujících do Guatemaly. Od rozšíření se tato situace ještě zkomplikovala. Dne 30. září 2004, již po celé řadě kontaktů a případů zrušení vízové povinnosti, požaduje podle informací Komise 19 třetích zemí, na jejichž státní příslušníky se vízová povinnost ze strany EU nevztahuje, stále ještě víza od občanů alespoň jednoho nového členského státu.[2]
Nařízení č. 539/2001, které obsahuje seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic víza a těch, jejichž státní příslušníci tuto povinnost nemají,[3] stanoví v takových případech reciproční mechanismus. „Postižený členský stát“ může takovou situaci oznámit, načež členské státy zavedou vízovou povinnost pro státní příslušníky dotyčné třetí země, pokud Rada nerozhodne jinak. Toto ustanovení nebylo od svého vstoupení v platnost v roce 2001 nikdy žádným členským státem využito. Podle názoru Komise tomu tak je kvůli jeho nepružnosti a automatickému charakteru. Oznámení ze strany „postiženého státu“ by vyvolalo „velkou krizi [...] ve vnějších vztazích s dotyčnou třetí zemí anebo na vnitrostátní úrovni“, protože druhé stádium mechanismu může blokovat pouze Rada, což je rozhodnutí, které by mohlo být považováno za „ projev odmítnutí členských států, aby jednaly v solidaritě s příslušným členským státem“(s. 2 vysvětlujícího prohlášení).
II. Návrh Komise
Komise proto navrhuje nový „pružnější a realističnější“ (s. 3 vysvětlujícího prohlášení) mechanismus. Ten v zásadě poskytne Komisi šestiměsíční lhůtu, během níž se může pokusit diplomatickými prostředky obnovit bezvízové cesty. Další důležité navrhované změny spočívají v tom, že „postižené členské státy“ mají oznamovací povinnost a že Komise může poté, co kontaktuje třetí zemi, navrhnout dočasné obnovení vízové povinnosti pro občany dotyčné třetí země či nikoli. Podle návrhu Komise by týž mechanismus měl být uplatňován, pokud jde o existující případy nevyužití reciprocity, které jsou uvedeny výše. Komise se domnívá, že takový mechanismus bude účinnější, protože bude využíván.
III. Postoj zpravodaje
Zpravodaj celkově souhlasí s filosofií a s hlavními rysy návrhu Komise. Současný mechanismus je příliš radikální na to, aby byl účinný. Je však toho názoru, že pro zvýšení účinnosti mechanismu je třeba jej doplnit o druhou fázi. Nakonec navrhuje, aby reciprocita byla chápána v širším smyslu, než je navrhována, aby zahrnovala rovněž podmínky a postupy, které představují překážky volného cestování.
Mechanismus
Zpravodaj navrhuje řadu změn mechanismu, které odrážejí tři cíle. Za prvé, mechanismus musí být účinný. Prvotním cílem kroků EU musí být volný pohyb pro všechny její občany do zemí, které využívají bezvízového přístupu do EU. Zpravodaj vidí slabinu navrhovaného mechanismu, neboť neumožňuje následné kroky, rozhodne-li se Komise po šesti měsících nejednat. Existuje nebezpečí, že si třetí země vyloží situaci tak, že se nic nestane, a stav zachovají. Zpravodaj proto navrhuje přidat druhé období v délce šesti měsíců, v nichž má Komise možnost obnovit bezvízové cestování. Na konci tohoto druhého šestiměsíčního období by pak Komise měla mít povinnost vypracovat návrh dalších opatření. Může to být buď formou prozatímního zavedení vízové povinnosti, nebo není-li to z politických důvodů odůvodnitelné, formou jakéhokoli jiného opatření v oblasti vnějších vztahů, které Komise považuje za konkrétních okolností za vhodné. V závislosti na závažnosti případu by mohlo jít například o přezkoumání dohod o spolupráci, o dočasné přerušení politického dialogu, o vyloučení dotyčné země se systému obecných preferencí EU, o zmrazení finanční podpory či o obchodní sankce. V tomto druhém období by měla Komise prostředky k vyvinutí většího tlaku na dotyčnou třetí zemi, neboť může poukázat na to, že v případě neobnovení bezvízového cestování má povinnost vypracovat návrh. Přidáním neústupnosti se solidarita členských států posílí s přihlédnutím k tomu, že jde o oblast výlučné pravomoci Společenství, kde nemají členské státy pravomoc jednat samostatně. Není rozumné, aby v nadcházejících letech nové členské státy, které jsou vázány dodržováním nařízení 39/2001, musely přijímat státní příslušníky třetích zemí bez víz, zatímco jejich občané víza pro cesty do dotyčné třetí země mít musí. Tato konkrétní situace po rozšíření EU vyžaduje, aby kritérium reciprocity jako jedno z kritérií pro určení těch třetích zemí, na jejichž státní příslušníky se vztahuje vízová povinnosti EU (bod odůvodnění 5 nařízení 539/2001), bylo ve srovnání s ostatními kritérii zdůrazněno.
