ZPRÁVA o výsledku prověření legislativních návrhů v legislativním procesu
27. 4. 2006 - (2005/2214(INI))
Výbor pro ústavní záležitosti
Zpravodajka: Sylvia-Yvonne Kaufmann
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o výsledku prověření legislativních návrhů v legislativním procesu
Evropský parlament,
– s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 27. září 2005 o výsledku prověření legislativních návrhů v legislativním procesu (KOM(2005)0462),
– s ohledem na dopis, který zaslal předseda EP předsedovi Komise dne 23. ledna 2006[1],
– s ohledem na dopis, který zaslal předseda Komise předsedovi Evropského parlamentu dne 8. března 2006,
– s ohledem na článek 45 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6‑0143/2006),
vzhledem k tomu, že
A. ve svém sdělení ze dne 27. září 2005 Komise oznámila svůj záměr stáhnout 68 legislativních návrhů, které považuje za neslučitelné s cíli lisabonské strategie a zásadami lepší tvorby právních předpisů přičemž další návrhy budou předmětem přezkoumaného posuzování ekonomického dopadu a budou případně pozměněny,
B. dopis v souvislosti s výsledky analýzy tohoto sdělení parlamentními výbory, který zaslal předseda Evropského parlamentu předsedovi Komise, obecně vítá záměry Komise, žádá nicméně konkrétně, aby některé návrhy nebyly staženy, a vyjadřuje výhrady vůči možným změnám některých dalších návrhů,
C. odpověď, kterou poslal předseda Komise předsedovi Evropského Parlamentu uvádí, že Komise před přijetím svého konečného postoje náležitě posoudila postoj Parlamentu a uvádí konkrétní důvody, proč Komise nevyhověla některým požadavkům Parlamentu a také případné iniciativy, jež plánuje Komise v budoucnu uskutečnit, aby některé z těchto požadavků řešila,
D. dané sdělení skýtá jedinečnou příležitost provést hlubší analýzu problémů spojených se stahováním nebo pozměňováním legislativních návrhů ze strany Komise,
E. až na některé výjimky je možné přijmout většinu legislativních aktů Společenství pouze na základě návrhů předložených Komisí, která má v rámci tohoto legislativního podnětu téměř monopolní postavení,
F. čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES stanoví, že „dokud Rada nerozhodne, může Komise kdykoli během příjímání aktu Společenství svůj návrh změnit“,
G. role Parlamentu sice není s ohledem na historické důvody v čl. 250 odst. 2 zmíněna, ale dané ustanovení je nutné interpretovat ve spojení s článkem 251, pokud se jedná o uplatňování postupu spolurozhodování, a s článkem 252, pokud se jedná o postup spolupráce,
H. kdykoli je společný postoj přijat v prvním čtení, má Komise podle čl. 251 odst. 2 druhého pododstavce třetí odrážky Smlouvy o ES možnost pouze informovat Parlament o svém postoji, a vzhledem k tomu, že bude-li tento společný postoj následně Parlamentem změněn, může Komise v souladu s ustanovením čl. 251 odst. 2 třetího pododstavce písm. c) pouze vydat stanovisko; je tedy zřejmé, že Komise již není „vlastníkem“ svých návrhů,
I. ve Smlouvách není zmíněna možnost, že by Komise stáhla legislativní návrh,
J. ani skutečnost, že neexistuje ustanovení, které by umožňovalo stažení legislativních návrhů, neodradila Komisi od opakovaného stahování legislativních návrhů,
K. zdá se, že Parlament, Rada a Komise se nemohou přesně dohodnout na tom, do jaké míry má Komise právo stahovat legislativní návrhy,
L. i přes tyto neshody je pro Komisi stahování legislativních návrhů běžnou praxí a nikdy nevedlo k řízení u Soudního dvora,
M. Parlament v minulosti z vlastní iniciativy již několikrát požádal Komisi, aby stáhla své legislativní návrhy,
N. rámcová smlouva[2] o vztazích mezi Parlamentem a Komisí ze dne 26. května 2005 stanoví, že:
– v rámci všech legislativních postupů „ se Komise zavazuje k pečlivému posouzení pozměňovacích návrhů ke svým návrhům právních předpisů, které přijal Parlament, s cílem zohlednit je v pozměněném návrhu“ (bod 31),
– v rámci všech legislativních postupů „před stažením svých návrhů předá Komise Parlamentu a Radě oznámení“ (bod 32),
