ZPRÁVA o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie
23 .1. 2006 - (2005/2057(INI))
Výbor pro zahraniční věci
Zpravodaj: Vittorio Agnoletto
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie
Evropský parlament,
– s ohledem na články 3, 6, 11 a 19 Smlouvy o Evropské unii a články 177, 300 a 310 Smlouvy o ES,
– s ohledem na své usnesení ze dne 12. února 2004 o novém podnětu ke společné činnosti EU a partnerských zemí ze Středomoří v oblasti lidských práv a demokratizace[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. dubna 2002 ke sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o úloze Evropské unie při podpoře lidských práv a demokratizace ve třetích zemích (KOM(2001)0252)[2],
– s ohledem na své usnesení ze dne 20. září 1996 ke sdělení Komise o opětovné výzvě k dodržování demokratických zásad a lidských práv v dohodách mezi Společenstvím a třetími zeměmi (KOM(1995)0216)[3],
– s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech ve světě z 28. dubna 2005[4], 22. dubna 2004[5], 4. září 2003[6], 25. dubna 2002[7], 5. července 2001[8], 16. března 2000[9], 17. prosince 1998[10], 12. prosince 1996[11], 26. prosince 1995[12], 12. března 1993[13], 12. září 1991[14], 18. ledna 1989[15], 12. března 1987[16], 22. října 1985[17], 22. května 1984[18] a 17. května 1983[19],
– s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na druhé straně podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 a změněnou v Lucemburku dne 25. června 2005,
– s ohledem na Chartu základních práv Evropské unie vyhlášenou dne 7. prosince 2000 v Nice,
– s ohledem na návrh nařízení Rady o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva (KOM(2005)0280),
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv (1948) a na další nástroje OSN týkající se lidských práv, zejména na úmluvy o občanských a politických právech (1966) a úmluvy o právech ekonomických, sociálních a kulturních (1966), na Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace (1965), na Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (1979), na Úmluvu proti mučení (1985), na Úmluvu o právech dítěte (1989) a na Vídeňskou deklaraci a akční program Světové konference o lidských právech (1993) a prohlášení Spojených národů o obráncích lidských práv (1998),
– s ohledem na úmluvy vypracované v rámci Mezinárodní organizace práce (MOP),
– s ohledem na normy OSN o odpovědnosti nadnárodních korporací a dalších společností s ohledem na lidská práva z roku 2003, které tyto normy spojují s konkrétní odpovědností společností v oblasti lidských práv;
– s ohledem na všechny dohody mezi EU a třetími zeměmi,
– s ohledem na článek 45 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro rozvoj (A6‑0004/2006),
A. vzhledem k tomu, že je nezbytné zachovávat a podporovat všeobecnou, individuální a nedělitelnou povahu lidských práv, tedy práv zahrnujících nejen práva občanská a politická, ale také práva ekonomická, sociální a kulturní, a že za tímto účelem si Unie musí i nadále zajišťovat na sebe navazující nástroje,
B. vzhledem k tomu, že rozvoj a upevnění demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod je globálním cílem společné zahraniční a bezpečnostní politiky a musí být nedílnou součástí zahraniční politiky Evropské unie,
C. vzhledem k tomu, že podpora dodržování lidských práv a demokracie jako hlavních cílů zahraniční politiky EU nebude úspěšná, pokud nebude věnována dostatečná priorita hlavním zásadám souvisejícím s bezpečnostními, hospodářskými a politickými zájmy,
D. zdůrazňuje, že Evropská unie musí být schopna rychle a efektivně reagovat na případy vážného a dlouhodobého porušování lidských práv a demokratických zásad a že k tomu, bez ohledu na objektivní zhodnocením situace v oblasti lidských práv a demokracie ve třetích zemích, mnohdy nedošlo,
E. vzhledem k tomu, že právní závaznost doložky o lidských právech a demokracii by z ní měla učinit důležitý nástroj v evropské politice podpory základních práv a že deset let po jejím vypracování je nezbytné zhodnotit, jak byla uplatňována a jak může být zdokonalena,
F. vzhledem k tomu, že doložka byla začleněna do více než 50 dohod a vztahuje se na více než 120 zemí; dále vzhledem k tomu, že doložka není jediným prostředkem, který má EU pro podporu základních práv, a vzhledem k tomu, že celá evropská zahraniční politika by ve své politické, hospodářské a obchodní dimenzi měla vycházet z podpory základních demokratických zásad,
G. jelikož zdůrazňuje význam, jaký má na tomto poli dohoda z Cotonou podepsaná se zeměmi AKT v červnu 2000, která umocnila důležitost demokratické doložky zaváděné Evropskou unií jako „zásadní předmětné ustanovení“ všech jejích dohod se třetími zeměmi, jež se nyní zakládá na dodržování lidských práv, demokratických zásad a na zásadě právního státu, jakož i na řádné správě věcí veřejných,
H. vzhledem k tomu, že řada dohod s rozvinutými zeměmi a dohod týkajících se jednotlivých odvětví, například textilního průmyslu, zemědělství či rybolovu, tuto doložku zatím neobsahuje,
I. vzhledem k tomu, že lidská práva by měla být důležitým prvkem mandátu k vyjednávání zahraničních dohod, který Komisi uděluje Rada, a vzhledem k tomu, že postup definování takového mandátu by měl být transparentnější,
J. vzhledem k tomu, že Evropský parlament musí vydat souhlasné stanovisko před vstupem každé dohody v platnost, nikoliv však před zahájením postupu konzultace či před částečným pozastavením platnosti dohody, a že tato skutečnost oslabuje jeho politickou a institucionální roli,
K. zdůrazňuje, že občanská společnost a mezinárodní systém nevládních organizací zabývajících se lidskými právy se musí více podílet na procesu přípravy, uplatňování a hodnocení demokratické doložky v dohodách mezi EU a třetími zeměmi,
L. je přesvědčen, že Evropská unie musí pro uplatňování doložky o lidských právech a demokracii vypracovat nové postupy a nová kritéria, která musí platit bez jakéhokoliv rozlišování mezi státy nebo úrovní jejich rozvoje,
M. vzhledem k tomu, že doložka o lidských právech se vztahuje jak na Evropskou unii, tak i na danou třetí zemi, ale že reciprocita samotné doložky nebyla plně využívána,
N. připomíná, že ve jménu základního principu solidarity mezi národy nesmí mít doložka o lidských právech žádné „negativní“ dopady v případě naléhavé humanitární pomoci,
1. s uspokojením vítá obecnou praxi, kterou Evropské společenství uplatňuje od roku 1992 a jež spočívá ve vkládání doložek o lidských právech a demokracii – takzvaných doložek o „zásadních předmětných ustanoveních“ a o „neplnění“ – do svých mezinárodních dohod;