Za druhé je třeba posílit úlohu Komise. Aby mohla fungovat jako důvěryhodný vyjednavač ve vztahu k třetím zemím, neměla by Komise mít pouze pravomoc, ale také povinnost navrhnout na konci případného druhého šestiměsíčního období buď zavedení vízové povinnosti pro státní příslušníky dotyčné třetí země či jakékoli jiné opatření v oblasti vnějších vztahů, jak je nastíněno výše. Z téhož důvodu zpravodaj souhlasí s lhůtami navrhovanými pro oznámení podané členskými státy (dosti krátký desetidenní termín) a pro opatření přijímaná Komisí (dosti dlouhý šestiměsíční termín).
Za třetí je třeba, aby postup byl transparentnější a demokratičtější. Občané musí vědět, že Společenství jedná jejich jménem s cílem zrušit jejich vízovou povinnost. Evropský parlament může pomoci zajistit transparentnost procesu a demokratickou odpovědnost, pokud je průběžně informován a má možnost reagovat.
Reciprocita v širším smyslu
Zpravodaj vyjadřuje lítost nad tím, že Komise při přípravě svého návrhu použila velice úzké pojetí reciprocity. Zabývá se pouze tím, zda třetí země zavede či zachová vízovou povinnost. V pracovním dokumentu o reciprocitě v oblasti víz[4] uvedla Komise seznam okolností, které představují porušení reciprocity, aniž by se jimi tento návrh zabýval. Jde například o případy, kdy třetí země zprostí vízové povinnosti pobyty kratší než tři měsíce, ačkoli schengenský acquis stanoví, že státní příslušníci třetí země mohou zůstat v schengenském prostoru až tři měsíce během kteréhokoli půlroku. Existují rovněž případy, kdy jsou pro určování vízové povinnosti používána jiná kritéria než národnost (například Němci narození před 1. lednem 1928 potřebují k návštěvě Izraele víza).
Komise navíc nebere v úvahu otázku reciprocity v oblasti podmínek a postupů pro vydávání víz (jak se uvádí na s. 2 výše uvedeného pracovního dokumentu). Podmínky a postupy však mohou představovat skutečné překážky pro získání víz například v případech, kdy je potřeba náhlé změny požadovaných dokumentů (například osvědčení o HIV či cestovní pojištění uzavřené pouze u určitých pojišťovacích společností), nebo existuje-li obecná politika „postup co možná nejvíce znepříjemnit a ztížit.“ V současné době Komise jedná z Ruskou federací přesně o těchto podmínkách a postupech s cílem dosáhnout dohody, která by je usnadňovala.
Na druhé straně je třeba se rovněž zabývat případy, kde je zproštění vízové povinnosti vázáno na určité podmínky. Jde například o program Visa Waiver Spojených států amerických, který jako jednu z podmínek zachování bezvízového styku vyžaduje, aby účastnické země zavedly biometrické pasy.
Jako reakci na takové překážky zpravodaj navrhuje rozšíření mechanismu tak, aby splňoval skutečné potřeby. Tento druhý mechanismus je založen na mechanismu, který byl navrhován v případě zavedení vízové povinnosti. Zpravodaj v této souvislosti zdůrazňuje, že EU by rovněž měla sama objasnit a zrušit své nepřiměřené požadavky, jako jsou například dokumenty nutné k získání víz (systém pozvání) či povinnost registrace (článek 22 schengenské prováděcí úmluvy). Revize společných konzulárních pokynů je nutná a zpravodaj vyzývá Komisi, aby ji navrhla nejpozději počátkem roku 2006.
V této souvislosti by zpravodaj rád vyzval Komisi k tomu, aby obecně věnovala větší pozornost otázce víz, která se vyvinula po nedávných revizích smluv, a zejména po rozšíření EU. Celá tato oblast je z hlediska zájmu občanů EU a státních příslušníků třetích zemí, kteří si přejí cestovat do EU, velice významná. Evropské instituce musí v současné době přijmout odpovědnost, která jim byla v této nové situaci svěřena. Je zcela nezbytné za prvé vyřešit problémy spojené s schengenským acquis a acquis Společenství, a za druhé zajistit jejich harmonizované uplatňování. Tento návrh se netýká možností občanů EU bez státní příslušnosti cestovat uvnitř Unie, což je třeba také řešit.