– v rámci legislativních postupů, které nevyžadují spolurozhodování, se Komise zavazuje k „případnému“ stažení legislativního návrhu, který byl Parlamentem zamítnut, a zároveň k tomu, že vysvětlí důvody proč tak neučinila, rozhodne-li se návrh zachovat (bod 33),
O. dohoda vycházející ze společných pokynů mezi třemi orgány, pokud jde o stahování návrhů a v nezbytné míře pozměňování legislativních návrhů Komisí, by pozitivně přispěla k hladkému průběhu legislativních postupů,
1. vítá sdělení Komise ze dne 27. září 2005 a domnívá se, že stahování nebo pozměňování většiny návrhů zmíněných v tomto sdělení bude ve skutečnosti přínosem pro zjednodušení legislativního prostředí Společenství, trvá však na tom, že by Komise měla řádně zvážit připomínky, které vznesl předseda Evropského parlamentu ve svém dopise ze dne 23. ledna 2006;
2. vítá skutečnost, že Komise na základě námitek Parlamentu znovu přehodnotila před přijetím konečného postoje své návrhy; uznává, že v každém případě, kdy Komise tyto námitky nepřijala, uvedla důvody, proč tak tomu tak bylo, a že v některým případech také uvedla možné podněty, pomocí nichž je možno splnit přání Parlamentu;
3. zdůrazňuje, že v budoucí praxi tohoto typu by měla Komise uvést konkrétní důvody pro stažení nebo změnu každého návrhu a neměla by se pouze odvolávat na obecné zásady, které jednoznačně nevysvětlují důvody, proč se Komise domnívá, že by konkrétní návrh měl být stažen nebo pozměněn;
4. žádá Komisi, aby ihned po svém jmenování sestavila a předložila Parlamentu a Radě seznam, v němž uvede, které z legislativních návrhů předcházející Komise zamýšlí zachovat;
5. žádá Komisi, do svého ročního legislativního a pracovního plánu aby začlenila seznam návrhů, které má v úmyslu stáhnout či změnit, aby tak Parlamentu umožnila vyjádřit stanovisko v souladu s jeho výsadními právy vycházejícími ze Smluv a v souladu s postupy stanovenými v rámcové dohodě ze dne 26. května 2005;
6. bere na vědomí skutečnost, že možnost stažení legislativního návrhů Komisí není zmíněna v žádném ustanovení stávajících Smluv, zatímco možnost změny legislativního návrhu vychází ze zásady, že Komise může měnit své návrhy v průběhu postupu, kterým se řídí přijímání aktů Společenství, jak je jednoznačně stanoveno v čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES; uznává, že tato zásada je také použitelná u postupu spolurozhodování, který je stanoven v článku 251, a u postupu spolupráce, který je stanoven v článku 252;
7. uznává nicméně, že je třeba jasně vymezit rozsah způsobilosti Komise stáhnout legislativní návrh v rámci postupu jeho přijímání:
– vyplývá z jejího práva legislativního podnětu a představuje logické doplnění způsobilosti Komise návrh měnit,
– může přispět k posílení role Komise v legislativním postupu a
– může být považována za pozitivní prvek, který přispěje k zajištění toho, aby se postupy přijímání aktu Společenství a interinstitucionální dialog zaměřovaly na prosazování „zájmu Společenství“;
8. trvá nicméně na tom, že u této možnosti je nutné přihlížet k výsadnímu právu různých orgánů v rámci legislativního postupu stanovenému ve Smlouvách a postupovat v souladu se zásadou loajální spolupráce mezi orgány;
9. zdůrazňuje, že možnosti stáhnout nebo měnit návrhy nesmí měnit roli žádného orgánu v rámci legislativního postupu takovým způsobem, aby to ohrozilo institucionální rovnováhu, a že možnost stahovat návrhy neznamená uznání jakéhosi „práva veta“ Komise;
10. zdůrazňuje, že stahování nebo změna legislativních návrhů musí podléhat stejným obecným zásadám, kterými se řídí předkládání návrhů Komisí, to znamená, že musí sledovat zájem Společenství a musí být řádně odůvodněny;
11. domnívá se, že aniž je dotčena pravomoc Soudního dvora definovat přesný rozsah práv, které jsou jednotlivým orgánům uděleny Smlouvami, stanovení obecných zásad orgány, které se týkají stažení nebo změny legislativních návrhů Komisí, jako doplňku k příslušným zásadám již stanoveným v rámcové smlouvě o vztazích mezi Parlamentem a Komisí a v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů, by bylo pozitivním krokem směrem k usnadnění legislativního postupu a dialogu mezi orgány;
