ZPRÁVA  o sociální ochraně a sociálním začlenění

8. 2. 2006 - (2005/2097(INI))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
Zpravodajka: Edit Bauer

Pozměňovací návrhy

• 001-006 (PDF - 104 KB)
• 001-006 (DOC - 99 KB)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o sociální ochraně a sociálním začlenění

(2005/2097(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na sdělení Komise nazvané: „Předloha společné zprávy o sociální ochraně a sociálním začlenění“ (KOM(2005)0014),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise „Příloha k předloze společné zprávy o sociální ochraně a sociálním začlenění“ (SEC(2005)0069),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise o sociálním začlenění v nových členských státech: shrnutí společných memorand o sociálním začlenění (SEC(2004)0848),

–   s ohledem na závěry předsednictví Evropské rady v Bruselu ze dnů 22. a 23. března 2005,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2005 o střednědobém hodnocení Lisabonské strategie,[1]

–   s ohledem na sdělení Komise o Sociální agendě (KOM(2005)0033),

–   s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/600/ES ze dne 12. července 2005 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států [2],

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 50/2002/ES ze dne 7. prosince 2001, kterým se zavádí akční program Společenství pro podporu spolupráce členských států v boji proti sociálnímu vyloučení[3],

–   s ohledem na čl. 27 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte Organizace spojených národů, v němž se uvádí, že státy „uznávají právo každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj“,

–   s ohledem na čl. 27 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte Organizace spojených národů, který uznává, že za zajištění takové životní úrovně zodpovídají v první řadě rodiče, a který stanovuje, že státy „činí potřebná opatření pro poskytování pomoci rodičům [...] k uskutečňování tohoto práva a v případě potřeby poskytují materiální pomoc a podpůrné programy, zejména v oblasti zabezpečení potravin, šatstva a bydlení“,

–   s ohledem na sdělení Komise o modernizaci sociální ochrany pro rozvoj vysoce kvalitní, dostupné a udržitelné zdravotní péče a dlouhodobé péče: podpora národních strategií s využitím „otevřené metody koordinace“ (KOM(2004)0304),

–   s ohledem na Zelenou knihu Komise nazvanou: „Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny“ (KOM(2005)0094),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2002 o sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a Sociálnímu výboru a Výboru regionů „Předloha společné zprávy o sociálním začlenění“[4],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 5. června 2003 o používání otevřené metody koordinace[5],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 24. září 2003 o společné zprávě Komise a Rady o přiměřených a udržitelných důchodech[6],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 28. dubna 2005 o modernizaci sociální ochrany a rozvoji vysoce kvalitní zdravotní péče[7],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2005 o Sociální agendě na období let 2006–2010[8],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2005 o sociálním začlenění v nových členských státech[9],

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6‑0028/2006),

A. vzhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady v Lisabonu v březnu 2000 Evropská unie definovala zevrubnou strategii zaměřenou na dlouhodobý hospodářský růst, plnou zaměstnanost, sociální soudržnost a udržitelný rozvoj ve společnosti založené na vědomostech, know-how a inovaci; vzhledem k tomu, že pět let poté cíle této strategie nebyly ani zdaleka dosaženy,

B.  vzhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady v Nice v roce 2000 se členské státy zavázaly, že do roku 2010 dosáhnou zásadního a viditelného omezení chudoby a sociálního vyloučení,

C. vzhledem k tomu, že sociální začlenění je jako jedno ze základních práv otázkou lidské důstojnosti,

D. vzhledem k tomu, že za určitých podmínek může sociální začlenění přímo a výrazně přispět k hospodářskému rozvoji,

E.  vzhledem k tomu, že sociální začlenění je záležitostí sociální soudržnosti, která představuje základní hodnotu Evropské unie a nástroj v boji proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, a kterým se rozumí boj proti plýtvání lidskými zdroji a proti závažným důsledkům demografických změn,

F.   vzhledem k tomu, že podle statistických údajů pocházejících ze zdrojů OECD stárne populace zemí, které jsou členy této organizace, a zatímco v současné době připadá na 100 pracovníků 38 důchodců, mohl by se výhledově při nezměněné politice zaměstnanosti tento poměr zvýšit až na 70 důchodců připadajících na stovku pracovníků,

G. vzhledem k tomu, že by se modernizace sociální ochrany neměla soustřeďovat pouze na zajištění finanční udržitelnosti, ale sdílení rizik, jimž jedinci nemohou čelit samostatně, podpora hospodářského růstu a zaměstnanosti a zajištění jejich udržitelnosti,

H.  znovu proto zdůrazňuje, že sociální ochrana založená na všeobecnosti, spravedlnosti a solidaritě je základním prvkem evropského sociálního modelu,

Ústřední body

1.  vítá výše zmíněnou společnou zprávu, která poprvé pokrývá jak sociální ochranu, tak sociální začlenění na úrovni všech 25 členských států EU a která se zabývá pokroky členských států při plnění cílů, na nichž se dohodla Evropská rada během svého zasedání v Lisabonu; upozorňuje, že tato zpráva usiluje o klíčový zásah do boje proti sociálnímu vyloučení a úsilí o vymýcení chudoby do roku 2010 a dále o pomoc členským státům při reformě systémů sociální ochrany s cílem zajistit poskytování služeb vysoké kvality a jejich přiměřenost a udržitelnost v budoucnosti;

2.  upozorňuje, že se ve společné zprávě uvádí, že boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení zůstává pro Unii a její členské státy hlavní výzvou, neboť číselné údaje o chudobě a sociálním vyčlení založené na příjmech v Unii jsou značné, kdy 68 miliónů obyvatel EU, tj. 15 % populace, žilo v roce 2002 na pokraji chudoby;

