ZPRÁVA o institucionálních aspektech schopnosti Evropské unie začlenit nové členské státy

    16. 11. 2006 - (2006/2226(INI))

    Výbor pro ústavní záležitosti
    Zpravodaj: Alexander Stubb

    Postup : 2006/2226(INI)
    Průběh na zasedání
    Stadia projednávání dokumentu :  
    A6-0393/2006
    Předložené texty :
    A6-0393/2006
    Přijaté texty :

    NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

    o institucionálních aspektech schopnosti Evropské unie začlenit nové členské státy

    (2006/2226(INI))

    Evropský parlament,

    –    s ohledem na článek 49 Smlouvy o Evropské unii,

    –    s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v červnu 1993 v Kodani, v prosinci 1995 v Madridu, v prosinci 1997 v Lucemburku, v červnu 2003 v Soluni a v prosinci 2004, v červnu 2005 a v červnu 2006 v Bruselu,

    –    s ohledem na Listinu základních práv,

    –    s ohledem na strategický dokument o rozšíření 2005, který vypracovala Komise (KOM(2005)0561),

    –    s ohledem na své usnesení ze dne 12. ledna 2005 ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu[1],

    –    s ohledem na své usnesení ze dne 28. září 2005 k zahájení jednání s Tureckem[2],

    –    s ohledem na vyjednávací rámce pro Turecko a Chorvatsko, který přijala Rada dne 3. října 2005,

    –    s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2006 k období reflexe: struktura, témata a kontext pro hodnocení diskuse o Evropské unii[3],

    –    s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2006 ke strategickému dokumentu o rozšíření 2005[4], který vypracovala Komise,

    –    s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2006 k dalším krokům v období reflexe a analýzy budoucnosti Evropy[5],

    –    s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2006 k pokroku Turecka na cestě k přistoupení[6],

    –    s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

    –    s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A6‑0393/2006),

    vzhledem k tomu, že

    A.  Evropská rada na svém zasedání v červnu 2003 nabídla západobalkánským zemím jasnou evropskou perspektivu s tím, že konečným cílem je členství v Unii (agenda ze Soluně),

    B.   Evropská rada na zasedání v červnu 2005 potvrdila svůj závazek k plnému uplatňování agendy ze Soluně a v červnu 2006 potvrdila svůj záměr dodržet stávající závazky v oblasti rozšíření učiněné zemím jihovýchodní Evropy (zemím, s nimiž probíhají přístupová jednání, tj. Turecku a Chorvatsku, dále pak Bývalé jugoslávské republice Makedonii jako kandidátské zemi a konečně západobalkánským zemím jako potenciálním kandidátským státům), přičemž zdůraznila potřebu zajistit, aby Unie „byla po rozšíření politicky, finančně a institucionálně funkční“,

    C.  Rada oficiálně zahájila přístupová jednání s Tureckem a Chorvatskem dne 3. října 2005,

    D.  Evropská rada na svém zasedání v prosinci 2005 udělila Bývalé jugoslávské republice Makedonii status kandidátské země,

    E.   plnění všech kodaňských kritérií bylo od r. 1993 základem pro přistoupení k EU, a tak by tomu mělo být i v případě přistoupení v budoucnu,

    F.   kodaňská kritéria jako důležitý faktor zmiňují rovněž „schopnost Unie absorbovat nové členy při zachování tempa evropské integrace“,

    G.  se ve vztahu k rozšiřování následujícímu po přistoupení Bulharska a Rumunska diskutuje ve stále větší míře o institucionální schopnosti Unie začlenit nové členské státy,

    H.  Evropský parlament ve svém výše zmíněném usnesení ke strategickému dokumentu o rozšíření 2005 vyzval Komisi, aby do konce roku 2006 předložila zprávu nastiňující zásady, na kterých je absorpční schopnost Unie založena,

    I.    Evropská rada na svém zasedání v červnu 2006 rozhodla, že „rychlost rozšiřování musí brát v potaz absorpční schopnost Unie“ a že na základě zprávy „o všech závažných aspektech týkajících se absorpční kapacity Unie“, kterou Komise předloží společně se svou výroční zprávou o rozšíření a předvstupním procesu, proběhne v prosinci 2006 diskuse „o všech aspektech dalšího rozšiřování, včetně schopnosti Unie absorbovat nové členy a dalších způsobů zlepšení kvality procesu rozšiřování na základě doposud nashromážděných kladných zkušeností“,

