ZPRÁVA o ochraně evropského přírodního, architektonického a kulturního dědictví ve venkovských a v ostrovních regionech

20. 7. 2006 - (2006/2050(INI))

Výbor pro kulturu a vzdělávání
Zpravodaj: Nikolaos Sifunakis

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o ochraně evropského přírodního, architektonického a kulturního dědictví ve venkovských a v ostrovních regionech

(2006/2050 (INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na článek 151 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na úmluvu UNESCO ze dne 16. listopadu 1972 o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví,

–   s ohledem na úmluvu Rady Evropy ze dne 3. října 1985 o ochraně architektonického dědictví Evropy (Granada),

–   s ohledem na úmluvu Rady Evropy ze dne 16. ledna 1972 o ochraně archeologického dědictví (Valetta),

–   s ohledem na Evropskou úmluvu o krajině ze dne 20. října 2000, kterou přijala Rada Evropy (ve Florencii),

–   s ohledem na Rámcovou úmluvu rady Evropy ze dne 27. října 2005 o hodnotě kulturního dědictví pro společnost (Faro),

–   s ohledem na svá usnesení ze dne 13. května 1974 o ochraně evropského kulturního dědictví[1], ze dne 14. září 1982 o ochraně evropského architektonického a archeologického dědictví[2], ze dne 28. října 1988 o zachování architektonického a archeologického dědictví Společenství[3], ze dne 12. února 1993 o udržování architektonického dědictví a ochraně kulturních statků[4] a ze dne 16. ledna 2001 o uplatňování Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví v členských státech Evropské unie[5],

–   s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 508/2000/ES ze dne 14. února 2002 o programu Kultura 2000[6],

–   s ohledem na postoj přijatý Evropským parlamentem v prvním čtení dne 25. října 2005 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. .../2006/ES o programu Kultura 2007 (2007–2013),

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A6‑0000/2006),

A.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví je zásadním prvkem, pokud jde o identitu a historický vývoj národů Evropy,

B.  vzhledem k tomu, že „kulturní dědictví“ zahrnuje jak materiální, tak abstraktní hodnoty, které jsou neustále obohacovány kulturními příspěvky každé následující generace,

C.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví zahrnuje jak architektonické dědictví, tak přírodní dědictví poznamenané životem člověka v čase a místě,

D.  vzhledem k tomu, že Evropská unie věnuje maximální úsilí úkolu podporovat a zachovávat kulturní rozmanitost a kvalitu života a chránit životní prostředí,

E.  vzhledem k tomu, že zachování četných prvků kulturního dědictví poskytuje základ pro další sociální a hospodářský vývoj a tím zlepšuje ochranu životního prostředí, pracovní příležitosti a evropskou integraci,

F.  vzhledem k tomu, že kulturní dědictví má zvláštní důležitost ve venkovských oblastech, které zabírají 90 % území Evropy a trpí následky odlivu obyvatel do měst, úbytku populace a ekonomické stagnace,

G.  vzhledem k tomu, že na evropských ostrovech, zejména na těch menších, se většinou podařilo zachovat jejich původní rysy v nezměněném stavu a jejich ohromné kulturní dědictví vyžaduje odpovídající podporu, ochranu a péči,

H.  vzhledem k tomu, že je důležité zachovat a rozvíjet nejen památky, ale také další kulturní výtvory, které utvářejí a umožňují vhodné životní podmínky pro dnešní obyvatele Evropské unie,

I.   vzhledem k tomu, že evropské kulturní dědictví jako celek je nezávisle na své evropské, národní nebo místní dimenzi základní hodnotou pro evropské občany,

1.  vyzývá Radu, aby výslovně ocenila přínos kulturního dědictví pro evropskou integraci z hlediska evropské identity a jednoty, udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje, mezikulturních výměn a kulturní rozmanitosti;

2.  vyzývá Komisi, aby při přípravě legislativních návrhů účinně uplatňovala obecně platná ustanovení čl. 151 odst. 4 Smlouvy o ES s ohledem na kulturu a důkladně se přitom zabývala důsledky navrhovaných právních předpisů pro kulturu a kulturní dědictví s cílem zajistit, aby opatření k jejich podpoře byla včleněna do všech politik Evropské unie;

