ZPRÁVA o důvěře spotřebitelů v digitálním prostředí

    16. 5. 2007 - (2006/2048(INI))

    Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
    Zpravodajka: Zuzana Roithová

    Postup : 2006/2048(INI)
    Průběh na zasedání
    Stadia projednávání dokumentu :  
    A6-0191/2007

    NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

    o důvěře spotřebitelů v digitálním prostředí

    (2006/2048(INI))

    Evropský parlament,

    –   s ohledem na Zelenou knihu Komise o přezkumu spotřebitelského acquis (KOM(2006)0744) a Kompendium spotřebitelského práva ES – srovnávací analýza[1],

    –   s ohledem na veřejné slyšení (a na něm předložené expertní studie) o důvěře spotřebitelů v digitálním prostředí, které se konalo v Evropském parlamentu dne 24. ledna 2007,

    –   s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, zejména její články 95 a 153,

    –   s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o evropském smluvním právu a přezkumu acquis: cesta vpřed[2] a usnesení ze dne 7. září 2006 k evropskému smluvnímu právu[3],

    –   s ohledem na nyní platné právní akty ES upravující oblast ochrany spotřebitelů, elektronického obchodu a rozvoje informační společnosti,

    –   s ohledem na chartu německého předsednictví o suverenitě spotřebitelů v digitálním prostředí,

    –   s ohledem na sdělení Komise o elektronických komunikacích: boj proti nevyžádanému spamu v podobě obchodních sdělení a špionážnímu („spyware“) a škodlivému softwaru („malicious software“) (KOM(2006)0688),

    –   s ohledem na sdělení Komise o přezkumu předpisového rámce EU pro sítě a služby elektronických komunikací (KOM(2006)0334,

    –   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

    –   s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A6-0191/2007),

    A. vzhledem k tomu, že digitální technologie je součástí každodenního života, odvětví informačních a komunikačních technologií hraje důležitou roli při poskytování platforem, zařízení, softwaru, informačních služeb, komunikace, zábavy a kultury, hranice mezi zbožím a službami se začíná stírat, různé formy informačních a komunikačních technologií konvergují, způsoby nákupu se diverzifikují a spotřebitelé stále více pro výrobky vytvářejí obsah nebo přidanou hodnotu; mimo to vzhledem k tomu, že v této složité nové struktuře je stále obtížnější určit, kdo poskytuje určitou část služby, a porozumět vlivu určitých technologií a nových obchodních modelů;

    B.   vzhledem k tomu, že důvěra evropských spotřebitelů a podnikatelů v digitální prostředí je nízká a v některých aspektech elektronického obchodu Evropa pokulhává za USA i Asií,

    C.  vzhledem k tomu, že nehledě na potenciál digitální komunikace, elektronický obchod se zbožím, službami a obsahem přeshraničně využívá pouze 6 % spotřebitelů, ačkoli toto číslo stoupá,

    D.  vzhledem k tomu, že přes potenciál alternativního řešení sporů používají systémy alternativního řešení sporů pravidelně jen 3 % maloobchodníků a 41 % maloobchodníků neví o možnostech používat tyto nástroje,

    E.   vzhledem k tomu, že by rozvoj digitálního trhu EU také zásadně zvýšil konkurenceschopnost EU v globálním obchodu,

    F.   vzhledem k tomu, že neutralita sítí zasluhuje důkladné prošetření a podrobný dohled na evropské úrovni, aby mohl být uvolněn a plně využit její potenciál rozšířit možnost výběru ze strany spotřebitelů a umožnit rovný přístup na vnitřní trh i novým podnikům,

    G.  vzhledem k tomu, že fragmentace části elektronického trhu v rámci EU ohrožuje práva stanovená v acquis communautaire,

    H.  vzhledem k tomu, že digitální propast je sociální a geografické povahy, a vzhledem k tomu, že subjekty, které zaostávají za digitálním rozvojem, se mnohdy nacházejí ve znevýhodněných a venkovských oblastech,

    I.    vzhledem k tomu, že evropští spotřebitelé a podnikatelé mívají nižší právní jistotu pro přeshraniční elektronické obchody v rámci EU oproti transakcím vnitrostátním či vně EU,

    J.    vzhledem k tomu, že se na jedinou elektronickou transakci vztahuje více právních předpisů s odlišnými požadavky, což ani podnikatelům, ani spotřebitelům nedává jednoznačná a snadno vymahatelná pravidla,

    K. vzhledem k tomu, že budoucnost informační společnosti do velké míry závisí na zajištění přiměřené ochrany osobních údajů, ale i vysoké úrovně zabezpečení v elektronickém prostředí,

    1.  vyzývá Komisi, aby podporovala vhodný rámec rozvoje elektronického obchodování, který zkvalitní současnou nízkou důvěru spotřebitelů, vytvoří příznivější podnikatelské prostředí, zkvalitní legislativu, posílí práva spotřebitelů a postavení malých podnikatelů na trzích a zamezí fragmentaci vnitřního trhu v digitálním prostředí; v tomto ohledu vítá sdělení Komise o strategii spotřebitelské politiky EU 2007–2013: Posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit (KOM(2007)0099);

    2.  vyzývá Komisi, aby se kromě snahy o zkvalitnění spotřebitelské legislativy zaměřila na rozvoj vhodných pravidel pro přeshraniční elektronické obchodování ve formě standardů, které by dobrovolně dodržovali držitelé Evropské značky důvěry pro přeshraniční elektronický obchod;