Toto uplatňování v záležitosti víz a reciprocity musí sloužit jako příklad pro mezinárodní společenství.
- [1] „EU“ je zde chápána jako prostor, jehož se týká schengenská dohoda a který zahrnuje všechny členské státy (s výjimkou Irska a Spojeného království) a také Island a Norsko.
- [2] Austrálie, Bolívie, Brazílie, Brunej, Kanada, Kostarika, Guatemala, Honduras, Malajsie, Mexiko, Nový Zéland (dohoda o zproštění vízové povinnosti pro všechny členské státy byla podepsána, ale dosud nevstoupila v platnost), Nikaragua, Panama, Paraguay, Salvador, Singapur, Spojené státy americké, Uruguay, Venezuela
- [3] Úř.věst. L 81, 21.3.2001, s. 1
- [4] Dokument JAI-B-1(2004)1372, 18.2.2004. Je třeba uvést, že je obtížné pochopit, proč Komise připravuje pracovní dokument, zatímco opomíjí právní povinnost předložit zprávu o dopadu reciprocity Parlamentu a Radě do 30. června 2003 podle článku nařízení 453/2003.
STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci (15. 3. 2005)
pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001 ve věci mechanismu reciprocity
(KOM(2004)0437 – C6-0097/2004 – 2004/0141(CNS))
Navrhovatelka: Marielle De Sarnez
STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ
Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci byl jako příslušný výbor požádán, aby předložil pozměňovací návrhy k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001 ve věci mechanismu reciprocity.
Tento mechanismus totiž nebyl od roku 2001 nikdy použit – hlavním důvodem byla skutečnost, že členský stát, jehož státním příslušníkům byla uložena vízová povinnost ze strany třetího státu, odmítl možnost požádat o spuštění tohoto mechanismu. Přílišná přísnost a téměř automatičnost tohoto mechanismu odrazovaly členské státy od jeho použití, aby nevyvolaly vážnější krizi, zejména v oblasti vnějších vztahů. Současný mechanismus bylo třeba revidovat tak, aby byl operativnější a pružnější a aby byl vzat v úvahu politický a diplomatický rozměr jeho použití.
Proto je vhodné stanovit, aby oznámení Komisi bylo zároveň zasláno Radě a aby měl daný členský stát v rámci tohoto oznámení možnost požádat Komisi o určitou lhůtu před spuštěním mechanismu. Rovněž je třeba, aby měl možnost vydat stanovisko týkající se souboru opatření, která lze učinit namísto znovuzavedení vízové povinnosti pro dotyčný třetí stát nebo jako doplnění tohoto kroku.
Mimoto Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro občanské svobody, aby prozkoumal, zda je pro Evropskou unii žádoucí vyvinout řadu dalších přiměřených mechanismů k řešení jakékoli situace neuplatnění reciprocity. Tyto sankce mohou zahrnovat veškerá politická, obchodní a diplomatická opatření, která má Evropská unie k dispozici.
Výbor pro zahraniční věci žádá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil níže uvedené pozměňovací návrhy.
POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY
Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:
| Znění navržené Komisí[1] | Pozměňovací návrhy Parlamentu |
Pozměňovací návrh 1 BOD ODŮVODNĚNÍ 2 | |
|
(2) S ohledem na závažnost takových situací neužití reciprocity je důležité, aby je členské státy povinně oznamovaly. Za účelem dosažení toho, aby příslušné třetí země znovu zavedly bezvízový styk pro státní příslušníky dotčených členských států, je namístě stanovit mechanismus kombinující akce na různých úrovních a různé intenzity, které lze rychle provést. Je proto vhodné, aby Komise podnikla bez prodlení kroky vůči třetím zemím, podala zprávu Radě a aby měla v libovolném okamžiku možnost navrhnout Radě přijetí dočasného rozhodnutí o znovuzavedení vízové povinnosti vůči státním příslušníkům příslušné třetí země. Použití takového dočasného rozhodnutí nesmí být na překážku možnosti převedení příslušné třetí země do přílohy I nařízení (ES) č. 539/2001. Kromě toho je vhodné stanovit časovou souvislost mezi nabytím platnosti přechodného opatření a případným návrhem na převedení této země do přílohy I. |
