ZPRÁVA o diskriminaci mladých žen a dívek v oblasti vzdělávání
27. 11. 2006 - (2006/2135(INI))
Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví
Zpravodajka: Věra Flasarová
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o diskriminaci mladých žen a dívek v oblasti vzdělávání
Evropský parlament,
– potvrzuje zásady stanovené v článku 2, čl. 3 odst. 2, článku 13, čl. 137 odst. 1 písm. i) a článku 141 Smlouvy o ES,
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie vyhlášenou v roce 2000, a zejména na článek 23 této listiny,
– s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. června 2005 Nediskriminace a rovné příležitosti pro všechny – rámcová strategie (KOM(2005)0224),
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. února 2004 (KOM(2004)0115) a ze dne 14. února 2005 (KOM(2005)0044) o rovnosti mužů a žen,
– s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. února 2006 o další evropské spolupráci při zabezpečování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání (2006/143/ES)[1],
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. února 2003 Role univerzit ve vzdělané Evropě (KOM(2003)0058),
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 24. září 1998 o evropské spolupráci v oblasti kvalitního zabezpečení vyššího vzdělávání (98/56/ES)[2],
– s ohledem na doporučení Rady Evropy, a zejména její rezoluci a akční plán přijaté na 6. evropské ministerské konferenci o rovnosti žen a mužů, která se konala 8.–9. června 2006 ve Stockholmu,
– s ohledem na Aténskou ministerskou deklaraci z roku 1992 z Evropské konference o ženách u moci, ve které se stanoví, že „ženy představují polovinu potenciálních talentů a schopnosti lidstva“,
– s ohledem na ministerskou deklaraci Konference ministrů o rovném postavení žen a mužů, která se konala dne 4. února 2005 v Lucemburku,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN ze dne 10. prosince 1948,
– s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí, zejména na třetí rozvojový cíl týkající se podporování rovného postavení žen a mužů a posilování postavení žen jako nezbytného předpokladu mimo jiné pro dosažení rovného přístupu na všech úrovních vzdělání a ve všech oblastech zaměstnání,
– s ohledem na Opční protokol k Úmluvě OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) přijatý v roce 1999, který stanoví, že osoby či skupiny osob, které podléhají jurisdikci státu, který je smluvní stranou Protokolu, a považují se za oběti porušení kteréhokoli z práv stanovených Úmluvou ze strany tohoto státu, mohou předložit oznámení Výboru pro odstranění diskriminace žen,
– s ohledem na 4. světovou konferenci o ženách, která se konala v září 1995 v Pekingu, na deklaraci a akční platformu přijatou v Pekingu a na následující výsledné dokumenty přijaté na následných zvláštních zasedáních OSN Peking +5 a OSN Peking +10 o nových činnostech a iniciativách zaměřených na uplatňování Pekingské deklarace přijaté dne 9. června 2000 a akční platformy přijaté dne 11. března 2005,
– s ohledem na dokument Rovnost žen a mužů: příspěvky k organizaci činností na evropské úrovni v letech 2004–2005,
– s ohledem na sdělení Komise Rovnost pohlaví: K rámcové strategii Společenství o rovnosti pohlaví (2001–2005) (KOM(2000)0413) ze dne 7. června 2000,
– s ohledem na zprávy a vystoupení Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro práva žen a rovné příležitosti,
– s ohledem na sdělení Komise Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006– 2010 (KOM(2006)0092) ze dne 1. března 2006,
– s ohledem na globální monitorovací zprávy UNESCO Vzdělání pro všechny 2003/2004, 2005 a 2006,
– s ohledem na svá usnesení ze dne 28. dubna 2005 o situaci Romů v Evropské unii[3] a ze dne 1. června 2006 o situaci romských žen v Evropské unii[4] ,
