ZPRÁVA o začlenění nových členských států do SZP

1. 3. 2007 - (2006/2042(INI))

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova
Zpravodaj: Csaba Sándor Tabajdi

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o začlenění nových členských států do SZP

(2006/2042(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na článek 33 Smlouvy o založení Evropského společenství,

- s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1268/1999 ze dne 21. června 1999 o podpoře Společenství pro předvstupní opatření v oblasti zemědělství a rozvoje venkova v kandidátských zemích střední a východní Evropy v předvstupním období[1],

- s ohledem na Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie[2],

- s ohledem na nařízení Rady (ES) č.1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce[3],

- s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 22. března 2004 , kterým se mění Akt o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Maltské republiky, Polské republiky, Slovinské republiky a Slovenské republiky, a změny Smluv zakládajících Evropskou unii, po změně společné zemědělské politiky[4],

- s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 864/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se mění a z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska k Evropské unii upravuje nařízení Rady 1782/2003/ES, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce[5],

- s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky[6],

- s ohledem na nařízení Rady (ES) 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)[7],

- s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 318/2006/ES ze dne 20. února 2006 o společné organizaci trhů v odvětví cukru[8],

- s ohledem na Interinstitucionální dohodu mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení[9] ze dne 17. května 2006,

- s ohledem na návrh nařízení Rady, kterým se mění a opravuje nařízení (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV),[10]

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A6‑0037/2007),

A.  vzhledem k tomu, že v souvislosti s rozšířením v roce 2004 došlo v EU k výraznému nárůstu zemědělsky využívané plochy (přibližně o 27 %), počtu zemědělských podniků (přibližně o 60 %), a počtu pracovníků v zemědělství (přibližně o 57 %), což vedlo k posílení výrobního potenciálu a posílení významu zemědělství; vzhledem k tomu, že se zvyšujícími hektarovými výnosy při produkci potravin a krmiv umožňuje uvolnit dostatečné plochy pro výrobu biomasy, což přispělo k další diverzifikaci evropské zemědělské a venkovské struktury; vzhledem k tomu, že se tento proces prohloubil a upevnil přistoupením Bulharska a Rumunska,

B.  vzhledem k tomu, že se zemědělství většiny nových členských států výrazně liší od zemědělství v 15 starých členských státech , pokud jde o úroveň a strukturu výroby a také velikost podniků, a celkově je méně výkonné než zemědělství starých členských států, technicky méně rozvinuté a také vertikálně a horizontálně méně integrované,

C.  vzhledem k tomu, že zemědělství hraje ve většině nových členských států významnější hospodářskou a sociální úlohu než v 15 starých členských státech, neboť příspěvek odvětví do HND a podíl zaměstnanců pracujících v tomto odvětví je vyšší než průměr EU,

D.  vzhledem k tomu, že v některých nových členských státech má samozásobitelské a částečně samozásobitelské zemědělství velký sociální, kulturní a environmentální význam,

E.  vzhledem k tomu, že se nové členské státy úspěšně a hladce začlenily do vnitřního trhu, čímž přispěly k výraznému zvýšení evropského obchodu se zemědělskými produkty a potravinami; vzhledem k tomu že nové členské státy řádně zavedly a uplatňují veterinární a rostlinolékařské předpisy, předpisy v oblasti bezpečnosti potravin, společné organizace trhu a další horizontální předpisy, takže nebylo nutné uplatňovat žádná specifická ochranná opatření,

F.  vzhledem k tomu, že nové členské státy musejí nést vysoké sociální a ekonomické náklady za účelem přizpůsobení a začlenění pravidel Společné zemědělské politiky (SZP) a přizpůsobení se konkurenčnímu prostředí v EU; vzhledem k tomu, že předvstupní fondy pokryly náklady na proces přizpůsobení a začlenění před přistoupením pouze částečně; vzhledem k tomu, že přistoupení k EU odhalilo u nových členských států obecné hospodářské problémy a problémy v oblasti konkurenceschopnosti; vzhledem k tomu, že SZP se nepodařilo přispět k úplnému vyřešení těchto problémů,

G.  vzhledem k tomu, že SZP vedla ke značnému rozvoji a přinesla významné změny v zemědělství nových členských států, a že se objevily určité problémy a napětí, zejména z toho důvodu, že pravidla SZP významnou měrou nepodporují rozvoj vyváženého, udržitelného zemědělského odvětví, zejména pokud jde o chov, zahradnictví a zpětné a následné začlenění,

H.  vzhledem k tomu, že akt o přistoupení zavedl dlouhodobé postupné zavádění (devět let) s nízkou počáteční úrovní (25 % částek vyplácených v EU) přímých plateb v nových členských státech, ačkoli se na ně plně vztahují pravidla týkající se vnitřního trhu a rozpočtových příspěvků; vzhledem k tomu, že výše nákladů a příjmů v nových členských státech neospravedlňuje tento stupeň diferenciace, jehož výsledkem jsou nerovné podmínky pro zemědělce v nových členských státech v hospodářské soutěži;

I.  vzhledem k tomu, že problémy, které by měly být v první řadě řešeny v nových členských státech, jsou zejména problémy vyžadující strukturální změny k posílení konkurenceschopnosti; vzhledem k tomu, že opatření SZP podporující příjmy a zaručující ceny významně přispěla k uvedenému posílení;

J.  vzhledem k tomu, že Komise a Rada měly zpoždění nebo se zdráhaly porozumět zvláštním problémům nových členských států a nabídnout jim nezbytnou pomoc (např. problémy na trhu s ovocem a zeleninou, zejména s bobulovinami, třešněmi a jablky, neoprávněný zákaz polského vývozu do Ruska a Ukrajiny, změna a navrhované zrušení intervenčních pravidel týkajících se kukuřice, dovozu medu ze třetích zemí),

