ZPRÁVA  

26. 5. 2005 - (10215/2004 – C6‑0153/2004 – 2004/0812(CNS)) - *

o podnětu Švédského království k přijetí rámcového rozhodnutí o zjednodušení výměny informací a zpráv mezi orgány činnými v trestním řízení členských států Evropské unie, zejména pokud jde o závažné trestné činy, včetně teroristických akcí
Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodaj: Antoine Duquesne

Pozměňovací návrhy

• 024-025 (PDF - 85 KB)
• 024-025 (DOC - 122 KB)
• 027-027 (PDF - 84 KB)
• 027-027 (DOC - 83 KB)

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o podnětu Švédského království k přijetí rámcového rozhodnutí Rady o zjednodušení výměny informací a zpráv mezi orgány činnými v trestním řízení členských států Evropské unie, zejména pokud jde o závažné trestné činy, včetně teroristických činů

(10215/2004 – C6‑0153/2004 – 2004/0812(CNS))

(Postup konzultace)

Evropský parlament

–   s ohledem na podnět Švédského království (10215/2004)[1],

–   s ohledem na čl. 34 odst. 2 písm. b) Smlouvy o EU,

-    s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o EU, v souladu s nímž jej konzultovala Rada
(C6-0153/2004),

–   s ohledem na články 93 a 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6‑0162/2005),

1.  schvaluje podnět Švédského království ve znění pozměňovacích návrhů;

2.  vyzývá Radu, aby znění následně změnila;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit podnět Švédského království;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládě Švédského království.

