ZPRÁVA o žádosti, aby byl poslanec Tobias Pflüger zbaven imunity

28. 4.2006 - (2006/2030(IMM))

Výbor pro právní záležitosti
Zpravodaj: Francesco Enrico Speroni

NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o žádosti, aby byl poslanec Tobias Pflüger zbaven imunity

(2006/2030(IMM))

Evropský parlament,

–   s ohledem na žádost, aby byl poslanec Tobias Pflüger zbaven imunity, kterou dne 29. listopadu 2005 zaslalo ministerstvo spravedlnost Spolkové republiky Německo a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 15. prosince 2005,

–   poté, co Tobias Pflüger dostal v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu možnost vyjádřit se,

–   s ohledem na článek 10 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965 a na čl. 6 odst. 2 Aktu o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách ze dne 20. září 1976,

–   s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12. května 1964 a 10. července 1986[1],

–   s ohledem na článek 46 Základního zákona Spolkové republiky Německo,

–   s ohledem na čl. 6 odst. 2 a článek 7 jednacího řadu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6‑0156/2006),

1.  rozhodl, že poslanec Tobias Pflüger bude zbaven imunity;

2.  pověřuje svého předsedu, aby ihned předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru a příslušným orgánům Spolkové republiky Německo.

• [1]  Věc 101/63, Wagner v. Fohrmann a Krier, Recueil 1964, s. 383, a věc 149/85, Wybot v. Faure a další, Recueil 1986, s. 2391.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

I. ZÁKLADNÍ SKUTEČNOSTI

Dopisem ze dne 22. prosince 2005 předal předseda Evropského parlamentu v souladu s čl. 6 odst. 2 jednacího řádu Výboru pro právní záležitosti k posouzení dopis ministerstva spravedlnosti Spolkové republiky Německo ze dne 29. listopadu 2005, v němž se požaduje, aby byl poslanec Evropského parlamentu Tobias PFLÜGER zbaven poslanecké imunity, a to v rámci soudního řízení, které probíhá u vrchního státního zástupce v Mnichově I („Leitender Oberstaatsanwalt München I“).

Podle čl. 6 odst. 2 jednacího řádu vzal Parlament žádost na vědomí na plenárním zasedání dne 15. prosince 2005 a předal ji Výboru pro právní záležitosti.

Ve své žádosti o zbavení imunity hlavní státní zástupce Mnichova I žádá, aby bylo povoleno zahájit trestní stíhání pana Tobiase Klause Pflügera, poslance Evropského parlamentu, pro podezření ze spáchání trestného činu urážky podle § 185 a § 194 odst. 1 trestního zákona a trestného činu úmyslného ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1 a § 230 odst. 1 první odrážky trestního zákona[1].

Toto podezření se zakládá na následujících skutečnostech: dne 12. února 2005 od 11:30 do 17 hodin se u příležitosti 41. Mnichovské konference o bezpečnosti konala protiakce pod širým nebem, zakončená manifestací na Lenbachově náměstí v Mnichově. Když se po skončení akce kolem 17 hodin pokojní účastníci akce rozešli, zůstali na Lenbachově náměstí příslušníci takzvané autonomní scény a jejich příznivci, kteří mimo jiné házeli lahve směrem k přítomným policistům. Policie poté několik osob zadržela a k jejich zajištění vytvořila část nasazených policejních sil kordon, jenž oddělil policisty provádějící zadržení a demonstranty, kteří hrozili použít násilí.

Podle tvrzení dvou policistů, pana Proskeho a pana Michaelise, kteří podali stížnost, vystoupil poslanec EP Pflüger ze skupiny protestujících demonstrantů k policejnímu strážmistru Proskemu, který stál v policejním kordonu, a žádal ho, aby ho ihned nechali projít. Když po sdělení poslance Pflügera, že je evropským poslancem, chtěl policejní strážmistr Proske vidět jeho průkaz a bránil mu v přerušení policejního řetězu, hrozil poslanec EP Pflüger nasazeným policistům, že je ohlásí, neboť jednají protiprávně, pokud mu brání v průchodu. Když se poslanec Pflüger stále nelegitimoval, položil mu policejní strážmistr Proske levou paži na pravé rameno, aby mu ukázal cestu směrem od policejního řetězu. Poslanec EP Pflüger poté paži policejního strážmistra Proskeho srazil stranou a hrozil mu udáním kvůli ublížení na těle. V tomto okamžiku přišel policejní komisař Michaelis a rovněž požádal poslance Pflügera, aby se legitimoval; poslanec Pflüger však opět odmítl. Nakonec strážmistra Proskeho a komisaře Michaelise urážlivým způsobem označil za „kretény“ a „debily“.

