ZPRÁVA o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2005

    12. 10. 2006 - (2006/2206(INI))

    Hospodářský a měnový výbor
    Zpravodajka: Pervenche Berès
    PR_INI_art112-1

    Postup : 2006/2206(INI)
    Průběh na zasedání
    Stadia projednávání dokumentu :  
    A6-0349/2006

    NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

    o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2005

    (2006/2206(INI))

    Evropský parlament,

    –   s ohledem na výroční zprávu Evropské centrální banky za rok 2005,

    –   s ohledem na článek 113 Smlouvy o ES,

    –   s ohledem na článek 15 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky,

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 2. dubna 1998 o demokratické odpovědnosti ve třetí fázi hospodářské a měnové unie[1],

    –   s ohledem na své hlasování ze dne 5. července 2005, kterým zamítl návrh usnesení o výroční zprávě Evropské centrální banky za rok 2004,

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2006 o hospodářské situaci v Evropě: přípravná zpráva o hlavních směrech hospodářské politiky na rok 2006[2],

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 17. května 2006 o veřejných financích v Evropské měnové unii[3],

    –   s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. července 2006 nazvané výroční prohlášení o eurozóně (KOM(2006)0392),

    –   s ohledem na své stanovisko ze dne 13. března 2003 o doporučení Evropské centrální banky týkající se návrhu rozhodnutí Rady o změně čl. 10 odst. 2 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky[4],

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2006 o revizi strategie Mezinárodního měnového fondu[5],

    –   s ohledem na zprávy Evropské centrální banky o finanční stabilitě a o finanční integraci eurozóny,

    –   s ohledem na dopis ze dne 5. května 2006, který zaslala předsedkyně Hospodářského a měnového výboru úřadujícímu předsedovi Rady ve složení pro hospodářství a finance, o postupu jmenování do výkonné rady Evropské centrální banky,

    –    s ohledem na hospodářské prognózy Eurosystému z června 2006,

    –   s ohledem na článek 106 a na čl. 112 odst. 1 jednacího řádu,

    –   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6-0349/2006),

    A. uznávajíce plnou nezávislost Evropské centrální banky (ECB) a Evropského systému centrálních bank (ESCB),

    B.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem ECB a ESCB je zaručit cenovou stabilitu a podporovat provádění společných hospodářských politik Společenství, tak jak jsou definovány v článku 2 Smlouvy o ES; vzhledem k tomu, že článek 105 Smlouvy o ES, stanoví, že měnová politika by měla přispívat k uskutečnění cílů Společenství, „aniž je dotčen cíl cenové stability“,

    C. vzhledem k tomu, že v roce 2005 v eurozóně vzrostl hrubý domácí produkt (HDP) o 1,4 %, což je méně, než v roce 2004, kdy HDP vzrostl o 1,8 %, zatímco inflace v eurozóně dosáhla 2,2 %, tedy podobné úrovně jako v roce 2004, kdy činila 2,1 %,

    D. vzhledem k tomu, že členské státy nedokázaly stejnou měrou využít silného světového růstu v roce 2005, což je možné vysvětlit mimo jiné nárůstem cen ropy a nepříznivým vývojem směnných kurzů, kdy euro bylo v prosinci 2005 na úrovni více než 1,17 USD (v porovnání s maximální úrovní 1,36 USD v prosinci 2004); vzhledem k tomu, že prognózy hospodářského růstu ukazují na určité oživení ekonomiky, kdy Komise předpovídá růst 2,5 % pro rok 2006 a mezi 1,3 % a 2,3 % pro rok 2007 a inflaci na úrovni mírně přesahující 2%,

    E.  vzhledem k tomu, že Rada guvernérů ECB, poté, co udržela stálé řídící úrokové míry po dobu dvou a půl let na stabilní úrovni 2 %, je 1. prosince 2005, 2. března, 8. června, 3. srpna a 5. října 2006 následně zvýšila o 0, 25 %, a vzhledem k tomu, že úroveň nominálních i reálných úrokových sazeb zůstala nízká,

    F.  vzhledem k tomu, že řada centrálních bank třetích zemí oznámila v průběhu posledních měsíců svůj úmysl zvýšit podíl devizových rezerv denominovaných v eurech,

    G. vzhledem k tomu, že se v roce 2005 zvýšila světová nerovnováha, zejména v důsledku nárůstu deficitu platební bilance Spojených států, který dosáhl výše 6,4 % HDP,