    J.    Evropská rada na svém zasedání ve dnech 16.–17. prosince 2004 v Bruselu prohlásila, že „přístupová jednání, která mají být teprve zahájena s kandidátskými zeměmi, jejichž přistoupení by mohlo mít podstatné finanční důsledky, mohou být ukončena pouze po stanovení finančního rámce pro období od roku 2014 společně s případnými navazujícími finančními reformami“,

    K.  tato zpráva by se měla „také zabývat otázkou, jak rozšiřování vnímají občané v současnosti a jak jej budou vnímat v budoucnu, a měla by vzít v potaz potřebu proces rozšiřování dostatečně vysvětlit veřejnosti v rámci Unie“,

    L.   pojem „schopnost začlenění“ s sebou nese výzvu přizpůsobit EU tak, aby byla schopna pojmout nové členy; tato výzva zůstává v současnosti nevyřešena zejména poté, co byla ve Francii a Nizozemsku odmítnuta Ústavní smlouva, neboť tato smlouva by umožnila efektivní a demokratické fungování Evropské unie,

    M.  probíhá debata o tzv. absorpční schopnosti Unie v kontextu budoucího rozšiřování,

    N.  jak prohlásil předseda Komise před Evropským parlamentem, věří, že jakémukoli dalšímu rozšíření by mělo předcházet dosažení nového institucionálního uspořádání, a vyjádřil naději, že tohoto institucionálního uspořádání, stanoveného Evropskou radou v červnu 2006, lze dosáhnout do konce roku 2008, což by Unii umožnilo respektovat své závazky vůči zemím, s nimiž probíhají jednání, a zemím, jimž otevřela perspektivu členství,

    O.  pro zachování tempa evropské integrace je nutné především institucionální uspořádání tohoto druhu, jak uvedly hlavy států a vlád na summitu v Kodani v roce 1993,

    1.   upozorňuje, že rozšiřování Unii spíše posílilo, podpořilo její hospodářský růst, upevnilo její roli ve světě a podnítilo vývoj nových politik EU;

    2.   připomíná, že pojem „absorpční schopnost“ se formálně objevil poprvé v r. 1993, kdy Evropská rada na svém zasedání v Kodani uznala, že vedle politických a ekonomických kritérií, které musí kandidátské země splnit před přistoupením k Unii, „důležitý faktor v obecném zájmu jak Unie, tak kandidátských zemí“ představuje rovněž „schopnost Unie absorbovat nové členy při zachování tempa evropské integrace“;

    3.   připomíná, že ačkoli každé rozšíření Unie přineslo změny v jejím institucionálním, politickém a finančním rámci, takovéto změny nepostačovaly k zachování efektivity rozhodování Unie;

    4.   domnívá se, že termín „absorpční schopnost“ odpovídajícím způsobem nesděluje myšlenku, kterou se snaží vyjádřit, jelikož EU žádným způsobem své členy neabsorbuje, a proto navrhuje, aby bylo toto vyjádření změněno na „schopnost začlenění“, která věrněji odráží charakter členství v EU;

    5.   zdůrazňuje, že „schopnost začlenění“ není novým kritériem platným pro kandidátské země, nýbrž podmínkou pro úspěch rozšíření a prohloubení procesu evropské integrace; odpovědnost za zlepšení „schopnosti začlenění“ spočívá na Unii, nikoli na kandidátských zemích;

    6.   domnívá se, že z pojmu „schopnost začlenění“ vyplývá, že po rozšíření

    - budou evropské orgány a instituce schopny řádně fungovat a efektivně a demokraticky přijímat rozhodnutí v souladu se svými specifickými postupy,

    - budou finanční zdroje Unie dostačovat k přiměřenému financování jejích aktivit,

    - bude Unie schopna úspěšně rozvíjet své politiky a dosahovat svých cílů za účelem realizace svého politického projektu;

    7.   domnívá se, že k zajištění své schopnosti začlenění musí Unie učinit rozhodnutí ohledně rozsahu a podstaty reforem, které je zapotřebí provést před jakýmkoli dalším rozšířením; v tomto ohledu musí být vyhodnocena všechna stadia procesu rozšíření, přičemž se zohlední možný vliv, který budou na její institucionální, finanční a rozhodovací schopnosti mít nové členské země;

    8.   připouští, že se Unie v současnosti potýká s obtížemi dostát závazkům vůči zemím jihovýchodní Evropy, neboť stávající institucionální, finanční a politická struktura Unie není pro další rozšíření vyhovující a je potřeba ji zlepšit,