3.  zastává názor, že kulturní dědictví musí být považováno za nedělitelný celek, pro který je třeba přijímat společná ochranná opatření;

4.  zdůrazňuje, že udržitelný rozvoj předpokládá integrovaný přístup ke kulturnímu, přírodnímu a architektonickému prostředí v městských i venkovských oblastech, přičemž vyzývá k tomu, aby zvláštní pozornost byla věnována evropskému kulturnímu dědictví ve venkovských oblastech;

5.  zdůrazňuje, že zvláštní pozornost by měla být věnována ochraně a podpoře přírodního a architektonického dědictví v evropských ostrovních regionech;

6.  zastává názor, že opatření přijímaná ve venkovských a ostrovních regionech musí brát v úvahu následující zásady:

-    udržitelnou rovnováhu mezi obyvatelstvem a životním prostředím,

-    integrovaný přístup k tradičním zemědělským oblastem,

-    zapojení místních obyvatel do vytváření a uplatňování politik a sladění jejich názorů a rozhodnutí centrálních orgánů;

-    neustálý dialog se společenskými, soukromými a dobrovolnickými organizacemi, které působí v oblasti kulturního dědictví;

7.  naléhá na Evropskou unii, členské státy, místní orgány a kulturní nevládní organizace, aby činily kroky s cílem chránit a obnovovat kulturní dědictví Evropy, zejména malé tradiční komunity, a zvyšovat informovanost veřejnosti o jeho významu;

8.  domnívá se, že faktory, které je třeba brát v úvahu při snaze o rozvoj této jedinečné oblasti, musí s náležitým ohledem na zásadu subsidiarity zahrnovat:

     -   systematické udržování přehledu o venkovském dědictví,

-   vytvoření legislativního rámce s cílem zabezpečit jeho ochranu; součástí tohoto rámce musí být pobídky pro zachování tradičních budov a komunit a pro opatření, která zajistí, aby nová stavební činnost byla v souladu s okolními historickými budovami a s místní architekturou,

      -   finanční pomoc na obnovu místních památek a zachování tradičních metod zemědělství,

-   komplexní obnovu tradičních osídlení a tradičních forem architektury, včetně náležitého používání moderních materiálů a začlenění moderního příslušenství do tradičních prostor tak, aby nebyl narušen jejich charakter,

     -   zachování specifických místních řemeslných dovedností a tradičních povolání,    ,

9.   vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby v případě nutnosti poskytly pobídky pro demolici či úpravu budov narušujících a poškozujících specifický architektonický charakter komunity či lokality, ve které se nacházejí, nebo přírodní prostředí a okolní budovy;

10. vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s Komisí usilovaly o ochranu a zachování svého kulturního dědictví s využitím strukturálních fondů a existujících iniciativ LEADER+, URBAN II a INTERREG III, které budou v nadcházejícím finančním období (2007–2013) začleněny do nových finančních nástrojů politiky soudržnosti a společné zemědělské politiky;

11. vyzývá členské státy, aby pamatovaly na to, že strategie finančních pobídek musí zahrnovat koordinaci mezi ústředními a místními úřady a jinými místními orgány a institucemi (je třeba mít na paměti, že velké množství památkově chráněného dědictví je náboženské povahy) a aby se zároveň snažily o ochranu a zlepšení přírodního a kulturního prostředí daných lokalit;

12. vyzývá členské státy, aby podněcovaly a podporovaly rozvoj udržitelného alternativního cestovního ruchu, přičemž prioritou by měly být malé tradiční komunity, za pomoci finančních nástrojů Společenství, jako je Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, Evropský rybářský fond atd.;

13. vyzývá Komisi, aby v rámci stávajících programů Společenství, jako je rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci, prosazovala opatření na podporu řemesel, užitých umění a odborných činností, především těch, kterým hrozí zánik a které jsou nezbytné pro náležitou renovaci a zachování architektonického dědictví;

14. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly vzdělávání odborníků se specializací na využívání prostoru a hospodaření s ním, architekturu, renovaci a opravu budov a související činnosti, aby byly zachovány zvláštnosti kulturního dědictví a aby přitom dané prostory vyhovovaly současným potřebám; dále vyzývá k opatřením ke zlepšení vzdělávání řemeslníků a dodavatelů tradičních materiálů a k volbě metod, při kterých by našly i nadále trvalé využití;

15. vyzývá Komisi, aby v rámci 7. rámcového programu pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace (2007–2013) podporovala snahy o vytvoření nových nástrojů, technik a metod pro zachování kulturního dědictví;

16. vyzývá Komisi a členské státy, aby neposkytovaly finanční prostředky Společenství na projekty, které budou mít prokazatelně za následek zničení cenných součástí kulturního dědictví;

17. vyzývá Komisi, aby v rámci stávajících programů Společenství přijala opatření, která by usnadňovala lepší přístup a podněcovala malé podniky, tradiční řemesla a živnosti a místní tradice a zvyky nezávisle prostřednictvím rozsáhlé kampaně, která má za cíl podporovat vesnice a komunity v rámci členských států, což by mělo výrazně přispět k rozvoji místního hospodářství a potlačit hromadný odchod z venkovských oblastí;

18. vyzývá Komisi, aby podporovala sdílení a výměnu zkušeností v této oblasti prostřednictvím mezinárodních konferencí a setkání;

19. vyzývá Komisi, aby zejména v rámci programu Kultura 2007 (2007–2013) dala partnerským sítím v různých členských státech příležitost uskutečňovat víceleté projekty s cílem usilovat o plnou obnovu tradičních komunit s počtem obyvatel pod 1 000;

20. domnívá se, že taková opatření umožní organizovat kulturní aktivity usilující o rozvoj kulturního dědictví těchto komunit s dlouhodobějším cílem posílit spolupráci mezi tradičními komunitami v Evropě a umožnit jim rozvíjet jejich specifické místní kultury společně s jejich evropskou dimenzí;

21. přeje si, aby byly v budoucnu vyvinuty iniciativy ve prospěch malých, tradičních komunit, obdobně jako se vyhlašují evropská města kultury;

22. domnívá se, že „Cena Evropské unie v oblasti kulturního dědictví“, kterou uděluje organizace Europa Nostra, je cennou iniciativou, na kterou by bylo záhodno v budoucnu navázat; domnívá se, že by v této souvislosti a v širším kontextu měla být zavedena nová kategorie ocenění za nejlepší celkovou obnovu tradiční komunity jako podnět pro ty komunity, kterým se podařilo zachovat veškeré architektonické rysy nebo jejich část, aby zvýšily své úsilí v tomto směru;

23. vítá nedávný návrh z Rady sestavit seznam evropského kulturního dědictví a žádá Komisi, aby jej podpořila; je toho názoru, že v této souvislosti by měl být přikládán zvláštní význam místnímu kulturnímu dědictví venkovských a ostrovních oblastí s přihlédnutím k abstraktním aspektům kulturního dědictví; je toho názoru, že k účasti na této iniciativě musí být přizvány i kandidátské země;

24. vyzývá Radu a Komisi, aby vyhlásily Evropský rok kulturního dědictví, aby si evropská veřejnost více uvědomovala, jak je důležité učinit nezbytná opatření v zájmu rozvoje jejího kulturního dědictví;

25. vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly s Radou Evropy s cílem dále rozvíjet tradiční komunity v Evropě a architektonické dědictví ve venkovských a ostrovních regionech v rámci iniciativy Evropské dny kulturního dědictví, aby si evropská veřejnost více uvědomovala hodnotu místních architektonických památek;

26. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Radě Evropy.