– s ohledem na prohlášení o Dekádě romské inkluze na období let 2005–2015, podepsané dne 2. února 2005 v Sofii,
– s ohledem na článek 45 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6‑0416/2006),
A. vzhledem k tomu, že statistické údaje pocházející z členských států dokládají nižší podíl žen dosahujících akademických hodností v postgraduálním studiu ve srovnání s muži; a vzhledem k tomu, že oproti mužům je z důvodů nejrůznějšího gendrového omezení vykazován nižší počet žen účastnících se celoživotního vzdělávání,
B. vzhledem k tomu, že povinnosti v domácnosti a v rodině většinou stále ještě zastávají ženy, a následkem toho jsou jejich časové možnosti k dalšímu odbornému vzdělávání a celoživotnímu vzdělávání omezené,
C. vzhledem k tomu, že přístup ke vzdělání, a zvláště vysokoškolskému, je zejména obtížný pro mladé lidi z nízkopříjmových rodin, což vede k posilování tradice upřednostňování vzdělání chlapců,
D. vzhledem k tomu, že významný pokrok, kterého bylo dosaženo v otázce rovného postavení mužů a žen v oblasti vzdělání, se týká zejména pozitivního kvantitativního vývoje, tj. zvyšování počtu žen získávajících přístup ke všem úrovním vzdělání, aniž by došlo k odpovídajícímu kvalitativnímu vývoji, pokud jde o výběr studijních oborů a specializací, a to hlavně v důsledku sociálního vnímání a tradičního postavení obou pohlaví,
E. vzhledem k tomu, že vzdělání je důležitou evropskou hodnotou, základním právem a klíčovým nástrojem sociálního začlenění; vzhledem k tomu, že nadále přetrvávají pochybnosti a určité společenské předsudky vůči vzdělaným ženám a že vzdělané ženy často nenacházejí možnost profesního uplatnění a uplatnění ve veřejném životě,
F. vzhledem k tomu, že v některých kulturách ještě stále existují tradiční a náboženské předsudky tradičně omezující přístup dívek a mladých žen ke vzdělání,
G. vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky opakovaně zdůrazňují zachování gendrových stereotypů, a tím posilují tradiční představy o ženách,
H. vzhledem k tomu, že zvláště omezený přístup ke vzdělání mají dívky a mladé ženy pocházející z prostředí národnostních menšin, zvláště romské menšiny, nebo dívky a mladé ženy z přistěhovaleckých skupin obyvatel, a tento přístup je často poznamenán diskriminací a segregací ve školách, včetně zvláštních vzdělávacích programů, s omezenými finančními prostředky, nemotivovaným a nekvalifikovaným personálem, špatnou infrastrukturou a nevhodnými vzdělávacími programy a metodami testování,
I. vzhledem k tomu, že mnoho členských států nemá dostatečně finančně zajištěný rozpočet na vzdělání a zároveň většinu výuky zajišťují ženy,
1. upozorňuje, že vzdělání a odborná příprava dívek a žen je lidským právem a základním předpokladem pro plné využití všech dalších sociálních, ekonomických, kulturních a politických práv;
2. vítá skutečnost, že v členských státech v průměru osm z deseti studujících dívek a mladých žen dokončí vysokoškolské vzdělání a že statistické údaje dokládají vyrovnané předpoklady obou pohlaví pro dosažení vyššího vzdělání, a dokonce vyšší míru motivace žen v době, kdy nejsou limitovány gendrovými důvody;
3. upozorňuje, že v oblasti vzdělání a výzkumu počet žen absolventek vysokých škol (59 %) převyšuje počet mužů, jejich počet však stále klesá, jak postupují v kariérním žebříčku, ze 43 % absolventek doktorského studia (PhD) až na pouhých 15 % řádných profesorek;
4. vítá skutečnost, že v rámci projektu tisíciletí OSN bylo učiněno několik praktických kroků vedoucích ke snížení gendrové nerovnosti z hlediska přístupu ke vzdělání a že se v členských státech otevřeně vede diskuse o rovném přístupu obou pohlaví ke vzdělání;
