ZPRÁVA o provádění směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ
6. 7. 2007 - (2007/2094(INI))
Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodajka: Kathalijne Maria Buitenweg
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o provádění směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 45 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A6-0278/2007),
Provádění směrnice o rasové rovnosti
A. vzhledem k tomu, že EU je politickým projektem založeným na společných hodnotách, jako je ochrana lidských práv a základních svobod, jak stanoví článek 6 Smlouvy o EU a Listina základních práv, a že EU prostřednictvím svých politik a právních předpisů podporuje rovnost a nediskriminaci, a to také na základě článku 13 Smlouvy o ES,
B. vzhledem k tomu, že je důležité, aby politickým prohlášením o boji proti diskriminaci odpovídal postupný rozvoj a úplné a správné provádění politik a právních předpisů, a zejména směrnic proti diskriminaci a projektů na podporu rovnosti, jakým je např. Evropský rok rovných příležitostí pro všechny,
C. vzhledem k tomu, že výroční zpráva Evropského střediska pro sledování rasismu a xenofobie za rok 2006 potvrzuje, že diskriminace v členských státech zůstává vážným problémem,
D. vzhledem k tomu, že nedávný průzkum Eurobarometru[1] ukázal, že se 64 % dotázaných občanů z 25 členských států domnívá, že diskriminace na základě etnického původu je stále rozšířena,
E. vzhledem k tomu, že přijetí směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ[2], lze chápat jako významný krok ke zvýšení úrovně ochrany obětí diskriminace na základě rasy nebo etnického původu a ke zlepšení jejich možností využít opravné prostředky,
Důkazní břemeno
F. vzhledem k tomu, že ustanovení o důkazním břemenu je klíčovým prvkem směrnice, protože přispívá k účinnému vymáhání ochrany, kterou tato směrnice poskytuje,
G. vzhledem k tomu, že judikatura týkající se důkazního břemene ukazuje, že mezi členskými státy nadále existují značné rozdíly v tom, co žalobci uznávají jako přímý důkaz; vzhledem k tomu, že by tedy měly být členské státy povzbuzovány k tomu, aby si na toto téma vyměňovaly názory, a pokusily se tak hledat možnosti sblížení soudních řízení,
H. vzhledem k tomu, že by účinnému uplatňování zásady rovnosti napomohlo rozšíření pravidel, která se týkají důkazního břemene v občanskoprávních a administrativních případech, na soudní ustanovení chránící před pronásledováním,
Subjekty na podporu rovného zacházení
I. vzhledem k tomu, že téměř všechny členské státy nyní mají subjekty na podporu rovného zacházení nebo přidělily funkce těchto subjektů již existujícím subjektům,
J. vzhledem k tomu, že je třeba povzbudit všechny členské státy k tomu, aby učinily nesmírně pozitivní krok spočívající v rozšíření působnosti subjektů na podporu rovného zacházení tak, aby do ní spadala i diskriminace z jiných důvodů, než je rasový nebo etnický původ,
K. vzhledem k tomu, že by subjekty na podporu rovného zacházení měly mít k dispozici odpovídající lidské a finanční zdroje,
L. vzhledem k tomu, že by subjekty na podporu rovného zacházení měly působit nezávisle na vládě a měly by tak být i vnímány, tj. neměly by být součástí vlády,
M. vzhledem k tomu, že navzdory existenci subjektů proti diskriminaci a na podporu rovného zacházení je počet zaevidovaných stížností v mnoha členských státech nadále nízký,
N. vzhledem k tomu, že ve skutečnosti subjekty na podporu rovného zacházení bohužel předkládají k soudu jen malý počet případů z důvodu nedostatku finančních a personálních zdrojů; vzhledem k tomu, že to jsou často nevládní organizace, kdo obětem diskriminace pomáhá od začátku až do konce v právních krocích,
O. vzhledem k tomu, že školení úředníků veřejné správy o cílech této směrnice má zásadní význam vzhledem k odpovědnosti, kterou mají za její uplatňování,
Rozsah působnosti
P. vzhledem k tomu, že není vždy možné rozlišit diskriminaci na základě rasy nebo etnického původu od diskriminace na základě náboženského vyznání, přesvědčení nebo státní příslušnosti,
Q. vzhledem k tomu, že není vždy snadné určit, zakládá-li se diskriminace na pohlaví, etnickém původu, rase, sociálních podmínkách, sexuální orientaci nebo dalších faktorech,
Šíření informací a zvyšování informovanosti
R. vzhledem k tomu, že nedávný průzkum Eurobarometru potvrdil, že informovanost o existenci právních předpisů namířených proti diskriminaci je v EU poměrně nízká a že v průměru pouze jedna třetina občanů EU uvedla, že zná svá práva v případě, že by se stala obětí diskriminace nebo obtěžování,
S. vzhledem k tomu, že některé členské státy zahájily širokou škálu iniciativ zaměřených na poskytování informací a zvyšování informovanosti (webové stránky, kampaně, televizní spoty, inzerce v tisku),
T. vzhledem k tomu, že některé členské státy přišly s důležitou iniciativou spočívající v začlenění povinnosti zaměstnavatelů informovat své zaměstnance o zákonech namířených proti diskriminaci do svých vnitrostátních právních předpisů,
U. vzhledem k tomu, že některé specializované orgány v členských státech zavedly linky důvěry, kde poskytují informace a podporu obětem diskriminace,
V. vzhledem k tomu, že několik členských států se v oblasti poskytování informací a zvyšování informovanosti angažovalo v poměrně omezeném rozsahu a některé země neohlásily vůbec žádné kampaně na zvyšování informovanosti,
W. vzhledem k tomu, že zejména v souvislosti s Evropským rokem rovných příležitostí by měly orgány EU a členské státy usilovně informovat občany o jejich právech, a vzhledem k tomu, že by členské státy měly v roce 2008, který byl vyhlášen Evropským rokem mezikulturního dialogu, zajistit kontinuitu s činnostmi zahájenými v roce 2007,
Shromažďování údajů
X. vzhledem k tomu, že shromažďování údajů má zásadní význam v boji proti diskriminaci a statistické údaje vedené odděleně podle etnické příslušnosti mohou mít zásadní význam při prokazování nepřímé diskriminace, pro politiku poskytování informací a při vytváření pozitivních akčních strategií, avšak zároveň vedou k několika etickým a právním otázkám,
Y. vzhledem k tomu, že toto shromažďování údajů nesmí narušit soukromí osob tím, že by odhalovalo jejich totožnost nebo sloužilo jako podklad pro vytváření etnických nebo rasových profilů,
Právní opravné prostředky
Z. vzhledem k tomu, že alternativní postupy pro řešení sporů by neměly bránit přístupu k soudům,
Za. vzhledem k tomu, že z mnoha obětí diskriminace jich jen malá část předkládá své stížnosti soudu, a to z řady důvodů, mezi něž patří náklady a obava z pronásledování,
Zb. vzhledem k tomu, že cílů boje proti diskriminaci lze dosáhnout pouze tehdy, budou-li právní opatření doplňována pozitivními opatřeními na úrovni EU a členských států,
Zc. vzhledem k tomu, že úkolem Agentury Evropské unie pro základní práva je shromažďování a rozbor relevantních, spolehlivých a srovnatelných informací a údajů vztahujících se k základním právům,
1. znovu upozorňuje na význam směrnice 2000/43/ES;
2. připomíná, že směrnice 2000/43/ES představuje minimální standard, a proto by měla sloužit jako základ pro vytváření souhrnné politiky namířené proti diskriminaci;
3. vítá sdělení Komise o provádění směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada o rovném zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ (KOM(2006)0643), jejímž záměrem je stanovit rámec pro potírání diskriminace založené na rase nebo etnickém původu s cílem upevnit v členských státech zásadu rovnosti před zákonem, zásadu rovných příležitostí a zásadu rovného zacházení při plném respektování zásady subsidiarity a v souladu s příslušnými tradicemi a postupy v jednotlivých státech; ačkoliv oceňuje přehled provádění směrnice obsažený ve sdělení Komise, připomíná, že by rovněž bylo užitečné mít k dispozici podrobný popis způsobu, jakým byla ustanovení směrnice 2000/43/ES začleněna do vnitrostátního práva, jak je uvedeno ve směrnici samotné; dále připomíná, že se Komise zavázala nejen ke shromažďování podrobných informací, ale i k tomu, že o nich podá zprávu Parlamentu a Radě, a že Parlament ve svém usnesení ze dne 14. června 2006 o rámcové strategii pro zákaz diskriminace a pro rovné příležitosti pro všechny[3] požádal Komisi, aby „neprodleně přezkoumala kvalitu a obsah zákonů, které provádějí antidiskriminační směrnice“;
