ZPRÁVA o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy zmocňují ratifikovat v zájmu Evropského společenství konsolidovanou úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006

5. 2. 2007 - *

(KOM(2006)0288 – C6‑0241/2006 – 2006/0103(CNS))
Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
Zpravodajka: Mary Lou McDonald

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy zmocňují ratifikovat v zájmu Evropského společenství konsolidovanou úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006

(KOM(2006)0288 – C6‑0241/2006 – 2006/0103(CNS))

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh rozhodnutí Komise předložený Radě (KOM(2006)0288)[1],

–   s ohledem na článek 42 ve spojení s první větou prvního pododstavce čl. 300 odst. 2 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C6-0241/2006),

–   s ohledem na článek 51 a čl. 83 odst. 7 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6‑0000/2006),

1.  schvaluje pozměněný návrh rozhodnutí Rady;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států.

Znění navržené Komisí	Pozměňovací návrhy Parlamentu
Pozměňovací návrh 1 NÁZEV
Návrh ROZHODNUTÍ RADY, kterým se členské státy zmocňují ratifikovat v zájmu Evropského společenství konsolidovanou úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006	Návrh ROZHODNUTÍ RADY, kterým se členské státy zmocňují ratifikovat v zájmu Evropského společenství úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006
Odůvodnění
Nové znění dohodnuté s Radou.
Pozměňovací návrh 2 Bod odůvodnění 1
Konsolidovaná úmluva Mezinárodní organizace práce z roku 2006 (dále jen MOP) o práci na moři byla přijata dne 23. února 2006 na zasedání námořního odvětví na mezinárodní konferenci práce MOP, které bylo svoláno do Ženevy.	Úmluva Mezinárodní organizace práce z roku 2006 (dále jen MOP) o práci na moři byla přijata dne 23. února 2006 na zasedání námořního odvětví na mezinárodní konferenci práce MOP, které bylo svoláno do Ženevy.
Odůvodnění
Nové znění dohodnuté s Radou.
Pozměňovací návrh 3 Článek 1
Členské státy jsou tímto zmocněny ratifikovat konsolidovanou úmluvu MOP o práci na moři z roku 2006, která byla přijata dne 23. února 2006.	Členské státy jsou tímto zmocněny ratifikovat úmluvu MOP o práci na moři z roku 2006, která byla přijata dne 23. února 2006.
Odůvodnění
Nové znění dohodnuté s Radou.

• [1]  Úř. věst. C ..., ...

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

o návrhu ROZHODNUTÍ RADY, kterým se členské státy zmocňují ratifikovat v zájmu Evropského společenství konsolidovanou úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006

Úvod

Úmluva Mezinárodní organizace práce (MOP) o normách o práci na moři z roku 2006 (dále jen úmluva z roku 2006) byla téměř jednomyslně přijata v Ženevě v únoru 2006. Tato úmluva shromažďuje v jednom dokumentu veškeré stávající úmluvy a doporučení týkající se práce na moři přijaté MOP od roku 1919 s cílem nastínit první univerzální kodex o práci na moři.

Nyní, když byla úmluva přijata, je důležité přikročit k její rychlé ratifikaci a provedení.

Důležité je rovněž posoudit legislativní rámec Společenství, pokud jde o sociální normy týkající se námořníků, aby se zvýšila přitažlivost tohoto povolání a z dlouhodobého hlediska udrželo evropské know-how v této oblasti.

Komise vydala v červnu 2006 sdělení o minimálních normách pro práci na moři, které se zabývá zejména právními opatřeními, jejichž cílem je ještě více posílit používání mezinárodních norem práce pro námořníky v Evropské unii. Při přípravě zprávy o úmluvě z roku 2006 by bylo vhodné vyjádřit se k tématům, která byla ve zprávě Komise vyzdvižena.

I. PŘÍNOSY ÚMLUVY

1. Podpora univerzálního kodexu o práci na moři a inovativní metody

Konsolidace stávajících doporučení MOP v jednom dokumentu, jakož i vyšší účinnost a transparentnost, by měly napomoci ke zvýšení počtu členských států MOP, které úmluvu ratifikují. Urychlenou ratifikací úmluvy z roku 2006 členskými státy EU se členy úmluvy stane takřka 30 států a prostornost se přiblíží 33 %, což je požadavek pro vstup úmluvy v platnost.