    H. vzhledem k tomu, že roční bilance ECB vykazuje za rok 2005 nulový čistý zisk, což se vysvětluje tím, že hospodářský výsledek byl v plné výši převeden do rezerv,

    I.   vzhledem k tomu, že ECB hraje klíčovou úlohu, pokud jde o řádné fungování Evropského mechanismu směnných kurzů (ERM II) a v boji proti inflaci,

    J.   vzhledem k tomu, že Parlamentu se snaží napomáhat posílení úlohy a mezinárodní autority ECB na mezinárodní úrovni,

    Hospodářský a měnový vývoj

    1.  zdůrazňuje, že nedávné hospodářské oživení je charakterizováno ročním růstem reálného HDP o 2,5 % a zvýšením vnitřní poptávky o 2,1% v průběhu druhého čtvrtletí 2006; konstatuje, že nedávné hospodářské oživení je podporováno vnitrostátními reformami trhu práce, financí a výrobků a investičních programů na těchto trzích; domnívá se, že úrokové míry by měly být zvyšovány s velkou obezřetností, aby neohrozily růst; upozorňuje na rizika spojená se zvyšováním směnného kurzu eura a cen ropy, jakožto faktorů, které měly vliv na nízký hospodářský růst v roce 2005; vítá politiku ECB, která se soustřeďuje na svůj nejdůležitější cíl, a sice udržení cenové stability, domnívá se rovněž, že ECB reagovala správně na hospodářský a měnový vývoj v roce 2005 tím, že zvýšila úrokovou sazbu poté, co vrchol inflace v září 2005 dosáhl 2,6 %;

    2.  zdůrazňuje, že ECB si však musí být vědoma rizik, která pro hospodářský růst znamená v kontextu nedávného hospodářského oživení neustálé zvyšování úrokových sazeb; zdůrazňuje, že členské státy musí provést nutné strukturální reformy a investiční činnosti; domnívá se, že politika úrokových sazeb je ovlivněna tím, že členské státy dosáhly zlepšení finanční situace ve veřejném sektoru;

    3.  konstatuje, že v období 2003 až 2005 byly 2% úrokové sazby na historicky nejnižší úrovni, aby podpořily hospodářské oživení; vyzývá ECB, aby nadále ve své politice plnila své poslání, kterým je pevné zakotvení inflačních očekávání ve střednědobém a dlouhodobém horizontu slučitelné s cenovou stabilitou; zdůrazňuje, že ECB musí nadále sledovat vývoj cen ropy a nemovitostí i přetrvávající existenci přebytečné likvidity;

    4.  upozorňuje na skutečnost, že ozdravovací procesy probíhající v členských státech musí pokračovat, aby byl vytvořen základ pro dlouhodobý hospodářský růst, i když je zřejmé, že investice do společnosti schopné čelit budoucnosti nesmí být opomenuty; současné výhledy světového hospodářského vývoje publikované MMF tuto diagnózu potvrzují; domnívá se, že další pokrok v uskutečňování reforem v členských zemích eurozóny je určující pro posílení základů trvalého růstu;

    5.  upozorňuje na to, že koncem roku 2001 a počátkem roku 2003 se objevily signály hospodářského oživení podobné těm, které pozorujeme dnes, ale nicméně nevyústily v trvalý růst; konstatuje, že odhady Komise a Eurosystému předvídají pro rok 2006 mírné oživení, po němž bude v roce 2007 následovat zpomalení; domnívá se, že zvyšování růstového potenciálu eurozóny závisí především na strukturálních reformách v členských zemích; uznává, že hospodářská soutěž na trzích Evropské unie a velmi kvalitní podmínky zaměstnanosti jsou motory hospodářského růstu a že jejich vlivu na pokrok v oblasti efektivnosti a inovací nesmí být kladeny překážky; zaznamenává nedávné oživení v roce 2006 a zdůrazňuje, že je nutno této příznivé situace využít ke skutečné konsolidaci rozpočtu;

    6.   domnívá se, že zvyšování růstového potenciálu eurozóny závisí na nepřetržitém a důsledném uplatňování reformního programu, který musí za všech okolností zahrnovat systémy sociálního zabezpečení předvídající budoucí vývoj vzhledem k demografickému vývoji; evropský makroekonomický dialog o vytvoření srovnávacích standardů pro vnitrostátní reformní programy a vyvážené makroekonomické politiky proto zůstává významným faktorem; v této souvislosti je důležité, aby si ECB zachovala svou nezávislost;