5. vítá reformu univerzitního vzdělávacího systému, která vyplývá z Lisabonské strategie a týká se zejména celoživotního vzdělávání, jehož rámec rovněž poskytuje mladým ženám možnosti dalšího vzdělávání;
6. vítá zprávu Komise o kvalitě školní výuky z roku 2000, která zkoumá šestnáct faktorů, mezi nimi též přístup ke vzdělání z gendrového hlediska;
7. vítá plánovaný vznik Institutu pro rovnost pohlaví, k jehož činnostem by mělo patřit také monitorování situace v jednotlivých členských státech a ve světě z hlediska přístupu obou pohlaví ke vzdělání;
8. doporučuje vyhodnotit politiku v oblasti rovného přístupu ke vzdělání na základě posouzení statistiky rozlišené podle pohlaví, aby se ukázaly a řešily nerovnosti, které přetrvávají v přístupu k určitým vyšším vysokoškolským kvalifikacím a v jejich získávání, včetně postgraduálního studia a vědecké přípravy, jakož i v oblasti celoživotního vzdělávání;
9. vyzývá členské státy, aby zjednodušily přístup ke vzdělání ženám a mužům pečujícím o děti a rodičům, kteří přerušili proces získávání kvalifikace, aby mohli mít děti;
10. doporučuje jednat se sociálními partnery a motivovat je k vytváření příznivých podmínek zlepšujících přístup ke vzdělání a celoživotnímu vzdělávání pro ženy, které přerušily svou odbornou přípravu a ženy s nízkou kvalifikací;
11. odvolává se na skutečnost, že propastný rozdíl mezi platy mužů a žen je stále na nepřijatelně vysoké úrovni a nevykazuje žádné zásadní známky zmenšování; upozorňuje, že ženy vydělávají v průměru o 15 % méně než muži v důsledku nedodržování právních předpisů o rovném platu a řady strukturálních nerovností, jako je segregace na trhu práce, rozdíly v modelech práce, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, zkreslené hodnocení a špatně nastavené platové systémy a stereotypy;
12. žádá Komisi a členské státy, aby využily všech dostupných prostředků k tomu, aby došlo k odstraňování vžitých stereotypů diskriminujících vzdělané a kvalifikované ženy na pracovištích, které se obzvlášť zřetelně projevují v oblasti vědy a techniky, kde jsou ženy velmi málo zastoupeny a aby se gendrové problémy ocitly v centru pozornosti a údaje byly pravidelně sledovány a vyhodnocovány;
13. vyzývá členské státy, aby podpořily přístup žen k odpovědným a rozhodovacím funkcím ve veřejných a soukromých podnicích, se zvláštním důrazem na akademické funkce;
14. podněcuje Komisi, aby ve svých vztazích se třetími zeměmi, a především v oblasti politiky sousedských vztahů a rozvojové pomoci, podpořila zásady rovnosti a rovného přístupu ke vzdělání pro mladé dívky;
15. nabádá členské státy k posílení postavení žen-učitelek na vyšších úrovních vzdělávací soustavy a v centrech rozhodování o otázkách vzdělávání, kde jsou jejich mužští kolegové stále v převaze;
16. zdůrazňuje potřebu reformovat učební osnovy na všech úrovních vzdělání a obsah školních učebnic; doporučuje, aby výchova učitelů a dalších pedagogických pracovníků směřovala k naplňování předpokladů vyrovnané gendrové politiky a aby témata gendrové politiky tvořila součást výuky učitelů na pedagogických a jiných fakultách;
17. doporučuje Komisi a členským státům, aby vůči národnostním, etnickým a kulturním menšinám, a zejména romské menšině, byla uplatňována taková politika, která umožňuje přístup ke kvalitnímu vzdělání a rovné podmínky při získávání vzdělání chlapců i dívek, včetně předškolních programů a programů pro nulté ročníky, a věnovaly zvláštní pozornost multikulturnímu přístupu, který usnadňuje začlenění mladých žen a dívek z prostředí menšin a přistěhovalců do vzdělávacího systému, a to s ohledem na boj proti dvojí diskriminaci;
18. vyzývá Radu, Komisi a členské státy k přijetí veškerých nezbytných opatření na ochranu práv žen-přistěhovalkyň a dívek-přistěhovalkyň a k boji proti diskriminaci, které jsou vystavovány ve svém původním společenství tím, že odmítnou všechny formy kulturního a náboženského relativismu, který by mohl porušovat základní práva žen;