K.  vzhledem k tomu, že příliš malé podíly vlastnictví producentů v potravinářském průmyslu nových členských států a zneužívání silného postavení na trhu ze strany obchodních řetězců vážně omezuje konkurenceschopnost zemědělců a jejich spolupráci a začlenění,

L.  vzhledem k tomu, že osm z deseti nových členských států si pro přímé platby zvolilo režim jednotných plateb na plochu (RJPP),

M.  vzhledem k tomu, že potřeba finanční pomoci Společenství při rozvoji venkova v nových členských státech je výrazně vyšší než rozpočtové prostředky přidělené na období 2004–2006, že prováděcí pravidla programů rozvoje venkova současně omezila dynamické využití dostupných prostředků Společenství a že tyto faktory značně omezily dopad druhého pilíře SZP v nových členských státech a mohou přetrvávat i během nového finančního rámce,

Hladké začlenění do situace, z níž mají všichni účastníci užitek

1. vítá skutečnost, že zemědělské a potravinářské odvětví nových členských států bylo plně a hladce začleněno do trhu Společenství;

2. zdůrazňuje, že ačkoli rozšíření v roce 2004 způsobilo narušení zemědělských a potravinářských trhů některých nových členských států, významnou měrou přispělo k rozvoji stabilních tržních vztahů 25 členských států jako celku;

3. poukazuje na to, že zemědělské a potravinářské odvětví v nových i starých členských státech mělo z rozšíření alespoň částečný prospěch – zúčastněné strany v nových členských státech měly prospěch z vyšší úrovně podpory poskytované na zemědělství a z nových obchodních příležitostí a současně došlo k rozvoji potravinářského průmyslu a mezinárodního obchodu ve starých členských státech a k nárůstu objemu investic a obratu v maloobchodním prodeji, především v období před rozšířením;

4. zastává názor, že ačkoli začlenění nových členských států bylo jako takové úspěšné, není to však vždy zcela zřejmé, neboť ne všechny zemědělské podniky zaznamenaly růst příjmů; zdůrazňuje, že zvýšení kupních cen a dotací bylo částečně vyrovnáno významným nárůstem výrobních nákladů (např. zvýšením cen paliva, energie, umělých hnojiv, přípravků na ochranu rostlin a strojního zařízení);

5. zdůrazňuje, že rozšíření nezvýšilo míru rizika v oblasti bezpečnosti potravin a zdraví zvířat a ve fytosanitární oblasti a v tomto smyslu konstatuje, že normy a účinnost činností příslušných orgánů v nových členských státech převyšuje v určitých aspektech průměr EU;

6. poznamenává, že rozšíření v roce 2004 nevedlo k přílišnému zatížení rozpočtu SZP a nevyžadovalo významné změny v rozpočtu EU, ale že rozhodnutí o zmrazení zemědělského trhu a o zachování výše přímých plateb a finanční rámec pro období 2007–2013 vyžadují, aby bylo od roku 2007 vyvinuto ze strany EU-15 úsilí na základě zásady solidarity; dále poukazuje na to, že producentům v 15 starých členských státech EU byly na základě rozhodnutí Evropské rady z prosince 2005 z důvodu přistoupení Bulharska a Rumunska sníženy přidělené prostředky, a to nad rámec rozhodnutí o provádění politik na posílení druhého pilíře, jako je dobrovolné odlišení;

7. lituje, že na rozšíření v roce 2004 a 2007 nebyly přiděleny větší prostředky; jejich objem nedosahoval ani původně plánované výše;

Uplatňování společné zemědělské politiky v nových členských státech

8. konstatuje, že značné rozdíly mezi zemědělskými odvětvími v nových členských státech mají za následek rozdílný dopad provádění SZP a rozdílný dosah a rozsah problémů, s nimiž se nové členské státy setkávají;

9. konstatuje, že právní předpisy Společenství nebyly po rozšíření EU o deset nových členských států v roce 2004 vhodným způsobem přizpůsobeny novým podmínkám některých trhů (např. na trzích s bobulovinami a škrobem);

10. konstatuje, že zemědělské podniky a orgány nových členských států byly nuceny vyvinout značné úsilí, aby se přizpůsobily podmínkám a pravidlům vnitřního trhu a řádně prováděly SZP – zejména v souvislosti s veterinárními a rostlinolékařskými předpisy, předpisy v oblasti bezpečnosti potravin, společné organizace trhu a dalšími horizontálními předpisy;

11. je názoru, že Komise po mnoho měsíců nevěnovala pozornost embargu na vývoz polských zemědělských produktů na Ukrajinu a do Ruska a nepřijala v této věci žádná účinná opatření;

12. konstatuje, že ačkoli předvstupní programy financované z prostředků EU přispěly k přípravě na provádění SZP a jako užitečné se ukázaly partnerské programy, původních cílů však bylo dosaženo pouze částečně a účinnost opatření Společenství byla velmi omezená;

13. připomíná, že program SAPARD byl zahájen se značným zpožděním a jeho oblast působnosti byla též omezena především z důvodu jeho složitých prováděcích pravidel a nedostatku včasných rozhodnutí ze strany Komise a orgánů nových členských států;

14. poznamenává, že některé nové členské státy se setkávají při provádění programů rozvoje venkova Společenství se značnými obtížemi z důvodu složitosti jejich zvláštních prováděcích pravidel a administrativní zátěže spojené s jejich řízením;

15. znovu zdůrazňuje, že jelikož přímé platby hrají podstatnou úlohu při rozvoji a přizpůsobování zemědělského odvětví nových členských států, jejich nízká úroveň v prvních letech období postupného zavádění nejen bránila nezbytnému přizpůsobení, ale vytvářela i nerovné podmínky pro hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, s čímž se některé podniky nemohly finančně vyrovnat;

