ZPRÁVA o dopadu a důsledcích vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu

10. 5. 2007 - (2006/2275(INI))

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
Zpravodajka: Bernadette Vergnaud

Errata/Addenda

• ERR01 (PDF - 114 KB)
• ERR01 (DOC - 43 KB)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o dopadu a důsledcích vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu

(2006/2275(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na články 16, 49, 50, na čl. 95 odst. 1 a na článek 152 Smlouvy o ES;

–   s ohledem na článek 35 Listiny základních práv Evropské unie;

     s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropských společenství ze dne 28. dubna 1998 ve věci C-120/95, Decker/Nemocenská pokladna soukromých zaměstnanců[1] a C-158/96, Kohll/Unie nemocenských pokladen[2], ze dne 12. července 2001 ve věci C-157/99, Geraets-Smits a Peerbooms[3] a C-368/98, Vanbraekel a další[4] ze dne 25. února 2003 ve věci C-326/00, IKA[5], ze dne 13. května 2003 ve věci C-385/99, Müller-Fauré a Van Riet[6], dne 23. října 2003 ve věci C.56/01, Inizan[7], ze dne 18. března 2004 ve věci C-8/02, Leichtle[8], a ze dne 16. května 2005 ve věci C-372/04, Watts[9],

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 týkající se služeb na vnitřním trhu[10], a zejména na čl. 2 odst. 2 písm. f) a body odůvodnění 22 a 23,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. září 2006 pod názvem „konzultace týkající se působení Společenství v oblasti zdravotnických služeb“(SEK(2006)1195/4),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2005 o pohybu pacientů a vývoji zdravotní péče v Evropské unii[11];

–   s ohledem na závěry Rady o společných hodnotách a zásadách ve zdravotních systémech Evropské unie[12],

– s ohledem na čl. 152 odst. 5 Smlouvy, který potvrzuje zásadu subsidiarity v oblasti veřejného zdraví, a s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství[13], na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení[14] a na článek 49 Smlouvy

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6‑0173/2007),

A. vzhledem k tomu, že členské státy odpovídají za organizaci, řízení, poskytování a financování systémů zdravotní péče, které se v jednotlivých členských státech liší;

B.  vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropských společenství vynesl určité množství rozsudků, např. o dostupnosti lékařské péče a o stanovení kritérií pro předchozí povolení náhrady nákladů na lékařsko péči, které pacienty opravňují, aby se svobodně pohybovali při vyhledávání lékařské péče v jiném členské státě;

C. vzhledem k tomu, že ve svých závěrech z 1. a 2. června 2006 Rada přijala prohlášení 25 ministrů zdravotnictví Evropské unie o společných hodnotách a zásadách, na kterých jsou založeny evropské zdravotní systémy[15],

Zásady

1.  domnívá se, že přeshraniční pohyb pacientů a zdravotnických pracovníků se bude v příštích letech zvyšovat, takže pacienti budou mít větší možnost volby, domnívá se, že je třeba zaručit všem evropským občanům bez ohledu na úroveň jejich příjmu a jejich místo pobytu včasný přístup k rovné a dostupné zdravotní péči s ohledem na zásady univerzálnosti, kvality, bezpečnosti, kontinuity, solidarity, což přispívá k sociální a územní soudržnosti Unie a zároveň to zajišťuje finanční udržitelnost vnitrostátních systémů zdravotní péče; domnívá se, že v souladu s těmito zásadami může pohyb pacientů a zdravotnických pracovníků přispět ke zlepšení dostupnosti a kvality zdravotní péče;

2.  konstatuje, že členské státy nepodporují zdravotní péči dostatečným způsobem, a proto jsou práva pacientů omezena;

3.  připomíná, že členské státy, které provedly existující judikaturu Evropského soudního dvora, nezaznamenaly žádné výrazné zvýšení rozpočtu na zdravotní péči v důsledku pohybu pacientů;

4.  bere v úvahu, že členské státy mohou zavést systém udělování předchozího povolení, jakmile se prokáže, že přeshraniční pohyb pacientů má negativní účinek na finanční rovnováhu vnitrostátního rozpočtu ve zdravotnictví; naléhavě žádá členské státy, aby vzaly na vědomí možnost zavést zkušební období, během něhož se nepoužívá předchozí povolení;

5.  zdůrazňuje, že přístup k přeshraniční péči je podmínkou k dosažení volného pohybu občanů ve Společenství a pomáhá zvyšovat zaměstnanost a konkurenceschopnost v členských státech,

6.  zdůrazňuje potřebu odstranit byrokratické překážky spojené jak s využíváním, tak poskytováním přeshraničních zdravotnických služeb,

7.  poukazuje na to, že zahájit fungování přeshraničních zdravotnických služeb, je nezbytné zlepšit elektronický systém identifikace pacientů a žádosti pacientů o úhradu nákladů;

8.  žádá Komisi, aby podněcovala vlády členských států k aktivní podpoře zavedení elektronického zdravotnictví a telemedicíny,

9.  připomíná, že členské státy musí v souladu s ustanoveními Smlouvy zachovat hlavní odpovědnost za poskytování účinní a vysoce kvalitní zdravotní péče svým občanům; zdůrazňuje, že za tímto účelem musí schopny používat vhodné regulační nástroje k řízení vnitrostátních systémů a zdravotnictví a orgánů zdravotnictví, jak na úrovni EU, tak na multilaterální a bilaterální úrovni, a při vykonávání této pravomoci musí vždy dodržovat ustanovení Smluv a zásadu subsidiarity;

10. připomíná, že situace právní nejistoty, v níž se v současnosti nacházejí zdravotnické služby, je neuspokojivá, a že rozhodnutí Evropského soudního dvora v souvislosti s jednotlivými případy nemohou postačovat k formulaci politiky zdravotnických služeb;

11. zdůrazňuje, že na zdravotnické služby se vztahují pravidla Smlouvy, a to jak ustanovení o službách obecného hospodářského zájmu, tak judikatura ESD, a zdůrazňuje, že poskytovatelé zdravotnických služeb jsou plně oprávněni k působení a poskytování služeb v jakémkoliv členském státě, dodržují-li vnitrostátní pravidla a pravidla EU; zdůrazňuje rovněž, že pacienti jsou plně oprávněni k tomu, aby využili zdravotní péče v jakémkoliv členském státě;

12. konstatuje, že zatímco systémy zdravotnictví nespadají do pravomoci Společenství, otázky spojené se systémy zdravotnictví mají přeshraniční povahu, například přístup k léčivům a léčbě, informování pacientů a pohyb pojišťoven a zdravotnických odborníků; konstatuje, že těmito otázkami se Evropská unie musí zabývat;

13. připomíná, že pacienti musí v každém případě mít rovný přístup k odpovídajícímu ošetření co nejblíže k svému bydlišti a ve svém jazyce; má za to, že Směrnice Rady č. 89/105/EHS ze dne 21. prosince 1988[16] o transparentnosti by měla být používána lépe, aby byly léky dodávány na trh rychleji, inovace a bezpečnost léků podporována a aby byl silněji prosazován centralizovaný postup povolování marketingu;

14. zdůrazňuje, že by členský stát měl poskytnout ošetření občanovi jiného členského státu na tomtéž základě, pokud jde o přístup ke zdravotnickým službám, bez ohledu na to, zda se jedná o soukromé nebo veřejné pacienty;

15. zdůrazňuje, že by pacienti měli mít přístup k informacím o tom, který poskytovatel zdravotní péče je držitelem mezinárodní akreditace, a akreditovaní poskytovatelé zdravotnických služeb by měli bez ohledu na to, kde v EU se nacházejí, zajistit, aby byla zdravotní péče spolehlivá, přičemž tato spolehlivost bude hodnocena na základě měřitelných mezinárodních ukazatelů kvality;

