ZPRÁVA o složení Evropského parlamentu

3. 10. 2007 - (2007/2169(INI))

Výbor pro ústavní záležitosti
Zpravodajové: Alain Lamassoure, Adrian Severin

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o složení Evropského parlamentu

(2007/2169(INI))

Evropský parlament,

–    s ohledem na své usnesení ze dne 11. července 2007 o svolání mezivládní konference: stanovisko Evropského parlamentu (článek 48 Smlouvy o EU)[1],

–    s ohledem na čl. I-20 odst. 2 Smlouvy o Ústavě pro Evropu ze dne 29. října 2004 a na 34. protokol k této smlouvě[2],

–    s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 21. a 22. června 2007[3],

–    s ohledem na čl. 1 odst. 15 návrhu Smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství (pozměňující smlouva)[4],

–    s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–    s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A6-0351/2007),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská rada na svém zasedání ve dnech 21. a 22. června 2007 vyzvala Evropský parlament, aby do října 2007 předložil návrh iniciativy týkající se rozhodnutí o budoucím složení Evropského parlamentu, jak je uvedeno v protokolu 34, který byl schválen na mezivládní konferenci v roce 2004,

B.   vzhledem k tomu, že rozdělení křesel pro volební období 2009–2014 stanoví v současné době čl. 9 odst. 2 aktu o podmínkách přistoupení Bulharské republiky a Rumunska a o úpravách Smluv, na nichž je založena Evropská unie, ze dne 25. dubna 2005,

C.  vzhledem k tomu, že návrh pozměňující smlouvy má změnit Smlouvu o Evropské unii (nový článek [9 A]) a zavést nový postup, kterým by se stanovilo složení Evropského parlamentu a který počítá s celkovým počtem 750 křesel, přičemž maximální počet pro jeden členský stát je 96 a minimální počet je 6 podle zásady „sestupné poměrnosti“,

D.  vzhledem k tomu, že zásada sestupné poměrnosti není ve Smlouvě definována a musí být jasně a objektivně formulována, aby se mohla stát obecným principem pro přerozdělení křesel v Evropském parlamentu,

E.   vzhledem k tomu, že takto definovaná zásada sestupné poměrnosti, která bude zakotvená v primárním právu, bude kritériem pro hodnocení slučitelnosti rozhodnutí přijatého příslušnými orgány a institucemi při stanovení složení Evropského parlamentu,

F.   vzhledem k tomu, že Soudní dvůr bude moci postihovat jakékoli porušení této zásady,

G.  vzhledem k tomu, že za současných okolností je třeba postupovat tak, aby žádný členský stát nebyl donucen k dalšímu snížení počtu křesel oproti poslednímu rozšíření,

H.  vzhledem k tomu, že v této fázi není vhodné zvažovat dopad dalších rozšíření, která nelze předjímat a jejichž důsledky budou moci být řádně zohledněny v příslušných aktech o přistoupení provizorním navýšením stropu 750 křesel, stejně jako tomu bylo v případě posledního rozšíření,

I.    vzhledem k tomu, že jasný, kontrolovatelný a průhledný systém musí mít schopnost přizpůsobit se vývoji počtu obyvatel členských států, aniž by bylo nutné přistoupit k novému věcnému jednání,

J.    vzhledem k tomu, že rovnoprávné, kontrolovatelné a trvalé rozdělení křesel v Evropském parlamentu bude nutné pro posílení demokratické legitimity zastoupení občanů a bude podmínkou pro to, aby Evropský parlament plnil svou úlohu a podílel se na vytváření názorů a evropských právních předpisů,

K.  vzhledem k tomu, že současný počet křesel v Evropském parlamentu ukazuje, že je vhodné a odůvodněné, aby počet křesel v Parlamentu, který bude zvolen v roce 2009, znamenal přechod od současné situace ke stavu, který bude výsledkem stabilnějšího systému založeného na sestupné poměrnosti,

1.   sdílí vůli Evropské rady dosáhnout již nyní politické dohody, která by umožnila přizpůsobit složení Evropského parlamentu v souladu s duchem a literou nové smlouvy a formálně tuto dohodu přijmout, jakmile nová smlouva vstoupí v platnost, s dostatečným předstihem před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009;

2.   domnívá se, že definování nového složení Evropského parlamentu, které bude bližší demografické situaci a bude lépe odrážet evropské občanství, posílí demokratickou legitimitu Evropského parlamentu při uplatňování větších pravomocí, které mu svěří nová smlouva;

3.   konstatuje, že složení Evropského parlamentu, jak je stanoví akt o přistoupení Bulharska a Rumunska, bude muset být v každém případě změněno, jakmile vstoupí pozměňující smlouva v platnost;

4.   konstatuje, že článek [9 A] Smlouvy o Evropské unii ve znění návrhu pozměňující smlouvy definuje rámec zahrnující celkový strop 750 křesel, maximální počet 96 křesel pro nejlidnatější členský stát a minimální počet 6 křesel pro nejméně lidnatý stát a že zakotvuje zásadu sestupně poměrného zastoupení evropských občanů, aniž by ji přesněji definoval;

5.   domnívá se, že rámec uvedeného článku [9 A] umožňuje spojit zásadu efektivity – počet poslanců je omezen stropem na úrovni, která ještě umožňuje, aby zákonodárné shromáždění plnilo svou úlohu, zásadu plurality – každý stát může zastupovat spektrum důležitých politických směrů, zejména většinová strana a opozice, a zásadu solidarity – nejlidnatější státy souhlasí s tím, že budou zastoupeny nižším počtem poslanců, aby umožnily lepší zastoupení méně lidnatých států;

