ZPRÁVA o úloze žen ve společenském, hospodářském a politickém životě v Turecku
10. 6. 2005 - (2004/2215(INI))
Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví
Zpravodajka: Emine Bozkurt
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o úloze žen ve společenském, hospodářském a politickém životě v Turecku (2004/2215(INI))
Evropský parlament,
– s ohledem na pravidelnou zprávu za rok 2004 a doporučení Evropské komise o pokroku Turecka na cestě k přistoupení ze dne 6. října 2004 (KOM(2004)0656)[1] a své usnesení[2] ze dne 15. prosince 2004 o této zprávě,
– s ohledem na rozhodnutí Evropské rady ze dne 17. prosince 2004 zahájit s Tureckem jednání o přistoupení k Evropské unii,
– s ohledem na acquis Společenství v oblasti práv žen a rovnosti pohlaví,
– s ohledem na článek 45 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0175/2005),
A. vzhledem k tomu, že zahájení jednání o přistoupení k Evropské unii s Tureckem je stanoveno na 3. října 2005,
B. vzhledem k tomu, že Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW)[3] je součástí mezinárodního práva a je nadřazena tureckému vnitrostátnímu právu, jak uznává článek 90 turecké ústavy; a že Turecko je smluvní stranou úmluvy CEDAW od roku 1985 a jejího opčního protokolu od roku 2002,
C. vzhledem k tomu, že přijetí acquis Společenství je pro kandidáty usilující o vstup do Evropské unie povinnou podmínkou,
D. vzhledem k tomu, že práva žen a rovnost pohlaví jsou součástí acquis Společenství,
E. vzhledem k tomu, že v rámci nedávných reforem tureckých právních předpisů v oblasti práv žen bylo acquis provedeno ve velké míře, ačkoliv uplatnění těchto reforem a změn v praxi a dosažení praktických výsledků zůstává vážným problémem,
F. vzhledem k tomu, že pokroky v oblasti právních předpisů je nyní nutno zavést do praxe a nový trestní zákoník dosud nenabyl účinnosti – mělo by se tak stát 1. června 2005;
G. vzhledem k tomu, že pravidelná zpráva Evropské komise o pokroku, jehož Turecko dosáhlo na cestě ke přistoupení[4], vymezuje ohledně situace žen mimo jiné tyto hlavní oblasti zájmu: násilí páchané na ženách, zejména domácí násilí a trestné činy z důvodu cti či tradice, vysokou míru negramotnosti, nízké zastoupení žen v parlamentu i orgánech místní samosprávy, nízký podíl žen a převládající diskriminaci na trhu práce,
H. vzhledem k tomu, že nedostatečný stupeň hospodářského i sociálního rozvoje v některých městských a venkovských oblastech obecně a ve znevýhodněných regionech Turecka a také migrace a s ní související problémy, jako je bída a rozpory uvnitř měst, zvyšují problémy žen v těchto regionech a vedou ke zhoršení jejich postavení, na které mají rovněž nepříznivý vliv převládající patriarchální sociální struktury,
I. vzhledem k tomu, že v průběhu let 2003 až 2004 bylo tureckým vládním orgánům a organizacím pro lidská práva nahlášeno tisíce případů týrání a že členské státy EU v roce 2003 vyhověly více než 2 000 žádostem tureckých občanů (mezi nimi mnoha ženám) o azyl,
J. vzhledem k tomu, že z důvodu neexistence integrované strategie pro rozvoj hospodářských, sociálních a kulturních potřeb kurdských žen trpí tyto ženy dlouhodobým nahromaděním problémů (negramotnost, chatrné zdraví, chudoba, vyloučení atd.),
K. vzhledem k tomu, že současný stav negativní diskriminace žen lze v některých případech nejlépe vyřešit dočasnými opatřeními pozitivní diskriminace, která mimo jiné připouští úmluva CEDAW, a že je bezpodmínečně zapotřebí mít vzory žen ve výkonných a rozhodovacích pozicích, a to i na nejvyšší úrovni,
L. vzhledem k tomu, že turecká vláda dosud neuzavřela jednání s Evropskou komisí ohledně účasti v programu pro boj proti násilí páchanému na ženách Daphne II, a nejeví ochotu poskytnout ze své strany jakýkoli finanční příspěvek,
M. vzhledem k tomu, že podle odhadů fondu UNICEF nenastoupí každý rok do školy 600 000 až 800 000 dívek, které dosáhly věku zahájení povinné školní docházky, protože buď jim brání ve školní docházce jejich rodiny, nebo není k dispozici žádná infrastruktura, která by umožnila dětem navštěvovat venkovské školy,