16. zdůrazňuje významnou úlohu programů pro rozvoj venkova, jak pro nové tržně orientované zaměření zemědělských podniků– například v oblasti zpracování a prodeje vlastních produktů nebo v oblasti cestovního ruchu – tak pro vytváření alternativ příjmu pro ty, kteří jsou nuceni opustit zemědělskou prvovýrobu z hospodářských důvodů;

17. konstatuje, že rozdílné výše přímých plateb mezi EU-10 a EU-15 nezajišťují rovné podmínky, a proto producenti v některých nových členských státech ztratili vliv dokonce i na domácích trzích, k čemuž přispěla především konkurence vyplývající z růstu dovozu a vývozu ze třetích zemí z důvodu změny celního režimu;

18. domnívá se, že výhrady Komise vůči novým členským státům ohledně údajně nadměrných zásob v den přistoupení k EU i hrozby uložení významných finančních sankcí byly ve většině případů neodůvodněné a vyplývaly z chybných výpočtů, a že na žádném zemědělském trhu nedošlo k narušení rovnováhy z důvodu nadměrných zásob;

19. zdůrazňuje, že nové členské státy byly nuceny uplatnit režim doplňkových vnitrostátních přímých plateb („doplnění“), které lze pokládat za formu spolufinancování a téměř zpětné převedení přímých plateb Společenství do působnosti členských států, což v některých nových členských státech způsobilo  vážné politické a hospodářské potíže, jelikož tento režim značně zatížil národní rozpočty a omezil možnost uplatnit programy státní podpory;

20. poukazuje na to, že z důvodu rozpočtových omezení v rozporu s obecnými cíli a zásadami SZP a v rozporu s odlišením v EU-15 byla většina nových členských států nucena převést část svých prostředků, jež jim poskytlo Společenství na rozvoj venkova, na financování doplňkových vnitrostátních přímých plateb, jak stanoví akt o přistoupení;

21. připomíná stanovisko některých nových členských států, že plně oddělené platby na plochu nepřispívají zcela k vyváženému rozvoji a k udržitelnosti jejich zemědělství a že odvětvové preference a/nebo volitelné spojené platby by mohly být nutné alespoň dočasně v některých členských státech do roku 2013, a měly by být na požádání projednány; v tomto ohledu připomíná úspěšné provádění režimu plně nebo částečně spojených doplňkových vnitrostátních přímých plateb a dočasná opatření státní podpory;

22. poznamenává, že většina nových členských států by chtěla i nadále uplatňovat RJPP, a to pokud možno co nejdéle, jelikož přechod na režim jednotné platby (RJP) představuje velmi vysoké administrativní a technické zatížení, a že to bude také naprosto v souladu s budoucí politikou oddělených plateb;

23. domnívá se, že je nezbytné uplatňovat pravidla podmíněnosti a požadavky týkající se řádných zemědělských postupů a environmentálních podmínek v nových i starých členských státech; navrhuje zavádět pravidla podmíněnosti postupně, aby byly zavedeny do konce období postupného zavádění; navrhuje také, aby novým členským státům byla dána možnost odložit uplatňování pravidel podmíněnosti do konce období postupného zavádění přímých plateb; dále navrhuje, aby požadavky týkající se dobrých zemědělských a environmentálních podmínek zůstaly v platnosti alespoň během období RJPP, jelikož většina nových členských států může mít potíže s dosahováním souladu se složitými a nákladnými pravidly podmíněnosti;

24. vítá skutečnost, že Rada přijala návrh Komise na prodloužení RJPP až do konce roku 2010 a na začlenění nových členských států do režimu podpory energetických plodin;

25. vyzývá Komisi, aby v rámci zjednodušení a racionalizace provádění SZP, pravidel pro přímé platby a programů na rozvoj venkova zohlednila problémy, se kterými se potýkají především nové členské státy, a navrhla vhodná řešení, aniž by se přitom odklonila od pravidel provádění SZP;

26. zdůrazňuje, že Komise by měla v rozhodnutích v rámci SZP brát více v úvahu zvláštní problémy a obavy nových členských států;

27. je vážně znepokojen novým návrhem Komise od roku 2007 úplně zrušit intervenční režim pro kukuřici; konstatuje, že způsob, jakým byl návrh předložen, je v rozporu se základními zásadami EU vzhledem ke zvolené době, neexistenci přiměřeného hodnocení – obzvlášť pokud jde o dopad tohoto rozhodnutí na společnou organizaci trhu s obilovinami a přímé platby na plochu – a také neexistenci alternativ nebo přechodných období; domnívá se, že předčasné odstranění intervenčního režimu pro kukuřici by mělo vážné následky;

28. je toho názoru, že by bylo v duchu reformy SZP z roku 2003 vhodné zvážit zavedení plateb na plochu vyhrazenou pro pěstování bobulovin určených ke zpracování; tyto platby by měly být spojeny s povinností účastnit se činností potravinářských skupin či organizací producentů a také s povinností prodávat zmíněné produkty v rámci obchodních smluv, což by mohlo přispět k větší konkurenceschopnosti odvětví bobulovin a rovněž ke zlepšení situace zemědělců v členských státech a zejména v Polsku;

29. domnívá se, že v zemědělské produkci a struktuře venkova nových členských států jsou zapotřebí další změny, a zdůrazňuje, že pravidla SZP a podpora Společenství musí tomuto procesu pomáhat; zdůrazňuje, že je zásadní, aby tyto nezbytné změny byly provedeny postupně, neboť společnost na venkově vázaná na zemědělství a hospodářství nových členských států by nebyla schopna přijímat příliš rychlé a drastické změny ve své produkci a struktuře zaměstnanosti;