Znění navržené Švédským královstvím	Pozměňovací návrhy Parlamentu
Pozměňovací návrh 1 Bod odůvodnění 6
6. Účinné a rychlé výměně informací a zpráv mezi orgány činnými v trestním řízení v současné době vážně brání formální postupy, administrativní systémy a právní překážky stanovené právními předpisy členských států. Tento stav věcí je nepřijatelný pro občany Evropské unie, kteří žádají větší míru bezpečnosti a účinnější prosazování práva při ochraně lidských práv.	6. Účinné a rychlé výměně informací a zpráv mezi orgány činnými v trestním řízení v současné době vážně brání formální postupy, administrativní systémy a právní překážky stanovené právními předpisy členských států. Tento stav věcí musí být zkoumán se zřetelem k větší míře bezpečnosti a účinnějšímu prosazování práva při ochraně lidských práv, zejména k článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a článkům 7 a 8 Charty základních práv.
Pozměňovací návrh 2 Bod odůvodnění 8a (nový)
	(8a) Je nutné dosáhnout vysoké míry důvěry mezi orgány členských států činnými v trestním řízení a Europolem a Eurojustem, jejíž nedostatek dosud brzdil účinnou výměnu informací a zpráv. Opatření zaváděná za tímto účelem by měla zahrnovat: - zavedení společných norem pro ochranu dat v rámci třetího pilíře a pod dohledem nezávislého společného kontrolního orgánu; - vybavení policejních složek příručkou osvědčených postupů, v níž budou jednoduše a prakticky popsány jejich závazky a povinnosti v oblasti ochrany údajů; - zavedení minimálních norem pro trestní a procesní právo; - udělení obecných soudních pravomocí Soudnímu dvoru v otázkách třetího pilíře; - zajištění naprosté parlamentní kontroly.
Pozměňovací návrh 3 Bod odůvodnění 9a (nový)
	(9a) Toto rámcové rozhodnutí uplatňuje obdobnou úroveň ochrany údajů, jakou stanoví v rámci prvního pilíře směrnice č. 95/46/ES, a zavádí na úrovní třetího pilíře společný kontrolní orgán pověřený ochranou osobních údajů, který bude pracovat zcela nezávisle a který s přihlédnutím k této specifičnosti bude poradcem evropských institucí a bude přispívat zejména k jednotnému uplatňování vnitrostátních předpisů přijatých v souladu s tímto rámcovým rozhodnutím.
Pozměňovací návrh 4 Bod odůvodnění 12
(12) Osobní údaje zpracované v souvislosti s prováděním tohoto rámcového rozhodnutí budou chráněny v souladu se zásadami uvedenými v Úmluvě Rady Evropy o ochraně jednotlivců s ohledem na automatizované zpracování osobních údajů ze dne 28. ledna 1981.	(12) Osobní údaje zpracované v souvislosti s prováděním tohoto rámcového rozhodnutí budou chráněny v souladu s jednotnými standardy Evropské unie pro ochranu osobních údajů pod dohledem společného kontrolního orgánu pověřeného ochranou osobních údajů v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech .
Pozměňovací návrh 5 Čl. 1 odst. 1
Záměrem tohoto rámcového rozhodnutí je stanovit pravidla, na jejichž základě si mohou orgány činné v trestném řízení členských států účinně a rychle vyměňovat stávající informace a zprávy za účelem vedení vyšetřování trestných činů nebo provádění zpravodajských operací v trestní oblasti, zejména pokud jde o závažné trestné činy, včetně teroristických akcí. Nedotýká se příznivějších ustanovení vnitrostátního práva, dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo ujednání mezi členskými státy nebo mezi členskými státy a třetími zeměmi, ani nástrojů Evropské unie upravujících vzájemnou právní pomoc nebo vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech.	1. Záměrem tohoto rámcového rozhodnutí je stanovit pravidla, na jejichž základě si mohou orgány činné v trestném řízení členských států účinně a rychle vyměňovat stávající informace a zprávy za účelem vedení vyšetřování trestných činů nebo provádění zpravodajských operací v trestní oblasti, zejména pokud jde o závažné trestné činy, včetně teroristických akcí. Nedotýká se ani příznivějších ustanovení vnitrostátního práva, dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo ujednání mezi členskými státy nebo mezi členskými státy a třetími zeměmi, ani nástrojů Evropské unie upravujících vzájemnou právní pomoc nebo vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech, ani ustanovení a nástrojů týkajících se předávání informací a zpráv Europolu a Eurojustu.
Pozměňovací návrh 6 Článek 3
K výměně informací a zpráv podle tohoto rámcového rozhodnutí může dojít v případě činů, které podle práva požadujícího členského státu vyžadují vzetí do vyšetřovací vazby nebo trest odnětí svobody nejdéle na dobu alespoň 12 měsíců. Členské státy se mohou na dvoustranném základě dohodnout na rozšíření rozsahu postupů použitelných podle tohoto rámcového rozhodnutí.	K výměně informací a zpráv podle tohoto rámcového rozhodnutí může dojít v případě činů, které podle práva požadujícího členského státu vyžadují vzetí do vyšetřovací vazby nebo trest odnětí svobody nejdéle na dobu alespoň 12 měsíců, a pokud jde o jakékoli trestné činy uvedené v článcích 1 až 3 rámcového rozhodnutí Rady č.2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 týkajícího se boje proti terorismu1. Členské státy se mohou na dvoustranném základě dohodnout na rozšíření rozsahu postupů použitelných podle tohoto rámcového rozhodnutí. ________________________ 1Úř. věst. L 164, 22.6.2002, s. 3.
Pozměňovací návrh 7 Čl. 4 odst. 2
2. Členské státy zajistí, aby podmínky pro předávání informací a zpráv příslušným orgánům činným v trestním řízení jiných členských států nebyly přísnější než podmínky pro předávání nebo požadování informací a zpráv na vnitrostátní úrovni.	2. Členské státy zajistí, aby podmínky pro předávání informací a zpráv příslušným orgánům činným v trestním řízení jiných členských států odpovídaly podmínkám pro předávání nebo požadování informací a zpráv na vnitrostátní úrovni.
Odůvodnění
Les conditions de transmission d'informations et de renseignements ne doivent être ni plus strictes ni moins strictes que celles qui s'appliquent aux autorités nationales.