Úmluva z roku 2006 upravuje pracovní normy použitelné na pracovníky na palubách plavidel o hrubé prostornosti 500 tun a více, kteří podnikají mezinárodní cesty nebo plavby mezi cizozemskými přístavy.

Úmluva spojuje soubor ustanovení podle témat v pěti různých hlavách a jejím cílem je zaručit přiměřené pracovní a životní podmínky na palubě plavidel. V hlavě 1 stanoví úmluva minimální podmínky vyžadované pro práci na moři, včetně zdraví, vzdělání, minimálního věku a přijímání pracovníků. Podmínky zaměstnávání v hlavě 2 stanoví obsah pracovní smlouvy, délku pracovní doby, ochranu platů, právo na dovolenou, na repatriaci a na odškodnění v případě ztráty plavidla. Předmětem hlavy 3 je ubytování na palubě a sociální ochrany se týká hlava 4. Úmluva také v hlavě 5 vymezuje odpovědnost při používání úmluvy, tj. požadovat po státech vlajky, aby zavedly režim účinného používání založený na systému osvědčení, a po přístavních státech a státech poskytujících pracovní síly, aby dohlížely na dodržování norem úmluvy prostřednictvím příslušných inspekcí.

Každá hlava obsahuje pravidla ve dvou souborech hierarchicky uspořádaných norem, přičemž část A obsahuje závazné normy a část B normy, které nejsou závazné a obsahují ustanovení určená k výkladu závazných pravidel.

Význam úmluvy spočívá také v inovativních mechanismech, které používá k dosažení plné účinnosti znění. Úmluva zavádí osvědčení o práci na moři a prohlášení o práci na moři, která potvrzují soulad s pravidly úmluvy, pokud se neprokáže opak. Stát vydá plavidlům, která poplují pod jeho vlajkou, osvědčení poté, co ověří, že pracovní podmínky na palubě lodi jsou v souladu s vnitrostátními právními předpisy a pravidly vyplývajícími z úmluvy. K osvědčení je připojeno prohlášení, které shrnuje vnitrostátní právní předpisy použitelné pro předem určený seznam oblastí, na které se vztahuje úmluva. Za těchto podmínek může být systém osvědčení, kterým se zaručuje soulad s úmluvou, podřízen kontrole přístavního státu, který bude moci vykonat inspekci plavidel (a v případě nutnosti plavidla zadržet) zaměřenou nejen na nedostatky související s bezpečností nebo životním prostředím, ale i z důvodů souvisejících s podmínkami zaměstnávání námořníků.

Aby státy, které úmluvu ratifikovaly, nebyly znevýhodněny v porovnání se státy, které tak neučinily, doložka o zákazu příznivějšího zacházení zabezpečí, aby se s plavidly plujícími pod vlajkou státu, který úmluvu neratifikoval, nezacházelo příznivěji než s plavidly plujícími pod vlajkou státu, který tak učinil. Tato doložka by měla zabránit nekalé soutěži a podpořit téměř univerzální ratifikaci úmluvy.

Úmluva kromě toho vytváří strukturu ad hoc – zvláštní tripartitní výbor složený ze zástupců jmenovaných vládami ratifikujících států a ze zástupců majitelů plavidel a námořníků. Tripartitní výbor může přizpůsobit znění úmluvy se zřetelem na použití jejích ustanovení.

2. Zaručení zaměstnanosti a sociálních norem

Úmluva z roku 2006 doplňuje tři základní námořní úmluvy přijaté pod záštitou Mezinárodní námořní organizace: tzv. Úmluvu SOLAS (na ochranu života na moři), Úmluvu MARPOL (o zabránění znečištění z lodí) a Úmluvu STCW o odborné způsobilosti námořníků. Úmluva tvoří čtvrtý pilíř mezinárodních právních předpisů v námořním odvětví.