Budoucnost SZP v rozšířené Evropské unii

30. zdůrazňuje, že současná SZP neumožňuje vyřešit podstatnou část zemědělských problémů nebo problémů souvisejících se zemědělstvím v rozšířené EU; domnívá se, že oddělení přímých plateb, které prosazuje Světová obchodní organizace, posiluje obecně tržní orientaci zemědělství EU, ale oddělené přímé platby nepřispívají k vytvoření udržitelného zemědělského odvětví a venkovské společnosti ani v nových členských státech, ani ve většině států EU-15; poukazuje na skutečnost, že je třeba přijmout buď doplňková opatření nebo uplatňovat přímé platby případ od případu;

31. domnívá se, že zejména v členských státech a v regionech, kde rozhodující úlohu v zemědělství hrají specializované zemědělské podniky, současný systém přímých plateb podporuje příliš výrazně pěstování plodin na orné půdě, nepřispívá významně k vytvoření systému udržitelného chovu a nepodporuje a neusnadňuje nutné strukturální změny;

32. poukazuje na skutečnost, že v některých nových členských státech byly v některých odvětvích zavedeny nízké výrobní kvóty, které vedly ke zmrazení nebo dokonce poklesu zemědělské produkce, a že skutečnost, že oddělené platby byly spojeny s nižší úrovní kvót, představoval pro nové členské státy kromě postupného zavádění další znevýhodnění, pokud jde o dotace; poznamenává také, že se tento problém objevuje rovněž v některých starých členských státech;

33. domnívá se, že dosahování cílů SZP v nových členských státech brání i nedostatečná úroveň financování rozvoje venkova, nedostatek účinného systému řízení rizik a krizí a příliš strnulá pravidla Společenství v oblasti státních podpor;

34. zdůrazňuje, že SZP musí být na úrovni Společenství zachována v rámci reformované SZP a že je třeba zabránit zpětnému převádění SZP do působnosti členských států; domnívá se, že je třeba uplatňovat specifická opatření založená na zásadě subsidiarity; zaujímá stanovisko, že je nezbytné revidovat oblast působnosti, cíle, úkoly a zásady SZP včetně evropského zemědělského modelu, s přihlédnutím k cílům a potřebám zemědělství, venkovských oblastí, zemědělců, spotřebitelů a celé společnosti v rozšířené EU-27, aby bylo možné určit nezbytné finanční zdroje a zajistit jejich náležité, spravedlivé a plně odůvodněné přidělování;

35. zdůrazňuje, že v budoucí reformě SZP musí být vzaty v úvahu všechny možné faktory (např. důsledky finančních rozhodnutí, reformy SZP, zkušenosti nových členských států, rozmanitost evropského zemědělství), zejména během „zdravotní bilance SZP“ a střednědobého hodnocení finančního rámce na období 2007–2013 v letech 2008–2009;

36. dále zdůrazňuje, že je nezbytné předcházet vynuceným rozhodnutím, která směřují pouze k omezení úrovně financování Společenství nebo zachování finančního statusu-quo mezi členskými státy;

37. domnívá se, že produkce biomasy a bioenergie bude hrát v budoucnosti v zemědělském odvětví EU strategickou úlohu; žádá, aby EU vyčlenila přiměřené prostředky a podpořila tak produkci biomasy na půdě, která již není určena k pěstování plodin využívaných jako potraviny nebo krmiva; připomíná v této souvislosti značnou kapacitu nových členských států a zvýšený celkový potenciál produkce rozšířené EU;

38. podtrhuje, že uspokojování zvláštních potřeb členských států a regionů, včetně řešení problémů a obtíží nových členských států by mělo být nadále prováděno podle zásady subsidiarity prostřednictvím níže uvedených nástrojů:

a)  zavedení revidovaného režimu přímých plateb včetně nových opatření, jako jsou možnosti dobrovolného opětovného spojování, kterých budou využívat pouze členské státy, které to považují za nezbytné k dosažení cílů v sociální oblasti, v oblasti zaměstnanosti a trvale udržitelného rozvoje; rozšíření plateb na nová odvětví a nové příjemce, např. na bobuloviny určené ke zpracování, v rámci revidovaného systému národních finančních dotací a integrovaného financování Společenství;

b)  zavedení doplňkových, volitelných, regionálních nebo dočasných tržních opatření s financováním Společenství,

c)  uplatňování systému národních příspěvků z rozpočtu EU v odvětvích, která mají být reformována (víno, ovoce a zelenina),

d)  vylepšená a silnější podpora organizací producentů a rovněž zrušení vnitrostátních předpisů bránících těmto opatřením,

e)  podpora přeshraniční spolupráce mezi organizacemi producentů,

f)   zavedení účinného systému řízení zemědělských krizí a rizik s finanční pomocí Společenství vyplácenou prostřednictvím národních příspěvků,

g)  posílení vnitřního trhu se společnými jakostními normami, pravidly týkajícími se uvádění na trh, hospodářské soutěže, bezpečnosti potravin, ochrany životního prostředí a ochrany zvířat,

h)  posílení rozvoje venkova a jeho financování,

i)   posílení pružnosti pravidel v oblasti státních podpor (např. rozšíření rozsahu blokových výjimek, zvýšení úrovně „de minimis“);

39. domnívá se, že je třeba v průběhu kola jednání v Dohá zjistit soulad s WTO v rámci návrhu EU ohledně omezení obchodních překážek nebo výměnou za souhlas se zachováním úrovní národní podpory ostatních členů WTO;

40. připomíná, že zavedení dodatečných cel v rámci zvláštních ochranných doložek (SSG) může být smysluplným nástrojem na ochranu trhu EU před nadměrnými dovozy nebo dovozy za dumpingové ceny v citlivých odvětvích, mezi něž se řadí i citlivá odvětví nových členských států; vyzývá Komisi, aby v rámci probíhajících jednání ve WTO vytvořila podmínky pro vhodnou změnu rozsahu SSG v seznamu koncesí EU; upozorňuje na to, že některé nové členské státy měly možnost využít zvláštní ochranné doložky v citlivých zemědělských odvětvích, které nejsou obsaženy v aktuálním seznamu koncesí EU;