19. doporučuje členským státům, aby podporovaly osvětovou činnost týkající se rovného přístupu ke vzdělání na všech úrovních, zvláště mezi ohroženými skupinami obyvatel, s cílem odstranit všechny formy předsudků ovlivňujících přístup dívek a mladých žen ke vzdělání;
20. doporučuje členským státům, aby přizpůsobily své programy studia potřebám mladých lidí, kteří mají práci, a lidí, především žen a dívek, které se věnují péči o malé děti nebo jsou na mateřské dovolené; domnívá se, že současné technické možnosti nepochybně dovolují nalézt vhodná řešení;
21. vyzývá k většímu úsilí o rozpoznání talentovaných dívek nebo mladých žen a poskytování větší podpory těmto ženám a dívkám;
22. vítá uplatnění a využití vzdělávacích programů financovaných z prostředků EU, ale i z jiných zdrojů včetně neziskového sektoru, které přispějí na vzdělávání dívek a mladých žen ze sociálně slabších rodin; zejména vítá využití stávajících programů a podpůrných fondů, ale i hledání nových forem; zdůrazňuje přitom nutnost investovat ve všech členských státech mnohem více do vzdělání mladé generace s ohledem na budoucnost;
23. navrhuje, aby členské státy využívaly při sestavování rozpočtu gendrový nástroj, a tím kompenzovaly projevy gendrové nespravedlnosti, což přinese prospěch především oblasti vzdělání;
24. doporučuje, aby členské státy vytvářely a monitorovaly národní vzdělávací politiky, které umožní všem dívkám i chlapcům, aby nastoupili, navštěvovali a dokončili povinnou školních docházku, a aby zároveň zajistily, že budou navštěvovat školu, až do dosažení minimální věkové hranice pro vstup na trh práce;
25. upozorňuje na nezbytnost přesnějšího vyhodnocování statistických údajů týkajících se gendrových otázek, jakož i dalších aspektů vícenásobné diskriminace, jako je etnický původ, kdy zejména u dětí a mládeže nejsou vždy statisticky rozlišeny gendrové údaje; domnívá se, že by se tímto úkolem měl zabývat mimo jiné i nově vznikající Institut pro rovnost pohlaví;
26. vyzývá členské státy, aby podporovaly pozitivní mediální prezentaci gendrových kategorií vytvářením důstojného obrazu žen i mužů, nezatíženého předpojatými a zkreslenými představami, které mají za následek znevažování či podceňování některého z obou pohlaví;
27. upozorňuje na nutnost přiblížit nové technologie v oblasti výuky potřebám vzdělávání žen, například možnost distančního studia prostřednictvím počítačové technologie;
28. vyzývá členské státy a Komisi, aby učinily v rámci Lisabonské strategie kroky ke skoncování s rozdíly podle pohlaví v digitální oblasti s cílem rozšířit informační společnost prostřednictvím opatření na podporu rovného postavení mezi muži a ženami a akcí k zajištění snazšího přístupu pro ženy, podpořily získávání elektronických kapacit, prováděly programy stanovující konkrétní opatření na začlenění žen z ohrožených skupin a vyvážení nerovnováhy mezi městskými a venkovskými oblastmi;
29. doporučuje, aby členské státy flexibilněji rozvíjely oblast vzdělávání dospělých a programy celoživotního vzdělávání tak, aby pracující ženy a matky mohly pokračovat ve vzdělávání prostřednictvím programů, které vycházejí vstříc jejich časovému rozvrhu, a tím umožnily ženám větší přístup ke vzdělávání a poskytly jim příležitost účastnit se alternativních vzdělávacích programů, aby se mohly stát nezávislejšími a byly schopny se smysluplně podílet na rozvoji společnosti a dále podporovat gendrovou rovnost;
30. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
- [1] Úř. věst. L 64, 4.3.2006, s. 60.
- [2] Úř. věst. L 270, 7.10.1998, s. 56.
- [3] Úř. věst. C 45 E, 23.2.2006, s. 129.