N. vzhledem k tomu, že je vážný nedostatek přesných údajů o situaci žen v Turecku, zejména pokud jde o násilí páchaném na ženách, a stávající údaje nezahrnují všechny problémy v oblasti práv žen,
O. vzhledem k tomu, že podíl žen na tureckém pracovním trhu stále klesá,
P. vzhledem k tomu, že zapojení žen do politiky je v Turecku neúměrně nízké: ženy představují pouze 4,4 % poslanců parlamentu a jen 1 % členů místních samospráv a jsou velmi málo početně zastoupeny v hospodářských a politických centrech rozhodování,
Q. vzhledem k tomu, že pro schopnost žen prosazovat svá práva je zásadní jejich ekonomická nezávislost,
R. vzhledem k tomu, že v Turecku, které má přibližně 70 miliónů obyvatel, existuje pouze okolo 14 nouzových ubytovacích zařízení pro ženy, které se staly oběťmi násilí, a že ani malé možnosti vyplývající z platných tureckých právních předpisů, tj. mít jeden azylový dům v každé obci s více než 50 000 obyvateli, nejsou dostatečně využívány,
S. vzhledem k tomu, že 6. března 2005 policie násilně rozehnala demonstraci konanou v Istanbulu v souvislosti s Mezinárodním dnem žen,
1. zdůrazňuje, že dodržování lidských práv, včetně práv žen, je nezbytnou podmínkou přistoupení k Evropské unii, a žádá Evropskou komisi, aby otázku lidských práv, včetně práv žen, zařadila mezi hlavní body programu jednání s Tureckem;
2. zdůrazňuje, že by turecká vláda měla přísně dodržovat celonárodní zákonnou registraci manželství a narození dítěte, aby byl pro každého muže i každou ženu zajištěn plný nárok na občanství a možnost v plném rozsahu užívat svých lidských práv, jako je přístup ke vzdělání a zdravotní péči, a aby tuto povinnou registraci zavedla tam, kde je třeba;
3. vyslovuje uznání turecké vládě a parlamentu za nedávné právní reformy provedené mimo jiné v ústavě, v občanském zákoníku, v trestním zákoníku a v zákoníku práce a týkající se postavení žen, vyjadřuje své znepokojení nad nedostatečným pokrokem při uplatňování právních předpisů v oblasti práv žen, a očekává tedy konkrétní opatření zaměřená na otázky rovnosti pohlaví, programy a projekty k jejich provádění a také průběžné monitorování provádění právních předpisů, například pravidelné hodnocení dopadů z hlediska rovnosti pohlaví;
4. vyslovuje uznání turecké vládě za nedávné změny právních předpisů, které umožňují potrestat zabití z důvodu zachování cti doživotním trestem odnětí svobody a umožňují potrestání spolupachatelů a pomahačů při zabití z důvodu cti; vítá a schvaluje uznání znásilnění manželem za trestný čin, vyzývá vlády členských států Evropské unie, aby tento příklad následovaly;
5. klade důraz na potřebu plného a účinného provádění nových právních předpisů a vyzývá tureckou vládu, aby zajistila, že Generální ředitelství pro postavení žen bude mít jasně vymezený mandát a získá dostatečné množství finančních prostředků a zaměstnanců;
6. vyzývá tureckou vládu, aby pokračovala v nezbytných reformách v souvislosti s ochranou a respektováním důstojnosti menšin v zemi, zejména kurdských komunit na jihovýchodě Turecka, kde zůstává situace v oblasti práv žen i nadále vážná (negramotnost, sociální a pracovní vyloučení, chudoba atd.) a aby tyto reformy důsledně uplatňovala; vyzývá tureckou vládu ke spolupráci s vedoucími představiteli těchto regionů při vytváření a podporování cílených programů zaměřených na rovné příležitosti a práva žen;
7. zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby vláda s pomocí Generálního ředitelství pro postavení žen a ve spolupráci s nevládními organizacemi pro práva žen dospěla k ucelenému přístupu s kvalitativními a kvantitativními cíli pro zajištění dodržování práv žen, aby plně respektovala a uznávala práva žen jako práva jednotlivce, bez ohledu na tradiční roli žen jako manželek a matek, s plným politickým zaujetím, a zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby vláda uplaňovala hledisko rovnosti pohlaví v souladu s článkem 10 ústavy, aby zvyšovala informovanost o otázkách týkajících se žen a aby chránila ženská práva, a že je zapotřebí, aby zřídila samostatný rozpočet pro otázky rovnosti pohlaví na celostátní a místní úrovni a aby pravidelně iniciovala a rozvíjela projekty týkající se práv žen;