41. očekává, že budoucí SZP nebude brát v úvahu pouze potřeby rozšířené EU, ale že bude i snadněji řiditelná, očekává, že omezí administrativní zátěž zemědělců a vnitrostátních orgánů a že bude podporovat bezpečnou tržně orientovanou produkci šetrnou k životnímu prostředí a přitom zajistí budoucnost udržitelného zemědělství;

42. vyzývá Komisi, členské státy a všechny zúčastněné činitele, aby zahájili otevřenou debatu a předložili perspektivní návrhy na zajištění udržitelné budoucnosti zemědělství v rozšířené EU;

43. vítá záměr Komise vypracovat dlouhodobou perspektivu pro budoucnost SZP po roce 2013, která by umožnila využít jedinečné příležitosti, že v budoucích 30 letech pravděpodobně dojde k dvakrát vyššímu růstu celosvětového obchodu se zemědělskými produkty ve srovnání s celkovým očekávaným růstem světového obchodu, a současně dohlížet na rovnoměrný rozvoj zemědělství v celé EU a díky společnému úsilí států EU-15 a nových členských států by umožnila zemědělskému odvětví, aby plnilo svou produktivní úlohu, jakož i další úkoly;

44. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států.

• [1]  Úř. věst.  L 161, 26.6.1999, s. 87.
• [2]  Úř. věst.  L 236, 23.9.2003, s. 33.
• [3]  Úř. věst.  L 270, 21.10.2003, s. 1.
• [4]  Úř. věst.  L 93, 30.3.2004, s. 1.
• [5]  Úř. věst.  L 161, 30.4.2004, s. 48.
• [6]  Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 1.
• [7]  Úř. věst. L 277, 21.10.2005, s. 1.
• [8]  Úř. věst.  L 58, 28.2.2006, s. 1.
• [9]  Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
• [10]  KOM(2006)0500 ze dne 22. 9. 2006.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Hlavní důsledky přistoupení ke společné zemědělské politice (SZP) a jejího uplatňování v nových členských státech včetně jejího obecného dopadu na evropskou integraci

Obecné rysy

V nových členských státech hraje zemědělství v národním hospodářství a v životě venkova důležitou úlohu. Údaje z roku 2004 ukazují, že 22 % celkové plochy je v nových členských státech věnováno zemědělství, zatímco v EU-15 to jsou pouhá 4 %. Podíl zemědělských pracovníků na celkové pracující populaci v nových členských státech činí 13 %, zatímco v EU-15 1,6 %. Podíl zemědělství na HDP činí 2,8 %, respektive 1,6 %. V některých venkovských oblastech nových členských států představuje zemědělství jediný zdroj příjmů.

Průměrná výše zemědělské produkce v nových členských státech je daleko pod průměrem EU-15. Zemědělství je charakterizováno vysokým podílem malých, polosoběstačných podniků s dodatečnými příjmy a s nízkou úrovní výrobních technologií a investovaného kapitálu. Z důvodu nižší efektivnosti vyžaduje produkce výrazně vyšší počet pracovních jednotek. Je omezeno horizontální a vertikální začlenění. Počet družstev a organizací producentů není adekvátní, zemědělci nevlastní potravinářské podniky. Pokud jde o konkurenceschopnost, je nevýhodou méně intenzivní produkce; představuje však menší riziko pro životní prostředí a pomáhá udržet biologickou rozmanitost.

Zemědělství v nových členských státech je též charakterizováno větší rozmanitostí přírodních a ekonomických podmínek. V důsledku toho existují značné rozdíly i ve struktuře produkce. V Polsku se zemědělství opírá především o malé a střední rodinné zemědělské podniky se smíšenou aktivitou pěstování plodin na orné půdě a s chovem na základě pastevectví. V Maďarsku a v Estonsku hrají značnou úlohu specializované zemědělské podniky. Ve Slovinsku dominují rozvinuté rodinné zemědělské podniky evropského typu. Česká republika a Slovensko mají relativně rozvinutou, homogenní strukturu produkce. Většina zemědělských podniků v Pobaltí rovněž realizuje smíšené činnosti. Maďarské zemědělství má dvojí strukturu, s velkými zemědělskými podniky a četnými malými, neefektivními rodinnými zemědělskými podniky. Zemědělství Kypru a Malty je charakterizováno středomořskou produkcí. V Polsku a v Maďarsku je důležitým odvětvím zahradnictví.

Některé z nevýhod minulé zemědělské politiky jsou stále viditelné, jelikož zemědělství v komunistické éře se po desetiletí vyvíjelo zcela jiným směrem než zemědělství SZP. Po změně režimu způsobily další problémy kolaps tradičních trhů, změny vlastnických a výrobních struktur, vážný nedostatek kapitálu, nedostatečné začlenění, nízká úroveň a nedostatečně strukturované národní dotace.

Je evidentní, že v zemědělství a ve venkovském hospodářství nových členských států jsou nevyhnutelné další výrazné změny. Z důvodu omezených možností na vnitřním trhu a na třetích trzích je kvantitativní zvýšení produkce schůdným řešením pouze v případě produktů oceňovaných trhem. Výsledkem zvýšení efektivnosti bude koncentrace zemědělských podniků a pokles zaměstnanosti. Možnosti diverzifikace venkovského hospodářství jsou omezené, jelikož venkovské oblasti nových členských států nepřitahují dostatek kapitálu. Vážný problém způsobuje nezaměstnanost pocházející ze zemědělství. Příliš rychlé a příliš drastické změny struktury produkce a zaměstnanosti by vyvolaly stěží zvládnutelné politické a ekonomické napětí.