    3.  vyzývá Komisi, aby navrhla strategii k prohloubení důvěry spotřebitelů v celém digitálním prostředí, která bude vycházet ze zkušeností nabytých v rámci iniciativy eConfidence[4];

    4.  je přesvědčen, že je třeba bezodkladně v praxi uskutečnit iniciativu pro začlenění občanů do informační společnosti („e-inclusion“); vyzývá proto Komisi, aby naléhala na členské státy, jež jsou signatářskými státy této celoevropské iniciativy, aby za tímto účelem provedly opatření;

    5.  je přesvědčen, že by měla být přijata širší definice spotřebitele, která by lépe odpovídala informační společnosti;

    6.  je přesvědčen, že malí podnikatelé zasluhují zvláštní ochranu za účelem zlepšení jejich postavení na trzích informační společnosti;

    7.  zdůrazňuje, že existují faktory způsobující nedůvěru spotřebitelů v digitálním prostředí, a právě z toho důvodu se domnívá, že je třeba provádět aktivní politiku a podporovat konkrétní mechanismy, které povedou k zvyšování důvěry spotřebitelů v tom směru, že transakce v digitálním prostředí mohou být bezpečně prováděny korektním způsobem;

    8.  vyzývá Komisi, aby v souladu s článkem 18 nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele[5] vyjednala uzavření dohod o spolupráci při ochraně spotřebitele se třetími zeměmi (zejména se členy OECD), což by poskytlo lepší vymahatelnost spotřebitelských práv v digitálním prostředí;

    9.  vítá iniciativu Komise revidovat a aktualizovat spotřebitelský acquis, a zejména výrazné zaměření na elektronický obchod;

    Zvyšování důvěry spotřebitelů v digitálním prostředí

    10. domnívá se, že nová strategie eConfidence by přispěla ke zvýšení důvěry spotřebitelů zejména pokrokem v následujících oblastech:

    - vytvoření grantového programu a využití existujících finančních programů pro projekty cílené na posilování důvěry spotřebitelů v digitálním prostředí, včetně vzdělávacích a informačních kampaní či projektů ověřujících kvalitu on-line služeb v praxi (např. tzv. „mystery shopping“),

    - vytvoření elektronického vzdělávacího modulu cíleného přímo na ochranu spotřebitelů a práva uživatelů v digitálním prostředí v rámci projektu Dolceta (Development of On Line Consumer Education Tool for Adults), který by současně vzal v potaz i specifické zájmy mladých spotřebitelů v digitálním prostředí,

    –   podpora vzdělávacích a informačních projektů cílených na zvýšení informovanosti malých a středních podniků o jejich povinnostech při poskytování zboží, služeb či obsahu přeshraničně v digitálním prostředí,

    –   posílení tradičních nástrojů ochrany spotřebitele pro jejich efektivní využití i v digitálním prostředí, zejména rozšířením zaměření Evropských center spotřebitelů,

    –   odstraňování překážek pro podnikatele působící přeshraničně v digitálním prostředí, např. standardizací evropských pravidel pro přeshraniční elektronickou fakturaci (tzv. e-invoicing),

    –   vytvoření celoevropského fóra odborníků pro výměnu osvědčených národních postupů, které by zároveň předložilo dlouhodobou legislativní a nelegislativní strategii pro zvyšování důvěry spotřebitelů v digitálním prostředí,

    –   provádění dopadových studií ke všem legislativním návrhům v oblasti vnitřního trhu, které posoudí účinek cíleně také na spotřebitele v digitálním prostředí,

    –   koordinace a podpory evropských samoregulačních kodexů, které respektují modely osvědčených postupů a nejdůležitější součásti efektivní samoregulace (včetně vyhodnocování jejich skutečného vlivu na zlepšování postavení spotřebitelů na trhu v digitálním prostředí),

    –   zavedení povinnosti externích auditů pro některé specifické typy elektronických služeb, kde je zvýšený zájem o jejich plné zabezpečení, ochranu osobních údajů a dat (např. internetové bankovnictví) atd.,

    –   podpora povinného používání nejbezpečnějších technologií pro on-line platební transakce,

     vytvoření evropského systému včasného varování, včetně databáze, před podvodnými aktivitami v digitálním prostředí; tato databáze by měla zahrnovat možnost, aby spotřebitelé podvodné chování oznámili prostřednictvím vyplnění jednoduchého on-line formuláře,

     žádá, aby byla zahájena evropská informační kampaň ohledně padělání léčiv prodávaných na internetu, která zdůrazní závažná rizika, jež tato činnost představuje pro veřejné zdraví,

    11. zdůrazňuje význam včasného a účinného provedení směrnice o nekalých obchodních praktikách všemi členskými státy jakožto klíčového nástroje pro zajištění ochrany spotřebitelů v rámci přeshraničních transakcí;

    12. domnívá se rovněž, že by obnovená iniciativa eConfidence měla řešit nejen ochranu spotřebitelů, ale i koordinovaný postup pro celou šíři problematiky digitálního prostředí, včetně analýzy mimotržních faktorů, jako je např. ochrana soukromí, přístup občanů k informačním technologiím („e-inclusion“), bezpečnost internetu atd.;

    13. trvá na tom, že právo obyvatel Evropy na přístup k digitálnímu prostředí je prvořadé, a v tomto ohledu připomíná význam zavedení přiměřených finančních a právních nástrojů k podpoře začlenění občanů do informační společnosti („e-inclusion“), zejména vynucováním a případně rozšířením povinností všeobecných služeb v oblasti elektronických komunikací, jakož i poskytnutím finančních prostředků pro investice do rozvoje digitální komunikační infrastruktury;

