ZPRÁVA o institucionálních aspektech schopnosti Evropské unie začlenit nové členské státy
16. 11. 2006 - (2006/2226(INI))
Výbor pro ústavní záležitosti
Zpravodaj: Alexander Stubb
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o institucionálních aspektech schopnosti Evropské unie začlenit nové členské státy
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 49 Smlouvy o Evropské unii,
– s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v červnu 1993 v Kodani, v prosinci 1995 v Madridu, v prosinci 1997 v Lucemburku, v červnu 2003 v Soluni a v prosinci 2004, v červnu 2005 a v červnu 2006 v Bruselu,
– s ohledem na Listinu základních práv,
– s ohledem na strategický dokument o rozšíření 2005, který vypracovala Komise (KOM(2005)0561),
– s ohledem na své usnesení ze dne 12. ledna 2005 ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 28. září 2005 k zahájení jednání s Tureckem[2],
– s ohledem na vyjednávací rámce pro Turecko a Chorvatsko, který přijala Rada dne 3. října 2005,
– s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2006 k období reflexe: struktura, témata a kontext pro hodnocení diskuse o Evropské unii[3],
– s ohledem na své usnesení ze dne 16. března 2006 ke strategickému dokumentu o rozšíření 2005[4], který vypracovala Komise,
– s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2006 k dalším krokům v období reflexe a analýzy budoucnosti Evropy[5],
– s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2006 k pokroku Turecka na cestě k přistoupení[6],
– s ohledem na článek 45 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A6‑0393/2006),
vzhledem k tomu, že
A. Evropská rada na svém zasedání v červnu 2003 nabídla západobalkánským zemím jasnou evropskou perspektivu s tím, že konečným cílem je členství v Unii (agenda ze Soluně),
B. Evropská rada na zasedání v červnu 2005 potvrdila svůj závazek k plnému uplatňování agendy ze Soluně a v červnu 2006 potvrdila svůj záměr dodržet stávající závazky v oblasti rozšíření učiněné zemím jihovýchodní Evropy (zemím, s nimiž probíhají přístupová jednání, tj. Turecku a Chorvatsku, dále pak Bývalé jugoslávské republice Makedonii jako kandidátské zemi a konečně západobalkánským zemím jako potenciálním kandidátským státům), přičemž zdůraznila potřebu zajistit, aby Unie „byla po rozšíření politicky, finančně a institucionálně funkční“,
C. Rada oficiálně zahájila přístupová jednání s Tureckem a Chorvatskem dne 3. října 2005,
D. Evropská rada na svém zasedání v prosinci 2005 udělila Bývalé jugoslávské republice Makedonii status kandidátské země,
E. plnění všech kodaňských kritérií bylo od r. 1993 základem pro přistoupení k EU, a tak by tomu mělo být i v případě přistoupení v budoucnu,
F. kodaňská kritéria jako důležitý faktor zmiňují rovněž „schopnost Unie absorbovat nové členy při zachování tempa evropské integrace“,
G. se ve vztahu k rozšiřování následujícímu po přistoupení Bulharska a Rumunska diskutuje ve stále větší míře o institucionální schopnosti Unie začlenit nové členské státy,
H. Evropský parlament ve svém výše zmíněném usnesení ke strategickému dokumentu o rozšíření 2005 vyzval Komisi, aby do konce roku 2006 předložila zprávu nastiňující zásady, na kterých je absorpční schopnost Unie založena,
I. Evropská rada na svém zasedání v červnu 2006 rozhodla, že „rychlost rozšiřování musí brát v potaz absorpční schopnost Unie“ a že na základě zprávy „o všech závažných aspektech týkajících se absorpční kapacity Unie“, kterou Komise předloží společně se svou výroční zprávou o rozšíření a předvstupním procesu, proběhne v prosinci 2006 diskuse „o všech aspektech dalšího rozšiřování, včetně schopnosti Unie absorbovat nové členy a dalších způsobů zlepšení kvality procesu rozšiřování na základě doposud nashromážděných kladných zkušeností“,
J. Evropská rada na svém zasedání ve dnech 16.–17. prosince 2004 v Bruselu prohlásila, že „přístupová jednání, která mají být teprve zahájena s kandidátskými zeměmi, jejichž přistoupení by mohlo mít podstatné finanční důsledky, mohou být ukončena pouze po stanovení finančního rámce pro období od roku 2014 společně s případnými navazujícími finančními reformami“,