3.  upozorňuje, že navzdory významným strukturálním zlepšením na trhu práce EU během posledního desetiletí je úroveň zaměstnanosti a zapojenosti v EU nedostačující a že mnohé členské státy čelí vysoké míře nezaměstnanosti zvláště některých skupin obyvatelstva, jako jsou mladí lidé, starší pracovníci, ženy a lidé se specifickými znevýhodněními; dále upozorňuje na to, že vyloučení z trhu práce má nejen celostátní, ale i místní a regionální rozměr;

4.  upozorňuje na skutečnost, že v důsledku nedávného oslabení hospodářství, které s sebou nese rostoucí nezaměstnanost a méně pracovních příležitostí, je více lidí vystaveno hrozbě chudoby a vyloučení a dále se zhoršuje postavení již dříve postižených obyvatel; tento problém se týká především některých členských států, které se dlouhodobě potýkají s problémem nezaměstnanosti nebo nečinnosti;

5.  zdůrazňuje, že zaměstnání je považováno za nejúčinnější ochranu proti chudobě a že je tedy vhodné zachovat finanční atraktivnost práce pomocí opatření motivujících k zaměstnávání žen, a tak, že se stanoví kvalitativní cíle pro budoucí nabízená místa;

Sociální začlenění

6.   v této souvislosti se domnívá, že je nutné podporovat a rozšiřovat aktivity v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení s cílem zlepšit situaci lidí nejvíce vystavených riziku chudoby a vyloučení, jako jsou lidé vykonávající příležitostné práce, nezaměstnaní, domácnosti s jedním rodičem (jejichž hlavou je většinou žena), starší osamocené osoby, ženy, rodiny s více závislými příslušníky, znevýhodněné děti, dále etnické menšiny, nemocné nebo postižené osoby, bezdomovci, oběti obchodování s lidmi a oběti drogové nebo alkoholové závislosti;

7.  domnívá se, že je nutné identifikovat těžkosti, jimž čelí znevýhodněné skupiny obyvatelstva při vstupu nebo setrvání na trhu práce, včetně lidí s postižením, etnických menšin a přistěhovalců; vyzývá členské státy, aby podporovaly integraci osob se znevýhodněním s cílem předcházet jejich sociálnímu vyloučení a bojovat s ním, dále aby podporovaly vzdělávání, vytváření pracovních míst, odborné vzdělávání a zdokonalování, sladění pracovního a rodinného života i právo na rovný přístup ke zdravotní péči a důstojnému bydlení a zajistily udržitelnost systémů sociální ochrany; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je nezbytné zlepšit srovnatelnost údajů;

8.  upozorňuje na skutečnost, že základními nástroji pro boj proti nezaměstnanosti jsou odstranění znevýhodnění v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a zlepšování kvalifikace pracovních sil bez ohledu na věk, pro muže i ženy a etnické i národnostní menšiny; upozorňuje rovněž na skutečnost, že řešení těchto nerovných příležitostí bude mít zvláštní význam při plnění Lisabonských cílů v oblasti zaměstnanosti, kvality zaměstnání a sociálního začlenění;

9.  v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě romské menšiny je žádoucí uplatnit veškerou motivaci, aby její členové měli zájem o další vzdělávání svých dětí, rozvíjení jejich kladných vlastností a dovedností a jejich prezentace na veřejnosti; domnívá se, že na příkladech úspěšných Romů lze dokazovat, že etnická příslušnost není v demokratické společnosti překážkou,

10. vyzývá členské státy, aby si předávaly nejosvědčenější postupy při prevenci předčasného ukončování školní docházky, ke zvyšování úrovně dosaženého vzdělání, zejména jazykového a v oblasti nových technologií, usnadnění přechodu ze školy do zaměstnání, zlepšení přístupu ke vzdělání a odborné přípravě pro znevýhodněné skupiny, včetně méně kvalifikovaných a starších pracovníků, a aby položily základy pro přístup všech k celoživotnímu vzdělávání; zdůrazňuje, že tyto strategie by měly oslovit všechny zainteresované strany, včetně sociálních partnerů, avšak i občanskou společnost a poskytovatele vzdělání;

11. s cílem omezit sociální vyloučení osob starších padesáti let a usnadnit jejich udržení se na trhu práce doporučuje členským státům, aby předcházely rizikům přerušení zaměstnání tím, že budou rozvíjet přístup k celoživotnímu vzdělávání;

12. v souvislosti s tímto se domnívá, že vzhledem k prospěchu, který zaměstnavatelé mají z kvalifikované pracovní síly, je samozřejmým předpokladem jejich vyšší zapojení do procesu celoživotního vzdělávání;

13. poukazuje nicméně na skutečnost, že v řadě případů ani dostatečná úroveň vzdělání nebo četné rekvalifikace nejsou zárukou získání zaměstnání; zdůrazňuje proto potřebu využívat ve větší míře veřejně prospěšné práce, jejichž cílem není dosahovat zisku;

14. zdůrazňuje, že ve čtrnácti ze sedmnácti členských států,pro něž jsou dostupné údaje,[10] vzrostla během devadesátých let dětská chudoba; upozorňuje na skutečnost, že dětská bída se trvale týká většinou domácností s jedním rodičem, velkých rodin se třemi nebo více závislými dětmi, přistěhovalců, příslušníků etnických menšin a nezaměstnaných nebo nedostatečně zaměstnaných rodičů; zdůrazňuje, že hlavní pozornost na úrovni EU a členských států by se měla věnovat prevenci a odstranění mezigeneračního přenášení chudoby a že by tato opatření měla být podporována z příslušných finančních zdrojů (např. větším využíváním strukturálních fondů, zejména Evropského sociálního fondu); zdůrazňuje, že k ukazatelům chudoby se musí přistupovat z perspektivy dětí a osaměle žijících osob; ačkoli je zřejmé, že dětskou chudobu nelze omezit, pokud se současně neomezí chudoba domácností a nezajistí dostupnost velmi kvalitních služeb pro všechny občany;