    14. je přesvědčen, že budoucí kroky musí být konzultovány se zainteresovanými stranami (zástupci průmyslu, spotřebitelské organizace);

    Kultura elektronického obchodování

    15. vyzývá Komisi, aby iniciovala formulování dobrovolných evropských standardů podporujících snazší přeshraniční elektronický obchod, tj. evropských standardů překlenujících jazykové odlišnosti a rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy, což jsou faktory představující vážnou překážku pro spotřebitele a malé a střední podniky k plnému využití potenciálu vnitřního trhu v digitálním prostředí;

    16. vyzývá Komisi, aby podpořila vznik nepovinných standardizovaných smluv a nepovinných standardizovaných všeobecných obchodních podmínek pro elektronický obchod, jež by zaručily vyvážený vztah s ohledem na to, že ani spotřebitelé, ani podnikatelé nebývají právními a technickými odborníky, jež by ale stranám nicméně ponechaly možnost volného uzavírání smluv založeného na občanskoprávní zásadě svobody uzavírat smlouvy;

    17. vyzývá Komisi, aby nastolila podnikatelům, kteří standardizované smlouvy a standardizované všeobecné obchodní podmínky dobrovolně používají, povinnost zvýraznit ta smluvní ustanovení, která jsou od nich odlišná;

    18. vyzývá Komisi k navržení toho, aby se změnila pravidla pro elektronické komunikace za účelem zlepšení transparentnosti a zveřejňování informací pro koncové uživatele;

    Evropská značka důvěry pro přeshraniční elektronický obchod

    19. vyzývá Komisi, aby iniciovala definování podmínek a loga Evropské značky důvěry garantující vyšší jistoty při přeshraničním elektronickém obchodu a aby v tomto ohledu zajistila obecný právní rámec pro dobrovolné značky důvěry tak, jak k tomu byla vyzvána směrnicí o elektronickém obchodu; v tomto směru doporučuje:

    - nenákladný systém,

    - nekonkurenci současným značkám důvěry či kvality,

    - nesení nákladů jen v případě sporu,

    - samoregulační princip (značka se neuděluje institucionálně, ale obchodník ji používá, doloží-li veřejně, že např. po vymezenou dobu již poskytoval povinně sdělované informace, používal doporučené smlouvy, bezodkladně vyřizoval reklamace, využíval systémy alternativního řešení sporů (ADR) nebo plnil další evropské standardy),

    - sankce za neoprávněné použití;

    20. bere však v potaz následující obtíže spojené se zaváděním účinných systémů značek důvěry:

    –   neochota zainteresovaných subjektů investovat do marketingu a prosazování těchto systémů,

    –   není-li prováděn náležitý dohled, existuje možnost podvodného používání těchto značek;

    21. je přesvědčen, že mezi nejúčinnější způsoby podněcování důvěry spotřebitelů patří:

    –   systémy zaměřené na jednotlivá odvětví, které podporuje a řídí obchodní orgán s podporou ze strany malých a velkých podniků z celého odvětví,

    –   kodexy chování poskytovatelů služeb zaměřené na jednotlivá odvětví, ke kterým vyzývá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu[6] („směrnice o službách“),

    –   nezávislé reference spotřebitelů uvedené na internetových stránkách, jež pomáhají spotřebitelům v rozhodování,

    a vyzývá Komisi, aby v souvislosti s těmito systémy napomáhala výměně osvědčených postupů;

    22. bere v potaz skutečnost, že se směrnice o všeobecných obchodních praktikách zabývá podvodným používáním značek důvěry či jiných značek, ale i falešných referencí spotřebitelů; vyzývá členské státy, aby zajistily, že jsou jejich vnitrostátní centra ochrany spotřebitelů před takovým zneužíváním varována;

    23. vyzývá Komisi ke zhodnocení zkušeností s již existujícími a úspěšnými známkami důvěry, zejména fungujícími ve více členských státech (např. Euro-Label), a k využití těchto zkušeností při přípravě značky důvěry EU pro přeshraniční elektronický obchod (včetně ověření, zda rozšíření značek důvěry v nových členských státech závisí na nedostatku finančních prostředků k zavedení těchto značek);

    24. je přesvědčen, že značky důvěry nabízejí zvláště malým a středním podnikatelům významnou příležitost pro vybudování si důvěry spotřebitelů v digitálním prostředí;

    Evropská charta uživatelských práv v informační společnosti

    25. vyzývá Komisi k předložení Evropské charty uživatelských práv, která by vyjasnila práva a povinnosti aktérů informační společnosti včetně spotřebitelů, zejména práva uživatelů týkající se digitálního obsahu (tj. vymezení uživatelských práv a povinností při užití duševního vlastnictví), uživatelská práva zajišťující základní standardy interoperability či práva zvláště znevýhodněných uživatelů (tj. zlepšení přístupnosti internetových stránek pro osoby s postižením);

    26. vyzývá Komisi, aby v informační společnosti zavedla základní svobody a práva uživatelů (v tomto ohledu by měly být některé svobody a práva uživatelů již zavedeny v rámci připravovaného sdělení o obsahu on-line na jednotném trhu);