K. tato zpráva by se měla „také zabývat otázkou, jak rozšiřování vnímají občané v současnosti a jak jej budou vnímat v budoucnu, a měla by vzít v potaz potřebu proces rozšiřování dostatečně vysvětlit veřejnosti v rámci Unie“,
L. pojem „schopnost začlenění“ s sebou nese výzvu přizpůsobit EU tak, aby byla schopna pojmout nové členy; tato výzva zůstává v současnosti nevyřešena zejména poté, co byla ve Francii a Nizozemsku odmítnuta Ústavní smlouva, neboť tato smlouva by umožnila efektivní a demokratické fungování Evropské unie,
M. probíhá debata o tzv. absorpční schopnosti Unie v kontextu budoucího rozšiřování,
N. jak prohlásil předseda Komise před Evropským parlamentem, věří, že jakémukoli dalšímu rozšíření by mělo předcházet dosažení nového institucionálního uspořádání, a vyjádřil naději, že tohoto institucionálního uspořádání, stanoveného Evropskou radou v červnu 2006, lze dosáhnout do konce roku 2008, což by Unii umožnilo respektovat své závazky vůči zemím, s nimiž probíhají jednání, a zemím, jimž otevřela perspektivu členství,
O. pro zachování tempa evropské integrace je nutné především institucionální uspořádání tohoto druhu, jak uvedly hlavy států a vlád na summitu v Kodani v roce 1993,
1. upozorňuje, že rozšiřování Unii spíše posílilo, podpořilo její hospodářský růst, upevnilo její roli ve světě a podnítilo vývoj nových politik EU;
2. připomíná, že pojem „absorpční schopnost“ se formálně objevil poprvé v r. 1993, kdy Evropská rada na svém zasedání v Kodani uznala, že vedle politických a ekonomických kritérií, které musí kandidátské země splnit před přistoupením k Unii, „důležitý faktor v obecném zájmu jak Unie, tak kandidátských zemí“ představuje rovněž „schopnost Unie absorbovat nové členy při zachování tempa evropské integrace“;
3. připomíná, že ačkoli každé rozšíření Unie přineslo změny v jejím institucionálním, politickém a finančním rámci, takovéto změny nepostačovaly k zachování efektivity rozhodování Unie;
4. domnívá se, že termín „absorpční schopnost“ odpovídajícím způsobem nesděluje myšlenku, kterou se snaží vyjádřit, jelikož EU žádným způsobem své členy neabsorbuje, a proto navrhuje, aby bylo toto vyjádření změněno na „schopnost začlenění“, která věrněji odráží charakter členství v EU;
5. zdůrazňuje, že „schopnost začlenění“ není novým kritériem platným pro kandidátské země, nýbrž podmínkou pro úspěch rozšíření a prohloubení procesu evropské integrace; odpovědnost za zlepšení „schopnosti začlenění“ spočívá na Unii, nikoli na kandidátských zemích;
6. domnívá se, že z pojmu „schopnost začlenění“ vyplývá, že po rozšíření
- budou evropské orgány a instituce schopny řádně fungovat a efektivně a demokraticky přijímat rozhodnutí v souladu se svými specifickými postupy,
- budou finanční zdroje Unie dostačovat k přiměřenému financování jejích aktivit,
- bude Unie schopna úspěšně rozvíjet své politiky a dosahovat svých cílů za účelem realizace svého politického projektu;
7. domnívá se, že k zajištění své schopnosti začlenění musí Unie učinit rozhodnutí ohledně rozsahu a podstaty reforem, které je zapotřebí provést před jakýmkoli dalším rozšířením; v tomto ohledu musí být vyhodnocena všechna stadia procesu rozšíření, přičemž se zohlední možný vliv, který budou na její institucionální, finanční a rozhodovací schopnosti mít nové členské země;
8. připouští, že se Unie v současnosti potýká s obtížemi dostát závazkům vůči zemím jihovýchodní Evropy, neboť stávající institucionální, finanční a politická struktura Unie není pro další rozšíření vyhovující a je potřeba ji zlepšit,
Institucionální aspekty schopnosti začlenění
9. zdůrazňuje, že před jakýmkoli dalším rozšířením je stěžejní reforma Evropské unie, která jí umožní fungovat efektivnějším, průhlednějším a demokratičtějším způsobem; v této souvislosti si jakékoli další rozšíření vynutí následující institucionální reformy:
a) přijetí nového systému hlasování kvalifikovanou většinou, který zvyšuje schopnost Rady přijímat rozhodnutí;