Hladké začlenění do situace, z níž mají všichni účastníci užitek

Přistoupení deseti nových členských států zvýšilo počet evropských spotřebitelů téměř o 20 %. Využívaná zemědělská plocha a počet pracovníků v zemědělství vzrostly o 27 %, respektive 57 %.

Tento „velký třesk“ nezpůsobil výkyvy na jednotném trhu EU, ani ve starých, ani v nových členských státech. Výsledkem rozšíření EU-15 nebyla žádná patrná změna, pokud jde o zemědělské ceny a ceny potravin a zavedené tržní vztahy, obecnou produkci a spotřebitelské modely. Zboží z nových členských států se nezačalo v EU-15 prodávat za dumpingové ceny částečně z toho důvodu, že velká část zemědělských a potravinářských obchodních výměn byla bez cel a dotací již před rozšířením. Ačkoli Komise dosud nevyvodila závěry z analýzy, kterou v této oblasti provádí, průzkumy trhu ukazují, že hospodářské subjekty v nových členských státech nehromadily před přistoupením spekulativní zásoby.

Částečně s předvstupní pomocí EU posílily nové členské státy své vnitrostátní systémy bezpečnosti potravin a veterinární a rostlinolékařské systémy. Úsilí se soustředilo na kontroly dovozů ze třetích zemí na hranicích, na jatka a na potravinářská zařízení. Pečlivé přípravné práce zajistily, že rozšíření nezvýšilo v těchto oblastech v EU míru rizika. Po přistoupení se neobjevil ani jeden případ, kdy by muselo být zvažováno jakékoli ochranné opatření.

Zemědělství v nových členských státech těžilo z členství ve SZP a z jejího uplatňování. V odvětví obilovin, cukrové řepy, hovězího masa a mlékárenství pravidla SZP stabilizovala ceny a trhy. Zemědělské příjmy v nových členských státech výrazně vzrostly, a to zejména v těch zemích a zemědělských podnicích, jimž dominuje pěstování plodin na orné půdě a chov na základě pastevectví. Vzrostly pouze určité zemědělské ceny a ceny potravin, jelikož již před přistoupením proběhlo významné rozdělení cen. Nejvýznamnější nárůst příjmů je zaznamenán v Polsku, Lotyšsku, Litvě a v České republice.

Staré členské státy těžily zejména ze zrušení vnitřních hranic. Vývozci z EU-15 zvýšili svůj podíl na trhu v nových členských státech zejména u zpracovaného zboží. Členství poskytlo i lepší podmínky pro investory z EU-15 v zemědělsko-potravinářském odvětví. Tyto možnosti štědře kompenzují další omezená břemena pro staré členské státy ve financování SZP.

Navzdory svému historickému významu a rozměrům nevyžadovalo rozšíření v roce 2004 významné, tíživé změny v řízení a financování SZP. Od roku 2000 do přistoupení dostaly nové členské státy pomoc z programu SAPARD s ročním rozpočtem ve výši 520 milionů EUR, mírně nad 1 % Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF). V období 2004–2006 obdržely nové členské státy asi 5–8 % přídělů EZOZF. Stávající rozpočtový rámec má dostatečnou rezervu a zájmy členských států EU-15 nebyly poškozeny. Postupné zavádění přímých plateb v nových členských státech pomáhá omezovat finanční břemena členských států. Do konce finančního výhledu pro období 2007–2013 vzroste podíl přímých plateb a příspěvků pro rozvoj venkova pro nové členské státy z rozpočtu EU-27 asi jen na 19 %, ačkoli ve dvanácti nových členských státech bude téměř 30 % využité zemědělské plochy a 50 % pracovníků v zemědělství.

Budoucí financování SZP bude však v EU-27 probíhat v obecně negativním politickém a rozpočtovém prostředí. Rozhodnutí o finančním rámci pro období 2007–2013 potvrdilo rozhodnutí z vrcholné schůzky v Bruselu v roce 2002 o zmrazení rozpočtu přímých plateb a tržních opatření na úroveň roku 2002 v EU-15 a schválilo prudké snížení příspěvků pro rozvoj venkova pro staré členské státy. Je velmi pravděpodobné, že od roku 2008 nebudou dostupné finanční zdroje umožňovat přidělování přímých plateb na úrovni stanovené v příslušných právních předpisech Společenství.

Uplatňování společné zemědělské politiky v nových členských státech

V období před přistoupením vynaložily kandidátské země značné úsilí o převod acquis communautaire a vytvoření nezbytného institucionálního rámce pro uplatňování SZP. Užitečnou pomoc v tomto procesu poskytovaly partnerské programy financované EU. Národní zemědělské politiky a politiky rozvoje venkova však před členstvím nepřipravily zemědělce a venkovskou společnost účinně na nové možnosti a výzvy, jelikož se kandidátské země soustředily na nejakutnější problémy a neměly k dispozici dostatečné národní finanční zdroje. EU poskytla pomoc pro rozvoj zemědělství a venkova kandidátských zemí. Ale z důvodu komplikovaných požadavků a nedostatku včasných rozhodnutí začal program SAPARD se značným zpožděním, značná část dotací byla využita až po přistoupení.

Nejvýznamnější a nejviditelnější změnou členství v EU v zemědělství nových členských států bylo zavedení přímých plateb. Ačkoli řada kandidátských zemí uplatňovala podobné režimy, vytvořily přímé platby Společenství nový podpůrný systém v nových členských státech zejména, pokud jde o jejich velikost, pravidla rozdělení a rozsah příjemců. Aby měli zemědělci rovné podmínky, uplatňuje každý nový členský stát doplňkové vnitrostátní přímé platby, které povolil akt o přistoupení. Ale kromě vážného břemena, které uvaluje na národní rozpočet, odvrací pozornost národních zdrojů od schválených režimů státní podpory ES, které mohou být zásadní pro pomoc při provádění nezbytných změn v odvětvích, kde nejsou k dispozici žádné zdroje Společenství nebo kde jsou jen omezené zdroje. Většina nových členských států musela využít možnost „negativního odlišení“ (přeskupení zdrojů na rozvoj venkova pro zaplacení doplňkových vnitrostátních přímých plateb).