2. žádá větší transparentnost při uplatňování demokratické doložky, jež je základním kamenem evropské vnější politiky, a větší zapojení Evropského parlamentu; upozorňuje na to, že sankce není možné ukládat podle toho, ve kterém státě bylo porušování lidských práv zaznamenáno, ale podle charakteru takového porušení;
3. domnívá se, že při podpisu mezinárodní dohody se třetí zemí, která zahrnuje doložku o lidských právech, je odpovědností Unie zaručit, že dotyčná třetí země v době podpisu smlouvy dodržuje mezinárodní normy lidských práv;
4. zdůrazňuje, že jeden z faktorů vedoucích k oslabení uplatňování doložky je její obecné znění vzhledem k tomu, že doložka nepopisuje přesné formy „pozitivních“ a „negativních“ zásahů v rámci spolupráce mezi EU a třetími zeměmi, což umožňuje, aby Rada a členské státy upřednostňovaly své vlastní zájmy před obecnějšími požadavky lidských práv;
5. souhlasí však se zkušeností, která se dosud zrodila z demokratické doložky obsažené v článcích 9 a 96 dohod z Cotonou uzavřených se zeměmi AKT, která vedla i k dočasnému přerušení hospodářské a obchodní spolupráce s některými zeměmi AKT z důvodu vážného porušování lidských práv, čímž bylo posíleno odhodlání a důvěryhodnost Evropské unie; vyslovuje se pro prosazování této zkušenosti a její zobecnění v dohodách mezi EU a třetími zeměmi;
6. zdůrazňuje, že dohody z Cotonou účinně objasňují politický a právní obsah demokratické doložky a podrobně popisují mechanismy používané ke konzultaci a vzájemné výměně informací předtím, než dojde k dočasnému přerušení dvoustranné spolupráce;
7. vyslovuje se pro vypracování nového znění „vzorové doložky”, které by opravilo současné znění takzvaného „článku 2”, aby tak byl v dohodách se třetími zeměmi zaručen konzistentnější, účinnější a transparentnější přístup k evropské politice lidských práv; toto znění by mělo brát v potaz následující zásady:
a) podpora demokracie, lidských práv, včetně práv menšin, právního státu a řádné správy věcí veřejných jsou cílem dvoustranné a/nebo vícestranné spolupráce; tato zásada platí jak pro dohody s rozvojovými zeměmi, tak i pro dohody se zeměmi rozvinutými,
b) co se týče právní formulace těchto práv, měly by smluvní strany odkazovat zejména na ty ze svých mezinárodních povinností a závazků, které již byly ratifikovány, a je třeba jasně stanovit, že strany musejí dodržovat ty normy, jež jsou „zásadním prvkem“ dohody; strany by se měly zavázat zejména k podpoře základních práv stanovených v Deklaraci lidských práv vyhlášenou OSN v roce 1948, ve dvou paktech OSN o občanských a politických právech a o hospodářských, sociálních a kulturních právech i v mezinárodně uznávaných úmluvách OSN a právních normách „jus cogens“;
zdůrazňuje, že je třeba, aby se Evropská unie v rámci svých vztahů se třetími zeměmi a podpory demokratických zásad a lidských práv prostřednictvím demokratické doložky zaměřila zejména na provádění politiky v oblasti rovnosti pohlaví a práv žen;
zdůrazňuje, že EU se v souladu s evropskými smlouvami a v rámci svých vztahů se třetími zeměmi a podpory demokratických zásad a lidských práv prostřednictvím demokratické doložky také zavazuje, že se postaví proti jakékoli diskriminaci související se sexuální orientací nebo právy zdravotně postižených;
c) při definování práv spjatých s jednotlivými odvětvími, která má spolupráce podporovat, by strany měly vycházet z pro ně závazných úmluv OSN a úmluv jejích specializovaných agentur, zejména těch, jež stanovila MOP, která vytvořila mezinárodně uznávaný „právní korpus“ základních práv;
d) doložka by měla obsahovat ustanovení o postupu konzultace mezi smluvními stranami podrobně popisující politické a právní mechanismy pro případ žádosti o přerušení dvoustranné spolupráce z důvodu opakovaného a/nebo systematického porušování lidských práv podle mezinárodního práva; je samozřejmé, že přerušení představuje ve vztazích mezi EU a třetími zeměmi to nejkrajnější opatření, a proto je třeba vytvořit jasný systém sankcí, aby byla k dispozici alternativní opatření, ale sdílený a nezbytný „pozitivní přístup” k lidským právům nesmí potlačit možnost přikročit k dočasnému přerušení spolupráce z důvodu porušování lidských práv a demokratické doložky;
e) doložka by také měla obsahovat podrobný mechanismus, který dovolí dočasné pozastavení dohody o spolupráci, a také „výstražný mechanismus” reagující na porušování lidských práv a demokratické doložky;
f) doložka by měla být založena na reciprocitě a to jak vůči území Evropské unie, tak třetím zemím;
8. vyzývá k rozšíření doložky o lidských právech a demokracii na všechny nové dohody mezi Evropskou unií a třetími zeměmi, ať už se jedná o země rozvinuté nebo rozvojové, a to i na dohody týkající se jednotlivých odvětví, obchodní, technické či finanční podpory, jako tomu bylo u dohod se zeměmi AKT;
9. žádá o rozšíření pozitivní dimenze doložky o lidských právech, což vyžaduje přijetí účinných opatření přispívajících k dodržování lidských práv příslušnými stranami a na jejich území a k dalšímu hodnocení a sledování dopadu dohody na dodržování lidských práv a přijetí přístupu zaměřeného na lidská práva při uplatňování všech aspektů dohody;
10. zdůrazňuje, že již není dále připraven dávat souhlas k novým mezinárodním dohodám, které neobsahují doložku o lidských právech a demokracii;
11. domnívá se, že se musí podílet na stanovení mandátu k vyjednávání nových dohod se třetími zeměmi, zejména pokud se týče definování jejích politických cílů a podpory lidských práv; z tohoto důvodu se domnívá, že Komise a Rada by měly Evropský parlament prostřednictvím jeho příslušných výborů více zapojit do definování mandátu k vyjednávání dohod mezi EU a třetími zeměmi; v tomto ohledu zdůrazňuje nezbytnost zlepšovat interinstitucionální výměnu informací a přístup k databázím Komise a Rady;
12. co se týče nutnosti zavést účinný mechanismus ke vzájemnému sledování dodržování lidských práv a demokratických zásad mezi smluvními stranami:
a) žádá Radu a Komisi, aby v rámci pravidelného hodnocení plnění povinností smluvních partnerů na poli lidských práv zahájily proces strukturovaného dialogu; domnívá se, že systematické zahrnování otázek týkajících se lidských práv na pořady jednání Rady přidružení by mělo být součástí tohoto dialogu;