4. naléhá na členské státy, aby při nejbližší příležitosti provedly veškeré právní předpisy Společenství proti diskriminaci a aby k zajištění rovnosti v praxi využívaly veškeré dostupné nástroje, včetně pozitivních opatření;
5. zdůrazňuje, že se směrnice neomezuje na přístup k zaměstnání, k samostatné výdělečné činnosti a k povolání, ale že se vztahuje i na oblasti, jako je vzdělávání, sociální ochrana včetně sociálního zabezpečení a zdravotní péče, sociální výhody a přístup ke zboží a službám, aby se zajistilo utváření demokratických a tolerantních společností, na nichž se budou moci podílet všichni občané bez ohledu na rasu nebo etnický původ;
6. s uspokojením konstatuje, že většina členských států podnikla kroky k provádění této směrnice, ale je zklamán tím, že pouze několik z nich náležitě převedlo všechna její ustanovení v plném rozsahu do vnitrostátního práva;
7. zdůrazňuje zejména skutečnost, že v mnoha zemích nebyla řádně provedena řada ustanovení směrnice, jako je definice přímé a nepřímé diskriminace, obtěžování a důkazní břemeno;
8. vyzývá zejména k přísné kontrole provádění pravidla částečného obrácení důkazního břemene, které je zvláště účinné v případě sporů souvisejících se zaměstnáním;
9. vyjadřuje znepokojení nad tím, že členské státy vyňaly z působnosti směrnice více oblastí činností, než je žádoucí a opodstatněné;
10. připomíná, že tato směrnice byla přijata v červnu 2000 a že členské státy byly povinny ji provést do června 2003, což jim poskytlo dostatek času k přijetí nezbytných prováděcích opatření; vyzývá Komisi, aby zaujala konstruktivnější přístup, například aby vydala interpretační sdělení a pokyny pro provádění, jež by zajistily úplné a správné provedení směrnice členskými státy; žádá Komisi, aby nadále bedlivě dohlížela na správné provádění této směrnice a vydala o něm hodnotící studii, jakmile to bude možné, a v nutných případech neprodleně zahájila řízení pro nesplnění povinnosti, v každém případě do konce roku 2007;
11. opakuje, že sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice 2000/43/ES musejí být účinné, přiměřené a odrazující;
12. požaduje vytvoření vnitrostátních integrovaných akčních plánů s cílem účinně řešit všechny formy diskriminace;
13. vyzývá členské státy, které provádějí nebo zavádějí národní akční plány pro boj proti rasismu a diskriminaci, aby do nich začlenily oddíly týkající se shromažďování, ověřování a monitorování údajů v klíčových oblastech politiky, jako je například zákaz diskriminace a rovnost, sociální začlenění, soudržnost Společenství, integrace, rovné postavení mužů a žen, vzdělávání a zaměstnanost;
14. žádá Komisi, aby předložila Parlamentu a Radě specifický akční plán týkající se mechanismů a metod sledování a popisu dopadu prováděcích opatření na úrovni jednotlivých států; zdůrazňuje, že je důležité vytvořit mechanismy, pokud jde o shromažďování údajů o diskriminaci, které se týkají zejména pracovních vztahů, se zaměřením na ilegální, nenahlášené, špatně placené a nepojištěné pracovníky – v souladu s právními předpisy o ochraně údajů – jakožto účinný nástroj k identifikaci, kontrole a přezkumu politik a postupů souvisejících s potíráním diskriminace; vyzývá Komisi, aby stanovila obecné standardy pro údaje, aby přenášené informace mohly být účinně porovnávány; klade důraz na přezkum nejen obsahu prováděcích právních předpisů, ale také jejich efektivity;
15. žádá Komisi, aby vyzvala členské státy, aby ve svých ročních zprávách o provádění směrnice 2000/43/ES analyzovaly účinnost právních předpisů proti diskriminaci v oblasti boje proti systematické segregaci menšin a žen, zejména v odvětví vzdělávání, a co se týče přístupu na trh práce, ke zdravotní péči a zboží a službám, a dále je vyzvala, aby ve zprávách zohlednily hledisko rovného postavení žen a mužů jako způsobu vedoucího ke zmírnění mnohonásobné diskriminace, s níž se řada lidí potýká;
16. připomíná Komisi skutečnost, že Parlament by rád obdržel dokument uvádějící seznam výjimek zavedených v právních předpisech členských států, aby o těchto výjimkách mohla proběhnout veřejná diskuse;
17. připomíná, že by členské státy měly provést nezávislé revize dopadu vnitrostátních lhůt a účinnosti ochrany před pronásledováním;
18. je znepokojen nízkou úrovní informovanosti občanů v členských státech o právních předpisech namířených proti diskriminaci; a vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí o zlepšení úrovně informovanosti;
19. vyzývá Komisi, aby usnadnila výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy v oblasti boje proti diskriminaci na pracovním trhu, včetně přípravných kurzů a s ohledem na anonymitu žádostí o zaměstnání;
20. domnívá se, že romská komunita potřebuje společně s ostatními uznanými etnickými komunitami zvláštní sociální ochranu, zejména po rozšíření, neboť problémy vykořisťování, diskriminace a vyčlenění se staly v jejich případě naléhavějšími;
21. zdůrazňuje, že právní předpisy jsou účinné jen tehdy, pokud občané znají svá práva a mají snadný přístup k soudům, protože systém ochrany stanovený touto směrnicí je založen na iniciativě občanů;
22. připomíná, že článek 10 směrnice ukládá členským státům povinnost šířit informace o příslušných ustanoveních mezi veřejností všemi vhodnými způsoby;
23. naléhavě žádá členské státy, aby v rámci otevřené metody koordinace přijaly soubor minimálních standardů, které zaručí dětem z etnických menšin – zvláště dívkám – přístup k vysoce kvalitnímu vzdělávání a rovné podmínky, a aby přijaly pozitivní právní předpisy, podle nichž bude povinné ukončit segregaci ve školách a které stanoví podrobné plány, jak skoncovat s odděleným a málo kvalitním vzděláváním chlapců a dívek z etnických menšin;
24. připomíná členským státům jejich povinnost šířit mezi občany příslušné informace a podněcovat a podporovat činnosti zvyšující informovanost o stávajících vnitrostátních právních předpisech a orgánech, které se zabývají bojem proti diskriminaci;
25. naléhavě žádá členské státy, aby zajistily všem příslušníkům etnických menšin – zvláště ženám – přístup k primárním, preventivním a pohotovostním zdravotnickým službám, aby vytvářely a prováděly politiky, které zajistí, že i nejvíce vyloučená společenství budou mít úplný přístup ke zdravotnickému systému, a aby organizovaly kurzy odborné přípravy a informovanosti pro zdravotnické pracovníky, jež budou mít za cíl odbourat předsudky;
26. naléhavě žádá vlády, aby v rámci politik zaměstnanosti a sociálního začlenění zajistily rovné zacházení, aby řešily extrémně vysokou míru nezaměstnanosti zaznamenanou mezi ženami pocházejícími z etnických menšin, a zejména aby odstranily závažné bariéry způsobené přímou diskriminací při přijímacím řízení;
27. je pevně přesvědčen o tom, že je nezbytně nutné, aby byli úředníci veřejné správy školeni o cílech a ustanoveních této směrnice vzhledem k odpovědnosti, kterou mají za její uplatňování v celé společnosti, a s cílem odstranit všechna rizika umožňující vznik rasismu v samotných vládních orgánech; vyzývá členské státy, aby do tohoto školení investovaly a vybízí je, jakož i Komisi, aby zavedly evropské programy výměn mezi různými vnitrostátními vládními orgány;
28. vyzývá členské státy, aby shromažďovaly, sestavovaly a každoročně zveřejňovaly komplexní, přesné a spolehlivé statistiky rozlišené podle pohlaví, jež se budou týkat trhu práce, bydlení, vzdělávání a odborné přípravy, zdravotních a sociálních dávek, veřejného přístupu ke zboží a službám, systému trestního soudnictví a občanské a politické účasti, a aby stanovily jasné a kvantitativní cíle a ukazatele v rámci hlavních směrů zaměstnanosti a sociálního začlenění, které jim umožní změřit pokrok, pokud se týká situace migrantů a menšin;
29. doporučuje, aby členské státy svým subjektům na podporu rovného zacházení poskytly přiměřené zdroje a udělily pravomoci potřebné k tomu, aby mohly svou důležitou funkci efektivně vykonávat, a pokud tyto subjekty dostatečně významné pravomoci mají, aby je mohly vykonávat plně;