12. navrhuje následující pokyny pro stahování a pozměňování legislativních návrhů Komisí:
a) Komise může stáhnout či změnit legislativní návrh v zásadě kdykoli v průběhu postupů jejich příjímání za předpokladu, že Rada nezaujala do té doby stanovisko; to znamená, že při postupu spolurozhodování a spolupráce Komise již nemůže stáhnout nebo změnit legislativní návrh poté, co Rada přijala společný postoj, pokud ve svém rozhodnutí o společném postoji Rada nepřekročila své pravomoci pozměnit návrh Komise, takže rozhodnutí ve skutečnosti představuje legislativní podnět samotné Rady, což se ve Smlouvě neuvádí;
b) v případě, kdy Parlament zamítl legislativní návrh nebo k němu předložil podstatné pozměňovací návrhy, nebo kdy Parlament nějakým jiným způsobem požádal Komisi, aby stáhla nebo podstatně pozměnila legislativní návrh, Komise tento postoj řádně zohlední; jestliže se Komise ze závažných důvodů rozhodne nesdílet postoj vyjádřený Parlamentem, vysvětlí Parlamentu důvody k tomuto rozhodnutí v prohlášení;
c) v případě, že se Komise rozhodne stáhnout nebo změnit legislativní návrh z vlastního podnětu, oznámí předem tento záměr Parlamentu; toto oznámení bude učiněno v dostatečném předstihu, aby měl Parlament možnost vyjádřit k tomuto záměru své stanovisko, a bude zahrnovat jasné zdůvodnění, proč se Komise domnívá, že by konkrétní návrh měl být stažen nebo pozměněn; Komise řádně zohlední stanovisko Parlamentu; jestliže se Komise ze závažných důvodů rozhodne stáhnout nebo změnit návrh v rozporu s přáním Parlamentu, vysvětlí Parlamentu důvody k tomuto rozhodnutí v prohlášení.
13. zdůrazňuje, že míra v jaké Komise zohledňuje postoje Parlamentu, pokud jde o stahování nebo změny legislativních návrhů, představuje základní prvek politické důvěry, která tvoří základ řádné spolupráce mezi těmito dvěma orgány;
14. domnívá se, že v případě, že Komise stáhne nebo podstatně změní legislativní návrh způsobem, jenž ovlivňuje legislativní výsady Parlamentu, měla by se tato skutečnost předat příslušným politickým orgánům Parlamentu k politickému projednání; navíc se domnívá, že v případě, že Komise stáhne legislativní návrh způsobem, jenž ovlivňuje výsady dvou složek legislativního orgánu, mohly by považovat toto stažení za neplatné a měly by pokračovat v postupu stanoveném ve Smlouvách až k případnému přijetí příslušného právního aktu;
15. je toho názoru, že v případě, kdy byl legislativní návrh formulován v souladu s článkem 138, měla by Komise řádně informovat evropské sociální partnery o svém úmyslu stáhnout nebo podstatně změnit legislativní návrh;
16. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
- [1] Ref. Pres-A-Courrier D(2006)300689)
- [2] Přijaté texty, P6_TA(2005)0194, příloha.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Komise přezkoumala všechny předložené návrhy, které se v současné době nalézají ve stadiu legislativního procesu. Ve svém sdělení ze dne 27. září 2005 podala Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výsledcích tohoto přezkoumání. Zpráva obsahuje mimo jiné seznam 68 legislativních návrhů, které má Komise v úmyslu stáhnout. Toto sdělení poskytuje Výboru pro ústavní záležitosti příležitost zabývat se ústavními aspekty této otázky.
1. Úvod
Jedním z typických rysů tvorby právních předpisů v Evropském společenství, jak je stanovena ve Smlouvě o ES, je téměř všeobecné, výhradní právo podnětu Komise, které odpovídá takřka monopolu na podnět. Až na několik málo výjimek se přijímají všechny legislativní akty v ES „na návrh Komise“. Zákonodárcem však Komise není. Právní předpisy navržené Komisí přijímá místo toho Rada nebo Evropský parlament a Rada společně. Tak popisuje Smlouva o ES institucionální rovnováhu mezi třemi orgány v oblasti tvorby právních předpisů.