8. uvědomuje si pozitivní roli občanské společnosti při uskutečňování nedávných reforem právních předpisů a chápe, že pro demokratické změny je zapotřebí informovat a mobilizovat celou politickou scénu, občanskou společnost, náboženské obce a sdělovací prostředky;
9. vyzývá Evropskou komisi a tureckou vládu, aby uznala úlohu organizací zabývajících se ochranou práv žen jako partnera vlády, aby je podporovaly a poskytly jim dostatečné finanční prostředky a zajistily jim nezávislost, jakou mají tyto organizace v Evropské unii;
10. žádá tureckou vládu, aby pokračovala ve smysluplném dialogu s občanskou společností, aby s ní co možná nejvíce spolupracovala a tuto spolupráci upevnila pomocí oficiálních a dlouhodobých struktur a institucí a aby zapojila nevládní organizace do procesu vyjednávání o přistoupení k EU;
11. zdůrazňuje význam strukturované spolupráce mezi sociálními partnery a mezi tureckými nevládními organizacemi a nevládními organizemi v Evropské unii, např. formou výměnných programů nebo tzv. twinningem mezi těmito organizacemi;
12. stanoví, že finanční výhled EU na období 2007–2013 musí poskytnout tureckým nevládním organizacím v rámci Evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva dostatečné prostředky;
13. žádá Evropskou komisi, aby na základě třetího pilíře své přístupové strategie a ve spolupráci s tureckou vládou podněcovala a podporovala v turecké společnosti debaty o právech žen a zvláštní pozornost věnovala pořádání těchto debat zejména o násilí, negramotnosti a právu na vzdělání, a to zejména ve venkovských a znevýhodněných oblastech;
14. odsuzuje nadměrné používání síly ze strany policejních složek během demonstrací a vítá nedávný slib vlády podpořit oběžník ministerstva vnitra ze dne 17. srpna 2004 o prevenci a trestání případného nepřiměřeného použití síly ze strany bezpečnostních složek; naléhavě žádá vládu, aby zvýšila informovanost o právech žen a zajistila školení, jak to požaduje bod 15 tohoto usnesení;
15. zjišťuje, že ochrana práv žen je v praxi stále ještě nedostatečná, zejména pokud jde o násilí páchané na ženách, a naléhá na vládu, aby věnovala více pozornosti provádění právních předpisů, například urychleným zřizováním nouzových ubytovacích zařízení, podporou iniciativ občanské společnosti a poskytováním přiměřených finančních prostředků ze státního rozpočtu a z obecních rozpočtů na nouzová ubytovací zařízení zřizovaná jak vládou, tak i nevládními organizacemi, a dále povinným odborným školením pracovníků veřejné správy, policie a soudců, zdravotnických a vzdělávacích pracovníků o otázkách rovnosti pohlaví a násilí;
16. žádá, aby turecká vláda změnila ustanovení zákona o obcích č. 5215 týkající se nouzového ubytování tak, že zavede povinnost zřizovat nouzové ubytovací zařízení v každém městě s více než 50 000 obyvateli, a aby zajistila, že výstavba a provoz těchto zařízení budou odpovídat mezinárodním normám, a dále aby usnadnila a podpořila zřizování zařízení nouzového ubytování a podobných zařízení ze strany nevládních organizací;
17. uznává, že Turecko již zahájilo provádění právních předpisů, a oceňuje jednotlivé již vypracované projekty; dále kladně hodnotí úlohu Evropské komise v souvislosti s těmito projekty;
18. vyzývá vládu Turecka, aby zřizovala více mateřských škol s cílem podpořit zapojení žen do pracovního procesu;
19. vítá jako první krok nedávné sdělení vlády, že do konce roku 2005 bude otevřeno přibližně 5 dalších zařízení nouzového ubytování;
20. žádá tureckou vládu, aby se vší vážností posoudila účast v programu Daphne II pro boj proti násilí páchanému na ženách;
21. odsuzuje polygamii, nucené uzavírání manželství, trestné činy motivované tradicí, trestné činy motivované zachováním cti a násilí vůči ženám obecně, včetně sexuálního obtěžování na pracovišti, a žádá tureckou vládu jako celek i jednotlivé členy kabinetu, aby tyto činy odsoudili také, hledali způsoby, jak těmto zločinům zabránit a jak jim učinit přítrž, aby se stejnou přísností trestali zločiny motivované tradicí a zločiny motivované zachováním cti a aby pořádali kampaně pro zvýšení informovanosti o těchto tématech a sami se do nich zapojovali;