30. doporučuje, aby členské státy poskytly zdroje a udělily pravomoci nevládním organizacím, které aktivně informují státní příslušníky a poskytují jim právní pomoc ve věcech týkajících se diskriminace;
32. doporučuje, aby Komise důkladně kontrolovala nezávislé působení subjektů na podporu rovného zacházení, přičemž pro tento účel může jako srovnání použít Zásady týkající se postavení vnitrostátních orgánů („Pařížské zásady“), které byly přijaty v rezoluci Valného shromáždění OSN č. 48/134 ze dne 20. prosince 1993 a zahrnují zásady přiměřeného financování těchto subjektů[4];
33. připomíná Komisi názor Parlamentu, že členské státy musejí zajistit, aby nezávislé subjekty měly k dispozici dostatečné finanční zdroje, aby mohly zaručit alespoň bezplatné přezkoumání stížností v případě občanů, kteří si je nemohou dovolit sami zaplatit, a vyzývá Komisi, aby diskutovala s členskými státy o tom, jak lze tohoto cíle dosáhnout;
34. doporučuje, aby členské státy využívaly osvědčené postupy jiných členských států, jako je např. možnost subjektů na podporu rovného zacházení zahájit soudní řízení jménem obětí nebo se jako amicus curiae účastnit soudních řízení;
35. doporučuje, aby byly údaje o stížnostech a výsledky příslušných soudních řízení, specializovaných orgánů a dalších subjektů či soudů vedeny odděleně podle důvodu diskriminace, což by zlepšilo hodnocení účinnosti při uplatňování právních předpisů, zejména v zemích, kde se specializované orgány a/nebo soudy zabývají všemi druhy diskriminace;
36. doporučuje, aby členské státy svým subjektům na podporu rovného zacházení poskytly přiměřené zdroje a udělily pravomoci potřebné k tomu, aby mohly účinně vykonávat svou důležitou funkci, včetně poskytování náležité pomoci obětem diskriminace; má za to, že by těmto subjektům rovněž měly být uděleny vyšetřovací pravomoci nezbytné k prověřování jednotlivých případů;
37. vybízí členské státy, aby posílily dialog s nevládními organizacemi, které bojují proti všem formám diskriminace, a aby je úzce zapojily do politik usilujících o podporu zásady rovného zacházení;
38. zdůrazňuje, že by obětem diskriminace měla být poskytována pomoc při soudních řízeních, a připomíná, že v tomto ohledu mohou být obětem skutečně nápomocny státní i nestátní organizace;
39. vyzývá členské státy, aby shromažďovaly relevantní, spolehlivé a srovnatelné informace a údaje a poskytovaly je Agentuře Evropské unie pro základní práva;
40. doporučuje, aby členské státy pro tyto státní i nestátní organizace zajistily přiměřené zdroje;
41. vyzývá Komisi, aby důkladně přezkoumala různé právní otázky a parametry týkající se shromažďování údajů a aby předložila návrhy, jak zlepšit vedení záznamů o případech diskriminace; je třeba přijmout opatření, která by zpřístupnila srovnatelné soubory údajů z 27 členských států; v současnosti takové údaje nejsou pro všechny členské státy k dispozici, a přitom jsou srovnatelné údaje zcela nezbytné pro vytvoření solidního základu, na němž by bylo možno budovat politiku;
42. vyzývá Komisi, aby důkladně prozkoumala různé právní otázky a parametry týkající se shromažďování údajů a aby předložila návrhy, jak zlepšit vedení záznamů o případech diskriminace a současně zajistit, aby takové shromažďování údajů neporušovalo soukromí osob tím, že by odhalovalo jejich totožnost nebo sloužilo jako podklad pro vytváření etnických nebo rasových profilů;
43. zdůrazňuje, že nakládání s údaji týkajícími se rasy a etnického původu je citlivé, a připomíná, že se na nakládání s údaji podle této směrnice vztahuje směrnice o ochraně údajů; zdůrazňuje, že je třeba stanovit dodatečné záruky ohledně údajů o rase a etnickém původu, jelikož mohou být rozšířeny a použity k jiným účelům v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, například k vytváření etnických profilů; opakuje svou žádost o přijetí rámcového rozhodnutí o ochraně údajů, které by rovněž zajistilo, aby se na jakoukoli interakci mezi prvním a třetím pilířem vztahovala přísná pravidla na ochranu údajů;
44. doporučuje, aby členské státy zvážily možnost shromažďování statistických údajů za použití vhodných opatření na ochranu osobních údajů, aby se vyloučilo využívání etnických profilů, přičemž by se tyto údaje měly týkat zastoupení etnických a rasových skupin v různých oblastech společnosti, včetně veřejného i soukromého sektoru, a dále doporučuje, aby členské státy na základě těchto údajů připravily politiky, jejichž cílem by bylo zajistit rovný přístup k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti, povolání, vzdělávání, sociální ochraně a zabezpečení, sociálním výhodám a rovněž přístup ke zboží a jeho dodávky;
45. vyzývá Komisi, aby vypracovala studii za účelem zjištění, které členské státy mají ustanovení týkající se pozitivních opatření, jaké podmínky je při jejich použití třeba splnit, jak jsou tato ustanovení používána v praxi vládními a nevládními subjekty a jak jsou účinná;
46. vyzývá členské státy, aby veřejnosti zpřístupnily podrobné statistiky rasově motivovaných trestných činů a aby vypracovaly studie týkající se trestných činů a/nebo obětí trestných činů, které umožní shromažďování kvantitativních a srovnatelných údajů o obětech rasově motivovaných trestných činů;
47. žádá Komisi, aby prostudovala mnohonásobnou diskriminaci a poskytla o ní informace;
48. žádá Komisi, aby pečlivě monitorovala skrytou diskriminaci založenou na „skutečných a určujících pracovních požadavcích“ a na interakci mezi diskriminací vycházející z použití této výjimky z náboženských důvodů v rámci směrnice o zaměstnanosti a jejími důsledky pro otázky spojené s rasou a etnickým původem a aby věnovala zvláštní pozornost diskriminaci v oblasti vzdělávání;
49. opakuje, že z politického, sociálního a právního hlediska je žádoucí zrušit hierarchii ochrany před různými příčinami diskriminace, a v tomto ohledu vítá záměr Komise předložit návrh na rozšíření působnosti směrnice na všechny ostatní příčiny diskriminace, jak je uvedeno v ročním legislativním plánu na rok 2008; v důsledku toho očekává, že Komise zahájí přípravné práce již v tomto roce, aby mohla vypracovat svůj návrh co nejdříve, v každém případě však do konce roku 2008;
50. vítá zájem Komise o otázku několikanásobné diskriminace, včetně zahájení studie na toto téma; vyzývá Komisi, aby přijala široké pojetí několikanásobné diskriminace, schopné zohlednit možnost současné existence rizika diskriminace jedince z několika důvodů najednou;
51. vyzývá členské státy, aby přikládaly větší význam dokazování diskriminace; doporučuje, aby se řídily pokyny vztahujícími se na dokazování diskriminace vypracovanými Mezinárodní organizací práce, jak navrhlo Evropské středisko pro sledování rasismu a xenofobie, a aby zahájily odbornou přípravu osob tak, aby byly schopny dokázat diskriminaci v klíčových oblastech zaměstnanosti a práce, vzdělávání, bydlení a ubytování, zdravotnictví a přístupu ke zboží a službám a v případě rasově motivovaného násilí;
52. vyzývá Komisi, aby do stávajícího legislativního rámce Společenství pro boj proti diskriminaci zapojila Agenturu Evropské unie pro základní práva, a to způsobem, který odpovídá jejímu poli působnosti, aby mohla plnit významnou úlohu prostřednictvím pravidelného poskytování přesných a aktuálních informací, jež by byly relevantní pro vypracovávání budoucích právních předpisů;
53. naléhavě žádá orgány EU, aby i nadále přistupovaly k situaci etnických menšin v kandidátských zemích – zejména žen a nezletilých osob – jako ke klíčovému kritériu pro účely posouzení, zda jsou tyto země připraveny na přistoupení k Evropské unii;
0
0 0
54. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Úvod
V roce 1997 byl Amsterodamskou smlouvou do Smlouvy o ES zahrnut článek 13 o nediskriminaci. Ten slouží jako základ pro dvě směrnice, a to směrnici o rovném zacházení v zaměstnání[1] a tzv. směrnici o rasové rovnosti[2]. Druhá z nich měla být členskými státy provedena do 19. července 2003.