- [4] Přijaté texty, 1.6.2006, P6_TA(2006)0244.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Rozšiřování Evropské unie přináší nejenom sociální, kulturní a hospodářské aspekty, ale také představuje výzvu pro řešení problémů souvisejících s gendrovou nerovností v jednotlivých regionech Evropy. Tyto otázky patří k prioritám Lisabonské strategie. Ve své zprávě se zabývám hodnotou, kterou představuje dosažení vzdělání a jeho celoživotní prohlubování v návaznosti na uplatnění ve společnosti. Ačkoliv je již dávno prokázáno, že ženy a dívky nejsou k získání vzdělání hůře disponovány než muži a chlapci, existují přesto příčiny, které je v přístupu ke vzdělání, především k vyššímu a celoživotnímu, znevýhodňují. Tyto příčiny jsou částečně chápány jako přirozené a souvisejí s biologickým uzpůsobením ženy. Evropská společnost je však kulturně i ekonomicky natolik vyspělá, že jsou v jejích silách opatření, která významně oslabí, ne-li eliminují objektivní překážky dané biologickými a rodinnými funkcemi ženy. Nemluvě o překážkách, jež představují zakořeněné tradice a náboženské či gendrové předsudky.
A. Základní informace o situaci mladých žen a dívek z hlediska jejich přístupu ke vzdělání
Z hlediska rovných příležitostí obou pohlaví lze určit osm hlavních oblastí, ve kterých můžeme sledovat diskriminaci mladých žen a dívek z hlediska jejich přístupu ke vzdělání. Jsou to: (1) ekonomické aspekty sociálně slabých rodin upřednostňující vzdělání chlapců, (2) gendrové předsudky při volbě studijního oboru, (3) objektivní gendrové důvody omezující dokončení studia, (4) gendrové důvody limitující mladé ženy ve zvyšování kvalifikací formou dalšího studia, (5) společenské předsudky vůči vzdělaným ženám, (6) nižší míra profesního uplatnění žen s vyšším vzděláním, (7) náboženské předsudky omezující společenské uplatnění žen v některých zemích, (8) ztížená situace v přístupu ke vzdělání týkající se dívek a mladých žen pocházejících z imigrantského prostředí nebo příslušnic etnických či národnostních menšin.
V členských státech EU v roce 2004 dokončilo osm z deseti studujících dívek vysokoškolské vzdělání. To je více než u chlapců, u kterých jsou to jen tři čtvrtiny z celkového počtu. Tento údaj svědčí o tom, že dívky a mladé ženy nejsou z hlediska svého vztahu ke vzdělání hůře motivovány, ani disponovány než chlapci a mladí muži. Přesto podíl dívek a mladých žen na dalším vzdělávání a akademické kariéře klesá Zatímco při dosažení vysokoškolského vzdělání je poměr 59 % ku 41 % ve prospěch žen, dosáhne doktorského titulu už jen 43 procent a profesorské hodnosti jen 15 % žen. Údaje svědčí o výrazné nerovnosti obou pohlaví z hlediska celoživotního vzdělávání. Obdobná situace je po dokončení vysokoškolského studia také v oblasti dalšího vzdělávání i u žen mimo akademickou sféru, což potvrzuje stejné příčiny obou jevů, které spočívají v přetrvávající gendrové nerovnosti.
K tzv. přirozeným příčinám, které limitují přístup žen k vyššímu vzdělání, akademickým hodnostem celoživotnímu vzdělávání, patří mateřství a rodina. Nahlížení obou hodnot coby objektivních překážek je tradičním nedorozuměním v oblasti rovných příležitostí, což platí pro téměř všechny země Evropské unie a je i jevem celosvětovým. Tento pohled přitom zastávají ženy i muži bez rozdílu.
Péče o děti a o rodinu v některých případech působí jako faktor snižující zájem žen o pokračování ve vzdělávacím procesu. Mnohé ženy, které z důvodů mateřství přeruší studium, na další vzdělání už rezignují.
Navzdory politice EU, která usiluje o zlepšení sociální situace rodin, existuje stále velké procento rodin, jejichž situace neumožňuje poskytnout dětem vyšší vzdělání. Bohužel, ne vždy je možno řešit toto sociální znevýhodnění za pomoci státu nebo z prostředků EU, formou stipendií, grantů, půjček a podobně. U sociálně slabších rodin přetrvává stanovisko, že vzdělání je luxus, který si rodina nemůže dovolit. V souladu s tradičními předsudky vůči oběma pohlavími, dostávají v těchto rodinách často přednost chlapci před dívkami.