Pozměňovací návrh 8 Čl. 4 odst. 3a (nový)
	3a. Členské státy zajistí, aby informace nebo zprávy předávané v souladu s odst. 1 příslušným orgánům činným v trestním řízení jiných členských států byly předány rovněž Europolu a Eurojustu, pokud se výměna týká trestného činu nebo trestné činnosti v rámci mandátu Europolu nebo Eurojustu.
Odůvodnění
Une politique de communication d’informations efficaces entre États membres requiert à la fois la possibilité d’un échange bilatéral rapide d’informations entre services spécialisés, sans que cet échange ne risque d’être paralysé par des problèmes tenant aux particularités de l’organisation judiciaire interne des États membres, et la possibilité d’assurer de manière systématique des informations les plus significatives vers Europol et/ou Eurojust.
Pozměňovací návrh 9 Čl. 4a odst. 1
1. Informace a zprávy jsou poskytovány neprodleně a v rámci možností během požadovaných lhůt. Nemůže-li být určitá informace nebo zpráva poskytnuta během požadované lhůty, příslušný orgán činný v trestním řízení, který žádost o její poskytnutí obdržel, stanoví lhůtu, během níž lze tuto informaci nebo zprávu poskytnout. Tato lhůta se stanoví neprodleně.	1. Každý členský stát zajistí, aby veškeré podstatné informace nebo zprávy byly okamžitě předány příslušným orgánům činným v trestním řízení jiných států, které o ně požádají.
Pozměňovací návrh 10 Čl. 4a odst. 1a (nový)
	1a. Nemůže-li být určitá informace nebo zpráva poskytnuta okamžitě, příslušný orgán činný v trestním řízení, který žádost o její poskytnutí obdržel, stanoví ihned lhůtu, během níž lze tuto informaci nebo zprávu poskytnout.
Pozměňovací návrh 11 Čl. 4a odst. 2, úvod
2. Členské státy zajistí, aby byly zavedeny postupy, které jim umožní nejpozději do 12 hodin reagovat na žádosti o informace a zprávy, pokud požadující stát uvede, že provádí vyšetřování trestného činu nebo trestní zpravodajskou operaci ve věci níže uvedených trestných činů vymezených zákony požadujícího státu:	2. Členské státy zajistí, aby byly zavedeny postupy, které jim umožní reagovat na žádosti o informace a zprávy nejpozději do 12 hodin, v případě informačního nebo zpravodajského prvku vyžadujícího splnění určitých formálních požadavků nebo předchozí jednání s jinými orgány do 48 hodin v naléhavých případech a do 10 pracovních dnů v ostatních případech, pokud požadující stát uvede, že provádí vyšetřování trestného činu nebo trestní zpravodajskou operaci ve věci níže uvedených trestných činů vymezených zákony požadujícího státu:
Pozměňovací návrh 12 Čl. 4a odst. 2a (nový)
	2a. Lhůty stanovené v odstavci 2 běží od okamžiku, kdy dožádaný příslušný orgán činný v trestním řízení obdržel žádost o informaci nebo o zprávu.
Odůvodnění
L’efficacité de la proposition à l’examen dépend intimement des délais dans lesquels les informations requises sont échangées. En matière de lutte contre la grande criminalité, et plus encore dans le cadre de la lutte contre le terrorisme, la rapidité est fondamentale : une information transmise trop tard devient souvent une information inopérante. Il convient donc de fixer des délais serrés, mais réalistes, pour la transmission des infractions. A cet égard, il est utile de faire une distinction entre les informations immédiatement disponibles dans le chef des services répressifs compétents, pour la transmission desquelles un délai maximum de douze heures paraît suffisant, et les informations dont l’obtention nécessite soit l’accomplissement de formalités administratives ou autres, soit des contacts préalables avec d’autres services ou autorités (par exemple des informations qui doivent être extraites du casier judiciaire), pour la transmission desquelles un délai de quarante-huit heures, dans les cas d’urgence, et de dix jours ouvrables, dans les autres cas, paraît adéquat.
Pozměňovací návrh 13 Čl. 5 odst. 1
1. O informace a zprávy lze žádat za účelem odhalení trestného činu nebo trestné činnosti zahrnující trestné činy podle čl. 3, jakož i za účelem jejich předcházení nebo vyšetřování, pokud se dospěje k závěru, že příslušné informace a zprávy jsou k dispozici v jiných členských státech.	1. O informace a zprávy lze žádat za účelem odhalení trestného činu nebo trestné činnosti zahrnující trestné činy podle čl. 3, jakož i za účelem jejich předcházení nebo vyšetřování, pokud se dospěje k závěru, že příslušné informace a zprávy jsou k dispozici v jiných členských státech a že přístup k nim je v souladu se zásadou proporcionality podle odborníků Evropské unie na ochranu údajů.
Pozměňovací návrh 14 Čl. 5 odst. 3a (nový)
	3a. Stát poskytující informace má právo odmítnout na základě čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a článků 7 a 8 Charty základních práv poskytnutí informací z určitých důvodů, opírajících se o lidská práva nebo vnitrostátní právní předpisy, nebo z důvodů ochrany osobnosti nebo ochrany obchodního tajemství.
Odůvodnění
Il convient de définir une certaine "soupape de sécurité".
Pozměňovací návrh 15 Čl. 9 odst. 1
1. Každý členský stát zajistí, aby se předpisy a normy stanovené v oblasti ochrany údajů, kterými se řídí používání komunikačních kanálů podle čl. 7 odst. 1, použily i na postup pro výměnu informací a zpráv podle tohoto rámcového rozhodnutí.	1. Každý členský stát v souladu se zásadami stanovenými v článcích 9a a 9b zajistí, aby se předpisy a normy stanovené v oblasti ochrany údajů, kterými se řídí používání komunikačních kanálů podle čl. 7 odst. 1, použily i na postup pro výměnu informací a zpráv podle tohoto rámcového rozhodnutí.
Pozměňovací návrh 16 Čl. 9 odst. 2, 3 a 4
2. Každý členský stát zajistí, aby v případě použití komunikačního kanálu podle čl. 7 odst. 2 byly normy v oblasti ochrany údajů odpovídající normám podle odstavce 1 použity na zjednodušený postup pro výměnu informací a zpráv podle tohoto rámcového rozhodnutí.	vypouští se
