ZPRÁVA o výroční zprávě Komise Evropskému parlamentu o antidumpingových, antisubvenčních a ochranných opatřeních uplatňovaných třetími zeměmi vůči Společenství (2004)

13. 7. 2006 - (2006/2136(INI))

Výbor pro mezinárodní obchod
Zpravodajka: Cristiana Muscardini


Postup : 2006/2136(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
A6-0243/2006

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o výroční zprávě Komise Evropskému parlamentu o antidumpingových, antisubvenčních a ochranných opatřeních uplatňovaných třetími zeměmi vůči Společenství (2004)

(2006/2136(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na výroční zprávu Komise Evropskému parlamentu o antidumpingových, antisubvenčních a ochranných opatřeních uplatňovaných třetími zeměmi vůči Společenství (2004) (KOM(2005)0594),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2002 o 19. výroční zprávě Komise Evropskému parlamentu o antidumpingových a antisubvenčních činnostech Společenství – Přehled sledování případů antidumpingových, antisubvenčních a ochranných opatření uplatňovaných třetími zeměmi[1],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 1990 o antidumpingové politice Evropského společenství [2] a usnesení ze dne 25. října 2001 o otevřenosti a demokracii v mezinárodním obchodě[3],

–   s ohledem na prohlášení 4. ministerské konference Světové obchodní organizace (WTO) z Dohá (Katar), jejíž článek 28 stanovuje vést jednání o reformě dohody o uplatňování článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) z roku 1994 s cílem upřesnit a zdokonalit ustanovení o kázni,

–   s ohledem na článek 30 tohoto prohlášení, který zdůrazňuje potřebu zdokonalení a objasnění memoranda dohody o řešení sporů ,

–   s ohledem na ministerské prohlášení ze dne 18. prosince 2005 o rozvojové agendě z Dohá a zejména na jeho články 28 a 34 a přílohu D,

–   s ohledem na 23. výroční zprávu Komise Evropskému parlamentu o antidumpingových, antisubvenčních a ochranných činnostech Společenství (2004), (KOM(2005)0360),

–   s ohledem na článek 45 a čl. 112 odst. 2 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A6‑0243/2006),

A. vzhledem k tomu, že Evropská unie je jedním z hlavních účastníků světového mezinárodního obchodu, nadále si udržuje pozici významné hospodářské velmoci a v roce 2004 byla nejvýznamnějším světovým vývozcem zboží,

B.  vzhledem k tomu, že v důsledku vývoje mezinárodního obchodu je otázka přístupu na zahraniční trhy stejně důležitá jako otázka ochrany vlastních trhů před nekalými obchodními praktikami,

C. vzhledem k tomu, že liberalizace obchodu a jeho rostoucí objem posilují mezinárodní hospodářskou soutěž, zvyšují však také riziko, že vývoz z určité země bude podléhat opatřením na ochranu obchodu, což negativně ovlivní mezinárodní konkurenceschopnost společností Společenství,

D. vzhledem k tomu, že v nedávno revidované Lisabonské agendě si Společenství stanovilo za cíl posílit evropské hospodářství a zvýšit mimo jiné konkurenceschopnost Společenství v rámci světového hospodářství,

E.  vědom si toho, že konkurenceschopnost Evropského společenství je úzce spojena s vytvořením systému světového obchodu, který by byl co nejotevřenější a nejspravedlivější,

F.  vzhledem k tomu, že konkurenceschopnost hospodářství Společenství trpí zaváděním tarifních a netarifních překážek uvnitř i vně Společenství, které nevycházejí z pravidel WTO,

G. vědom si toho, že Společenství je obecně považováno za umírněného uživatele nástrojů na ochranu obchodu a že je proto v zájmu Společenství, aby právní předpisy a postupy přijaté jeho mezinárodními partnery v co nejvyšší míře odpovídaly pravidlům WTO,

1.  je znepokojen neobvyklým nárůstem případů ochrany obchodu, ať už ze strany tradičních uživatelů těchto opatření, tak ze strany jiných členských států WTO, v nichž došlo k rozvoji teprve nedávno; domnívá se, že v řadě těchto případů byla pravidla a judikatura WTO částečně či zcela přehlížena, což způsobilo průmyslu Společenství neopodstatněnou škodu;