22. naléhá na vládu, aby přijala opatření, která v soudních řízeních v případech násilí vůči ženám zajistí bezpečnost obětí násilí a svědků;
23. vítá kriminalizaci nedobrovolných testů panenství a prohlídek genitálií, poukazuje na výjimky v případech soudního příkazu, avšak zdůrazňuje, že i v případech, kdy existuje tento soudní příkaz, je naprosto nezbytný souhlas příslušné ženy;
24. žádá vládu, aby poskytla ženám, které se staly obětí násilí nebo jsou násilím ohroženy, řádnou, snadno dostupnou zdravotní péči a právní pomoc a ochranu a aby zřídila telefonní linky pomoci, na nichž by ženy mohly ohlásit násilný čin a požádat o pomoc;
25. vyslovuje uznání turecké vládě v souvislosti s nedávnými změnami právních předpisů, které zavedly za zabití z důvodu zachování cti doživotní trest odnětí svobody a umožnily trestat rovněž spolupachatele zabití z důvodu zachování cti; je spokojen s tím, že znásilnění manželem bylo uznáno za trestný čin, a vyzývá tureckou vládu, aby zajistila, že tyto tresty stanovené právními předpisy budou účinně uplatňovány; vyzývá členské státy Evropské unie, aby samy trestaly trestné činy motivované zachováním cti;
26. žádá Evropskou komisi, aby podpořila nezávislé a celkové studie výskytů poskytující mimo jiné spolehlivé údaje, zejména pokud jde o míru negramotnosti mezi ženami, problémy související se zapojením žen do pracovního procesu a výskyt násilí páchaného na ženách, především domácího násilí a zabití z důvodu zachování cti, s cílem pomoci příslušným orgánům v přijímání nezbytných opatření;
27. naléhá na Turecko jako na smluvní stranu Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a jejího opčního protokolu, aby ratifikovalo dodatkový protokol č. 12 Evropské úmluvy o lidských právech[5] o zabránění diskriminaci;
28. navrhuje přijetí povinného systému kvót kombinovaný se střídavým umístěním mužů a žen na volebních lístcích (tzv. „princip zipu“) jako nejlepšího možného způsobu, jak lze v brzké době zvýšit účast žen v turecké politice; navrhuje, aby byly příslušné turecké právní předpisy odpovídajícím způsobem změněny;
29. žádá politické strany v Turecku, aby zvýšily roli žen ve stranické hierarchii nad rámec stranických výborů žen, aby jim svěřily vedoucí funkce v organizační struktuře strany, šířily povědomí o důležitosti zapojení žen do politické činnosti a aby vyhledávaly, vzdělávaly a podporovaly kandidátky na politické funkce, a je přesvědčen, že tyto přístupy by bylo možné posílit spoluprací s politickými stranami na evropské úrovni formou věcné a vzájemné výměny zkušeností a názorů;
30. vítá návrh zřídit v tureckém parlamentu Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví s plnými legislativními pravomocemi, naléhavě žádá, aby byly co nejdříve přijaty nezbytné právní předpisy, a vybízí tento výbor, aby udržoval pravidelné styky s Výborem pro práva žen a rovnost pohlaví Evropského parlamentu;
31. vyzývá turecký parlament, aby také zajistil účast poslankyň v delegaci ve Smíšeném parlamentním výboru EU-Turecko;
32. znovu žádá turecké orgány, aby pokročily v úsilí zajistit právo žen na vzdělání a aby ženy, jimž ve volném přístupu ke vzdělání brání potíže plynoucí z jejich rodinného nebo sociálního či kulturního prostředí, byly informovány o svých právech, a navrhuje turecké vládě, aby zajistila právo na základní a středoškolské vzdělání, aby zvýšila finanční pomoc rodičům, zejména ve venkovských nebo znevýhodněných oblastech s cílem podnítit je k tomu, aby umožnily svým dětem vzdělávat se, a to zvláště svým dcerám, s ohledem na míru negramotnosti mezi ženami;
33. vyzývá tureckou vládu, aby přijala nezbytná opatření, zejména ve venkovských nebo znevýhodněných oblastech, pro boj s negramotností, zvláště organizováním informačních a osvětových kampaní o významu vzdělání a jeho potenciálním přínosu pro hospodářství a společnost, se zvláštním důrazem na vzdělávání dívek;