    27. je toho názoru, že on-line prostředí a digitální technologie umožňují nabízet spotřebitelům širokou škálu nových produktů a služeb a že duševní vlastnictví může být sladěno s očekáváním spotřebitelů, zároveň se ale domnívá, že význam zájmů spotřebitelů v souvislosti s právy v oblasti duševního vlastnictví roste, zatímco jejich práva na užití digitálních děl zůstávají nejasná a současné trendy v duševním vlastnictví, správě digitálních práv a v opatřeních pro technologickou ochranu by měly práva spotřebitelů náležitým způsobem uznat;

    28. vyzývá Komisi, aby tuto chartu šířila a aby podněcovala členské státy a příslušné organizace k jejímu rozšiřování mezi všemi uživateli internetu, aby znali svá práva a měli prostředky k jejich prosazování;

    Fragmentace vnitřního trhu v digitálním prostředí

    29. vyzývá Komisi, aby navrhla opatření k zamezení fragmentace vnitřního trhu v digitálním prostředí (tj. blokování přístupu k poskytovanému zboží, službám či obsahu přeshraničně), která významně dopadá na spotřebitele zejména z nových či malých členských států jen na základě jejich občanství, místa pobytu či držení platební karty pocházející z určitého členského státu, a pravidelně informovala Parlament o postupu v této oblasti;

    30. je přesvědčen, že praxe některých podnikatelů prodávajících zboží či poskytujících služby a obsah přes internet v několika členských státech, která brání spotřebitelům v přístupu na své stránky v jiných členských státech a nutí je k použití svých stránek ve státě dle místa pobytu (resp. občanství) spotřebitele, je nepřípustná;

    31. vyzývá Komisi, aby navrhla ustanovení týkající se přístupu k výrobkům dodávaným přes hranice v souladu s článkem 20 směrnice o službách;

    32. vyzývá Komisi, aby podrobně monitorovala účinnost článku 20 směrnice o službách, zejména s ohledem na objektivní měřítka;

    33. vítá skutečnost, že Komise prošetřuje, za jakých podmínek je praxe udělování licencí pro jednotlivá území nebo uzavírání výhradních smluv pro jednotlivá území v rozporu s vnitřním trhem; toto jednání Komise podporuje a vyzývá ji, aby Parlament o závěrech tohoto vyšetřování zevrubně informovala;

    34. zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby evropští podnikatelé v digitálním prostředí měli náležitou motivaci poskytovat zboží, služby či obsah přeshraničně pro celý vnitřní trh EU;

    35. konstatuje, že interoperabilita je zásadním hospodářským faktorem a zdůrazňuje význam přístupných a interoperabilních standardů na technické a právní úrovni vycházejících z jednotlivých odvětví, které by umožňovaly úspory z rozsahu, zajistily nediskriminační přístup spotřebitelů k zařízením, službám a obsahu, podporovaly rozšíření technologií a přispívaly k zabránění fragmentace trhu; zdůrazňuje, že by měla být podporována skutečná interoperabilita zařízení, služeb a obsahu alespoň na úrovni spotřebitele (koncového uživatele);

    Posilování právní ochrany spotřebitelů v digitálním prostředí

    36. je přesvědčen, že vyšší důvěru spotřebitelů v digitálním prostředí umožní jednoznačnější a zlepšené spotřebitelské acquis communautaire orientované na horizontální právní nástroje a harmonizaci určitých aspektů spotřebitelského smluvního práva; to by mělo zahrnovat další směrnice týkající se mimo jiné prodeje finančních služeb na dálku a elektronického obchodování;

    37. vítá návrh Komise, který předložila v Zelené knize o přezkumu spotřebitelského acquis (KOM(2006)0744), aby byly do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží[7] zahrnuty digitální soubory;

    38. je přesvědčen, že by se mělo podporovat uplatňování režimu nepřiměřených podmínek ve spotřebitelských smlouvách v oblasti licenčních smluv s koncovými uživateli a že by mělo zahrnovat tzv. technické smluvní podmínky;

    39. vyzývá Komisi, aby navrhla rozšíření použití pravidel upravujících smlouvy uzavírané na dálku na smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a profesionálním obchodníkem při on-line aukčních obchodech a smlouvy o turistických službách (letenky, ubytování v hotelu, pronájem vozidel, služby v oblasti volného času atd.) objednávaných individuálně přes internet;

    40. vyzývá Komisi, aby zjednodušila a sjednotila požadavky na povinné informace poskytované prodejcem kupujícímu při elektronickém obchodu a v rámci těchto informací provedla prioritarizaci podstatných povinných informací;

    41. vyzývá Komisi, aby zprůhlednila dodavatelské řetězce v digitálním prostředí tak, aby spotřebitel vždy znal totožnost dodavatele a to, zda jde o zprostředkovatele či koncového poskytovatele;

    42. je přesvědčen, že je nepřípustné, aby byl spotřebitel přesměrován z internetové stránky prodejce na jinou internetovou stránku bez výrazného upozornění, jelikož pak je spotřebiteli zastírána pravá identita skutečného dodavatele zboží, služeb či obsahu;

    43. vyzývá Komisi k posílení ochrany spotřebitele pro případ, kdy spotřebitel přebírá veškerá smluvní rizika, např. platbou předem, zejména u elektronických smluv;

    44. vyzývá Komisi, aby uspíšila zvažování kroků, které se mají podniknout v souvislosti s mechanismy kolektivního domáhání se práv v přeshraničních sporech mezi podnikem a spotřebitelem v digitálním prostředí;