15. upozorňuje, že podle zdrojů Eurostatu se v Evropské unii rodí již třetina dětí mimo instituci manželství, a toto číslo rok od roku roste; domnívá se, že tento trend svědčí o potřebě hledat účinné mechanismy napomáhající fungování různých typů rodin jako instituce;

16. domnívá se, že sociální služby zaměřené na děti a péče o dítě jsou důležitou vstupní podmínkou pro prevenci a omezení dětské chudoby, sociálního vyloučení a diskriminace a usnadnění sladění pracovního a rodinného života; zdůrazňuje potřebu zajištění snadného a rovného přístupu všech dětí ke vzdělání; uznává, že v tomto ohledu při poskytování služeb hrají zásadní roli soukromí provozovatelé;

17. vyzývá Komisi, aby předložila Zelenou knihu o dětské chudobě, v níž stanoví jasné cíle a příslušná opatření pro odstranění dětské chudoby jako kroky pro sociální začlenění chudých dětí;

18. vyzývá Komisi, aby vložila více úsilí do zavedení „Charty dítěte“, která by usilovala o pokrok v oblasti dodržování práv dítěte ve vnitřní i vnější politice EU;

19. upozorňuje na potřeby mladých lidí při řešení těžkostí, jimž musí čelit při ukončení vzdělávání a přechodu do zaměstnání v souvislosti s integrací do hospodářského a sociálního života, a kteří se mohou snadněji stát oběťmi sociálního vyloučení; vyzývá členské státy, aby zajistily, že problému nezaměstnanosti mladých lidí bude věnována pozornost jako samostatné prioritě, a to prostřednictvím zvláštních politik a odborné přípravy, včetně podpory vlastních iniciativ a podnikatelského ducha;

20. vyzývá členské státy, aby rozvíjely celkové strategie na podporu hospodářského, sociálního, kulturního a ekologického rozvoje zeměpisně odlehlých regionů, ostrovů a zemědělských oblastí s cílem vyřešit problém vyloučení a chudoby a nedovolit, aby byl přenášen z generace na generaci;

21. zdůrazňuje potřebu zvýšit zaměstnanost žen odstraněním překážek, které ženám brání ve vstupu na trh práce, a obzvláště podporou rozhodnutí starších žen zůstat na trhu práce déle;

22. doporučuje členským zemím, aby podpořily politiku růstu a zaměstnanosti žen a usnadnily přístup žen ke kvalitním pracovním místům a prosazovaly rovnost v odměňování;

23. zdůrazňuje, že rozvoj aktivity žen musí být vnímán nejen jako nezbytná ochrana vůči rizikům chudoby, kterými trpí zejména ženy, ale rovněž jako prostředek k udržení rovnováhy mezi počtem ekonomicky aktivní a neaktivní populace, která je ohrožena stárnutím obyvatelstva;

24. v této souvislosti vyzývá členské státy, aby se soustředily na odstranění nerovných podmínek na trhu práce, jakými jsou rozdíly v zaměstnanosti či nezaměstnanosti žen a mužů a ve vykonávání atypických profesí, oddělování mužů a žen v různých sektorech a profesích, rozdíly v jejich platovém ohodnocení, nestejný status a nedostatečné obsazování žen do vedoucích pozic; domnívá se, že tímto úsilím by členské státy být nápomocny při přijímání osobních rozhodnutí tak, že umožní sladění pracovního a rodinného života a zpřístupnit kvalitní a cenově přijatelné pečovatelské služby pro děti a další závislé rodinné příslušníky; a dále zastává přesvědčení, že je nutné zajistit zahrnutí otázky rovnosti pohlaví do všech politik a programů;

25. dále vyzývá členské státy, aby podnikly kroky, jimiž zajistí, že ženy nebudou při výpočtu důchodu postihovány za přerušení pracovní činnosti kvůli mateřské nebo rodičovské dovolené;

26. vyzývá členské státy, aby v rámci boje proti vysokému stupni vyloučení etnických menšin a přistěhovalců vypracovaly a uplatňovaly opatření, včetně opatření pro zajištění větší informovanosti, s cílem začlenit tyto cílové skupiny do stávajícího trhu práce, dále aby prosazovaly právní předpisy pro potírání obchodu s lidmi a diskriminace a zajistily jejich sociální začlenění zvláštními opatřeními a komplexními programy spojenými se speciálními vzdělávacími programy, a aby jim dopomohly k uspokojivým životním a bytovým podmínkám jakožto předpokladům sociálního začlenění;

27. naléhá na Komisi, aby předložila návrhy na vytvoření odpovídajícího právního rámce pro odstranění diskriminace osob s postižením, který bude podporovat rovné příležitosti a plné začlenění těchto osob do pracovního prostředí, společnosti a politiky a to prostřednictvím návrhu směrnice podle článku 13 Smlouvy, která zahrne dosud opomíjené oblasti;

28. zdůrazňuje nutnost zlepšit bytové podmínky a zvláště dostupnost bytů pro neprivilegované skupiny obyvatel, kterých se chudoba zvláště dotýká, jako jsou znevýhodněné osoby nebo staří lidé, kteří se nemohou o sebe sami starat; požaduje, aby se více pozornosti věnovalo bezdomovcům především poskytováním základní péče, výukou základních dovedností a podporou sociálního začlenění, což si vyžádá zavedení veřejných politik, které těmto lidem zaručí dostupnost bydlení, zdravotní péče a vzdělání;

29. navíc se v této souvislosti domnívá, že k těmto základním dovednostem, jejichž výuka by byla zaměřena nejen na pěstování schopností umět se postarat o sebe sama, ale i na výchovu k solidaritě s méně schopnými, by měla být soustavně vedena celé evropská společnost, a to od základního školství;