b) doporučuje posílit úlohu vedoucích zahraničních delegací Komise vyslaných do třetích zemí; vyslovuje se pro vypracování „víceletých strategických dokumentů pro jednotlivé země” v garanci vedoucích delegací a pro to, aby strategické dokumenty pro jednotlivé země věnovaly větší pozornost situaci v oblasti lidských práv, stanovily priority a definovaly prostředky a nástroje používané EU k ochraně dodržování demokratické doložky a zvýšení úrovně dodržování základních práv; vyslovuje se také pro pravidelné přezkoumání textu takových strategií, zejména po projednání s Evropským parlamentem, a pro to, aby tyto strategie byly předmětem diskusí jeho příslušných delegací a diskusí probíhajících na plenárním zasedání, zejména ohledně jejich uplatňování; doporučuje, aby strategické dokumenty Komise pro jednotlivé země a akční plány obsahovaly jasná měřítka pokroku v oblasti lidských práv a časový rámec pro provedení změn;
c) v případě, že jeden z oprávněných států, Evropský parlament nebo příslušné národní parlamenty požádají na základě demokratické doložky o pozastavení platnosti dvoustranné dohody nebo o uplatnění jiných vhodných opatření, Rada přidružení automaticky zařadí tuto otázku na svůj pořad jednání; připomíná, že Evropský parlament se v některých případech v tomto smyslu oficiálně vyslovil, ale Rada přidružení tento požadavek jednoduše nebrala na vědomí;
d) doporučuje zahájit „strukturovaný dialog“ mezi Radou přidružení a/nebo jejím podvýborem pro lidská práva, Evropským parlamentem a nevládními organizacemi a/nebo nezávislými a demokratickými nestátními subjekty při jednáních týkajících se porušování lidských práv a demokratických doložek v dohodách Evropské unie, včetně návrhů na zlepšení provádění doložky (to platí ve všech případech);
e) lituje, že se Evropský parlament nepodílí na procesu rozhodování o zahájení postupu konzultace nebo o pozastavení dohody; pevně proto trvá na nutnosti spolurozhodovat o této oblasti společně s Komisí a Radou, stejně tak i o rozhodnutí pozastavit případná negativní opatření, která již byla na určitou zemi uvalena („pozastavení pozastavení“);
f) navrhuje, aby Komise spolu s podvýbory pro lidská práva připravila výroční zprávu, kterou projedná Evropský parlament, o uplatňování doložek o lidských právech a demokracii v platných mezinárodních dohodách, tato zpráva by zahrnovala analýzy jednotlivých případů použití postupu konzultace a dalších příslušných opatření navržených nebo zamítnutých Radou v daném roce a byla by doplněna podrobnými doporučeními a hodnocením účinnosti a vhodnosti učiněných kroků;
13. zdůrazňuje, že vztahy mezi EU a třetími zeměmi v podstatě řídí Rady přidružení a požaduje, aby v rámci dohod o přidružení byly zřízeny podvýbory pro lidská práva, které by byly pověřeny kontrolou dodržování, zavádění a uplatňování demokratické doložky, jakož i navrhováním konkrétních pozitivních kroků vedoucích ke zlepšení demokracie a dodržování lidských práv; domnívá se, že tyto podvýbory by se měly pravidelně scházet (každopádně u příležitosti každé schůze Rady přidružení), měly by v nich být zastoupeni poslanci národních parlamentů a představitelé organizací občanské společnosti a měly by tyto poslance a představitele konzultovat; v tomto ohledu se domnívá, že politika odvíjená případ od případu není vzhledem ke zřízení podvýborů pro lidská práva a definici jejich mandátu nejvhodnějším přístupem, který by se měl být vůči partnerským zemím zaujmout; opakovaně zdůrazňuje potřebu řešit jednotlivé případy v rámci těchto podvýborů;
14. žádá, aby byl Evropský parlament přidružen k Radě přidružení a k podvýborům pro lidská práva a aby meziparlamentní delegace Evropského parlamentu sehrávaly v tomto ohledu důležitější úlohu a stále do programu návštěv zahrnovaly jednání o doložce;
15. zdůrazňuje, že kritéria stanovená pro zahájení postupu konzultace nebo pro uplatnění příslušných opatření musí být objektivní a transparentní;
16. zdůrazňuje, že žádné opatření nesmí být zrušeno, dokud nepřestanou existovat důvody pro jeho uplatňování a požaduje zavedení dodatečných opatření, pokud existující opatření nepřinesla po delší době výsledky;
17. uvědomuje si, že uplatňování doložky je kvůli jednomyslnému souhlasu Rady nezbytnému k zahájení postupu konzultace složitější, žádá o zrušení požadavku jednomyslnosti k zahájení postupu konzultace a o revizi čl. 300 odst. 2 Smlouvy o ES, který v těchto případech omezuje roli Evropského parlamentu;
18. připomíná, že je důležité, aby veřejnost získala větší povědomí o tom, že dohody mezi EU a třetími zeměmi obsahují doložku o lidských právech;
19. domnívá se, že ve zvláštních případech těch zemí, se kterými EU dlouhodobě sdílí základní hodnoty a společné politiky, jako jsou země zapojené v „nové politice sousedství”, je možné uvažovat o podpisu dohod nad rámec demokratické doložky založených na sdílení společných institucí podporujících demokratické zásady a lidská práva, například Rady Evropy a/nebo dalších regionálních dohod;
20. doložka zejména s ohledem na země zahrnuté do politiky evropského sousedství, s nimiž Evropská unie udržuje obzvláště úzké vztahy v rámci dohod o přidružení, by měla stanovit, že signatáři takových dohod si vzájemně poskytnou právo sledovat legislativní a prezidentské volby; žádá, aby Rada a Komise dále povzbuzovala dotyčné země, aby v zájmu transparentnosti přijaly v době voleb mezinárodní pozorovatele;
21. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
- [1] Úř. věst. C 97 E, 22.4.2004, s. 656.
- [2] Úř. věst. C 131 E, 5.6.2003, s. 147.
- [3] Úř. věst. C 320, 28.10.1996, s. 261.
- [4] Přijaté texty, P6_TA(2005) 0150.
- [5] Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 1048.
- [6] Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s. 386.
- [7] Úř. věst. C 131 E, 5.6.2003, s. 138.
- [8] Úř. věst. C 65 E, 14.3.2002, s. 336.
- [9] Úř. věst. C 377, 29.12.2000, s. 336.
- [10] Úř. věst. C 98, 9.4.1999, s. 267.
- [11] Úř. věst. C 20, 20.1.1997, s. 161.
- [12] Úř. věst. C 126, 22.5.1995, s. 15.
- [13] Úř. věst. C 115, 26.4.1993, s. 214.
- [14] Úř. věst. C 267, 14.10.1991, s. 165.
- [15] Úř. věst. C 47, 27.2.1989, s. 61.
- [16] Úř. věst. C 99, 13.4.1987, s. 157.
- [17] Úř. věst. C 343, 31.12.1985, s. 29.
- [18] Úř. věst. C 172, 2.7.1984, s. 36.
- [19] Úř. věst. C 161, 10.6.1983, s. 58.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
1. The structure and content of the human rights clause
Since the early 1990s the European Community includes a so called 'human rights clause' in all framework agreements signed with third countries, from trade and cooperation accords and association agreements such as the Europe Agreements, Mediterranean Agreements to the Cotonou Agreement. Exceptions are agreements on agriculture, textile and fisheries. More than 50 such agreements have already been signed and the human rights clause now applies to over 120 countries.