• [1]  Úř. věst. C 62, 30.5.1974, s. 5.
• [2]  Úř. věst. C 267, 11.10.1982, s. 25.
• [3]  Úř. věst. C 309, 5.12.1988, s. 423.
• [4]  Úř. věst. C 72, 15.3.1993, s. 160.
• [5]  Úř. věst. C 262, 18.9.2001, s. 48.
• [6]  Úř. věst. C 63, 10.3.2000, s. 1.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

1.        Ke komplexní strategii Evropské unie v oblasti kulturního dědictví

Evropská unie získá společnou evropskou identitu v okamžiku, kdy její občané nabudou přesvědčení, že jsou nositeli společné kultury. Je tedy zásadně důležité, aby pro politiky Evropské unie bylo prioritou docenění významu společného přírodního a architektonického kulturního dědictví a jeho důsledků pro budoucí generace jako součásti společných dějin a zdroje inspirace pro budoucnost.

Zachování a rozvoj kulturního dědictví je nutno považovat za nedílnou součást obecných cílů Evropské unie uvedených v článku 2 Smlouvy o ES.

Evropská unie musí rovněž zvolit komplexní přístup ke kulturnímu dědictví tak, aby ustanovení, jejichž cílem je péče o toto dědictví, byla součástí všech oblastí politiky.

Smlouva o ES v čl. 151 odst. 4 stanoví, „že Společenství ve své činnosti podle ostatních ustanovení této smlouvy přihlíží ke kulturním hlediskům, zejména s cílem uznávat a podporovat rozmanitost svých kultur“. To v praxi znamená, že kulturou je třeba se zabývat průřezově v souvislosti se všemi politikami Evropské unie. To je zvláště důležité v případě kulturního dědictví, které již ze své podstaty vyžaduje pozornost v rámci zemědělství, regionální problematiky, životního prostředí, výzkumu, vzdělávání a dalších politik Evropské unie.

Tato průřezová ustanovení Smlouvy jsou klíčem pro účinné kroky institucí EU v zájmu ochrany a zachování kulturního dědictví.

Když Komise vypracovává legislativní návrhy, její generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu musí souběžně důkladněji zkoumat jejich důsledky pro kulturu a kulturní dědictví, aby zajistilo racionálnější spolupráci v rámci celého spektra politik Evropské unie.

2.        Docenění významu kulturního dědictví venkovských a ostrovních oblastí

Tato zpráva chce zdůraznit zvláštní povahu a význam evropského přírodního a architektonického kulturního dědictví vzhledem k mnoha přínosům, které z něj mohou plynout z hlediska sociálního a ekonomického, z hlediska životního prostředí a pro evropskou integraci.

Konkrétně se zpráva snaží vyzdvihnout úkoly vyvstávající ve spojitosti s méně známými aspekty kulturního dědictví, tj. s evropským kulturním dědictvím venkovských a ostrovních oblastí, které vyžadují větší ochranu, a zejména je třeba se zaměřit na malé tradiční komunity.

Téměř 90 % území rozšířené Evropy tvoří zemědělská krajina, v níž se nachází vzácné bohatství volně žijících zvířat a vegetace a kulturní statky. I přesto řada politik týkajících se venkovských komunit nepřihlíží v dostatečné míře k jejich zvláštní povaze a k jejich skutečným potřebám. Prudký rozvoj měst má nejen ekonomické, ale také environmentální, sociální a kulturní důsledky, které dopadají na kulturní dědictví venkovských komunit, které jsou i nadále důležitou součástí naší kolektivní evropské paměti a pramenem tvořivosti.

Současnou tendencí je zaměřit se na nejvýraznější ukázky našeho kulturního dědictví, tj. na nejcennější památky, nejlépe zachovaná stará města a významná historická místa a archeologická naleziště. Kromě toho, že je nutno trvale udržovat tyto pamětihodnosti, je třeba věnovat podobnou pozornost podpoře evropských venkovských a ostrovních oblastí, zejména malých tradičních komunit.

Toto cenné kulturní dědictví je však neustále ohrožováno společenským a technickým pokrokem, moderními metodami zemědělské činnosti, bezuzdným ekonomickým využíváním krajiny a budováním obytných lokalit a lidskou lhostejností.

Je proto zásadně důležité uvědomit si význam nedotčené přírody a potřebu dlouhodobé péče o kulturní dědictví ve venkovských oblastech.