    7.  domnívá se, že rozdíly uvnitř eurozóny, které v roce 2005 činily v případě růstu až 4,5 %, a pokud jde o inflaci až 2,7 %, představují pro Evropský mechanismus směnných kurzů dlouhodobě hlavní nebezpečí;

    8.  upozorňuje na rostoucí riziko, že ceny nemovitostí budou přizpůsobeny rychlému a neudržitelnému růstu cen během posledních let; přeje si, aby ECB vyjasnila svou politiku v oblasti vývoje cen aktiv, včetně cen nemovitostí; domnívá se, že jasnější pozice by v dlouhodobé perspektivě odstranila vytváření bublin spojených se spekulací;

    9.  vítá přistoupení Kypru, Lotyšska a Malty k ERM II ke dni 29. dubna 2005 a Slovenska ke dni 25. listopadu 2005; vyslovuje se pro přijetí eura všemi členskými státy; domnívá se, že, pokud jde o dodržování konvergenčních kritérií, je třeba věnovat veškerou pozornost přesnosti a důvěryhodnosti statistik členských států; vyzývá ostatní členské státy, aby neprodleně přijaly obdobná opatření, aby vyhověly kritériím stanoveným pro přistoupení k eurozóně;

    10. upozorňuje na to, že převodní mechanismy měnové politiky se v jednotlivých státech eurozóny liší; některé země přitom mají citlivější reakce z důvodu většího objemu zadlužení při proměnlivých úrokových sazbách; žádá ECB a Komisi, aby předložily jednoznačnou analýzu těchto rozdílů a zlepšení, která by mohla být provedena s cílem usnadnit chod mechanismů měnové politiky; šance na obrození v Evropě mohou být zvýšeny pouze za předpokladu, že hlavní zásada „jednoty v rozmanitosti“ bude přijata v sociální i hospodářské sféře;

    11. zdůrazňuje rizika příliš rychlého přizpůsobování se nerovnováhám, k nimž dochází na mezinárodní úrovni, které by mohlo vést ke zhodnocení směnného kurzu eura vůči dolaru; v této souvislosti připomíná, že Smlouva svěřuje pravomoci v oblasti kurzové politiky Radě, aniž by přitom upřesnila nástroje pro provádění této pravomoci; vyzývá Euroskupinu, Radu a ECB, aby plně využily svých pravomocí a zintenzívnily koordinaci svých akcí v oblasti kurzové politiky;

    12. konstatuje, že ECB se staví příznivě k posílení preventivní části Paktu stability a růstu (PSR), i když opakovaně projevila kritický postoj v souvislosti s případným zmírněním korekční části tohoto paktu, tedy postoj, který je v souladu se všemi ostatními centrálními bankami eurozóny; některé z nich se v této souvislosti vyjádřily značně kriticky;

    Měnová politika

    13.  má za to, měnová politika ECB potřebuje více jasnosti a soudržnosti, zejména pokud jde o definování relativního významu dvou pilířů politiky a jejich vzájemných vztahů; těmito pilíři jsou peněžní zásoba (M3) a všechny ostatní relevantní informace o budoucím vývoji inflace; domnívá se, že jasná a transparentní pravidla o způsobu, jakým tyto dva pilíře ovlivňují operativní rozhodování v oblasti měnové politiky, učiní politiky ECB předvídatelnějšími a účinnějšími;

    14.  zdůrazňuje, že je nezbytné formulovat jasný výklad mandátu ECB, který je definován v čl. 105 odst. 1 Smlouvy o ES; zvláště vyzývá ECB, aby předložila směrodatné a důsledné vysvětlení toho, jakým způsobem a s pomocí jakých prostředků hodlá plnit svou povinnost podporovat obecné hospodářské politiky ve Společenství při zachování cenové stability, jak jí ukládá Smlouva; poznamenává, že Smlouva o ES jasně rozlišuje mezi cílem zachování cenové stability a podporou obecných hospodářských politik, a proto tyto dva cíle nemohou být jednoduše považovány za zaměnitelné, má-li být zachován skutečný smysl čl. 105 odst.1;

    Finanční stabilita a integrace

    15. vítá zveřejnění první zprávy ECB o finanční integraci v eurozóně, zásadní jak pro šíření informací o měnové politice, tak pro finanční stabilitu; konstatuje, že podle ECB vyžaduje finanční integrace také integraci tržních infrastruktur, zejména systémů finalizace obchodů a konstatuje, že ECB má v úmyslu vytvořit vlastní infrastrukturu finalizace obchodů;