16. zastává názor, že jakákoliv inovativní politika v oblasti zdravotnických služeb by měla být v co nejvyšší míře předmětem parlamentní legislativy, a nikoliv ad hoc přístupu založeného na výrocích Evropského soudního dvora;

17. je toho názoru, že při přeshraničním poskytování zdravotní péče není v současnosti zajištěna bezpečnost a práva pacientů a že v souvislosti s mechanismy úhrady nákladů, povinnostmi vnitrostátních úřadů poskytovat informace o předpisech, povinností péče u počáteční i následné léčby a ustanoveními pro řízení rizik u soukromých pacientů panuje právní nejistota;

Výklad pojmů

18. žádá jasnou definici zdravotnických služeb a vyjasnění toho, jaké prvky systému zdravotní péče jsou v této souvislosti relevantní;

19. konstatuje, že zdravotnické služby sledují cíle srovnatelné s jinými sociálními službami obecného zájmu v tom smyslu, že jsou založeny na zásadě solidarity, často jsou zabudovány do vnitrostátních systémů sociální ochrany, zaměřují se na jednotlivé osoby, zajišťují, aby mohli občané využívat svá základní práva a vysokou úroveň sociální ochrany, a posilují sociální a územní soudržnost;

20. je toho názoru, že jakékoli kroky Společenství týkající se zdravotnických služeb by měly být v souladu s kroky Společenství týkajícími se sociálních služeb obecného zájmu;

21. žádá, aby žádné další vyjasňování pojmů používaných v judikatuře Evropského soudního dvora nenarušilo rovnováhu mezi neodvolatelnými právy členských států v oblasti veřejného zdraví a právy jednotlivých pacientů, které dosáhl Evropský soudní dvůr; v této souvislosti připomíná, že pokud jde o pojem „přiměřená lhůta“, uvedl Evropský soudní dvůr jasně, že tato lhůta by měla být stanovena výhradně na základě posouzení léčebné situace každého pacienta a že by při tomto hodnocení neměla hrát žádnou úlohu ekonomická hlediska;

22. požaduje jasnou definici zdravotnických služeb s cílem vyjasnit a jasně vymezit oblast působnosti budoucích právních předpisů v této oblasti;

23. zdůrazňuje, že judikatura Soudního dvora je přímo použitelná a nevyžaduje prováděcí opatření; zdůrazňuje především, že by Komise měla zajistit, aby pro náhradu výdajů za ošetření mimo nemocnici v jiném členském státě nebylo třeba žádné povolení ;

24. zdůrazňuje, že pokud jde o nemocniční služby v jiném členském státě, postup pro udělování povolení musí poskytovat pacientům záruku, která je bude chránit před svévolným rozhodnutím vnitrostátních orgánů; zdůrazňuje, že s cílem usnadnit volný pohyb pacientů, aniž by byly dotčeny plánovací cíle v členských státech a s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora, by měla být nemocniční lékařská péče definována více specificky, pokud jde o léčbu, která může být poskytována pouze v nemocničním zařízení, a o léčbu, která může být poskytována i mimo nemocniční infrastrukturu, například u praktického chirurga nebo v pacientově domově; zdůrazňuje zvláště, že každé odmítnutí udělit povolení musí být otevřené soudnímu přezkumu a kvazisoudním řízením a že pro účely zhodnocení léčebné situace každého pacienta by měl být vyžádán zcela objektivní a nezaujatý posudek nezávislého odborníka;

Pohyb pacientů

25. bere na vědomí velkou rozdílnost pohybu pacientů a různé důvody, kvůli nimž pacienty poslal jejich vnitrostátní zdravotní systém do zahraničí, pohybu pacientů vyhledávajících lékařské ošetření v zahraničí ze své vlastní vůle, turistů, kteří onemocněli, migrujících pracovníků, studentů, důchodců a všech osob pobývajících v jiné zemi Unie, než je jejich země původu, nebo kteří žijí v příhraničních regionech a zdůrazňuje, že tyto rozdíly by se měly brát v úvahu při tvorbě politik;

26. zdůrazňuje, že je žádoucí rozlišovat mezi přeshraničními zdravotními službami, tj. službami, které jsou poskytovány na obou stranách společné hranice mezi dvěma členskými státy s cílem udržet a nabídnout pacientům vysoký standard dostupnosti péče, a mezi mezinárodními zdravotními službami v rámci Evropské unie, které musejí nabízet zdravotní péči pro léčbu zřídka se vyskytujících a vzácných nemocí a/nebo nemocí, jež vyžadují neobvyklé a velmi nákladné technologie (referenční střediska péče), či poskytovat přístup k péči, kterou pacientům jejich členský stát či země trvalého pobytu nemůže v současnosti nabídnout;

27. vyzývá Komisi k poskytování každoročních statistik pohybu pacientů a počtu případů odmítnutí proplacení spolu s důvody takového odmítnutí za každý členský stát;

28. uznává, že politika v oblasti zdravotní péče sice spadá v první řadě do pravomocí členských států, a zdůrazňuje, že je třeba pacientům poskytovat velmi kvalitní zdravotní péči v zemi jejich původu, přesto však vítá iniciativu Komise zahájit postup konzultace o nejvhodnějším způsobu akce na úrovni Společenství s cílem zlepšit přístup pacientů k bezpečnému, velmi kvalitnímu a účinnému rámci pro přeshraniční aspekty zdravotní péče v přijatelné lhůtě a vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na podporu a sledování postupu v této oblasti;

29. poznamenává, že značný počet pacientů z několika členských států nemůže získat nezbytné lékařské ošetření ve vlastní zemi v přiměřeném časovém rámci kvůli čekacím listinám a konstatuje, že tito pacienti jsou proto závislí na lékařském ošetření v cizině;

Zlepšení informovanosti pacientů

30. konstatuje, že pro pacienty je obtížné získat jasné a přesné informace týkající se zdravotní péče, obzvláště pokud jde o přeshraniční zdravotní péči, a komplexnosti všech procedur, které je třeba podstoupit; konstatuje, že tento problém, který není způsoben pouze jazykovou bariérou, může zvyšovat riziko ohrožení bezpečnosti pacienta;

31. má za to, že EU musí sehrát důležitou roli v oblasti zlepšování přístupu pacientů k informacím o dosažitelnosti přeshraniční zdravotní péče;

32. poznamenává, že účinné a transparentní sdílení a výměna informací týkajících se zdravotnictví je zásadním požadavkem pro zajištění konsistence a udržení vysoce kvalitní zdravotní péče při využívání služeb zdravotní péče v různých členských státech,

33. domnívá se, že je důležité poskytnout pacientům právo vybrat si zdravotní péči za hranicemi, pokud jim tato volba umožní přiměřenou léčbu, a že je třeba plně je informovat jak o podmínkách, tak o předchozím povolení nutném pro dostupnost a uplatnění této volby, ale je toho názoru, že by se neměl aktivně podporovat cestovní ruch zaměření na poskytování lékařské péče; domnívá se, že podle judikatury Evropského soudního dvora, jak je uvedeno v této zprávě, by předchozí povolení by mělo být snadno dostupné, mělo by být ihned zpracováno, zhodnoceno na základě objektivních a nestranných kritérií, zamítnutí povolení by vydáno na základě objektivních příčin, které musí být transparentně a řádně odůvodněny, a každé zamítnutí by mělo být odůvodněno s odvoláním na stanovisko nezávislých odborných lékařů;

34. poukazuje na to, že členské státy již mají listiny týkající se práv pacientů;