Výbor pro právní záležitosti vyslechl poslance Pflügera na své schůzi dne 21. března 2006. Pan Pflüger výše uvedený výklad skutečností odmítl a předložil prohlášení svého právního zástupce, podle něhož události proběhly takto:

„Dne 12. února 2005 se můj mandant zúčastnil ve své funkci poslance Evropského parlamentu protestní akce v Mnichově namířené pro tzv. Mnichovské konferenci o bezpečnosti.

Byl přitom svědkem zadržení jedné osoby, která se předtím účastnila hudební produkce. Toto zadržení proběhlo podle jeho názoru velmi brutální formou, aniž by k tomu byly zjevné důvody. Zadržená osoba byla odvlečena z místa událostí a umístěna za policejní kordon.

Můj mandant se pokusil získat informace o důvodech tohoto postupu a učinit přítrž dalšímu protiprávnímu zacházení se zadrženým, a za tím účelem se pokusit navázat kontakt s příslušným velitelem policejního oddílu. S poukazem na svůj status poslance Evropského parlamentu požádal můj mandant přítomné policisty, aby mu umožnili přístup k zadržené osobě. Přitom ukázal zřetelně a viditelně svůj průkaz poslance. Policisté však na to nedbali a odmítli jak umožnit kontakt se zadrženým, tak poskytnout informace o průběhu zadržení. Můj mandant se s tím odmítl spokojit, neboť tím byla porušena jeho práva jako poslance, a vyzval přítomné činitele, aby mu sdělili svá jména, a uvedl, že má v úmyslu si na jejich počínání stěžovat. Tomuto požadavku však nebylo vyhověno. Všichni oslovení policisté se odmítli identifikovat a mému mandantovi byla i nadále upírána práva, která mu jako poslanci přísluší.

Tvrzení policisty, že můj mandant srazil stranou paži policisty, který mu ji ,položil na rameno‘, neodpovídá skutečnosti, právě tak jako tvrzení, že můj mandant urazil policisty slovy ,kretén‘ a ,debil‘; toto tvrzení je zcela vymyšlené. Ačkoli v této vypjaté situaci skutečně došlo k diskusi, urážky můj mandant nevyslovil. (...).“

II.       ZÁKLADNÍ DOKUMENTY A OBECNÉ ÚVAHY O IMUNITĚ POSLANCŮ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

1.        Články 9 a 10 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965 znějí takto:

9.   Členové Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce.

10. V průběhu zasedání Evropského parlamentu jeho členové:

a) na území vlastního státu požívají imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu,

b) na území všech ostatních členských států nemohou být zadrženi ani soudně stíháni.

Jsou chráněni imunitou rovněž během cesty na místo zasedání Evropského parlamentu a při návratu z něj.

Imunity se nelze dovolávat v případě přistižení při činu; Evropské shromáždění je oprávněno svého člena imunity zbavit.

2.        Postup v Evropském parlamentu je upraven články 6 a 7 jednacího řádu. Příslušná ustanovení znějí takto:

„Článek 6 Zbavení poslanecké imunity:

1. Při výkonu svých pravomocí s ohledem na výsady a imunity usiluje Parlament především o zachování své integrity jako demokratického zákonodárného shromáždění a o zajištění nezávislosti poslanců při plnění jejich povinností.

2. Každá žádost o zbavení poslanecké imunity, se kterou se příslušný orgán členského státu obrací na předsedu, je oznámena v plénu a je postoupena příslušnému výboru.