2.  vyzývá obchodní partnery Společenství, aby důsledněji dodržovali ducha i literu platné dohody a judikatury WTO o nástrojích na ochranu obchodu, a vyhnuli se tak jakékoli formě ochranářství; žádá zejména, aby šetření týkající se antidumpingových, antisubvenčních a ochranných opatření byla prováděna transparentně a nestranně;

3.  vítá pomoc, kterou poskytuje Komise členským státům a evropskému průmyslu v případech ochrany obchodu uplatňovaných třetími zeměmi; vyzývá Komisi, aby soustavně sledovala kroky třetích zemí a zjišťovala, zda jsou přiměřené a korektní;

4.  vyzývá Komisi, aby v zájmu ochrany průmyslu Společenství společně s příslušnými členskými státy zasáhla vždy, když se ukáže, že pravidla mezinárodního obchodu nebyla dodržena;

5.  je toho názoru, že řada sporů vzniklých uplatňováním opatření na ochranu obchodu by mohla být vyřešena smírnou cestou a ke vzájemné spokojenosti zúčastněných stran; domnívá se však, že pokud se v přiměřené době nepodaří nalézt kompromisní řešení, neměla by Komise váhat postoupit věc orgánu WTO pro řešení sporů, aby se spor vyřešil;

6.  vyjadřuje uspokojení nad úspěchem systému řešení sporů v rámci WTO, který umožnil důslednější uplatňování multilaterálních pravidel mezinárodního obchodu a dodal tím systému větší jistotu a spolehlivost;

7.  vyzývá však Komisi, aby se zasadila o zavedení opatření, která by urychlila a zefektivnila uplatňování rozhodnutí orgánu WTO pro řešení sporů a která by zabránila neoprávněnému používání zdržovací taktiky a zajistila větší uplatňování právních předpisů mezinárodního obchodu;

8.  vyzývá Komisi, aby ve WTO se vší rozhodností pokračovala v jednáních, která by umožnila ostatním členům WTO účinněji uplatňovat opatření na ochranu obchodu a zabránila jejich svévolnému používání, přičemž se zaměří zejména na:

a) uplatňování přísnějších pravidel při pětiletém přezkoumávání, v jejichž rámci by k prodlužování antidumpingových a antisubvenčních opatření docházelo jen výjimečně;

b) zjednodušení antidumpingových postupů a snížení jejich nákladů pro podniky, které spolupracují s vyšetřovacím orgánem;

c) analýzu veřejného zájmu a dopadu těchto opatření podle analýzy, která se provádí ve Společenství;

d) větší transparentnost šetření, která by zabránila nedovoleným postupům a zaručila by zúčastněným stranám právo na obhajobu;

e) omezení opatření pouze na ta, která jsou nezbytně nutná k odstranění nedovoleného dumpingu;

f)  vytvoření arbitrážní skupiny ad hoc – složené z příslušných odborníků –, které by se postupovala rozhodnutí o zahájení antidumpingového šetření a která by v případě porušení pravidel mohla nařídit okamžité ukončení šetření; ad hoc skupina by měla mít jasné pokyny, pokud jde náležitou odbornost jejích členů v dané problematice;

9.   vyjadřuje politování nad tím, že navzdory nedostatkům zjištěným při uplatňování ochranných opatření, nebyl tento bod do agendy z Dohá zařazen;

10. žádá proto Komisi, aby se ve WTO zasadila o důkladnou revizi pravidel pro zavádění ochranných opatření, aby se zabránilo nadměrnému a neopodstatněnému používání těchto opatření;

11. vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by bylo vhodné provést v rámci WTO radikální revizi pravidel používání ochranných obchodních (antidumpingových a antisubvenčních) opatření;

12. naléhá na členské státy, aby v této problematice nadále uplatňovaly přístup Společenství, který by umožnil, aby se používání těchto opatření na úrovni Společenství více sladilo a snížil se počet případů namířených proti němu, a to soustavným tlakem – na politické i technické úrovni – na členy WTO, kteří mají v úmyslu uplatňovat opatření na ochranu obchodu, a neustálou snahou o větší informovanost o těchto otázkách; opatření Společenství ale nesmí sloužit jako záminka k podpoře nekalých obchodních praktik jednotlivých členských států;