b) výrazné rozšíření záležitostí, kterých se hlasování kvalifikovanou většinou týká;
c) výrazné rozšíření účasti Evropského parlamentu, pokud jde o rozpočtovou a legislativní oblast, a to naroveň Radě;
d) úprava systému rotace předsednictví Evropské rady a Rady;
e) vznik postu ministra zahraničních věcí;
f) další změny ve složení Komise nad rámec změn, které již stanovila Niceská smlouva;
g) posílení role předsedy/předsedkyně Komise i jeho/její demokratické legitimity prostřednictvím volby Evropským parlamentem;
h) rozšíření soudní pravomoci Soudního dvora na všechny oblasti činností Unie, včetně sledování, jak jsou dodržována základní práva;
i) vytvoření mechanismů pro zapojení národních parlamentů do kontroly činnosti Unie;
j) zlepšení opatření v oblasti pružnosti jako odpověď na větší pravděpodobnost toho, že ne všechny členské státy jsou ochotny či schopny uplatňovat ve stejnou dobu určité politiky;
k) úprava postupu pro změnu Smluv tak, aby byl zjednodušen, zefektivněn a aby byl posílen jeho demokratický charakter a průhlednost;
l) potlačení „pilířové struktury“ a její nahrazení jedinou entitou, která bude mít jednotnou strukturu a jednu právnickou osobu;
m) přijetí ustanovení umožňujícího členským státům z Evropské unie vystoupit;
n) jasná definice hodnot, na kterých je Unie založena, i jejích cílů;
o) jasná definice kompetencí Unie a zásad, podle kterých se řídí její činnost a její vztahy s členskými státy;
p) posílení průhlednosti rozhodovacího procesu Unie, a to prostřednictvím veřejné kontroly činnosti Rady tehdy, kdy Rada jedná jako složka legislativního orgánu;
q) jasná definice a zjednodušení nástrojů, s jejichž pomocí Unie vykonává své kompetence;
Zdůrazňuje, že Ústavní smlouva všechny tyto reformy již obsahuje a že pokud by vstoupily v platnost, bylo by umožněno řádné fungování rozšířené Unie a zajištěna její schopnost přijímat rozhodnutí efektivním a demokratickým způsobem;
Další významná hlediska schopnosti začlenění
10. poukazuje na to, že vedle nezbytných institucionálních reforem si další rozšíření Unie vynutí změny také v jiných důležitých aspektech její struktury, jako například:
a) přijetí Evropské listiny základních práv a zlepšení politik opírajících se o solidaritu mezi členskými státy;
b) přezkoumání jejího finančního rámce, např. ohledně jejího systému financování, tak, aby jej přizpůsobila novým potřebám rozšířené Unie, přičemž bude stavět na „rozsáhlém a vyčerpávajícím přezkumu“ finančního rámce 2007–2013, který je podle usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. června 2005 o politických výzvách a rozpočtových prostředcích rozšířené Unie 2007–2013[7] a v ustanoveních interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a o řádném finančním řízení ze dne 17. května 2006[8] již naplánován na období 2008/2009;
c) nové vymezení několika jejích politik, z nichž některé byly vytvořeny před 50 lety, takovým způsobem, aby byly přizpůsobeny novým výzvám, kterým mnohem větší a různorodější Unie v globalizovaném světě čelí;
d) posílení evropské politiky sousedství (EPS), jejímž cílem je poskytnout vhodný nástroj pro vybudování vzájemně výhodných vztahů s těmi evropskými zeměmi, které v nejbližší době nemají perspektivu přistoupení, neboť nesplňují podmínky členství, případně vstoupit nechtějí;
11. zdůrazňuje, že výše zmíněné reformy musejí jít ruku v ruce se snahami zvýšit podíl veřejnosti, která s rozšířením souhlasí, a připomíná odpovědnost evropských politických vůdců za vysvětlení veřejnosti, jaké jsou cíle a společné výhody rozšíření a sjednocení Evropy; podporuje Komisi při jejím úsilí využít „širokou škálu cest, jak informovat o své politice rozšíření a jak bojovat proti mylným představám za pomoci důkazů“, jak uvádí strategický dokument o rozšíření 2005;
12. opakuje však, že jakékoli rozhodnutí EU o přijetí nového členského státu je přijímáno v rámci postupu, který zahrnuje mnohé ochranné prvky, totiž jednohlasné rozhodování všech členských států o zahájení i uzavření přístupových rozhovorů, schválení Evropským parlamentem a ratifikaci každé smlouvy o přistoupení ze strany všech členských států;