Úhrada

35. bere na vědomí stávající rozdíly mezi zdravotními systémy v členských státech a komplikované právní rámce, které regulují úhrady; vyzývá ke kodifikaci stávající judikatury v oblasti úhrad za přeshraniční zdravotní péči, aby bylo zajištěno řádné používání judikatury všemi členskými státy a zlepšení informací dostupných pacientům, vnitrostátním systémům nemocenského pojištění a poskytovatelům péče, aniž to bude pro členské státy znamenat další byrokratickou zátěž;

36. žádá členské Komisi, aby podporovala členské státy v používání stávající postupy, pokud jde o úhradu přeshraniční zdravotní péče; je toho názoru, že by v případě nutnosti mělo být možné, aby Komise žalovala členské státy, které tak neučiní;

37. žádá o vytvoření evropského systému doporučení týkajících se úhrad, aby občané mohli srovnávat a zvolit možnost, která je pro ně nejvhodnější;

38. Vyzývá k přezkoumání způsobů aktivní podpory a propagování toho, aby se používání evropskou kartu zdravotního pojištění se standardizovanými elektronickými údaji o pacientovi stalo běžnou praxí, a zjednodušil se tak postupy poskytování zdravotní péče evropským občanům v ´jiných členských státech a zajistila se důvěrnost citlivých lékařských údajů; domnívá se, že držitelé této karty se musí sami rozhodnout o údajích, které budou na kartě uvedeny tak, aby se systému dalo využívat co nejefektivněji; vyzývá k přijetí evropských zdravotních ukazatelů, domnívá se, že kvůli bezpečnosti pacientů je nezbytně nutné podporovat vnitrostátní orgány ve výměně informací o registračních a disciplinárních záležitostech týkajících se poskytovatelů zdravotní péče působících v zahraničí; věří, že je žádoucí rozšířit (systém) evropské karty zdravotního pojištění tak, aby zahrnoval systém mezinárodní výměny údajů o pojištění pacienta;

39. vyzývá členské k zajištění toho,aby poskytovatelé zdravotnických služeb vyvěšovali (způsobem podobným označení kreditních karet v hotelích, restauracích atd.) jasně viditelný symbol znamenající, že v daném členském státě lze přijímat kartu EHIC pacienta v souladu s nařízením Rady (ES) č. 883, vyzývá k vysoké úrovni ochrany osobních údajů pacientů při přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnických služeb tak, aby byla zajištěna důvěrnost citlivých lékařských údajů;

     Pohyb zdravotnických pracovníků

40. připomíná, že směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 týkající se uznávání profesních kvalifikací[17], k jejíž transpozici dosud nedošlo ve všech členských státech, neřeší všechny nedostatky v předpisech na úrovni EU týkajících se volného pohybu zdravotnických pracovníků, zejména pokud jde o celoživotní vzdělávání a poskytování záruk aktuální způsobilosti zdravotních odborníků; zdůrazňuje, že jakákoliv budoucí legislativa v této oblasti by měla výrazně usnadňovat poskytování přeshraničních zdravotnických služeb a usazování poskytovatelů služeb z jiných členských států;

41. konstatuje, že ačkoli v Evropě existuje vzájemné uznávání odborné kvalifikace, přetrvává nedostatečná jednotnost kvality obsahu odborného vzdělávání a způsobů výkonu povolání a/nebo nedostatečné zajištění takové jednotnosti;

42. zdůrazňuje, že článek 35 Charty základních práv Evropské unie uvádí, že Unie musí zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví, a v tomto ohledu poukazuje na to, že kvalita zdravotnických služeb a schopnost zdravotnictví udržet si zaměstnance je podmíněna kvalitou práce a pracovních podmínek zdravotnických pracovníků, včetně dostatečné doby odpočinku a rozvoje kvalifikace; poukazuje na to, že by další opatření, např. kontrola kvality, dozor a využívání nových informačních technologií, měly pacientům zajistit co nejlepší zdravotnickou péči;

43. považuje za velmi důležité, aby poskytovatelé zdravotní péče, kteří jsou v přímém kontaktu s pacienty, dostatečně ovládali jazyk používaný v příslušném hostitelském členském státě;

44. žádá Komisi o vytvoření systému sběru dat a výměny informací mezi různými vnitrostátními orgány ohledně poskytovatelů péče a také vytvoření evropské karty, která bude obsahovat informace o kompetencích zdravotnických pracovníků, a zpřístupnění těchto informací pacientům i vytvoření spolehlivého zdravotnického informačního systému pro poskytovatele služeb včetně povinnosti, aby tyto informace měly k dispozici i vnitrostátní orgány;

45. oceňuje práci iniciativy Health Professionals Crossing Borders jako dobrý příklad těsné mnohostranné spolupráce mezi regulátory zdravotnictví v členských státech;

46. zdůrazňuje potřebu lépe informovat zdravotnické pracovníky o jejich právu na pohyb v rámci EU prostřednictvím stávajících nástrojů vytvořených Komisí, jako je EURES (Evropské služby zaměstnanosti);

47. zdůrazňuje potřebu posílit ochranu pacientů tím, že se bude vyžadovat, aby zdravotničtí pracovníci uzavírali pojištění profesní odpovědnosti;

Odpovědnost

48. trvá na tom, že nelze umožnit nekontrolovaný růst pohybu pacientů, aniž by existovala souběžná a jasná pravidla k regulaci odpovědnosti za poskytování přeshraničních zdravotnických služeb a výsledné potřeby snadné dostupnosti mechanismů odškodnění a spravedlnosti, zejména tehdy, když se různé etapy ošetření uskuteční ve více než jedné zemi;

49. konstatuje, že kombinace současných mezinárodních právních pravidel o jurisdikci a použitelném právu a různých nástrojů Společenství založených na zásadě země původu nepodporuje snadnou dostupnost spravedlnosti, což je v souvislosti se zdravotnickými službami velmi vážné, jelikož tyto služby jsou osobního a individuálního charakteru; navíc je pacient, který usiluje o odškodnění, pravděpodobně zranitelný a sám vede řízení proti instituci či odbornému subjektu;

50. zdůrazňuje proto, že je nezbytné zaručit právní jistotu pacientů a zdravotnických pracovníků, žádá o vyjasnění odpovědnosti v případě, že by došlo k poškození, a o zavedení povinného pojištění odpovědnosti pro všechny zdravotnické pracovníky za přiměřené náklady;

51. zdůrazňuje potřebu posílení ochrany pacientů tím, že se bude vyžadovat od zdravotnických pracovníků, aby uzavírali pojištění profesní odpovědnosti ; konstatuje však, že prostředky této záruky i definice zdravotnického pracovníka budou určovat příslušné úpravy pojištění či jiných finančních záruk v každém členském státě;

52. upřesňuje, že zdravotní péče často vyžaduje následný léčebný postup; žádá o vyjasnění pravidel týkajících se rozdělení odpovědnosti mezi poskytovatele péče v jednotlivých etapách lékařské péče, aby byla zajištěna kontinuita péče; poukazuje na to, že telemedicína a elektronické zdravotnictví se rozvíjejí v takovém měřítku, že je třeba se dohodnout na nových pravidlech v oblasti sociální ochrany, financování a dostupnosti této péče;

53. zdůrazňuje potřebu posílit ochranu pacientů tím, že se bude vyžadovat, aby zdravotničtí pracovníci uzavírali pojištění profesní odpovědnosti;

Spolupráce mezi členskými státy

54. domnívá se, že zvýšená spolupráce mezi zdravotnickými systémy na místní, regionální, mezivládní a evropské úrovni by měla umožnit dosažení odpovídající léčby v jiných členských státech, lepší kvality služeb a že by tak zvýšila důvěru občanů;

55. poukazuje na to, že přeshraniční spolupráce mezi dotčenými subjekty může vést k nalezení vhodných řešení, jak ukazuje příklad euroregionů;