Pro zachování této rovnováhy je v prvé řadě potřebné, aby orgány respektovaly pravomoci ostatních orgánů a aby nepřekračovaly své vlastní pravomoci. Zásada institucionální rovnováhy však kromě toho vyžaduje také aktivní loajální spolupráci mezi orgány, která jde za psaná pravidla postupu. Ta je pro fungování demokratické a státoprávní unie neoddiskutovatelná. Zásada institucionální rovnováhy vede ke konkrétním právním povinnostem, které orgány musí při výkonu pravomocí, jež jsou jim uděleny Smlouvou, dodržovat. Rovněž v oblasti tvorby právních předpisů tak obsah a rozsah pravomocí orgánů vyplývá nejen z psaného textu Smluv.
2. Základ pro pravomoc Komise změnit a stáhnout návrh
Podle čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES může Komise návrh změnit i během legislativního procesu. Změna může spočívat v tom, že se určitá ustanovení legislativního návrhu nahradí jinými ustanoveními nebo že se daný návrh doplní o další ustanovení nebo také v tom, že se některá ustanovení z návrhu vypustí. Částečné stažení legislativního návrhu je tedy změnou, jak ji výslovně předpokládá čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES.
Pravomoc Komise k úplnému stažení legislativního návrhu oproti tomu ve Smlouvě o ES výslovně uvedena není. Je však logickým doplněním pravomoci provést změnu podle čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES, protože teprve dohromady tvoří pravomoc změnit a pravomoc stáhnout legislativní návrh opačnou stránku práva podnětu Komise.
3. Časové omezení pravomoci Komise změnit a stáhnout návrh
Podle čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES může Komise svůj návrh změnit, dokud Rada nerozhodne. Tím vytváří toto ustanovení nejen základ pro pravomoc Komise změnit návrh, ale definuje také současně její časové omezení. Toto omezení platí stejně tak i pro pravomoc stáhnout návrh odvozenou jako doplnění pravomoci změnit návrh z čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES.
Toto ustanovení platí také pro všechny legislativní postupy uvedené ve Smlouvě. Existují však, zejména ohledně postupu spolupráce a postupu spolurozhodování, různé názory na to, který okamžik se v čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES má na mysli. Soudní dvůr zatím neměl příležitost k tomu vyjádřit své stanovisko. Právní služba Evropského parlamentu ve svém stanovisku, které vydala na žádost Výboru pro ústavní záležitosti, dospěla k následujícímu výsledku:
„V procesu spolurozhodování může Komise stáhnout svůj návrh v prvním čtení, avšak od přijetí společného postoje Radou již nemá možnost návrh stáhnout.“
Tento názor není v rozporu ani s čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES. Ustanovení tohoto odstavce totiž uvádějí, že Komise informuje Parlament pře druhým čtením o svém postoji ke společnému postoji Rady a že k případným změnám Parlamentu ve druhém čtení zaujme stanovisko. Tato ustanovení tedy zdůrazňují, že Smlouva o ES již Komisi nepokládá za „vlastníka“ legislativního návrhu, a potvrzují tím názor, že Komise v tomto okamžiku již zásadně nemůže legislativní návrh stáhnout nebo změnit.
To, že tento výrok platí stejně i pro postup spolupráce, je nasnadě. Rozhodnutím Rady uvedeným v čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES, které vyznačuje časové omezení práva změnit nebo stáhnout návrh, je tedy při postupu spolupráce společný postoj podle čl. 252 písm. a) Smlouvy o ES.
Samozřejmě může rozhodnutí Rady o společném postoji působit jako omezení práva Komise změnit nebo stáhnout návrh pouze tehdy, jestliže je ze strany Rady řádně přijato. Protiprávní rozhodnutí Rady by bylo naproti tomu neúčinné. Jednalo by se zejména o případ, kdy by Rada rozhodnutím o společném postoji překročila své pravomoci pro změnu návrhu Komise např. tím, že by úplně změnila předmět navrhovaného předpisu. Takové rozhodnutí by totiž bylo ve skutečnosti vlastní legislativní iniciativou Rady, která by byla pro nedostatek smluvního základu neplatná. Tím pádem by nemohlo mít ani účinek pro omezení pravomoci Komise změnit nebo stáhnout návrh, i kdyby bylo formálně přijato jako „společný postoj“.