6.   domnívá se, že zásada sestupné poměrnosti znamená, že poměr mezi počtem obyvatel a počtem křesel jednotlivých států se bude lišit v závislosti na lidnatosti státu tak, aby každý poslanec z lidnatějšího členského státu zastupoval více občanů než poslanec z méně lidnatého státu a naopak, ale aby zároveň žádný méně lidnatý členský stát neměl více křesel než stát s větším počtem obyvatel;

7.   zdůrazňuje, že za současné situace, kdy koncepce občanství v členských státech není dostatečně harmonizovaná, je třeba při stanovování počtu obyvatel jednotlivých států vycházet z čísel poskytovaných Statistickým úřadem Evropské unie (Eurostat), která bere v úvahu Rada Evropské unie v případě rozhodování kvalifikovanou většinou, pokud je třeba ověřit procentní podíl z celkového počtu obyvatel Unie;

8.   domnívá se, že v této fázi evropské integrace je vhodné nenavrhovat žádnému členskému státu snížení počtu křesel oproti počtu přidělenému na základě Smlouvy o přistoupení Bulharska a Rumunska, ponecháme-li stranou snížení počtu křesel přidělených nejlidnatějšímu členskému státu, Německu, z 99 na 96, které vyplývá z mandátu souvisejícího s pozměňující smlouvou;

9.   domnívá se ostatně, že za současných podmínek není důvod snižovat počet křesel v Evropském parlamentu, tedy zastoupení evropských občanů, s ohledem na budoucí rozšíření, jejichž termín nelze předvídat;

10. v důsledku toho navrhuje rozdělit křesla budoucího Evropského parlamentu vycházeje z počtu 750 poslanců a domnívá se, že při budoucích přistoupeních bude možné tento strop dočasně navýšit, a to do konce volebního období, jak tomu bylo při přistoupení Bulharska a Rumunska, a následně provést před volbami do Evropského parlamentu po rozšíření celkovou revizi rozdělení křesel;

11. připomíná, že jakmile se v budoucnosti akt stanovující složení Evropského parlamentu stane aktem sekundárního práva, který musí dodržovat omezení a zásady stanovené Smlouvou, mohl by Soudní dvůr postihovat nedodržení takto definované zásady sestupné poměrnosti;

12. žádá mezivládní konferenci, aby v prohlášení, které bude připojeno k závěrečnému aktu konference, o čl. [9 A] odst. 2 Smlouvy o Evropské unii ve znění uvedeném v návrhu pozměňující smlouvy, převzala přiložený návrh rozhodnutí Evropské rady o složení Evropského parlamentu, přičemž formálně bude toto rozhodnutí přijato podle postupu uvedeného ve výše zmíněném čl. [9 A] odst. 2 ihned po vstupu pozměňující smlouvy v platnost; zavazuje se, že ze své strany učiní po vstupu pozměňující smlouvy v platnost urychleně potřebné kroky; žádá Evropskou radu, aby provedla výše uvedené prohlášení, jakmile pozměňující smlouva vstoupí v platnost a v souladu s jejími ustanoveními, aby mohly členské státy včas přijmout potřebná vnitřní opatření pro uspořádání voleb do Evropského parlamentu na volební období 2009–2014;

13. naléhavě žádá, aby se revize, kterou stanoví článek 3 výše uvedeného návrhu rozhodnutí Evropské rady, využila pro zjištění, zda je technicky a politicky možné nahradit hledisko počtu obyvatel, jak jej každoročně stanoví Statistický úřad Evropské unie (Eurostat), počtem evropských občanů;

14. upozorňuje na politický vztah mezi návrhem nového rozdělení křesel, který je založen na zásadě sestupné poměrnosti, a celým souborem reforem týkajících se orgánů a institucí Unie, zejména zásadou dvojí většiny pro stanovení většiny v Radě (čl. [9 C] odst. 4 Smlouvy o Evropské unii ve znění návrhu pozměňující smlouvy) a složením Komise (čl. [9 D] odst. 5 výše uvedené smlouvy), a zdůrazňuje, že je důležité, aby tyto reformy byly ve vzájemném souladu, ačkoli právní povaha jednotlivých orgánů je specifická; uznává, že ačkoli reforma většinového hlasování v Radě a složení Komise mají vstoupit v platnost až v roce 2014, nové rozdělení křesel v Evropském parlamentu by mělo začít platit od roku 2009; vyhrazuje si nicméně právo zvažovat schválení rozhodnutí Evropské rady podle článku [9 A] Smlouvy o Evropské unii týkajícího se rozdělení křesel v Evropském parlamentu až v souvislosti s reformou orgánů a institucí Unie ve znění pozměňující smlouvy;

15. je si vědom skutečnosti, že tento návrh složení Evropského parlamentu je objektivním uplatněním ustanovení pozměňující smlouvy, ale hodlá v budoucnosti prosazovat jeho přizpůsobení tak, aby bylo možné čelit novým výzvám, které se objeví v dlouhodobé perspektivě, zejména budoucím rozšířením; domnívá se, že v souvislosti s touto budoucí reformou by se mělo v každém případě uvažovat o nápravě možného nerovného zacházení způsobeného historickým vývojem;

16. navrhuje Evropské radě, aby společně s Evropským parlamentem před každými novými volbami do tohoto orgánu včas přezkoumala počet obyvatel za účelem stanovení základu pro výpočet;

17. má v úmyslu v této souvislosti zkoumat možnost zvolit část poslanců Evropského parlamentu prostřednictvím nadnárodních seznamů; domnívá se, že tento postup by přispěl k opravdu evropskému rozměru předvolebních debat, zejména pokud by ústřední úlohu měly politické strany na evropské úrovni;

18. potvrzuje, že předložený návrh je úzce spojen se vstupem pozměňující smlouvy v platnost; domnívá se, že pokud by pozměňující smlouva nebyla úspěšně ratifikována před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009, mělo by se nadále uplatňovat rozdělení křesel stanovené Smlouvami platnými v současnosti;

19. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a výše uvedenou zprávu Výboru pro ústavní záležitosti mezivládní konferenci, Evropské radě, Radě a Komisi a vládám a parlamentům kandidátských zemí.