    16. odsuzuje skutečnost, že ECB navázala kontakt s Evropským výborem regulátorů trhů s cennými papíry (CESR) v souvislosti s opatřeními úrovně 2 ještě předtím, než tvůrce právních předpisů začal jednat;

    17. sdílí obavy, které vyjádřila ECB v souvislosti se zajišťovacími fondy a upozorňuje na to, že hodnocení fondů se provádí většinou nepřímo prostřednictvím bank, které jsou jejich protistranou; a konstatuje, že chybí informace o fungování těchto fondů, jež současně využívají neomezeného přístupu na trh; konstatuje, že hodnocení těchto fondů se často neřídí žádnými pravidly a nenabízí investorům přesný přehled o jejich postavení na trhu a hospodářských výsledcích; domnívá se, že Evropská unie by měla převzít iniciativu v diskusi, která globálně probíhá, zejména s ohledem na vývoj ve Spojených státech, o potřebě lepší kontroly činností zajišťovacích fondů, s cílem převzít vedoucí úlohu; vyzývá proto ECB, aby v této oblasti provedla další analýzy;

    18. vyzývá Komisi, aby věnovala větší pozornost dopadu chování finančních trhů na makroekonomickou situaci v eurozóně;

    19. zdůrazňuje rizika, která pro stabilitu finanční oblasti představují přeshraniční fúze, žádá ECB, aby provedla analýzu zejména z hlediska věřitelů poslední instance a předložila tyto analýzy při měnovém dialogu týkajícím se roku 2007;

    20. očekává se zájmem zavedení integrovaného systému TARGET II, který zlepší řízení likvidity v ESCB a přinese značné výhody z hlediska efektivnosti; žádá naléhavě ESCB, aby vytvořil transparentní a právně stabilní obecný rámec pro budoucí fungování systému TARGET II;

    21. žádá ECB, aby učinila kroky s ohledem na trvale vysoké hodnoty peněžních zásob M3 (8,8 % v květnu 2006 oproti 7,4 % v prosinci 2005) ve srovnání se základní dlouhodobou hodnotou, která činí 4,5 %; upozorňuje zejména na silný růst oběhu papírových peněz a každodenních peněžních vkladů a obává se, že tento vývoj není dlouhodobě udržitelný; vyzývá ECB, aby pozorně sledovala vývoj hypotečního trhu a trhu úvěrů poskytovaných na fúze a převzetí podniků a její možné účinky na systémové riziko, důvěru spotřebitelů a vývoj úrokových sazeb;

    22. lituje, že ECB, stejně jako Rada, nepovažovala za nutné informovat Parlament o „Memorandu o porozumění“ v otázkách řízení finančních krizí;

    Vnější úloha eura

    23. připomíná svůj požadavek sjednotit zastoupení eurozóny v mezinárodních finančních institucích na obranu svých zájmů v závislosti na její ekonomické váze;

    24. upozorňuje na to, že některé centrální banky oznámily, že zvýší část svých rezerv denominovaných v eurech; žádá ECB, aby pozorně sledovala tento vývoj v rámci své výroční zprávy o mezinárodní úloze eura a aby předložila kvantifikaci a analýzu důsledků, zejména v oblasti směnných kurzů;

    Bankovky

    25. upozorňuje na to, že hodnota bankovek eura, které jsou v oběhu, rychlým tempem nepřetržitě vzrůstala a v roce 2005 dosáhla +12,8 %; zdůrazňuje, že tento nepřetržitý nárůst je patrný především u bankovek vyšších hodnot, zejména bankovek v hodnotě 500 EUR, jejichž kvantitativní nárůst dosáhl +20,9 %; žádá ECB, aby zjistila příčiny tohoto citelného nárůstu a provedla analýzu druhu transakcí provedených s těmito bankovkami a strukturu poptávky po těchto bankovkách podle zemí s cílem určit případná související rizika;

    26. domnívá se, že první generace bankovek postrádající zobrazení skutečných živých osob, krajin nebo památek, přispívá k vytváření chladného obrazu měnové integrace a přispívá k odstupu, který mají Evropané vůči euru; vyzývá ECB, aby použila pro druhou generaci bankovek zobrazení osob, krajin a evropských lidských děl nebo obecně uznávaných evropských osobností; vyzývá ECB, aby předložila Parlamentu v tomto směru své představy ;