56. očekává, že členské státy budou při nabízení zdravotnických služeb uplatňovat přeshraniční spolupráci, aby byly schopny provozovat své příslušné systémy zdravotnictví hospodárněji;

57. vyzývá Komisi, aby navrhla technické standardy, a vyzývá vlády členských států, aby aktivně podporovaly zavedení interoperabilních informačních systémů umožňujících účinnou výměnu a sdílení informací týkajících se veřejného zdraví mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče v členských státech,

58. podporuje rozvoj sítí referenčních středisek, včetně elektronických referenčních středisek zabývajících se některými vzácnými, specifickými a chronickými onemocněními, a výměny znalostí o osvědčených postupech léčby a o organizaci systémů zdravotní péče mezi různými zeměmi Unie; a proto žádá Komisi o přidělení značných prostředků s cílem optimalizovat nadnárodní administrativní spolupráci;

59. domnívá se že EU může významně přispět ke zlepšení dostupnosti informací určených pacientům o přeshraniční mobilitě mimo jiné prostřednictvím podpory evropských zdravotních ukazatelů;

60. domnívá se, že zdravotní služby budou mít větší prospěch ze vzájemných výměn léčebných metod než z neomezené mobility pacientů;

61. konstatuje, že existuje poptávka po řádně regulovaných, kvalitních zdravotních a farmaceutických přeshraničních službách a po spolupráci a výměně vědeckých a technologických zkušeností mezi vysoce specializovanými lékařskými středisky; zdůrazňuje však, že průzkumy dokazují, že většina lidí by dala přednost kvalitní léčbě v blízkosti svého bydliště; domnívá se, že v zájmu nejvhodnější legislativní reakce by Komise měla před posouzením dopadu pohybu pacientů na systémy zdravotní péče vypracovat vyčerpávající studii o skutečné potřebě mobility pacientů a dále o veřejnosti, které se tato mobilita může týkat;

62. očekává (vzhledem ke stávajícím rozdílům), že členské státy mezi sebou vyřeší problémy jako přístup, kvalitu péče a kontrolu nákladů;

63.  je přesvědčen, že otevřená metoda koordinace je jedním z vhodných nástrojů pro organizaci užší spolupráce mezi členskými státy;

64. přeje si rozvoj dvoustranných nebo mnohostranných dohod mezi členskými státy, regiony a místními orgány a mezi subjekty působícími v oblasti zdravotní péče, což by stimulovalo vytvoření společných hmotných a lidských zdrojů v příhraničních oblastech, a zejména v oblastech s vysokým počtem návštěvníků, jejichž pobyt je krátkodobý, a k a výměně kompetencí a znalostí ;

65. žádá o vytvoření jednotných kontaktních míst v každém členském státě na základě již existujících nástrojů Společenství v souladu se specifickým charakterem uspořádání každého zdravotnického systému, které by zajišťovaly přístup k objektivním a nezávislým informacím pro pacienty, zdravotnické pracovníky, instituce zdravotní péče a příslušné orgány; domnívá se, že zdravotničtí pracovníci mohou pacientům pomáhat při vyhledávání těchto informací;

66. doporučuje Komisi, aby využila veškeré stávající nástroje, jako jsou postupy SOLVIT a řízení pro nesplnění povinnosti, a to s cílem pomoci pacientům, kterým byla odepřena úhrada (u jiné než nemocniční péče) nebo povolení (u nemocniční péče), přestože byly splněny podmínky, které vyžaduje judikatura;

67. podporuje Komisi v dalším shromažďování údajů od členských států a další analýze trendů a výzev v souvislosti s přeshraničním pohybem pacientů a zdravotnických pracovníků;

Závěry

68. domnívá se, že Smlouvy a judikatura Evropského soudního dvora jsou jasné, co se týče práv a povinností pacientů a zdravotnických pracovníků, pokud jde o přeshraniční služby;

69. žádá Komisi o posílení politiky postihů porušení práva EU za účelem zajištění toho, aby všechny členské státy dodržovaly rozsudky Evropského soudního dvora a aby všichni evropští pacienti bez ohledu na zemi původu mohli využívat práva svěřená Smlouvou;

70. vyzývá Komisi, aby Parlamentu a také Radě předložila návrh směrnice o zdravotnických službách, současně s odvětvovou směrnicí o sociálních službách obecného zájmu, a rámcovou směrnici o službách obecného hospodářského zájmu.

71. vyzývá Komisi, aby Parlamentu předložila návrh na opětovné zahrnutí zdravotnických služeb do směrnice 2006/123/ES a návrh na kodifikaci judikatury Evropského soudního dvora o právech evropských pacientů;

72. domnívá se, že nový evropský regulační rámec pro přeshraniční zdravotní péči by měl především v případě nemoci zlepšit přístup k velmi kvalitní zdravotní péči, přispět k bezpečnosti pacientů a rozšířit nabídku pro všechny pacienty v Evropské unii, aniž to povede k nerovnoměrným výsledkům v oblasti zdravotní péče.

o

o        o

73. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

• [1]  Rec. 1998, p. I-1831.
• [2]  Rec. 1998, p. I-1931.
• [3]  Rec. 2001, p. I 5473.
• [4]  Rec. 2003, p. I-5363.
• [5]  Rec. 2003, p. I-1703.
• [6]  Rec. 2003, p. I-4509.
• [7]  Rec. 2003, p. I-12403.
• [8]  Sbírka.2004, s. I-2641.
• [9]  Sbírka 2006, s. I-4325.
• [10]  Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.
• [11]  Úř. věst. C 124 E, 27.6.2006, s. 543
• [12]  Úř. věst. C 146, 22.6.2006, s. 1.
• [13]  Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2.
• [14]  Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.
• [15]  Úř. věst C 146, 22.6.2006, s. 1.
• [16]  Úř. věst. L 40, 11.2.1989, s. 8.
• [17]  Úř. věst. L255, 30.9.2005, s.22

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

1.  Služby zdravotní a farmaceutické péče byly vyňaty z působnosti směrnice týkající se služeb na vnitřním trhu, a to vzhledem k jejich velmi zvláštní povaze, jelikož nemohou vzhledem ke své povaze být považovány za obvyklé tržní služby.

Evropská komise v reakci na vůli Rady a Parlamentu zabývat se odvětvím zdravotnictví ve zvláštní úvaze zahájila konzultaci s cílem podpořit rámec budoucích iniciativ.

2.  Zdravotnické služby představují jeden ze základních prvků evropského sociálního modelu, jsou součástí hospodářské, sociální a územní soudržnosti Unie a mohou – ale také nemusí – vzbuzovat důvěru občanů.

V takto citlivém odvětví, které se týká nejvzácnějšího statku člověka a zasahuje do jeho každodenní existence s výsostným posláním zachování života, se proto jedná o velmi významný politický úkol.

3.  V souladu se smlouvami a se zásadou subsidiarity spadají tyto služby do pravomoci členských států a působení Unie s cílem regulovat, zabezpečovat různé formy pohybu pacientů a pracovníků – které v současnosti nejsou výrazné, ale jejich význam stoupá – musí probíhat při respektování hodnot a zásad sdílených na evropské úrovni: univerzálnost, bezpečnost, kvalita, solidarita, rovný přístup pro všechny na celém území Společenství.

Přidaná hodnota Unie může být v tomto smyslu zásadní.

4.  Zdravotnické služby jsou podstatným zdrojem vytváření četných kvalifikovaných pracovních míst, a tím se aktivně podílejí na realizaci cílů Lisabonské strategie a představují významný hospodářský a sociální vklad.

5.  Zdravotnické systémy se v jednotlivých zemích velmi liší, ale musí se přizpůsobit a rozvinout tak, aby byla zachována vysoká úroveň kvality a účinnosti.