Při výběru studijního oboru existují zakořeněné předsudky týkající se takzvaných přirozených dispozic obou pohlaví, podle kterých jsou chlapci a muži orientovaní převážně technicky, zatímco dívky nikoliv. Z toho pohledu existují stále obory, ve kterých výrazně převažuje jedno pohlaví na úkor druhého. Tento pohled souvisí také s následnou volbou povolání, neboť stále existují stereotypy z hlediska takzvaných vyhraněných povolání pro ženy i muže.
K tomu se váže rozšířený názor, podle kterého jsou tzv. typická ženská povolání placena hůře. Tento stereotyp se dotýká takových profesí, jako jsou zdravotní sestra nebo učitelé na základním a středním stupni. Dá se říci, že mnohá povolání takto podléhají gendrové nerovnosti.
Velkým problémem diskriminujícím ženy a dívky z hlediska jejich vzdělání je pozice vzdělané a kvalifikované ženy v profesním prostředí. Na pracovišti je žena s předpoklady pro výkon vedoucí role chápána muži jako potenciální ohrožení. To opět souvisí s tradičním vnímáním muže jako živitele rodiny, tedy toho, kdo vydělává více. Žena aspirující na vyšší pozici v profesním prostředí, a s tím i na vyšší plat, je někdo, kdo porušuje pravidla a kdo bere prostředky muži.
Podobným problémem je pozice vzdělané a úspěšné ženy i v rodině. I zde často platí názor, podle kterého je úspěšnějším z obou partnerů muž. I pro mnoho žen je tento model chápán jako přirozený a ženy se samy chtějí vyhnout problémům. Partnerské neshody tohoto druhu tvoří často skrytou, ale o to vážnější příčinu rozpadu vztahů. Žena se dostává do obtížné situace, kterou často řeší tím, že na svou kariéru i na vyšší vzdělání rezignuje.
I když podle zákonů členských zemí EU neexistují omezení v přístupu mladých žen a dívek ke vzdělání, překážky vznikají tam, kde se uplatňují náboženské tradice a dogmatické postuláty, nebo kde je hlouběji zakořeněno tradiční nerovné chápání obou pohlaví. Tyto aspekty jsou zvláště markantní ve venkovských oblastech Evropy, v regionech se silným náboženským smýšlením a v zemích, které otázce rovných příležitostí doposud nevěnovaly dostatečnou pozornost.
K limitujícím faktorům z hlediska přístupu ke vzdělání patří také mobilita studentů. Především studium na vysokých školách představuje často nezbytnou mobilitu, a tak i zde působí faktory, které znevýhodňují dívky a mladé ženy před chlapci a muži. V mnohých zemích Evropy je stále ještě obtížné, aby se ženy a dívky pohybovaly ve společenském prostředí stejně individuálně jako chlapci a muži. Ženy a dívky mohou být nahlíženy jako předmět sexuálního zájmu nebo se mohou stát obětí násilí.
Obtížný přístup ke vzdělání mají dívky a mladé ženy pocházející z imigrantského prostředí nebo příslušnice etnických či národnostních menšin. Tento fakt je velmi často důsledkem kvantitativních ukazatelů týkajících se množství vzdělávacích institucí poskytujících vzdělání v jazycích těchto skupin obyvatelstva, a nevykazuje tudíž přímých diskriminačních prvků. Na druhé straně existuje určitá forma znevýhodnění těchto osob při jejich cestě za vzděláním, a to z důvodů jazykových, pokud získávají vzdělání na školách vyučujících v pro ně cizím jazyce. Toto je problém zejména romské populace v některých zemích Evropské unie, kdy při absenci romského vyučovacího systému se musí romské děti vzdělávat v jiném jazyce než svém vlastním.
B. Politika společenství v oblasti diskriminace mladých žen a dívek z hlediska jejich přístupu ke vzdělání
Zásada rovnosti mužů a žen je základní zásadou práva Společenství ustanovenou v článku 2 a čl. 3 odst. 2 Smlouvy a upřesněnou v judikatuře Soudního dvora Evropských společenství. Podle Smlouvy je rovnost mužů a žen jedním ze specifických úkolů a cílů Společenství a Společenství má tuto rovnost aktivně prosazovat ve všech oblastech své činnosti.
