ZPRÁVA na téma „Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií”

11. 9. 2007 - (2007/2000 (INI))

Výbor pro zahraniční věci
Zpravodaj: Jacek Saryusz-Wolski
Navrhovatelka(*): Lena Ek, Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku
(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

na téma „Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií”

(2007/2000(INI))

Evropský parlament,

–    s ohledem na zelenou knihu Komise nazvanou „Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii“ (KOM(2006)0105),

–    s ohledem na první setkání evropské Sítě zpravodajů v oblasti energetické bezpečnosti (NESCO) dne 10. května 2007 v Bruselu,

–    s ohledem na společný dokument Komise a vysokého představitele Rady o vnějších aspektech energetické politiky, který byl předložen na zasedání Evropské rady konaném ve dnech 15.–16. června 2006,

–    s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2006 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Smlouvy o Energetickém společenství Evropským společenstvím[1],

–    s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o zajištění dodávek energií v Evropské unii[2],

–    s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2006 o zelené knize: Energetická účinnost aneb méně znamená více[3],

–    s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. října 2006, nazvané Vnější vztahy v oblasti energie – od zásad k opatřením (KOM(2006)0590),

–    s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2006 o zelené knize: Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii[4],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2006 o strategii pro region Baltského moře v rámci Severní dimenze[5], zejména jeho druhou část,

–    s ohledem na závěry zasedání Evropské rady konaného ve dnech 23.–24. března 2006, které se týkaly podpory zelené knihy o energetické politice pro Evropu ze strany Evropské rady, a závěry zasedání konaného ve dnech 15.–16. června 2006, které se týkaly společného dokumentu Komise a vysokého představitele o vnějších aspektech energetické bezpečnosti,

–    s ohledem na závěry zasedání Evropské rady konaného ve dnech 21.–22. června 2007, které se týkaly pověření mezivládní konference k vypracování reformní smlouvy, kterou se pozmění stávající Smlouvy,

–    s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu, na základě které spadá energetika do oblasti, v níž existuje sdílená pravomoc se členskými státy,

–    s ohledem na sdělení Komise Evropské radě a Evropskému parlamentu nazvané „Energetická politika pro Evropu“ (KOM(2007)0001),

–    s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané „Posílení evropské politiky sousedství“ (KOM(2006)0726),

–    s ohledem na závěry zasedání Evropské rady konaného ve dnech 8.–9. března 2007 a na akční plán Evropské rady (na období 2007–2009) pro energetickou politiku pro Evropu (EPE),

–    s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané Černomořská synergie – nová iniciativa pro regionální spolupráci (KOM(2007)0160),

–    s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–    s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6‑0312/2007),

A.  vzhledem k tomu, že energetická bezpečnost musí být považována za základní složku celkové bezpečnosti Evropské unie a za klíčový prvek v úsilí o hospodářský a sociální rozvoj v Evropě, pro který však doposud neexistuje smluvní základ,

B.   vzhledem k tomu, že se v důsledku současné a stále se zvyšující závislosti na dodávkách energie z převážně nestabilních a nedemokratických zemí ukázalo, že snahy o zabezpečení dodávek energie výhradně na vnitrostátní úrovni jsou nedostatečné a nezaručují dlouhodobé zájmy všech členských států EU; vzhledem k tomu, že vnější energetická politika EU je úzce spjata s její vnitřní energetickou politikou a že je nutné vytvořit jednotnou energetickou politiku s ohledem na regulaci vnitřního trhu a vnější aspekty, které zohledňují politické a hospodářské zájmy každého členského státu,

C.  vzhledem k tomu, že současná zranitelnost EU a její značná energetická závislost na zemích s autoritativními režimy značně narušuje rozvoj důvěryhodné, účinné a důsledné společné zahraniční a bezpečnostní politiky, zejména s ohledem na dodržování, podporu a prosazování hodnot, na nichž je EU založena,

D.  vzhledem k tomu, že zásady vnitřního trhu EU s energií by mohly sloužit jako základ konstruktivních politik s energetickými partnery mimo EU při zohlednění zvláštních charakteristik dotčených třetích zemí, zejména s cílem podporovat rozvoj udržitelné energie, včetně rozvoje energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie,

E.   vzhledem k tomu, že zabezpečení dodávek energie za přijatelné a předvídatelné ceny musí být na evropské úrovni zaručeno silnou politickou spoluprací, jakož i úplným dokončením vnitřního trhu s energií prostřednictvím dalších kroků směřujících k úplné energetické liberalizaci,

F.   vzhledem k tomu, že energetika by neměla být využívána jako prostředek k vyvíjení politického nátlaku na tranzitní a přijímající země,

G.  vzhledem k tomu, že odvětví zemního plynu je v současnosti velice zranitelné vůči vnějším hrozbám; vzhledem k tomu, že země vyvážející zemní plyn vyvíjejí v současnosti nové formy užší spolupráce, což by mohlo ohrozit evropskou energetickou bezpečnost,

H.  vzhledem k tomu, že společná evropská zahraniční politika v oblasti energií, založená na solidaritě, diverzifikaci a podpoře udržitelnosti, by vytvořila synergie zaručující zabezpečení dodávek pro Evropskou unii a posílila by vliv EU, její akceschopnost v zahraniční politice a její důvěryhodnost na celosvětové scéně,

I.    vzhledem k tomu, že musejí být zajištěny udržitelné, spolehlivé a cenově přijatelné dodávky energie; vzhledem k tomu, že světové ceny ropy a plynu jsou značně nestálé a že soudržná zahraniční politika EU v oblasti energetiky je proto v zájmu občanů EU,

J.        vzhledem k tomu, že úzká spolupráce v oblasti dodávek energie představuje jedno z nejúčinnějších a nejnepostradatelnějších opatření pro budování důvěry ve vztazích mezi Evropskou unií a sousedními zeměmi,

K.  vzhledem k tomu, že zásada solidarity v oblasti energetické politiky se může stát příkladem pro budoucí solidaritu v ostatních oblastech, a může tak pomoci posílit úlohu EU v jejích vnějších vztazích,

L.   vzhledem k tomu, že spolehlivé posouzení rizik energetické bezpečnosti by se mělo stát součástí evropské zahraniční energetické politiky, a vzhledem k tomu, že v této souvislosti by měla sehrát rozhodující úlohu nedávno zřízená síť zpravodajů v oblasti energetické bezpečnosti NESCO, která musí mít rovněž potřebné sledovací kapacity pro systém včasného varování,

M.  vzhledem k tomu, že by mělo být posíleno společné úsilí v oblasti výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti, a to jak v EU, tak ve spolupráci s vnějšími partnery a třetími zeměmi,

1.  vyzývá k vytvoření společné evropské zahraniční politiky v oblasti energií, která by do značné míry zaručila energetickou bezpečnost pro celou EU a zároveň sledovala cíl udržitelnosti na mezinárodní úrovni, a stala se tak pro občany EU skutečným přínosem při úsilí vynakládaném na vnitrostátní úrovni;

2.  domnívá se, že energetická politika musí tvořit nedílnou a významnou součást společné zahraniční politiky a že by měla být zohledňována ve všech souvislostech zahraniční politiky;

3.  zdůrazňuje, že ačkoli by si členské státy měly ponechat svrchované právo na strategickou volbu týkající se skladby zdrojů energie, na využívání svých zdrojů energie a na rozhodnutí ohledně struktury dodávek, je třeba vypracovat konkrétní opatření, která by byla začleněna do Smluv a vedla by k vytvoření společné evropské zahraniční politiky v oblasti energií, která by se vztahovala na otázky zabezpečení dodávek, tranzitu a investic souvisejících s energetickou bezpečností a prosazování energetické účinnosti a úspor energie, jakož i čistých a obnovitelných zdrojů energie, zejména ve vztahu k zemím, jejichž spotřeba energie rychle roste;

4.  vyzývá k přijetí odpovídajícího smluvního základu pro oblast energetiky a energetické bezpečnosti;

5.  zdůrazňuje, že komplexní evropská zahraniční politika v oblasti energií musí přispívat k podpoře a prosazování hodnot a zájmů Evropské unie i hlavních cílů její zahraniční politiky, což jsou zejména zachování míru a ochrana lidských práv, demokracie a právního státu; uznává, že závislost EU na dovážené energii může mít významný dopad na nezávislost jejího rozhodování v oblastech ostatních politik;

6.  považuje za nezbytné, aby EU i nadále vedla celosvětový boj proti změně klimatu, která kromě dalších nebezpečí může vyvolat rozsáhlou migraci a bezpečnostní rizika, a aby usilovala o naplnění cílů Kjótského protokolu; v této souvislosti plně podporuje pokračující snahy o vytvoření vícestranného rámce pro omezení emisí skleníkových plynů po roce 2012; považuje za nutné, aby bylo úsilí EU o rozvoj obnovitelných a čistých zdrojů energie a technologií zaměřených na úsporu energie zahrnuto do veškerých vnějších vztahů;

7.  vítá vytvoření sítě NESCO; vyzývá členské státy a Komisi, aby posilovaly činnost této sítě s cílem plně rozvinout její provozní schopnosti a využít ji jako účinný systém včasného varování v případě ohrožení energetické bezpečnosti, jakož i systém výměny informací v oblasti energetiky;

8.  podporuje postupný proces přibližování se ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií;

9.   vyzývá Radu a Komisi, aby do konce roku 2007 vytvořily přesný plán vedoucí k vytvoření takové politiky a uvedly v něm krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle a kroky spolu s konkrétním časovým rámcem pro jejich realizaci;

10. vyzývá Komisi, aby předkládala výroční zprávu o pokroku týkající se provádění výše zmíněných cílů, a umožnila tak Evropskému parlamentu úzce se podílet na monitorování společné evropské zahraniční politiky v oblasti energií;

11. vyzývá Komisi, aby připravovala výroční zprávy týkající se dodržování pravidel, jimiž se řídí vnitřní trh v energetickém odvětví, zejména co se týče transparentnosti a dodržování právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže ze strany společností ze třetích zemí, zejména hlavních dodavatelů a všech jejich dceřiných společností; vítá skutečnost, že evropský summit konaný ve dnech 8.–9. března 2007 navrhl Komisi, aby posoudila dopad vertikálně integrovaných energetických společností ze třetích zemí na vnitřní trh a to, jak uplatnit zásadu vzájemnosti;

12. podporuje záměr Komise přijmout vhodná opatření zamezující nekontrolovaným investicím státních zahraničních společností do odvětví energetiky v EU, zejména do přepravních soustav zemního plynu a elektrické energie;