Rozvoj pohybu pracovníků nesmí vést k nerovnováze lékařské demografie v členských státech. Jako nezbytná se tedy ukazuje regulace na evropské úrovni a zlepšení spolupráce mezi státy s cílem zachovat sociální a územní soudržnost a zaručit rovný přístup ke kvalitní péči v celé Evropě prostřednictvím dobré územní sítě, jak to doslovně uvádí Listina základních práv Unie v článku 35.

6.  Zvýšení pohybu pacientů a zdravotnických pracovníků nesmí vést k zavedení vnitřního trhu zdravotnických služeb, kde by vznikla konkurence v nákladech, což by vedlo k vyrovnání směrem dolů, které by zhoršilo kvalitu péče, neboť by tak vznikl zdravotnický systém o dvou rychlostech, který by přinesl užitek pouze nejlépe zajištěným a nejlépe informovaným pacientům.

7.  V rámci pohybu pacientů je nezbytné, aby měli snadný přístup k jasným a přesným informacím bez byrokratických překážek. Je proto nutná spolupráce mezi jednotlivými příslušnými institucemi a různými pokladnami nemocenského pojištění, která musí zajistit důvěrnost citlivých údajů z chorobopisů. Pacienti musí mít k dispozici evropskou čipovou kartu nemocenského pojištění, platnou v celé Unii.

8.  Vzhledem k všeobecnému stárnutí evropského obyvatelstva a ke zvýšenému nadnárodnímu pohybu osob v důchodu se jeví jako významné předvídat vytvoření odpovídajících struktur s odpovídající péčí spojených s příslušnými sociálními službami.

9.  Pohyb poskytovatelů péče se musí zlepšit a bude zavedena evropská karta obsahující informaci o jejich různé obecné profesní kvalifikaci, aby bylo možné lépe organizovat nadnárodní systémy celoživotního vzdělávání, které se velmi doporučují s cílem sledovat neustálý vývoj technologií a výzkumu.

10.  Je základním úkolem vytvořit právní rámec, který ustanoví odpovědnosti v případě neúspěchu léčby nebo škody způsobené pacientům, zejména v rámci následného léčebného postupu v několika zemích.

Musí být jasně uvedeny podmínky a způsoby kontroly, stejně jako podmínky a způsoby zemí, kde pracovníci působí.

Ti, ať jsou zvýšená rizika jejich povolání jakákoli, musí mít možnost využívat pojištění za přiměřené náklady.

11.  Je také vhodné upřesnit některé pojmy: přiměřenou lhůtu, která se výrazně liší v jednotlivých zemích, nejasné pojmy nemocniční péče a péče mimo nemocnici, pojmy uváděné v rozsudcích Evropského soudního dvora.

Je naléhavé lépe chránit pacienty, zdravotnické pracovníky, systémy nemocenského pojištění a odstranit veškerou právní nejistotu, pokud jde o léčbu, o povolování, o poplatky a o podmínky proplácení.

12.  Ve snaze o racionalizaci nákladů za systémy nemocenského pojištění by bylo účelné zdůraznit politiky prevence na úrovni členských států.

V příhraničních oblastech přispívá vzájemné využití lidských a materiálních zdrojů k inteligentnímu řízení zdravotní péče.

13.  Aby byly optimalizovány podmínky výzkumu o specifických a vzácných onemocněních, bylo by vhodné zevšeobecnit v každé zemi vytvoření referenčního střediska, které by přineslo zlepšení kvality péče.

14.  Soudní dvůr ES ve svých rozsudcích uznal práva pacientů. Přesto přetrvává právní nejistota, pokud jde o některé definice týkající se péče, o reálná práva pacientů, o práva pracovníků, kteří své služby poskytují v různých státech, o podmínky kontrol, které mají být prováděny, o standardech, které mají být uplatňovány na poplatky a náhrady, o odpovědnost v případě poškození způsobeného pacientům, zejména při nadnárodním léčebném postupu.

15.  Proto pouze zákonodárci přísluší – neboť to je jeho úloha – odstranit všechny tyto trvající právní nejistoty tím, že vytvoří legislativní nástroj, který předpokládá problémy vyvolané nárůstem výměn služeb zdravotní péče v rámci Unie, který upřesní veškerá právní ustanovení uplatňovaná v rámci různorodých případů k řešení, který objasní pravidla v oblasti povolování a náhrady a v některých případech označí oblast léčby a sociální oblast.

Tato nezbytná klasifikace však nemá pro pacienty znamenat podnět k „léčebné turistice“.

16.  Tato legislativní iniciativa, která by formulovala koherentní a účinné reakce na požadavky ochrany způsobu života evropských občanů, by byla ve skutečnosti jediným právním a etickým garantem modelu společnosti.

17.  Směrnice o zdravotnických službách spolu s právními předpisy o sociálních službách obecného zájmu spadá do rámcové směrnice o službách obecného hospodářského zájmu, a proto se jeví jako jediný nástroj umožňující Evropské unii přinést přidanou hodnotu, která je nezbytná, aby se obnovila a rozvinula důvěra evropských občanů v oblast, která je samou podstatou jejich života.

STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (26. 3. 2007)

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

k dopadu a důsledkům vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu
(2006/2275(INI))

Navrhovatel: Harald Ettl

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že ve svých závěrech z 1. a 2. června 2006 Rada přijala prohlášení 25 ministrů zdravotnictví Evropské unie o společných hodnotách a zásadách, na kterých jsou založeny evropské zdravotní systémy[1],

1.  zdůrazňuje, že zdravotnické služby tvoří důležitou součást evropského sociálního modelu a významně přispívají k sociální a územní soudržnosti, a poukazuje na to, že i nadále musí být zajištěny základní hodnoty, kterými jsou rovný přístup, univerzálnost, rovné zacházení a solidarita, jakož i dostupnost a finanční udržitelnost;

2.  znovu opakuje, že přístup ke zdravotní péči je základním právem, které uznává článek 35 Charty základních práv Evropské unie, a že systémy zdravotnictví v celé Evropské unii mají provozní zásady týkající se kvality a bezpečnosti péče založené na důkazech a etice, účasti pacientů, odškodňování, soukromí a důvěrnosti; proto se domnívá, že zajištění rovného přístupu všech k vyvážené a vhodné zdravotní péči je pro veřejné orgány klíčovým úkolem;  

3.  konstatuje, že zatímco systémy zdravotnictví nespadají do pravomoci Společenství, otázky spojené se systémy zdravotnictví mají přeshraniční povahu, například přístup k léčivům a léčbě, informování pacientů a pohyb pojišťoven a zdravotnických odborníků; konstatuje, že těmito otázkami se Evropská unie musí zabývat;

4.  očekává, že členské státy budou při nabízení zdravotnických služeb uplatňovat přeshraniční spolupráci, aby byly schopny provozovat své příslušné systémy zdravotnictví hospodárněji;

5.  zdůrazňuje, že dostupnost přeshraniční péče je podmínkou pro volný pohyb občanů uvnitř Společenství a přispívá ke zvýšení zaměstnanosti a konkurenceschopnosti členských států;

6.  vítá vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách vzhledem k tomu, že přeshraniční zdravotní péči upravují stávající právní předpisy a že zdravotní a sociální služby mají zvláštní poslání, a měly by tedy být uznány dalšími právními předpisy na evropské úrovni;

7.  je toho názoru, že rámec Společenství, který má zajistit dostupnost bezpečných, vysoce kvalitních a účinných zdravotnických služeb, musí být v souladu s rozsudky, které vydal Soudní dvůr Evropských společenství, musí však také řádně přihlížet k prioritě zachování a zajištění všeobecného neomezeného přístupu ke službám veřejného zdravotnictví;