3. Informace a zprávy, včetně osobních údajů, poskytnuté na základě tohoto rámcového rozhodnutí, mohou být použity příslušnými orgány činnými v trestním řízení členského státu, kterým byly poskytnuty:
a) pro účely řízení, jichž se toto rámcové rozhodnutí týká;
b) pro účely jiných řízení před orgány činnými v trestním řízení, které přímo souvisejí s řízeními podle písmene a);
c)pro účely zabránění bezprostředního a vážného ohrožení veřejné bezpečnosti;
d) pro jakékoli jiné účely, včetně trestního stíhání nebo správních řízení, výlučně s výslovným předchozím souhlasem příslušného orgánu činného v trestním řízení, který tyto informace nebo zprávy poskytl.
4. Když příslušný orgán činný v trestním řízení poskytuje informace a zprávy v souladu s tímto rámcovým rozhodnutím, může podle svého vnitrostátního práva uložit přijímajícímu orgánu činnému v trestním řízení podmínky pro použití těchto informací a zpráv. Podmínky mohou být uloženy i pro oznamování výsledků vyšetřování trestného činu nebo trestní zpravodajské operace, v jejichž rámci došlo k výměně informací a zpráv. Příslušný přijímající orgán činný v trestním řízení je těmito podmínkami vázán.
Pozměňovací návrh17 Čl. 9 odst. 2a (nový)
	2a. Informace a zprávy poskytnuté v souladu s tímto rámcovým rozhodnutím nesmějí být užity pro jiné trestní stíhání, než pro které byly získány. Doplňující informace nesmějí být pro trestní stíhání použity vůbec.
Odůvodnění
À l'instar de la pratique actuelle acceptée par les autorités suédoises, les États membres ne doivent pas avoir la possibilité d'utiliser les "informations supplémentaires" pour poursuivre des infractions totalement étrangères à celles pour lesquelles l'information a été demandée au départ.
Pozměňovací návrh 18 Článek 9a (nový)
	Článek 9a
	Zásady týkající se shromažďování a zpracování údajů
	1. Informace a zprávy, včetně osobních údajů, vyměňované nebo sdělované podle tohoto rámcového rozhodnutí, musí:
	a) být přesné, vhodné a odpovídající účelům, pro které byly shromážděny a následně zpracovány;
	b) být shromažďovány a zpracovávány výhradně pro účely provádění zákonných úkolů.
	Údaje související s prvky soukromého života, jakož i údaje týkající se osob, které nejsou podezřelé, je možné shromažďovat pouze v nezbytně nutných případech a při dodržování přísných podmínek.
	2. Integrita a důvěrnost údajů předávaných podle tohoto rámcového rozhodnutí se zaručuje na všech stupních jejich výměny a zpracování.
	Zdroje informací jsou chráněny.
Pozměňovací návrh 19 Článek 9b (nový)
	Článek 9b
	Právo dotčeného subjektu údajů na přístup k informacím
	Subjekt, jehož se shromažďované údaje týkají, musí:
	a) být informován o existenci údajů, které se ho týkají, s výjimkou případu, kdy tomu brání závažné překážky;
	b) mít bezplatně právo na přístup k údajům, které se k němu vztahují, a právo na opravu nesprávných údajů, s výjimkou případu, kdy by takový přístup mohl ohrozit bezpečnost nebo veřejný pořádek nebo práva a svobody třetí osoby, nebo by ztěžoval probíhající vyšetřování;
	c) mít právo podat bezplatně námitku, pokud byly údaje se zřetelem k ustanovením tohoto článku zneužity, a to za účelem obnovení zákonnosti, případně získání náhrady, pokud nebyly dodrženy zásady stanovené v tomto článku.
Pozměňovací návrh 20 Článek 9c (nový)
	Článek 9c
	Společný kontrolní orgán pověřený ochranou osobních údajů
	1. Zřizuje se společný kontrolní orgán pověřený ochranou osobních údajů, dále jen „orgán”.
	Tento orgán je poradní a nezávislý.
	2. Orgán se skládá ze zástupce kontrolního orgánu nebo orgánů jmenovaných každým členským státem, zástupce orgánu nebo orgánů zřízených pro instituce, evropského inspektora ochrany údajů a organizací Společenství a zástupce Komise.
	Každý člen orgánu je jmenován institucí, orgánem nebo orgány, které zastupuje. Pokud členský stát jmenoval více než jeden kontrolní orgán, pak tyto kontrolní orgány jmenují společného zástupce. Stejný postup platí pro orgány zřízené pro instituce a organizace Společenství.
	3. Orgán rozhoduje prostou většinou zástupců kontrolních orgánů.
	4. Orgán si volí svého předsedu. Funkční období předsedy je dva roky. Toto funkční období je obnovitelné.
	5. Orgánu je nápomocen sekretariát pro společné kontrolní orgány ochrany údajů založený rozhodnutím Rady ze dne 17. října 2000.
	Sekretariát bude co nejdříve převeden na Komisi.
Pozměňovací návrh 21 Článek 9d (nový)
	Článek 9d
	Úkoly společného kontrolního orgánu ochrany osobních údajů
	1. Orgán má tyto úkoly:
	a) přezkoumávat všechny otázky týkající se provádění vnitrostátních ustanovení přijatých podle tohoto rámcového rozhodnutí;
	b) sdělovat Komisi stanovisko k úrovni ochrany v Evropské unii;
	c) poskytovat rady ke každé navrhované změně tohoto rámcového rozhodnutí, ke všem připravovaným dodatečným nebo zvláštním opatřeními na ochranu práv a svobod osob při zpracování osobních údajů, jakož i ke všem dalším návrhům evropských právních předpisů, které by měly dopad na tato práva a svobody;
	d) sdělovat stanovisko ke kodexům chování vypracovaným na evropské úrovni.
	2. Pokud orgán zjistí nesrovnalosti mezi právními předpisy a praxí členských států, které by byly na újmu rovnocenné ochraně osob při zpracování osobních údajů v Evropské unii, uvědomí o tom Komisi.
	3. Orgán může vydávat z vlastního podnětu doporučení v jakékoliv otázce týkající se ochrany osob při zpracování osobních údajů v rámci třetího pilíře.
	4. Stanoviska a doporučení orgánu budou předkládány Komisi.
Pozměňovací návrh 22 Čl. 11 písm. c)
c) požadované informace a zprávy jsou do značné míry nepřiměřené nebo nepodstatné z hlediska účelu, pro který o ně bylo požádáno.	c) požadované informace a zprávy jsou nepřiměřené nebo nepodstatné z hlediska účelu, pro který o ně bylo požádáno. .
Pozměňovací návrh 23 Článek 11a (nový)
	Článek 11a
	Pravomoci Soudního dvora
	Každý členský stát uzná pravomoc Soudního dvora Evropských společenství vydat předběžné nařízení o platnosti a výkladu tohoto rámcového rozhodnutí podle čl. 35 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii.