13. zdůrazňuje, že legitimní zájmy evropských malých a středních vývozních podniků, které musí čelit ochranářským praktikám dovozních zemí, bude možné účinně chránit pouze přijetím jednotného přístupu Společenství;

14. doporučuje, aby Komise přestala poskytovat preferenční přístup obchodním partnerům, kteří se neřídí pravidly a judikaturou WTO, pokud tento přístup poškozuje průmysl Společenství; zároveň Komisi vyzývá, aby při řešení případů ochrany obchodu, které se týkají těchto obchodních partnerů, vzala v úvahu zásadu vzájemnosti;

15. zdůrazňuje, že mají-li nová pravidla mezinárodního obchodu získat podporu veřejnosti, musí být uplatňována transparentně a důsledně – v souladu se zásadou právního státu – uvnitř i vně Společenství;

16. přiklání se k tomu, aby nejméně rozvinutým zemím, v nichž proces industrializace teprve začíná, byl poskytnut preferenční přístup, což by jim umožnilo ochránit jejich vznikající průmysl před riziky příliš velké zahraniční konkurence, a to pod podmínkou, že tato výjimka z obecných zásad WTO bude dočasná a bude pro nejméně rozvinuté země světa skutečným přínosem;

17. podporuje zavedení odborných školících programů týkajících se antidumpingových a antisubvenčních opatření v kandidátských zemích a v rozvojových zemích, které o to požádají; zároveň Komisi vyzývá, aby poskytla pomoc a podporu rozvojovým zemím zavádějícím systém ochrany obchodu, který je v souladu s pravidly WTO;

18.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

  • [1]  Úř. věst. C 300E, 11.12.2003, s. 120.
  • [2]  Úř. věst. C 19, 28.1.1991, s. 633.
  • [3]  Úř. věst. C 112E, 9.5.2002, s. 326.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Evropské společenství je jedním z hlavních účastníků mezinárodního světového obchodu a nadále si udržuje pozici významné hospodářské velmoci. V roce 2004 tvořily evropské výrobky 18 % světového obchodu se zbožím. Společenství drželo v roce 2004 prvenství ve vývozu a stalo se druhým nejvýznamnějším dovozcem po Spojených státech.

V důsledku vývoje mezinárodního obchodu je otázka přístupu k zahraničním trhům stejně důležitá jako otázka ochrany vlastních trhů před nekalými obchodními praktikami, mezi něž patří také padělání a dovoz zboží, které neodpovídá požadavkům EU na kvalitu. Liberalizace obchodních výměn a jejich rostoucí objem posilují mezinárodní hospodářskou soutěž, zvyšují však také nebezpečí toho, že vývoz z určité země se bude řídit opatřeními na ochranu obchodu (antidumping, antisubvence nebo ochranná opatření).

Evropské společenství se přirozeně nestaví proti tomu, aby byl jeho vývoz prošetřován vládami jiných členských států WTO. Domnívá se ovšem, že je nezbytné ověřit si, zda je toto šetření prováděno podle platných mezinárodních pravidel a zda se nejedná o ochranářská opatření zaměřená na neoprávněné omezování přístupu evropských výrobků na daný trh.

Evropská komise zveřejňuje každoročně zprávu, ve které informuje Evropský parlament o opatřeních na ochranu obchodu, která třetí země uskutečnily vůči Evropskému společenství. Zpráva za rok 2004 nabízí Evropskému parlamentu příležitost vyjádřit k těmto iniciativám Evropské komise svůj postoj.

Cílem této zprávy je prostřednictvím přezkoumání některých obzvláště významných případů analyzovat, s jakými potížemi se evropský průmysl při těchto šetřeních setkal, jaká opatření Evropská komise provedla v zájmu ochrany evropského průmyslu a jaké jsou vyhlídky vývoje tohoto relativně nového aspektu obchodní politiky Společenství do budoucna.

Celkový pohled

V posledních letech významně vzrostl počet případů ochrany obchodu (zejména, ale ne pouze, antidumpingu). K „tradičním“ uživatelům, kterými jsou Spojené státy, Kanada a Austrálie, se přidaly nové rozvíjející se země jako Indie, Brazílie a Jižní Afrika.