(2) S ohledem na závažnost takových situací neužití reciprocity je důležité, aby je členské státy povinně oznamovaly. Za účelem dosažení toho, aby příslušné třetí země znovu zavedly bezvízový styk pro státní příslušníky dotčených členských států, je namístě stanovit mechanismus kombinující akce na různých úrovních a různé intenzity, které lze rychle provést. Je proto vhodné, aby Komise podnikla bez prodlení kroky vůči třetím zemím, podala zprávu Radě a Parlamentu a aby měla v libovolném okamžiku možnost navrhnout Radě přijetí dočasného rozhodnutí o znovuzavedení vízové povinnosti vůči státním příslušníkům příslušné třetí země. Použití takového dočasného rozhodnutí nesmí být na překážku možnosti převedení příslušné třetí země do přílohy I nařízení (ES) č. 539/2001. Kromě toho je vhodné stanovit časovou souvislost mezi nabytím platnosti přechodného opatření a případným návrhem na převedení této země do přílohy I. |
Odůvodnění | |
Je důležité, aby byl Evropský parlament dokonale informován o situaci neužití reciprocity, aby mohl přijmout veškerá ustanovení a opatření, která bude považovat za vhodná zejména v rámci vnějších vztahů s dotyčnou zemí. | |
Pozměňovací návrh 2 ČL. 1 PÍSM. A) | |
|
a) deset dnů po takovém zavedení nebo jeho ohlášení to dotčený členský stát písemně oznámí Komisi; toto oznámení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, řada C ; |
a) deset dnů po takovém zavedení nebo jeho ohlášení to dotčený členský stát písemně oznámí Komisi a Radě; oznámení může být doprovázeno žádostí o rozumnou lhůtu a/nebo stanoviskem k opatřením, která mohou být přijata vůči třetímu státu. Toto oznámení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, řada C; |
Odůvodnění | |
Je důležité, aby byla Rada informována současně s Komisí o zavedení vízové povinnosti vůči státním příslušníkům členského státu třetí zemí. To umožní ostatním členským státům reagovat solidárně v rámci diplomatických styků s dotyčnou třetí zemí. | |
Revidovaný mechanismus musí být pružnější. Musí umožnit členskému státu požádat o lhůtu, která mu umožní, bude-li si to přát, pokusit se sám vyřešit nastalou situaci, zejména pomocí diplomatických a politických jednání. Je rovněž důležité, aby mohl členský stát vydat stanovisko k případným opatřením, jež by Komise mohla přijmout vůči dotyčnému třetímu státu. | |
Pozměňovací návrh 3 ČL.1 PÍSM. B) | |
|
b) Komise neprodleně zahájí kroky vůči orgánům příslušných třetích zemí za účelem obnovení bezvízového styku a nejpozději šest měsíců od zveřejnění oznámení o tom podá zprávu Radě ; |
b) Komise neprodleně zahájí kroky vůči orgánům příslušných třetích zemí za účelem obnovení bezvízového styku a nejpozději šest měsíců od zveřejnění oznámení o tom podá zprávu Radě a Parlamentu; |
Odůvodnění | |
Je důležité, aby byl Evropský parlament dokonale informován o situaci neužití reciprocity, aby mohl přijmout veškerá opatření, která bude považovat za vhodná zejména v rámci vnějších vztahů s dotyčnou zemí. | |
Pozměňovací návrh 4 ČLÁNEK 2 | |
|
Členské státy, jejichž státní příslušníci ke dni nabytí platnosti tohoto nařízení podléhají vízové povinnosti ze strany třetích zemí uvedených v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001, to písemně oznámí Komisi do deseti dnů od uvedeného nabytí platnosti. Oznámení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, řada C. |
Členské státy, jejichž státní příslušníci ke dni nabytí platnosti tohoto nařízení podléhají vízové povinnosti ze strany třetích zemí uvedených v příloze II nařízení (ES) č. 539/2001, to písemně oznámí Komisi a Radě do deseti dnů od uvedeného nabytí platnosti. Oznámení může být doprovázeno žádostí o rozumnou lhůtu a/nebo stanoviskem k opatřením, která mohou být přijata vůči třetímu státu. Oznámení bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, řada C. |
|
Použijí se ustanovení čl. 1 odst. 4 písm. b) až f) nařízení (ES) č. 539/2001 ve znění tohoto nařízení. |
Použijí se ustanovení čl. 1 odst. 4 písm. b) až f) nařízení (ES) č. 539/2001 ve znění tohoto nařízení.