13. vyzývá k užší koordinaci mezi předsednictvím, Komisí a vysokým představitelem Rady s cílem jednotně vystupovat a jednat v otázkách společné zahraniční politiky v oblasti energií; považuje za nezbytné posílit úlohu Komise a Evropského parlamentu při definování společné zahraniční politiky v oblasti energií při nadcházející revizi Smluv; navrhuje, aby byl poté, co vstoupí v platnost nová reformní smlouva, jmenován se souhlasem Rady a Komise zvláštní zástupce pro zahraniční energetickou politiku, který by měl dvojí funkci a jednal by z pověření nově vytvořené a posílené funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedy Komise, takže by se opíral jak o Radu, tak o Komisi, a který by měl odpovídat za koordinaci všech politik v rámci evropské zahraniční politiky v oblasti energií, čímž by posílil schopnost EU chránit zájmy její energetické bezpečnosti při jednání s vnějšími partnery;

14. je přesvědčen, že by se Smlouva o energetické chartě (ECT) měla stát základním kamenem společné evropské zahraniční politiky v oblasti energií, neboť se jedná o nejvýznamnější nástroj mezinárodního společenství určený na podporu spolupráce v energetickém odvětví, který poskytuje základ pro spravedlivé a rovné zacházení, zajišťuje bezpečnost investic a zaručuje právo na odškodnění v případě vyvlastnění a/nebo znárodnění; vyzývá Komisi a Radu, aby kategoricky požadovaly provádění ECT a aby zahrnuly podstatu tranzitního protokolu do všech smluv a dohod se svými partnery v oblasti energetiky;

15. vybízí členské státy a Komisi, aby v sousedství EU podporovaly ve spolupráci se třetími zeměmi šíření zásad a norem vnitřního trhu; naléhavě tedy žádá Komisi, aby zvážila rozšíření Evropského energetického společenství, které tvoří EU a státy jihovýchodní Evropy, na další třetí země a vytvoření nových regionálních energetických trhů podle vzoru tohoto společenství, například Evropsko-středomořského energetického společenství, aby tak byly zabezpečeny dodávky energie;

Zásady a doporučení, kterými se řídí činnost v rámci společné evropské zahraniční politiky v oblasti energií

A.   Diverzifikace

16. je toho názoru, že vzhledem ke zvyšující se závislosti EU na omezeném počtu zdrojů energie, dodavatelů a přepravních tras je nezbytné podporovat prioritní iniciativy, jejichž cílem je diverzifikace v těchto oblastech, a to jak zeměpisná diverzifikace, tak diverzifikace prostřednictvím rozvoje udržitelných alternativ; domnívá se, že zvláštní priorita by měla být přiznána obnovitelným zdrojům energie bezpečným z hlediska životního prostředí; domnívá se, že zabezpečení dodávek za přijatelné a předvídatelné ceny musí být pro EU hlavním cílem;

17. podporuje upřednostňování všech těchto projektů energetické diverzifikace realizovaných v sousedství – zejména těch, které si kladou za cíl vytvoření nových dopravních koridorů, které rozšiřují nabídku jak dodavatelů, tak přepravních tras, jako je např. energetický koridor Kaspické moře-Černé moře-EU – zvláště pak stavbu plynovodu Nabucco, infrastruktury pro zkapalněný zemní plyn (LNG), propojení elektrorozvodných soustav a dokončení evropsko-středomořských okruhů elektrorozvodných a plynárenských infrastruktur, jakož i realizaci projektů nových ropných infrastruktur evropského zájmu, např. projektů Oděsa-Gdaňsk a Constanta-Terst, které by měly být zařazeny na seznam projektů evropského zájmu s nejvyšší prioritou;

18. vítá jmenování evropských koordinátorů pro prioritní projekty evropského zájmu, jak jej stanovila Evropská rada ve svých závěrech z března 2007, zejména koordinátorů pro projekt Nabucco a propojení elektřiny mezi Německem, Polskem a Litvou;

19. vyzývá Komisi a členské státy, aby na nejvyšší politické úrovni prováděly aktivní politiky, které Společenství umožní diverzifikovat vlastní zdroje zemního plynu; očekává, že veškerá spolupráce zemí vyvážejících zemní plyn bude dodržovat zásady otevřeného, transparentního a konkurenceschopného trhu; domnívá se, že snaha o vytvoření verze organizace OPEC pro zemní plyn by byla v rozporu s tímto cílem;

20. poukazuje na to, že je nezbytné přejít od prohlášení k výzvám pro předkládání nabídek na konkrétní prioritní projekty, a vyzývá, aby byl zvláštní zástupce pro zahraniční energetickou politiku po svém jmenování rovněž odpovědný za koordinaci činnosti při vytváření vnější energetické infrastruktury, např. projektů Nabucco a Oděsa-Gdaňsk; prozatím vyzývá Komisi, předsednictví a vysokého představitele Rady, aby spolu s evropskými koordinátory posílily svůj závazek vybudovat vnější energetické infrastruktury;

21. domnívá se, že by realizace projektů na energetickou diverzifikaci měla být jednou z priorit posílené evropské politiky sousedství, a vyzývá k větší podpoře úsilí o zlepšení investičního prostředí a regulačního rámce, které budou založeny na zásadách ECT, v odvětvích energetiky v zemích výroby a v tranzitních zemích;

22. vyzývá k rozlišování různých situací, ve kterých se nacházejí jednotlivé členské státy, pokud jde o skladbu zdrojů energie, závislost na dovozu a infrastrukturu, a podporuje veškeré snahy zaměřené na překonání stávajících závislostí členských států na dominantních dodavatelích, omezeních infrastruktury, na zdrojích energie s vysokým obsahem uhlíku a na dovozu energie ze zemí, které systematicky porušují literu i smysl Charty OSN;

23. podporuje veškeré snahy vedoucí k vytvoření nových zdrojů financování všech důležitých činností, včetně zvláštních půjček od EIB, a vyčlenění zvláštních rozpočtových položek výhradně pro tento účel v rozpočtu EU za předpokladu, že neohrozí bezpečnost žádného členského státu;

24. vyzývá ke zlepšení spolupráce s EIB a EBRD s cílem využít finanční nástroje k podpoře prioritních projektů;

25. považuje možnou závislost na dovozu biopaliv za stejně znepokojující jako závislost na vnějších dodávkách ropy nebo plynu; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s partnery EU vyvinula celosvětový systém certifikace, který bude schopen zaručit udržitelnost výroby a využívání biopaliv, jež neohrožují biologickou rozmanitost, a normy pro fáze kultivace a zpracování a rovněž pro celkovou rovnováhu životního cyklu skleníkových plynů;

B.   Jednotné hájení zájmů EU

26. domnívá se, že je nezbytné, aby Unie vytvořila dlouhodobou strategii a rámec vedoucí k vytvoření společné zahraniční politiky v oblasti energií, aby bylo možné zaujmout silnější pozici v dialogu s hlavními dodavatelskými zeměmi a vyjadřovat jednotné stanovisko v diskusích vedených na úrovních EU, členských států i odvětví, což zajistí prostor pro solidaritu v oblasti dalších politik a posílení vnější úlohy Unie;

27. v krátkodobém horizontu vyzývá členské státy, aby sebe navzájem i Komisi informovaly o strategických rozhodnutích týkajících se jakýchkoli bilaterálních dohod o projektech v oblasti energetiky se třetími zeměmi, které by mohly mít vliv na zájmy členských států a EU jako celku, jak by tomu mělo být ve všech záležitostech zahraniční politiky společného zájmu, a aby tato rozhodnutí dále konzultovaly mezi sebou navzájem i s Komisí; a v případě, že byly uzavřeny bilaterální dohody, které jsou v rozporu se zájmy dalších členských států a Evropské unie jako celku, vyzývá členské státy a případně i Komisi, aby spolupracovaly na sjednání dohod, které zajistí vyvážení negativních dopadů, zejména pokud jde o dopady na životní prostředí, v souladu se zásadou solidarity;

28. vyzývá členské státy a Komisi, aby důkladně posoudily hledisko dopadů na životní prostředí, než schválí další velké investice do infrastruktury; zejména je naléhavě žádá, aby zvážily ohrožení ekosystémů a lidských životů, jež představuje plánovaný plynovod v severní Evropě – Nord Stream – vzhledem k existenci skládek munice a zbraní podél své plánované trasy na dně Baltského moře; zdůrazňuje, že v případě závažné ekologické katastrofy bude finanční odpovědnost spočívat na zúčastněných stranách;

29. ve střednědobém horizontu vyzývá, aby byla Komisi svěřena instituční pravomoc  vyjednávat rámcové dohody o dodávkách energií mezi EU a třetími zeměmi;

C.  Solidarita v krizových situacích

30. vzhledem k tomu, že solidarita a zabezpečení energie jsou nezbytné pro hladké fungování vnitřního trhu, včetně rovnocenného přístupu k energiím ze strany všech hospodářských subjektů, vyzývá Radu a členské státy k vytvoření mechanismu pro solidaritu v souladu s duchem solidarity mezi členskými státy, na který odkazuje nová reformní smlouva, na níž se dohodla Evropská rada na své zasedání v červnu 2007, což by EU umožnilo jednat účinně, pohotově a koherentně v krizových situacích způsobených přerušením dodávek, poškozením kritické infrastruktury či jakoukoli další událostí;

31. vyzývá Komisi k podpoře začlenění tzv. „doložky o energetické bezpečnosti“ do obchodních dohod a dohod o přidružení, partnerství a spolupráci se zeměmi výroby a tranzitními zeměmi, přičemž by tato doložka stanovila kodex chování a explicitně stanovila opatření, která je třeba přijmout v případě přerušení dodávek jedním z partnerů nebo jakékoli jednostranné změny podmínek;

32. navrhuje vytvořit účinný mechanismus zahrnující evropskou síť NESCO pro případ přerušení dodávek, který by obsahoval opatření pro účinné využívání systémů varování a výstavbu infrastruktury propojující celou EU v případě energetické krize, zejména pokud jde o plyn a elektrickou energii; tato infrastruktura by mohla být využita pro poskytování pomoci členským státům v nouzi při zohlednění geologických a zeměpisných podmínek těchto členských států, zejména s ohledem na skladovací kapacity a jejich vzdálenost od zdroje energetických dodávek;