    45. připomíná kladné zkušenosti spojené se sítí SOLVIT a se sítí evropských spotřebitelských center a vyzývá v této souvislosti k vytvoření evropského informačního systému pro spotřebitele využívající elektronické služby, který by poskytoval všem evropským spotřebitelům využívajícím elektronické služby podrobné pokyny a informace o právech a povinnostech spotřebitelů a podniků v digitálním prostředí a praktické pokyny týkající se možností alternativního řešení sporů jak na všeobecné úrovni, tak eventuelně i v individuálních případech;

    46. vyzývá Komisi, aby zajistila, že jsou spotřebitelé účinně chránění před útoky ohrožujícími jejich bezpečnost a soukromí v digitálním prostředí pomocí jak regulačních, tak i technických opatření;

    47. vyzývá Komisi k podrobnému monitorování trendů ochrany spotřebitele v elektronickém obchodu prostřednictvím mobilních telefonů, včetně důrazu na úroveň ochrany mladých spotřebitelů;

    48. vyzývá členské státy, aby spolupracovaly při naplňování cíle vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v digitálním prostředí napříč celým vnitřním trhem EU;

    49. vyzývá Komisi, aby informovala Parlament o pokroku na poli ochrany spotřebitele v digitálním prostředí (včetně konkrétních kroků k naplnění tohoto usnesení) v pravidelných intervalech (nejlépe každoročně);

    o

    o o

    50. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

    • [1]  http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/acquis/comp_analysis_en.pdf
    • [2]  Úř. věst. C 292 E, 1.12.2006, s. 109.
    • [3]  Texty přijaté tohoto dne, P6_TA(2006)0352.
    • [4]  Viz: pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Důvěra spotřebitele v elektronický obchod: ponaučení z iniciativy eConfidence“.
    • [5]  Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.
    • [6]  Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.
    • [7]  Úř. věst. L 171, 7.7.1999, s. 12.

    ODŮVODNĚNÍ

    Zpráva o důvěře spotřebitele v digitálním prostředí se dotýká velmi široké problematiky důvěry při využívání informačních a komunikačních technologií pro elektronické obchodování, informační služby, digitální komunikaci a zábavu, tj. zpráva se ve skutečnosti týká každodenního života většiny evropských spotřebitelů a podnikatelů v 21. století. Nové technologie poskytují velké možnosti pro spotřebitele i podnikatele k plnému využití výhod vnitřního trhu. Nicméně, uživatelé v informační společnosti musí občas čelit i řadě překážek, které činí využití on-line prostředí komplikovanější, než kdyby stejnou činnost (např. obchodní transakci) prováděli v tradičním offline prostředí. Unie se musí snažit tyto překážky aktivně a systematicky odstraňovat a nacházet optimální rovnováhu mezi právní ochranou spotřebitelů a podnikatelů (s důrazem na specifika malých a středních podniků). Tato zpráva vzhledem k připravovanému přezkumu acquis na ochranu spotřebitele, elektronického obchodu, smluvního práva a na ochranu duševního vlastnictví přichází v pravý čas jako politický apel Parlamentu vůči Komisi a členským státům. Parlament se i s ohledem na veřejné slyšení o důvěře spotřebitelů v digitálním prostředí konaném dne 24. 1. 2007 domnívá, že se Evropa nachází v kritickém bodě rozhodujícím o tom, zda EU promění vnitřní trh v globalizovaném téměř bezhraničním digitálním prostředí v komparativní výhodu vůči ostatním světovým konkurentům, či zda bude vnitřní trh a v současnosti 27 izolovaných národních trhů v digitálním prostředí představovat pro EU spíše brzdu plného vývoje informační společnosti a Lisabonské strategie .

    Potřebnost zprávy o důvěře spotřebitele v digitálním prostředí rovněž dokazují údaje řady statistik.

    Dle průzkumu Eurobarometru 33 % spotřebitelů uvedlo, že podniky odmítly prodat nebo doručit zboží nebo služby, protože spotřebitel neměl bydliště v jejich zemi. Přestože 48 % maloobchodníků z EU je připraveno provádět přeshraniční obchody, pouze 29 % společností fakticky uskutečňuje prodeje přeshraničně nejméně v jedné další zemi EU, a podobně 18 % evropských maloobchodníků se domnívá, že jsou připraveni uskutečňovat přeshraniční obchody pro deset a více členských států, avšak jen 5 % společností tak v současnosti činí. Dle průzkumu 57 % maloobchodníků v EU uskutečňuje prodeje přes internet. Jako největší překážky přeshraničního obchodování byla zmíněna nejistota ohledně transakce (61 % odpovědí), rozdílná účetní pravidla (58 %), komplikovanost řešení stížností a sporů (57 %), odlišná národní právní pravidla regulující ochranu spotřebitelů (55 %), složitost v zajištění poprodejních služeb (55 %), nadbytečné náklady vyplývající z přeshraniční dodávky (51 %) a náklady na překlady (43 %). Polovina maloobchodníků se domnívá, že pokud by platila totožná právní úprava regulující transakce se spotřebiteli napříč EU, pak by se jejich přeshraniční prodeje zvýšily. A v neposlední řadě, 62 % maloobchodníků v EU netuší, kde získat informace o právní úpravě ochrany spotřebitelů, která je platná v jiném členském státě.