. |
Odůvodnění | |
Je důležité, aby byla Rada informována současně s Komisí o zavedení vízové povinnosti vůči státním příslušníkům členského státu třetí zemí. To umožní ostatním členským státům reagovat solidárně v rámci diplomatických styků s dotyčnou třetí zemí. | |
Revidovaný mechanismus musí být pružnější. Musí umožnit členskému státu požádat o lhůtu, která mu umožní, bude-li si to přát pokusit se sám vyřešit nastalou situaci, zejména pomocí diplomatických a politických jednání. Je rovněž důležité, aby mohl členský stát vydat stanovisko k případným opatřením, jež by Komise mohla přijmout vůči dotyčnému třetímu státu. | |
POSTUP
|
Název |
Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001 ve věci mechanismu reciprocity | |||||
|
Referenční údaje |
KOM(2004)0437 – C6‑0097/2004 – 2004/0141(CNS) | |||||
|
Příslušný výbor |
LIBE | |||||
|
Výbor požádaný o stanovisko |
AFET | |||||
|
Užší spolupráce |
| |||||
|
Navrhovatelka |
Marielle De Sarnez | |||||
|
Projednání ve výboru |
1.2.2005 |
15.3.2005 |
|
|
| |
|
Datum přijetí pozměňovacích návrhů |
15.3.2005 | |||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
pro: proti: zdrželi se: |
28 5 2 | ||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Vittorio Emanuele Agnoletto, Monika Beňová, André Brie, Elmar Brok, Paul Marie Couteaux, Simon Coveney, Ryszard Czarnecki, Giorgos Dimitrakopoulos, Anna Elzbieta Fotyga, Maciej Marian Giertych, Ana Maria Gomes, Jelko Kacin, Bogdan Klich, Cecilia Malmström, Willy Meyer Pleite, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Justas Vincas Paleckis, Tobias Pflüger, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, György Schöpflin, Ursula Stenzel, István Szent-Iványi, Konrad Szymański, Charles Tannock, Jan Marinus Wiersma, Josef Zieleniec | |||||
|
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování |
Irena Belohorská, Marielle De Sarnez, Árpád Duka-Zólyomi, Anneli Jäätteenmäki, Tunne Kelam, Athanasios Pafilis, Józef Pinior, Aloyzas Sakalas, Inger Segelström | |||||
|
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování |
| |||||
- [1] Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.
Postup
|
Název |
Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001 ve věci mechanismu reciprocity | ||||||
|
Referenční údaje |
KOM(2004)0437 – C6‑0097/2004 – 2004/0141(CNS) | ||||||
|
Právní základ |
článek 67 Smlouvy o ES | ||||||
|
Základ v jednacím řádu |
pravidlo 51 | ||||||
|
Datum konzultace s Parlamentem |
26.7.2004 | ||||||
|
Příslušný výbor |
LIBE | ||||||
|
Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko |
AFET |
DEVE |
|
|
| ||
|
Nezaujaté stanovisko |
DEVE |
|
|
|
| ||
|
Užší spolupráce |
|
|
|
|
| ||
|
Zpravodaj(ové) |
Henrik Lax |
| |||||
|
Předchozí zpravodaj(ové) |
|
| |||||
|
Zjednodušený postup |
| ||||||
|
Zpochybnění právního základu |
|
|
| ||||
|
Změna finanční dotace |
|
|
| ||||
|
Konzultace s Evropským hospodářským a sociálním výborem |
| ||||||
|
Konzultace s Výborem regionů |
| ||||||
|
Projednání ve výboru |
22.9.2004 |
21.2.2005 |
16.3.2005 |
|
| ||
|
Datum schválení |
16.3.2005 | ||||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
pro: proti: zdrželi se: |
34 5 0 | |||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Alexander Nuno Alvaro, Edit Bauer, Johannes Blokland, Mihael Brejc, Kathalijne Maria Buitenweg, Michael Cashman, Giusto Catania, Carlos Coelho, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Rosa Díez González, Antoine Duquesne, Patrick Gaubert, Magda Kósáné Kovács, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Barbara Kudrycka, Henrik Lax, Sarah Ludford, Edith Mastenbroek, Jaime Mayor Oreja, Claude Moraes, Martine Roure, Michele Santoro, Inger Segelström, Ioannis Varvitsiotis, Manfred Weber, Stefano Zappalà, Tatjana Ždanoka | ||||||
|
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování |
Panayiotis Demetriou, Ignasi Guardans Cambó, Jeanine Hennis-Plasschaert, Luis Francisco Herrero-Tejedor, Sophia in 't Veld, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Marie-Line Reynaud, Agnes Schierhuber, Bogusław Sonik | ||||||
|
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování |
Thijs Berman, Joel Hasse Ferreira, Tadeusz Zwiefka | ||||||
|
Datum předložení – A6 |
21.3.2005 |
A6-0065/2005 | |||||
|
Poznámky |
| ||||||