V případě rozvinutých zemí (zejména Spojených států, které samy uplatňují 25 % všech opatření proti Společenství) spočívají hlavní problémy v uplatňování pravidel, které je příliš formální a jednostranné a často málo zohledňuje pravidla judikatury WTO. V některých zemích umožňuje praxe vyšetřovacího orgánu zahájit antidumpingové šetření téměř automaticky, přičemž znemožňuje zrušení zcela anachronických opatření.

Evropská komise ovšem ve své zprávě vysvětluje, že některé „nové“ země neuplatňují kompenzační cla k potírání nelegálních obchodních praktik, ale aby „dodatečně“ chránily některá svá průmyslová odvětví před zahraničními výrobky. V mnohých případech jsou vyšetřovací standardy nízké a v každém případě vzbuzují pochyby, zda jsou plně v souladu s pravidly WTO.

Některé významné případy

Spojené státy a případ „nulování“ („Zeroing“) (Ds 294)

Pojmem „nulování" se rozumí způsob výpočtu dumpingového rozpětí, který spočívá ve váženém průměru jednotlivých rozpětí srovnáním běžné průměrné hodnoty a jednotlivých zaznamenaných cen vývozu u příslušných transakcí. S použitím této metody je dumpingové rozpětí vyšší.

Na základě setkání speciální skupiny zabývající se antidumpingovými opatřeními Společenství v souvislosti s bavlněnými prostěradly dováženými z Indie prohlásila WTO uplatňování nulování za nelegální. Spojené státy vždy tento výsledek odmítaly přijmout a tvrdily, že toto rozhodnutí platí pouze mezi zúčastněnými stranami. Na základě tohoto odmítnutí Spojených států bylo nutné, aby WTO přijala další opatření, jež ovšem nebyla nezbytná a kterým se dalo předejít, kdyby ovšem Spojené státy přijaly rozhodnutí WTO.

Případy indického antidumpingu

Indická republika si mezi uživateli nástrojů na ochranu obchodu v posledních letech vydobyla privilegované postavení. Ke konci roku 2004 uplatňovala Indie 36 antidumpingových opatření proti Evropskému společenství.

Případy z Indie jsou často „neopodstatněné“, pokud jde o vymezení zaujatosti a spojitosti souvislostí mezi škodou způsobenou vnitrostátnímu průmyslu a dovozem ze zahraničí.

V celé řadě těchto případů mělo uplatnění antidumpingových opatření za následek vyloučení jakékoli konkurence z indického trhu, přičemž byl vážně poškozen náš průmysl, ale také indické hospodářství, které za podvodné uzavření svých trhů platí vysokou daň co se týká hospodářské soutěže a efektivnosti hospodářství.

Případy ze zemědělství v Jižní Americe a Austrálii

Mnozí členové WTO protestují proti dotacím ze společné zemědělské politiky zemědělcům EU. Není proto překvapující, že se v posledních letech zvýšil počet šetření, které třetí země zahájily proti evropským zemědělským výrobkům.

Evropská komise nepopírá, že evropští zemědělci mohou využívat pomoc ze Společné zemědělské politiky. Tato skutečnost však nedává ostatním členským státům WTO právo uplatňovat opatření na ochranu obchodu v rozporu s platnými dohodami.

V uvedeném případě tvoří podpora evropským producentům oliv k udržení výše jejich příjmů pouze „zbytkovou“ položku konečné ceny olivového oleje, která cenu finálního vyváženého produktu ovlivňuje pouze v omezené míře. Z toho vyplývá, že tvrzení, že dotace zemědělcům se zcela převádí na výrobce oleje, je ekonomický nesmysl, který podporuje uplatňování přemrštěných kompenzačních opatření.

Kromě toho je v mnoha případech, o kterých zpráva pojednává, zjištěná škoda více než potenciální, jelikož se jedná o snahy „uzavřít“ trh zahraničním vývozům v zájmu podpory průmyslu, který se nedokáže vyrovnat s rostoucí domácí poptávkou, ať už jde o kvalitu nebo kvantitu produkce.

Využívání ochranných opatření „ve velké míře“.

Ochranná opatření představují „mocný“ nástroj, který se navíc jednoduše uplatňuje. Na rozdíl od antidumpingu nebo antisubvencí není u ochranných opatření potřeba, aby vyšetřující orgán musel prokázat existenci „nekalého“ chování („unfair trade“).