30. plně podporuje záměr Komise zorganizovat Evropský rok rovných příležitostí pro všechny v roce 2007; je toho názoru, že tato akce pomůže přitáhnout pozornost k významu této problematiky, zhodnotit výsledky dosažené v celé EU a vytvořit rámec pro další politická opatření a iniciativy s cílem rozšířit nediskriminační právní předpisy EU, které se budou zabývat přímou a nepřímou diskriminací a rovnými právy mužů a žen ve všech oblastech;

31. vítá, že se pozornost soustředila na to, že nejvíce sociálně znevýhodnění občané zpravidla žijí v nejhorším sociálním prostředí a že by se tato skutečnost měla zvažovat při řešení problému sociálního vyloučení;

32. vyzývá Komisi, aby přijala právní opatření proti členským státům, které neuplatňují směrnici o nediskriminaci, která vychází z článku 13 Smlouvy o ES, nebo které tuto směrnici nezačlenily do svých právních předpisů;

33. znovu potvrzuje, že je nezbytné lépe sladit shromažďování údajů a společné ukazatele, které zohlední jak věkové rozdíly, tak i rozdíly mezi muži a ženami, protože ukazatelé tohoto typu hrají zásadní roli při sledování a vyhodnocování politik zaměřených na chudobu a sociální vyloučení;

34. domnívá se, že skutečné přijetí otázky sociálního začlenění do politického programu by mělo být zaručeno systematickým vyhodnocováním politik ex-ante a ex-post jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU;

35. upozorňuje, že do programu sociálního začlenění by se měli zapojit klíčoví činitelé na místní nebo regionální úrovni, jako jsou např. místní orgány zodpovědné za politiky sociálního začlenění, sociální partneři, nevládní organizace a lidé s vlastními zkušenostmi s chudobou a sociálním vyloučením;

36. podporuje úmysl Komise věnovat zvláštní pozornost boji proti chudobě tím, že vyhlásí Evropský rok boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě;

Sociální ochrana

37. domnívá se, že rychlé změny v důsledku globalizace a rozsáhlého využívání informačních a komunikačních technologií zvyšují zranitelnost vůči sociálním rizikům a vyžadují přijetí efektivnějších opatření sociální ochrany s cílem zajistit právo všech na tuto ochranu;

38. upozorňuje, že systémy sociálního zabezpečení a dávek často reagují pomalu na flexibilnější způsoby zaměstnávání a samostatné výdělečné činnosti a neposkytují náležitou podporu, což může být překážkou při vstupu do zaměstnání; domnívá se proto, že by tato otázka měla být zvážena při modernizaci výše zmíněných systémů;

39. domnívá se, že současné demografické trendy – stárnutí obyvatel v produktivním věku a pokles jejich počtu – představují střednědobou a dlouhodobou výzvu pro finanční udržitelnost systémů sociální ochrany;

40. v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné podporovat vytváření a provádění komplexních strategií zaměřených na stárnutí populace s cílem umožnit pracovníkům zůstat déle aktivní a nabádat zaměstnavatele, aby najímali a ponechávali si starší pracovníky;

41. naléhá na Komisi, aby předložila návrhy na vytvoření odpovídajícího právního rámce pro vymýcení diskriminace osob na základě věku;

42. v této souvislosti se domnívá se, že Evropský sociální fond může hrát významnou roli při začleňování a opětovném začleňování starších pracovníků na trh práce a v obecnějším smyslu při sociálním začlenění zranitelných a/nebo sociálně vyloučených skupin;

43. domnívá se, že pro finanční udržitelnost důchodových systémů je zapotřebí hospodářský růst, adekvátní produktivita, vysoká zaměstnanost a aktivní podpora celoživotního vzdělávání, kvality práce a bezpečnosti a zdraví na pracovišti;

44. doporučuje, aby důchodové systémy obsahovaly nejen širokou škálu různých forem sociálního pojištění a připojištění (ať už vyplývajícího ze zákona nebo uzavřených individuálně), ale aby zabezpečily co nejvyšší míru sociální spravedlnosti v důchodových systémech;

45. zastává názor, že kvůli předcházení nežádoucím důsledkům pro zaměstnanost by se měly reformy veřejných důchodových systémů vyvarovat navyšování celkového zdanění příjmů, avšak měly by dosáhnout patřičnou rovnováhu mezi daní z příjmu a daněmi z jiných zdrojů;

46. vyzývá členské státy, aby posílily správní a institucionální kapacitu, včetně zlepšení rovného přístupu ke kvalitním službám, především v oblasti zdravotní a dlouhodobé péče, sociálního zabezpečení, sociálních služeb, včetně poskytování poradenství o sociálních právech, služeb pro děti, služeb přepravy nebo mobility, služeb zaměřených na opětovné začlenění na trh práce a služeb odborné přípravy;

47. očekává, že dokument Komise o minimálních příjmech může užitečně přispět k diskusi o sociálním začlenění a sociální ochraně;

48. vítá rozhodnutí Rady zavést otevřenou metodu koordinace v oblasti zdravotní a dlouhodobé péče; zdůrazňuje, že organizace a poskytování zdravotní péče spadá do kompetence členských států a měla by v ní nadále zůstat; znovu zdůrazňuje svou podporu tří základních cílů zdravotní a dlouhodobé péče: všeobecné dostupnosti péče bez ohledu na výši příjmů nebo majetek, vysokou kvalitu a finanční udržitelnost;

49. zdůrazňuje, že zvláštní pozornost by se měla věnovat osobám, které potřebují dlouhodobou nebo nákladnou péči a které čelí specifickým problémům při přístupu k péči; upozorňuje, že vedle zásady zdravotního pojištění se systémy zdravotní péče musí zakládat i na solidaritě;

50. dále se zasazuje o vytvoření potřebných sociálních služeb v souvislosti s péčí o závislé osoby, tj. osoby neschopné samostatně vykonávat základní každodenní úkony;