    Demokratická kontrola

    27. vítá skutečnost, že se ECB jasně vyjádřila ve prospěch ratifikace návrhu ústavy, který uvádí základní prvky politického rámce pro HMU jak v měnovém pilíři, tak i v pilíři hospodářském a daňovém; zdůrazňuje, že proces ratifikace nemá žádný vliv na fungování měnové unie a nezasahuje do stability eura; vyzývá ECB, aby nadále zaručovala důvěryhodnost eura a cenovou stabilitu, která je předběžnou podmínkou pro dosažení neinflačního makroekonomického prostředí vhodného pro hospodářský růst a vytváření pracovních příležitostí;

    28. má za to, že nezávislost Evropské centrální banky i postup při jmenování členů Výkonné rady prokázal svou oprávněnost; zdůrazňuje, že v čl. 112 odst. 2 písm. b) Smlouvy je stanoveno, že členové Výkonné rady ECB jsou jmenováni z uznávaných a zkušených osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech; zdůrazňuje rovněž, že jejich státní příslušnost by neměla hrát žádnou roli a že tyto osoby musejí být hodnoceny podle striktních kritérií Smlouvy a podle kvalifikace; považuje za důležité, aby byly ve Výkonné radě zastoupeny osoby s rozmanitou profesní zkušeností s cílem učinit ex post kontrolu ECB účinnou;

    29. vyzývá Radu, aby zachovala postup jmenování členů Výkonné rady a zdůrazňuje, že je připravena spolu s ostatními institucemi zahájit úvahy o možných zlepšeních před příštím jmenováním nových členů Výkonné rady v roce 2010;

    30. domnívá se, že měnový dialog mezi Parlamentem a ECB byl úspěchem, který je třeba ještě upevnit; zdůrazňuje, že zavedení následné odpovědnosti ECB předpokládá mimo jiné vysoký význam pro důvěryhodnost finančních trhů a s tím související stabilitu a že je důležité, aby vnější komunikace zajistila soudržnost mezi výkonným výborem a Radou ECB; vyslovuje se pro informační politiku zaměřenou na cíle ECB vůči Evropskému parlamentu, Radě a Komisi; velmi rozhodně zdůrazňuje, že na výzvy ke zlepšení komunikační politiky ECB je nutno nahlížet pouze v souvislosti se současným zachováním nezávislosti ECB a jejích orgánů; opakuje nicméně svou žádost, aby byly každoročně zveřejňovány nejen přehledy podle jednotlivých zemí, ale také regionální a přeshraniční, které by obsahovaly trendy podle vzoru „Beige Book“ americké centrální banky, které by ECB poskytly možnost ovlivnit diskuze o vývoji produktivity a perspektivách v oblasti cen a mezd; žádá, aby ECB přezkoumala možnost zveřejňování souhrnných přehledů;

    31. zdůrazňuje, že důvěryhodnost ECB závisí rovněž na vysoké transparentnosti jejích rozhodovacích procesů; znovu žádá, aby byl krátce po schůzích Rady guvernérů ECB zveřejněn stručný zápis, který by obsahoval argumenty pro kladná i záporná stanoviska k přijatým rozhodnutím, důvody, pro které byla tato rozhodnutí přijata ; zdůrazňuje, že tato forma komunikace nenahradí informace poskytované prezidentem ECB okamžitě po přijetí rozhodnutí ohledně měnové politiky, informace, které přinášejí velmi cenné a včasné údaje pro pozorovatele a subjekty trhu; považuje tuto transparentnost za důležitou, neboť si tak bude moci trh učinit jasný obraz o měnové politice ECB;

    32. připomíná, že odmítá systém rotace hlasovacích práv přijatý v roce 2003, na jehož základě přijímá svá rozhodnutí Rada guvernérů ECB, neboť je příliš složitý; domnívá se, že s ohledem na budoucí rozšíření eurozóny je vhodné zavést systém, který by byl spravedlivý a současně účinný; připomíná své usnesení, ve kterém požadoval vytvoření rady ECB o devíti členech, která by byla pověřena měnovou politikou a která by nahradila dosavadní méně vhodný systém a vyvarovala se v budoucnosti ještě složitějšího řešení; naléhavě žádá, aby byla Smlouva v tomto smyslu změněna;

    33. vyzývá ECB, aby ve své komunikační strategii dávala větší váhu slyšení prezidenta ECB před Hospodářským a měnovým výborem Parlamentu;