Úmluva z roku 2006 by měla přispět ke stabilizaci odvětví námořní dopravy a snížit dvojí rozdíl mezi evropskými hospodářskými subjekty a třetími subjekty na jedné straně a mezi jednotlivými vlajkami na druhé straně, jenž ve skutečnosti zvýhodňuje přímořské národy a hospodářské subjekty, které se projevují nejméně sociálně. Z toho vyplývá stálý tlak pramenící z hrozby přemístění přijímání námořníků na úkor evropských pracovních míst, a to včetně dopravy uvnitř Společenství. Je nutno uznat, že finanční význam je značný vzhledem k velkým hospodářským a právním rozdílům ve světové námořní dopravě, které se týkají nákladů na pracovní síly, včetně platů a sociálních dávek.

Dále je nutné normalizovat statut námořníka v souvislosti s globalizací, tedy sociální dumping poškozující námořníky a majitele plavidel, kteří dodržují platná pravidla, a vymezit přiměřené pracovní podmínky, Ratifikace a vstup úmluvy v platnost by představovaly důležitý příspěvek EU k podpoře důstojné práci ve světě.

3. Posílení námořní bezpečnosti a přitažlivosti povolání

Evropská komise zdůraznila ve svém sdělení ze dne 6. dubna 2001, že 80 % námořních nehod bylo spojeno se selháním lidského faktoru. Vzhledem k početným příčinám nehod je nezbytné zavést minimální všeobecné sociální normy v uceleném rámci, který dosud chyběl. Pozitivní účinek na námořní bezpečnost se projeví ihned po vstupu úmluvy v platnost.

Průzkum BIMCO[1] ukazuje, že EU s 25 členy chybí 17 000 námořníků Společenství. Veřejné orgány a hospodářské subjekty v tomto strategickém odvětví, které zabezpečuje přepravu 90 % světového obchodu a 40 % obchodu uvnitř Společenství, musí na toto zjištění přiměřeně reagovat.

Povolání námořníka, včetně činností spojených se státní přístavní inspekcí, musí být zatraktivněno, aby se zbrzdil trend ubývání zájemců o toto povolání, který z dlouhodobého hlediska škodí celému námořnímu odvětví .

Aby toho bylo dosaženo, je třeba bojovat s nekalými praktikami na palubách plavidel a vytvořit námořníkům důstojné pracovní a životní podmínky bez ohledu na vlajku lodě a státní příslušnost posádky. V tomto smyslu může úmluva přispět k zajištění použití jednotnějších podmínek zaměstnávání ve prospěch námořníků.

V oblasti odborné způsobilosti byly vyvinuty snahy o uznávání vzdělání a o začlenění

úmluvy STCW do právních předpisů Společenství. Povolání námořníka je třeba podpořit prostřednictvím uznání vysoké kvality odborného vzdělávání a učinit jej přitažlivějším díky zajištění důstojné práce a životních podmínek.

II. PRÁVNÍ PROBLEMATIKA

Komise při jednáních zajistila slučitelnost znění úmluvy s právními předpisy Společenství, aby se předešlo jakékoli překážce ratifikace, zejména v oblasti sociálního zabezpečení. Aby byl ochráněn systém koordinace režimů sociálního zabezpečení Společenství, byla přijata ochranná doložka.

III. Zlepšování norem společenství

Ratifikace úmluvy z roku 2006 by neměla představovat problém, protože všechny členské státy EU i sociální partneři se vyslovili ve prospěch úmluvy v únoru 2006 v Ženevě.

Je však ještě třeba zabývat se mnohými otázkami spojenými s úmluvou z roku 2006 a opatřeními, které EU může v případě norem pro práci na moři přijmout. Zpravodajka zaujímá ke sdělení Komise tento postoj:

1. Bude nutno přizpůsobit acquis communautaire kvůli potřebě aktualizovat právní předpisy, jichž se ustanovení úmluvy z roku 2006 přímo týkají (např. směrnice 1995/21[2] a 1999/95[3]).

2. Měly by být přijaty právní předpisy o oblastech, které jsou upravené úmluvou, ale na úrovni Společenství nejsou pokryty nebo jsou pokryty jen částečně (např. právní předpisy o agenturách přijímajících pracovníky, povinnost zaměstnance mít podepsanou pracovní smlouvu).