• [1]  Texty přijaté tohoto dne, P6_TA(2007)0328.
• [2]  Úř. věst. C 310, 16.12.2004, s. 1.
• [3]  11177/1/07 REV 1.
• [4]  CIG 1/07 ze dne 23. července 2007.

PŘÍLOHA

Návrh rozhodnutí Evropské rady, kterým se stanoví složení Evropského parlamentu

EVROPSKÁ RADA,

s ohledem na čl. [9 A] odst. 2 Smlouvy o Evropské unii,

s ohledem na iniciativu Evropského parlamentu,

s ohledem na schválení návrhu Evropským parlamentem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Je třeba co nejrychleji přijmout rozhodnutí uvedené v čl. [9 A] odst. 2 druhém pododstavci Smlouvy o Evropské unii, aby mohly členské státy učinit nezbytná vnitřní opatření pro uspořádání voleb do Evropského parlamentu na volební období 2009–2014.

(2) Toto rozhodnutí musí splňovat podmínky uvedené v čl. [9 A] odst. 2 prvním pododstavci této smlouvy, a sice že celkový počet zastupitelů občanů Unie nesmí být vyšší než 750 poslanců, přičemž toto zastoupení musí být poměrně sestupné s minimálním počtem 6 poslanců na členský stát a žádnému členskému státu nesmí být přiděleno více než 96 křesel.

(3) V této fázi je třeba ponechat stranou dopad případných dalších rozšíření, jenž může být řádně zohledněn v příslušných aktech o přistoupení provizorním navýšením stropu 750 křesel, stejně jako tomu bylo při přistoupení Bulharska a Rumunska k Evropské unii,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Zásada sestupné poměrnosti, kterou stanoví článek [9 A] Smlouvy o Evropské unii, se uplatňuje následujícím způsobem:

–  minimální a maximální počet, který Smlouva stanoví, musí být plně využit, aby se spektrum křesel v Evropském parlamentu co nejméně odlišovalo od spektra obyvatel Evropské unie;

–  čím lidnatější je určitý stát, tím vyšší počet křesel má právo obsadit;

–  čím lidnatější je určitý stát, tím vyšší počet obyvatel zastupuje každý z jeho poslanců.

Článek 2

Na základě článku 1 je počet zastupitelů volených v jednotlivých členských státech do Evropského parlamentu s účinností od začátku volebního období 2009–2014 stanoven následovně:

Belgie	22
Bulharsko	18
Česká republika	22
Dánsko	13
Německo	96
Estonsko	6
Řecko	22
Španělsko	54
Francie	74
Irsko	12
Itálie	72
Kypr	6
Lotyšsko	9
Litva	12
Lucembursko	6
Maďarsko	22
Malta	6
Nizozemsko	26
Rakousko	19
Polsko	51
Portugalsko	22
Rumunsko	33
Slovinsko	8
Slovensko	13
Finsko	13
Švédsko	20
Spojené království	73

Článek 3

Toto rozhodnutí bude revidováno s dostatečným předstihem před začátkem volebního období 2014–2019, aby bylo v budoucnu možné před každými dalšími volbami do Evropského parlamentu přidělovat křesla jednotlivým členským státům objektivním způsobem na základě zásady sestupné poměrnosti v souladu s článkem 1 a s přihlédnutím k případnému zvýšení jejich počtu a k demografickému vývoji jejich obyvatelstva, které budou řádně potvrzeny.

Článek 4

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku.

V Bruselu dne

Za Evropskou radu

předseda

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

I – Historický vývoj

Od roku 1979 volí občané členských států poslance Evropského parlamentu ve všeobecných přímých volbách tajným hlasováním. Bylo tak rozhodnuto na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 12.–13. července 1976, kde byl rovněž stanoven počet zastupitelů z jednotlivých členských států: větší země (Francie, Spolková republika Německo, Itálie a Spojené království) měly po 81 zástupcích, zatímco v případě menších států byl počet poslanců stanoven v poměru k počtu jejich obyvatel, byl však vyšší než poměr počtu jejich obyvatel k celkovému počtu obyvatel tehdejšího Evropského hospodářského společenství (25 Nizozemsko, 24 Belgie, 16 Dánsko, 15 Irsko a 6 Lucembursko).

Po přistoupení Řecka v roce 1981 a Španělska a Portugalska v roce 1986 byla těmto zemím přidělena nová poslanecká křesla podle téhož původního principu (Řecko a Portugalsko získaly po 24 křeslech, Španělsko dostalo 60 křesel).

Na zasedání Evropské rady v Edinburghu ve dnech11.–12. prosince 1992 bylo na základě návrhu Evropského parlamentu[1] rozhodnuto o jeho novém složení v souvislosti se sjednocením Německa. Počet poslanců Spolkové republiky Německo se zvýšil o 18, ale dalších 6 křesel dostala i Francie, Itálie, Nizozemsko a Spojené království, 4 křesla byla přidělena Španělsku a po jednom Belgii, Řecku a Portugalsku, a bylo tak anticipováno budoucí přistoupení některých zemí EFTA. Návrh Evropského parlamentu opět vycházel z principu sestupné poměrnosti. Podle stejného vzorce byl stanoven i počet poslanců z Rakouska, Finska a Švédska (21, 16 a 22 křesel), ačkoli počty křesel, které by vyplývaly z přesného výpočtu podle tohoto pravidla, byly poněkud upraveny.