    Dále dle průzkumů Eurobarometru jen 6 % spotřebitelů z EU uskutečnilo nákup přes internet od dodavatele z jiného členského státu. Jedním z důvodů je to, že až 45 % spotřebitelů projevuje nedůvěru v nákupy na internetu od podniků usazených v zahraničí (v jednom členském státě tento počet dosáhl dokonce 73 %). Obecně řečeno, 56 % spotřebitelů bylo toho názoru, že pokud nakupují zboží a služby od podniků v jiných členských státech, je větší pravděpodobnost, že podniky nebudou respektovat právní předpisy na ochranu spotřebitele. 71 % spotřebitelů věří, že při nákupu od podniku z jiného členského státu je obtížnější řešit problémy jako stížnosti, vrácení zboží, snížení ceny, záruky atd. 65 % spotřebitelů považovalo vrácení výrobků zakoupeného na dálku ve lhůtě na rozmyšlenou za obtížnější, pokud byl tento výrobek zakoupen od dodavatele z jiného členského státu. Studie ukazují, že jedním z důvodů, proč se spotřebitelé zdráhají provádět přeshraniční nákupy, je to, že si nejsou jisti, zda se jim při přeshraničním nákupu dostane stejné úrovně ochrany spotřebitele, na jakou jsou zvyklí doma.

    Obecně lze říci, že důvěra evropských spotřebitelů a podnikatelů v digitální prostředí je nízká a v některých aspektech elektronického obchodu Evropa pokulhává za USA i Asií. Avšak to se týká i dalších forem obchodování na dálku (např. prostřednictvím mobilních telefonů). Fragmentace elektronického trhu v rámci EU v některých oblastech poskytování zboží, služeb nebo obsahu dává v sázku jednotné cíle vnitřního trhu, způsobuje zklamání důvěry spotřebitelů a dokonce ohrožuje práva a svobody stanovená v acquis communautaire. Ve světle vysoké míry nedůvěry evropských spotřebitelů v digitální prostředí a mnoha faktorů, které limitují přeshraniční elektronický obchod, je zarážející, že EU nemá v současnosti vlastní strategii, která by situaci napomohla řešit. Bohužel evropští spotřebitelé a podnikatelé často nemají nadstandardní jistoty a ochranu pro přeshraniční elektronické obchody v rámci EU i v porovnání ke stavu, kdy stejnou transakci provádějí se subjekty mimo EU. Přestože je nutné ocenit přínos legislativy EU pro celosvětový vývoj právní úpravy elektronického obchodování, je zároveň potřeba přiznat, že současná evropská legislativa dostatečně neupravuje nejnovější trendy v digitálním prostředí a v některých oblastech je dokonce spíše i přítěží, např. běžně se na jednu jedinou elektronickou transakci vztahuje více právních předpisů s odlišnými požadavky, což ani podnikatelům, ani spotřebitelům neposkytuje jednoznačná a snadno vymahatelná pravidla.

    Zpravodajka se domnívá, že důležitým krokem pro zlepšení důvěry spotřebitelů v digitálním prostředí je přijetí strategie, která bude obsahovat zejména podmínky:

    - vytváření příznivého podnikatelského prostředí pro elektronický obchod přeshraničně,

    - budování evropských standardů zvyšujících kulturu elektronického obchodování,

    - vyjasnění práv a povinností spotřebitelů a podnikatelů v digitálním prostředí,

    - zastavení fragmentace vnitřního trhu v digitálním prostředí,

    - posílení právní ochrany spotřebitelů v digitálním prostředí a zlepšení její vymahatelnosti.

    V přímé souvislosti s tím se zpravodajka domnívá, že je vhodné pokračovat v již rozpracovaných aktivitách, a proto by Komise měla znovu otevřít a ve výše naznačených směrech modernizovat svou předešlou eConfidence Iniciativu (Commission staff document).

    V souladu se svými výše uvedenými usneseními je Evropský parlament i nyní toho názoru, že současná definice spotřebitele je příliš úzká s ohledem na rozvíjející se potřeby informační společnosti, která navíc staví malé podniky (o jedné osobě) při přeshraničním obchodu do obdobné pozice jako spotřebitele, avšak bez srovnatelné ochrany (záruční lhůty, právo na odstoupení apod.).

    Digitální prostředí překračuje hranice států a kontinentů, a proto je stěžejní vylepšovat zároveň i úroveň ochrany evropských spotřebitelů při jejich elektronických nákupech v třetích zemích. Díky tomu je zpravodajka toho názoru, že je nutné prioritně vyjednat uzavření dohod o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele se zeměmi mimo EU (zejména se státy sdruženými v OECD a zeměmi, které se nacházejí geograficky blízko Evropy).