8.  zdůrazňuje, že mobilita pacientů přispívá ke zlepšení dostupnosti a zvýšení kvality zdravotní péče;

9.  zdůrazňuje potřebu zmenšit administrativní náročnost spojenou s přeshraničním čerpáním i poskytováním zdravotních služeb;

10. konstatuje, že průkazná a rychlá identifikace pacienta a jeho práv a nároků v rámci jeho systému sociálního zabezpečení je základní podmínkou zmenšení administrativní náročnosti při přeshraničním využívání zdravotních služeb;

11. vyzývá Evropskou komisi k urychlení prací na vytvoření standardu a vlády členských zemí k aktivní podpoře zavádění evropské zdravotní smart karty, která by byla nástrojem k identifikaci pacienta a jeho práv a nároků v rámci jeho systému sociálního zabezpečení;

12. konstatuje, že efektivní sdílení a výměna zdravotních informací jsou nezbytnou podmínkou pro zajištění návaznosti a udržení vysoké kvality zdravotní péče v případě využívání zdravotní péče v různých členských státech;

13. vyzývá Evropskou komisi k vytvoření technických standardů a vlády členských zemí k aktivní podpoře zavádění interoperabilních informačních systémů umožňujících efektivní výměnu a sdílení zdravotních informací mezi poskytovateli zdravotní péče v jednotlivých členských státech;

14. zdůrazňuje, že článek 35 Charty základních práv Evropské unie uvádí, že Unie musí zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví, a v tomto ohledu poukazuje na to, že kvalita zdravotnických služeb a schopnost zdravotnictví udržet si zaměstnance je podmíněna kvalitou práce a pracovních podmínek zdravotnických pracovníků, včetně dostatečné doby odpočinku a rozvoje kvalifikace; poukazuje na to, že by další opatření, např. kontrola kvality, dozor a využívání nových informačních technologií, měly pacientům zajistit co nejlepší zdravotnickou péči;

15. obhajuje používání komplexních hodnotících postupů pro zdravotní politiku na vnitrostátní a evropské úrovni a požaduje posílení alternativního, preventivního a sociálního lékařství, aby bylo možno lépe bojovat s příčinami nemocí a lépe je evidovat a současně zohlednit sociální prostředí;

16. zastává názor, že vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách, jehož účelem má být vymezení zdravotnických služeb jako zboží, které má pro Evropskou unii vysokou hodnotu, vyžaduje další opatření, např. lepší vytváření sítí a lepší koordinaci referenčních středisek; zdůrazňuje, že spolupráce mezi členskými státy v rámci referenčních středisek může zajistit výměnu vysoce kvalitních odborných zkušeností, a tím evropskou přidanou hodnotu, což přinese výhody pacientům se zvláštními potřebami;

17. zdůrazňuje, že ke zdravotnickým službám by se nemělo přistupovat stejně jako k ostatním službám, protože se vyznačují asymetrií informací mezi pacienty a poskytovateli péče, vysokým stupněm financování ze strany veřejného sektoru, poptávkou, kterou vyvolává poskytovatel, a účinky zdravotního pojištění na poptávku a poskytování zdravotní péče;

18. znovu zdůrazňuje význam řídící funkce a regulativní odpovědnosti členských států v oblasti zdravotní péče a svobody členských států udržovat nebo zřizovat nástroje, jako je plánování, mechanismy stanovení cen a autorizační systémy pro zajištění univerzálního přístupu k vysoce kvalitní zdravotní péči a kontinuity; domnívá se, že pokud členské státy používají tyto nástroje k ochraně společných hodnot a zásad, na kterých jsou založeny zdravotní systémy členských států, k dosažení cílů obecného zájmu a nápravě stávajících nedokonalostí trhu, mělo by se na ně pohlížet jako na nástroje odůvodněné převažujícím důvodem veřejného zájmu;

19. vyzývá Komisi, aby předložila odvětvovou směrnici o zdravotnických službách při zapojení sociálních partnerů a osob oprávněných rozhodovat, která uzná pravomoc vnitrostátních a regionálních orgánů organizovat, financovat a modernizovat systémy zdravotnictví a vyjasní podmínky, za kterých je odůvodněno opírat se o regulativní nástroje na základě pravidel Smlouvy o ES o volném pohybu, hospodářské soutěži a státní pomoci;

20. poukazuje na skutečnost, že judikatura Evropského soudního dvora ve věci zdravotnických služeb je obsáhlá, zejména pokud jde o úhradu nákladů na léčbu, a že omezené a specializované právní předpisy ES o zdravotnických službách a přeshraniční zdravotní péči by měly vyjasnit okolnosti, za kterých jsou pacienti oprávněni požadovat úhradu lékařské péče v jiném členském státě v rámci systému sociálního zabezpečení členského státu přidružení v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropských společenství a způsobem splňujícím nařízení (ES) č. 883/04 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení[2];

21. poukazuje na současné napětí mezi cíli zdravotní politiky a cíli vnitřního trhu služeb, které zajišťuje, že v případě střetu mají vždy přednost cíle zdravotní politiky z převažujících důvodů veřejného zájmu (např. obecné zdravotní a sociální cíle s ním spojené, zachování finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení atd.);

22. poukazuje na to, že přednostním nástrojem opatření týkajících se zdravotnických služeb by měla být spolupráce mezi členskými státy s nezbytným stupněm koordinace ze strany Komise;

23. vyzývá Komisi, aby přijala nezbytná opatření doprovázející mobilitu pacientů z hlediska práv pacientů, minimálních norem kvality zdravotní péče, odpovědnosti poskytovatelů zdravotní péče a otázek odškodnění a aby iniciovala užší spolupráci mezi zdravotnickými orgány členských států v těchto věcech; je přesvědčen, že otevřená metoda koordinace je jedním z vhodných nástrojů pro organizaci užší spolupráce mezi členskými státy;

24. konstatuje, že zdravotnické služby sledují cíle srovnatelné s jinými sociálními službami obecného zájmu v tom smyslu, že jsou založeny na zásadě solidarity, často jsou zabudovány do vnitrostátních systémů sociální ochrany, zaměřují se na jednotlivé osoby, zajišťují, aby mohli občané využívat svá základní práva a vysokou úroveň sociální ochrany, a posilují sociální a územní soudržnost;

25. konstatuje, že ve skutečnosti je obtížné stanovit jasnou hranici mezi poskytováním zdravotnických služeb a poskytováním jiných sociálních služeb obecného zájmu, protože poskytovatelé zdravotní péče jsou často zapojeni i do poskytování čistě sociálních služeb; konstatuje rovněž, že by bylo třeba v rámci zdravotnických služeb zabývat se celým odvětvím nemocniční péče a rehabilitace včetně ambulantní péče a péče, kterou poskytují odborní zdravotničtí pracovníci, zdravotníci a zdravotní sestry;

26. je toho názoru, že jakékoli kroky Společenství týkající se zdravotnických služeb by měly být v souladu s kroky Společenství týkajícími se sociálních služeb obecného zájmu;

27. poukazuje na to, že ustanovení budoucí směrnice o zdravotnických službách musí být v souladu s ustanoveními Společenství pro systémy sociálního zabezpečení, usazování poskytovatelů služeb (při uplatnění stejných sociálních norem, norem pracovního práva a norem jakosti), mobilitu (pacientů) a vzájemné uznávání kvalifikací;

28. proto se zasazuje o opatření zajišťující volný pohyb pacientů v systémech zdravotnictví, protože výsledkem jsou kratší čekací doby a lepší přístup k odborným lékařům;

29. očekává (vzhledem ke stávajícím rozdílům), že členské státy mezi sebou vyřeší problémy jako přístup, kvalitu péče a kontrolu nákladů;