Účinná politika v této oblasti musí vycházet z následujících zásad:

a.        udržitelná rovnováha mezi obyvatelstvem a životním prostředím,

b.        integrovaný přístup k tradičním zemědělským oblastem, který nebude svázán úzkými zájmy jednotlivých odvětví a jehož součástí budou konzultace mezi centrálními orgány a místním obyvatelstvem,

c.        zapojení místních obyvatel do vytváření a uplatňování politik a sladění jejich názorů a rozhodnutí centrálních orgánů.

3.        Ochrana a rozvoj kulturního dědictví ve venkovských a ostrovních oblastech

Konkrétní návrhy obsažené v této zprávě mají za cíl zajistit, aby Evropská unie, členské státy, místní orgány a nevládní kulturní organizace přijímaly konkrétní opatření v zájmu ochrany a rozvoje přírodního a architektonického kulturního dědictví Evropy, zejména ve venkovských a ostrovních oblastech a v malých tradičních komunitách.

Tato zpráva navrhuje:

-          systematické udržování přehledu o venkovském kulturním dědictví,

-          vypracování legislativního rámce k jeho uchování,

-          financování obnovy místních památek a zachování tradičních metod zemědělství,

-          komplexní opatření na obnovu původních architektonických rysů tradičních komunit, která napraví dřívější zásahy porušující původní ráz těchto komunit,

-          školení pro odborníky specializované na využívání prostoru a zacházení s ním, na architekturu, obnovu budov a související činnosti s cílem zachovat zvláštní povahu tohoto dědictví a zároveň jej upravit tak, aby odpovídalo dnešním potřebám,

-          školení a pomoc pro řemeslníky a dodavatele tradičních materiálů a používání metod, které usnadňují možnost znovu je používat.

4.        Iniciativy Evropské unie

Vzhledem k tomu, že prostředky vyčleněné na kulturní programy Společenství nejsou dostatečné, je nutno v zájmu uchování kulturního dědictví.získat prostředky navíc z jiných nástrojů Společenství

Kulturnímu dědictví by tedy měla být věnována větší pozornost a tato problematika by měla být plně začleněna do politik Evropské unie a do finančních nástrojů, mimo jiné do společné zemědělské politiky a do politiky soudržnosti, výzkumu a kultury atd.

a)        Společná zemědělská politika

Rozvoj venkova se stal druhým pilířem společné zemědělské politiky ve Společenství. Opatření ke zlepšení životního prostředí, krajiny a kvality života jsou jednou z priorit obsažených v rozhodnutí Rady o strategii Společenství pro rozvoj venkova (2007–2013).

Iniciativa Společenství LEADER+, která bude v nadcházejícím finančním období (2007–2013) součástí Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, značně přispěla k rozvoji kulturního a architektonického dědictví ve venkovských oblastech. Podobně může pomoci k zachování a rozvoji venkovských a ostrovních oblastí cestovní ruch na venkově, který je jedním z cílů Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

Zpravodaj se domnívá, že by členské státy měly v budoucnu lépe využívat finančních prostředků na společnou zemědělskou politiku.

b)        Politika soudržnosti

Strukturální fondy společně s existujícími iniciativami Společenství URBAN II a INTERREG III, které budou v příštím finančním období (2007–2013) součástí nových finančních nástrojů politiky soudržnosti, rovněž výrazně přispívají k zachování a rozvoji kulturního dědictví.

Využívání strukturálních fondů na programy týkající se kulturního dědictví se však v jednotlivých členských státech značně liší. Například Řecko nebo Portugalsko zahájily v rámci podpůrného rámce Společenství operační programy zaměřené specificky na kulturu, kdežto jiné země podobný zájem neprojevily.

Je tedy záhodno povzbuzovat členské státy k využívání strukturálních fondů k péči o jejich kulturní dědictví.

c)        Program Kultura 2007 (2007–2013)

Působnost a financování programu Kultura 2000, který dosud ve značném rozsahu podporoval programy týkající se kulturního dědictví, jsou omezené a mimo tento program nebyly vyčleněny žádné finanční prostředky na programy na obnovu budov nebo památek.

Bylo by tedy užitečné hledat nové možnosti v rámci nového programu Kultura 2007 (na období 2007–2013).