Zpráva Evropské komise[3] analyzuje provádění směrnice o rovném zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ. Ještě v tomto roce Evropská komise pravděpodobně poskytne informace o případných řízeních pro porušení povinnosti.
Zpravodajka je toho názoru, že směrnice o rasové rovnosti (2000/43/ES) je důležitým právním předpisem. Je velkým krokem vpřed, pokud jde o ochranu lidí před diskriminací a o možnosti nápravy. Důležité je i to, že směrnice platí pro všechny, bez ohledu na státní příslušnost nebo status pobytu.
Pro správné provedení směrnice je však třeba ještě mnohé udělat. Zpravodajka žádá Komisi, aby se nezabývala pouze právní správností provádění směrnice, ale také praktickými obtížemi. Mnozí lidé si svých práv nejsou vědomi nebo je pro ně složité podat žalobu. Informacím o protidiskriminačních zákonech a o právu na nápravu by se měla přikládat větší důležitost.
I když provádění protidiskriminačních směrnic pokročilo, míra rasismu se nesnížila, spíše naopak. V Evropské unii počet zaznamenaných rasově motivovaných činů dramaticky vzrostl. K tomu se přidává zvyšující se tolerance k diskriminačnímu chování především vůči přistěhovalcům a muslimům. Rasismus je v rozporu se zásadami Evropské unie. Narušuje sociální soudržnost a brání emancipaci. Je důležité, aby Evropský parlament dal podnět k větší politické vůli otázky rasismu řešit.
Pokud jde o provádění směrnice, zpravodajka se zabývala oblastí působnosti, možnostmi soudní nápravy, důkazním břemenem, subjekty zabývajícími se rovností, šířením informací.
1. Oblast působnosti
Směrnice o rasové rovnosti byla v době svého přijetí revolučním dokumentem, protože neomezovala ochranu před diskriminací pouze na oblast zaměstnání. V článku 3 je ve věcné působnosti zahrnuto mj. sociální zabezpečení, vzdělání a přístup ke zboží a službám včetně bydlení.
Široká oblast působnosti směrnice 2000/43/ES se neodrazila ve směrnici o rovném zacházení v zaměstnání (2000/78/ES), která zakazuje diskriminaci na základě náboženství nebo víry, postižení, věku nebo sexuální orientace, ovšem pouze v oblasti zaměstnání a povolání. Zpravodajka vítá to, že mnohé členské státy přijaly rozsah směrnice o rasové rovnosti pro všechny druhy diskriminace, což je více, než směrnice ukládá.
Zpravodajka je toho názoru, že směrnice o rovnosti v zaměstnání by se měla změnit, aby měla stejnou oblast působnosti jako směrnice o rasové rovnosti. Toho je zapotřebí proto, aby některé druhy diskriminace nebyly považovány za závažnější než jiné, a aby nevznikaly problémy v případě několikanásobné diskriminace.
Protože se diskriminace na základě státní příslušnosti a/nebo náboženství či víry mimoto často pojí s rasismem, je možné, že bude třeba směrnici upravit tak, aby se zlepšily možnosti účinné nápravy.
I když se zdá, že většina států dodržuje věcnou působnost směrnice o rasové rovnosti, stále je třeba řešit mnoho nedostatků. Pět členských států například ještě směrnici dostatečně neprovedlo v jiných oblastech než v zaměstnání[4].
V některých členských státech se kromě toho provádění omezilo na soukromý sektor. Ve dvou státech je z působnosti prováděcích předpisů vyňata vojenská služba[5]. V mnoha členských státech není provádění dostatečné ve veřejném sektoru, jeden stát pak omezil uplatňování směrnice v soukromém sektoru[6]. Protože do věcné působnosti směrnice spadají všechny veřejné i soukromé subjekty, je nutné zjistit, proč byly některé sektory vynechány.
Zpravodajka by se také ráda dozvěděla od Komise, zda se směrnice týká i činnosti policejních orgánů v členských státech, např. profilování osob na základě etnické příslušnosti.
2. Soudní náprava
Všechny státy kombinují soudní a mimosoudní řízení. To je důležité, neboť při občanskoprávním řízení nespočívá důkazní břemeno pouze na oběti, která také nemusí podávat žalobu prostřednictvím státního zástupce.
Judikatura týkající se diskriminace není obecně příliš rozsáhlá. Z toho by někdo mohl vyvodit, že rasismus není velkým problémem, výzkumy však ukazují něco jiného. Realističtějším argumentem je, že stále existuje mnoho překážek spravedlnosti a délka a složitost řízení může oběti odradit[7].
Lhůta pro podávání žalob je naopak někdy příliš krátká. Například v Maďarsku mají oběti na podání žaloby pouze 30 dní, v Nizozemsku a Irsku 2 měsíce.
V některých členských státech může být velkou překážkou podání žaloby nedostatek finančních prostředků[8].
Pro oběti může být velkou pomocí sdružování. V některých členských státech však neexistují zvláštní pravidla pro zapojování takových sdružení do řízení týkajícího se diskriminace[9]. Jen málo států dovoluje, aby sdružení zahajovala řízení jménem obětí diskriminace. Dobrým příkladem je v tomto ohledu Španělsko či Lotyšsko, kde právní subjekty, jimž je ze zákona dovoleno hájit zákonná kolektivní práva a zájmy, mohou jménem žalobce s jeho svolením zahájit jakékoli soudní řízení, aby uplatnily zásadu rovného zacházení bez ohledu na rasu nebo etnický původ.
Porušení protidiskriminačních zákonů musí být trestáno účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi. Přesto ještě nyní nejsou v mnoha státech zavedeny sankce, jež by bylo možné považovat za dostatečné.
3. Důkazní břemeno
Je obecně známo, že diskriminace se složitě prokazuje. Zvláště pokud jde o zaměstnání, má zaměstnavatel mnohem silnější postavení než zaměstnanec, protože informace o údajném diskriminujícím rozhodnutí má většinou v rukou zaměstnavatel a svědci se často zdráhají proti zaměstnavateli svědčit. Z tohoto důvodu stanovuje článek 8 tzv. dvoufázové prokazování. V první fázi musí osoba, která má za to, že se stala obětí diskriminace, předložit skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci. Důkazní břemeno se poté přesouvá na druhou stranu, která musí prokázat, že k porušení zásady rovného zacházení nedošlo. Toto neplatí pro trestní řízení.
Některé členské státy neprovedly (dostatečně) ustanovení o důkazním břemeni[10]. Kromě toho jsou ustanovení o důkazním břemeni po provedení v mnohých státech stále nevyzkoušená z důvodu nedostatečné judikatury.
První údaje z judikatury naznačují, že i v evidentních případech je prokazování pro žalobce i nadále velkým problémem. Je obtížné získat statistické údaje a zkoušky formou simulované situace často musí splňovat přísné podmínky.