51. upozorňuje, že ačkoli veřejné důchodové systémy by měly zůstat pro lidi v důchodu důležitým zdrojem příjmů, mohou být při získávání dodatečných důchodových nároků doplněny o individuální zajištění formou podnikového nebo soukromého důchodového pojištění;

52. v této souvislosti zdůrazňuje, že je nutné sladit veškeré informace a monitorovací systémy, které sledují důsledky pro příjmy a životní úroveň jednotlivců;

53. zdůrazňuje, že je nezbytné nepřetržitě vyhodnocovat efektivitu důchodových systémů z hlediska jejich finanční udržitelnosti a plnění sociálních cílů;

54. vyzývá Evropskou Radu, aby na své vrcholné schůzce na jaře 2006 v zájmu modernizace a zjednodušení otevřené metody koordinace schválila jednotný rámec pro oblast sociální ochrany a začlenění a seznam základních cílů pro oblast sociálního začlenění, důchodů a zdravotní a dlouhodobé péče;

56. vyzývá členské státy a Komisi, aby v budoucnu při uplatňování otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany a začlenění věnovaly zvýšenou pozornost otázkám sladění práce a rodinného života, zvláště dostupnosti služeb péče o dítě, rodinným příjmům a podíl zaměstnaných matek;

57. vyzývá členské státy, aby optimálně využívaly možnosti nabízené v rámci procesu otevřené metody komunikace jako nástroj politiky v oblasti zaměstnanosti, sociální ochrany, sociálního začlenění, důchodů a zdravotní péče;

58. vyzývá členské státy, a to zvláště nové členské státy, aby přezkoumaly své důchodové systémy, přičemž zohlední znatelně nižší očekávanou délku života mužů a značné rozdíly v příjmech mužů a žen, jež se odráží na výši důchodů ovdovělých žen, které se tak dostávají pod hranici chudoby;

59. zdůrazňuje, že vytvoření a podpora systémů sociálního zabezpečení úzce souvisí s Lisabonskými cíli a že mohou významně přispět k vyšší zaměstnanosti a hospodářskému růstu, větší solidaritě mezi muži a ženami a lepšímu sociálnímu začlenění;

60. znovu zdůrazňuje své přesvědčení, že musí být vyjasněna a posílena jeho role – jako orgánu přímo zastupujícího občany Evropy – při provádění otevřené metody koordinace za účelem zajistit tomuto procesu demokratickou legitimitu;

61. vyzývá Radu a Komisi, aby zahájily jednání s Evropským parlamentem o interinstitucionální dohodě, která stanoví pravidla pro výběr politik, na něž se bude vztahovat otevřená metoda koordinace, a která zaručí jednotné uplatňování této metody, na níž se bude neomezeně a stejnou měrou podílet Evropský parlament;

62. zdůrazňuje, že taková inerinstitucionální dohoda musí obsahovat pravidla pro účast Evropského parlamentu při stanovování cílů a ukazatelů, přístup k dokumentům, účast na schůzích, sledování pokroku a dohledu nad ním, informování o zprávách a nejlepších metodách a postup, který umožní, aby se otevřená metoda koordinace stala metodou Společenství;

°

° °

63. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Výboru pro sociální ochranu, členským státům, parlamentům členských států a přistupujícím a kandidátským zemím.

• [1]  Úř. věst. C 320, 15. 12. 2005, s. 164..
• [2]  Úř. věst. L 205, 6. 8. 2005, s. 21.
• [3]  Úř. věst. L 10, 12. 1. 2002, s. 1.
• [4]  Úř. věst C 261E, 30. 10. 2003, s. 136.
• [5]  Úř. věst C 68E, 18. 3. 2004, s. 604–605.
• [6]  Úř. věst C 77E, 26. 3. 2004, s. 251.
• [7]  přijaté texty , P6_TA(2005)0152.
• [8]  přijaté texty , P6_TA(2005)0210.
• [9]  přijaté texty , P6_TA(2005)0244.
• [10]  zpráva UNICEF Karta č. 6 Dětská chudoba v bohatých zemích 2005.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

I. Background and global overview

Tackling poverty and social exclusion is a strategic priority of the European Union since the European Council of Lisbon in March 2000 endorsed the Open Method of Coordination on social inclusion (OMC). The goal of the European Union is the eradication of poverty and social exclusion by 2010. The OMC is based on a set of common objectives to be translated into national policy by Member States through two-year National Action Plans (NAPs). From 2006 onwards the OMC/social inclusion will be developed in a new streamlined framework encompassing pensions and possibly healthcare.

The Community Action Programme to combat Social Exclusion 2002-2006, with an initial budget of 75 million euros, is meant to support cooperation which enables the Community and the Member States to enhance the effectiveness and efficiency of policies which combat social exclusion.

The joint report of the European Commission, issued on 27 January 2005[1], shows that Member States are stepping up efforts to fight poverty and to ensure that pension systems remain capable of delivering adequate incomes to pensioners. According to the Commission, Member States are more clearly focusing on key issues such as eliminating child poverty, improving housing conditions and raising school leavers’ qualifications.

But overall, the report confirms that more than 68 million people, or 15% of the EU population, were living at risk of poverty in 2002 (which is defined as those living below a threshold of 60 percent of median national income), the unemployed, the homeless and women (single parents and the elderly living alone) being usually the most vulnerable. The percentage of those at a poverty risk range from 10% or less in the Czech Republic, Sweden, Denmark, Hungary and Slovenia to 20% or more in Ireland, the Slovak Republic, Greece and Portugal.

The Member States and the European Commission have identified a series of severe risk factors that increase the likelihood of being trapped in poverty, these being:

· long-term unemployment,

· low quality employment,

· poor qualifications and leaving school early,

· growing up in a family vulnerable to social exclusion, disability,

· poor health, drug abuse and alcoholism,

· living in an area of multiple disadvantage, homelessness and precarious housing,

· immigration, ethnic background and risk of racial discrimination.