Návrh na rozdělení křesel jednotlivým členským státům, který předložil Evropský parlament, vycházel z následujícího pravidla: 6 křesel je přiděleno každému členskému státu bez ohledu na počet obyvatel, dále na každých 500 000 obyvatel mezi 1 a 25 miliony se přiděluje jedno křeslo, na každý milion obyvatel mezi 25 a 60 miliony také jedno křeslo a konečně jedno křeslo na každé dva miliony obyvatel nad 60 milionů. Tento vzorec se však neuplatňoval zcela striktně.

Uvedený způsob výpočtu byl zakotven v Amsterodamské smlouvě, která mu dala institucionální rozměr, ale současně také zavedla princip efektivity tím, že omezila celkový počet poslanců EP na 700. Při jednání o Niceské smlouvě byl tento počet upraven na 732 poslanců, které měl Parlament mít po skončení procesu rozšíření. Při těchto jednáních bylo také schváleno, že počty poslanců se upraví poměrným způsobem, aby se nemusel měnit jejich celkový počet. Řada členských států se tedy musela vzdát několika svých křesel (Španělsko deseti, Francie, Itálie a Spojené království devíti, Nizozemsko čtyř, Rakousko a Švédsko tří, Dánsko, Finsko a Irsko dvou, Belgie, Řecko a Portugalsko jednoho), aby bylo zastoupení jednotlivých států po rozšíření směrem na východ vyvážené a Parlament mohl efektivně fungovat.

II. – Současný stav

1.   V institucionální struktuře Evropské unie činí politická rozhodnutí v prvé řadě Evropský parlament a Rada. Rada je orgánem zastupujícím členské státy. Orgánem, který zastupuje občany, je Evropský parlament. To platí zejména od roku 1979, kdy byl Parlament poprvé zvolen v přímých volbách občany každého z členských států.

2.   Nicméně, ačkoli je Evropský parlament „sněmovnou občanů“, jeho složení neodráží – a nikdy neodráželo – „poměr“ počtu obyvatel jednotlivých členských států, jak by se dalo očekávat. Důsledkem této skutečnosti je, že navzdory běžné představě o orgánu zastupujícím občany všichni poslanci nezastupují stejný počet obyvatel. Váha hlasů občanů z různých členských států proto není zdaleka stejná.

3.   Tento stav, který je z hlediska demokracie poněkud zvláštní, lze ovšem pochopit, vezmeme-li v úvahu komplexní povahu politického uspořádání Unie:

─    mezi obyvatelstvem členských států jsou obrovské rozdíly (uveďme několik příkladů: Německo má 205krát více obyvatel než Malta, Nizozemsko má 21krát více obyvatel než Kypr a obyvatel Španělska je více než čtyřikrát více než obyvatel Portugalska), v každé zemi je třeba zajistit zastoupení hlavních politických směrů, přinejmenším většinové strany a opozice, a je nutné udržet celkový počet poslanců v rozumných mezích, aby Parlament mohl efektivně fungovat. Tyto faktory vyžadují, aby se princip poměrného zastoupení uplatňoval s určitou flexibilitou;

─    nesmíme zapomenout ani na specifické rysy politického uspořádání, na němž je Unie založena. Ačkoli je Rada orgánem, v němž jsou zastoupeny členské státy jako takové, nemají všechny členské státy v rozhodovacím postupu stejnou váhu, vyjma případů, kdy Rada rozhoduje jednomyslně (to se však postupně stává spíše výjimkou). Pokud se hlasuje kvalifikovanou většinou, používá se systém vážení hlasů, který částečně zohledňuje rozdíly v počtu obyvatel mezi členskými státy. Tento princip je ještě více posílen v reformním návrhu smlouvy (stejně jako v Ústavní smlouvě), kde je počet obyvatel jedním z kritérií takzvané „dvojí většiny“, na jejímž základě se vypočítává „kvalifikovaná většina“. Mohli bychom se domnívat, že pokud by se současný systém vyvíjel směrem k vyváženějšímu poměru hlasů členských států v Radě, bylo by možné přesněji zohlednit počet obyvatel, pokud jde o složení Parlamentu. Nic však nenasvědčuje tomu, že by k takovému posunu mělo v blízké budoucnosti dojít.

4.   Právě proto, že nový systém kvalifikované většiny (tzv. dvojí většina) klade větší důraz na kritérium počtu obyvatel, rozhodla mezivládní konference v roce 2004, že složení Parlamentu bude třeba změnit podle nového postupu a v souladu s konkrétními omezeními a principy, které stanovila. Ke změně mělo dojít v dostatečném předstihu před zavedením nového systému hlasování v Radě, s nímž se tehdy počítalo pro rok 2009[2].

Jak víme, Ústavní smlouva v platnost nevstoupila. Podle návrhu na revizi Smluv, o němž se nyní jedná, má být nový hlasovací systém v Radě zaveden teprve v roce 2014. To by mohlo být důvodem k námitce, že také nové složení Parlamentu by mělo vstoupit v platnost až k tomuto datu. Evropská rada však v červnu tohoto roku výslovně požádala Parlament, aby do října předložil svůj návrh na rozdělení křesel, pravděpodobně na politický nátlak některých členských států, pro něž je tato otázka velmi citlivá. Tyto státy požadovaly, aby bylo politické dohody o rozdělení křesel dosaženo ještě předtím, než vyjádří svůj souhlas s celkovými reformními kroky obsaženými v nové smlouvě.

Jsme přesvědčeni, že Parlament by měl v každém případě žádosti Rady vyhovět, zejména proto, že nový Parlament, který bude zvolen v roce 2009, by měl již plně využívat nových pravomocí, které uvádí návrh na revizi Smluv. Vycházíme z toho, že žádost Evropské rady znamená, že se náš návrh stane základem politické dohody, která v každém případě bude muset být realizována prostřednictvím formálního rozhodnutí v souladu s novým postupem, jakmile bude pozměňující smlouva ratifikována a vstoupí v platnost.