The clause has evolved over the years, and is not identical in all the agreements. In the version launched by a Commission communication in 1995, it is divided into two parts. The first part contains an essential element clause enshrined in the first provisions of the agreement, providing
"Respect for the democratic principles and fundamental human rights established by (the Universal Declaration of Human Rights)/(the Helsinki Final Act and Charter of Paris for a New Europe) inspires the domestic and external policies of the Community and of (the country or group of countries concerned) and constitutes an essential element of this agreement"[1]
The second part is included in the final dispositions of the agreement and creates the possibility of taking "appropriate measures" in the case of violation of an essential element. This provision, which is called a "non-execution clause", refers again to the essential elements of the agreement. This reference allows the contracting parties to suspend the agreement in line with the relevant provisions of the Vienna Convention on the Law of Treaties (VCLT)[2]. The so called 'non-execution' clause reads as follows:
"If either Party considers that the other Party has failed to fulfil an obligation under this Agreement, it may take appropriate measures. Before so doing, except in cases of special urgency, it shall supply the Association Council with all relevant information required for a thorough examination of the situation with a view to seeking a solution acceptable to the Parties.
In the selection of measures, priority must be given to those which least disturb the functioning of this Agreement. These measures shall be notified immediately to the Association Council and shall be the subject of consultations within the Association Council if the other Party so requests."[3]
Often an interpretative declaration is added at the end of the agreement. It provides that "cases of special urgency" means "cases of material breach of the agreement by one of the parties", and that a material breach consists of a violation of the essential elements of the agreement.
The inclusion of a clause in the main body of the agreements, and not just in the preamble or as a specific reference, making it a legally binding instrument, is a novelty. According to the Commission in its 1995 communication it "places the European Community in the vanguard of the international community's endeavours in this field." Unfortunately, ten years of practice, does not really generate the same optimism.
2. Origin and development of the human rights clause
The human rights clause was first included in the 1989 Lomé IV Agreement and was followed by the cooperation agreement with Argentina, which entered into force in 1990.
Flagrant human rights violations in countries bound to the EEC by virtue of an agreement had been of serious concern since the late 1970s. For example, aid to Uganda was suspended in response to the human rights violations committed by the government of Idi Amin, after the Council had issued a statement which came to be termed the Uganda Guidelines. Characterised by a public condemnation of the situation and by the threat that steps could be taken within the framework of the agreement, they lacked any reference to a legal basis for taking these steps.
After a decade of attempts by the EEC, the ACP countries accepted to include a human rights clause in the body of the Lomé Convention. A precedent had been set.
From the early 1990s, the need for consolidation of democracy in the Central and Eastern European states, as well as the perspectives of democratisation of a large part of the Latin American and the African continent, created a new political momentum, which provided the Commission with the opportunity for a major initiative on this matter. On March 25 1991 it adopted a "Communication on Human rights, Democracy and Development Co-operation[4]", soon followed by two Council resolutions, the first welcoming the communication and then, in November 1991, the Council gave a specific mandate for the inclusion of a human rights clause in agreement with third countries.[5]
The resolution emphasised that a positive approach to human rights should receive high priority, systematic dialogue should be held and suspension and negative measures under the clause should be taken only as a last resort.
One year later, on 11 May 1992, the Council declared that respect for democratic principles formed an essential part of agreements between EC and the Conference on Security and Cooperation in Europe countries. After this declaration EC agreements concluded in 1992 with the Baltic States and Albania did have a clause, the so called "Baltic clause", which allowed for immediate suspension in the case of violation of human rights. It was soon replaced by the "Bulgarian clause", which widened the scope of application and options for actions, providing for a political dialogue to be maintained and for a conciliation mechanism, rather than immediate suspension of the agreement.
By issuing the Communication "on the inclusion of respect for human rights in agreements between the community and third countries" mentioned above on 23 of May 1995, and the Council taking note of this on 29 May, the inclusion of the clauses for new agreements became systematic.
The communication also listed a range of measures to be considered in case of a breach, in Annex 2, such as:
-alteration of the contents of cooperation programmes or channels used
- reduction of cultural, scientific and technical cooperation programmes
- postponement of a Joint Committee meeting
- suspension of high-level bilateral contacts
- postponement of new projects
- refusal to follow up partners' initiatives
- trade embargoes
- suspension of arms sales
- suspension of military cooperation
- suspension of cooperation.
The model launched in the communication has then been the model for the clause introduced to agreements negotiated after 1995, but has been further developed in the Cotonou Agreement, signed with the ACP countries in 2000.
The human rights clause has been invoked in 12 cases since 1995 as the basis for consultations, suspension of aid or other measures, involving 10 ACP countries: Niger, Guinea Bissau, Central African Republic, Togo, Haiti, Comoros, Ivory Coast, Fiji, Liberia and Zimbabwe.[6]
The human rights clause has also prevented the conclusion of bilateral agreements with Australia and New Zealand, where, instead, less binding Joint Declarations were agreed upon in 1997 and 1999, respectively. The PCA with Belarus negotiated in 1995 never came into force, as it was not ratified due to Lukashenko's moves towards authoritarian rule.
3. The views of the European Parliament on the human rights clause
The European Parliament has been very active over the years concerning the human rights clause, with a special focus on the monitoring and implementation of the clause, as well as on the role of Parliament and civil society.
On 20 September 1996, the Parliament adopted the report by Mr Carlos Carnero Gonzalez[7] on the 1995 Commission communication, in which it asked the commission to draw up an objective method of application in cases of flagrant violations of human and social rights, and to formulate "criteria, procedures, forms of sanctions and their method of application".
One of the main points in the report by Mrs Rosa Díez Gonzalez on the European Unions role in promoting human rights and democratisation in third countries[8] is the demand for a clear code of conduct for the application of the human rights clause.
The EU needs, the report says, to establish new and parallel monitoring mechanisms designed to back up those already available, so that it can check on compliance with human rights and democratisation by any of its political and economic partners.
The requests from the Parliament for an objective method and a clear code of conduct for the application of the human rights clause remain without a satisfactory answer, and need therefore to be reiterated.
The annual reports on human rights in the world have also on numerous occasions put forward Parliament's view on the human rights clauses, as in the report 2002 annual report of Mr Bob van den Bos, where the lack of an implementation mechanism was a major concern:
"9. Calls on the Commission to make the necessary proposal for an implementation mechanism for the human rights clause in order to maintain explicit pressures for significant improvements of the human rights situation in the countries concerned and to encourage sections of the society that are in favour of promoting democracy and respect for human rights;"[9]
In the report, the Parliament also asks for clear benchmarks for incentive and restrictive measures, structured dialogue procedures, specific sub-committees on human rights in the Association and Cooperation Councils, and deplores the fact that Parliament is not involved in the decision-making process for initiating consultations or suspending an agreement.
In the 2003 annual report by Mrs Véronique de Keyser, the Parliament welcomes the entry into force of the Cotonou agreement and sees its implementation mechanism with the establishment of dialogue between government and civil society as a model for further negotiations.
The 2004 report by Simon Coveney calls for the setting up of sub-committees on human rights within the framework of the Association Agreements and for the Commission to draw up a progress report on the human rights situation in the ENP countries.