34. domnívá se, že prosazování vzdělávacího systému zohledňujícího otázky pohlaví a povinné školní docházky žaček/studentek, jejichž rodiny žijí hlavně v odlehlých oblastech, zlepší sociální standard a otevře ve společnosti otázky rovnosti pohlaví; vyzývá proto ke snaze o vytvoření vzdělávacího systému, který více zohledňuje otázky pohlaví, např. přehodnocením vzdělávacích materiálů v souladu s článkem 5 CEDAW, a vyzývá vládu, aby zajistila, aby se výuka chlapců a dívek věnovala otázkám práv žen a rovnosti pohlaví;
35. vyzývá Komisi a tureckou vládu, aby zahájily mediální kampaně (v televizi a rozhlase) zaměřené na význam dodržování práv žen a jeho pozitivní dopady na společnost a pracoviště;
36. zdůrazňuje, že Turecko musí dosáhnout plného souladu s acquis Společenství v otázkách stejného odměňování za práci, rovných příležitostí a rovného zacházení s muži a ženami na pracovišti a na trhu práce a musí zlepšit přístup žen na trh práce a k celoživotnímu vzdělávání, kromě jiných opatření také potíráním diskriminace a snahou o sladění pracovního a rodinného života;
37. vyzývá tureckou vládu, aby poskytla informace o situaci ohledně práv žen pracujících v rodinných podnicích, v zemědělství nebo ilegálně;
38. žádá tureckou vládu, aby podporovala výměny mezi školami, sdruženími a dalšími subjekty, při nichž se setkávají mladí lidé obou pohlaví z Evropské unie a Turecka;
39. žádá Evropskou komisi a tureckou vládu, aby i nadále vytvářely a podporovaly projekty pracovních příležitostí a zaměstnanosti žen, včetně projektů vytvářených nevládními organizacemi, a vyzývá tureckou vládu, aby uskutečňovala národní akční plány týkající se žen a zaměstnanosti, jak je tomu v současnosti v členských státech Evropské unie;
40. žádá, aby odbory a další sociální partneři v Evropské unii a v Turecku spolupracovaly na zvyšování podílu tureckých žen, které pracují a zastávají vedoucí funkce v různách odvětvích trhu práce;
41. zdůrazňuje záměr podrobně sledovat situaci žen v Turecku a každoročně o ní podávat zprávu prostřednictvím Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a nabádá Evropskou komisi, aby činila totéž;
42. vyzývá Komisi, aby ve své první zprávě Evropské radě v prosinci 2005 týkající se tempa reforem – která také rozhodne o postupu v jednání – systematickým a podrobným způsobem informovala o pokroku dosaženém až do tohoto okamžiku ve změnách a uplatňování právních předpisů prosazujících práva žen;
43. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy a vládě a parlamentu Turecka.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
In preparing her draft report, the rapporteur has been in regular contact and has had in-depth discussions with a whole range of interested parties in Turkey and the European Union, both in public and private. This work has included:
- an exchange of views between Ambassador Demiralp, Permanent Representative of Turkey with the European Union, and the members of the Committee on Women's Rights and Gender Equality of the European Parliament on the 25th of November 2004
- a visit with members of the Women's Rights Committee to the exhibition ´Women in Turkey - Mothers, Sultanas and Goddesses´ in the BOZAR on the 6th of January 2005
- an exchange of views with the European Commission's enlargement team for Turkey on the 27th of January 2005
- a delegation visit of the Women's Rights Committee to Turkey, including discussions with the Turkish Parliament, the Prime Minister, the Minister of Women's Issues, the Minister of Justice and Trade Union representatives, visits to Universities and local projects as well as exchanges of views with several women's rights organizations; the visit took place from the 31st of January to the 2nd of February 2005
- a public hearing on the issue of women's rights in Turkey in the European Parliament on the 16th of March 2005
- conducting an exchange of views between the Turkish Minister for Women's issues, Güldal Aksit, and the European Commissioner for Employment and Gender Equality, Vladimir Spidla on the 16th of March 2005