D.  Posílená spolupráce s hlavními zeměmi výroby a tranzitními a spotřebitelskými zeměmi

33. vyzývá EU a její členské státy, aby se aktivněji zapojily do užšího dialogu mezi EU a všemi hlavními zeměmi výroby a tranzitními a spotřebitelskými zeměmi a zejména aby posílily vztahy v odvětví energetiky s Alžírskem, Egyptem a ostatními zeměmi výroby v regionu Mashrequ a Maghrebu;

34. podporuje všechny kroky, které směřují k podpoře transparentnosti, zásad právního státu a lepšího řízení v odvětví energetiky prostřednictvím energetických partnerství se třetími zeměmi a které si kladou za cíl vytvořit vzájemně výhodné, otevřené, transparentní, nediskriminační a stabilní právní podmínky pro přístup k majetku v sektoru těžby a pro investice a obchodování v oblasti energetiky, které budou založeny na zásadě vzájemnosti a spravedlivé a průhledné hospodářské soutěže a které zajistí, že příjem z obchodování s energií nebude zneužíván k financování terorismu;

35. zdůrazňuje potřebu usilovat o uzavírání partnerství v oblasti výzkumu a vývoje s hlavními spotřebitelskými a tranzitními zeměmi mimo EU, která by přispěla k řešení problému globálního oteplování a k vyvíjení alternativních a obnovitelných zdrojů energie; zdůrazňuje, že by se měla upevňovat spolupráce v oblasti energetiky se třetími zeměmi, jako jsou např. Spojené státy, zejména pokud jde o vývoj technologií ke zvýšení energetické účinnosti, podporu kombinované výroby tepla a elektřiny z obnovitelných zdrojů a podporu udržitelné výroby a využívání biomasy;

36. vyzývá EU, aby rozvíjela dialog s rozvojovými zeměmi v oblasti energetiky s cílem podpořit decentralizaci obnovitelných zdrojů energie, dostupnost a udržitelnost energie, jakož i energetické infrastruktury obecného zájmu;

37. zvláště zdůrazňuje význam posíleného dialogu v oblasti energetiky s USA a s dalšími klíčovými energetickými partnery, kteří sdílejí hodnoty EU; vyzývá orgány Společenství, aby usilovaly o vytvoření partnerství v oblasti energetické bezpečnosti s USA;

38. vyzývá k aktivnímu zapojení evropských zemí, které nejsou členskými státy Evropské unie, např. Norska, do evropské zahraniční politiky v oblasti energií;

39. vyzývá k jednotné energetické politice ve všech oblastech evropské zahraniční politiky, jako je Severní dimenze, Černomořská synergie a Evropsko-středomořské partnerství;

40. podporuje iniciativy Komise na rozvíjení užšího dialogu v oblasti energetiky se zeměmi jižního Kavkazu, kaspické oblasti a střední Asie, jakož i středomořského regionu a Blízkého východu; vítá nový přístup EU založený na „kritickém a konstruktivním dialogu“, který EU zaujala vůči zemím této oblasti a který se snaží najít rovnováhu mezi zájmem EU diverzifikovat své dodávky ropy a zemního plynu a dosažením politických reforem v těchto zemích;

41. vyzývá k rozvíjení stávajících mechanismů v rámci evropské politiky sousedství a Černomořské synergie a k vytvoření nových mechanismů s cílem prohloubit spolupráci s tranzitními zeměmi – Ukrajinou, Běloruskem, Moldavskem, zeměmi jižního Kavkazu, Mashrequ a Maghrebu – a zvýšit transparentnost fungování trhu a přispět k větší stabilitě dodávek a tranzitu;

42. zdůrazňuje význam Turecka jako tranzitního centra pro diverzifikaci dodávek plynu do EU; očekává od Turecka, že bude plně spolupracovat s EU na usnadnění tranzitu;

43. podporuje plné členství Turecka v Evropském energetickém společenství, které se v současnosti rozšiřuje o země jihovýchodní Evropy a poskytuje strukturovaný regulační rámec pro prohloubení regionální energetické spolupráce, čímž zlepšuje energetickou bezpečnost a potřebné investice; podporuje žádosti Ukrajiny, Norska a Moldavska o členství v Energetickém společenství;

44. vyzývá Komisi, aby kromě sítě NESCO vytvořila nástroje a mechanismy, které by jí umožnily lépe spolupracovat se sousedními zeměmi při analýze a sledování situace v tranzitních oblastech, a zvýšily tak schopnost EU předcházet krizovým situacím a reagovat účinněji a pohotověji v případě, že se ke krizi schyluje;

45. zdůrazňuje význam partnerství EU s Ruskem v oblasti energetiky a zároveň poukazuje na skutečnost, že Rusko je, pokud jde o jeho energetický vývoz, i nadále téměř zcela závislé na trhu EU a na jednotlivých evropských velkoodběratelích; důrazně vybízí EU, aby v rámci dialogu o energetice mezi EU a Ruskem kladla důraz na aspekty vzájemné závislosti; upozorňuje na skutečnost, že partnerství v oblasti energie mezi Ruskou federací a EU může být založeno pouze na zásadě nediskriminace a rovného zacházení a na rovných tržních podmínkách;

46. zdůrazňuje, že Rusko je již vázáno smlouvou ECT na základě toho, že přijalo článek 45 odst. 1 této smlouvy[6]; je přesvědčen, že kromě toho, že je nezbytné, aby Rusko ECT ratifikovalo, by měla EU v rámci nové dohody o partnerství a spolupráci vyjednat s Ruskem formální rámcový dokument o energetických vztazích; považuje proto provedení zásad ECT v dohodě o partnerství a spolupráci za nadbytečné, i když uznává přínos ustanovení, která vyjasňují nebo doplňují povinnosti obsažené v ECT a zejména v tranzitním protokolu;

47.  zdůrazňuje, že ratifikace ECT by byla viditelným a hmatatelným projevem závazku Ruska ke spolehlivým energetickým dodávkám a energetické spolupráci založené na společných zásadách a hodnotách;

48. vyzývá Radu a Komisi, aby využily svých možností a přesvědčily Rusko, aby se zavázalo k otevřeným, spravedlivým a transparentním trhům v oblasti výroby a dodávek energií; domnívá se, že ratifikace ECT a jejího tranzitního protokolu ze strany Ruska by měla kladný vliv na rozhodnutí Evropské unie o podpoře přistoupení Ruska k WTO;

49. vyjadřuje znepokojení nad celkovou neúčinností ruského energetického systému, a to jak z hlediska těžby a přepravy, tak z hlediska průmyslové spotřeby a spotřeby domácností, jež může mít vážné důsledky pro závazky Ruska v oblasti dodávek; vyzývá Komisi, aby tuto otázku řešila v rámci své technické spolupráce s Ruskem;

50. zdůrazňuje, že zásada rozvoje energeticky účinných technologií šetrných k životnímu prostředí by měla být začleněna do nové dohody mezi EU a Ruskem; zdůrazňuje, že je třeba prohloubit spolupráci mezi EU a Ruskem v otázkách životního prostředí v rámci severní dimenze;

51. vyzývá Komisi, aby v rámci dialogu s hlavními dodavateli uhlovodíků do EU požadovala rovné zacházení s evropskými společnostmi založené výhradně na hospodářských kritériích a bez politického vlivu na stanovování nákupních cen;

52. vyzývá Komisi, aby připravila zprávu o doložkách o místě určení týkajících se dodávek zemního plynu, které de facto zabraňují opětovnému vývozu v rámci vnitřního trhu, a vyzývá Komisi, aby prosazovala zrušení jakýchkoli doložek tohoto druhu obsažených ve smlouvách na zemní plyn týkajících se trhu EU, neboť jsou právními předpisy EU zakázány;

53. vyzývá k prohloubení dialogu s Čínou, Indií, Brazílií a dalšími nově se rozvíjejícími a rozvojovými zeměmi za účelem vytvoření stabilního a předvídatelného celosvětového trhu s energiemi, který bude založen na spravedlivých a transparentních pravidlech a který bude navíc zaměřen na společné úsilí v boji proti globálnímu oteplování a na snaze o zachování udržitelného rozvoje;

54. vyzývá k prohloubení vztahů s Blízkým východem a severní Afrikou v energetickém odvětví; zdůrazňuje význam budoucího africko-evropského partnerství v oblasti energií, jehož uzavření je plánováno na 7.–8. prosince během evropsko-afrického summitu v Lisabonu a jež představuje jednu z hlavních iniciativ v rámci strategie EU-Afrika; domnívá se, že partnerství v oblasti energií by mělo přispět k prohloubení dialogu mezi Afrikou a EU o přístupu k energii a energetické bezpečnosti, k vyšším investicím do energetické infrastruktury a do obnovitelných energií a energetické účinnosti, k širšímu využívání příjmů z ropy a zemního plynu na vývoj, k podpoře transparentnosti a k zohledňování změny klimatu při spolupráci v oblasti energií a rozvojové spolupráci;

55. vyzývá Komisi, aby posílila spravedlivou mezinárodní konkurenci tím, že v rámci WTO podpoří zvláštní pravidla, která se týkají transparentnosti trhu s energiemi a zejména opatření, která narušují obchod;

56. doporučuje, aby Komise vyhodnotila, zda je v rámci WTO možné sjednat pro určité trhy s energiemi, např. s biopalivy, mnohostranné dohody, a aby o výsledku co nejdříve informovala Evropský parlament;

57. vyzývá Komisi a Radu, aby aktivně a rozhodně zakročily proti jakýmkoli oligopolistickým tendencím, jako je např. nebezpečí vytvoření kartelu producentů zemního plynu;

58. vyzývá členské státy, které jsou členy skupiny G8, a Komisi, aby využily tohoto fóra k podpoře energetických zájmů EU, a to i ve formátu G8+5, který spojuje klíčové producenty a spotřebitele;

59. podporuje veškerá opatření zaměřená na posílení mnohostranných technických iniciativ, jako jsou Celosvětové partnerství pro snižování spalování zemního plynu, Iniciativa pro transparentnost v těžebním průmyslu, Jednotka pro zvláštní úlohy v oblasti finančních opatření či zásady Mezinárodní finanční korporace (IFC), kterými by se měly řídit finanční instituce při řešení environmentálních a sociálních aspektů financování projektů (tzv. ,,Equator Principles“), a program Inogate;

60. zdůrazňuje, že společná evropská zahraniční politika v oblasti energií není dostatečná a že je třeba rozvíjet společnou evropskou energetickou politiku, což by mělo zahrnovat i společnou evropskou politiku v oblasti výzkumu a technologií týkajících se energetiky;

61. vyzývá Radu k vytvoření strategie na ochranu kritické energetické infrastruktury v EU a v jejím bezprostředním sousedství proti hrozbám terorismu;

62. vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na reformu právní úpravy založené na osvědčených postupech zjištěných v jednotlivých členských státech, zejména pokud jde o úplné oddělení vlastnictví výroby energie a jejího přenosu a distribuce, větší nezávislost vnitrostátního regulačního dohledu, lepší koordinaci činností regulačních orgánů na úrovni EU s ohledem na podporu rozvoje nových a obnovitelných zdrojů energie a jasný rámec pro zvýšení investic do rozvodné infrastruktury;

63. zdůrazňuje, že vytvoření kompatibilních rozvodných energetických sítí prostřednictvím dobře koordinované evropské energetické sítě zlepší konkurenceschopnost na energetickém trhu, posílí bezpečnost dodávek a podpoří ochranu životního prostředí a přispěje rovněž k lepšímu postavení EU vůči vnějším dodavatelům a tranzitním zemím;

64. zdůrazňuje, že znečištění způsobené těžbou energetických zdrojů, zejména ropy, může nejen způsobit vážné a nevratné škody na životním prostředí, ale rovněž vážná bezpečnostní rizika v regionálním i světovém měřítku, jako je tomu v případě Blízkého východu; vyzývá k přijetí nových ochranných opatření a k investicím do větší bezpečnosti a účinnosti těžby energetických zdrojů;

65. vyzývá k veřejné diskusi usilující o zvýšení povědomí občanů EU o společné evropské zahraniční politice v oblasti energií a o zdůraznění kladných hledisek této politiky prostřednictvím veřejné informační kampaně;

o

o o

66. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

• [1]  Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 340.
• [2]  Úř. věst. C 292 E, 1.12.2006, s. 112.
• [3]  Úř. věst. C 298 E, 8.12.2006.
• [4]  Texty přijaté tohoto dne, P6_TA(2006)0603.
• [5]  Úř. věst. C 314 E, 21.12.2006, s. 330.
• [6]  Článek 45 odst. 1 Smlouvy o energetické chartě (ECT) stanoví, že státy, které chartu podepsaly, ale ještě neratifikovaly, jí budou dočasně vázány v období mezi jejím podpisem a ratifikací, pokud se na základě článku 45 nerozhodly na dočasnou vázanost nepřistoupit.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

V posledních letech se energetická bezpečnost stala jedním z nejdůležitějších bodů politického programu Evropské unie. Nejde však o zcela nový posun, neboť úvahy o nutnosti společného politického přístupu k energetice byly již obsaženy ve Smlouvě o založení Evropského společenství uhlí a oceli z roku 1952 a ve Smlouvě o Euratomu z roku 1957. Celosvětové trhy s energií a geopolitická situace se však od té doby značně změnily. Existuje mnoho důvodů pro to, aby se energetická bezpečnost stala prioritním tématem. Za jeden z nejvýznamnějších lze považovat spor o dodávky zemního plynu, k němuž došlo mezi Ruskem a Ukrajinou v lednu roku 2006, a následné problémy s dodávkami, které se dotkly několika členských států. Tento spor byl pro EU výstražným signálem. Téměř ze dne na den jsme zjistili, že energie není jen komodita, nezbytná pro náš neustálý hospodářský rozvoj a zajištění dobrých životních podmínek, ale že může být využita i politicky, jako nástroj politického nátlaku. Z tohoto pohledu je znepokojující rostoucí závislost EU na vnějších dodávkách energie zajišťovaných z velké části z nedemokratických a nestabilních zemí, a zejména závislost na dodávkách zemního plynu z Ruska, neboť může poškodit dlouhodobé hospodářské a politické zájmy členských států i celkovou bezpečnost Evropské unie. Jakýkoliv i dočasný problém, který způsobí omezení dodávek energie ze třetích zemí, pak rovněž vážně naruší hospodářskou aktivitu Unie.

Celosvětový tlak v oblasti zdrojů energie navíc neustále roste. Vzestup Číny a Indie jako hlavních globálních hospodářských mocností, neustálý nárůst poptávky po energii v USA a nestabilita klíčových regionů vyvážejících ropu, to vše dramaticky ovlivňuje mezinárodní trhy s energií. Vyhlídky na stabilní produkci souvisejí stále více s vnitřními politickými otázkami a regionálními ambicemi hlavních dodavatelů. Tento vývoj může ovlivnit celosvětovou rovnováhu sil, neboť energetická bezpečnost se stala hlavním faktorem národní bezpečnosti a hospodářského rozvoje jednotlivých zemí.

Nová politika by měla pokrývat všechny zeměpisné oblasti dodávek energie u našich východních a jižních sousedů, ve střední Asii, v oblasti Středomoří a na Blízkém východě. Rovněž je třeba zdůraznit význam budoucího africko-evropského partnerství v oblasti energií i intenzivnějšího dialogu o přístupu k energii a o energetické bezpečnosti.

Odpověď EU na výzvy

V důsledku rostoucí závislosti EU na dovozu energie vzrostl význam politik zajišťujících spolehlivost dodávek energie. Přestože je EU v následujících dvou desetiletích schopna zvýšit energetickou účinnost a přejít na obnovitelné zdroje energie, naše závislost na ropě a plynu výrazně nepoklesne. Tuto závislost můžeme omezit, ne však zcela odstranit. Dodávky energie tedy budeme muset zajišťovat za hranicemi EU, což bude stále náročnější. Naši závislost proto musíme usměrňovat prostřednictvím zahraniční politiky v oblasti energií a jejích vhodných nástrojů. Někteří z největších spotřebitelů energie (USA, Čína) učinili ze zabezpečení dodávek energie prioritu své zahraniční a bezpečnostní politiky. Některé členské státy se již vydaly stejnou cestou. Na úrovni EU však Společenství v současnosti nemá žádné pravomoci v otázkách vnějších dodávek energie a jednotný postup zůstává cílem značně vzdáleným od reality.

Povědomí o strategickém významu a geopolitickém rozměru bezpečnostních otázek souvisejících s energetikou však roste. V dokumentu vysokého představitele Rady „Vnější politika pro zajištění energetických zájmů Evropy“, adresovaném Evropské radě v roce 2006, byla tato otázka zmíněna spolu s výzvou k rozsáhlé reflexi, jejímž výsledkem by měl být komplexní akční plán. Ačkoli schválení tohoto dokumentu Radou v březnu roku 2007 nepochybně přispělo ke konsolidaci vnitřního trhu s energií, v oblasti zahraniční energetické politiky byl pokrok značně omezený a opíral se spíše o prohlášení než o konkrétní plán, který by ukazoval, jak vypracovat novou ambiciózní politiku.

Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií

Zpravodaj se domnívá, že energetická bezpečnost musí být považována za základní složku celkové bezpečnosti Evropské unie, a vyjadřuje politování nad tím, že za tímto účelem stále ještě neexistuje smluvní základ. Vítá tedy skutečnost, že do nové reformní smlouvy, jejímž vypracováním byla z rozhodnutí Evropské rady v červnu roku 2007 pověřena mezivládní konference, by měla být zařazena nová ustanovení o energetické solidaritě.

Zpravodaj se však domnívá, že nastal čas opustit stávající rámce, a vyzývá k tomu, aby byla společná evropská zahraniční politika v oblasti energií prováděna prostřednictvím vhodných nástrojů. Tato nová politika by měla být založena na solidaritě, diverzifikaci a podpoře udržitelnosti. Rovněž by měla být jednotná (podporovaná všemi politikami Unie, členskými státy i zástupci odvětví) a odpovídat obecnějším cílům zahraniční politiky EU, např. prevenci konfliktů a podpoře lidských práv. Její účinnost bude záviset na schopnosti EU shromáždit značné společné zdroje a použít je pro společné zájmy. Pro takový krok bude nutno zahájit jednání se zeměmi výroby a tranzitními a spotřebitelskými zeměmi a zintenzívnit diplomacii na poli energetiky. 27 členských států EU musí svůj současný styl jednostranného zajišťování dodávek energie nahradit novou společnou politikou energetické solidarity. Pouze společný postup dá Evropě naději, že bude s hlavními dodavateli jednat za rovných podmínek. Nová politika by tedy měla vytvořit synergie zaručující zabezpečení dodávek pro Evropskou unii a posílit vliv EU, její akceschopnost v zahraniční politice a její důvěryhodnost na celosvětové scéně.

Je důležité zdůraznit, že ačkoli by si jednotlivé členské státy měly ponechat legitimní a svrchované právo na volbu týkající se skladby zdrojů energie a na rozhodnutí ohledně struktury dodávek, zlepšilo by vypracování jednotné a jasně zaměřené společné zahraniční politiky v oblasti energií vnější kolektivní energetickou bezpečnost a zvýšilo by schopnost EU účinně čelit výzvám současnosti.

Zpravodaj je přesvědčen, že vypracování takové politiky by v souladu se zásadou subsidiarity bylo výrazným přínosem k úsilí vyvíjenému na vnitrostátní úrovni a že jde o jediný způsob, jak účinně řešit otázku energetické politiky. Za tímto účelem předkládá zpravodaj řadu konkrétních návrhů, které podporují postupný proces přibližování se ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií, neboť se domnívá, že tato politika by měla být založena na následujících zásadách: diverzifikace, jednotná obrana zájmů EU, solidarita v krizových situacích a posílení spolupráce s hlavními zeměmi výroby a tranzitními a spotřebitelskými zeměmi.

Navrhuje řadu inovací, které by měly přispět k uskutečnění tohoto ambiciózního projektu:

· Zřízení postu zvláštního zástupce pro energetickou politiku s dvojí funkcí, který by odpovídal za koordinaci všech politik týkajících se veškerých vnějších aspektů energetické bezpečnosti (tj. energie, životní prostředí, obchod, hospodářská soutěž). Jednotné vytváření synergií by jistě posílilo schopnost EU chránit zájmy své energetické bezpečnosti. Tento nový institucionální prvek představuje významný nástroj. Měli bychom si připomenout slova Jeana Monneta, že „bez institucionálního zakotvení nic nefunguje.“

· Výzva Komisi, aby do konce roku 2007 vytvořila přesný plán vedoucí k vytvoření společné zahraniční politiky v oblasti energií a uvedla v něm krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle a kroky spolu s konkrétním časovým rámcem pro jejich realizaci; Zpravodaj se domnívá, že je nezbytné využít vnitřní dynamiky a přejít od slov k činům. Vyzývá proto Komisi, aby Evropskému parlamentu předkládala výroční zprávu o pokroku týkající se provádění hlavních cílů této nové politiky, jež by zahrnovala hodnocení třetích zemí zaměřené na pravidla, kterými se řídí vnitřní trh EU, jako jsou např. transparentnost, zásada vzájemnosti, dodržování právních předpisů EU v oblasti hospodářské soutěže. Zpravodaj trvá na tom, aby EP pečlivě monitoroval pokrok v rozvíjení nové politiky.