Apart from this, the human rights clause and the human rights situation in general, has been an important element in the procedure of the European Parliament giving its assent to different agreements with third countries, as was the case with the association agreement with Egypt, Pakistan or the ongoing procedure concerning a proposed agreement with Syria.
4. The future of the human rights clause
Ten years after the communication which formally mandated and structured the human rights clause, it is time to evaluate how it is implemented and how it can be improved, from the negotiation phase of an agreement and the specific wording of the clause, to the monitoring and implementation, taking into consideration positive as well as negative measures.
4.1 How can the negotiation phase be improved?
1. A more open procedure with a role given to the EP and civil society.
The mandate of negotiation for a new agreement with a third country is exclusively, so far, a responsibility of the Council. However, it is not really clear or transparent what this mandate is based on, and much could be achieved by a more open procedure. By making the negotiating procedure more transparent and associating the European Parliament as well as the national Parliaments, and civil society with the procedure for defining the human rights clause, would also facilitate dialogue and implementation once the agreement is in force.
In fact, the European Parliament has a role in giving its assent before an agreement comes into force, but not in the procedure initiating consultation or partly suspending an agreement. The role of civil society is very weak in the whole procedure of the human rights clause.
In comparison, it is worth mentioning the Cotonou Agreement, where the non-State actors are explicitly defined as actors of the partnership and where in Article 8(7), on the regular political dialogue, the role of civil society is clearly stated, as it says that regional and sub-regional organisations as well as representatives of civil society organisations shall be associated with the dialogue.
This political dialogue is also undergoing further development, as guidelines have been adopted and an annex to the agreement specifying the modalities and mechanisms for the dialogue is under compilation.
2. Extend the clause to all sectors and countries
Even if the policy of including human rights clauses in agreements has been pursued with great consistency, there are still various areas where it is missing, most importantly in sectoral agreements and agreements with developed countries. Sometimes the latter is because cooperation treaties with these countries predate the Union's policy, but this is not the case for the EEA Agreement. As a matter of consequence, the clause should be extended to all agreements, developed as well as developing countries.
The same applies for sectoral agreements on trade, textile and fisheries agreements. These agreements most often cover substantial financial envelopes and policy coherence requires that also they include a clause on respect of human rights and democratic principles.
4.2 How can monitoring and implementation be improved?
3. Better monitoring is needed with an emphasized human rights dimension
The need for an effective and transparent monitoring and implementation process has been of a great concern for the Parliament since the beginning. Even if it is certain that some has been achieved, there is still room for improvement.
The recent obligation (since 2004) of an elaboration of human rights fact sheets, a task that lies with each Head of Mission in the delegations of the EU Commission, and the follow-up of adopted guide-lines, such as the guidelines on torture (adopted 2001), certainly contributes to a better knowledge of the human rights situation in each country. However, these human rights fact sheets are not public. Some kind of annual report should therefore be considered, as has been asked for within the framework of the European Neighbourhood Policy, although it should not necessarily be restricted just to these countries, but include all countries with which an agreement containing a clause has been concluded. There is still a need for more clear bench-marks for incentive and restrictive measures to be applied.
The accession procedure, with the clearly defined Copenhagen criteria, could serve as an example for such bench-marking. In this sense, the new Action Plans within the European Neighbourhood Policy might give a new opportunity for more operational targets to be set up, There is also a need for the Country Strategy Papers to be more focused and strategic when it comes to the human rights situation.
Systematic inclusion of human rights issues on the Association Council's agendas, need to be complemented by subcommittees on human rights, another important tool for monitoring the situation in the countries concerned. Such working groups have been set up with Bangladesh, Vietnam, as well as with Morocco and Jordan.
In this context, it is also important to stress civil society's monitoring role, and to find ways for non-state actors and experts to monitor and report on the implementation of human rights and democratic principles under the agreement, i.e. through working groups linked to the Association Council, or through their participation in named subcommittees.
The proposal for a Council regulation establishing a European Union Agency for Fundamental Rights, suggests in Article 3(4), that :
"4. Without prejudice to Article 27, the Agency shall, at the request of the Commission, provide information and analysis on fundamental rights issues identified in the request as regards third countries with which the Community has concluded association agreements or agreements containing provisions on respect of human rights, or has opened or is planning to open negotiations for such agreements, in particular countries covered by the European Neighbourhood Policy."
Even if the discussion in the Parliament on the scope for the Agency's action is not finished, there might be a role in the monitoring process of third country agreements for the Agency.
4. The need for a clear implementation mechanism for all agreements with a clause is still one of the most urgent matters to solve.
The Commission is keen to stress that the “essential element” clauses, or the human rights clauses, do not necessarily suggest a negative or punitive approach, but that they are rather a positive instrument that can be used to promote dialogue and co-operation between partners through encouraging joint actions for democratisation and Human Rights, including the effective implementation of international Human Rights instruments and the prevention of crises through the establishment of a consistent and long-term co-operative relationship. This is a view shared by the Parliament which has been the source of many of the ideas now being put into practice. Even in the wording of the clause it is said that suspension is a last resort. The fact that the clause has very rarely been invoked does not automatically mean that it is not efficient. However, it is also clear that the lack of a clear implementation mechanism hinders the effectiveness of the clause. Even if different reasons can explain why the clause has been most widely used under the Cotonou Agreement, and not in all the other agreements that also contains the clause, a more elaborate procedure for consultation, suspension and participation has most probably contributed to this situation.
The Commission has said it does not want to have a "mechanistic application". However, the Council has adopted guidelines on implementation and evaluation of restrictive measures (sanctions) in the framework of the EU Common Foreign and Security Policy, but they do not include suspension or termination of bilateral agreements and suspension or termination of cooperation with third countries. This should in some way be rectified.
The way the clause has been used, or not used, over the years, also leaves room to ask if criteria for initiating a consultation procedure, or applying restrictive measures, are objective, or rather dependant on political or commercial interests. A better defined procedure would hopefully facilitate an objective application.
This procedure should of course also involve the European Parliament in the decision-making process for initiating consultation or suspending an agreement, and give a role to civil society.
The possibility for independent non-state actors, or even individuals to invoke the clause, should also be considered, for example by a mechanism leading the Commission to request the Fundamental Rights Agency to present a report on allegations of violations in the EU countries or EU policy contributing to violations in a third country.
At the same time as a more detailed consultation procedure is elaborated, it is important to strive for all agreements to have a more streamlined procedure. This includes introduction of non-execution clauses where they do not exist, definitions of "special urgency" and provisions for binding dispute settlement, where, if resolution is not found within the administrative body, binding arbitration will be a last resort.
At the same time, more attention must be given to violations of social rights, such as core labour standards. When the clause has been invoked, the reason has generally been violations of political rights, as flawed election process or a coup d'état.
4.3 What about the reciprocity of the clause?
4. There is a need to find ways and tools to improve the reciprocity of the clause.
The specific human rights dialogues such as the dialogue with China, Iran or Russia clearly imply a two-way communication, where EU, as well as the country with which a dialogue is held, can raise issues of concern. The clause has also a reciprocal dimension which has not yet been fully exploited. It is said that "respect for the democratic principles and fundamental human rights inspires the domestic and external policies of the Community and of (the country concerned). However, the clause has never been used to question the way the EU, or its member states, are complying with its human rights obligations. The rights of minorities, immigration and asylum law are areas where discussions might be valuable.