(...)“

"Článek 7 Imunitní řízení:

1. Příslušný výbor projedná žádosti o zbavení imunity nebo žádosti o ochranu imunity a výsad neprodleně a v pořadí, v jakém mu byly předloženy.

2. Výbor předloží návrh rozhodnutí, kterým pouze doporučí přijetí či zamítnutí žádosti o zbavení imunity nebo žádosti o ochranu imunity a výsad.

3. Výbor může požádat příslušný orgán o informace nebo odůvodnění, které považuje za nezbytné k tomu, aby si utvořil stanovisko ve věci zamítnutí či ochrany imunity. Dotyčný poslanec musí dostat příležitost se vyjádřit; může předložit jakékoli dokumenty nebo jiné písemné doklady, které považuje za účelné. Může být zastoupen jiným poslancem.

(...)

7. Výbor může předložit odůvodněné stanovisko k pravomoci orgánu a k přípustnosti žádosti, ale za žádných okolností se nesmí vyslovit o vině nebo o nevině poslance, ani o tom, zda názory nebo činy, které mu jsou přisuzovány, odůvodňují trestní stíhání, a to ani v případě, že se při posuzování žádosti podrobně seznámil se skutkovým stavem daného případu.

(...)“

3.      Už od prvního pětiletého období se v Evropském parlamentu v praxi ustálilo několik základních principů, které byly s konečnou platností uznány v usnesení[2] přijatém na zasedání dne 10. března 1987 na základě zprávy poslance Donneze, která se týkala přijetí protokolu o změně Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965, pokud jde o poslance Evropského parlamentu (dok. A2-121/86). Z těchto základních principů je vhodné zmínit ty, které se vztahují k danému případu:

Smysl poslanecké imunity

Poslanecká imunita není výsadou toho či onoho poslance Parlamentu, ale zárukou nezávislosti EP a jeho členů vůči jiným subjektům. Podle této zásady nezáleží na tom, kdy se daný případ odehrál – zda před parlamentními volbami nebo až po nich – neboť jediným aspektem, který je třeba vzít v potaz, je ochrana parlamentu jako instituce prostřednictví ochrany jeho členů.

Časové omezení imunity

Již dvakrát byl Soudní dvůr požádán o výklad slov „v průběhu zasedání Evropského parlamentu“, která jsou uvedena v článku 10 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství. Podle rozsudků Soudního dvora (v případech Wagner/Forhmann a Krier ze dne 12. května 1964, 101/63, Recueil 1964, str. 397, a Wybot/Faure ze dne 10. července 1986, 149/85, Recueil 1986, str. 2403) pořádá Evropský parlament jedno roční zasedání, v jehož průběhu požívají poslanci imunity stanovené v uvedeném protokolu, a to včetně období, kdy je zasedání přerušeno. Ze smyslu poslanecké imunity lze mimo jiné odvodit, že musí být v platnosti po celou dobu trvání mandátu, pokud jde o zahájení stíhání, vyšetřování, výkon již přijatých soudních rozhodnutí, odvolací nebo kasační řízení.

Zvláštní povaha imunity poslance Evropského parlamentu ve srovnání s imunitou poslanců národních parlamentů

Skutečnost, že čl. 10 první odrážka písm. a) Protokolu o výsadách a imunitách se zmiňuje o imunitě poslanců národních parlamentů, neznamená, že Evropský parlament nemůže stanovit pro zbavení poslanecké imunity vlastní pravidla. Na základě rozhodnutí Parlamentu postupně vzniklo jednotné pojetí imunity poslanců EP, které je v podstatě nezávislé na různých postupech používaných v národních parlamentech. Díky tomu lze zabránit tomu, aby se s poslanci zacházelo různě podle jejich státní příslušnosti. I když se tedy bere v úvahu i imunita stanovená ve vnitrostátním právu, Evropský parlament uplatňuje při rozhodování o tom, zda má být určitý poslanec zbaven imunity, své vlastní neměnné zásady.

Poslanecká imunita má za cíl chránit svobodu vyjadřování poslanců a svobodu politické diskuse. Příslušný výbor Evropského parlamentu tedy vždy a zásadně rozhodoval tak, že pokud byly skutky, z nichž byl poslanec obviňován, vykonány v rámci jeho politické činnosti nebo v přímém vztahu k ní, poslanec nebyl zbaven imunity.