Dohoda WTO o ochranných opatřeních zavádí formální a pevně stanovené parametry, které jsou daleko přísnější než parametry, jimiž se řídí antidumping, a uvádí, že je třeba považovat je za „extrémní“ a výjimečná opatření k nápravě.

Řada zemí považuje ochranná opatření za nejpraktičtější a nejrychlejší způsob, jak omezit přístup zahraničních produktů na vlastní trhy.

Ochranná opatření využívaly také Spojené státy, aby zabránily přístupu zahraničních produktů na svůj trh. Je třeba poznamenat, že mnohá z těchto ochranných opatření v USA (zejména v souvislosti s ocelí) byla jasně protekcionářská, jelikož jejich cílem nebylo napravit škodu způsobenou dovozem, nýbrž uzavřít trh, přičemž skutečné příčiny obtíží, se kterými se potýkal americký průmysl, byly přehlíženy.

Mnohá z těchto opatření jsou tedy svévolná, jelikož nedodržují minimální požadavky vyplývající z dohody o ochranných opatřeních a judikatuře WTO.

Spojené státy – antidumpingová „past“.

Je velmi snadné zaplést se do antidumpingového (či antisubvenčního) vyšetřování, cesta ven je ovšem velmi obtížná.

Dohody WTO stanoví, že ti, kteří požádají o zahájení šetření, musí předložit alespoň počáteční důkaz o existenci dumpingu a o tom, že způsobil újmu vnitrostátním výrobcům. Vyšetřovací orgán potom rozhodne, zda informace, které mu poskytl navrhovatel, jsou dostačující pro zahájení případu. Práh pro přijetí oznámení je nicméně velmi nízký a umožňuje zahájit šetření, aniž by byly splněny základní podmínky stanovené WTO.

Jakmile je antidumpingové vyšetřování zahájeno, jde svou cestou. Výrobce musí prokázat, že se jeho vývoz neprosazuje pomocí dumpingu. To vše je značně náročné, ať už časově či finančně. Bylo by tedy vhodné se těmto neopodstatněným výdajům vyhnout a požadovat, aby v případě definitivního rozhodnutí ze strany WTO vyšetřovací orgán alespoň částečně nahradil vzniklé náklady.

Dalším záporným aspektem praxe ve Spojených státech jsou tzv. „sunset reviews“, v Evropě známé pod názvem „expiry reviews“. Jedná se o pětileté přezkoumání antidumpingových a antisubvenčních opatření, která jsou stanovena v dohodách WTO. V rámci těchto přezkoumání musí vyšetřovací orgán prokázat, že dumping a újma, jež byly zjištěny během původního vyšetřování, budou pravděpodobně i nadále pokračovat. Oficiální název by napovídal, že tato opatření by měla být obecně ukončena po pěti letech a případy prodloužení by měly být vzácné. Ve skutečnosti je ovšem ve Spojených státech prodlouženo 60 % opatření, zatímco v Evropě jejich podíl tvoří pouze 20 – 25 %.

Vyhlídky do budoucna

Evropské společenství by v rámci svých pravomocí souvisejících s mezinárodním obchodem mělo zachovat a dále zdokonalovat ochranu obchodu. Pouze tímto způsobem bude možno zabránit často zneužívanému uplatňování dotčených pravidel WTO.

Toto zdokonalování probíhá prostřednictvím širší spolupráce s členskými státy a podniky zabývajícími se prošetřováním případů třetích zemí a tím, že dojde-li k závažnému porušení mezinárodních pravidel a spor nelze vyřešit diplomatickou cestou, bude možno systematicky se obracet na orgán pro řešení sporů v rámci WTO.

V tomto ohledu je zapotřebí zmínit se o snahách Komise v souvislosti s agendou z Dohá. Pokud se týká řešení sporů, Komise navrhuje učinit systém předvídatelnějším a transparentnějším. V případě vyřešení sporu by bylo žádoucí, aby rozhodnutí WTO mohla být uplatňována rychleji a účinněji a aby pokud možno nedocházelo ke zbytečným průtahům.

Pokud se týká antidumpingové dohody, byla navržena některá důležitá zlepšení částečně založená na stávající praxi uplatňované při šetřeních Společenství.