· Potřeba vypracovat širší formu diplomacie na poli energetiky, která nesmí být zaměřena pouze na zabezpečení dodávek pro EU. Energetická bezpečnost by měla tvořit jeden ze základních kamenů politiky sousedství. Úzká spolupráce na poli energetiky a možnost sdílení energetických zásob představují jedno z nejúčinnějších a nejnepostradatelnějších opatření pro budování důvěry.

·  Začlenění konkrétních ustanovení týkajících se zabezpečení dodávek, tranzitu a investic do Smluv, jak již bylo naznačeno v mandátu pro jednání o nové reformní smlouvě. Zpravodaj by v podstatě chtěl docílit toho, aby EU měla instituční pravomoc vyjednávat o celkovém politickém rámci energetické bezpečnosti se zeměmi výroby a tranzitními zeměmi.

· Konzultace mezi členskými státy a Komisí o strategických rozhodnutích týkajících se hlavních bilaterálních dohod se třetími zeměmi s návrhem, že v případě uzavření bilaterálních dohod, které jsou v rozporu se zájmy EU jako celku nebo se zájmy členských států, by Komise a členské státy měly spolupracovat na vyvážení negativních dopadů takovýchto dohod. To je praktická ukázka uplatnění zásady solidarity, která se vztahuje na již dříve přijatá rozhodnutí, jako je případ výstavby baltického plynovodu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat také budování infrastruktury pro případy energetické krize, zejména pokud jde o plyn, která by mohla být využita pro poskytování pomoci členským státům v nouzi.

· Začlenění tzv. „doložky o energetické bezpečnosti“ do všech dohod uzavíraných se zeměmi výroby a tranzitními zeměmi. Tato doložka která stanoví kodex chování a explicitně vymezí opatření, která je třeba přijmout v případě přerušení dodávek jedním z partnerů.

· Upřednostňování všech projektů diverzifikace, které vytvářejí nové dopravní koridory, např. koridor Střední Asie-jižní Kavkaz-Evropa, zvláště pak stavby plynovodu Nabucco, propojení elektrorozvodných soustav a dokončení evropsko-středomořských okruhů elektrorozvodných a plynárenských infrastruktur a projektu Oděsa-Gdaňsk. Všechny nástroje, od politických dialogů a politik Společenství v oblastech jako obchod, vývoj, hospodářská soutěž, výzkum a životní prostředí až po finanční granty a půjčky, včetně těch udělovaných EIB či EBR, by měly být používány způsobem zajišťujícím soudržnost v zájmu dokončení těchto projektů v oblasti infrastruktury.

Zpravodaj rovněž:

· podporuje všechny kroky, které směřují k podpoře transparentnosti, dodržování právního státu a lepšího řízení v odvětví energetiky prostřednictvím energetických partnerství se třetími zeměmi a které si kladou za cíl vytvořit při obchodování vzájemně výhodné, otevřené, transparentní, nediskriminační, stabilní právní podmínky pro investice v oblasti energetiky, které budou založeny na zásadě vzájemnosti; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby přijala vhodná opatření zamezující nekontrolovaným investicím státních zahraničních společností do odvětví energetiky v EU, zejména do přepravních soustav zemního plynu a elektrické energie;

· trvá na provádění Smlouvy o energetické chartě a tranzitního protokolu ze strany hlavních partnerů EU v oblasti energetiky a připomíná, že Rusko je již touto smlouvou vázáno, na čemž by společná evropská zahraniční politika v oblasti energií měla stavět. Zpráva vyzývá Rusko, aby tuto chartu ratifikovalo, a uznává, že také EU by měla vyjednat dokument o formálním rámci během jednání týkajících se dohod o partnerství a spolupráci, aby se objasnily povinnosti vyplývající ze smlouvy, a zvláště pak z tranzitního protokolu. Zpráva dále uvádí, že ratifikace výše uvedené smlouvy ze strany Ruska by mohla pozitivně ovlivnit podporu přistoupení Ruska k WTO ze strany EU.

Zpravodaj si je plně vědom skutečnosti, že pro vytvoření nové společné zahraniční politiky EU v oblasti energií je stále ještě třeba překonat dlouhou a obtížnou cestu a že, jak už to tak s novými myšlenkami bývá, může narazit na odpor a určité obavy v souvislosti se svěřením větší odpovědnosti Komisi v této strategicky významné oblasti. Společné hrozby bezpečným dodávkám energií vyžadují společnou odezvu, což je jediný účinný způsob, jak uspokojit dlouhodobé zájmy Unie jako celku a jejích členských států. Byl by to také další podnět pro větší evropskou integraci. Realita současných výzev vyžaduje ambiciózní a odvážný přístup.

Dnešní Evropská unie byla vybudována na konkrétních činech pomocí vize a nástrojů na její uskutečnění. Cílem této zprávy je něco takového zopakovat!

3. 7. 2007

STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku(*)

pro Výbor pro zahraniční věci

ke zprávě Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií
(2007/2000(INI))

Navrhovatelka(*): Lena Ek

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  připomíná, že vnější energetická politika EU je úzce spjata s její vnitřní energetickou politikou, a zdůrazňuje potřebu vytvoření jednotné energetické politiky s ohledem na regulaci vnitřního trhu a vnější aspekty, které zohledňují politické a hospodářské zájmy každého členského státu; dále konstatuje, že společná zahraniční a bezpečnostní politika je podmínkou, má-li být Evropa důvěryhodná, což je nezbytné pro ochranu jejích energetických zájmů na globální scéně;

2.  vyzývá členské státy, aby na připravované mezivládní konferenci zahrnuly do Smlouvy o ES zásady společné energetické politiky, aby tak vzniknul pevný základ pro společná opatření v oblasti energetiky vůči třetím zemím;

3.  zdůrazňuje, že vytvoření dobře koordinované evropské energetické sítě a ustavení opravdu konkurenceschopného vnitřního energetického trhu posílí postavení EU vůči vnějším dodavatelům;

4.  vyzývá proto Komisi, aby předložila návrhy na reformu právní úpravy založené na osvědčených postupech zjištěných v jednotlivých členských státech, zejména pokud jde o úplné oddělení vlastnictví výroby energie a jejího přenosu a distribuce, větší nezávislost vnitrostátního regulačního dohledu, lepší koordinaci činností regulačních orgánů na úrovni EU s ohledem na podporu rozvoje nových a obnovitelných zdrojů energie a jasný rámec pro zvýšení investic do rozvodné infrastruktury; rovněž požaduje vytvoření víceletého předběžného plánu prioritních investic na úrovni EU v oblasti infrastruktury (metanové terminály, plynovody, vedení vysokého napětí, decentralizované elektrárny atd.), aby se určily priority financování pro nástroje Společenství (EIB, strukturální fondy);

5.  zdůrazňuje význam přijetí jednotného přístupu vůči třetím zemím, aby se tak zajistilo jednotné vystupování v diskusích konaných na úrovni EU, členských států a zástupců odvětví;

6.  požaduje společnou strategii, která zabezpečí trasy pro zásobování a tranzit a zároveň zajistí solidaritu v rámci EU; v této souvislosti požaduje, aby byly lépe definovány mechanismy solidarity a technické normy s cílem zajistit neodkladnou pomoc členským státům, které čelí problémům při zásobování energií; vyzývá rovněž k lepšímu zabezpečení dodávek ropy a zemního plynu prostřednictvím integrovaného mechanismu EU pro mimořádné situace;

7.  zdůrazňuje, že je třeba podporovat mezinárodní spolupráci s výzkumnými středisky ve třetích zemích při rozvoji obnovitelných energií, např. větrné a sluneční energie, energetické účinnosti, bydlení v pasivních domech, udržitelných měst, technologií čistého spalování uhlí a biopaliv bez negativních dopadů na životní prostředí, a to v méně rozvinutých zemích a v rámci partnerství s intenzivně se rozvíjejícími zeměmi; je přesvědčen, že znalosti EU týkající se obnovitelných energií a energetické účinnosti by měly být do těchto zemí přeneseny;

8.  naléhavě žádá Komisi, aby zvážila rozšíření energetického společenství, které tvoří EU a státy jihovýchodní Evropy, na další třetí země a vytvoření nových regionálních energetických trhů se sousedními zeměmi podle vzoru Energetického společenství pro jihovýchodní Evropu, například Evropsko-středomořského energetického společenství, aby tak byly zabezpečeny dodávky energie; požaduje posílení spolupráce v oblasti energetiky s ostatními zeměmi, například se Spojenými státy americkými, zejména pokud jde o technologie ke zvýšení energetické účinnosti, podporu kombinované výroby tepla a elektřiny z obnovitelných zdrojů a podporu udržitelné výroby a využívání biomasy; upozorňuje na skutečnost, že partnerství v oblasti energie mezi Ruskou federací a EU může být založeno pouze na zásadě nediskriminace a rovného zacházení a na rovných tržních podmínkách; požaduje, aby EU za prioritu svých politik spolupráce považovala přístup k udržitelným zdrojům energie a jejich inteligentní využívání v Africe a rozvojových zemích v dalších částech světa;

9.  považuje možnou závislost na dovozu biopaliv za stejně znepokojující jako závislost na vnějších dodávkách ropy nebo plynu; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s partnery EU vyvinula celosvětový systém certifikace, který bude schopen zaručit udržitelnost výroby a využívání biopaliv, jež neohrožují biologickou rozmanitost, a normy pro fáze kultivace a zpracování a rovněž pro celkovou rovnováhu životního cyklu skleníkových plynů;

10. navrhuje, aby se dohody o partnerství a spolupráci s regiony produkujícími ropu a plyn využily k zajištění transparentnosti, reciprocity a přístupu na trh v dodavatelských zemích, ke zvýšení investic do těžební a dopravní infrastruktury a k zabezpečení dodávek z dlouhodobého hlediska;

11. požaduje, aby všechny připravované dohody o energetické spolupráci mezi EU a Ruskou federací obsahovaly ustanovení o vzájemném přístupu k infrastruktuře a aby řešily otázku technických poruch ve třetích zemích, které mají dopad na přeshraniční zásobování členských států; zdůrazňuje, že ratifikace a provádění protokolu o tranzitu a Smlouvy o energetické chartě Ruskou federací slouží jako nástroj pro zajištění budoucích investic do energetické infrastruktury Ruské federace a pro zajištění odpovídajících dodávek plynu do EU v budoucnosti;