That means that being in the trap of poverty is not primarily an individual failure.

II. Key policy priorities

The report looks at the progress of the Member States in achieving objectives agreed by the European Council in 2000. It makes serious inroads into the eradication of poverty by 2010 and is intended to help Member States reform pensions to ensure that they are adequate and sustainable in the future.

The Commission stresses that modernisation of the economy should go hand in hand with efforts to reduce poverty and social exclusion. Member States are urged to give particular attention to seven key priorities over the next two years:

· promoting investment in and tailoring of active labour market measures to meet the needs of those who have the greatest difficulties in accessing employment;

· modernising social protection systems

· increasing the access of the most vulnerable and those most at risk of social exclusion to decent housing, quality health and lifelong learning opportunities; implementing a concerted effort to prevent early school leaving and to promote smooth transition from school to work;

· improving access to quality services;

· developing a focus on ending child poverty as a key step to stop the intergenerational inheritance of poverty;

· tackling educational disadvantage;

· initiating a drive to reduce poverty and social exclusion of immigrants and ethnic minorities.

As a consequence, Member States have to commit to the following:

· extending working lives and raising employment levels as key drivers of the modernisation of social protection

· stronger focus on implementation and synergies ahead of next year's planned extension to health care of social protection and social inclusion processes

· multi-faceted approaches and strategies continue to be a priority; key priority areas include preventing child poverty, supporting the caring capacities of families, addressing gender inequalities, tackling homelessness and opening new routes to integration of ethnic minorities and migrants

· considering how to make the national strategies more effective

· bringing people back to the labour market, maintaining workers in employment

· in the area of pensions, maintaining older workers in employment

III. Focus on Member States commitment

Member States are tackling social exclusion and poverty in different ways[2]. For example, Ireland, Denmark and the UK are doing a lot to tackle child poverty. The Commission stresses the importance of eliminating child poverty in order to prevent it from being passed down the generations. The UK has one of the highest rates of child poverty. This is mainly because of the high number of single-parent households.

Some countries, for example Belgium, the UK and the Czech Republic, have a high number of households with no one in work and therefore dependent on benefits.

In the Netherlands, for example, the focus is on combating poverty by getting more people into jobs. The Commission endorses this but points that people with jobs can also suffer poverty.

Measures to improve housing conditions are gaining importance, e.g. in France, the Baltic States and Central and Eastern European countries. In some new Member States the housing stock is obsolete and inadequate. The Commission is keen to see policies across the EU to tackle homelessness.

Tackling educational disadvantage is a concern across the EU. Poland, Malta and Spain are three countries with high levels of early school-leavers. The new Member States generally have good performance in terms of basic educational attainment but gaps in tertiary education and life-long learning (e.g. skills training and re-skilling).

Moreover, a particular attention should be given to the new Member States. Even if some progress has been noted, a greater commitment must be reached. Indeed better and more specific priorities and targets need to be set, social protection systems need to be further modernised and the links with the broader national economic and budgetary policies need to be strengthened.

The average risk of poverty rate for the EU-10 (15%) is practically the same as that for the EU-25. At the same time, the figure varies widely among the EU-10, from 8% in the Czech Republic to 21% in Slovakia.

Some characteristics must be underlined: 

· material deprivation and a subsistence lifestyle are common in the EU-10, due to substantially lower average income

· long-term unemployment is a major problem, in particular in Poland, Slovakia and the Baltic states

· negative natural population growth is also a major problem

· bad housing and health care conditions are common 

With the exception of Slovenia, the new Member States' levels of expenditure on social protection as a proportion of GDP are significantly below the EU average. Furthermore, in its Report on social inclusion in the 10 new Member States[3], the Commission identifies six challenges the EU-10 States to face over the next two years:

· expand active labour market policies and develop coherent and comprehensive lifelong learning strategies in order to increase labour market integration

· ensure that social protection systems have sufficient coverage and levels of payment to guarantee an adequate minimum income for all to live with dignity

· strengthen policies to tackle child and family poverty and to protect the rights of children

· improve access to decent housing and tackle homelessness

· invest more, and more efficiently, in order to improve the quality of and access to key public services (particularly health and social services, education, training and transport)

· step up efforts to overcome particularly high levels of exclusion and discrimination experienced by some ethnic groups, especially the Roma, and by people with disability.

IV. Critical policy issues

Finally, we consider that the three most critical social issues for the EU are life-long learning, technological gap and regional disparities.

Life-long learning

Investing in knowledge must be one of the top priorities of the Member States. Indeed life-long learning can be a very strong tool to fight poverty and social exclusion, as well as a major factor in promoting active citizenship and democracy. However, attention has to be paid to the fact that lifelong learning and access to training is available in a non-discriminatory way in order to assure an opportunity of a new beginning for everyone. The divide between high skill jobs and low skill/ low pay jobs is widening, with women and migrant workers mainly to be found on the low pay side. Measures to assure equal access to life-long learning have to be taken, as well as positive measures to explicitly promote disadvantaged people.

Technological gap

Societal changes could lead to new risks of poverty and social exclusion for particularly vulnerable groups unless appropriate policy responses are developed. These changes include changes in the labour market due to globalisation and the very rapid growth of the knowledge-based society and information and communication technologies.

Regional disparities

The opportunities for inclusion, particularly among children and youth, are highly unequal across space. Advantages and disadvantages have a compounding effect. In particular, areas where children grow up in poor and disadvantaged households are also often the areas where schools are of worse quality and in long distance, transport is inefficient, resulting deterioration of human capital and potential of development of region. These compounding processes develop partially on their own, but can be seriously compounded by government policies.