Z nejdůležitějších návrhů uvádíme:

1) uplatňování přísnějších pravidel při pětiletém přezkoumávání, v rámci kterých by k prodlužování antidumpingových opatření docházelo jen výjimečně,

2) zjednodušení antidumpingových postupů a snížení jejich nákladů pro podniky, které spolupracují s vyšetřovacím orgánem,

3) analýza veřejného zájmu a dopadu těchto opatření podobná té, která je ve Společenství užívána (známá jako „zájem Společenství“),

4) větší transparentnost šetření, která by zabránila zneužívání a zajistila by dotyčným stranám právo na obhajobu,

5) široké uplatňování pravidla „nižšího cla“ neboli omezení opatření na ta, jež jsou skutečně nutná k odstranění dumpingu,

6) stanovení definice problému nulování na základě jednání,

7) vytvoření arbitrážní skupiny ad hoc, které by se postupovala rozhodnutí o zahájení antidumpingového šetření. Tato skupina bude posuzovat existenci minimálních požadavků uvedených v dohodě WTO a v případě jejich porušení bude moci okamžitě šetření ukončit.

Je ovšem překvapující, že navzdory závažným nedostatkům zjištěným při uplatňování ochranných opatření se o nich agenda z Dohá nezmiňuje; je zapotřebí nad tím vyslovit politování a pokusit se znovu zařadit tuto problematiku na pořad jednání.

Závěr

Opatření na ochranu obchodu se v kontextu světového obchodu musí výhradně řídit pravidly volného obchodu mezi zeměmi, které přistoupily na pravidla WTO.

Uplatňování homogenních a jasných pravidel týkajících se ochrany obchodu jistě přispěje k liberalizaci trhů. Kromě toho opatření na ochranu obchodu, která jsou očividně nezákonná, představují překážku obchodu, která musí být v zájmu dobrého fungování systému WTO odstraněna.

Není proto vhodné tyto nástroje zakazovat, nýbrž zajistit, aby byly řádně a zákonným způsobem uplatňovány. V této souvislosti je však zapotřebí přijmout jasné mezinárodní standardy a umožnit, aby WTO mohla včasně a účinně zasáhnout proti všem případným zneužitím těchto nástrojů.

Hlavním cílem je samozřejmě zabránit neustálému porušování pravidel mezinárodního obchodu a systematickému odmítání přijmout výrok smírčích soudů WTO. V případě prokázaného porušení mezinárodních pravidel a vážné újmy způsobené evropskému hospodářství by bylo zapotřebí, aby Společenství rozhodným způsobem zasáhlo a aby se vyvarovalo podpory obchodních partnerů, kteří nedodržují pravidla WTO.

POSTUP

Název

Výroční zpráva Komise Evropskému parlamentu o antidumpingových, antisubvenčních a ochranných opatřeních uplatňovaných třetími zeměmi vůči Společenství (2004).

Číslo postupu

2006/2136(INI)

Příslušný výbor

Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení

INTA
15.6.2006

Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko

Datum oznámení na zasedání

 

 

 

 

 

Nezaujaté stanovisko

Datum rozhodnutí

 

 

 

 

 

Užší spolupráce

Datum oznámení na zasedání

 

 

 

 

 

Zpravodajka

Datum jmenování

Cristiana Muscardini
25.1.2006

 

Předchozí zpravodaj(ové)

 

 

Projednání ve výboru

29.5.2006

 

 

 

 

Datum přijetí

12.7.2006

Výsledek závěrečného hlasování

+

-

0

24

1

2

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Francisco Assis, Jean-Pierre Audy, Enrique Barón Crespo, Daniel Caspary, Françoise Castex, Giulietto Chiesa, Christofer Fjellner, Béla Glattfelder, Jacky Henin, Syed Kamall, Sajjad Karim, Alain Lipietz, Helmuth Markov, Javier Moreno Sánchez, Georgios Papastamkos, Godelieve Quisthoudt-Rowohl, Bogusław Rogalski, Peter Šťastný, Robert Sturdy, Gianluca Susta, Johan Van Hecke, Zbigniew Zaleski

Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování

Margrietus van den Berg, Eugenijus Maldeikis, Antolín Sánchez Presedo, Mauro Zani

Náhradník (čl. 178 odst. 2) přítomný při závěrečném hlasování

Anne Ferreira

Datum předložení

13.7.2006

Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)