• [1]  Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku

EXPOSE DES MOTIFS

1. Introduction

Au lendemain des tragiques événements du 11 septembre 2001 aux Etats-Unis, la lutte contre le terrorisme est devenue l’une des priorités de l’Union européenne. Mais les attentats qui ont frappé durement le Royaume d’Espagne le 11 mars 2004 ont démontré que la menace d’actes terroristes sur le sol européen ou contre des intérêts européens est toujours bien présente.

Le drame espagnol a malheureusement illustré le fait que la méthode de travail qui a été celle de l’Union européenne depuis 2001, basée fondamentalement sur une logique empirique, a aujourd’hui atteint ses limites. Cela signifie qu’il est urgent de changer d’approche. L’Union européenne doit maintenant travailler de manière proactive, et non plus de manière simplement réactive. Elle doit également adopter une démarche plus systématique et veiller en permanence à la cohérence des législations qu’elle élabore. Cela implique notamment que l’on agisse dans le cadre d’une réelle ligne politique, basée sur des concepts clairs.

Dans cette perspective, l’on peut mettre en avant trois lignes de force, qui doivent guider la réflexion et l’action du Conseil et de la Commission.

En premier lieu, il convient de se donner les moyens et la capacité d’identifier avec précision chacune des cibles que l’on entend combattre. En effet, le terrorisme n’est pas une réalité monolithique : il existe différents types de terrorisme. Si l’on veut pouvoir les combattre de manière appropriée, il faut bien les distinguer et les connaître.

En second lieu, l’efficacité de la riposte implique une approche moderne et réaliste du phénomène terroriste, c’est-à-dire une approche qui prenne en compte les liens très étroits qui existent très souvent entre les diverses organisations terroristes, mais aussi entre le terrorisme et la grande criminalité organisée.

En troisième lieu, l’objectif de cohérence impose que l’on évite la multiplication des instruments juridiques de lutte contre le terrorisme et que l’on tende au contraire à l’uniformisation et à la simplification des normes existantes.

La profusion, en la matière, est en effet source de confusion et d’inefficacité. On sait par exemple que l’interconnexion et la multiplicité des instruments disponibles au niveau européen rendent les choses très complexes pour les policiers qui, sur le terrain, procèdent concrètement à l’échange d’informations.

Dans cette perspective, une évaluation systématique des politiques menées et des résultats engrangés permettrait de mettre en lumière les carences et les mauvais fonctionnements, mais aussi de cerner les mesures qui se sont avérées efficaces.

L’analyse du travail effectué par Europol et Eurojust depuis leur création constitue assurément, à cet égard, un bon point de départ. On sait en effet que leur fonctionnement actuel n’est pas totalement satisfaisant. Le Conseil européen des 4 et 5 novembre 2004 a d’ailleurs souligné clairement la nécessité de ce travail d’analyse et a voulu marquer son souci de voir renforcé le recours à Eurojust et Europol, en chargeant le coordinateur de la lutte contre le terrorisme de l’Union – dont on soulignera par ailleurs que le rôle et les pouvoirs exacts devraient être précisés – de favoriser toute avancée en la matière et en appelant les Etats membres à veiller à coopérer pleinement avec Europol et Eurojust.

Enfin, une meilleure association des acteurs de terrain à la définition de la stratégie d’action permettra certainement de mieux calibrer les mesures qui doivent être prises à l’avenir. Ainsi, la bonne compréhension des besoins et la prise en compte des attentes des services de police est indispensable pour obtenir une bonne collaboration entre ceux-ci, notamment dans le cadre d’Europol. L’expérience démontre en effet que, trop souvent, si les services de police nationaux n’alimentent pas Europol comme ils le devraient, c’est parce qu’ils n’aperçoivent pas la plus-value que cela pourrait représenter dans l’accomplissement de leur tâche.

Il est donc indispensable, face à ce sentiment, d’apporter des réponses concrètes et convaincantes. Dans cette perspective, il serait certainement utile d’envisager l’adoption, au départ des grands principes qui régissent l’échange d’informations (principes de finalité, de proportionnalité, bientôt de disponibilité) mais aussi compte tenu des besoins des services de police sur le terrain, d’un code ou d’un manuel des bonnes pratiques à l’usage des policiers, leur expliquant de manière très simple et très concrète le cadre dans lequel ils doivent agir, notamment en termes de protection des données.

2. La proposition de décision du Conseil et le projet de décision-cadre du Royaume de Suède

a) Rappel de la portée des textes à l’examen

L’initiative de la Commission part de l’idée que la persistance de la menace terroriste impose que l’on recherche plus d’efficacité. La lutte contre le terrorisme requiert donc d'une part que les Etats membres transmettent systématiquement à Europol et/ou à Eurojust les renseignements sur toutes les personnes liées à des activités terroristes, quelle qu’en soit la forme, et d'autre part que les Etats membres s'échangent entre eux les informations dans ce domaine, « conformément à leur droit interne ou aux instruments juridiques pertinents ».

Le projet du Royaume de Suède part quant à lui du constat selon lequel la lutte contre la criminalité est très souvent appréhendée d'une manière verticale, les mesures étant prises uniquement en fonction du type de délit, sans considération du fait qu'il ressortit ou non à la criminalité organisée. Cette approche peut aboutir à une situation où des champs de compétences différents, des mandats différents dans le cadre de la coopération, des législations ou procédures nationales différentes finissent par constituer de réels obstacles pour la collecte et l'échange d'informations au niveau de l'Union.