4.4 Is there a need for a new model clause?
Even a model clause permits variation, and of course a clause must be possible to adapt to different situations. But if the clause makes a reference to a text that has no place within the legal architecture of the signing country, there will be no concrete consequence, just by signing the agreement, to ensure protection of human rights complies with the conditions set out in the reference text. Such mechanisms must be introduced in advance of the signing of agreements.
Better definition of the clause in future negotiation does not in itself mean there is a need for new clause, but that more attention should be given to the negotiating phase of the agreement.
An improved use of the clause might not be sufficient, though, even if a new model would mainly concern new agreements, and subsequently, would take long time before it will have any general implications. As the Cotonou Agreement has shown, it would be useful to further elaborate the existing model, especially when it comes to the involvement of civil society, an explicit role hard to achieve without a rewording of the clause.
A more explicit consultation procedure would furthermore enhance the clause' effectiveness.
A new wording of the clause should therefore be considered, respecting following principles:
a) promotion and protection of human rights should be amongst the objectives of the agreement,
b) it must be clear that parties are under an obligation to comply with the norms made an "essential element" of the clause,
c) there should be a clarity on applicable standards, which could be done by a more general reference to human rights or by mentioning specific basic human rights instrument that the parties have adhered to,
d) the clause should provide for a political dialogue with involvement of the parliaments and representatives of civil society,
e) it should provide a detailed procedure for consultation, with a specific role for the parliaments,
f) it should contain a compulsory revision of appropriate measures taken, a "suspension of the suspension"-clause
g) it should support the notion of recourse to binding third party dispute settlement procedures in cases involving appropriate measures,
A proposed wording of the clause could then be:
(A) The aims of this [agreement/association] are: [...] the promotion and protection of respect for democratic principles and human rights, be they civil and political, or economic, social and cultural.
(B) The parties shall respect legally binding democratic principles and human rights [as set out in [legal instrument]] in their internal and external policies.
(C) Political dialogue shall cover all issues of common interest to the Parties, in particular […] and the obligations of the parties set out in Article B.
The European Parliament, the [national] parliament, and representatives from regional and sub-regional organizations and representatives of civil society shall be associated with this dialogue.
(D) If either party considers that the other party has failed to comply with Article B, it shall, except in a case of special urgency, supply the [Joint Council] with the relevant information required for a thorough examination of the situation with a view to seeking a solution acceptable to the parties. To this end, it shall invite the other party to hold consultations that focus on the measures taken or to be taken by the party concerned to remedy the situation.
The European Parliament, the [national] parliament, and representatives of civil society shall be associated with these consultations.
The consultations shall be conducted at the level and in the form considered most appropriate for finding a solution.
The consultations shall begin no later than [X] days after the invitation and shall continue for a period established by mutual agreement, depending on the nature and gravity of the violation. In any case, the consultations shall last no longer than [Y] days.
During consultations, the parties shall develop and agree specific benchmarks or targets with regard to the obligations of the parties in Article B, taking into account special circumstances of the party concerned. Benchmarks are mechanisms for reaching targets through the setting of intermediate objectives and timeframes for compliance.
If the consultations do not lead to a solution acceptable to both parties, if consultation is refused or in cases of special urgency, appropriate measures may be taken. Appropriate measures must be proportional to the violation and comply with international law.
Appropriate measures must be reviewed in the [Joint Council] every [X] months. They shall be revoked as soon as the reasons for taking them no longer prevail.
The term ‘cases of special urgency’ shall refer to exceptional cases of particularly serious and flagrant violation of Article B that require an immediate reaction. If measures are taken in cases of special urgency, they shall be immediately notified to the [Joint Council]. At the request of the party concerned, consultations may then be called in accordance with this Article.
In pure Community agreements
[Article E] Parties to the agreement
For the purposes of this Agreement, ‘parties’ shall mean, on the one hand, the Community, in accordance with its powers, and, on the other hand, [the other party].
- [1] Communication from the Commission 'on the inclusion of respect for democratic principles and human rights in agreements between the community and third countries', COM (95)216 final of 23 May 1995.
- [2] Article 60(1) and (3) of the Vienna Convention on the Law of Treaties provide that a 'material breach' of a bilateral treaty by one of the parties allows the other party to invoke the breach as a ground for terminating the treaty or suspending its operation in whole or in part. A 'material breach' is defined as a repudiation of the treaty not sanctioned by the Vienna Convention or the violation of a provision 'essential to the accomplishment of the object or purpose of the Treaty'.
- [3] COM(95)216 final, 23 May 1995.
- [4] SEC (61)0091
- [5] Resolution of the Council and of the Member States meeting in the Council on human rights, democracy and development, 28 November 1991, Bull. EC 11/1991, p. 122-3
- [6] Commission Communication on Governance and Development, 20 October 2003, COM (2003) 615 final
- [7] A4-0212/1996 - T4-0499/1996 - Report on the communication from the Commission on the inclusion of respect for democratic principles and human rights in agreements between the Community and third countries (COM(95)0216 - C4-0197/95)
- [8] A5-0084/2002 - Report on the European Union's role in promoting human rights and democratisation in third countries (COM(2001)252 - C5-0653/2001 - 2001/2276(COS))