12. připomíná závazek Ruské federace prozatímně uplatňovat Smlouvu o energetické chartě, jejímž je signatářem, podle jejího čl. 45 odst. 1; naléhavě žádá Komisi a Radu, aby po Ruské federaci požadovaly jednání v souladu s jejími závazky v oblasti energetiky;

13. doufá, že je Ruská federace připravena na otevřenou, podrobnou diskusi zaměřenou na vytvoření spravedlivých a oboustranně přijatelných vztahů s EU v oblasti energie;

14. uznává, že závislost EU na dovážené energii má významný dopad na nezávislost jejího rozhodování v oblastech ostatních politik; zdůrazňuje proto, že je třeba podniknout důrazná opatření na podporu rozvoje a využívání domácích zdrojů energie s nízkým obsahem uhlíku; připomíná, že by se mělo předejít zejména jednostranné závislosti;

15. považuje používání dodávek energie jako politického nástroje za nepřijatelné; vyzývá Radu a Komisi, aby na toto jednání společně reagovaly a projevily svoji podporu dotčeným členským státům a solidaritu s nimi;

16. uznává, že je EU závislá na dodávkách tradičních energií, například ropy a zemního plynu; lituje závislosti hospodářství EU na ropě a požaduje, aby byla závislost EU na dovážené ropě snížena; zdůrazňuje, že lepší zabezpečení dodávek energie pro EU a snížení zranitelnosti EU vůči přerušení dodávek vyžaduje diverzifikaci zdrojů dodávek ropy mezi několik zemí a tras; požaduje výraznější využívání alternativních paliv a opatření vedoucích k úsporám energie i posílení výzkumu v těchto oblastech (ve stavebnictví, dopravě a transformačním sektoru);

17. uznává rostoucí význam zemního plynu a potřebu diverzifikovat dodávky a dopravní trasy plynu, včetně například dalšího vytváření terminálů a skladovacích kapacit pro zkapalněný zemní plyn i nových rozvodných sítí, a vítá odkaz v závěrech předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu (ve dnech 8. a 9. března 2007), v němž se zdůrazňuje velký význam plynovodu Nabucco jakožto jednoho z projektů evropského zájmu;

18. je znepokojen nedávným vývojem, který by mohl snížit schopnost EU diverzifikovat své dodavatele plynu a tranzitní trasy, zejména údajnou iniciativou, jejímž cílem je vytvořit mezinárodní plynový kartel; vyzývá Komisi a členské státy, aby na nejvyšší politické úrovni prováděly aktivní politiky, které EU umožní diverzifikovat její zdroje zemního plynu;

19. vyzývá členské státy a Komisi, aby důkladně posoudily environmentální hlediska, než schválí další velké investice do infrastruktury; zejména je naléhavě žádá, aby zvážily ohrožení ekosystémů a lidských životů, jež představuje plánovaný plynovod v severní Evropě – Nord Stream – vzhledem k existenci skládek munice a zbraní podél své plánované trasy na dně Baltského moře;

20. domnívá se, že je pro EU životně důležité, aby i nadále vedla celosvětový boj proti změně klimatu a aby usilovala o naplnění cílů Kjótského protokolu, a připomíná závěry Sternovy zprávy o hospodářských možnostech spojených s plněním kjótských kritérií a o rizicích, která hrozí rozvíjejícím se zemím; považuje za nezbytné, aby úsilí EU o rozvoj obnovitelných a čistých energetických zdrojů a technologií, zaměřených na úsporu energie a zvýšení energetické účinnosti, bylo zahrnuto do veškerých vnějších vztahů.

POSTUP

Název	Společná evropská zahraniční politika v oblasti energie
Číslo postupu	2007/2000(INI)
Příslušný výbor	AFET
Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko   Datum oznámení na zasedání	ITRE 18.1.2007
Užší spolupráce – datum oznámení na zasedání	18.1.2007
Navrhovatel(ka)   Datum jmenování	Lena Ek 27.2.2007
Předchozí navrhovatel(ka)	Jacek Saryusz-Wolski
Projednání ve výboru	11.4.2007		3.5.2007	25.6.2007
Datum přijetí	26.6.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	36 1 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Šarūnas Birutis, Jan Březina, Philippe Busquin, Jerzy Buzek, Jorgo Chatzimarkakis, Giles Chichester, Silvia Ciornei, Vera Pilar del Castillo, Den Dover, Lena Ek, Nicole Fontaine, Adam Gierek, Norbert Glante, Umberto Guidoni, András Gyürk, Rebecca Harms, Romana Jordan Cizelj, Werner Langen, Romano Maria La Russa, Pia Elda Locatelli, Teresa Riera Madurell, Eugenijus Maldeikis, Angelika Niebler, Miloslav Ransdorf, Vladimír Remek, Herbert Reul, Andres Tarand, Britta Thomsen, Radu Ţîrle, Catherine Trautmann, Alejo Vidal-Quadras, Dominique Vlasto
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Alexander Alvaro, Christian Ehler, John Purvis, Hannes Swoboda, Silvia-Adriana Ţicău
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í)
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)

STANOVISKO Výboru pro rozvoj (3. 5. 2007)

pro Výbor pro zahraniční věci

ke zprávě Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií
(2007/2000(INI))

Navrhovatel: Anders Wijkman

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto body:

1.  vítá sdělení Komise Evropské radě: Vnější vztahy v oblasti energie – od zásad k opatřením, které zahrnuje problematiku klimatických změn a zabezpečení energetických dodávek, jakož i otázku energetické a rozvojové politiky; zdůrazňuje, že Evropská unie musí při plánování a provádění své energetické politiky dodržovat zásady, na nichž se zakládá její politika rozvojové spolupráce; lituje však, že pro řešení otázek energetiky a rozvoje nebyly vyčleněny dostatečné finanční zdroje;

2.  zdůrazňuje, že do spolupráce EU s rozvojovými zeměmi při zajišťování dodávek energie musí být zahrnut aspekt udržitelnosti; zastává názor, že jedním z cílů by mělo být zajistit, aby rozvojové země měly dostatečnou schopnost zohledňovat klimatické aspekty ve svých vnitrostátních rozhodovacích postupech, aby měly dobře fungující energetické trhy, aby měly možnost účasti v mezinárodních institucích a aby mohly rozvíjet politiky pro udržitelnou energii s důrazem na energetickou účinnost a obnovitelné zdroje;

3.  zdůrazňuje, že energetika zasahuje všechny oblasti a skýtá velký rozvojový potenciál, neboť přístup k cenově dostupným energetickým službám je naprosto zásadní pro uspokojení základních potřeb a pro poskytnutí mnoha způsobů k ušetření pracovní síly a příležitostí k utváření příjmů.

4.  zdůrazňuje, že ekonomický rozvoj nemusí znamenat používání neekologických praktik po vzoru průmyslových zemí; vyzývá k budování dalších kapacit pro výrobu trvale udržitelné energie a k technologické spolupráci; zdůrazňuje možné výhody přístupu rozvojových zemí k technologiím vyvinutým nebo vyvíjeným Evropskou unií, k jejím programům v oblasti výroby energie a k systému řízení poptávky; vyzývá, aby v oblasti energetiky byla na solidních finančních základech vytvořena partnerství s takovými zeměmi, jako je Čína a Indie, kde rychle rostoucí emise skleníkových plynů představují významnou hrozbu pro stabilitu klimatu, a tím i pro rozvoj; zastává názor, že cílem těchto partnerství by mělo být dosažení udržitelného rozvoje v rozvojových zemích, že tato partnerství by neměla nahrazovat rozvojovou spolupráci a ani by se neměla řadit mezi cíle pomoci, k nimž se EU zavázala;

5.  zdůrazňuje, že v mnoha rozvojových zemích jsou podmínky pro obnovitelné technologie vynikající, což nabízí účinný způsob, jak čelit rostoucím cenám ropy; navrhuje, aby se podpora výroby obnovitelné energie v partnerských zemích – založená na přísných kritériích trvalé udržitelnosti – stala hlavní prioritou mnohostranných finančních institucí;

6.  vítá partnerství EU a Afriky v oblasti energetiky; zdůrazňuje, že základním cílem by nemělo být zajištění dodávek energie pro Evropu, ale spíše boj proti chudobě založený na dodávkách cenově dostupné energie získávané na základě energetické účinnosti a z obnovitelných zdrojů;

7.  zdůrazňuje, jak je v důsledku změny klimatu obyvatelstvo v mnoha zemích s nízkými příjmy bezbranné vůči katastrofám souvisejícím s počasím; vyjadřuje své silné znepokojení nad tím, že je vážně ohrožen rozvoj a plnění rozvojových cílů tisíciletí v důsledku očekávaného zvýšení počtu silných bouří a záplav, většího nedostatku pitné vody, jakož i zvyšující se hladiny světových moří; naléhavě žádá, aby předcházení katastrofám a snižování rizika bylo začleněno do strategií pro snižování chudoby;

8.  vyzývá Komisi, aby podpořila posílení energetických aspektů činností mezinárodních organizací v oblasti obchodu, financí a rozvoje, zvláště pak Světové obchodní organizace, Světové banky a jejího investičního rámce pro čistou energii a udržitelný rozvoj; Mezinárodní finanční korporace (IFC) a smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, a aby poskytla větší podporu mnohostranným technickým iniciativám, jako je Celosvětové partnerství pro snižování spalování zemního plynu, Iniciativa pro transparentnost v těžebním průmyslu, Jednotka pro zvláštní úlohy v oblasti finančních opatření (FATF), zásady IFC, kterými by se měly řídit finanční instituce při řešení environmentálních a sociálních aspektů financování projektů (tzv. ,,Equator Principles“), a program Inogate;

9.  zdůrazňuje, že nejistá situace v oblasti energetiky a klimatu může vyvolat mezinárodní krizi a konflikty s katastrofálními důsledky pro demokracii, lidská práva a rozvoj, jak dokazuje například konflikt v Darfúru; vyzývá proto mezinárodní společenství, aby problematiku energií a změny klimatu posuzovalo nejen z hlediska svých hospodářských, ekologických a rozvojových zájmů, ale aby se více zabývalo i o její bezpečnostní rozměr;

10. s ohledem na vedoucí postavení Evropské unie v oblasti poskytování rozvojové pomoci zdůrazňuje, že by rozvojové politiky a programy spolupráce měly být založeny na partnerských vztazích s rozvojovými zeměmi; dárcovské politiky a akce by měly budovat vzájemně prospěšné vztahy s přijímajícími zeměmi a brát zřetel na těsnou vazbu mezi energetickou politikou a politikami v jiných oblastech, jako je zemědělství, obchod, životní prostředí, demografie, zdravotnictví a vzdělávání;

11. zdůrazňuje, že v mnoha státech produkujících ropu a zemní plyn jsou způsoby využívání zdrojů ropy a zemního plynu nepřijatelně neprůhledné a přínos, který by měl z uvedeného bohatství energetických zdrojů pro rozvoj těchto zemí plynout, je nedostatečný; vyzývá proto EU, aby podnikla smělá opatření a učinila hlavním aspektem zabezpečování dodávek energie řádnou správu a řízení; vyzývá vlády a podniky k transparentnosti v řízení těžebního průmyslu, např. při výrobě ropy, a požaduje, aby se úplné zveřejnění způsobů využívání výnosů z prodeje ropy a plynu stalo předpokladem pro vývoz těchto surovin do EU; dále vyzývá k zavedení důmyslných sankcí proti korupčním praktikám ve státech produkujících ropu a plyn;

12. vyzývá členské státy, aby přijaly svou odpovědnost v oblasti udržitelných energií jako součást společné evropské energetické strategie ve vztazích s rozvojovými zeměmi.