4. Výkon pravomoci Komise změnit a stáhnout návrh
Pro výkon pravomoci Komise změnit nebo stáhnout návrh nejsou ve Smlouvě o ES žádná výslovná pravidla. Nicméně se nejedná o právně neregulovanou oblast. Zejména ze zásady institucionální rovnováhy a loajální spolupráce mezi orgány vyplývá pro Komisi obecná povinnost respektovat úlohu Evropského parlamentu v legislativním procesu a neobcházet ji prostřednictvím výkonu pravomoci změnit nebo stáhnout návrh. Co se týká existence této obecné povinnosti, neexistuje mezi Komisí a Evropským parlamentem žádný rozpor a v bodech 31 až 33 rámcové dohody ze dne 26. 5. 2005 o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí (rámcová dohoda) byla dokonce částečně upřesněna.
Je zřejmé, že by bylo vhodné, kdyby zúčastněné orgány mohly po pouze částečném upřesnění této obecné povinnosti postoupit také k vytvoření společné dohody o obsáhlém upřesnění. V každém případě by však Evropský parlament měl předložit k této otázce svůj názor ve formě směrnice. K tomu je důležité rozlišovat dvě různé skupiny případů:
- změna nebo stažení legislativního návrhu ze strany Komise z podnětu Evropského parlamentu
- změna nebo stažení legislativního návrhu z vlastní iniciativy Komise.
a) Změna a stažení z iniciativy Evropského parlamentu
V bodech 31 a 33 rámcové dohody se Komise a Evropský parlament dohodly:
„Komise se zavazuje k pečlivému posouzení pozměňovacích návrhů ke svým návrhům právních předpisů, které přijal Parlament, s cílem zohlednit je v pozměněnému návrhu.“
„Při legislativních postupech, které nevyžadují spolurozhodování, Komise: ... zavazuje se k případnému stažení legislativního návrhu, který byl Parlamentem zamítnut. Pokud se Komise ze závažných důvodů a po zvážení ve sboru rozhodne svůj návrh prosazovat, vysvětlí důvody tohoto rozhodnutí v prohlášení v Parlamentu.“
Z hlediska institucionální rovnováhy stanovené ve Smlouvě jsou obě tato ustanovení v oblasti jejich použití o ES oprávněná. Nepostihují však všechny postupy, jež je nutno upravit. Současná úprava, podle které je Komise po zamítnutí jejího návrhu Parlamentem v podstatě povinna tento návrh stáhnout, je výslovně omezena na legislativní postupy, které nevyžadují spolurozhodování. Kromě toho upravuje dohoda povinnost Komise vysvětlit důvody Parlamentu pouze na případ, kdy chce návrh přes zamítnutí Parlamentem prosazovat. Pro případ, že nemá v úmyslu zohlednit podstatné pozměňovací návrhy Parlamentu, úprava chybí. Není však žádný důvod v těchto srovnatelných oblastech, které nejsou obsaženy v rámcové dohodě, postupovat jinak než v oblastech, které jsou v rámcové dohodě výslovně upraveny.
b) Změna a stažení z iniciativy Komise
V bodě 32 rámcové dohody o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí se oba orgány dohodly takto:
„Před stažením svých návrhů předá Komise Parlamentu a Radě oznámení.“
Dohoda, že Komise bude informovat Parlament, vytváří bezpochyby základní potřebný předpoklad pro to, aby bylo možno hovořit o postupu stažení, který probíhá v duchu loajální spolupráce. Dostatečným předpokladem to však v žádném případě není. V důsledku toho šla Komise ve svém sdělení ze dne 27. září 2005 o krok dále tím, že neinformovala o stažení, o němž již rozhodla, nýbrž o svém úmyslu to učinit. Ani toto však samo o sobě nesplňuje požadavky na loajální spolupráci.
O loajální spolupráci mezi Komisí a Parlamentem lze v této souvislosti hovořit pouze tehdy, jestliže Parlament bude informován Komisí natolik včas a obsáhle, aby mohl k zamýšlenému stažení návrhu zaujmout stanovisko. Za současného stavu Smlouvy samozřejmě nelze obsah stanoviska Parlamentu, které poskytne Komisi, považovat za závazný. Stanovisko by se však stalo pouhou formalitou, kdyby neznamenalo pro Komisi alespoň povinnost názor Parlamentu důkladně přezkoumat a náležitě jej zohlednit při svém konečném rozhodnutí. Komise musí také samozřejmě Parlamentu sdělit, proč případně stanovisko Parlamentu nezohlednila.