    Institucionální aspekty schopnosti začlenění

    9.   zdůrazňuje, že před jakýmkoli dalším rozšířením je stěžejní reforma Evropské unie, která jí umožní fungovat efektivnějším, průhlednějším a demokratičtějším způsobem; v této souvislosti si jakékoli další rozšíření vynutí následující institucionální reformy:

    a)   přijetí nového systému hlasování kvalifikovanou většinou, který zvyšuje schopnost Rady přijímat rozhodnutí;

    b)   výrazné rozšíření záležitostí, kterých se hlasování kvalifikovanou většinou týká;

    c)   výrazné rozšíření účasti Evropského parlamentu, pokud jde o rozpočtovou a legislativní oblast, a to naroveň Radě;

    d)   úprava systému rotace předsednictví Evropské rady a Rady;

    e)   vznik postu ministra zahraničních věcí;

    f)    další změny ve složení Komise nad rámec změn, které již stanovila Niceská smlouva;

    g)   posílení role předsedy/předsedkyně Komise i jeho/její demokratické legitimity prostřednictvím volby Evropským parlamentem;

    h)   rozšíření soudní pravomoci Soudního dvora na všechny oblasti činností Unie, včetně sledování, jak jsou dodržována základní práva;

    i)    vytvoření mechanismů pro zapojení národních parlamentů do kontroly činnosti Unie;

    j)    zlepšení opatření v oblasti pružnosti jako odpověď na větší pravděpodobnost toho, že ne všechny členské státy jsou ochotny či schopny uplatňovat ve stejnou dobu určité politiky;

    k)   úprava postupu pro změnu Smluv tak, aby byl zjednodušen, zefektivněn a aby byl posílen jeho demokratický charakter a průhlednost;

    l)    potlačení „pilířové struktury“ a její nahrazení jedinou entitou, která bude mít jednotnou strukturu a jednu právnickou osobu;

    m)  přijetí ustanovení umožňujícího členským státům z Evropské unie vystoupit;

    n)   jasná definice hodnot, na kterých je Unie založena, i jejích cílů;

    o)   jasná definice kompetencí Unie a zásad, podle kterých se řídí její činnost a její vztahy s členskými státy;

    p)   posílení průhlednosti rozhodovacího procesu Unie, a to prostřednictvím veřejné kontroly činnosti Rady tehdy, kdy Rada jedná jako složka legislativního orgánu;

    q)   jasná definice a zjednodušení nástrojů, s jejichž pomocí Unie vykonává své kompetence;

    Zdůrazňuje, že Ústavní smlouva všechny tyto reformy již obsahuje a že pokud by vstoupily v platnost, bylo by umožněno řádné fungování rozšířené Unie a zajištěna její schopnost přijímat rozhodnutí efektivním a demokratickým způsobem;

    Další významná hlediska schopnosti začlenění

    10. poukazuje na to, že vedle nezbytných institucionálních reforem si další rozšíření Unie vynutí změny také v jiných důležitých aspektech její struktury, jako například:

    a)   přijetí Evropské listiny základních práv a zlepšení politik opírajících se o solidaritu mezi členskými státy;

    b)   přezkoumání jejího finančního rámce, např. ohledně jejího systému financování, tak, aby jej přizpůsobila novým potřebám rozšířené Unie, přičemž bude stavět na „rozsáhlém a vyčerpávajícím přezkumu“ finančního rámce 2007–2013, který je podle usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. června 2005 o politických výzvách a rozpočtových prostředcích rozšířené Unie 2007–2013[7] a v ustanoveních interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a o řádném finančním řízení ze dne 17. května 2006[8] již naplánován na období 2008/2009;

    c)   nové vymezení několika jejích politik, z nichž některé byly vytvořeny před 50 lety, takovým způsobem, aby byly přizpůsobeny novým výzvám, kterým mnohem větší a různorodější Unie v globalizovaném světě čelí;

    d)   posílení evropské politiky sousedství (EPS), jejímž cílem je poskytnout vhodný nástroj pro vybudování vzájemně výhodných vztahů s těmi evropskými zeměmi, které v nejbližší době nemají perspektivu přistoupení, neboť nesplňují podmínky členství, případně vstoupit nechtějí;

    11. zdůrazňuje, že výše zmíněné reformy musejí jít ruku v ruce se snahami zvýšit podíl veřejnosti, která s rozšířením souhlasí, a připomíná odpovědnost evropských politických vůdců za vysvětlení veřejnosti, jaké jsou cíle a společné výhody rozšíření a sjednocení Evropy; podporuje Komisi při jejím úsilí využít „širokou škálu cest, jak informovat o své politice rozšíření a jak bojovat proti mylným představám za pomoci důkazů“, jak uvádí strategický dokument o rozšíření 2005;