POSTUP

Název	Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií
Číslo postupu	2007/2000(INI)
Příslušný výbor	AFET
Výbor, který vypracoval stanovisko Datum oznámení na zasedání	DEVE 18.1.2007
Užší spolupráce – datum oznámení na zasedání
Navrhovatel Datum jmenování	Anders Wijkman 30.1.2007
Předchozí navrhovatel
Projednání ve výboru	2.5.2007		10.4.2007
Datum přijetí	3.5.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	23 0 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Margrietus van den Berg, Josep Borrell Fontelles, Danutė Budreikaitė, Thierry Cornillet, Ryszard Czarnecki, Emanuel Jardim Fernandes, Filip Kaczmarek, Maria Martens, Miguel Portas, José Ribeiro e Castro, Toomas Savi, Frithjof Schmidt, Feleknas Uca, Anna Záborská, Jan Zahradil
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Milan Gaľa, Ana Maria Gomes, Alain Hutchinson, Manolis Mavrommatis, Ralf Walter, Anders Wijkman, Gabriele Zimmer
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Michael Gahler
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)	...

STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (2. 3. 2007)

pro Výbor pro zahraniční věci

ke zprávě Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií
(2007/2000(INI))

Navrhovatel: Jean-Pierre Audy

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. zdůrazňuje důležitou úlohu mezinárodního obchodního systému a obchodních dohod při vytváření stabilního regulačního rámce, který podpoří vznik prostředí vhodného pro nalezení udržitelných řešení využívajících zejména obnovitelné energie;

2. podporuje křížové investice, vzájemné otevření trhů, dodržování pravidel hospodářské soutěže a strategické vize v souvislosti s dlouhodobými smlouvami;

3. podporuje zásadu rozšíření energetického společenství tak, aby bylo vytvořeno celoevropské energetické společenství, které bude fungovat na základě transparentních pravidel tržního hospodářství;

4. vyzývá Komisi, aby posílila spravedlivou mezinárodní konkurenci tím, že v rámci Světové obchodní organizace (WTO) podpoří zvláštní pravidla týkající se transparentnosti trhu s energiemi, a zejména opatření, která narušují obchod;

5. doporučuje, aby Komise vyhodnotila, zda je v rámci WTO možné sjednat pro určité trhy s energiemi, např. s biopalivy, mnohostranné dohody, a aby o výsledku co nejdříve informovala Evropský parlament;

6. domnívá se, že je nezbytné, aby součástí všech nových obchodních dohod EU byl oddíl o energiích;

7. vyzývá Komisi, aby zorganizovala setkání na vysoké úrovni, prozatím mezi zeměmi s největším dovozem ropy a zemního plynu a zeměmi, které je EU dodávají;

8. očekává, že z důvodu vyšších cen energie poroste celosvětová poptávka po vědeckém výzkumu v oblasti energie; domnívá se, že evropští výrobci mají díky technologickému náskoku zvláštní předpoklady pro to, aby tuto poptávku uspokojili; vyzývá proto Komisi, aby ve spolupráci s výrobci a členskými státy zavedla opatření, která by podporovala vědecký výzkum v oblasti energie, a aby podpořila zvláště výzkum širšího využívání obnovitelných zdrojů a vodíku a dále projekt ITER (mezinárodní termonukleární experimentální reaktor), na němž s EU spolupracují USA, Japonsko, Rusko, Čína, Indie a Korea;

9. zdůrazňuje, že prioritou vnější energetické politiky EU musí být snížení závislosti na fosilních palivech od několika velkých dodavatelů a že je třeba vypracovat dlouhodobou strategii diverzifikace zdrojů energie;

10. domnívá se, že celosvětový systém obchodování s povoleními k emisím CO₂ a jejich omezování v rámci Kjótského protokolu může přispět ke snížení růstu světové poptávky po energii; zdůrazňuje, že by tento systém měl vycházet ze zásady „snížit a harmonizovat“ (contraction and convergence) schválené OSN, s jejíž pomocí by se časem všechny země dostaly na celosvětově stejné hodnoty emisí na osobu; rovněž se domnívá, že k dosažení zmíněného cíle přispěje snížení emisí pocházejících z lodí a letadel;

11. vyzývá Komisi, aby ve své obchodní politice více zohlednila vazby mezi energetickou politikou a klimatem;

12. zdůrazňuje, že je nutné zachovat a podporovat využívání všech lokálně dostupných čistých zdrojů, zvláště přeměnou části evropské zemědělské produkce tak, aby bylo podpořeno využívání udržitelné biomasy a vývoj biopaliv druhé generace, což přispěje ke snížení závislosti na dovozu, a rozšiřováním vodních elektráren; vítá nedávný návrh Komise, aby byl stanoven závazný minimální cíl pro užívání biopaliv, a to aby do roku 2020 tvořila 10% podíl pohonných hmot;

13. zdůrazňuje, že je důležité, aby EU při podpoře cílů své energetické politiky vystupovala na mezinárodní úrovni ještě jednotněji.

POSTUP

Název	Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií
Číslo postupu	2007/2000(INI)
Příslušný výbor	AFET
Výbor, který vypracoval stanovisko         Datum oznámení na zasedání	INTA 18.1.2007
Navrhovatel   Datum jmenování	Jean-Pierre Audy 18.12.2006
Projednání ve výboru	23.1.2007	27.2.2007
Datum přijetí	27.2.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:		18 1 2
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Françoise Castex, Christofer Fjellner, Béla Glattfelder, Ignasi Guardans Cambó, Eduard Raul Hellvig, Jacky Henin, Sajjad Karim, Ģirts Valdis Kristovskis, Marusya Ivanova Lyubcheva, Albert Jan Maat, Vural Öger, Georgios Papastamkos, Robert Sturdy, Gianluca Susta, Zbigniew Zaleski
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Jean-Pierre Audy, Panagiotis Beglitis, Elisa Ferreira, Jens Holm, Javier Moreno Sánchez, Carl Schlyter

STANOVISKO Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (11. 6. 2007)

pro Výbor pro zahraniční věci

ke zprávě Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií
(2007/2000(INI))

Navrhovatel: Umberto Guidoni

NÁVRHY

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   vítá závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 8. a 9. března 2007, v nichž je jednoznačně uvedeno, že „výzvy spojené se změnou klimatu je třeba řešit efektivně a naléhavě“; považuje proto za nezbytné vymezit rámec pro jednání;

2.   uznává význam možných rizik pro mezinárodní bezpečnost v souvislosti s klimatickými změnami; tato rizika jsou způsobena mimo jiné zvyšujícím se nedostatkem zdrojů pitné vody, masovou migrací a asymetrií mezi regiony, které jsou nejvíce postiženy účinky klimatických změn, a regiony zodpovědnými za emise; vítá první diskusi Rady bezpečnosti OSN o hrozbách globální bezpečnosti spojených s klimatickými změnami;

3.   znovu opakuje svou výzvu, aby boj proti klimatickým změnám přestal být pouze záležitostí pro diplomaty zabývající se klimatem a ekologické aktivisty, ale byl rovněž zahrnut do zahraniční a obchodní politiky i jiných politických oblastí a stal se ústředním bodem činnosti Evropské unie a jejích členských států;

4.   vyzývá EU, aby přizpůsobila své aktivity a finanční zdroje výzvám energetické politiky a politiky klimatu;

5.   vítá plány na vytvoření sítě korespondentů v oblasti energetiky, která by měla EU pomoci včas reagovat v případě ohrožení energetické bezpečnosti; zdůrazňuje význam existence systému včasného varování v případě environmentálních hrozeb;

6.   zdůrazňuje, že výroba a spotřeba energie jsou hlavními zdroji emisí skleníkových plynů, a upozorňuje na to, že ke splnění cílů udržitelné energetické politiky v Evropě je nutno v otázkách životního prostředí a energetiky postupovat jednotně, přičemž konkrétně je třeba:

- usilovat o splnění cílů v oblasti životního prostředí a bojovat proti změně klimatu, jak Parlament již zdůraznil ve svém usnesení ze dne 14. února 2007[1],

- zvýšit bezpečnost dodávek energie a zastavit růst cen energie,

- rozvíjet spolupráci mezi evropskými a sousedními zeměmi, mimo jiné na základě Smlouvy o založení Energetického společenství, neboť v současné době se nezdá, že by na evropském energetickém trhu fungovala spravedlivá hospodářská soutěž;

7.  připomíná, že je velmi důležité stanovit integrovaný přístup, který je zásadním faktorem pro dosažení koherence jak mezi vnitřními a vnějšími aspekty energetické politiky, tak mezi energetickou politikou a jinými souvisejícími politikami; poukazuje na to, že závislost EU na dovozu energie má významné dopady na její nezávislost při rozhodování v jiných oblastech politiky; zdůrazňuje proto, že jsou zapotřebí rázné kroky na podporu rozvoje a využívání domácích zdrojů energie;

8.  vyzývá EU, aby posílila svou důvěryhodnost prostřednictvím společné zahraniční politiky, jejíž součástí budou také otázky energetiky;

9.  připomíná, že máme-li mít účinnou společnou evropskou zahraniční politiku v oblasti energetiky, je nutno více propojit a lépe integrovat vnitřní trh zemního plynu a elektrické energie; zdůrazňuje, že při jednáních s třetími zeměmi je třeba hovořit „stejným hlasem“, abychom dokázali v rámci rozhovorů na úrovni EU, členských států a průmyslu zaujmout jednotné stanovisko;