Z výše uvedených důvodů nemůže být použitelnost těchto zásad omezena pouze na (úplné) stažení legislativního návrhu ze strany Komise. Rovněž při podstatné změně (např. při rozsáhlém částečném stažení) legislativního návrhu ze strany Komise je možno pouze tímto způsobem dostatečně splňovat požadavky zásady loajální spolupráce
5. Závěr
Úloha zákonodárce je přidělena jednotlivým orgánům na základě Smlouvy o ES. Přirozeně nemůže toto přidělení pravomocí výslovně upravovat všechny aspekty jejich výkonu. Tento úkol přiděluje Smlouva o ES samotným orgánům, které musí po dohodě upravit způsob své spolupráce. Tak to uvádí nyní čl. 218 odst. 1 Smlouvy o ES a tak to také předpokládá článek III-397 Evropské ústavy. Jedná se zde tedy o ústavní úlohu orgánů, která má blíže upravit institucionální mechanismus Evropské unie. V této zprávě Výbor pro ústavní záležitosti poskytuje svůj příspěvek ke splnění tohoto úkolu.
STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (22. 3. 2006)
pro Výbor pro ústavní záležitosti
k výsledku prověření legislativních návrhů v legislativním procesu
(2005/2214(INI))
Navrhovatelka: Maria Berger
NÁVRHY
Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
A. vzhledem k tomu, že Komise po přezkoumání připravovaných legislativních předpisů zvažuje stáhnout 68 návrhů, které považuje za neslučitelné s lisabonskými cíli nebo se zásadami lepší tvorby právních předpisů,
B. vzhledem k tomu, že stažení čtyř návrhů, které se týkají statutu evropského sdružení, statutu evropských vzájemných pojišťovacích spolků a zapojení zaměstnanců, není možné ve světle zásad lepší tvorby právních předpisů ospravedlnit, protože zmíněné návrhy ve skutečnosti usilují o zlepšení právního prostředí v zájmu evropských občanů, a proto nemohou být v žádném případě chápány jako zbytečné byrokratické zatížení,
C. vzhledem k tomu, že dokud Rada neučinila rozhodnutí, Komisi se obecně přiznává právo na stažení připravovaných legislativních předpisů v souladu s čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES, a vzhledem k tomu, že v rámci postupu spolurozhodování toto ustanovení umožňuje takovéto stažení návrhu, pokud v Evropském parlamentu není ukončeno první čtení a „zpečetěno“ přijetím společného postoje Radou,
D. vzhledem k tomu, že ačkoli byl čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES původně vypracován pro postup konzultace, je třeba jej vykládat v duchu článku 251 Smlouvy, a vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu nemůže v žádném případě oslabit pozici Evropského parlamentu v rámci rozhodovacího procesu,
E. vzhledem k tomu, že kdykoli je společný postoj přijat v prvním čtení, má Komise podle čl. 251 odst. 2 druhého pododstavce třetí odrážky Smlouvy o ES možnost pouze informovat Parlament o svém postoji, a vzhledem k tomu, že bude-li tento společný postoj následně Parlamentem změněn, může Komise v souladu s ustanovením čl. 251 odst. 2 třetího pododstavce písm. c) pouze vydat stanovisko; je tedy zřejmé, že Komise již není „vlastníkem“ svých návrhů,
F. vzhledem k tomu, že v každém případě zásada skutečné spolupráce podle ustanovení článku 10 Smlouvy o ES umožňuje Komisi stáhnout své návrhy pouze tehdy, pokud tím není dotčena úloha a pravomoci Evropského parlamentu coby demokratického rozhodovacího orgánu,
1. domnívá se, že ačkoli v rámci postupu spolurozhodování může Komise z právního hlediska své návrhy stáhnout, dokud Rada nepřijme společný postoj, avšak všechna stažení musí být vždy slučitelná se zásadou skutečné spolupráce stanovené v článku 10 Smlouvy o ES tak, jak se uplatňuje mezi orgány EU;
2. vyzývá Komisi, aby dodržovala zásadu skutečné spolupráce vždy, když Evropský parlament v souladu s článkem 55 jednacího řádu požádá Komisi o stažení jejích návrhů;