• [1]  Communication from the Commission to the Council, the European Parliament, the European Economic and Social Committee and the Committee of regions: Draft Joint Report on Social Protection and Social Inclusion (COM(2005)0014).
• [2]  Draft Joint Report on Social Protection and Social Inclusion, Technical annex (SEC(2005)0069).
• [3]  Report on social inclusion 2005 - An analysis of the National Action Plans on Social Inclusion (2004-2006) submitted by the 10 new Member States.

STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVA ŽEN A ROVNOST POHLAVÍ (24. 1. 2006)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k sociální ochraně a sociálnímu začlenění
(2005/2097(INI))

Navrhovatelka: Věra Flasarová

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

–   s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Santa Maria da Feira ve dnech 19. a 20. června 2000, a zejména na dohodu, že by měly být definovány ukazatele jako společné referenční prvky v boji proti sociálnímu vyloučení a za odstranění chudoby,

A. vzhledem k tomu, že podle statistických údajů pocházejících ze zdrojů OECD stárne populace zemí, které jsou členy této organizace, a zatímco v současné době připadá na 100 pracovníků 38 důchodců, mohl by se výhledově při nezměněné politice zaměstnanosti tento poměr zvýšit až na 70 důchodců připadajících na stovku pracovníků,

B. vzhledem k tomu, že výroční zpráva Populačního fondu OSN za rok 2005 mimo jiné uvádí, že úsilí o odstranění chudoby v celosvětovém měřítku nebude úspěšné, pokud nebudou urychleně přijata opatření proti nerovným podmínkám na základě pohlaví, proti stále běžnějšímu sexuálně motivovanému násilí na ženách a proti beztrestnosti jeho pachatelů,

C. vzhledem k tomu, že boj proti rozdílnému zacházení s muži a ženami musí být nadále jednou z priorit sociálních politik Evropské unie,

D.  vzhledem k tomu, že v zemích Evropské unie přibývá procentuální podíl lidí ohrožených sociálním vyloučením a rizikových skupin, jejichž podmínky pro začlenění do společnosti jsou obecně horší než u jiných skupin obyvatelstva,

E.  vzhledem k tomu, že ženy jsou nedostatečně zastoupeny v orgánech politického rozhodování v celé Unii a že v určitých členských státech a určitých kandidátských zemích je procentní podíl žen v parlamentu nižší, než je světový průměr ve výši 15,6 %,

1.  doporučuje, aby byla zásada zohlednění hlediska rovnosti pohlaví ve všech politikách (gender mainstreaming) důsledně uplatňována při prosazování priorit v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění;

2.  zdůrazňuje, že rozvoj aktivity žen musí být vnímán nejen jako nezbytná ochrana vůči rizikům chudoby, kterými trpí zejména ženy, ale rovněž jako prostředek k udržení rovnováhy mezi počtem ekonomicky aktivní a neaktivní populace, která je ohrožena stárnutím obyvatelstva;

3.  znovu potvrzuje, že je nutné nejen shromáždit, ale i analyzovat porovnatelné a spolehlivé údaje a statistiky o chudobě a sociálním vyloučení, pokud možno rozdělené podle věku a pohlaví, a zejména sociální vyloučení, které se týká znevýhodněných skupin obyvatelstva, a rovněž uplatňování rovnosti mužů a žen; doporučuje aby byla věnována zvýšená pozornost vyhodnocování, které by mohl na základě těchto údajů a statistik zajišťovat budoucí Institut pro rovnost mužů a žen;

4.  doporučuje členským zemím, aby podpořily politiku růstu a zaměstnanosti žen a usnadnily přístup žen ke kvalitním pracovním místům a prosazovaly rovnost v odměňování;

5.  vyzývá členské státy a Komisi, aby usilovaly o odstranění chudoby dětí, aby se tato chudoba nepřenášela mezi generacemi, a aby zajistily podporu práv dítěte, zejména práva na vzdělání a přiměřenou zdravotní péči; zdůrazňuje, že zvláště ohroženy jsou děti žijící v rodině s jedním rodičem, nebo v rodině, kde rodiče nepracují, či jsou nezaměstnaní, nebo děti v početných rodinách, a že je tedy vhodné vyzvat členské státy, aby rozvíjely politiky k odstranění situací sociálního vyloučení postihujícího děti;

6.  upozorňuje na skutečnost, že podle zdrojů Eurostatu se v Evropské unii rodí již třetina dětí mimo instituci manželství a toto číslo rok od roku roste. Tento trend svědčí o potřebě hledat účinné mechanismy napomáhající fungování různých typů rodin jako instituce;

7.  upozorňuje, že riziko chudoby je značně vyšší pro domácnosti s jedním nezaměstnaným rodičem (převážně vedeným ženou), pro osamocené seniory (zejména ženy) a rodiny s několika závislými osobami; zdůrazňuje, že u dětí vyrůstajících v chudobě je větší pravděpodobnost zdravotních problémů, horších školních výsledků a vyšší riziko budoucí nezaměstnanosti;

8.  doporučuje členským státům sledovat stálou politiku zaměřenou na zaměstnanost a na podporu flexibility, na udržení zaměstnanosti a zajištění dodržování kritérií rovného zacházení pro obě pohlaví při přijímání zaměstnanců, přístupu ke vzdělání a kariérním postupu;

9.  vyzývá členské státy, aby v rámci své sociální a hospodářské politiky přijaly specifická opatření na podporu sociálního začleňování znevýhodněných osob, včetně rodin s jedním rodičem, početnějších rodin, postižených osob, etnických menšin a přistěhovalců; tato opatření by měla rovněž zahrnovat boj proti všem formám diskriminace, lepší přístup k pracovním příležitostem, odborné vzdělávání a zdokonalování, sladění pracovního a rodinného života i právo na rovný přístup ke zdravotní péči a důstojnému bydlení;

10. vyzývá Komisi, aby zajistila provedení opatření na základě doporučení z roku 1992 o minimálním zajištěném příjmu poskytovaném sociálními systémy členských států v kontextu celkové politiky na podporu ekonomické a sociální integrace příjemců tohoto požitku;