10. vyzývá k větší otevřenosti a více konzultacím při budování nových ropovodů a plynovodů, včetně podmořského produktovodu v Baltském moři, a to ještě před zahájením jejich výstavby, aby bylo zajištěno splnění environmentálních a bezpečnostních podmínek;

11. vyzývá EU, aby při výstavbě produktovodu mezi Ruskem a Německem v Baltském moři byly již od počátku k dispozici vyčerpávající environmentální studie (například ohledně zbraní a munice, které se dosud nacházejí na dně moře), jež vyloučí veškerá rizika pro bezpečnost životního prostředí; připomíná, že pokud bude plán realizován, musí být zajištěno dodržení platných environmentálních norem;

12. vyzývá členské státy, aby usilovaly o výrazné zvyšování energetické účinnosti, které je neúčinnější politikou, a za tím účelem přijaly konkrétní opatření, jako je zrušení DPH z opatření na zvýšení účinnosti, například zateplení budov, zamezení plýtvání energií a rozvoj obnovitelných zdrojů energie s nízkými emisemi;

13. domnívá se, že zvýšit energetickou účinnost v členských státech a zabránit zbytečné spotřebě energie lze vyváženým vnitrostátním systémem daní a poplatků;

14. zdůrazňuje, že je důležité zamezit nadměrné spotřebě energie, a proto naléhá na členské státy, aby podporovaly jak veřejnou dopravu a rozvoj její infrastruktury, tak i budování a modernizaci dálkového vytápění; v tomto ohledu zdůrazňuje, že pokud by došlo k energetické krizi, lze u dálkového vytápění mnohem snáze přejít na jiný zdroj energie;

15. v souvislosti s pobídkami k používání biopaliv a biomasy v EU je nutné, aby se EU přesvědčila, že využívání těchto zdrojů neohrozí produkci a distribuci potravin v celosvětovém měřítku ani nezvýší tlak na přirozené lesní porosty, nepovede k šíření monokultur a intenzivnějšímu vysazování exotických druhů či ke zhoršování změny klimatu v důsledku odlesňování tropických oblastí;

16. vyzývá EU, aby iniciovala společnou mezinárodní činnost k omezení neudržitelného růstu poptávky po energii a k přechodu na „nízkouhlíkovou ekonomiku“; takováto akce by měla přispět ke splnění následujících cílů:

- stanovení vysoce ambiciózních, kvantifikovaných cílů v oblasti energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů energie a používání biopaliv v každém sektoru, jehož se to týká; díky tomu bude moci EU stát v čele boje proti změně klimatu a být vůdčí silou v rozvoji nejmodernějších ekologických technologií,

- podporovat rozvoj a využívání obnovitelných zdrojů energie v EU a ve třetích zemích (větrná a sluneční energie, biomasa, vodní a geotermální zdroje) a současně zahrnout do rozvojové politiky EU více programů pro čistou a účinnou energii, což zajistí spravedlivý transfer technologií a přispěje k tomu, že EU bude hrát vůdčí úlohu na rozvíjejících se mezinárodních trzích; přitom však nesmíme zapomenout na to, že při rozvoji a využívání výše uvedených obnovitelných zdrojů energie je třeba počítat s určitou prodlevou, než se tyto zdroje stanou rentabilní;

17. vyzývá EU, aby zahájila dialog s USA a s asijskými zeměmi o podstatném zvýšení energetické účinnosti a aby uplatňovala větší vliv na státy východní a střední Asie;

18. vyzývá EU k tomu, aby vedla zvláštní dialog s rozvojovými zeměmi o energetických otázkách a aby využívala nástrojů Společenství (například nedávno schváleného Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii) k hledání dalších finančních prostředků na intenzifikaci vývoje decentralizovaných obnovitelných zdrojů energie, dostupnosti energie a udržitelnosti v těchto zemích a na rozvoj energetické infrastruktury společného zájmu a aby podporovala energeticky účinné technologie s nižšími emisemi uhlíku;

19. vyzývá EU, aby nad rámec finanční podpory poskytované rozvojovým zemím šířila své technologie na mezinárodní úrovni a aby zahájila mezinárodní dialog se zeměmi, jimž by EU měla být vzorem a v nichž by používání společné energetické infrastruktury mělo být považováno za dlouhodobý cíl;

20. vyzývá EU, aby aktivně usilovala o vytváření nových typů energetického partnerství se zeměmi, které mají velký potenciál pro výrobu vodíku a elektrické energie z obnovitelných zdrojů, popř. pro vývoz koncentrované sluneční energie a jiných druhů energie;

21. zdůrazňuje, že rostoucí závislost na dovozu energie by mohla v budoucnu vést k politickým problémům; se znepokojením konstatuje, že kritika stavu lidských práv v zemích vyvážejících ropu a plyn není často vyjadřována dostatečně jasně, neboť panují obavy z omezení dodávek;

22. zdůrazňuje, že zásada rozvoje energeticky účinných technologií šetrných k životnímu prostředí by měla být začleněna do nové dohody mezi EU a Ruskem; zdůrazňuje, že je třeba prohloubit spolupráci mezi EU a Ruskem v otázkách životního prostředí v rámci severní dimenze;

23. domnívá se, že významným příspěvkem k vytvoření evropské zahraniční energetické politiky bude zřízení evropského regulačního orgánu;

24. zdůrazňuje, že ačkoli je nutné zabezpečit dodávky energie, a to i prostřednictvím zahraničně-politických opatření, nesmí být nikdy zpochybněny hlavní cíle zahraniční politiky EU a jejích členských států, kterými jsou dodržování lidských práv, podpora demokracie a právního státu, zachování transatlantického partnerství a především zajištění míru;

25. požaduje, aby bylo co nejdříve zpracováno hodnocení, jaký dopad má vnější pomoc EU a podpora poskytovaná mezinárodními finančními orgány na změnu klimatu; uznává, že pro rozvojové země je prioritou dosažení rozvojových cílů tisíciletí; je přesvědčen, že inteligentní energetické technologie, obnovitelné zdroje energie a zejména energetická účinnost mají velký potenciál pro rozšíření přístupu k energii, při němž nedochází k růstu emisí, snižuje se závislost na vnějších zdrojích energie a klimatické cíle mohou být dosaženy společně s cíli rozvojovými;

26. podporuje navržené energetické partnerství s Afrikou; důrazně však doporučuje, aby podobné partnerství vzniklo také s Čínou a Indií, neboť v těchto zemích velmi rychle rostou emise skleníkových plynů a je naléhavě třeba jim pomoci vybudovat potřebné kapacity a investovat do obnovitelných zdrojů energie a energeticky účinných technologií.

POSTUP

Název	Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií
Číslo postupu	2007/2000(INI)
Příslušný výbor	AFET
Výbor, který vypracoval stanovisko Datum oznámení na zasedání	ENVI 18.1.2007
Užší spolupráce – datum oznámení na zasedání
Navrhovatel Datum jmenování	Umberto Guidoni 27.2.2007
Předchozí navrhovatel
Projednání ve výboru	2.5.2007
Datum přijetí	5.6.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	49 0 1
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Adamos Adamou, Georgs Andrejevs, Liam Aylward, Irena Belohorská, Johannes Blokland, John Bowis, Hiltrud Breyer, Martin Callanan, Dorette Corbey, Chris Davies, Avril Doyle, Mojca Drčar Murko, Edite Estrela, Jill Evans, Karl-Heinz Florenz, Matthias Groote, Erna Hennicot-Schoepges, Jens Holm, Caroline Jackson, Dan Jørgensen, Christa Klaß, Eija-Riitta Korhola, Holger Krahmer, Urszula Krupa, Peter Liese, Jules Maaten, Linda McAvan, Alexandru-Ioan Morţun, Riitta Myller, Péter Olajos, Miroslav Ouzký, Antonyia Parvanova, Vittorio Prodi, Guido Sacconi, Daciana Octavia Sârbu, Karin Scheele, Carl Schlyter, Richard Seeber, María Sornosa Martínez, Antonios Trakatellis, Evangelia Tzampazi, Thomas Ulmer, Marcello Vernola, Glenis Willmott
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Alfonso Andria, Iles Braghetto, Umberto Guidoni, Caroline Lucas, Miroslav Mikolášik, Alojz Peterle
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování	-
Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)	-

• [1]  Texty přijaté tohoto dne, P6_TA(2007)0038.

POSTUP

Název	Směrem ke společné evropské zahraniční politice v oblasti energií
Číslo postupu	2007/2000(INI))
Příslušný výbor   Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno udělení svolení	AFET 18.1.2007
Výbory požádané o stanovisko   Datum oznámení na zasedání	DEVE 18.1.2007			INTA 18.1.2007	ENVI 18.1.2007	ITRE 18.1.2007
Nezaujaté stanovisko   Datum rozhodnutí
Zpravodaj   Datum jmenování	Jacek Saryusz-Wolski 28.11.2006
Projednání ve výboru	5.6.2007		16.7.2007		3.9.2007
Datum přijetí	3.9.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+ - 0	45 3 4
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Roberta Alma Anastase, Christopher Beazley, Angelika Beer, Bastiaan Belder, André Brie, Elmar Brok, Colm Burke, Hélène Flautre, Hanna Foltyn-Kubicka, Michael Gahler, Jas Gawronski, Maciej Marian Giertych, Klaus Hänsch, Jana Hybášková, Jelko Kacin, Metin Kazak, Bogdan Klich, Vytautas Landsbergis, Emilio Menéndez del Valle, Eugen Mihăescu, Francisco José Millán Mon, Philippe Morillon, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Raimon Obiols i Germà, Vural Öger, Ria Oomen-Ruijten, Justas Vincas Paleckis, Ioan Mircea Paşcu, Tobias Pflüger, Hubert Pirker, Samuli Pohjamo, Bernd Posselt, Libor Rouček, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Jacek Saryusz-Wolski, István Szent-Iványi, Antonio Tajani, Charles Tannock, Geoffrey Van Orden, Kristian Vigenin, Josef Zieleniec
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Laima Liucija Andrikienė, Maria Badia i Cutchet, Mariela Velichkova Baeva, Árpád Duka-Zólyomi, Lilli Gruber, Milan Horáček, Evgeni Kirilov, Jaromír Kohlíček, Nickolay Mladenov, Aloyzas Sakalas, Csaba Sándor Tabajdi
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování
Datum předložení	11.9.2007