3. domnívá se, že po přijetí společného postoje Smlouva neumožňuje, aby Komise stáhla svůj legislativní návrh, a dále se domnívá, že se toto omezení konkrétně týká balíčku připravovaných předpisů uvedených v příloze sdělení Komise KOM(2005)0462;
4. vyzývá Komisi, aby konzultovala s Evropským parlamentem každý návrh, které má Komise v úmyslu stáhnout, a aby stanovisko Parlamentu plně zohlednila; vyzývá Komisi, aby v každém případě přistupovala k Parlamentu a Radě rovným způsobem;
5. vyzývá Komisi, aby využívala svého práva na stažení návrhů k dosažení většího souladu připravovaných předpisů se zásadami lepší tvorby právních předpisů a s lisabonskými cíli, jako je vyšší zaměstnanost, sociální zabezpečení, hospodářský růst a zjednodušení administrativní zátěže;
6. vyjadřuje své politování nad skutečností, že Komise již rozhodla o stažení následujících návrhů:
a) návrh nařízení o statutu evropského sdružení (COD/1991/0386)[1],
b) návrh směrnice, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (COD/1991/0387)[2],
c) návrh nařízení o statutu evropských vzájemných pojišťovacích spolků (COD/1991/0390)[3] a
d) návrh směrnice, kterou se doplňuje statut evropských vzájemných pojišťovacích spolků s ohledem na zapojení zaměstnanců (COD/1991/0391)[4].
POSTUP
|
Název |
Výsledek prověření legislativních návrhů v legislativním procesu | |||||
|
Číslo postupu |
||||||
|
Příslušný výbor |
AFCO | |||||
|
Výbor, který vypracoval stanovisko Datum oznámení na zasedání |
JURI | |||||
|
Užší spolupráce – datum oznámení na zasedání |
| |||||
|
Navrhovatelka |
Maria Berger | |||||
|
Předchozí navrhovatel |
| |||||
|
Projednání ve výboru |
23.2.2006 |
21.3.2006 |
|
|
| |
|
Datum přijetí |
21.3.2006 | |||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
17 0 0 | ||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Maria Berger, Rosa Díez González, Bert Doorn, Monica Frassoni, Giuseppe Gargani, Piia-Noora Kauppi, Klaus-Heiner Lehne, Katalin Lévai, Hans-Peter Mayer, Aloyzas Sakalas, Francesco Enrico Speroni, Gabriele Hildegard Stauner, Andrzej Jan Szejna, Diana Wallis, Rainer Wieland, Jaroslav Zvěřina, Tadeusz Zwiefka | |||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Jean-Paul Gauzès | |||||
|
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
| |||||
|
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce) |
... | |||||
POSTUP
|
Název |
Výsledek prověření legislativních návrhů v legislativním procesu | ||||||||||
|
Číslo postupu |
|||||||||||
|
Příslušný výbor |
AFCO | ||||||||||
|
Výbory požádané o stanovisko |
všechny |
|
|
|
| ||||||
|
Nezaujaté stanovisko |
AFET |
DEVE |
INTA |
BUDG |
CONT | ||||||
|
|
ECON |
EMPL |
ENVI |
ITRE |
IMCO | ||||||
|
|
TRAN |
REGI |
AGRI |
PECH |
CULT | ||||||
|
|
LIBE |
FEMM |
PETI |
|
| ||||||
|
Užší spolupráce |
|
|
|
|
| ||||||
|
Zpravodajka |
Sylvia-Yvonne Kaufmann |
| |||||||||
|
Předchozí zpravodaj(ové) |
|
| |||||||||
|
Projednání ve výboru |
29.11.2005 |
23.1.2006 |
21.2.2006 |
22.2.2006 |
20.3.2006 | ||||||
|
Datum přijetí |
25.4.2006 | ||||||||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+ - 0 |
13 0 0 | |||||||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Jens-Peter Bonde, Richard Corbett, Jean-Luc Dehaene, Andrew Duff, Maria da Assunção Esteves, Ingo Friedrich, Bronisław Geremek, Genowefa Grabowska, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Jo Leinen, Íñigo Méndez de Vigo, Johannes Voggenhuber | ||||||||||
|
Náhradníkci přítomní při závěrečném hlasování |
Jacek Protasiewicz, György Schöpflin | ||||||||||
|
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
| ||||||||||
|
Datum předložení |
26.4.2006 | ||||||||||
|
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce) |
| ||||||||||