Le Royaume de Suède veut donc privilégier une approche horizontale, et mettre l'accent sur la lutte contre la criminalité en tant que telle, en accordant moins d'importance aux compétences spécifiques des services nationaux luttant contre la criminalité. L’objectif poursuivi est de créer un cadre juridique commun et simplifié pour l'échange d'informations, applicable à tous les services nationaux ayant une fonction répressive. Dans ce système, les compétences attribuées en vertu de la législation nationale à un service pour dépister et prévenir la criminalité et pour enquêter doivent être reconnues par les autres États membres, et ce service doit pouvoir demander et obtenir des informations et des renseignements auprès des autres États membres, sans devoir se conformer à d'autres exigences formelles que celles établies par la décision-cadre. Ce cadre juridique commun, il convient de le souligner, ne vise que l’échange d’informations en matière policière : il ne concerne donc nullement la coopération en matière judiciaire.

b) Complémentarité entre les propositions de la Commission et du gouvernement suédois

Sur le plan technique, le texte de la Commission privilégie la centralisation de l’information vers Europol et Eurojust, tandis que la proposition du Royaume de Suède fait l’impasse sur cette centralisation, mais veut accroître de manière significative la rapidité des échanges d’informations.

Le texte de la Commission présente très certainement l’avantage d’élargir le champ d’application des échanges d’informations à toutes les infractions terroristes au sens de la décision-cadre 2002/475/JAI, sans que ceux-ci ne soient limités à la liste des personnes et entités figurant à l’annexe de la position commune 2001/931/PESC. Il est cependant permis de se demander si ce texte apporte une autre plus-value. En effet, le mécanisme que la Commission veut instaurer reproduit, dans les grandes lignes, des obligations qui existent déjà par ailleurs, particulièrement dans le cadre de la Convention Europol et de la Décision du Conseil instituant Eurojust.

Ainsi, l’article 4 de la Convention Europol impose déjà aux Etats membres de désigner, au sein de leurs services de police, une unité nationale qui servira d’organe de liaison entre les services nationaux et Europol. Cette unité nationale doit avoir accès à toutes les « données nationales appropriées », qu’elle doit tenir à jour en vue, notamment, de les transmettre à Europol. Les « données nationales appropriées » visées à l’article 4 recouvrent bien les infractions terroristes visées par la proposition de la Commission, puisqu’Europol est expressément chargée, en vertu de l’article 2 de la Convention, de traiter « des infractions commises ou susceptibles d’être commises dans le cadre d’activités de terrorisme portant atteinte à la vie, à l’intégrité physique, à la liberté des personnes ainsi qu’aux biens ».

Dans le même ordre d’idées, la Décision du Conseil instituant Eurojust prévoit déjà, dans son article 12, que chaque Etat membre peut mettre en place ou désigner un ou plusieurs correspondants nationaux Eurojust, en indiquant que « cette mise en place ou cette désignation est hautement prioritaire en matière de terrorisme ». Tout comme la proposition de la Commission, les articles 9 et 12 du Statut Eurojust renvoient au droit national pour ce qui concerne la définition de la nature et de l’étendue des pouvoirs judiciaires confiés à ses membres nationaux sur le territoire national.

A priori, la proposition du Royaume de Suède paraît présenter un intérêt certain par rapport aux systèmes développés dans la Convention Europol, le statut Eurojust et l’initiative de la Commission, dans la mesure où, en prévoyant un contact direct entre services spécialisés sans conditions supplémentaires par rapport à celles qui existent dans la sphère interne pour les contacts entre autorités répressives, elle permet de gommer un certain nombre de difficultés tenant à l’organisation judiciaire propre à chaque Etat membre. L’information peut donc circuler plus rapidement, ce qui est bien évidemment capital dans la lutte contre toute criminalité.

On pourrait sans doute s’interroger également sur la plus-value que représente le texte suédois, dans la mesure où la Convention d’application de l’accord de Schengen prévoit déjà un mécanisme de coopération policière reposant, globalement, sur les mêmes idées.

L’article 39 de la Convention impose en effet aux Parties contractantes de s’engager « à ce que leurs services de police s’accordent, dans le respect de la législation nationale et dans les limites de leurs compétences, l’assistance aux fins de la prévention et de la recherche de faits punissables ». L’article 46 permet pour sa part à chaque Partie contractante, dans des cas particuliers et dans le respect de sa législation nationale, de communiquer à une autre Partie concernée, sans y être invitée, « des informations qui peuvent être importantes pour celle-ci aux fins de l’assistance pour la répression d’infractions futures, de la prévention d’infractions ou de la prévention de menaces pour l’ordre et la sécurité publics ».

Cependant, l’examen des textes fait apparaître des différences non dénuées d’importance. Ainsi, l’article 39 limite la coopération entre services de police aux cas où « le droit national ne réserve pas la demande <d’information> aux autorités judiciaires », restriction qui n’apparaît pas dans le texte suédois, lequel se contente d’énoncer, en son article 4, que « les Etats membres veillent à ce que les informations ou les renseignements que les services répressifs détiennent ou auxquels ils peuvent avoir accès sans recourir à des mesures coercitives puissent être transmis aux services répressifs compétents des autres Etats membres ».

L’article 46 alinéa 2, quant à lui, impose, en cas de communication d’initiative à une Partie concernée, que les informations soient échangées « par l’intermédiaire d’une instance centrale à désigner ». L’échange direct d’informations, c’est-à-dire l’échange de service à service, qui est de principe dans le système proposé par le Royaume de Suède, n’est ici autorisé qu’à titre strictement exceptionnel, « dans des cas particulièrement urgents » et à la condition d’en aviser l’instance centrale dans les meilleurs délais.

Le régime des articles 39 et 46 de la Convention Schengen ne permet donc pas la même souplesse que le texte suédois dans la communication des données et surtout laisse subsister le risque d’obstacles liés au système juridique interne des Parties contractantes : ainsi, même en cas d’urgence, la communication directe ne sera pas possible s’il existe des « dispositions nationales contraires ».