Sběr citlivých údajů, které by mohly být potřebné k prokázání nepřímé diskriminace nebo k posouzení rozsahu diskriminace ve společnosti, v mnohých členských státech nadále vzbuzuje obavy.
4. Subjekty zabývající se rovností
Téměř všechny členské státy[11] již zřídily subjekty zabývající se rovností, nebo tuto funkci přenesly na některý již existující subjekt, např. na vnitrostátní organizaci zabývající se lidskými právy. Velká část těchto subjektů má pravomoci nejen v oblasti diskriminace na základě rasy nebo etnického původu, ale také v dalších oblastech. Tyto subjekty různým způsobem pomáhají obětem diskriminace např. podáním žaloby[12] nebo poskytnutím nezávazného stanoviska k jim předložené žalobě[13]. Některé specializované subjekty mohou prošetřovat žaloby na diskriminaci a mohou prosadit, aby se všechny zúčastněné osoby řídily jejich závěry[14].
Teprve v budoucnu se ukáže, zda všechny tyto subjekty budou schopny vykonávat své funkce nezávisle, jak vyžaduje směrnice[15]. Například v Itálii a Španělsku jsou tyto subjekty součástí ministerstva.
V některých státech nemají tyto subjekty na vykonávání svých funkcí dostatek finančních prostředků.
5. Šíření informací a zvyšování obecného povědomí o této problematice
Práva většinou nepřinášejí velký užitek, pokud si jich lidé nejsou vědomi. Proto článek 10 směrnice stanovuje členským státům povinnost informovat veřejnost všemi odpovídajícími prostředky o příslušných ustanoveních směrnice.
Evropská komise i síť nezávislých odborníků se shodují na tom, že zde mnohé členské státy selhaly. Rovněž poslední Eurobarometr potvrzuje, že o existenci protidiskriminačních právních předpisů ví jen málo občanů. Pouze 35 % dotázaných si myslí, že jejich země má zákon zakazující diskriminaci na základě etnické příslušnosti. Pouze třetina občanů EU pak odpověděla, že ví, co dělat, pokud se stane obětí diskriminace nebo obtěžování. Informovanost je nízká zvláště v deseti nových členských státech.
Směrnice nicméně podnítila veřejnou diskusi o boji proti diskriminaci a vedla k mnoha významným iniciativám. Některé členské státy včetně Malty, Polska a Portugalska zavedly do vnitrostátního práva povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance o zákonech týkajících se diskriminace. Ve Finsku byl vydán široce dostupný informační leták o zákoně proti diskriminaci v Braillově písmu a v tištěné i elektronické podobě ve finštině, švédštině, angličtině, sámštině, ruštině, arabštině a španělštině.
I proto, že letošek je Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny, je naprosto nezbytné, aby orgány EU i členské státy zajistily, že si všichni v Evropě budou svých práv vědomi.
- [1] Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
- [2] Směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
- [3] KOM(2006)0643 v konečném znění/2 ze dne 15. prosince 2006.
- [4] Malta, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Česká republika.
- [5] Lotyšsko, Malta.
- [6] Maďarsko.
- [7] V některých případech, jako v Portugalsku nebo Slovinsku, způsobuje obavy fakt, že některá soudní řízení trvají i pět let a déle.
- [8] Např. v České republice, v Litvě a na Slovensku.
- [9] Např. Dánsko, Finsko, Litva, Švédsko nebo Spojené království.
- [10] Rakousko, Itálie, Lotyšsko, Polsko, Estonsko, Litva, Lucembursko, Německo; viz síť nezávislých odborníků, s. 73.
- [11] Výjimkou je Česká republika, Lucembursko, Malta a Německo.
- [12] Např. subjekty ve Finsku, Belgii, Maďarsku, Irsku, Spojeném království a Švédsku.
- [13] Tak je tomu v Rakousku, Nizozemsku, Dánsku, na Kypru, v Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, Řecku a Slovinsku.
- [14] Např. v Rakousku, na Kypru, ve Francii, Maďarsku, Irsku, Litvě a Švédsku.
- [15] Viz zpráva Vytváření protidiskriminačních zákonů v Evropě – srovnání 25 členských států (Developing anti-discrimination law in Europe – The 25 Member States compared), evropská síť nezávislých odborníků v oblasti boje proti diskriminaci, listopad 2006.
MENŠINOVÉ STANOVISKO
Písemné prohlášení podle článku 48 jednacího řádu, jehož předmětem je menšinové stanovisko ke zprávě paní Buitenwegové, kterou přijal Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,
které předložil Koenraad Dillen.
Ústavní základ směrnice 2000/43/ES je pochybný; není totiž respektována zásada subsidiarity.
Malý počet odsouzených osob nepoukazuje na „nedostatečné znalosti“, ale spíše na skutečnost, že se problém „diskriminace“ v Evropě nadměrně zveličuje. Další žádosti o „více peněz“ je třeba odmítnout s poukazem na to, že EU vydává 9 milionů EUR ročně na Monitorovací středisko a 1 milion EUR ročně na síť ENAR, která vykonává tutéž práci.
Obrácení důkazního břemene je nutné odsoudit, neboť v demokracii založené na právním státě je člověk považován za nevinného, dokud není prokázána jeho vina.
Tato směrnice vnáší zmatek do rozlišení mezi akty diskriminace a vyjadřováním kritických názorů. Svoboda vyjadřování musí být obnovena. Je třeba odmítnout nedávná nebezpečná vyjádření Evropského monitorovacího střediska naznačující, že „islamofobie“ je novou formou diskriminace a že roztržka ohledně dánských karikatur by se měla řešit zákonem proti rouhání.
Snaha umožnit nejrůznějším sdružením zahajovat soudní řízení představuje nepřijatelnou privatizaci soudního systému.
Je nevhodné prosazovat další zakázané důvody diskriminace, a tím poskytovat skupinám militantních homosexuálních osob příležitost podávat na evropské úrovni, jako je tomu v Belgii, stížnosti na hodnostáře katolické církve.
STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (11. 5. 2007)
pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
k provádění směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ
(2007/2094(INI))
Navrhovatelka: Patrizia Toia
NÁVRHY
Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
A. vzhledem k tomu, že v souladu s nedávným průzkumem Eurobarometru se 51 % Evropanů domnívá, že nebylo vynaloženo dostatečné úsilí na boj s diskriminací v jejich zemích;
B. vzhledem k tomu, že závěry Eurobarometru ohledně chybějících informačních strategií a výsledného nedostatečného veřejného povědomí o evropské a vnitrostátní protidiskriminační právní úpravě vzbuzují veřejné obavy;
1. vítá sdělení Komise o provádění směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada o rovném zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, jejímž záměrem je stanovit rámec pro potírání diskriminace založené na rase nebo etnickém původu s cílem upevnit v členských státech zásadu rovnosti před zákonem, zásadu rovných příležitostí a zásadu rovného zacházení při plném respektování zásady subsidiarity a v souladu s příslušnými tradicemi a postupy v jednotlivých státech; ačkoliv oceňuje přehled provádění směrnice obsažený ve zprávě Komise, připomíná, že by rovněž bylo užitečné mít k dispozici podrobný popis způsobu, jakým byla ustanovení směrnice 2000/43/ES včleněna do vnitrostátního práva, jak je uvedeno ve směrnici samotné; dále připomíná, že Komise nejen že shromáždila podrobné informace, ale že o nich podala zprávu Parlamentu a Radě a že Parlament ve svém usnesení ze dne 14. června 2006 o „Rámcová strategie pro zákaz diskriminace a pro rovné příležitosti pro všechny “[1], požádal Komisi, aby „neprodleně přezkoumala kvalitu a obsah zákonů, které provádějí antidiskriminační směrnice“;
2. uznává, že diskriminace založená na rase nebo etnickém původu a různých formách vykořisťování migrujících pracovníků, včetně především ilegálních a nenahlášených, podlamují dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany, hospodářské a sociální soudržnosti, hospodářského růstu a účinnosti a solidarity;
3. uznává, že agenda sociální politiky pro období 2005–2010, která doplňuje a upevňuje Lisabonskou strategii, je oporou rozměru hospodářského rozvoje Společenství a podporuje rovnost příležitostí pro všechny, a pomáhá tak vytvořit společnost, která nabízí větší možnosti pro sociální integraci;
4. zdůrazňuje, že by měla být všem důvodům diskriminace přiznána stejná váha, včetně diskriminace na základě národnosti;
5. se zvláštním odkazem na zaměstnanost vyzývá k tomu, aby byla věnována pozornost určitým specifickým oblastem zaměstnání, jako je zaměstnání v jakémkoli členském státě v oblasti poskytování péče a asistence rodinám a v domovech, na které se vztahuje slabá regulace a ochrana, a práce ve zdravotních službách, kde rovněž narůstají problémy v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy o přístupu k zaměstnání ve veřejném sektoru;
6. vyzývá členské státy a sociální partnery, kteří tak dosud neučinili, aby poskytli Komisi nezbytné informace o způsobech a prostředcích použitých v boji s diskriminací na základě rasy nebo etnického původu a o výsledcích, kterých bylo v důsledku toho dosaženo;
7. vyzývá Komisi, aby provedla opatření nezbytná k zajištění úplného a řádného provedení směrnice; podporuje a vyzývá Komisi k tomu, aby zahájila řízení pro nesplnění povinnosti podle článku 226 Smlouvy o ES proti těm členským státům, jejichž vnitrostátní prováděcí opatření nejsou v souladu se směrnicí 2000/43/ES, zejména pokud jde o pravomoci a požadavek nezávislosti subjektů pověřených podporou rovného zacházení, jak je stanoveno v článku 13 této směrnice a aby všestranně informovala evropské občany o aktuálním stavu;
8. žádá Komisi, aby předložila Parlamentu a Radě specifický akční plán týkající se mechanismů a metod sledování a popisu dopadu prováděcích opatření na úrovni jednotlivých států; zdůrazňuje, že je důležité vytvořit mechanismy, pokud jde o shromažďování údajů o diskriminaci, které se týkají zejména pracovních vztahů, se zaměřením na ilegální, nenahlášené, špatně placené a nepojištěné pracovníky – v souladu s právními předpisy o ochraně údajů – jakožto účinný nástroj k identifikaci, kontrole a přezkumu politik a postupů souvisejících s potíráním diskriminace; vyzývá Komisi, aby stanovila obecné standardy pro údaje, aby přenášené informace mohly být účinně porovnávány; klade důraz na přezkum nejen obsahu prováděcích právních předpisů, ale také jejich efektivity;
9. uznává, že služby obecného zájmu (SOZ) mohou hrát důležitou úlohu v boji proti diskriminaci a vyloučení, založených na rase nebo etnickém původu; proto vyzývá členské státy, aby zajistily, že poskytovatelé SOZ používají, za současného dodržování právní úpravy o ochraně údajů a občanských svobod, etnické sledování za účelem zajištění rovného zacházení a začlenění, a aby tak zdůraznily klíčovou úlohu poskytovatelů SOZ v této oblasti; zdůrazňuje, že poskytovatelé SOZ by mohli sloužit jako příklady subjektů uplatňujících osvědčené postupy v rovném zacházení s rasovými a etnickými menšinami jako zaměstnavatelé i poskytovatelé služeb;
10. vyzývá zejména k přísné kontrole provádění pravidla částečného obrácení důkazního břemene, které je zvláště účinné v případě sporů souvisejících se zaměstnáním;
11. doporučuje Komisi, aby přezkoumala vnitrostátní ustanovení, která jdou nad rámec požadavků stanovených Společenstvím, aby vyhodnotila výhody a nevýhody navržených vnitrostátních opatření a také aby spolupracovala při navrhování možných řešení s cílem zlepšit situaci obětí diskriminace;
12. zdůrazňuje, že zákaz diskriminačního zacházení nesmí být na újmu pokračování nebo zavádění opatření k předcházení nebo vyrovnávání nevýhodné situace osob určité rasy nebo etnického původu, pokud hlavním cílem takových opatření je uspokojování zvláštních potřeb těchto osob; vyzývá Komisi, aby se více zaměřila na otázku pozitivních kroků a mohla tak lépe stanovit svou pozici v této koncepci;
13. domnívá se, že iniciativy podporované Evropským sociálním fondem (jako např. iniciativa EQUAL) a programem PROGRESS na období 2007–2013, jejichž cílem je mj. zlepšit sociální integraci osob se zdravotním postižením a rovněž podporovat potírání diskriminace; vyzývá členské státy a rovněž orgány Společenství, aby usilovaly o prosazování strategických cílů, jež by lépe reagovaly na obavy občanů všech věkových kategorií, a aby vyčlenily odpovídající výši finančních prostředků na posílení solidarity v rámci Evropské unie i za jejími hranicemi, zejména když zváží povahy výdajů Společenství v letech 2008–2009;
14. vítá zájem Komise o otázku několikanásobné diskriminace, včetně zahájení studie na toto téma; vyzývá Komisi, aby přijala široké pojetí několikanásobné diskriminace, schopné zohlednit možnost současné existence rizika diskriminace jedince z několika důvodů najednou;
15. vyzývá zaměstnavatele, aby se ve větší míře zapojili do prosazování, podpory a posílení procesu nediskriminace v zaměstnání; zdůrazňuje důležitost pozitivního zapojení zaměstnavatelů a pozitivní účinky politiky rozmanitosti na pracovišti; příznivě hodnotí závěr jednání evropských sociálních partnerů o rámcové dohodě ve věci obtěžování a násilí na pracovišti a provádění stávající právní úpravy v této oblasti, jako jeden z příkladů jak podporovat vytvoření důstojných pracovních podmínek v Evropě; vyzývá Komisi, aby pozorně sledovala, zda je taková dohoda skutečně dodržována a uplatňována;
naléhá na zaměstnavatele, aby v souladu se zásadou sociální odpovědnosti podniků podporovali rovnost a bojovali proti rasové a etnické diskriminaci a vyloučení s ohledem na vzdělávání a přípravu pracovníků;
16. zdůrazňuje důležitost spolupráce v boji proti diskriminaci mezi vládami na různých úrovních – místní, vnitrostátní a evropské;
17. vítá rostoucí povědomí o rozmanitosti a provádění řízení rozmanitosti jakožto osvědčených obchodních postupů; poukazuje na obchodní prospěch řízení rozmanitosti; uznává, že rozmanitost může představovat výzvu pro řízení a nábor; naléhá na sdružení malých a středních podniků, aby asistovala svým členům v této oblasti tak, aby malé a střední podniky mohly mít prospěch z přidané hodnoty různorodé pracovní síly;