III – Právní situace

5.   Rozdělení křesel v Evropském parlamentu je velmi delikátní otázkou, neboť se k ní vážou citlivé zájmy jednotlivých členských států. Jakýkoli návrh na změnu tohoto rozdělení mandátů musí brát v úvahu jak právně závazná ustanovení současného znění Smluv, tak i nové prvky obsažené v návrhu na revizi Smluv; dále nesmí být příliš vzdálen současnému systému, aby nedošlo k žádnému dramatickému zvratu, a musí vycházet z pevných zásad, aby se zamezilo tradičnímu smlouvání založenému na čistě národních zájmech.

6.   Právní rámec složení EP je poměrně složitý.

6.1. Složení Parlamentu a rozdělení křesel bylo až dosud stanoveno přímo ve Smlouvě.

V současné době má Parlament 785 poslanců, kteří jsou rozděleni podle článku 190 Smlouvy o ES (ve znění Niceské smlouvy) a podle článku 21 protokolu o podmínkách a pravidlech přijetí Bulharské republiky a Rumunska do Evropské unie (připojeného ke Smlouvě o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii dne 25. dubna 2005)[3].

6.2. Při volbách v roce 2009 však bude složení Parlament jiné – bude stanoveno na základě již platných pravidel, která byla schválena a ratifikována všemi členskými státy (čl. 9 odst. 2 aktu o podmínkách přistoupení Bulharské republiky a Rumunska a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (připojeného k výše uvedené přístupové smlouvě ze dne 25. dubna 2005))[4]. Podle těchto pravidel bude mít Parlament celkem 736 poslanců, kteří budou rozděleni mezi 27 členských států tak, že všechny státy od Lotyšska výše (podle počtu obyvatel) – s výjimkou Německa – ztratí oproti současnému stavu několik křesel (nejvíce Francie, Spojené království a Itálie, které přijdou o 6 poslanců, nejméně členské státy mezi Švédskem a Lotyšskem, které budou mít o jednoho poslance méně). Pouze v případě Německa, Slovinska, Estonska, Kypru, Lucemburska a Malty se počet poslanců nezmění[5].

Tato právní situace bude v každém případě platit pro volby v roce 2009, pokud právě projednávaná pozměňující smlouva nevstoupí včas v platnost.

6.3. Kromě výše uvedených skutečností bychom měli zkoumat návrh na revizi Smluv, který vytváří nový postup pro rozdělení křesel v EP a zavádí některá zvláštní pravidla (stejná jako v Ústavní smlouvě), která musí být při jakékoli změně v rozdělení křesel dodržena[6].

– Pokud jde o postup, není počet poslanců a rozdělení křesel zakotven ve Smlouvách, jak tomu bylo tradičně až dosud, nýbrž je stanoveno, že bude určen rozhodnutím Evropské rady přijatým jednomyslně z podnětu Evropského parlamentu a s jeho souhlasem (čl. I-20 odst. 2 druhý pododstavec Ústavní smlouvy). Znamená to, že rozdělení křesel bude od nynějška otázkou sekundární legislativy v mezích stanovených Smlouvami a nebude již součástí primárního práva. Vyplývá z toho také, že toto rozhodnutí bude spadat do pravomoci Soudního dvora, pokud nebudou řádně uplatněny zásady stanovené Smlouvami.

– Pokud jde o vlastní otázku složení EP a rozdělení křesel, musí být dodrženy následující mezní hodnoty a zásady (čl. I-20 odst. 2 první pododstavec):

─ celkový počet zástupců občanů Unie v Parlamentu je omezen na 750,

─ žádný z členských států nemůže mít více než 96 poslanců (tím je mírně snížena váha velkých států, neboť současná horní hranice počtu křesel na členský stát je 99, což je případ Německa);

─ dolní hranice počtu mandátů na členský stát je 6 (nyní je to 5 v případě Malty).

– V rámci těchto mezí musí rozdělení křesel respektovat zásadu „sestupné poměrnosti“.

7.   Návrh smlouvy nicméně zásadu „sestupné poměrnosti“ nijak nedefinuje. Jako klíč pro rozdělení křesel se tento princip tradičně uvádí v teoretických pracích, nyní však bude poprvé výslovně uveden ve Smlouvách.

IV – Návrhy

8.   Návrh na revizi Smluv potvrzuje mezní hodnoty stanovené Ústavní smlouvou a zdůrazňuje zásadu „sestupné poměrnosti“. Je tedy úlohou Parlamentu definovat obsah uvedené zásady „sestupné poměrnosti“.

─    teoreticky mohou být křesla rozdělena mezi členské státy přísně poměrným způsobem podle počtu obyvatel. Přesto však, i když to zásada „sestupné poměrnosti“ nevylučuje, se Výbor pro ústavní záležitosti domnívá, že tato možnost není v této fázi politické integrace Unie reálná;

─    jednou z možností by bylo vypracovat revidovanou verzi vzorce, z něhož vycházelo rozhodnutí v roce 1992. Zásada „sestupné poměrnosti“ by byla zachována, ale vycházelo by se z nižšího minimálního počtu poslanců a přiděloval by se menší počet křesel na obyvatele, případně by se upravil počet obyvatel, na něž připadá jeden mandát. Je však třeba připomenout, že poměrně sestupné zastoupení by snížilo parlamentní zastoupení nejlidnatějších členských států ještě více než v minulosti, neboť tento vzorec by i v upravené formě zvýhodňoval ostatní země, a to zvláště průměrně lidnaté;

─    další možností by bylo lineární snížení počtu křesel přidělených podle dosud používaného způsobu výpočtu. Proces rozšíření by měl v tomto případě z poměrného hlediska stejný dopad na rozdělení počtu poslanců. Faktor snížení by musel být vypočítán u každého nového přistoupení jako poměr: horní hranice 750 poslanců, teoretický celkový počet poslanců, jenž by vyplynul z použití stávajícího vzorce pro současné členské státy a přistupující země. Výbor pro ústavní záležitosti je však toho názoru, že v současné chvíli by se nemělo plánovat žádné další snižování počtu poslanců EP z žádných členských států (viz body 16 a 18 níže).