3. Úmluva z roku 2006 stanoví pouze minimální normy a na úrovni Společenství není vyloučené je posilnit, doplnit nebo rozšířit rozsah působnosti těchto norem doplňujícími ustanoveními nestanovenými MOP. EU by se měla snažit najít způsoby, jak jít při ochraně práv a zájmů námořníků ještě dále a přesáhnout rámec ustanovení úmluvy.

4. Část B úmluvy by měla být závazná. To by zajistilo jednotnější používání úmluvy a snížení rizik rozdílu mezi možnými výklady v Unii.

5. Bylo by užitečné zřídit v rámcii EU subjekt, který by byl na nižší úrovni obdobou systému vytvořeného úmluvou MOP, aby se odrazila tripartitní povaha monitorovacího výboru stanoveného úmluvou (článek XIII).

V případě bodu 3 existuje řada specifických opatření, která může EU učinit. Skutečnost, že v tomto odvětví je takový nedostatek pracovníků, vede k otázce, zda toto povolání nepředstavuje velkou zátěž pro společenský a rodinný život námořníků. Je třeba hledat mechanismy a předkládat návrhy umožňující, aby na lodích byla k dispozici zařízení usnadňující rodinný život.

EU by se měla snažit o posílení minimálních pracovních norem a mezd pro všechna plavidla pohybující se v jejích vodách. Všichni námořníci zaměstnaní na plavidlech registrovaných v členských státech, bez ohledu na svou státní příslušnost, by měli být chráněni systémem sociálního zabezpečení vlajkového státu a být členy systému. Komise by zejména měla znovu předložit návrh směrnice EU o trajektech[4].

Komise by měla sledovat a hodnotit, zda vnitrostátní právní předpisy a nařízení členských států a nařízení zaručují základní práva a zásady stanovené v článku III úmluvy, a umožnit jim ratifikaci úmluvy.

Komise by měla po ratifikaci úmluvy z roku 2006 co nejdříve navrhnout vhodný způsob koordinace systémů sociálního zabezpečení.

III. ZÁVĚR

Zpravodajka se domnívá, že úmluvu z roku 2006, která se projednává již 5 let, je třeba co nejrychleji ratifikovat. Proto by se měl dodržet termín požadovaný MOP, rok 2008.

To by ukázalo vedoucí pozici EU ve světovém měřítku v oblasti pracovních norem a bylo by to jasným znamením pro ostatní státy světa. Ratifikace úmluvy členskými státy EU by navíc byla významným příspěvkem k dosažení cílů, které jsou je potřebné k tomu, aby úmluva z roku 2006 vstoupila v platnost.

• [1]  BIMCO je největší námořní sdružení na světě, které zastupuje asi 60 % plavidel pro pevný náklad a flotily tankerů..
• [2]  Směrnice Rady 95/21/ES ze dne 19. června 1995 o uplatňování mezinárodních norem pro bezpečnost lodí, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodích, které využívají přístavy Společenství a plují ve výsostných vodách členských států (státní přístavní inspekce).
• [3]  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/95/ES ze dne 13. prosince 1999 o uplatňování ustanovení o pracovní době námořníků na palubách plavidel, která využívají přístavy Společenství.
• [4]  Pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách osazování pravidelné osobní a trajektové přepravy provozované mezi členskými státy posádkou (KOM(2000)0437).

STANOVISKO Výboru pro dopravu a cestovní ruch (19. 12. 2006)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy zmocňují ratifikovat v zájmu Evropského společenství konsolidovanou úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006
(KOM(2006)0288 – C6‑0241/2006 – 2006/0103(CNS))

Navrhovatelka: Rodi Kratsa-Tsagaropoulou

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Dne 23. února 2006 přijala Mezinárodní organizace práce (MOP) na svém 94. zasedání Úmluvu o práci na moři, která bude po vstupu v platnost první mezinárodní sbírkou zákonů pro práci na moři.