La proposition du Royaume de Suède paraît donc bien apporter une plus value réelle par rapport au droit existant. On soulignera également un autre avantage du système proposé, qui est de fixer un délai de principe (en l’espèce douze heures) pour la transmission de l’information demandée. La longueur excessive de la procédure constitue en effet l’un des obstacles auxquels on se heurte en pratique, notamment dans le cadre d’Europol.

Enfin, à supposer même que l’apport du texte suédois ne soit pas jugé suffisamment significatif par rapport au système des articles 39 et 46 de la Convention d’application de l’accord de Schengen, on soulignera qu’il présente à tout le moins l’avantage d’étendre le principe de la coopération entre services répressifs aux 25 Etats membres, qui ne sont pas tous Parties contractantes à l’accord de Schengen.

Eu égard aux considérations qui précèdent et à l’importance de l’enjeu, il apparaît utile de s’engager dans la voie d’un cumul des avantages offerts par chacun des deux systèmes, présentés respectivement par la Commission et le Royaume de Suède. En effet, une politique de communication d’informations efficace entre Etats membres requiert à la fois la possibilité d’un échange bilatéral rapide d’informations entre services spécialisés, sans que cet échange ne risque d’être paralysé par des problèmes tenant aux particularités de l’organisation judiciaire interne des Etats membres, et la possibilité d’assurer de manière systématique la transmission des informations les plus significatives vers Europol et/ou Eurojust.

On notera par ailleurs que l’approche cumulative ici proposée s’inscrit dans les perspectives tracées par le Conseil européen des 4 et 5 novembre 2004, qui a expressément indiqué sa préoccupation de voir l’échange d’informations dans le contexte de la lutte contre le terrorisme s’inscrire, à partir du 1^er janvier 2008, dans le cadre du principe de disponibilité, selon lequel, à l’intérieur de l'Union, tout agent des services répressifs d'un Etat membre qui a besoin de certaines informations dans l'exercice de ses fonctions peut les obtenir d'un autre Etat membre, les services répressifs de l'autre Etat membre détenant ces informations devant les mettre à sa disposition aux fins indiquées et en tenant compte des exigences des enquêtes en cours dans cet autre Etat.

Le Conseil européen a d’ailleurs invité la Commission à soumettre, pour la fin 2005 au plus tard, des propositions en vue de la mise en oeuvre du principe de disponibilité. C’est là l’occasion d’entamer l’indispensable travail d’uniformisation des normes existantes.

c) Obligation de transmission d’informations

Le texte de la proposition suédoise prévoit explicitement les motifs pour lesquels un service répressif est autorisé à refuser de communiquer des informations. Le texte de la Commission, en revanche, ne prévoit rien à cet égard.

A défaut de créer dans les textes une obligation de transmission des informations vers Europol, il serait certainement adéquat, si l’on veut garantir une efficacité suffisante au système d’échange d’informations mis en place, de prévoir, à l’instar de la proposition du Royaume de Suède, un dispositif mettant l’accent sur l’obligation pour les Etats membres de motiver tout refus de communiquer des informations.

d) Distinction entre l’information et le renseignement

Les textes proposés tant par la Commission que par le Royaume de Suède, tels qu’ils sont rédigés et argumentés, se limitent expressément à la transmission d’informations policières et judiciaires, c’est-à-dire d’informations existantes. On ne peut cependant pas, en la matière, faire l’économie d’une réflexion sur la question de la recherche d’informations, c’est-à-dire de l’activité des services de renseignement (« intelligence »). En effet, la collecte et l’échange de renseignements sont tout à fait fondamentaux en matière de lutte contre le terrorisme : l’information, consécutive à des procédures judiciaires ou des enquêtes policières, vient bien souvent trop tard.

Au-delà de l’échange d’informations policières, il convient donc d’insister sur l’impérieuse nécessité de développer également des instruments qui permettront de faciliter la transmission des renseignements (« intelligence »), notamment dans le cadre de la mise en place d’un « early warning system ».

e) Protection des données personnelles

Il existe, dans l’état actuel de notre droit positif, une multiplicité de dispositions susceptibles d’être appliquées en matière de protection des données, en particulier la Convention du Conseil de l’Europe pour la protection des personnes à l’égard du traitement automatisé des données à caractère personnel du 28 janvier 1981, qui constitue en quelque sorte le régime de base minimum. On notera également un ensemble de dispositions relatives à cette matière dans la Convention Europol ou, pour les Etats membres liés par l’accord de Schengen, les dispositions relatives à la protection des données dans la Convention Schengen.

Le texte de la proposition de décision du Conseil ne prévoit aucune mesure spécifique en la matière. Le texte présenté par le Gouvernement suédois, pour sa part, invite principalement les Etats à « prendre les mesures nécessaires pour que les règles et normes établies en matière de protection des données... soient appliquées à la procédure d’échange d’informations ».

L’objectif général de cohérence impose que l’attention de la Commission soit tout particulièrement attirée sur la nécessité de prendre une initiative en vue d’harmoniser les règles existantes en matière de protection des données individuelles.