Sem patří například vyjádření názorů, o nichž lze předpokládat, že jsou součástí politické činnosti poslance, a které byly proneseny na demonstracích, veřejných shromážděních, v politických publikacích, v tisku, v knižních publikacích, v televizi, formou podpisu politického textu nebo před soudem.

K tomuto principu přistupují další úvahy, které hovoří buď pro nebo proti zachování imunity, zejména zásada „fumus persecutionis“, tj. předpoklad, že motivem trestního řízení je poškodit politickou činnost poslance. Jak bylo uvedeno ve vysvětlujícím prohlášení ke Donnezově zprávě, pojem „fumus persecutionis“ v podstatě znamená, že poslanec není imunity zbaven tehdy, existuje-li podezření, že důvodem pro zahájení trestního řízení je snaha narušit politickou činnost poslance.

Pokud je tedy například trestní stíhání iniciováno politickým odpůrcem stíhaného poslance, tento poslanec není, pokud není prokázán opak, zbaven imunity, lze-li žalobu interpretovat tak, že cílem stíhání je uškodit tomuto poslanci, a nikoli požadovat náhradu škody. Poslanec není zbaven imunity také tehdy, probíhá-li trestní stíhání za okolností, které opravňují k domněnce, že jeho jediných cílem je uškodit poslanci.

III.ODŮVODNĚNÍ NÁVRHU ROZHODNUTÍ

Skutky, z nichž je obviňován poslanec Evropského parlamentu Tobias Pflüger, německý státní příslušník, byly spáchány na území Spolkové republiky Německo. Pan Pflüger tedy požívá imunity poslance Spolkového sněmu, která je zakotvena v článku 46 Základního zákona Spolkové republiky Německo (Grundgesetz). Tento článek zní takto:

     Článek 46 [Beztrestnost a imunita poslanců]

(1) Poslanec nesmí být nikdy podroben soudnímu stíhání nebo disciplinárnímu řízení za hlasování nebo za výroky, které pronesl ve Spolkovém sněmu nebo v jednom z jeho výborů, a nesmí být za ně činěn odpovědným mimo Spolkový sněm. Toto ustanovení se nevztahuje na urážlivou pomluvu.

(2) V souvislosti s jednáním, za něž může být uložen trest, smí být poslanec stíhán nebo zatčen pouze se svolením Spolkového sněmu, s výjimkou případů, kdy byl přistižen při činu nebo dopaden následujícího dne.

(3) Svolení Spolkového sněmu je nutné rovněž pro jiné omezení osobní svobody poslance nebo pro zahájení řízení proti poslanci podle článku 18.

(4) Na žádost Spolkového sněmu je nutné zastavit jakékoli trestní stíhání a řízení podle článku 18 proti poslanci a zrušit vazbu nebo jinou formu omezení jeho osobní svobody.

Článek 46 Základního zákona Spolkové republiky Německo upravuje rozsah beztrestnosti (Indemnität) a imunity poslance. V odstavci 1 je stanoveno, že poslanec nemůže být nikdy předmětem soudního stíhání nebo disciplinárního řízení, ani nemůže být jakkoli volán k zodpovědnosti mimo Spolkový sněm na základě hlasování nebo výroku proneseného ve Spolkovém sněmu nebo v jeho výborech (beztrestnost). Odstavce 2 až 4 tohoto článku obsahují pravidla pro poslaneckou imunitu. Za skutek, který podléhá trestu, může být poslanec stíhán nebo zatčen pouze se souhlasem Spolkového sněmu.

Je třeba rovněž vzít v potaz články 9 a 10 Protokolu o výsadách a imunitách a zásady Evropského parlamentu, které se na základě mnohaleté praxe uplatňují při rozhodování o žádostech o zbavení imunity. Poslanec nemůže být v žádném případě zbaven imunity, pokud byly dotyčné skutky součástí jeho politické činnosti nebo s ní byly v přímém vztahu. Imunita je zachována rovněž v případě, existuje-li podezření, že cílem trestního stíhání je narušit politickou činnost poslance.