Tato úmluva je mimořádně důležitá tím, že slučuje a pozměňuje asi 65 mezinárodních norem pro práci na moři, které byly přijaty od založení MOP v roce 1919 až do současnosti, a snaží se prosazovat důstojné životní a pracovní podmínky pro členy posádek a spravedlivější podmínky hospodářské soutěže pro obchodníky a majitele lodí, a týká se tedy asi 1,2 milionu námořníků. Tato úmluva zároveň stanovuje způsob, jak řešit nízkou úroveň ratifikace mnoha dohod o práci na moři, neboť mnoho zemí dosud ratifikovalo pouze některé mezinárodní normy pro práci na moři, které vyhovovaly jejich vlastním zájmům.

Tato úmluva vstoupí v platnost poté, co bude ratifikována alespoň 30 státy, které musí dohromady představovat alespoň 33 % celkové světové tonáže námořního obchodu.

A. Důstojné životní a pracovní podmínky

Úmluva obsahuje několik obecných závazků ohledně základních práv a zásad (článek III), kterými se řídí práce na moři, a sociální práva (článek IV), spolu se zvláštními pravidly a prováděcími pokyny, které jsou seskupeny do pěti titulů:

1.        Minimální požadavky pro námořníky pracující na palubě lodi

2.        Pracovní podmínky a podmínky zaměstnání

3.        Ubytování a životní podmínky

4.        Sociální zabezpečení a sociální péče

5.        Provádění ustanovení Úmluvy, její dodržování a stanovení odpovědnosti

Ustanovení Úmluvy tedy zahrnují oblasti, jako jsou pracovní podmínky, podmínky zaměstnání, ochrana zdraví, školení, bezpečnost, hranice minimálního věku, přijímání, umístění, pracovní doba, zabezpečení mezd, nárok na dovolenou, návrat do vlasti, ubytování na lodi a sociální zabezpečení.

Úmluva se týká norem pro pracovní podmínky posádek na lodích s hrubou prostorností 500 a více nebo posádek na lodích používaných v mezinárodní plavbě (mezi státem vlajky a cizími přístavy) nebo pouze v plavbě mezi cizími přístavy (tj. pouze mimo přístavy státu vlajky).

B. Prevence proti nekalé soutěži

Úmluva se snaží rovněž zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž. Doložka o „zákazu příznivějšího zacházení“ se snaží zajistit, aby se lodím, které plují pod vlajkou zemí, jež neratifikovaly Úmluvu, nedostalo příznivějšího zacházení než lodím, které plují pod vlajkou států, jež ji ratifikovaly. Tímto způsobem jsou chráněna loďstva těch států, které Úmluvu ratifikovaly, a současně jsou zajištěny důstojné pracovní podmínky posádek a předchází se sociálnímu dumpingu na úkor posádek a lodních společností, které již splňují náležité pracovní normy v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Předpokládá se, že tato ustanovení pomohou předcházet nebezpečí snížení náboru evropských námořníků, což by mohlo mít negativní dopad na evropský trh práce, vezmeme-li v úvahu výrazné rozdíly, pokud jde o jejich platy a výhody, ve srovnání s platy a výhodami námořníků ze zemí, v nichž jsou mzdové náklady obzvlášť nízké.

C. Odpovědnost za uplatňování Úmluvy

Cílem stanovení odpovědnosti za uplatňování Úmluvy je zajistit účinné a spolehlivé prosazování námořních norem tím, že státy přístavů a státy vlajky vytvoří systém certifikace, s ohledem na plnění norem stanovených Úmluvou a provádění nezbytných kontrol.

Certifikát a prohlášení o splnění norem pro práci na moři jsou novinky, které potvrzují dodržování norem stanovených Úmluvou. Stát vlajky tedy vybaví každé své plavidlo certifikátem, za předpokladu, že dané plavidlo splňuje vnitrostátní právní předpisy a nařízení přijatá za účelem uplatňování ustanovení Úmluvy. Certifikát je doplněn prohlášením, ve kterém je popsána legislativa, pomocí níž se uplatňuje Úmluva. Ve státě přístavu může dojít k ověření (kontrole a případnému zadržení, existují-li pochybnosti o dodržování).