- [9] A5-0274/2003 - T5-375/2003 - Annual report on human rights in the world in 2002 and European Union's human rights policy
STANOVISKO Výboru pro rozvoj (27. 9. 2005)
pro Výbor pro zahraniční věci
k doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie
2005/2057(INI)
Navrhovatel: Fernando Fernández Martín
NÁVRHY
Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
1. připomíná všeobecnou a nedělitelnou povahu lidských práv a provázanost mezi dodržováním lidských práv, demokracií a rozvojem;
2. připomíná, že nelze bojovat proti chudobě bez globálního přístupu zahrnujícího také ochranu lidských práv a dodržování demokratických hodnot a zásad;
3. zdůrazňuje, že všeobecná deklarace lidských práv a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech důrazně doporučují konání svobodných a spravedlivých voleb, které umožní vyjádřit svobodně projevenou vůli občanů a budou předpokládat přísné dodržování základních práv;
4. domnívá se, že k tomu, aby byly volby považovány za demokratické, svobodné a spravedlivé, musí být předem splněny určité podmínky: dodržování politických a občanských práv, respektování svobody projevu a přístupu k informacím, rovný přístup k veřejným sdělovacím prostředkům, dodržování politického pluralismu, který voličům umožňuje skutečný výběr;
5. připomíná, že lidská práva jsou nedílnou součástí vnější politiky Evropské unie a že doložka o demokracii a o lidských právech je podstatnou součástí dohod uzavřených se třetími rozvojovými i průmyslovými zeměmi a žádá její účinné uplatňování;
6. domnívá se, že souhlas evropských obyvatel s financováním veřejné rozvojové pomoci závisí také na schopnosti evropských vůdců nepodporovat politické režimy odpovědné za vážné a dlouhodobé porušování lidských práv; připomíná, že Evropský parlament má k dispozici vlastní mechanismy, které umožňují tato porušení jednotlivě odhalovat;
7. zdůrazňuje, že je nutné, aby poskytování pomoci bylo podmíněno dvojím způsobem – pozitivně, což znamená, že země, které učiní pokrok v oblasti lidských práv, dostanou pomoci více, a negativně v případě vážného a dlouhodobého porušování lidských práv a demokratických zásad;
8. žádá Komisi a Radu, aby přijaly konkrétní, ucelená a transparentní kritéria hodnocení procesu demokratizace třetích zemí, včetně demokratických voleb, z hlediska respektování lidských práv, právního státu a demokratizace společnosti obecně;
9. žádá o otevřenější postup ve fázi vyjednávání dohod, s větší účastí Evropského parlamentu a občanské společnosti;
10. žádá, aby doložka odkazovala na text, který mezi právními normami signatářské země zaujímá důležité místo a němž se bude třeba dohodnout ještě před podepsáním dohod;
11. doporučuje, aby byla v textu doložky zmínka o konkrétních nástrojích OSN na ochranu lidských práv, jako například Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o zákazu mučení, Úmluva o právech dítěte, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a Deklarace o právech příslušníků národnostních, etnických, náboženských a jazykových menšin;
12. připomíná, že plnění rozvojových cílů tisíciletí znamená globální závazek pro všechny mezinárodní činitele; z tohoto důvodu blahopřeje k rozhodnutí přijatému na vrcholné schůzce G8 odpustit dluh osmnácti nejchudším a nejzadluženějším zemím světa, stejně jako k závazku, který nedávno přijala EU, zvýšit procento pomoci Společenství na 0,56 % hrubého národního produktu do roku 2010 s cílem dosáhnout v roce 2015 0,7 % na podporu rozvojových cílů tisíciletí;
13. stále vyzývá regionální organizace a rozvojové země i další třetí země, se kterými má EU uzavřené dohody, aby se bezvýhradně zasazovaly o řádnou správu věcí veřejných, transparentnost a boj proti korupci, demokracii, právní stát a dodržování lidských práv a hospodářský pokrok, bez nichž nemají činnosti směřující k vymýcení chudoby žádný význam;
14. zdůrazňuje naléhavou potřebu podporovat úsilí o stabilizaci zemí, které se nacházejí v postkonfliktní situaci;
15. zdůrazňuje, že je důležité, aby v případě sankcí byli místní obyvatelé postiženi co nejméně, a to pomocí zavedení takové podpory, která bude, tam kde je to možné, poskytována přímo obyvatelům, případně prostřednictvím OSN a nevládních organizací; připomíná, že humanitární pomoc je za všech okolností politicky nestranná a je nutné, aby byla poskytnuta vždy, kdy je třeba;
16. zdůrazňuje příkladnou hodnotu dohody z Cotonou, jejíž hlavní zásluhy jsou:
- výslovně odkazuje na mezinárodní závazky v oblasti dodržování lidských práv jako na základní prvky dohody a obsahuje doložku o pozastavení pro případ porušování, po uplatnění postupu konzultace (článek 96), při kterém může každá strana vyslovit svůj názor a pokusit se najít jiné řešení než sankce,
- skutečnost, že platí v 77 zemích, tj. ve velké většině třetích zemí, s nimiž EU uzavřela dohody,
- je jedinou smlouvou, jež vedla k sankcím a je relativně účinná;
17. připomíná, že transparentnost je jednou ze zásad, na které musí být všechny sankce založeny, a žádá, aby se Evropský parlament do tohoto procesu více zapojil; vyzývá Komisi a Radu, aby vůči všem třetím zemím, které nedodržují doložky o lidských právech, uplatňovaly transparentní a důsledné sankce založené na zřetelných kritériích, s cílem vyvarovat se politiky dvojího metru;
18. vítá úpravu podepsanou dne 24. června v Lucemburku, jež stanoví, že do dohody z Cotonou bude začleněna nová příloha, která bude definovat podmínky politického dialogu z pohledu lidských práv, demokratických zásad a dodržování právního státu;
19. vyzývá Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU, aby pokračovalo ve své snaze stát se plnoprávným účastníkem politického dialogu v oblasti lidských práv;
20. zastává názor, že země AKT musí stále dbát na to, aby preventivně sledovaly případy porušování lidských práv; domnívá se také, že tyto země musí vyvinout příslušnou iniciativu při zjišťování a trestání případů porušování lidských práv;
21. lituje, že zahájení nebo ukončení sankcí neodpovídá vždy objektivním kritériím, jak dokazuje částečné obnovení spolupráce se Súdánem v lednu 2005, přes pokračující extrémně vážné porušování lidských práv v oblasti Dárfúru;
22. doporučuje výměnu výročních zpráv o lidských právech mezi EU a signatářskou zemí dohody a vytvoření mechanismu konzultace s nevládními organizacemi;
23. žádá, aby v každé zemi, se kterou byla podepsána dohoda obsahující doložku o demokracii, byl jmenován jeden člen delegace Komise, který bude dbát na její dodržování;
24. vyzývá Radu a Komisi, aby svou politiku v oblasti sankcí koordinovaly s ostatními mezinárodními organizacemi, a posílily tak jejich účinnost.