V tomto případě se obvinění vznesená proti panu Pflügerovi a probíhající vyšetřování týkají případného porušení trestního zákona, a to konkrétně § 185, § 194 odst. 1, § 223 odst. 1, § 230 odst. 1 první odrážky tohoto zákona (urážka, ublížení na těle, úmyslné ublížení na těle).

Vzhledem k obviněním vzneseným proti panu Pflügerovi nelze použít článek 9 Protokolu o výsadách a imunitách. I pokud by se ukázalo, že zmíněné výroky pan Pflüger skutečně pronesl, což pan Pflüger výslovně popírá, tyto výroky nemohou být považovány za názor, který poslanec Evropského parlamentu vyjádřil v rámci výkonu své funkce.

Pokud jde o uplatnění čl. 10 písm. a) protokolu, zpravodaj se domnívá, že skutečnosti prezentované panem Pflügerem neopravňují k tomu, aby byly považovány za případ „fumus persecutionis“. I pokud by se pan Pflüger zúčastnil této demonstrace jako poslanec Evropského parlamentu a pronesl veřejný projev, nelze z této skutečnost odvozovat, že obvinění vznesená proti němu mají za cíl narušit jeho politickou činnost jako poslance.

Ani ze skutkové podstaty dotyčného činu, ani z postupu, který uplatnily příslušné orgány, nelze ve skutečnosti zjistit nic, co by potvrzovalo domněnku, že by pan Pflüger byl stíhán záměrně nebo že soudní orgány jsou proti němu zaujaté.

Na základě těchto úvah pokládá zpravodaj za vhodné, aby Parlament využil svého práva zbavit poslance Tobiase Pflügera poslanecké imunity.

V souladu s čl. 7 odst. 2 jednacího řádu předkládá výbor návrh rozhodnutí, kterým pouze doporučuje přijetí nebo zamítnutí žádosti o ochranu imunity a výsad.

IV.      ZÁVĚR

Na základě předchozích úvah a v souladu s čl. 7 odst. 1 a 2 jednacího řádu a po posouzení důvodů pro i proti tomu, aby byl poslanec Pflüger zbaven poslanecké imunity, doporučuje výbor pro právní záležitosti Evropského parlamentu, aby zbavil poslance Tobiase Pflügera poslanecké imunity.

• [1]  Článek 185 trestního zákona zní: „Urážka je trestána odnětím svobody v délce nejvýše jednoho roku nebo pokutou; pokud je urážka vykonána za použití násilí, trestem odnětí svobody v délce nejvýše dvou let nebo pokutou.“
  § 194 odst. 1 trestního zákona zní: „Urážka je stíhána pouze v případě, byla-li podána stížnost.“
  § 223 odst. 1 trestního zákona zní: „Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo pokutou.“
  § 230 odst. 1 první věta zní: „Úmyslné ublížení na zdraví podle § 223 [...] se stíhá pouze na žádost; orgán činný v trestním řízení však může stíhání zahájit, pokud považuje zásah orgánu za vhodný z důvodu zvláštního veřejného zájmu.“
• [2]  Úř. věst. C 99 z 13.4.1987, s. 44.

POSTUP

Název	Žádost, aby byl poslanec Tobias Pflüger zbaven imunity
Číslo postupu	2006/2030(IMM)
Žádost o zbavení imunity,   kterou předložilo   Datum předložení   Datum oznámení na zasedání	Ministerstvo spravedlnosti Spolkové republiky Německo 29.11.2005 15.12.2005
Příslušný výbor   Datum oznámení na zasedání	JURI 15.12.2005
Zpravodaj(ové)   Datum jmenování	Francesco Enrico Speroni 30.1.2006
Předchozí zpravodaj(ové)
Projednání ve výboru	23.2.2006	21.3.2006
Datum schválení	19.4.2006
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	8 0 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Rosa Díez González, Giuseppe Gargani, Kurt Lechner, Klaus-Heiner Lehne, Aloyzas Sakalas, Francesco Enrico Speroni
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování	Adeline Hazan, Manuel Medina Ortega
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování
Datum předložení	28.4.2006
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)	...