    Správa a řízení ECB

    34. upozorňuje na to, že počet zaměstnanců ECB do roku 1999 významně a nepřetržitě stoupá a že o během tohoto období vzrostl o 86 %; upozorňuje na to, že ECB dočasně zmrazila v roce 2005 na několik měsíců počty zaměstnanců, ale přesto stavy v roce 2005 vzrostly o 3,5 %; poukazuje na skutečnost, že ECB zdůrazňuje vůli zvýšit svou vnitřní účinnost; považuje tento cíl za chvályhodný a doufá, že jej bude moci být udržitelným způsobem dosaženo, zejména stabilizací stavu zaměstnanců v dlouhodobé perspektivě;

    35. zdůrazňuje význam, který by měla ECB a národní centrální banky přisuzovat kvalitě dialogu, transparentnosti informací a uznání existence odborů na schůzích Výboru zaměstnanců;

    36. má za to, že účast zaměstnanců a jejich odborů při přijímání rozhodnutí, která se jich dotýkají, a sociální dialog na vysoké úrovni přispějí ke vzniku společné kultury na půdě Eurosystému a ESCB;

    37. bere na vědomí, že přebytek ECB ve výši 992 mil. EUR za rok 2005 byl v plné výši převeden do rezerv, jako pokrytí kurzového rizika, rizik úrokových sazeb a výkyvů cen zlata, což vedlo k nulovému čistému zisku; připomíná, že výše těchto rezerv bude každoročně revidována; konstatuje současně, že náklady na výstavbu nového sídla ECB se odhadují na 850 mil. EUR; žádá ECB, aby zpřesnila svůj cíl ohledně vlastních prostředků a rezerv a aby prováděla takovou rozpočtovou politiku, která by pokryla přiměřeným způsobem rizika, jimž je vystavena, a přitom umožnila dosáhnout uspokojivého finančního výsledku;

    o o

    38. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Euroskupiny, Radě, Komisi a Evropské centrální bance.   

    • [1]  Úř. věst. C 138, 4.5.1998, s. 177.
    • [2]  Texty přijaté dne 4.4.2006, P6­_TA(2006)0214.
    • [3]  Texty přijaté dne 17.5.2006, P6­_TA(2006)0124.
    • [4]  Úř. věst. C 61 E, 10.3.2004, s. 374.
    • [5]  Texty přijaté dne 14.3.2006, P6­_TA(2006)0076.

    VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

    In the resolution it adopts on the ECB's annual report, Parliament assesses the work of the Central Bank. In the light of seven years' experience with the euro, and following the completion of a full cycle of new appointments to the ECB's Executive Board, this year your rapporteur would like to highlight the need to improve ex ante and ex post democratic scrutiny of the ECB.

    Economic and monetary developments in 2005

    In 2005, GDP by volume increased by 1.4% in the eurozone, below the 2004 figure of 1.8%. In the first half of 2005, the volume of economic activity increased only moderately, but that increase then gained pace in the second half of the year. Inflation reached 2.2% in 2005, a level comparable to the 2004 figure of 2.1%. The increase in energy prices did not give rise to internal inflationary pressures, in particular as a result of continuing wage moderation.

    After keeping interest rates constant at 2% for two-and-a-half years, the Governing Council decided to increase the key rates by 25 basis points on 1 December 2005 and then, successively, on 2 March, 8 June and 3 August 2006. These decisions were prompted by the fear that future oil price rises might lead to second-round wage effects against a background of a rapid expansion in the provision of credit.

    The Eurosystem economic forecasts point to growth of between 1.8% and 2.4% in 2006 and between 1.3% and 2.3% in 2007. This recovery would seem to be fairly fragile, as reflected in the broad range of the estimates and the likely slow-down in activity as from 2007.

    Your rapporteur would like to draw attention to the statements made by the IMF and the OECD calling for a cautious approach to future changes in interest rates in the eurozone, which should take account of the recent nature, the strength and the resilience of the economic recovery. The two institutions refer to a number of factors likely to endanger what is still a hesitant recovery, such as sudden increases in the euro exchange rate and oil prices. These factors already contributed to the weakness of economic growth in 2005.

    In 2005, the international economic environment was dominated by widening disequilibria, in particular the US balance of payments deficit, which reached 6.4% of GDP. These disequilibria represent a serious risk, since the measures taken to resolve them could have an immediate impact on the euro-dollar exchange rate. Any sudden, marked increase in the value of the euro would seriously undermine European economic growth. The eurozone must prepare as well as it can for such an eventuality. Against this background, your rapporteur takes the view that the degree of importance attached to the euro exchange rate in the conduct of monetary policy must be clarified and that the Council's scope for action should also be properly defined with a view to making clear precisely what its institutional responsibilities in this area are.