Vzhledem k tomu, že partnerské sítě ve členských státech mají možnost předkládat návrhy víceletých programů v rámci programu Kultura, mohlo by se uvažovat o vytvoření sítě asi tak pěti nebo více plně obnovených tradičních komunit, které by měly méně než tisíc obyvatel a nacházely by se v různých členských státech.

V tomto případě by mohla být přijata opatření pro rozvoj jejich kulturního dědictví s cílem zvýšit spolupráci mezi tradičními komunitami v Evropě, umožnit jim rozvíjet jejich specificky místní rysy, a to společně s evropskou dimenzí.

5. Spolupráce s Radou Evropy

Rada Evropy se svými četnými iniciativami, z nichž mnohé se uskutečňují ve spolupráci s Evropskou unií, hraje významnou roli při uchovávání evropského kulturního dědictví.

Jedním z příkladů je vyhlášení Evropského dne dědictví: v tento den se pamětihodnosti a památná místa, které obvykle nejsou po celý rok přístupné veřejnosti, otevírají pro návštěvníky. V této souvislosti by bylo možné posílit iniciativy zaměřené na rozvoj tradičních komunit a kulturního dědictví venkovských a ostrovních oblastí s cílem dosáhnout toho, aby si evropská veřejnost lépe uvědomovala hodnotu místních památek

Je zásadně důležité, aby EU a členské státy braly v úvahu dlouhou řadu úmluv Rady Evropy o zachování kulturního, archeologického a architektonického dědictví Evropy a posílily svou spolupráci s touto organizací podle čl. 151 odst. 3 Smlouvy o ES.

6. Jiné činnosti

Konečně, kulturní dědictví Evropy lze rozvíjet prostřednictvím dalších konkrétních iniciativ, například:

a) pořádáním Evropského roku kulturního dědictví a doprovodných opatření směřujících k tomu, aby si evropská veřejnost více uvědomovala význam evropského kulturního dědictví,

b) v souvislosti s „Cenou Evropské unie v oblasti kulturního dědictví“, kterou uděluje Europa Nostra, by mohla být zavedena nová kategorie ocenění za nejlepší celkovou obnovu tradiční komunity, které by bylo značnou motivací pro komunity, kterým se podařilo zachovat své veškeré tradiční rysy nebo jejich část, aby pokračovaly ve svém úsilí.

POSTUP

Název	Návrh usnesení Evropského parlamentu o ochraně evropského přírodního, architektonického a kulturního dědictví ve venkovských a v ostrovních regionech
Referenční údaje	(2006/2050(INI))
Právní základ	článek 45
Příslušný výbor   Datum oznámení na zasedání	CULT 16.3.2006
Výbor požádaný o stanovisko   Datum oznámení na zasedání	REGI 16.3.2006
Nezaujaté stanovisko   Datum rozhodnutí	REGI 20.4.2006
Zpravodaj   Datum jmenování	Nikolaos Sifunakis 3.10.2005
Předchozí zpravodaj(ové)
Projednání ve výboru	20.3.2006		29.5.2006	13.7.2006
Datum přijetí	13.7.2006
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	26   1
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Maria Badia I Cutchet, Ivo Belet, Guy Bono, Marie-Hélène Descamps, Jolanta Dičkutė, Věra Flasarová, Hanna Foltyn-Kubicka, Milan Gaľa, Claire Gibault, Vasco Graça Moura, Lissy Gröner, Luis Herrero-Tejedor, Ruth Hieronymi, Manolis Mavrommatis, Marianne Mikko, Ljudmila Novak, Doris Pack, Zdzisław Zbigniew Podkański, Christa Prets, Pál Schmitt, Nikolaos Sifunakis, Hannu Takkula, Helga Trüpel, Henri Weber, Thomas Wise, Tomáš Zatloukal
Náhradníci přítomní pri závěrečném hlasování	Erna Hennicot-Schoepges, Nina Škottová
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování
Datum předložení	20.7.2006
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)	2 substitute members from PPE were present, but only 1 vote was taken into account for the final vote.