18. připomíná své usnesení ze dne 13. března 2007 o „sociální odpovědnosti podniků: nové partnerství“[2], které klade důraz na boj proti diskriminaci jako na součást této odpovědnosti; opakuje svou žádost Komisi, aby podpořila rozšiřování osvědčených postupů vycházejících z dobrovolných iniciativ spojených se sociální odpovědností, zároveň vyzývá Komisi, aby zahrnula rovné zacházení a podporu rozmanitosti na seznam kritérií, jejichž dodržování by bylo vyžadováno od podniků;
19. vyzývá Komisi, aby usnadnila výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy v oblasti boje proti diskriminaci na pracovním trhu, včetně přípravných kurzů a s ohledem na anonymitu žádostí o zaměstnání;
20. zdůrazňuje obavu pociťovanou evropskými odbory, pokud jde o skutečnost, že členské státy v dialogu o diskriminaci upřednostňují nevládní organizace před sociálními partnery; trvá na zásadní úloze, kterou hrají sociální partneři v podpoře rovného zacházení v rámci podniků, v provádění zásady sociální odpovědnosti podniků a v pomoci poskytované pracovníkům, kteří jsou oběťmi diskriminace;
21. oceňuje rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 771/2006/ES ze dne 17. května 2006 o vyhlášení Evropského roku rovných příležitostí pro všechny (2007) – Směrem ke spravedlivé společnosti[3]; upozorňuje však na to, že je zapotřebí propojit rok 2007 s rokem 2008, který bude Evropským rokem mezikulturního dialogu; vítá iniciativy podniknuté v souvislosti s Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny a úsilí vynaložené na oslavu rozdílů a zároveň na boj proti diskriminaci; poukazuje na důležitost práv, která existují podle platného zákona; naléhá na členské státy, aby v Roce rovných příležitostí pro všechny přijaly opatření ke zvýšení povědomí mezi občany o jejich zákonných právech; připomíná, že si lidé konečně více uvědomují, že otevřené společnosti, jinými slovy společnosti, které čelí výzvám a příležitostem nabízeným rozmanitostí, jsou v nejvíce konkurenceschopném postavení;
22. považuje soudržnost a komplementaritu s jinými opatřeními Společenství za nezbytné, zejména pokud jde o politiky určené pro boj proti diskriminaci a sociálnímu vyloučení a pro dosažení zlepšení, pokud jde o základní práva, vzdělání, přípravu, mezikulturní dialog a otázky týkající se mladých lidí, národnosti, migrace, azylu a rovnosti pohlaví, a vyzývá Komisi, aby posílila koordinaci mezi výše uvedenými programy;
23. v rámci strategie zaměstnanosti EU vyzývá členské státy, aby ve svých národních akčních plánech stanovily opatření a metody širšího rázu, jež by usnadňovaly integraci všech menšin na svých trzích práce, zejména rasových nebo etnických; s cílem stanovit jednotnější přístup ve věci výše zmíněné integrace vyzývá Komisi, aby v příštích pokynech týkajících se politik členských států v oblasti zaměstnanosti zohlednila základní doporučení ohledně politik zaváděných na této oblasti, jež do konce roku 2007 předloží poradní skupina na vysoké úrovni pro sociální integraci etnických menšin a jejich plné začlenění do pracovního trhu zřízená na základě rozhodnutí Komise 2006/33/ES[4];
24. domnívá se, že účast musí být nezávisle na rase nebo etnickém původu rozšířena na oblasti, jako je vzdělání a odborné vzdělávání, včetně práva na studium a udržování odbornosti v jazyce země původu;
25. domnívá se, že romská komunita potřebuje společně s ostatními uznanými etnickými komunitami zvláštní sociální ochranu, zejména po rozšíření, neboť problémy vykořisťování, diskriminace a vyčlenění se staly naléhavějšími;
26. uznává těžkosti, jimž čelí přistěhovalci, kteří přišli v nedávné době do Evropské unie, zejména ženy, které trpí dvojí formou diskriminace, a to na základě jejich pohlaví a etnického původu; vyzývá členské státy, aby navýšily zdroje a sociální služby pro hladkou integraci přistěhovalců a informovaly je o jejich právech a povinnostech v souladu se zásadami a právními předpisy platnými v členských státech;
27. připomíná, že je nezbytné přijmout jednak integrovaný přístup k zákazu diskriminace na základě rasy nebo etnického původu, který zohlední úzký vztah mezi uznáním a ochranou práv menšin v rámci členských států, a jednak opatření pro boj proti xenofobii; potřeba integrovaného přístupu je rozšířena na související oblast imigrace se zvláštním důrazem na akční plán pro zákonné přistěhovalectví, boj proti nezákonnému přistěhovalectví, budoucnost evropské migrační sítě a pravidla uplatňovaná na sjednocování rodiny a na vstup do členských států; taková koordinace by umožnila zlepšit informovanost a povědomí o právních předpisech, ale také vyjasnit a zjednodušit právní rámec, a vyhnout se tak narůstajícímu počtu překrývajících se předpisů, která mají obzvláště škodlivý dopad na zaměstnanost;
28. žádá, aby nevládní organizace přijaly opatření na obranu práv obětí obchodování s lidmi a aby hrály větší roli při usnadňování udělování povolení k pobytu; vyzývá členské státy, aby prosadily potřebné předpisy s cílem zvýšit počet vládních orgánů, jež poskytují podporu obětem vykořisťování, a rozšířit síť lékařské péče a podle potřeby podpůrné psychologické sítě; vyzývá také k zavedení pracovních inspekcí zaměřených na vymýcení všech forem vykořisťování a nucené práce;
29. vyzývá členské státy, aby zajistily všem pracovníkům, včetně těch, kteří čekají na legalizaci svého postavení, přístup k soudům řešícím pracovněprávní spory a orgánům odpovědným za zajištění rovného zacházení s cílem umožnit pracovníkům bránit svá práva v souvislosti s jakoukoli vykonávanou prací, včetně jakékoli práce vykonávané v průběhu období, na které se nevztahuje povolení k pobytu; vyzývá členské státy, aby zavedly zákonné požadavky, bude-li to nutné, na zajištění přístupu migrujících pracovníků, jejichž postavení dosud nebylo legalizováno, k příslušným soudním orgánům; a aby zajistily, že všem pracovníkům bude poskytnuta přiměřená asistence v průběhu soudního řízení, před řízením a po něm;
30. vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by měla dohlížet na provádění zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení, zejména v případě pracovníků, kteří sídlí nebo pracují v členském státě pouze po omezenou dobu;
31. vyzývá Komisi, aby okamžitě podnikla kroky na podporu evropských právních předpisů zakazujících diskriminaci všeho druhu, včetně diskriminace založené na náboženském nebo jiném přesvědčení, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci, a zajistila tak, že jsou řádně zohledňována ustanovení nové Úmluvy OSN o právech zdravotně postižených osob;
32. vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly existenci různých forem diskriminace, a zajistily, že se tato skutečnost odrazí v budoucích politikách a programech.
POSTUP
Název |
Stanovisko k provádění směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ |
||||||
Číslo postupu |
|||||||
Příslušný výbor |
LIBE |
||||||
Výbor, který vypracoval stanovisko |
EMPL |
||||||
Užší spolupráce – datum oznámení na zasedání |
ne |
||||||
Navrhovatel |
Patrizia Toia |
||||||
Předchozí navrhovatel |
--- |
||||||
Projednání ve výboru |
21.3.2007 |
7.5.2007 |
|
|
|
||
Datum přijetí |
8.5.2007 |
||||||
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
33 0 2 |
|||||
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Jan Andersson, Alexandru Athanasiu, Edit Bauer, Iles Braghetto, Philip Bushill-Matthews, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Luigi Cocilovo, Harlem Désir, Harald Ettl, Richard Falbr, Ilda Figueiredo, Roger Helmer, Stephen Hughes, Karin Jöns, Ona Juknevičienė, Jan Jerzy Kułakowski, Jean Lambert, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Csaba Őry, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Pier Antonio Panzeri, Elisabeth Schroedter, José Albino Silva Peneda, Jean Spautz, Gabriele Stauner |
||||||
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Françoise Castex, Donata Gottardi, Richard Howitt, Jamila Madeira, Mario Mantovani, Agnes Schierhuber, Patrizia Toia |
||||||
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
--- |
||||||
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce) |
--- |
||||||
- [1] Texty přijaté tohoto dne, P6_TA (2006)0261.
- [2] Texty přijaté tohoto dne, P6_TA(2007)0062.
- [3] Úř. věst L 146, 31.5.2006, s. 1.
- [4] Úř. věst. L 21, 25.1.2006, s. 20.
STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (26. 6. 2007)
pro Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
k provádění směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ
(2007/2094 (INI))
Navrhovatelka: Lívia Járóka
NÁVRHY
Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
A. vzhledem k tomu, že navzdory existenci subjektů proti diskriminaci a na podporu rovného zacházení je počet zaevidovaných stížností v mnoha členských státech stále nízký,
B. vzhledem k tomu, že není vždy snadné určit, zakládá-li se diskriminace na pohlaví, etnickém původu, rase, sociálních podmínkách, sexuální orientaci nebo dalších faktorech,
C. s velkými obavami konstatuje, že se diskriminační jednání někdy objevuje rovněž na nejvyšší politické úrovni,
1. vyzývá členské státy, aby řádně provedly směrnici 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, jako prostředek boje s mnohonásobnou diskriminací, s níž se ženy potýkají; zdůrazňuje, že směrnice 2000/43/EC zanechává výrazné nedostatky v oblasti právní ochrany menšin; dále zdůrazňuje, že provádění a vynucování této legislativy mělo doposud omezený dopad na situaci žen patřících k etnickým menšinám, obzvláště romských žen, které i nadále čelí jak předsudkům vyplývajícím z nerovného postavení žen a mužů, tak netoleranci vůči Romům;
2. doporučuje, aby Komise podala žalobu na členské státy, které dosud nezačlenily směrnice proti diskriminaci do svých vnitrostátních právních předpisů a/nebo je plně neprovádějí, a v krajním případě jim uložila odrazující pokuty, a aby monitorovala provádění rozsudků Soudního dvora Evropských společenství v případech nesplnění povinností;
3. žádá Komisi, aby vyzvala členské státy, aby ve svých ročních zprávách o provádění směrnice 2000/43/ES analyzovaly účinnost právních předpisů proti diskriminaci v oblasti boje proti systematické segregaci menšin a žen, zejména v odvětví vzdělávání a pokud jde o přístup na trh práce, ke zdravotní péči, zboží a službám, a dále je vyzvala, aby do zmíněných zpráv začlenily hledisko rovného postavení žen a mužů s cílem zmírnit mnohonásobnou diskriminaci, s níž se řada lidí potýká;
4. vyzývá Evropský institut pro rovné postavení žen a mužů, aby se systematicky zabýval diskriminací na základě pohlaví v souvislosti s důvody vedoucími k diskriminaci uvedenými ve směrnici 2000/43/ES, aby tak byla zajištěna nejen koordinace práva, ale také opatření orgánů Společenství řešící otázky mnohanásobné diskriminace;
5. požaduje vytvoření vnitrostátních integrovaných akčních plánů s cílem účinně řešit všechny formy diskriminace;
6. vybízí členské státy, aby si vyměňovaly informace o osvědčených postupech při vytváření nástrojů prosazování rovného postavení mužů a žen, které by mohly využívat vnitrostátní a místní orgány, justice a další správní subjekty při přípravě programů budování kapacit a vzdělávání v souvislosti s prováděním směrnice 2000/43/ES;
7. vyzývá členské státy, aby vnitrostátním orgánům zodpovědným za prosazování rovného zacházení poskytovaly dostatečné finanční prostředky a lidské zdroje, a umožnily jim tak vykonávat povinnosti stanovené směrnicí 2000/43/ES, včetně ustanovení o patřičné pomoci obětem diskriminace;
8. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly iniciativy mající za cíl šíření informací o právech žen a pravidlech proti diskriminaci, které se týkají zejména přístupu ke službám zaměstnanosti a zdravotnickým službám; zdůrazňuje roli médií při upevňování škodlivých stereotypů, ale rovněž jejich potenciál pomáhat v boji proti nim;
9. vyzývá členské státy, aby zajistily, že dotčená sdružení budou schopna pomáhat těm ženským obětem diskriminace, jejichž příjmy nedostačují k tomu, aby mohly podat žalobu u soudu;
10. vyzývá členské státy, aby zachovaly nebo přijaly zvláštní opatření, která zabraňují znevýhodnění souvisejícímu s pohlavím či rasovým nebo etnickým původem nebo která takové znevýhodnění kompenzují;
11. vyzývá Komisi, aby vytvořila standardizovaný formát pro shromažďování údajů rozlišených podle pohlaví o rasové diskriminaci související s oblastmi, jako jsou například zaměstnanost, vzdělávání, bydlení a rasové násilí, a zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se programy budování národních kapacit na shromažďování a monitorování údajů rozlišených podle pohlaví stále zaměřovaly.
12. připomíná členským státům jejich povinnost šířit mezi občany příslušné informace a podněcovat a podporovat kampaně pro zvýšení informovanosti o stávajících vnitrostátních právních předpisech a orgánech, které se zabývají bojem proti diskriminaci;
13. vyzývá členské státy, aby shromažďovaly, sestavovaly a každoročně zveřejňovaly komplexní, přesné a spolehlivé statistiky rozlišené podle pohlaví, jež se budou týkat trhu práce, bydlení, vzdělávání a odborné přípravy, zdravotních a sociálních dávek, veřejného přístupu ke zboží a službám, systému trestního soudnictví a občanské a politické účasti, a aby stanovily jasné a kvantitativní cíle a ukazatele v rámci hlavních směrů zaměstnanosti a sociálního začlenění, které jim umožní změřit pokrok, pokud se týká situace migrantů a menšin;
14. naléhavě žádá členské státy, aby v rámci otevřené metody koordinace přijaly soubor minimálních standardů, které zaručí ženám a dětem přístup ke kvalitnímu vzdělávání a rovné podmínky, a aby přijaly právní předpisy, podle nichž bude povinné ukončit segregaci ve školách a které stanoví podrobné plány, jak skoncovat s odděleným a málo kvalitním vzděláváním chlapců a dívek z etnických menšin;
POSTUP
Název |
Provádění směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ |
||||||
Číslo postupu |
|||||||
Příslušný výbor |
LIBE |
||||||
Výbor, který vypracoval stanovisko |
FEMM |
||||||
Užší spolupráce – datum oznámení na zasedání |
|
||||||
Navrhovatelka |
Lívia Járóka |
||||||
Předchozí navrhovatel |
|
||||||
Projednání ve výboru |
5.6.2007 |
25.6.2007 |
|
|
|
||
Datum přijetí |
25.6.2007 |
||||||
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
19 0 1 |
|||||
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Edit Bauer, Emine Bozkurt, Esther De Lange, Edite Estrela, Věra Flasarová, Esther Herranz García, Urszula Krupa, Pia Elda Locatelli, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Zita Pleštinská, Christa Prets, Raül Romeva i Rueda, Eva-Britt Svensson, Anna Záborská |
||||||
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Gabriela Creţu, Anna Hedh, Mary Honeyball, Elisabeth Jeggle, Maria Petre, Corien Wortmann-Kool |
||||||
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
|
||||||
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce) |
... |
||||||
POSTUP
Název |
Provádění směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ |
||||||||||||
Číslo postupu |
|||||||||||||
Příslušný výbor |
LIBE |
||||||||||||
Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko |
EMPL |
FEMM |
|
|
|
||||||||
Nezaujaté stanovisko) |
|
|
|
|
|
||||||||
Užší spolupráce |
|
|
|
|
|
||||||||
Zpravodaj(ové) |
Kathalijne Maria Buitenweg |
|
|||||||||||
Předchozí zpravodaj(ové) |
|
|
|||||||||||
Projednání ve výboru |
20.3.2007 |
5.6.2007 |
27.6.2007 |
|
|
||||||||
Datum přijetí |
27.6.2007 |
||||||||||||
Výsledek závěrečného hlasování |
+ - 0 |
48 2 1 |
|||||||||||
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Alexander Alvaro, Alfredo Antoniozzi, Kathalijne Maria Buitenweg, Giuseppe Castiglione, Giusto Catania, Carlos Coelho, Fausto Correia, Esther de Lange, Panayiotis Demetriou, Bárbara Dührkop Dührkop, Kinga Gál, Patrick Gaubert, Roland Gewalt, Elly de Groen-Kouwenhoven, Lilli Gruber, Adeline Hazan, Jeanine Hennis-Plasschaert, Lívia Járóka, Ewa Klamt, Roger Knapman, Magda Kósáné Kovács, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Barbara Kudrycka, Stavros Lambrinidis, Henrik Lax, Dan Mihalache, Viktória Mohácsi, Claude Moraes, Javier Moreno Sánchez, Athanasios Pafilis, Luciana Sbarbati, Inger Segelström, Károly Ferenc Szabó, Vladimir Andreev Urutchev, Ioannis Varvitsiotis, Manfred Weber, Tatjana Ždanoka |
||||||||||||
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Adamos Adamou, Edit Bauer, Simon Busuttil, Gérard Deprez, Koenraad Dillen, Maria da Assunção Esteves, Iratxe García Pérez, Ignasi Guardans Cambó, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Tchetin Kazak, Jörg Leichtfried, Marianne Mikko, Herbert Reul, Rainer Wieland |
||||||||||||
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
|
||||||||||||
Datum předložení |
6.7.2007 |
||||||||||||
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce) |
|
||||||||||||