Evropská komise zveřejnila mezi svými dokumenty také tzv. Cestovní mapu pro rovnost mezi ženami a muži, 2006 – 2010. Jejím obsahem je v 5. kapitole mimo jiné i eliminace stereotypů v oblastech vzdělávání, výcviku a kultury. V práci se píše, že v zemích EU pokračuje trend překračování vžitých stereotypů v oblasti rovných příležitostí. Politika EU, podle této zprávy, musí vzít v úvahu fakt, že odbourávání stereotypů je třeba směřovat už od nejútlejšího věku, což se dotýká i diskriminace dívek a mladých žen v oblasti vzdělávání. Politika rovných příležitostí tedy musí být zaměřena už i na prostředí škol a výchovy v rodinách. V tomto ohledu musí být upravena výuka učitelů a výchovných pracovníků na pedagogických a jiných fakultách. V rámci přípravy budoucích pedagogů na výkon jejich povolání je třeba zvýšit důraz na gendrové problémy. Vzdělávací a výchovný systém musí mladým lidem poskytovat odpovídající a vyrovnané vzdělání, bez ohledu na pohlaví a gendrová problematika by se měla promítnout také v obsahové skladbě a grafice učebnic na všech typech škol a v osnovách.
Tato zpráva se soustřeďuje především na nejviditelnější aspekty možné diskriminace dívek a mladých žen z hlediska jejich přístupu ke vzdělání. Zpravodajka si je vědoma toho, že území Evropské unie není z hlediska přístupu a chápání gendrových otázek jednolitým celkem, ale že se zde projevují rozdíly dané kulturními tradicemi a religiozitou. Tyto regionální rozdíly v gendrových otázkách se na jedné straně pozvolna stírají pozitivním vývojem ve všech zemích EU, na straně druhé se budou opět zvyšovat se vstupem dalších členských států, které se v nejbližší době stanou členy společenství. Zejména tyto nové členské země zcela jistě vnesou do gendrových otázek nové a složitější aspekty, neboť půjde v prvé řadě o země ovlivněné složitou kulturní a náboženskou situací na Balkáně. Zpravodajka je tedy toho názoru, že význam hledání vhodných gendrových řešení, mimo jiné též v oblasti vzdělávání, bude v rámci Evropské unie stále vzrůstat.
POSTUP
|
Název |
Diskriminace mladých žen a dívek v oblasti vzdělávání |
|||||||||||
|
Číslo postupu |
||||||||||||
|
Příslušný výbor Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení |
FEMM |
|||||||||||
|
Výbor požádaný o stanovisko Datum oznámení na zasedání |
CULT 15.6.2006 |
|
|
|
|
|||||||
|
Nezaujaté stanovisko Datum rozhodnutí |
CULT 12.7.2006 |
|
|
|
|
|||||||
|
Zpravodajka Datum jmenování |
Věra Flasarová 24.4.2006 |
|
||||||||||
|
Předchozí zpravodaj(ové) |
|
|
||||||||||
|
Projednání ve výboru |
12.9.2006 |
4.10.2006 |
13.11.2006 |
|
|
|||||||
|
Datum přijetí |
13.11.2006 |
|||||||||||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+ - 0 |
22 0 0 |
||||||||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Edit Bauer, Hiltrud Breyer, Maria Carlshamre, Ilda Figueiredo, Věra Flasarová, Lívia Járóka, Piia-Noora Kauppi, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Marie-Line Reynaud, Teresa Riera Madurell, Raül Romeva i Rueda, Amalia Sartori, Eva-Britt Svensson, Anne Van Lancker, Corien Wortmann-Kool, Anna Záborská |
|||||||||||
|
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování |
Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Anna Hedh, Zita Pleštinská |
|||||||||||
|
Náhradník (čl. 178 odst. 2) přítomný při závěrečném hlasování |
Albert Deß |
|||||||||||
|
Datum předložení |
27.11.2006 |
|||||||||||
|
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce) |
|
|||||||||||