The rapporteur regrets that the rules of the European Parliament made it impossible for the delegation to Turkey to also visit the rural areas, but hopes that having met with representatives from these areas has helped to obtain a full and complete picture of the situation in the whole of Turkey. The rapporteur recommends that on a future occasion special permission be granted to extend a delegation trip beyond the three days officially allowed for.
Civil society
The relationship between NGOs and the Turkish government has not always been a very easy one. It is for that reason that this report stresses the importance of an open attitude of cooperation between civil society and the government. This includes allowing NGOs and others the right to demonstrate. Since there was much public outcry after the excessive use of force during a demonstration in Istanbul on the 6th of March 2005, the rapporteur has found it opportune to include in this explanatory statement a short overview of the incident, based on preliminary findings by the European Commission's delegation in Turkey. On the basis of these findings the report condemns the excessive use of force but welcomes the government's pledge to punish the perpetrators and prevent any reoccurrence.
On Sunday the 6th of March the Turkish police in Istanbul violently dispersed a demonstration which was organized in the light of International Women's Day. On that day there were several demonstrations linked to International Women's Day. The one that was forced to disperse was prohibited at the site where it took place and consisted of men and women, not women only. All the other demonstrations went on without any incidents. Already in 2004 the Turkish Minister of the interior issued a memorandum which stated clearly that disproportional use of force by the police is strictly forbidden and should be punished. Following the events and the reaction of both the European public and the European institutions the Turkish authorities have started an investigation and have relieved six policemen of their duties pending this investigation.
Violence against women
Although there exists very little reliable, accurate and independent data on violence against women in Turkey, the rapporteur wishes to share with you the following from existing research, which helps illustrate the size of the problem, but in no way pretends to give a full and complete picture of the situation. Because of this lack of data this report requests the European Commission to undertake and support independent prevalence studies.
Existing research[1] tells the following:
Between 1990 - 1996, 1259 women were interviewed of which 88.2% said that they were living in a violent environment and 68% said that they had been beaten.
According to men, 34 percent of married women were subjected to violence by their spouses in 1995.
Almost all women living in slum areas in Ankara in 1995 had experienced domestic violence.
58% of women in east and south-east Anatolia reported having experienced a physical assault in 1998.
23% of high and middle income women had been assaulted or beaten by their husbands in 1998.
86.1% of the victims of domestic violence are women.
39.2% of women agree that a husband is justified in beating his wife; 63% of young women between the ages of 15 and 19 agree that beating can be justified.
Political participation of women
Political participation of women in Turkey remains worryingly low. NGOs and female politicians alike call for the introduction of quota systems. There is a legal debate on whether article 10 of the new Turkish Constitution, which obliges the government to ensure the equal treatment of men and women, allows for such measures of what is called positive discrimination. The rapporteur is of the opinion that either this article should be interpreted as not prohibiting the adoption of measures which seek to reverse existing inequality, such as quota systems for the elections, or the article should be changed to explicitly allow for such measures. Either way, this report underlines that the dramatically low figures of women's participation in Turkish politics justifies such measures.