    Zmíněná výzva k práci na nové a významně obsahově širší eConfidence Iniciativy týkající se zvyšování důvěry spotřebitelů v digitálním prostředí skýtá možnost zapojení řady nástrojů (zejména neprávních – např. financování cílených vzdělávacích a informačních kampaní spotřebitelských organizací), jakož i vyšší koordinaci jednotlivých aktivit Komise a členských států (např. posílení pravomoci Evropských center spotřebitelů pro jejich efektivní nasazení i v digitálním prostředí, vytvoření celoevropského fóra odborníků pro výměnu nejlepších národních postupů). Důraz musí být však kladen na to, aby se budoucí kroky v takto dynamickém odvětví konzultovaly se zainteresovanými stranami (zástupci průmyslu, spotřebitelské organizace apod.) a podporovaly se i tzv. soft law nástroje (např. samoregulační kodexy či navržení standardů Komisí pro vyšší úroveň kultury elektronického obchodování v EU). Jelikož studie a statistiky ukazují, že podvodné aktivity na internetu (např. phishing) jsou v současnosti největší hrozbou (větší než nevyžádaná obchodní sdělení – spam), jeví se jako nutné vytvořit evropský systém včasného varování (včetně databáze) před podvodnými aktivitami v digitálním prostředí. K vyšší důvěře spotřebitelů v digitálním prostředí dále prospěje rychlé a správné řešení reklamací, stížností a sporů, což mohou nejlépe zajistit on-line systémy alternativního řešení sporů. Komise by rovněž měla zajistit, aby se nová eConfidence Iniciativa neomezovala pouze na ochranu spotřebitelů, ale realizovala koordinovaný postup pro celou šíři problematiky digitálního prostředí (včetně analýzy mimotržních faktorů). Jelikož většina spotřebitelů a podnikatelů nepatří mezi právní a technické odborníky, je tedy nutné, aby Komise podporovala vznik standardizovaných smluv pro elektronický obchod, jež by zaručovaly vyvážený přístup k oběma stranám.

    Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná specializovaná značka důvěry (trustmark) pro přeshraniční elektronické obchodní transakce, zpravodajka doporučuje zavést systém Evropské značky důvěry (samozřejmě při splnění řady podmínek, včetně nesení nákladů jen v případě sporu (tj. získání a provoz Evropské známky důvěry zdarma)). Cílem nejen Evropské známky důvěry je vytvoření kritické masy spokojených zákazníků nutných k fungování přeshraničního elektronického obchodu.

    Dalším významným nástrojem pro zvýšení důvěry spotřebitelů v digitálním prostředí bude dle zpravodajky formulování Evropské charty uživatelských práv v informační společnosti, která vyjasní nejen současná práva a povinnosti aktérů informační společnosti včetně spotřebitelů, ale i představí nová evropská práva a povinnosti (např. práva uživatelů týkající se digitálního obsahu, tj. vymezení uživatelských práv při užití duševního vlastnictví, uživatelská práva zajišťující základní standardy interoperability či práva zvláště znevýhodněných uživatelů, tj. zlepšení přístupnosti internetových stránek pro osoby s postižením).

    Zpravodajka upozornila na rozšiřující se fragmentaci vnitřního trhu v digitálním prostředí (tj. blokování přístupu k poskytovanému zboží, službám či obsahu přeshraničně), která významně dopadá na spotřebitele zejména z nových či malých členských států jen na základě jejich občanství, místa pobytu či držení platební karty pocházející z určitého členského státu. Takovému jednání je dle názoru zpravodajky nutné účinně čelit.

    Jednoznačnější a přehlednější acquis communautaire v oblasti ochrany spotřebitelů v digitálním prostředí, zejména pokud se bude orientovat na horizontální právní nástroje a revizi spotřebitelského smluvního práva, může přispět k vyšší důvěře spotřebitelů. Současné mezery ve spotřebitelském acquis je dle zpravodajky nutné řešit nejméně v následujících oblastech: licenční smlouvy s koncovými uživateli a tzv. technické smluvní podmínky by měly podléhat regulaci nepřiměřených podmínek ve spotřebitelských smlouvách; smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a profesionálním obchodníkem při on-line aukčních obchodech, jakož i smlouvy o turistických službách (letenky, ubytování v hotelu, pronajmutí automobilu, služby v oblasti volného času apod.) objednávané individuálně přes internet by měly spadat pod pravidla smluv uzavíraných na dálku; informace, které musí prodejce povinně poskytnout kupujícímu při elektronickém obchodu by měly být zjednodušeny a sjednoceny; transparentnost dodavatelského řetězce v digitálním prostředí na straně prodávajících by se měla zvýšit tak, aby se spotřebitel dozvěděl faktickou totožnost dodavatele (včetně toho, zda se jedná o zprostředkovatele či koncového poskytovatele); vytvoření účinného nástroje ochrany spotřebitele pro případ, kdy spotřebitel přebírá veškerá smluvní rizika (zejména finanční, např. při povinnosti platby předem), zejména při přeshraničním elektronickém obchodu.

    STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (20. 3. 2007)

    pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

    k důvěře spotřebitelů v digitálním prostředí
    (2006/2048(INI))

    Navrhovatel: David Hammerstein Mintz

    NÁVRHY

    Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

    1. domnívá se, že digitální technologie je součástí každodenního života; odvětví informačních a komunikačních technologií hraje důležitou roli při poskytování platforem, přístrojů, softwaru, informačních služeb, komunikace, zábavy a kultury; hranice mezi zbožím a službami se začíná stírat, různé formy informačních a komunikačních technologií konvergují, způsoby nákupu se diverzifikují a spotřebitelé stále více pro výrobky vytvářejí obsah nebo přidanou hodnotu; poznamenává, že v této složité nové struktuře je stále obtížnější určit, kdo poskytuje určitou část služby, a porozumět vlivu určitých technologií a nových obchodních modelů;

    2. zdůrazňuje, že spotřebiteli nejsou pouze jednotlivci, ale také malé a střední podniky; bere však na vědomí, že technické problémy obchodování prostřednictvím on-line platforem, nejistý původ zboží a protiprávní chování některých účastníků mohou patřit k faktorům způsobujícím nedůvěru; z tohoto důvodu se domnívá, že je třeba podporovat důvěru a důvěryhodnost a ubezpečovat spotřebitele, že transakce mohou být bezpečně prováděny transparentním a korektním způsobem;