Osm nových členských států si vzhledem ke skutečnosti, že nebyly připraveny na fungování složitého systému přímých plateb v EU-15, vybralo režim jednotných plateb na plochu (RJPP). Obecně se ukázalo, že plně oddělené, paušální platby RJPP na základě plochy byly úspěšné. Zemědělcům i vnitrostátním orgánům vyhovují jednoduchá pravidla a podmínky. Většina nových členských států by chtěla s RJPP pokračovat pokud možno co nejdéle i navzdory některým nevýhodám systému. Některé nové členské státy se však domnívají, že určité spojené platby jsou nezbytné, alespoň dočasně pro orientaci změn v zemědělské produkci. Tyto země úspěšně vytvořily několik přídělů RJPP s plně nebo částečně spojenými platbami pro odvětví, kde platby RJPP přinesly vážné nevýhody (např. tabák, mléko a hovězí maso).

Změny v právních předpisech ES zavedené reformou cukru, usnadňují přechod z RJPP na režim jednotné platby (RJP). Díky nim se mohou nové členské státy mimo jiné odchýlit od jasně regionálního modelu režimu jednotné platby. Komise však ještě nepředložila návrh podrobných pravidel změny, zejména pokud jde o pravidla RJPP. Tato nejistota nutí nové členské státy, aby pokračovaly v uplatňování RJPP.

Režim rozvoje venkova splňuje očekávání nových členských států pouze částečně. Současný systém přispívá k realizaci společně dohodnutých cílů pouze částečně. Nesoustředí se dostatečně na udržitelný rozvoj a na řešení problémů mimo zemědělství. Zdroje Společenství jsou omezené, pravidla jsou komplikovaná. Ačkoli nedávno přijatá pravidla Společenství dávají možnost dobrovolného odlišení přímých plateb i v nových členských státech, je velmi nepravděpodobné, že tuto možnost využijí, dokud bude probíhat postupné zavádění přímých plateb.

S pomocí přímých plateb, opatření rozvoje venkova a schválených režimů státní podpory mohou nové členské státy vytvořit pro rozvoj svého zemědělství a venkovské společnosti vhodnější systém. K tomuto cíli přispívají nedávné změny v právních předpisech a návrhy (např. reforma cukru, rozšíření uplatňování RJPP, energetické plodiny). Je ale nutné další zjednodušení některých pravidel. Je vhodné odložit uplatňování pravidel podmíněnosti v nových členských státech, dokud čelí postupnému zavádění přímých plateb. Méně složité bez omezení obecných zásad by mohlo být i řízení programů rozvoje venkova.

Účinky SZP na různá zemědělská odvětví v nových členských státech se do značné míry liší. Pěstování obilovin získalo při uplatňování SZP nejvíce. Intervenční systém a systém zaručení cen s přímou podporou na základě plochy umožňují zemědělcům využívat srovnatelné výhody svých pozemků; očekává se další růst produkce. Smíšený obrázek lze pozorovat v odvětví hovězího masa a mléka. V řadě zemí pomohla k zachování produkce mléka specifická opatření s platbami za mléko ve formě doplňku začínajícího v roce 2004 na 85 %. Šance pro chov skotu jsou omezené, pokud jsou RJPP rozdělovány podle plochy. Extrémním výzvám čelí odvětví vepřového masa a drůbeže. Nedostávají prakticky žádnou podporu Společenství a omezená je i výše národní pomoci. Výrobní náklady z důvodu vyšších cen krmiv vzrostly, ale ceny producentů zůstaly na stejné úrovni. Odvětví ovoce a zeleniny je důležité nejen v některých nových členských státech. Skutečnou výzvu představuje pro zemědělce dovoz produktů z ovoce a zeleniny nízké kvality. Členy uznávaných organizací producentů, díky nimž je možné získat podporu Společenství, je pouze menšina producentů.

Jedním z nejdůležitějších argumentů pro postupné zavádění přímých plateb byly argumenty týkající se různých úrovní rozvoje, životní úrovně a zejména výší nákladů a skutečnost, že zemědělci v nových členských státech požadují nižší náhradu příjmů. Dále bylo přislíbeno, že diskriminace v přímých platbách bude nahrazena zvýšenými příděly na rozvoj venkova. Aktuální čísla však neposilují původní koncepci a rovněž se ukázalo, že očekávání vyšších finančních prostředků od druhého pilíře jsou iluzí. Ve finančním výhledu pro období 2007–2013 panuje vážná nerovnováha při přidělování zdrojů. Průměrná výše podpory Společenství pro zemědělství a rozvoj venkova pro nové členské státy by v porovnání se starými členskými státy během těchto sedmi let činila pouze 29–33 % na zemědělce a 62–64 % na hektar.

V tabulce I je ukázáno, jak se výše přímých plateb a přídělů na rozvoj venkova na 1 ha využívané zemědělské plochy v nových členských státech postupně blíží této výši v EU-15. Po roce 2013 už nebudou žádné výrazné rozdíly. Pokud se však vezme v úvahu podpora na jednoho zemědělského pracovníka, zůstává výrazný rozdíl (tabulka II).

Tabulka I (Přímé platby a příděly na rozvoj venkova na 1 ha využívané zemědělské plochy (EUR))

Tabulka II (Přímé platby a příděly na rozvoj venkova, průměrné příjmy na zemědělského pracovníka (EUR))

Budoucnost SZP v rozšířené Evropské unii

Rozšíření v roce 2004 zvýšilo rozmanitost evropského zemědělství a omezilo dále možnost uplatňovat společná pravidla. V budoucích reformách SZP se musí brát v úvahu měnící se potřeby a charakteristiky rozšířené EU. Je nezbytné stanovit nové úkoly a cíle, aby byla zajištěna dlouhodobá udržitelnost, uspokojeny specifické místní a regionální potřeby zemědělské a venkovské společnosti a naplněna očekávání spotřebitelů, daňových poplatníků, ekologů atd.