Education
More than half a million girls do not attend school each year even though in Turkey it is mandatory to get education for at least 8 years. There are several reasons for this. Families do not attach enough importance to girls getting an education. Especially in the South East the number of girls not attending school is disproportionately large. Regional conflicts have destabilized society in this region. Many families are afraid to send their children to school due to the insecurity surrounding transport. The government has set up a programme together with UNICEF which provides children with safe transport. It is estimated that around 700.000 children will be transported in this way. This is part of the plan to get 100% of children in school by the year 2010. This also includes rewarding the poorest families for registering their children with a school, giving more for girls than for boys. Education is crucial in order to get the illiteracy rate in Turkey down (currently about 25% among women), which in turn is crucial in order to allow women to participate in the labour market and in politics.
Participation of women in the labour market
According to studies by the European Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions only 27% of women in Turkey currently participates in the labour market, whereas in 1998 this was still 35%. Legislation and the availability of childcare infrastructures have already been improved and the European Commission has several projects which seek to improve the number of women who are gainfully employed, such as vocational training programmes and programmes supporting women entrepreneurs. The fact that the number of women in the labour force is still dropping is therefore worrying and surprising since in some areas women are doing very well, with around 30% of lawyers, academics and doctors being women. It may be partly explained by migration from rural areas to urban areas and the relatively high participation of women in the so-called informal sector, but the rapporteur believes that it is also still due to negative public perception of women in the labour force. Trade unions could play an important role in organizing women already in the labour force and those seeking to be gainfully employed, so that it becomes easier for women to take part in the labour market. In this light this report also calls for the cooperation between trade unions in the European Union and those in Turkey.
Commitment of the Turkish Government
Once the Turkish government acknowledges that something has to be done about a specific problem, things start changing quickly. This report has to be seen as an appeal to the Turkish government to recognize that women in Turkey face severe problems in their everyday lives, in the family, in society, in the workforce and in the political sphere. A lot has been done on paper, but this now needs to be put in practice. Implementation of current legislation and the effective protection of women's rights by the Turkish authorities, as well as having respect for and giving substantial support to NGOs is a necessity if Turkey wants to become a member of the European Union. The ball is now in the court of the government, and it is up to the former soccer player and now Prime Minister, Erdogan, to do something with it.
POSTUP
|
Název |
Úloha žen ve společenském, hospodářském a politickém životě v Turecku | ||||||||||||
|
Číslo postupu |
|||||||||||||
|
Základ v jednacím řádu |
článek 45 | ||||||||||||
|
Příslušný výbor |
FEMM | ||||||||||||
|
Výbor požádaný o stanovisko |
AFET |
|
|
|
| ||||||||
|
Nezaujaté stanovisko |
AFET |
|
|
|
| ||||||||
|
Užší spolupráce |
|
|
|
|
| ||||||||
|
Návrh(y) usnesení začleněný(é) do zprávy |
|
|
| ||||||||||
|
Zpravodajka |
Emine Bozkurt |
| |||||||||||
|
Předchozí zpravodaj(ové) |
Emine Bozkurt |
| |||||||||||
|
Projednání ve výboru |
20.4.2005 |
26.5.2005 |
|
|
| ||||||||
|
Datum přijetí |
26.5.2005 | ||||||||||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
pro: proti: zdrželi se: |
27 0 4 | |||||||||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Emine Bozkurt, Hiltrud Breyer, Maria Carlshamre, Věra Flasarová, Lissy Gröner, Zita Gurmai, Anneli Jäätteenmäki, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Pia Elda Locatelli, Angelika Niebler, Siiri Oviir, Doris Pack, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Christa Prets, Marie-Line Reynaud, Amalia Sartori, Eva-Britt Svensson, Britta Thomsen, Anna Záborská | ||||||||||||
|
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování |
Véronique De Keyser, Mary Honeyball, Karin Jöns, Christa Klaß, Zuzana Roithová, Feleknas Uca | ||||||||||||
|
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování |
Alejandro Cercas, Alexandra Dobolyi, Ioannis Gklavakis, Manolis Mavrommatis, Zita Pleštinská, José Javier Pomés Ruiz, Andreas Schwab, | ||||||||||||
|
Datum předložení – A6 |
10.6.2005 |
A6-0175/2005 | |||||||||||
- [1] This data was provided by the UNFPA delegation in Turkey.