30. zastává názor, že podle budoucí směrnice o zdravotnických službách, zahrnující výslovné uznání zásad subsidiarity a obecného zájmu, které již přijal Soudní dvůr, by měly v zásadě platit právní předpisy toho členského státu, v němž je služba poskytována, a zdůrazňuje, že musí být i nadále plně zachována pravomoc členských států vytvářet a financovat vnitrostátní systémy zdravotnictví a sledovat účinnost a že právní předpisy Společenství musí zajistit, aby nebyla finanční rovnováha sociálních systémů narušena zvýšenou mobilitou pacientů;

31. domnívá se, že v zájmu rychlé reakce na potřeby Evropanů, kteří cestují proto, aby našli vysoce kvalitní zdravotnické služby, by se mělo upřednostnit větší zapojení regionálních zdravotnických systémů, které jsou pravděpodobně vhodnější pro nalezení přiměřených a z regionů vycházejících řešení potřeb obyvatel, a pozornost by se měla zaměřit zejména na zkušenosti a osvědčené postupy, které byly získány v příhraničních regionech a euroregionech;

32. očekává, že Komise pozmění nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení tak, aby je sladila se zásadami, které stanovil Soudní dvůr ve věci mobility pacientů;

33. poukazuje na to, že přeshraniční spolupráce mezi dotčenými subjekty může vést k nalezení vhodných řešení, jak ukazuje příklad euroregionů;

34. poukazuje na to, že zvýšení mobility pacientů vyžaduje sladění pravidel týkajících se odpovědnosti v případě poškození způsobeného léčbou a že by mělo být možné vymáhat odškodnění ve všech členských státech u příslušných vnitrostátních soudů nebo orgánů;

35. je toho názoru, že podle příslušných právních nástrojů by předběžné úřední povolení mělo vycházet ze snadno dosažitelných procesních pravidel a mělo by dotčenému pacientovi zaručit, že žádost bude vyřízena okamžitě a posouzena na základě objektivních a neutrálních lékařských kritérií se souhlasem daného pacienta.

36. konstatuje, že pro zahraničního pacienta závisí bezpečná a vysoce kvalitní zdravotní péče na přístupnosti a dostupnosti zdravotních a administrativních údajů pacienta a že tyto údaje jsou často drženy v zemi trvalého bydliště pacient; že je proto nutno usnadnit a přiměřeně a bezpečně zaručit přeshraniční přístup k příslušným údajům pacientů (při zvážení ochrany osobních údajů) a že to vyžaduje nejen vytvoření evropských standardů, ale i právních opatření upravujících přenos digitalizovaných zdravotních údajů mezi členskými státy;

37. konstatuje, že ačkoli v Evropě existuje vzájemné uznávání odborné kvalifikace, přetrvává nedostatečná jednotnost kvality obsahu odborného vzdělávání a způsobů výkonu povolání a/nebo nedostatečné zajištění takové jednotnosti;

38. konstatuje, že velké rozdíly v názvech, předepisování, distribuci, cenách a úhradách nákladů léčiv mezi členskými státy jsou praktickou překážkou mobility pacienta a že je to také oblast, ve které bude z hlediska bezpečné a vysoce kvalitní přeshraniční péče nutná standardizace a transparentnost.

POSTUP

Název	Dopad a důsledky vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu
Číslo postupu	2006/2275(INI)
Příslušný výbor	IMCO
Výbor, který vypracoval stanovisko Datum oznámení na zasedání	EMPL 29.11.2006
Užší spolupráce – datum oznámení na zasedání
Navrhovatel Datum jmenování	Harald Ettl 22.11.2006
Předchozí navrhovatel
Projednání ve výboru	24.1.2007		28.2.2007	20.3.2007
Datum přijetí	21.3.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	34 4 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Jan Andersson, Roselyne Bachelot-Narquin, Edit Bauer, Jean-Luc Bennahmias, Emine Bozkurt, Iles Braghetto, Milan Cabrnoch, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Luigi Cocilovo, Proinsias De Rossa, Harald Ettl, Richard Falbr, Ilda Figueiredo, Joel Hasse Ferreira, Stephen Hughes, Karin Jöns, Jan Jerzy Kułakowski, Jean Lambert, Thomas Mann, Jiří Maštálka, Ana Mato Adrover, Maria Matsouka, Ria Oomen-Ruijten, Csaba Őry, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Pier Antonio Panzeri, Jacek Protasiewicz, Elisabeth Schroedter, José Albino Silva Peneda, Kathy Sinnott, Jean Spautz, Gabriele Stauner, Anne Van Lancker, Gabriele Zimmer
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Dimitrios Papadimoulis, Patrizia Toia
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)	...

• [1]  Úř. věst C 146, 22.6.2006, s. 1.
• [2]  Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.

STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (23. 3. 2007)

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

o dopadu a důsledcích vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu
(2006/2275(INI))

Navrhovatel: Jules Maaten

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje, že systémy zdravotní péče členských států jsou základní součástí evropské sociální infrastruktury[1]; připomíná, že zdravotní péče byla vyjmuta z působnosti směrnice o službách, protože se liší od ostatních služeb a vyžaduje zvláštní záruky pro zajištění přístupu všech občanů k velmi kvalitní zdravotní péči, a protože zahrnuje politická rozhodnutí na evropské, vnitrostátní nebo regionální úrovni;

2.  zdůrazňuje, že se Evropa vyznačuje zpřístupněním velmi kvalitní zdravotní péče všem občanům nezávisle na osobních okolnostech, a ačkoli přístup k přeshraniční zdravotní péči a volný pohyb pacientů a zdravotnických pracovníků mohou přispět ke zlepšení výsledků v oblasti zdraví, mělo by se vycházet z toho, že se všem pacientům dostane náležité péče v jejich vlastní zemi a že pohyb pacientů nesmí v žádném případě ohrozit bezpečnost zdravotní péče;

3.  domnívá se, že právo na proplacení nákladů na léčbu neakutních nemocí v jiném členském státě by mělo být zaručeno tehdy, pokud v pacientově vlastní zemi existují dlouhé seznamy čekatelů nebo pokud je kvalita léčby nižší než v jiných členských státech, přičemž proplácení nákladů bude podřízeno vzájemné dohodě mezi dotčenými státy; zastává rovněž názor, že je nepřípustné vyvíjet na pacienty nátlak, aby podstupovali levnější léčbu v jiné zemi;

4.  uznává, že politika v oblasti zdravotní péče sice spadá v první řadě do pravomocí členských států, a zdůrazňuje, že je třeba pacientům poskytovat velmi kvalitní zdravotní péči v zemi jejich původu, přesto však vítá iniciativu Komise zahájit postup konzultace o nejvhodnějším způsobu akce na úrovni Společenství s cílem zlepšit přístup pacientů k bezpečnému, velmi kvalitnímu a účinnému rámci pro přeshraniční aspekty zdravotní péče v přijatelné lhůtě a vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní návrhy na podporu a sledování postupu v této oblasti;

5.  konstatuje, že členské státy nepodporují zdravotní péči dostatečným způsobem, a proto jsou práva pacientů omezena;

6.  plně respektuje závěry Rady o obecnosti, solidaritě a spravedlnosti jako základních hodnotách podpírajících evropské systémy zdravotní péče a omezená ustanovení článku 152 Smlouvy o ES, avšak zdůrazňuje, že se Evropský soudní dvůr ve svých rozsudcích zabývá problémy, které souvisejí s právem pacientů na vyhledání léčby v zahraničí a za určitých okolností na následné proplacení nákladů ze svého národního sytému zdravotního pojištění;