    12. opakuje však, že jakékoli rozhodnutí EU o přijetí nového členského státu je přijímáno v rámci postupu, který zahrnuje mnohé ochranné prvky, totiž jednohlasné rozhodování všech členských států o zahájení i uzavření přístupových rozhovorů, schválení Evropským parlamentem a ratifikaci každé smlouvy o přistoupení ze strany všech členských států;

    13. upozorňuje, že podpis Smlouvy o přistoupení vládami členských států v každém případě znamená jasný závazek těchto vlád jednat náležitým způsobem a zabezpečit, aby byl proces ratifikace dané smlouvy přiveden ke zdárnému konci v souladu s platnými postupy v každé zemi;

    14. je toho názoru, že jakékoli budoucí rozhodnutí zahájit přístupová jednání musí podléhat souhlasu Evropského parlamentu;

    Závěry

    15. potvrzuje svůj závazek k rozšíření jako k historické příležitosti jak zajistit mír, bezpečnost, demokracii a právní stát i ekonomický růst a prosperitu v Evropě; potvrzuje svoje přesvědčení, že rozšiřování Unie musí jít ruku v ruce s jejím prohlubováním, pokud nemají být ohroženy cíle evropského integračního procesu;

    16. zdůrazňuje, že Unie musí být schopna včas přizpůsobit svou institucionální, finanční a politickou strukturu tak, aby nezapříčinila nečekaná zdržení v přistoupení kandidátských zemí, jakmile bude prokázáno, že plní všechny podmínky členství;

    17. potvrzuje, že Niceská smlouva nepředstavuje postačující základ pro další rozšiřování;

    18. potvrzuje svoji podporu Ústavní smlouvě, jež nabízí řešení většiny reforem, které EU potřebuje ke splnění svých současných závazků k rozšíření, a jež představuje konkrétní podobu vztahu mezi prohlubováním a rozšiřováním, a varuje, že jakákoli snaha podporovat postupné provádění částí ústavního balíčku opatření může podkopat globální kompromis, na kterém stojí;

    19. bere na vědomí harmonogram stanovený Evropskou radou v červnu 2006 ohledně hledání řešení ústavní krize nejpozději v průběhu druhého pololetí 2008;

    20. potvrzuje svůj závazek co nejrychleji dosáhnout nového institucionálního uspořádání Evropské unie, a v každém případě dříve, než budou občané Unie vyzváni k odevzdání svého hlasu v evropských volbách v roce 2009 tak, aby Unie dostála svým závazkům vůči kandidátským zemím a byla připravena je přijmout za členské státy;

    °

    °         °

    21. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států, parlamentům a vládám Turecka, Chorvatska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Albánie, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Černé Hory, prozatímním institucím samosprávy v Kosovu a Misi Spojených národů v Kosovu.

    POSTUP

    Název

    Institucionální aspekty schopnosti Evropské unie začlenit nové členské státy

    Číslo postupu

    2006/2226(INI)

    Příslušný výbor
      Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení

    AFCO
    28.9.2006

    Výbory požádané o stanovisko
      Datum oznámení na zasedání

    AFET
    28.9.2006

    BUDG
    28.9.2006

     

     

     

    Nezaujaté stanovisko
      Datum rozhodnutí

    AFET
    17.10.2006

    BUDG
    9.10.2006

     

     

     

    Užší spolupráce
      Datum oznámení na zasedání

     

     

     

     

     

    Zpravodaj
      Datum jmenování

    Alexander Stubb
    4.10.2006

     

    Předchozí zpravodaj(ové)

     

     

    Projednání ve výboru

    4.10.2006

    24.10.2006

    13.11.2006

     

     

    Datum přijetí

    13.11.2006

    Výsledek závěrečného hlasování

    +

    -

    0

    17

    1

    2

    Členové přítomní při závěrečném hlasování

    Carlos Carnero González, Richard Corbett, Brian Crowley, Panayiotis Demetriou, Andrew Duff, Maria da Assunção Esteves, Ingo Friedrich, Bronisław Geremek, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Jo Leinen, Íñigo Méndez de Vigo, Marie-Line Reynaud, Alexander Stubb, Johannes Voggenhuber

    Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování

    Pervenche Berès, Elmar Brok, Klaus Hänsch, Ashley Mote, Gérard Onesta, Georgios Papastamkos, György Schöpflin, Jacques Toubon

    Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

     

    Datum předložení

    16.11.2006

    Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)