11. zdůrazňuje, že zaměstnání je považováno za nejúčinnější ochranu proti chudobě a že je tedy vhodné zachovat finanční atraktivnost práce pomocí opatření motivujících k zaměstnávání žen, a tak, že se stanoví kvalitativní cíle pro budoucí nabízená místa;

12. upozorňuje, že v zájmu zajištění udržitelnosti financování systému sociální ochrany, včetně důchodů, by měla prodlužující se délka lidského života být doprovázena na jedné straně strategiemi pro aktivní stárnutí a na druhé straně zlepšením kvality života pro všechny, projevující se mimo jiné úpravou pracovního rytmu a kvality práce, rovným přístupem ke službám, zejména zdravotní péči a sociální ochraně, i vzdělávání a odborné přípravě;

13. s cílem omezit sociální vyloučení osob starších padesáti let a usnadnit jejich udržení se na trhu práce doporučuje členským státům, aby předcházely rizikům přerušení zaměstnání tím, že budou rozvíjet přístup k celoživotnímu vzdělávání;

14. doporučuje, aby důchodové systémy obsahovaly nejen širokou škálu různých forem sociálního pojištění a připojištění (ať už vyplývajícího ze zákona nebo uzavřených individuálně), ale aby zabezpečily co nejvyšší míru sociální spravedlnosti v důchodových systémech;

15. připomíná, že je důležité zapojit všechny dotčené aktéry na celostátní, regionální nebo místní úrovni, sociální partnery, nevládní organizace a občanskou společnost do procesu sociálního začleňování, a vybízí členské státy, aby plně využily možností, které jim poskytuje postup otevřené metody koordinace v této oblasti;

16. zdůrazňuje rovněž, že zvláště ohroženi sociálním vyloučením jsou mladí lidé, kvůli obtížím, jimž musí čelit při ukončení vzdělávání a přechodu do zaměstnání; doporučuje proto, aby členské státy zavedly specifická opatření zaměřená na mládež, a zejména na ty mladé lidi, kteří narážejí na obtíže při ukončení vzdělávání a přechodu do zaměstnání, na ty, kteří nejsou zařazeni do vzdělávacího systému nebo nemají žádné vzdělání;

17. upozorňuje na to, že aktivní sociální politika a udržení sociálního státu patří mezi základní cíle EU, které musí EU sledovat v kontextu globalizace a globální hospodářské soutěže;

18. doporučuje členským státům, aby usilovaly o zavedení systémů sledování sociální situace, které umožní přijmout, informovat, směřovat veškeré osoby v obtížné životní situaci a najít řešení bytové otázky těchto osob;

19. navrhuje prohloubit otázky související se sociálním začleněním především u těch přistěhovalců, kteří pocházejí z kulturně odlišných oblastí světa a jejich kulturní hodnoty a tradice nemusí v některých ohledech odpovídat pojetí přijímanému v zemích EU. V důsledku těchto rozdílů mohou vznikat třecí plochy a nedorozumění, která znesnadňují sociální začlenění právě těchto skupin obyvatelstva, což se, jak vidíme na některých aktuálních událostech v Evropě, projevuje zejména u mladé generace.

POSTUP

Název	Sociální ochrana a sociální začlenění
Číslo postupu	2005/2097(INI)
Příslušný výbor	EMPL
Výbor požádaný o stanovisko   Datum oznámení na zasedání	FEMM 9.6.2005
Užší spolupráce	Ne
Navrhovatelka   Datum jmenování	Věra Flasarová 20.6.2005
Projednání ve výboru	28.11.2005	24.1.2006
Datum přijetí	24.1.2006
Výsledek závěrečného hlasování	pro: proti: zdrželi se:		19 0 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Edit Bauer, Věra Flasarová, Claire Gibault, Lissy Gröner, Zita Gurmai, Piia-Noora Kauppi, Urszula Krupa, Pia Elda Locatelli, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Teresa Riera Madurell, Raül Romeva i Rueda, Amalia Sartori, Anna Záborská
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování	Mary Honeyball, Christa Klaß, Zita Pleštinská, Zuzana Roithová, Heide Rühle, Bernadette Vergnaud
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování

POSTUP

Název	Sociální ochrana a sociální začlenění
Číslo postupu	2005/2097(INI)
Základ v jednacím řádu	článek 45
Příslušný výbor         Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení	EMPL 9.6.2005
Výbor požádaný o stanovisko   Datum oznámení na zasedání	FEMM 9.6.2005
Zpravodajka   Datum jmenování	Edit Bauer 31.3.2005
Projednání ve výboru	22.11.2005	25.1.2006
Datum přijetí	26.1.2006
Výsledek závěrečného hlasování	pro: proti: zdrželi se:		40 0 1
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Jan Andersson, Roselyne Bachelot-Narquin, Emine Bozkurt, Iles Braghetto, Philip Bushill-Matthews, Milan Cabrnoch, Derek Roland Clark, Luigi Cocilovo, Jean Louis Cottigny, Harlem Désir, Harald Ettl, Richard Falbr, Carlo Fatuzzo, Joel Hasse Ferreira, Roger Helmer, Stephen Hughes, Karin Jöns, Jan Jerzy Kułakowski, Sepp Kusstatscher, Jean Lambert, Bernard Lehideux, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Ana Mato Adrover, Maria Matsouka, Ria Oomen-Ruijten, Csaba Őry, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Pier Antonio Panzeri, Jacek Protasiewicz, José Albino Silva Peneda, Kathy Sinnott, Gabriele Zimmer
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování	Edit Bauer, Lasse Lehtinen, Jamila Madeira, Marianne Mikko, Leopold Józef Rutowicz, Elisabeth Schroedter, Patrizia Toia, Tadeusz Zwiefka
Datum předložení – A6	8.2.2006			A6–0028/2006