    Improving the coordination of economic and monetary policy is vital and your rapporteur would like to point out that the definition of a suitable policy mix, something which has been lacking since the euro was introduced, is a precondition for the consolidation of the economic recovery which is taking shape. Increasing the growth potential is also contingent on effective macroeconomic fine-tuning. Accordingly, your rapporteur wishes to support the efforts made by the Eurogroup to foster more active macroeonomic dialogue between the Council, the ECB and the social partners.

    Financial stability and integration

    Your rapporteur applauds the ECB's contribution to the monitoring of financial integration and stability in the eurozone.

    In 2005, the ECB published a new report on financial integration in the eurozone setting out a series of indicators. That report shows that the degree of integration varies substantially between market compartments: the money markets and the markets for government securities and private sector bonds are highly integrated; progress has been made as regards the integration of stock markets; the integration of banking markets, in particular retail banking, is lagging well behind. The ECB emphasises that a financial market cannot be fully integrated without integrated market infrastructures, in particular clearing and settlement-delivery infrastructures, and takes the view that substantial progress is still required, calling for a legislative initiative in this area. Your rapporteur fully supports that standpoint.

    As regards financial stability, the ECB takes the view that the solidity of the financial system in the eurozone has improved, but highlights the risks stemming from hedge funds. Very little is known about such funds and the arbitrary valuation of their holdings does not offer investors a clear picture of their performance. Your rapporteur urges the ECB to improve its monitoring of speculative funds and takes the view that financial stability considerations must be central to any regulatory approach which is developed with regard to such funds.

    Your rapporteur takes the view that the process of transferring risk from the financial sector to private individuals, which has become more pronounced in recent years, must be monitored closely. In particular, it is important that the macroeconomic implications should be assessed.

    Banknotes

    Ever since the introduction of the fiduciary euro, the value of the banknotes in circulation has increased very quickly, the figure for 2005 being 12.8%. That growth is essentially accounted for by large denomination notes, in particular € 500 banknotes, the number of which in circulation increased by 20.9% in 2005. Given the increased risk of money laundering and tax fraud linked to these developments, your rapporteur takes the view that the ECB should analyse the factors behind this substantial increase and assess the implications.

    Management of the ECB

    Echoing the statements made by its President, your rapporteur takes the view that the management of the ECB must be exemplary, and therefore applauds the ECB's stated intention of improving its internal effectiveness.

    The size of the ECB's staff complement has increased by 86% since 1999. Part of that increase can no doubt be explained by the fact that the institution is in its infancy. However, the need to curb staff numbers became clear, leading to a temporary recruitment freeze in 2005, although the size of the staff complement still increased by 3.5% over the year. Your rapporteur takes the view that the aim of improving the ECB's internal effectiveness should be reflected, in the long term, by a stabilisation of its staff complement and transparent social dialogue.

    As regards its financial results, in 2005 the ECB showed a net profit of zero, as a result of provisions to cover exchange-rate and interest-rate risks and risks linked to fluctuations in the gold price. At the same time, the cost of constructing the ECB's new headquarters is put at € 850 million. Your rapporteur would like the ECB to implement a financial policy which enables it to generate satisfactory financial results.

    Democratic scrutiny

    EMU has now been in operation for seven years, so that, with regard to the ECB, enough time has passed to make a realistic assessment possible of the improvements required to the arrangements for the exercise of democratic scrutiny by Parliament.

    Democratic scrutiny is exercised in two ways: ex ante, in the procedure for making appointments to the ECB's Executive Board, and ex post, in the monitoring of ECB decisions. Both these forms of scrutiny need to be strengthened. Your rapporteur is proposing a set of improvements, limited in scope when taken individually, but which together can make democratic scrutiny genuinely more effective.

    As regards the process of appointing the ECB's Executive Board, the appointment of a completely new set of members has confirmed that the large countries (France, Germany, Italy and Spain) have each claimed a de facto right to one seat, with the two remaining seats falling to the smaller countries. This practice is not consistent with the spirit of the Treaty (Article 112(b) and Article 11.2 of the Statute of the ESCB and the ECB).

    The representation which these four large countries have claimed serves to restrict the Council's choice at the nomination stage. With a view to guaranteeing confirmation, these countries nominate individuals with a standard background as civil servants or central bankers. As a result, the make-up of the ECB's Executive Board is much less varied than that of other central banks. However, the representation of a variety of backgrounds on the Executive Board is a precondition for open and fruitful dialogue during the ex post scrutiny stage.