3. Le Registre européen des condamnations pénales

Tant dans sa communication que dans l’exposé des motifs de la proposition de décision du Conseil, la Commission fait référence à l’utilité de mettre en place un registre des condamnations pénales et des déchéances au niveau européen (c’est-à-dire le casier judiciaire européen). Cependant, elle annonce simplement à cet égard qu’elle « poursuivra son analyse et recherchera les solutions les plus adaptées avant de présenter une proposition en vue de la création d’un tel registre » et qu’elle organisera à cette fin un débat avec les Etats membres dès 2004. Elle n’a pas repris cette thématique parmi les quatre communications sur la lutte contre le terrorisme qu’elle a publiées le 20 octobre 2004 ; le Conseil européen des 4 et 5 novembre 2004 ne l’a pas davantage abordée.

Chacun sait, et l’actualité ne manque jamais de le rappeler, l’importance fondamentale que revêt un casier judiciaire européen, tant pour la lutte contre le terrorisme que pour la lutte contre toutes les formes de grande criminalité. Force est malheureusement de constater que les avancées concrètes en la matière demeurent extrêmement timides, même s’il y a tout lieu de se réjouir du fait qu’un accord politique vienne d’intervenir au sein du Coreper sur un projet de texte destiné à faciliter les échanges d’informations entre casiers judiciaires, texte à propos duquel la Présidence luxembourgeoise vient d’ailleurs, à l’occasion du Conseil Justice – affaires intérieures du 25 février 2005, d’exhorter les Etats membres à lever leurs réserves parlementaires pour qu’il puisse être rapidement adopté.

Il est en tout état de cause indispensable que la Commission accorde à la réalisation de cet objectif une réelle priorité, et l’encadre dans un calendrier précis et serré. Au-delà de son intérêt stratégique évident, on notera également que les citoyens de l’Union attendent légitimement cette mesure.

4. Transparence en matière de comptes bancaires et de personnes morales

La communication de la Commission précise que l’élaboration d’instruments juridiques permettant l’enregistrement, au niveau des Etats membres, des comptes bancaires afin d’identifier les titulaires desdits comptes bancaires, en parallèle avec le développement de mesures visant à améliorer la transparence des personnes morales, est indispensable pour contrer l’infiltration des groupes criminels et des organisations terroristes. La Commission a réitéré cette préoccupation dans sa communication du 20 octobre 2004 sur la lutte contre le financement du terrorisme. La Commission suggère dans ce cadre que l’on donne aux services de renseignement financier le libre accès aux bases de données des banques. Les informations resteraient cryptées, sauf lorsqu’elles concernent une personne ou un groupe de personnes suspectés d’entretenir des liens avec une mouvance terroriste.

Outre les importantes questions que soulèvent ces propositions en termes de protection des données à caractère personnel, il convient de noter que, de même qu’en ce qui concerne la problématique du casier judiciaire européen, ni les modalités précises, ni le calendrier d’opérations ne sont encore fixés. Il convient ici également que la Commission accorde une réelle priorité à ce dossier et qu’elle fixe des échéances précises.

POSTUP

Název	Podnět Švédského království k přijetí rámcového rozhodnutí o zjednodušení výměny informací a zpráv mezi orgány činnými v trestním řízení členských států Evropské unie, zejména pokud jde o závažné trestné činy, včetně teroristických akcí
Referenční údaje	10215/2004 – C6‑0153/2004 – 2004/0812(CNS)
Právní základ	čl. 39 odst. 1 Smlouvy o ES
Základ v jednacím řádu	články 93 a 51
Datum konzultace s Parlamentem	22.10.2004
Příslušný výbor   Datum oznámení na zasedání	LIBE 27.10.2004
Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko Datum oznámení na zasedání
Nezaujaté stanovisko          Datum rozhodnutí
Užší spolupráce   Datum oznámení na zasedání
Zpravodaj(ové)      Datum jmenování	Antoine Duquesne 27.7.2004
Předchozí zpravodaj(ové)
Zjednodušený postup          Datum rozhodnutí
Zpochybnění právního základu Datum, kdy výbor JURI zaujal stanovisko	/
Změna finanční dotace Datum, kdy výbor BUDG zaujal stanovisko	/
Konzultace s Evropským hospodářským a sociálním výborem Datum rozhodnutí na zasedání
Konzultace s Výborem regionů Datum rozhodnutí na zasedání
Projednání ve výboru	27.7.2004	5.10.2004	31.3.2005		24.5.2005
Datum schválení	24.5.2005
Výsledek závěrečného hlasování	pro:                       40 proti:                      3 zdrželi se:               1
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Alexander Nuno Alvaro, Edit Bauer, Mario Borghezio, Mihael Brejc, Maria Carlshamre, Giusto Catania, Charlotte Cederschiöld, Carlos Coelho, Fausto Correia, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Rosa Díez González, Antoine Duquesne, Kinga Gál, Lívia Járóka, Timothy Kirkhope, Ewa Klamt, Magda Kósáné Kovács, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Barbara Kudrycka, Stavros Lambrinidis, Henrik Lax, Sarah Ludford, Edith Mastenbroek, Jaime Mayor Oreja, Claude Moraes, Martine Roure, Amalia Sartori, Inger Segelström, Ioannis Varvitsiotis, Stefano Zappalà, Tatjana Ždanoka
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování	Ignasi Guardans Cambó, Luis Francisco Herrero-Tejedor, Sophia in 't Veld, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Mary Lou McDonald, Antonio Masip Hidalgo, Javier Moreno Sánchez, Bill Newton Dunn, Herbert Reul, Marie-Line Reynaud, Agnes Schierhuber,
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování	Thijs Berman, Antonio López-Istúriz White
Datum předložení – A6	26.5.2005			A6‑0162/2005
Poznámky	...