D. Transpozice do právních předpisů Společenství

Text Úmluvy se týká širokého spektra oblastí a politik, které jsou v rámci právního systému Společenství buď ve výhradní pravomoci Společenství (např. koordinace systémů sociálního zabezpečení), nebo, jako je tomu u většiny ustanovení, ve sdílené pravomoci Společenství a členských států (např. pracovní podmínky, rovnoprávnost, nediskriminace, ochrana zdraví, lékařská péče atd.). Pokud jde o ustanovení Úmluvy týkající se oblastí, které jsou výhradně v pravomoci Společenství, jsou členské státy na základě rozhodnutí Rady oprávněny ratifikovat tyto oblasti v zájmu Společenství.

Ε. Stanovisko zpravodajky

Zpravodajka vítá podepsání Úmluvy, která pomůže zaručit námořníkům základní zaměstnanecká a sociální práva, spolu s důstojnou životní úrovní, kariérním postupem v námořním odvětví, vysoce kvalitní odbornou přípravou a dalším vzděláváním. Zejména pro evropská plavidla je naléhavě nutné zvýšit atraktivitu námořních profesí vzhledem k tomu, že v posledních letech byl zaznamenán znepokojivý nedostatek posádek (deficit 17 000 námořníků ve Společenství).

Proto, aby se zajistila nezbytná právní jistota a předešlo se nesprávným výkladům zpravodajka navrhuje, aby původní návrh Komise na rozhodnutí Rady poskytl členským státům jednoznačné oprávnění ratifikovat ta ustanovení Úmluvy, která jsou podle Smlouvy v pravomoci Společenství.

Zpravodajka rovněž vítá rozhodnutí Komise konzultovat se sociálními partnery téma nejlepšího možného způsobu začlenění Úmluvy na evropské úrovni. Zpravodajka zdůrazňuje, že vzhledem k četnosti a různorodosti zahrnutých oblastí a dotčených organizací (sociální partneři a jiné orgány, národní parlamenty) a k velkému počtu smluvních stran nesmí být postup ratifikace omezen striktními lhůtami. Aby byla na dokončení ratifikace poskytnuta dostatečně dlouhá doba, navrhuje zpravodajka, aby byla prodloužena lhůta Komise a členské státy by měly povinnost zahájit ratifikaci nejpozději do 31. prosince 2010.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro dopravu a cestovní ruch vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:

Znění navržené Komisí	Pozměňovací návrhy Parlamentu
Pozměňovací návrh 1 Název
Návrh ROZHODNUTÍ RADY, kterým se členské státy zmocňují ratifikovat v zájmu Evropského společenství konsolidovanou úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006	Návrh ROZHODNUTÍ RADY, kterým se členské státy zmocňují ratifikovat v zájmu Evropského společenství úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006
Odůvodnění
Název návrhu se musí shodovat s konečným oficiálním názvem Úmluvy.
Pozměňovací návrh 2 Bod odůvodnění 1
(1) Konsolidovaná úmluva Mezinárodní organizace práce z roku 2006 (dále jen MOP) o práci na moři byla přijata dne 23. února 2006 na zasedání námořního odvětví na mezinárodní konferenci práce MOP, které bylo svoláno do Ženevy.	(1) Úmluva Mezinárodní organizace práce z roku 2006 (dále jen MOP) o práci na moři byla přijata dne 23. února 2006 na zasedání námořního odvětví na mezinárodní konferenci práce MOP, které bylo svoláno do Ženevy.
Odůvodnění
Formulace bodu odůvodnění se musí shodovat s konečným oficiálním názvem Úmluvy.
Pozměňovací návrh 3 Článek 1
Členské státy jsou tímto zmocněny ratifikovat konsolidovanou úmluvu MOP o práci na moři z roku 2006, která byla přijata dne 23. února 2006.	Členské státy jsou tímto zmocněny ratifikovat ty části úmluvy MOP o práci na moři z roku 2006, která byla přijata dne 23. února 2006, jež spadají do pravomoci Společenství.
Odůvodnění
Většina ustanovení Úmluvy se týká sdílené pravomoci Společenství a členských států. Úmluva obsahuje také výslovná ustanovení o oblastech, která jsou výhradně v pravomoci Společenství. Z právního hlediska nesmějí členské státy ratifikovat mezinárodní úmluvu, která se týká oblastí spadajících do výhradní pravomoci Společenství. Oprávnění k ratifikaci se týká pouze těchto oblastí.