9.   Abychom dali zásadě sestupné poměrnosti funkční obsah, mohli bychom se dohodnout na následujících zásadách:

a)   zásada efektivity – EP by při překročení určitého počtu poslanců nemohl fungovat (horní hranice 750 poslanců je tudíž rozumná);

b)   zásada národního zastoupení a motivace voličů – každý členský stát by měl mít určitý minimální počet křesel, aby mohl do EP vyslat odpovídající počet poslanců, kteří budou zastupovat hlavní politické směry v zemi. Občané jednotlivých států by tak byli motivováni k účasti ve volbách a v demokratickém procesu v rámci EU;

c)   zásada evropské solidarity – na základě této zásady lidnatější státy souhlasí s tím, že dostanou méně křesel, než které by jim byly přiděleny při přísně poměrném zastoupení, a to s cílem umožnit méně lidnatým státům získat lepší zastoupení, než na jaké by měli nárok, kdyby byla uplatněna úplná proporcionalita;

d)   zásada relativní úměrnosti – poměr počtu obyvatel a počtu křesel je tím větší, čím větší je stát, a je tím nižší, čím menší je stát;

e)   zásada spravedlivého rozdělení – žádný ze států nebude mít více křesel než větší stát a méně křesel než menší stát;

f)    zásada odůvodněné flexibility nebo přímé a flexibilní proporcionality/sestupnosti – při dodržování ostatních zásad by bylo možné dohodnout se na mírné modifikaci počtu křesel, a to transparentním postupem, jehož cílem je co nejvíce snížit rozdíly mezi jednotlivými státy, pokud jde o počet obyvatel a počet křesel. Tímto způsobem bychom se měli co nejvíce přiblížit lineární křivce.

10. Jak tedy za těchto okolností postupovat? Ideálním řešením by bylo dohodnout se na nesporném matematickém vzorci pro výpočet „sestupné poměrnosti“, který by zajistil řešení nejen pro současnou revizi, ale také pro budoucí rozšíření nebo změny v důsledku demografického vývoje.

11. Nicméně analýza různých návrhů v tomto směru, které byly předloženy k diskusi, jednoznačně ukazuje, že každý matematický výpočet sestupné poměrnosti je založen na určitých politických předpokladech a povede nakonec ke zvýhodnění některé skupiny členských států. Například tzv. „parabolická metoda“ je z hlediska logiky velice zajímavá, ale byla by výhodnější pro velké nebo malé státy v závislosti na tom, zda je křivka spíše konkávní či konvexní... To znamená, že neexistuje abstraktní, nestranné a za všech okolností přijatelné matematické řešení problému, který je v jádru politický.

12. Přesto je však jasné, že je nezbytné dát zásadě poměrně sestupného zastoupení minimální obsah, který by nám umožnil vyloučit některé situace, které jsou s touto zásadou jednoznačně v rozporu.

13. Nejpřirozenější způsob, jak definovat tento obsah neutrálním způsobem, je založen na poměru počtu obyvatel daného členského státu a počtu křesel přidělených tomuto členskému státu v Evropském parlamentu. Kdybychom se rozhodli pro zásadu úplné proporcionality, byl by tento poměr stejný (nebo téměř stejný) pro všechny členské státy. To znamená, že v každém členském státě by poslanec EP zastupoval víceméně stejný počet obyvatel (např.: v roce 2009, budeme-li předpokládat, že počet obyvatel 27 členských států zůstane přibližně stejný jako dnes, tj. 492 milionů, a Parlament bude mít 750 poslanců, pak by každé křeslo v Evropském parlamentu odpovídalo přibližně 657 000 obyvatel). V takovém případě bylo dosti jednoduché vypočítat počet poslanců v každém členském státě.

14. Pozměňující smlouva nicméně nezavádí úplnou proporcionalitu, nýbrž zásadu „poměrně sestupného zastoupení“. Poměr by se proto měl lišit podle počtu obyvatel v jednotlivých členských státech: čím více obyvatel má určitý členský stát, tím vyšší by měl být počet obyvatel, které každý poslanec EP zastupuje; čím méně obyvatel má členský stát, tím méně obyvatel má zastupovat každý poslanec EP;

15. Na základě této skutečnosti je zjevné, že jestliže je poměr počtu obyvatel a poslanců EP v případě některého méně lidnatého členského státu vyšší (nebo stejný) než v lidnatějším členském státě, jde o jasné porušení zásady poměrně sestupného zastoupení.

16. Pokud přezkoumáme rozdělení křesel, které by se uplatnilo v období 2009–2014 a přihlédneme ke změnám, k nimž nevyhnutelně dojde v souvislosti s projednávaným návrhem na revizi Smluv (Německo automaticky ztratí 3 křesla, místo 99 bude mít 96, a Malta automaticky získá jedno křeslo, místo 5 jich bude mít 6), pak můžeme dojít k závěru, že v některých případech dochází k porušení tohoto pravidla[7].

17. Tyto závěry se potvrdí, použijeme-li alternativní přístup, který jasně ukazuje relativní postavení každého členského státu, pokud jde o vztah mezi počtem obyvatel a jeho zastoupením v Evropském parlamentu: poměr mezi procentuálním podílem křesel přidělených každému členskému státu (ve vztahu k celkovému počtu křesel v Parlamentu) a procentuálním podílem obyvatelstva každého členského státu (ve vztahu k celkovému počtu obyvatel Unie). Má-li být „sestupná poměrnosti“ zachována, měl by být poměr vyšší u méně lidnatých členských států než u členských států s vyšším počtem obyvatel. Můžeme nicméně usoudit, že toto pravidlo je v některých případech porušeno[8], a to přesně v těch případech, kde jsme zjistili, že z poměru mezi počtem obyvatel a počtem křesel vyplývá, že nebyla dodržena zásada sestupné poměrnosti.