13. upozorňuje, že podpis Smlouvy o přistoupení vládami členských států v každém případě znamená jasný závazek těchto vlád jednat náležitým způsobem a zabezpečit, aby byl proces ratifikace dané smlouvy přiveden ke zdárnému konci v souladu s platnými postupy v každé zemi;
14. je toho názoru, že jakékoli budoucí rozhodnutí zahájit přístupová jednání musí podléhat souhlasu Evropského parlamentu;
Závěry
15. potvrzuje svůj závazek k rozšíření jako k historické příležitosti jak zajistit mír, bezpečnost, demokracii a právní stát i ekonomický růst a prosperitu v Evropě; potvrzuje svoje přesvědčení, že rozšiřování Unie musí jít ruku v ruce s jejím prohlubováním, pokud nemají být ohroženy cíle evropského integračního procesu;
16. zdůrazňuje, že Unie musí být schopna včas přizpůsobit svou institucionální, finanční a politickou strukturu tak, aby nezapříčinila nečekaná zdržení v přistoupení kandidátských zemí, jakmile bude prokázáno, že plní všechny podmínky členství;
17. potvrzuje, že Niceská smlouva nepředstavuje postačující základ pro další rozšiřování;
18. potvrzuje svoji podporu Ústavní smlouvě, jež nabízí řešení většiny reforem, které EU potřebuje ke splnění svých současných závazků k rozšíření, a jež představuje konkrétní podobu vztahu mezi prohlubováním a rozšiřováním, a varuje, že jakákoli snaha podporovat postupné provádění částí ústavního balíčku opatření může podkopat globální kompromis, na kterém stojí;
19. bere na vědomí harmonogram stanovený Evropskou radou v červnu 2006 ohledně hledání řešení ústavní krize nejpozději v průběhu druhého pololetí 2008;
20. potvrzuje svůj závazek co nejrychleji dosáhnout nového institucionálního uspořádání Evropské unie, a v každém případě dříve, než budou občané Unie vyzváni k odevzdání svého hlasu v evropských volbách v roce 2009 tak, aby Unie dostála svým závazkům vůči kandidátským zemím a byla připravena je přijmout za členské státy;
°
° °
21. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států, parlamentům a vládám Turecka, Chorvatska, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Albánie, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Černé Hory, prozatímním institucím samosprávy v Kosovu a Misi Spojených národů v Kosovu.
- [1] Úř.věst. C 247 E, 6.10.2005, s. 88.
- [2] Úř.věst. C 227 E, 21.9.2006, s. 163.
- [3] Přijaté texty, P6_TA(2006)0027.
- [4] Přijaté texty, P6_TA(2006)0096.
- [5] Přijaté texty, P6_TA(2006)0263.
- [6] Přijaté texty, P6_TA(2006)0381.
- [7] Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 373.
- [8] Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
POSTUP
Název |
Institucionální aspekty schopnosti Evropské unie začlenit nové členské státy |
|||||||||||
Číslo postupu |
||||||||||||
Příslušný výbor |
AFCO |
|||||||||||
Výbory požádané o stanovisko |
AFET |
BUDG |
|
|
|
|||||||
Nezaujaté stanovisko |
AFET |
BUDG |
|
|
|
|||||||
Užší spolupráce |
|
|
|
|
|
|||||||
Zpravodaj |
Alexander Stubb |
|
||||||||||
Předchozí zpravodaj(ové) |
|
|
||||||||||
Projednání ve výboru |
4.10.2006 |
24.10.2006 |
13.11.2006 |
|
|
|||||||
Datum přijetí |
13.11.2006 |
|||||||||||
Výsledek závěrečného hlasování |
+ - 0 |
17 1 2 |
||||||||||
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Carlos Carnero González, Richard Corbett, Brian Crowley, Panayiotis Demetriou, Andrew Duff, Maria da Assunção Esteves, Ingo Friedrich, Bronisław Geremek, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Jo Leinen, Íñigo Méndez de Vigo, Marie-Line Reynaud, Alexander Stubb, Johannes Voggenhuber |
|||||||||||
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování |
Pervenche Berès, Elmar Brok, Klaus Hänsch, Ashley Mote, Gérard Onesta, Georgios Papastamkos, György Schöpflin, Jacques Toubon |
|||||||||||
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
|
|||||||||||
Datum předložení |
16.11.2006 |
|||||||||||
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce) |
|
|||||||||||