POSTUP

Název	Návrh rozhodnutí Rady, kterým se členské státy zmocňují ratifikovat v zájmu Evropského společenství konsolidovanou úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006
Referenční údaje	KOM(2006)0288 – C6-0241/2006 – 2006/0103(CNS)
Datum konzultace s Parlamentem	17.7.2006
Příslušný výbor   Datum oznámení na zasedání	EMPL 5.9.2006
Výbor požádaný o stanovisko   Datum oznámení na zasedání	TRAN 5.9.2006
Zpravodajka   Datum jmenování	Mary Lou McDonald 10.7.2006
Projednání ve výboru	22.11.2006		23.1.2007
Datum přijetí	24.1.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	42 1 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Jan Andersson, Alexandru Athanasiu, Roselyne Bachelot-Narquin, Jean-Luc Bennahmias, Herbert Bösch, Iles Braghetto, Philip Bushill-Matthews, Milan Cabrnoch, Alejandro Cercas, Derek Roland Clark, Luigi Cocilovo, Jean Louis Cottigny, Proinsias De Rossa, Richard Falbr, Carlo Fatuzzo, Ilda Figueiredo, Joel Hasse Ferreira, Roger Helmer, Stephen Hughes, Ona Juknevičienė, Jan Jerzy Kułakowski, Jean Lambert, Raymond Langendries, Elizabeth Lynne, Mary Lou McDonald, Thomas Mann, Mario Mantovani, Ana Mato Adrover, Maria Matsouka, Ria Oomen-Ruijten, Csaba Őry, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Pier Antonio Panzeri, Jacek Protasiewicz, José Albino Silva Peneda
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování	Françoise Castex, Pedro Guerreiro, Richard Howitt, Gabriele Stauner, Patrizia Toia, Georgios Toussas, Tadeusz Zwiefka
Datum předložení	5.2.2007
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)

POSTUP

Název	Návrhu rozhodnutí Rady, kterým se členské státy zmocňují ratifikovat v zájmu Evropského společenství konsolidovanou úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006
Referenční údaje	KOM(2006)0288 – C6-0241/2006 – 2006/0103(CNS)
Datum konzultace s Parlamentem	17.7.2006
Příslušný výbor   Datum oznámení na zasedání	EMPL 5.9.2006
Výbor požádaný o stanovisko   Datum oznámení na zasedání	TRAN 5.9.2006
Zpravodaj   Datum jmenování	Mary Lou McDonald 10.7.2006
Projednání ve výboru	22.11.2006		23.1.2007
Datum přijetí	24.1.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	42 1 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Jan Andersson, Alexandru Athanasiu, Roselyne Bachelot-Narquin, Jean-Luc Bennahmias, Herbert Bösch, Iles Braghetto, Philip Bushill-Matthews, Milan Cabrnoch, Alejandro Cercas, Derek Roland Clark, Luigi Cocilovo, Jean Louis Cottigny, Proinsias De Rossa, Richard Falbr, Carlo Fatuzzo, Ilda Figueiredo, Joel Hasse Ferreira, Roger Helmer, Stephen Hughes, Ona Juknevičienė, Jan Jerzy Kułakowski, Jean Lambert, Raymond Langendries, Elizabeth Lynne, Mary Lou McDonald, Thomas Mann, Mario Mantovani, Ana Mato Adrover, Maria Matsouka, Ria Oomen-Ruijten, Csaba Őry, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Pier Antonio Panzeri, Jacek Protasiewicz, José Albino Silva Peneda
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Françoise Castex, Pedro Guerreiro, Richard Howitt, Gabriele Stauner, Patrizia Toia, Georgios Toussas, Tadeusz Zwiefka
Datum předložení	5.2.2007
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)