18. Nicméně dříve než navrhneme řešení, musíme se rozhodnout, zda již zohledníme případná budoucí rozšíření, či nikoli.

Vzhledem k tomu, že není zaručeno, že v nejbližší době k nějakému přistoupení dojde, domníváme se, že bychom měli hledat řešení stávající situace a postupovat stejně, jako jsme při přistoupení nových států postupovali dosud, tj. dočasně překročit horní hranici počtu poslanců a vyřešit tento problém do budoucna v rámci přístupových jednání v souladu se zásadami stanovenými ve Smlouvách a v souladu s budoucím postupem.

19. Zároveň bychom se mohli dohodnout, že hlavní zásadou bude to, aby v roce 2009 počet mandátů žádného členského státu nebyl snížen více, než vyplývá z protokolu o podmínkách a pravidlech přijetí Bulharska a Rumunska do Evropské unie.

20. Zkombinujeme-li tato kritéria, zůstane nám 16 „volných křesel“, která mohou být přerozdělena: 750–736=14 (rozdíl mezi návrhem na revizi Smluv a Niceskou smlouvou pozměněnou po přistoupení Bulharska a Rumunska), plus 2 křesla získaná tím, že podle návrhu na reformu Smlouvy Německo automaticky přijde o 3 křesla a Malta získá jedno křeslo navíc, což odpovídá výpočtu 14+3–1=16. Při přerozdělování těchto křesel musíme vyřešit situace, které byly označeny jako jasné porušení logiky poměrně sestupného zastoupení. Další kritéria rovnosti nebo kritéria politické povahy se mohou projevit pouze v tomto rámci. Výbor pro ústavní záležitosti se domnívá, že návrh, který předkládá, věrně odráží tuto logiku a představuje rozumné, spravedlivé a vyrovnané řešení tohoto velmi složitého problému.

21. Tato kritéria by mohla být v budoucnu dále upřesněna, aby se ještě více přiblížila řešení odpovídajícímu uvedeným zásadám. Tehdy bychom se mohli pokusit o důslednější dodržování přesnějších pokynů, které by se uplatňovaly u budoucích rozšíření, a vyhnout se tak tradičnímu politickému vyjednávání na základě národních zájmů, nebo je výrazně omezit.

Stejně tak bude vhodné při příležitosti první revize navrženého systému přezkoumat, zda je technicky a politicky možné nahradit hledisko počtu obyvatel, jak jej každoročně stanoví Statistický úřad Evropských společenství (Eurostat), počtem evropských občanů;

Tento dvoufázový přístup umožní vyřešit naléhavý problém související s blížícími se příštími volbami v roce 2009, ale zároveň prostřednictvím ustanovení o revizi před volbami v roce 2014, které se za tím účelem vkládá, umožňuje zohlednit také skutečnost, že v té době již bude v Radě platit systém hlasování dvojí většinou. Důkladnější revizi rozdělení křesel v Parlamentu, jakkoli potřebnou z hlediska demokratické legitimity, bude možné provést pouze v širším kontextu přehodnocení celkové rovnováhy mezi jednotlivými orgány Unie.

PŘÍLOHA 1

ČS	Obyvatelstvo (1) (v milionech)	% obyvatel EU-27	Počet křesel do r. 2009	„Nice“ rev. (2) 2009–2014	„Nice“ rev. Poměr obyvatelstvo/poslanci EP	„Nový systém“ (3) 2009–2014 – návrh zprav.	„Nový systém“ poměr obyvatelstvo/poslanci EP	Návrh zprav. (4) (výsledek)
DE	82,438	16,73%	99	99	832 707	96	858 729	-3
FR	62,886	12,76%	78	72	873 417	74	849 811	+2
UK	60,422	12,26%	78	72	839 194	73	827 699	+1
IT	58,752	11,92%	78	72	816 000	72	816 000
ES	43,758	8,88%	54	50	875 160	54	810 333	+4
PL	38,157	7,74%	54	50	763 140	51	748 176	+1
RO	21,61	4,38%	35	33	654 848	33	654 848
NL	16,334	3,31%	27	25	653 360	26	628 231	+1
EL	11,125	2,26%	24	22	505 682	22	505 682
PT	10,57	2,14%	24	22	480 455	22	480 455
BE	10,511	2,13%	24	22	477 773	22	477 773
CZ	10,251	2,08%	24	22	465 955	22	465 955
HU	10,077	2,04%	24	22	458 045	22	458 045
SE	9,048	1,84%	19	18	502 667	20	452 400	+2
AT	8,266	1,68%	18	17	486 235	19	435 053	+2
BG	7,719	1,57%	18	17	454 059	18	428 833	+1
DK	5,428	1,10%	14	13	417 538	13	417 538
SK	5,389	1,09%	14	13	414 538	13	414 538
FI	5,256	1,07%	14	13	404 308	13	404 308
IE	4,209	0,85%	13	12	350 750	12	350 750
LT	3,403	0,69%	13	12	283 583	12	283 583
LV	2,295	0,47%	9	8	286 875	9	255 000	+1
SL	2,003	0,41%	7	7	286 142	8	250 375	+1
EE	1,344	0,27%	6	6	224 000	6	224 000
CY	0,766	0,16%	6	6	127 667	6	127 667
LU	0,46	0,09%	6	6	76 667	6	76 667
MT	0,404	0,08%	5	5	80 800	6	67 333	+1
	492,881	100,00%	785	736	669 675	750	657 175

1)  Počet obyvatel, který dne 7. listopadu 2006 Komisí oficiálně sdělila Radě. viz dok. 15124/06 obsahující číselné údaje shromážděné Eurostatem.