POSTUP
|
Název |
Doložka o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie | |||||
|
Číslo postupu |
||||||
|
Příslušný výbor |
AFET | |||||
|
Výbor požádaný o stanovisko |
DEVE | |||||
|
Užší spolupráce |
ne | |||||
|
Navrhovatel |
Fernando Fernández Martín | |||||
|
Projednání ve výboru |
29.8.2005 |
26.9.2005 |
|
|
| |
|
Datum přijetí pozměňovacích návrhů |
26.9.2005 | |||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
pro: proti: zdrželi se: |
26 0 3 | ||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Margrete Auken, Alessandro Battilocchio, Margrietus van den Berg, Danutė Budreikaitė, Thierry Cornillet, Nirj Deva, Koenraad Dillen, Alexandra Dobolyi, Fernando Fernández Martín, Michael Gahler, Hélène Goudin, Filip Andrzej Kaczmarek, Maria Martens, Miguel Angel Martínez Martínez, Gay Mitchell, Luisa Morgantini, José Javier Pomés Ruiz, Pierre Schapira, Jürgen Schröder, Feleknas Uca, Anna Záborská, Jürgen Zimmerling | |||||
|
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování |
Marie-Hélène Aubert, John Bowis, Linda McAvan, Karin Scheele, Anne Van Lancker, Anders Wijkman, Gabriele Zimmer | |||||
|
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování |
| |||||
STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (12. 10. 2005)
pro Výbor pro zahraniční věci
k doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie
(2005/2057(INI))
Navrhovatel: Glyn Ford
NÁVRHY
Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
1. vítá obecnou praxi Evropského společenství, která spočívá ve vkládání doložek o lidských právech a demokracii – tzv. „zásadní předmětné ustanovení“ a „doložky o neplnění“ – do svých mezinárodních dohod od roku 1992, zároveň však konstatuje, že v určitých případech se tato doložka uplatňuje selektivním způsobem;
2. vyzývá Komisi, aby standardní doložku o lidských právech vkládala do všech budoucích mezinárodních smluv, včetně obchodních dohod pro jednotlivá odvětví uzavřených s třetími zeměmi a autonomních obchodních opatření poskytovaných třetím zemím; dále vyzývá Komisi, aby pro posouzení, zda jednotlivé země tuto doložku dodržují, stanovila pro každou zemi konkrétní priority;
3. navrhuje stanovení specifických měřítek v oblasti lidských práv a demokracie na základě politického dialogu, v souladu s příslušnými mezinárodními standardy a s mezinárodními smlouvami;
4. vyzývá Komisi, aby zavedla monitorovací mechanismus, který by vázal provádění a pozastavení platnosti obchodních dohod a autonomních obchodních opatření na dodržování základních demokratických standardů, jakož i lidských práv a práv menšin přijímajícím státem, jak to uvádí výroční zpráva Evropského parlamentu o stavu lidských práv ve světě;
5. vyzývá v tomto ohledu Komisi, aby plně zapojila Parlament do posuzování plnění doložek o lidských právech nebo podobných požadavků na dodržování základních demokratických standardů a na dodržování lidských práv a práv menšin obsažených v těchto dohodách; zdůrazňuje, že v zájmu lepšího sledování situace v oblasti lidských práv je důležité konzultovat při tomto posuzování občanskou společnost ;
6. zdůrazňuje, že dočasné pozastavení platnosti obchodních dohod a autonomních obchodních opatření by mělo být prováděno v souladu s objektivními a transparentními kritérii, která budou stejná pro jednotlivé země, a jasně upraveno doložkou o zániku smlouvy, která by měla být součástí každé mezinárodní dohody v tom smyslu, že třetí země musí začít dodržovat lidská práva nejpozději k datu skončení lhůty, po kterou byla platnost dohod pozastavena;
7. doporučuje, aby Komise vypracovala objektivní a transparentní metodiku, která by jasně vymezila přesný vztah mezi dodržováním standardů lidských práv třetími zeměmi a náležitou reakcí Společenství;
8. je toho názoru, že zřizování stálých podskupin nebo podvýborů pro lidská práva v rámci mezinárodních dohod, včetně odvětvových obchodních dohod, by určitě přispělo k dalšímu rozvíjení strukturovaného dialogu o lidských právech a demokratických zásadách;
9. vyzývá Radu a Komisi, aby plně zapojily Evropský parlament do vytváření takového systému ochrany lidských práv;
10. vyzývá Komisi, aby lépe využívala znalostí občanské společnosti o místní situaci v oblasti lidských práv, protože v současných koncepčních dokumentech nejsou tyto znalosti dostatečně využívány;
11. vyzývá ty poslance Parlamentu, kteří se účastní pracovních cest do jednotlivých zemí, aby se aktivně zabývali situací v oblasti lidských práv a uváděli svá zjištění ve svých závěrečných zprávách; vyzývá Komisi, aby tato zjištění zahrnovala do své politiky.
POSTUP
|
Název |
Doložka o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie | |||||
|
Číslo postupu |
||||||
|
Příslušný výbor |
AFET | |||||
|
Výbory požádané o stanovisko |
INTA DEVE | |||||
|
Užší spolupráce |
ano | |||||
|
Navrhovatel |
Glyn Ford 30.8.2005 | |||||
|
Projednání ve výboru |
30.8.2005 |
12.9.2005 |
|
|
| |
|
Datum přijetí pozměňovacích návrhů |
11.10.2005 | |||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
pro: proti: zdrželi se: |
20 1 0 | ||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Jean-Pierre Audy, Enrique Barón Crespo, Jean-Louis Bourlanges, Nigel Farage, Béla Glattfelder, Jacky Henin, Alain Lipietz, Erika Mann, Helmuth Markov, David Martin, Javier Moreno Sánchez, Georgios Papastamkos, Tokia Saïfi, Peter Šťastný, Robert Sturdy, Johan Van Hecke, Zbigniew Zaleski | |||||
|
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování |
Panagiotis Beglitis, Danutė Budreikaitė, Elisa Ferreira, Filip Andrzej Kaczmarek, Jörg Leichtfried, Antolín Sánchez Presedo, Mauro Zani | |||||
|
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování |
Syed Kamall | |||||
POSTUP
|
Název |
Doložka o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie | ||||||||||||
|
Číslo postupu |
|||||||||||||
|
Základ v jednacím řádu |
Rule 45 | ||||||||||||
|
Příslušný výbor Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení |
AFET 12.5.2005 | ||||||||||||
|
Výbory požádané o stanovisko Datum oznámení na zasedání |
INTA 12.5.2005 |
DEVE 12.5.2005 |
|
|
| ||||||||
|
Návrh(y) usnesení začleněný(é) do zprávy |
- |
|
| ||||||||||
|
Zpravodaj Datum jmenování |
Vittorio Agnoletto 1.2.2005 |
| |||||||||||
|
Předchozí zpravodaj(ové) |
- |
| |||||||||||
|
Projednání ve výboru |
10.10.2005 |
21.11.2005 |
22.11.2005 |
|
| ||||||||
|
Datum přijetí |
23.11.2005 | ||||||||||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
pro: proti: zdrželi se: |
56 1 2 | |||||||||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Vittorio Agnoletto, Angelika Beer, André Brie, Elmar Brok, Simon Coveney, Ryszard Czarnecki, Véronique De Keyser, Giorgos Dimitrakopoulos, Camiel Eurlings, Alfred Gomolka, Klaus Hänsch, Richard Howitt, Anna Ibrisagic, Toomas Hendrik Ilves, Jelko Kacin, Helmut Kuhne, Joost Lagendijk, Vytautas Landsbergis, Cecilia Malmström, Francisco José Millán Mon, Pierre Moscovici, Pasqualina Napoletano, Baroness Nicholson of Winterbourne, Raimon Obiols i Germà, Vural Öger, Justas Vincas Paleckis, Alojz Peterle, Tobias Pflüger, João de Deus Pinheiro, Paweł Bartłomiej Piskorski, Michel Rocard, Raül Romeva i Rueda, Libor Rouček, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Jacek Emil Saryusz-Wolski, György Schöpflin, Gitte Seeberg, István Szent-Iványi, Konrad Szymański, Antonio Tajani, Paavo Väyrynen, Inese Vaidere, Geoffrey Van Orden, Ari Vatanen, Luis Yañez-Barnuevo García, Josef Zieleniec | ||||||||||||
|
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování |
Árpád Duka-Zólyomi, Kinga Gál, Marie Anne Isler Béguin, Tunne Kelam, Jaromír Kohlíček, Janusz Onyszkiewicz, Doris Pack, Aloyzas Sakalas, Csaba Sándor Tabajdi, María Elena Valenciano Martínez-Orozco, Marcello Vernola | ||||||||||||
|
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování |
Thomas Wise, Sylwester Chruszcz | ||||||||||||
|
Datum předložení – A[6] |
23.1.2006 |
A6-0004/2006 | |||||||||||