    3. je toho názoru, že význam zájmů spotřebitelů v souvislosti s právem k duševnímu vlastnictví roste, zatímco jejich práva na užití digitálních děl zůstávají nejasná a současné trendy v duševním vlastnictví, správě digitálních práv a opatřeních pro technologickou ochranu náležitým způsobem nezohledňují práva spotřebitelů;

    4. vítá iniciativy na podporu důvěry v elektronický obchod a jeho důvěryhodnost a poukazuje na již existující a úspěšné známky kvality (např. Euro-Label); upozorňuje však na to, že právě v nových členských státech se často nedostává finančních prostředků k zavedení těchto systémů; domnívá se, že zvláště malým a středním podnikům nabízejí známky kvality významnou příležitost, jak vybudovat důvěru a vyvážit jejich znevýhodněné postavení vůči velkým on-line platformám a internetovým obchodům vyplývající z toho, že jsou na trhu méně známé;

    5.   konstatuje, že interoperabilita je zásadním hospodářským faktorem: normy by měly zajistit interoperabilitu a přispět k zamezení roztříštěnosti trhu; dále konstatuje, že otevřený software je klíčovým prvkem při podpoře interoperability a přispívá k bezpečnosti, jelikož absence patentovaných nebo šifrovaných kódů a algoritmů poskytuje možnost ověřovat jejich spolehlivost a umožňuje technicky založeným jedincům přispět k vývoji softwaru a technologie;

    6.  zdůrazňuje, že trh s kreativním digitálním obsahem je stále v počáteční fázi vývoje a že samoregulační kodexy by mohly hrát důležitou roli.

    POSTUP

    Název

    Důvěra spotřebitelů v digitálním prostředí

    Číslo postupu

    2006/2048(INI)

    Příslušný výbor

    IMCO

    Výbor požádaný o stanovisko
      Datum oznámení na zasedání

    ITRE
    16.3.2006

    Užší spolupráce - datum oznámení na zasedání

     

    Navrhovatel(ka)
      Datum jmenování

    David Hammerstein Mintz

    25.4.2006

    Předchozí navrhovatel(ka)

     

    Projednání ve výboru

    25.9.2006

    30.1.2007

     

     

     

    Datum přijetí

    20.3.2007

    Výsledek závěrečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    22

    19

    0

    Členové přítomní při závěrečném hlasování

    Renato Brunetta, Philippe Busquin, Jerzy Buzek, Giles Chichester, Den Dover, Nicole Fontaine, Adam Gierek, Norbert Glante, András Gyürk, David Hammerstein Mintz, Rebecca Harms, Erna Hennicot-Schoepges, Mary Honeyball, Ján Hudacký, Romana Jordan Cizelj, Werner Langen, Eugenijus Maldeikis, Eluned Morgan, Angelika Niebler, Reino Paasilinna, Atanas Paparizov, Francisca Pleguezuelos Aguilar, Herbert Reul, Paul Rübig, Andres Tarand, Britta Thomsen, Radu Ţîrle, Patrizia Toia, Catherine Trautmann, Claude Turmes, Nikolaos Vakalis, Alejo Vidal-Quadras, Dominique Vlasto

    Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

    Alexander Alvaro, Pilar Ayuso, Danutė Budreikaitė, Zdzisław Kazimierz Chmielewski, Edit Herczog, Esko Seppänen, Dirk Sterckx, Hannes Swoboda

    Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

     

    Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)

    ...

    POSTUP

    Název

    Důvěra spotřebitelů v digitálním prostředí

    Číslo postupu

    2006/2048(INI)

    Příslušný výbor

    Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení

    IMCO
    16.3.2006

    Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko

    Datum oznámení na zasedání

    ITRE
    16.3.2006

     

     

     

     

    Zpravodaj(ové)

    Datum jmenování

    Zuzana Roithová
    21.2.2006

     

    Projednání ve výboru

    19.4.2006

    11.7.2006

    10.10.2006

    24.1.2007

    21.3.2007

     

    7.5.2007

     

     

     

     

    Datum přijetí

    8.5.2007

    Výsledek závěrečného hlasování

    +

    -

    0

    41

    0

    0

    Členové přítomní při závěrečném hlasování

    Charlotte Cederschiöld, Corina Creţu, Mia De Vits, Rosa Díez González, Janelly Fourtou, Evelyne Gebhardt, Malcolm Harbour, Pierre Jonckheer, Lasse Lehtinen, Toine Manders, Arlene McCarthy, Bill Newton Dunn, Zita Pleštinská, Guido Podestà, Zuzana Roithová, Luisa Fernanda Rudi Ubeda, Heide Rühle, Leopold Józef Rutowicz, Christel Schaldemose, Alexander Stubb, Eva-Britt Svensson, Marianne Thyssen, Jacques Toubon, Bernadette Vergnaud, Barbara Weiler

    Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

    Wolfgang Bulfon, Jean-Claude Fruteau, Joel Hasse Ferreira, Konstantinos Hatzidakis, Filip Kaczmarek, Othmar Karas, Manuel Medina Ortega, Pier Antonio Panzeri, Olle Schmidt, Søren Bo Søndergaard, Marc Tarabella, Anja Weisgerber

    Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

    Philip Bushill-Matthews, Sophia in 't Veld, Horia-Victor Toma, Anne Van Lancker

    Datum předložení

    16.5.2007

    Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)