Zkušenosti nových členských států ukazují, že je zapotřebí další reforma SZP. Statistické údaje ukazují výrazný všeobecný vývoj zemědělských příjmů v nových členských státech. Z přímých plateb těží ale hlavně produkce obilovin a chov na základě pastevectví. V nových členských státech je pozorován i dobře známý jev „produkce za dotace“. Ačkoli jsou platby RJPP oddělené, urychlují koncentraci zemědělských podniků a posilují pěstování plodin na orné půdě.

Zkušenosti nových členských států nepotvrzují zcela koncepci úplného oddělení přímých plateb, kterou podporuje Komise, jelikož členské státy nejsou zastánci jednoduchého systému paušálních plateb. Většina z nich hodlá upřednostnit některá odvětví s využitím možností stanovených v posledních právních předpisech.

Během „zdravotní kontroly“ by měly být prozkoumány a případně povoleny další možnosti, včetně přímých plateb pro odvětví a se současným vyloučením příjemců. Příspěvky systému jednotných plateb lze považovat za finanční pomoc Společenství s náhradou příjmů v zemědělství členských států. Vzhledem ke konkrétní situaci, potížím a požadavkům zemědělství by každý členský stát mohl vytvořit nejvhodnější systém náhrady příjmů pomocí menu možností stanovených v právních předpisech Společenství. Nové možnosti by mohly znamenat mimo jiné rozšířenou podporu pro organizace producentů, příspěvek k účinnému systému řízení zemědělských krizí a rizik. Komise musí dohlížet na uplatňování, aby předešla jakémukoli narušení. Tato koncepce nebude renacionalizovat SZP. Místo ohrožených všeobecných podmínek, které nikde nefungují perfektně, je zapotřebí pružnějšího systému. Je zapotřebí poznamenat, že tato koncepce není zcela nová. O stejné zásady se opírá návrh Komise ohledně reformy organizace společného trhu s banány a částečně podobný systém je navržen v případě reformy odvětví vína.

Je třeba usnadnit i řízení programů rozvoje venkova. Aby byla splněna očekávání spotřebitelů a daňových poplatníků, musí být nepřetržitě posilovány normy a pravidla Společenství o kvalitě, bezpečnosti potravin, životním prostředí a dobrém zacházení se zvířaty.

Dalším důležitým krokem musí být zvýšení pružnosti v případě pravidel státní podpory. Jasně definovaná, dostatečně široká nabídka blokových výjimek a značné zvýšení úrovně „de minimis“ by stanovila nezbytnou pružnost nových členských států bez ohrožení pravidel hospodářské soutěže.

Komise tvrdí, že pravidla oddělených přímých plateb jsou nutná pro splnění závazků EU vůči WTO ohledně vnitřní podpory. Partneři WTO při jednání, zejména USA mají zájem na zachování své úrovně vnitřní podpory a na dalším omezování ochrany trhu. EU by s tímto úsilím mohla souhlasit, pokud by partneři při jednání rovněž souhlasili s tím, že bude oddělena pouze určitá část přímých plateb EU, a v důsledku toho se tato část stane součástí „green box“.

Je důležité, aby budoucí reformy SZP byly motivovány záměrem splnit potřeby zemědělství a venkovského obyvatelstva členských států a zajistit udržitelnost, úsilím o zjednodušení a omezení administrativních břemen a nutností vytvořit výrobní systém, který bude plně v souladu s očekáváním spotřebitelů v daném rozpočtovém rámci.

Závěrečné připomínky zpravodaje

Zpravodaj by chtěl vyjádřit poděkování za vstupní informace a pomoc při přípravě této zprávy kolegům z Evropského parlamentu, Maďarskému ústavu pro výzkum zemědělské ekonomiky, ministerstvům zemědělství a parlamentním výborům pro zemědělství v České republice, v Estonské republice, v Kyperské republice, v Lotyšské republice, v Litevské republice, v Maďarské republice, v Republice Malta, v Polské republice, v Republice Slovinsko a ve Slovenské republice.

POSTUP

Název	Začlenění nových členských států do SZP
Číslo postupu	2006/2042(INI)
Příslušný výbor Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení	AGRI 16. 2. 2007
Zpravodaj Datum jmenování	Csaba Sándor Tabajdi 23. 11. 2005
Projednání ve výboru	12. 7. 2006	3. 10. 2006		19. 12. 2006		27. 2.2 007
Datum přijetí	27. 2. 2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:		31 1 3
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Vincenzo Aita, Peter Baco, Sergio Berlato, Thijs Berman, Niels Busk, Luis Manuel Capoulas Santos, Giuseppe Castiglione, Dumitru Gheorghe Mircea Coşea, Gintaras Didžiokas, Michl Ebner, Carmen Fraga Estévez, Ioannis Gklavakis, Lutz Goepel, Esther Herranz García, Elisabeth Jeggle, Tchetin Kazak, Atilla Béla Ladislau Kelemen, Heinz Kindermann, Diamanto Manolakou, Véronique Mathieu, Mairead McGuinness, María Isabel Salinas García, Willem Schuth, Czesław Adam Siekierski, Csaba Sándor Tabajdi, Marc Tarabella, Witold Tomczak, Donato Tommaso Veraldi, Bernard Piotr Wojciechowski
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování	Bernadette Bourzai, Béla Glattfelder, Gábor Harangozó, Wiesław Stefan Kuc, Astrid Lulling, Albert Jan Maat
Datum předložení	1. 3. 2007
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)	...