    Accordingly, the nomination stage should be made more transparent by opening it up to discussion. A number of approaches spring to mind. Your rapporteur takes the view that there is one simple way of making the procedure consistent with the spirit of the Treaty: in order to ensure that decisions are taken on the basis of a genuine choice of nominees, a minimum number of names put forward by a minimum number of countries should be discussed openly. In that way, the Council proposal would be based on a discussion of at least three names put forward by several countries.

    As an adjunct to the openness and transparency required at the nomination stage, Parliament's role should be strengthened by granting it the power to confirm appointments to the Executive Board, by means of a procedure similar to that employed in many countries, in particular the USA. Such a power would be a further incentive for the Council to hold a genuinely open discussion when preparing its proposal.

    Ex post democratic scrutiny also needs to be improved. Admittedly, monetary dialogue, in the form of the presentation of the ECB's annual report to Parliament and the hearings of the President of the ECB held four times a year by the Committee on Economic and Monetary Affairs, has focused attention on the need to justify monetary policy decisions. The press conferences held by the ECB after taking monetary policy decisions are also welcome. However, it must be acknowledged that these arrangements are much more a part of the ECB's communications policy than a genuine exercise in accountability.

    The independence which the ECB enjoys, to a degree which has no equivalent anywhere else in the world, demands greater transparency in its monetary decision-making, whether in its relations with Parliament or in the use of all the forms of communication it can employ to explain its decisions. In that connection, your rapporteur would like to reiterate the call made to the Governing Council that it should take its decisions by means of a vote, as implicitly provided for by Article 10 of the Protocol on the Statute of the ESBC and the ECB, and that summary minutes of each meeting of the Governing Council should be published, setting out the positions of the parties for and against any given proposal, details of votes and any minority opinions. Your rapporteur is also urging that Parliament should be represented at meetings of the Governing Council, in the same way as the Council and Commission.

    Your rapporteur would also like to point out that the system of rotating voting rights applicable to decisions of the ECB's Governing Council, as adopted in 2003, is too complex and therefore unsuitable, and, with a view to future enlargements of the eurozone, calls for a system to be introduced which combines fairness and effectiveness.

    Since Parliament's earlier calls have gone unheeded, and in the light of the experience gained in the seven years following the introduction of the euro, your rapporteur takes the view that the opportunity offered by the revision of the Constitutional Treaty must be exploited. Accordingly, the calls concerning the transparency of the process for appointing the Executive Board and the granting of a right of assent to Parliament, the transparency of the ECB's decision-making processes and the representation of Parliament on the Governing Council should, in addition to being voluntarily implemented by the institutions concerned, be taken into account in the revised draft Constitutional Treaty.

    POSTUP

    Název

    Výroční zpráva Evropské centrální banky za rok 2005

    Referenční údaje

    2006/2206(INI)

    Příslušný výbor
      Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení

    ECON
    7.9.2006

    Výbory požádaný o stanovisko
      Datum oznámení na zasedání

     

     

     

     

     

    Nezaujaté stanovisko
      Datum rozhodnutí

     

     

     

     

     

    Užší spolupráce
      Datum oznámení na zasedání

     

     

     

     

     

    Zpravodajka         Datum jmenování

    Pervenche Berès
    14.3.2006

     

    Předchozí zpravodaj(ové)

     

     

    Projednání ve výboru

    30.5.2006

    20.6.2006

    12.9.2006

    2.10.2006

     

    Datum přijetí

    10.10.2006

    Výsledek hlasování

    +

    -

    0

    23

    0

    15

    Členové přítomní při závěrečném hlasování

    Zsolt László Becsey, Pervenche Berès, Sharon Bowles, Udo Bullmann, Ieke van den Burg, David Casa, Jan Christian Ehler, Jonathan Evans, Jean-Paul Gauzès, Robert Goebbels, Donata Maria Assunta Gottardi, Benoît Hamon, Gunnar Hökmark, Karsten Friedrich Hoppenstedt, Sophia in 't Veld, Wolf Klinz, Christoph Konrad, Guntars Krasts, Kurt Joachim Lauk, Andrea Losco, Astrid Lulling, Gay Mitchell, Joseph Muscat, John Purvis, Alexander Radwan, Bernhard Rapkay, Dariusz Rosati, Eoin Ryan, Antolín Sánchez Presedo, Manuel António dos Santos, Peter Skinner, Margarita Starkevičiūtė, Sahra Wagenknecht

    Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování

    Werner Langen, Alain Lipietz, Antonis Samaras, Charles Tannock, Corien Wortmann-Kool

    Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

     

    Datum předložení

    12.10.2006

    Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)