7.  uznává, že pro zdravotní služby mohou z otevřenějších hranic plynout výhody; zdůrazňuje, že se léčebné metody a úmrtnost pacientů mezi členskými státy značně liší; domnívá se, že zdravotní služby budou mít větší prospěch ze vzájemných výměn léčebných metod než z neomezené mobility pacientů;

8.  konstatuje, že existuje poptávka po řádně regulovaných, kvalitních zdravotních a farmaceutických přeshraničních službách a po spolupráci a výměně vědeckých a technologických zkušeností mezi vysoce specializovanými lékařskými středisky; zdůrazňuje však, že průzkumy dokazují, že většina lidí by dala přednost kvalitní léčbě v blízkosti svého bydliště; domnívá se, že v zájmu nejvhodnější legislativní reakce by Komise měla před posouzením dopadu pohybu pacientů na systémy zdravotní péče vypracovat vyčerpávající studii o skutečné potřebě mobility pacientů a dále o veřejnosti, které se tato mobilita může týkat;

9.  zdůrazňuje, že je žádoucí rozlišovat mezi přeshraničními zdravotními službami, tj. službami, které jsou poskytovány na obou stranách společné hranice mezi dvěma členskými státy s cílem udržet a nabídnout pacientům vysoký standard dostupnosti péče, a mezi mezinárodními zdravotními službami v rámci Evropské unie, které musejí nabízet zdravotní péči pro léčbu zřídka se vyskytujících a vzácných nemocí a/nebo nemocí, jež vyžadují neobvyklé a velmi nákladné technologie (referenční střediska péče), či poskytovat přístup k péči, kterou pacientům jejich členský stát či země trvalého pobytu nemůže v současnosti nabídnout;

10. upozorňuje, že nařízení (ES) č. 1408/71 a nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací neřeší všechny stávající nedostatky v předpisech na úrovni EU ani nezajišťují současnou kompetenci pracovníků v regulovaném zdravotnictví; je toho názoru, že při přeshraničním poskytování zdravotní péče není v současnosti zajištěna bezpečnost a práva pacientů a že v souvislosti s mechanismy úhrady nákladů, povinnostmi vnitrostátních úřadů poskytovat informace o předpisech, povinností péče u počáteční i následné léčby a ustanoveními pro řízení rizik u soukromých pacientů panuje právní nejistota;

11. upozorňuje na skutečnost, že chybí ustanovení zajišťující pacientům a vnitrostátním orgánům přístup k informacím o poskytování přeshraniční zdravotní péče, akreditovaných zdravotnických pracovnících a lékařské péči;

12. domnívá se že EU může významně přispět ke zlepšení dostupnosti informací určených pacientům o přeshraniční mobilitě mimo jiné prostřednictvím podpory evropských zdravotních ukazatelů;

13. zdůrazňuje, že v současné době evropská zdravotní karta stále neumožňuje, aby si pracovníci v oblasti zdravotní péče předávali informace o pacientech;

14. domnívá se, že v souvislosti se zvýšenou profesní mobilitou v Evropě je nezbytné do evropského právního rámce zahrnout povinnost vnitrostátních orgánů předávat si registrační a disciplinární informace o pracovnících v oblasti zdravotní péče, pokud je bezpečnost pacientů vystavena riziku;

15. domnívá se, že zavedení legislativního rámce na úrovni Společenství je nejlepším způsobem, jak zajistit právní jistotu pacientům, vnitrostátním systémům zdravotní péče i soukromým poskytovatelům zdravotní péče; takový rámec by měl zajistit soulad se základními zásadami obecnosti, solidarity, rovného přístupu, kvality, bezpečnosti a stálosti; měl by rovněž zaručit, aby si členské státy uchovaly své systémy pro udělování povolení, které budou v souladu s právními předpisy Společenství v oblasti regulace cen a plánování péče, což jim umožní uspořádání a financování těchto systémů zdravotní péče;

16. domnívá se, že nový evropský regulační rámec pro přeshraniční zdravotní péči by měl především v případě nemoci zlepšit přístup k velmi kvalitní zdravotní péči, přispět k bezpečnosti pacientů a rozšířit nabídku pro všechny pacienty v Evropské unii, aniž to povede k nerovnoměrným výsledkům v oblasti zdravotní péče.

POSTUP

Název	Dopad a důsledky vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu
Číslo postupu	2006/2275(INI)
Příslušný výbor	IMCO
Výbor, který vypracoval stanovisko Datum oznámení na zasedání	ENVI 29.11.2006
Užší spolupráce – datum oznámení na zasedání
Navrhovatel Datum jmenování	Jules Maaten 28.11.2006
Předchozí navrhovatel
Projednání ve výboru	22.1.2007		28.2.2007	21.3.2007
Datum přijetí	21.3.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	41 0 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Adamos Adamou, Georgs Andrejevs, Liam Aylward, Pilar Ayuso, Johannes Blokland, John Bowis, Frieda Brepoels, Dorette Corbey, Chris Davies, Avril Doyle, Mojca Drčar Murko, Matthias Groote, Françoise Grossetête, Satu Hassi, Gyula Hegyi, Caroline Jackson, Dan Jørgensen, Eija-Riitta Korhola, Aldis Kušķis, Peter Liese, Jules Maaten, Linda McAvan, Marios Matsakis, Alexandru-Ioan Morţun, Riitta Myller, Miroslav Ouzký, Antonyia Parvanova, Frédérique Ries, Guido Sacconi, Richard Seeber, Bogusław Sonik, María Sornosa Martínez, Antonios Trakatellis, Evangelia Tzampazi, Thomas Ulmer, Glenis Willmott
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Alfonso Andria, Kader Arif, Giovanni Berlinguer, Alojz Peterle
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Radu Podgorean
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)

• [1]  Prohlášení ministrů zdravotnictví EU o společných hodnotách a zásadách – Lucemburk, 1.–2. června 2006.

POSTUP

Název

Dopad a důsledcích vyjmutí zdravotnických služeb z působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu

Číslo postupu

2006/2275(INI)

Příslušný výbor Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení

IMCO 29.11.2006

Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko Datum oznámení na zasedání

EMPL 29.11.2006

ENVI 29.11.2006

Zpravodajka Datum jmenování

Bernadette Vergnaud 22.11.2006

Projednání ve výboru

19.12.2006

24.1.2007

1.3.2007

21.3.2007

12.4.2007

23.4.2007

7.5.2007

Datum přijetí

8.5.2007

Výsledek závěrečného hlasování

+ - 0

20 18 2

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Adam Bielan, Daniela Buruiană-Aprodu, Charlotte Cederschiöld, Mia De Vits, Rosa Díez González, Janelly Fourtou, Evelyne Gebhardt, Malcolm Harbour, Pierre Jonckheer, Lasse Lehtinen, Toine Manders, Arlene McCarthy, Bill Newton Dunn, Béatrice Patrie, Zita Pleštinská, Guido Podestà, Zuzana Roithová, Luisa Fernanda Rudi Ubeda, Heide Rühle, Leopold Józef Rutowicz, Christel Schaldemose, Andreas Schwab, Alexander Stubb, Eva-Britt Svensson, Marianne Thyssen, Jacques Toubon, Bernadette Vergnaud, Barbara Weiler

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Šarūnas Birutis, André Brie, Wolfgang Bulfon, Ieke van den Burg, Joel Hasse Ferreira, Konstantinos Hatzidakis, Filip Kaczmarek, Othmar Karas, Manuel Medina Ortega, Pier Antonio Panzeri, Søren Bo Søndergaard, Marc Tarabella, Anja Weisgerber

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Philip Bushill-Matthews, Marian Harkin, Mieczysław Edmund Janowski, Alexander Radwan, Herbert Reul, Horia-Victor Toma, Anne Van Lancker

Datum předložení

10.5.2007

Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)