2)  „Nice“ rev. – Rozdělení křesel podle článku 189 Smlouvy o ES ve znění článku 9 aktu o přistoupení Bulharska a Rumunska.

3)  „Nový systém“: Nový návrh na základě článku 9A nové Smlouvy o EU (I-20). (4) Nové údaje týkající se Německa a Malty vyplývají automaticky z návrhu na reformu ustanovení Smlouvy.

PŘÍLOHA 2

Titul:

Poměr „obyvatel na jednoho poslance EP“ v období 2009–2014

podle nového návrhu

podle revidovaného systému Niceské smlouvy

PŘÍLOHA 3[9]

Member State / État membre	Popula-tion (millions)	% of / de la population UE-27	«Nice» rev. 2009-2014	% MEPs	Ratio % MPE- % popu-lation	Proposal / Proposition rappor-teurs 2009-2014	% MEPs	Ratio % MPE-% population Proposal / Proposition rapporteurs
DE	82,438	16,73%	99	13,45%	0,77	96	12,80%	0,76
FR	62,886	12,76%	72	9,87%	0,76	74	9,87%	0,77
UK	60,422	12,26%	72	9,78%	0,79	73	9,37%	0,79
IT	58,752	11,92%	72	9;78%	0,82	72	9,60%	0,8
ES	43,758	8,88%	50	6,79%	0,76	54	7,20%	0,81
PL	38,157	7,74%	50	6,79%	0,87	51	6,80%	0,88
RO	21,61	4,38%	33	4,48%	1,02	33	4,40%	1
NL	16,334	3,31%	25	3,40%	1,02	26	3,47%	1,05
EL	11,125	2,26%	22	2,99%	1,31	22	2,93£	1,3
PT	10,57	2,14%	22	2,99%	1,39	22	2,93%	1,37
BE	10,511	2,13%	22	2,99%	1,39	22	2,93%	1,38
CZ	10,251	2,08%	22	2,99%	1,43	22	2,93%	1,41
HU	10,077	2,04%	22	2,99%	1,46	22	2,93%	1,44
SE	9,048	1,84%	18	2,45%	1,32	20	2,67%	1,45
AT	8,266	1,68%	17	2,31%	1,36	19	2,53%	1,51
BG	7,719	1,57%	17	2,31%	1,46	18	2,40%	1,53
DK	5,428	1,10%	13	1,77%	1,6	13	1,73%	1,57
SK	5,389	1,09%	13	1,77%	1,61	13	1,73%	1,59
FI	5,256	1,07%	13	1,63%	1,64	13	1,63%	1,62
IE	4,209	0,85%	12	1,63%	1,91	12	1,60%	1,88
LT	3,403	0,69%	12	1,09%	2,36	12	1,60%	2,32
LV	2,295	0,47%	8	0,95%	2,29	9	1,20%	2,55
SI	2,003	0,41%	7	0,82%	2,31	8	1,07%	2,61
EE	1,344	0,27%	6	0,82%	3	6	0,80%	2,96
CY	0,766	0,16%	6	0,82%	5,06	6	0,80%	5
LU	0,46	0,09%	6	0,82%	9	6	0,80%	8,9
MT	0,404	0,08%	5	0,68%	10,12	6	0,80%	10
EU/ UE-27	492,881	100,00%	736	100%		750	100%

• [1]  Usnesení ze dne 10. 6. 1992 o jednotném volebním postupu: systém rozdělení počtu mandátů v Evropském parlamentu, Úř. věst. C 176 z 13.7.1992, s. 72 (De Guchtova zpráva).
• [2]  34. protokol o přechodných ustanoveních týkajících se orgánů a institucí Unie. V čl. 1 odst. 1 je uvedeno: „Dostatečně včas před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009 přijme Evropská rada v souladu s čl. I-20 odst.2 druhým pododstavcem Ústavy evropské rozhodnutí, kterým stanoví složení Evropského parlamentu.“ V čl. 2 odst. 1 je uvedeno: „Ustanovení čl. I-25 odst.1, 2 a 3 Ústavy, týkající se vymezení kvalifikované většiny v Evropské radě a Radě, nabývají účinku dnem 1. listopadu 2009 po uspořádání voleb do Evropského parlamentu v roce 2009 v souladu s čl. I-20 odst. 2 Ústavy.“
• [3]  Úř. věst. L 157, 21.6.2005, s. 35.
• [4]  Úř. věst. L 157, 21.6.2005, s. 206.
• [5]  Viz tabulka v příloze I (strana 9), sloupec „Nice“ rev (2) 2009–2014.
• [6]  Čl. I-20 odst. 2:
  2. „Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů Unie. Jejich počet nesmí překročit sedm set padesát. Zastoupení občanů je zajištěno poměrným sestupným způsobem, přičemž je stanovena minimální hranice šesti poslanců na členský stát. Žádnému členskému státu nesmí být přiděleno více než devadesát šest křesel.
  Evropská rada přijme z podnětu Evropského parlamentu a s jeho souhlasem jednomyslně evropské rozhodnutí, kterým stanoví složení Evropského parlamentu, při dodržení zásad uvedených v prvním pododstavci.“
• [7]  Viz přílohy I a II, str. 9 a 10.
• [8]  Viz příloha III, str. 11.
• [9]  Počet obyvatel, který dne 7. listopadu 2006 Komisí oficiálně sdělila Radě. viz dok. 15124/06 obsahující číselné údaje shromážděné Eurostatem.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	2.10.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	17 5 3
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Jim Allister, Enrique Barón Crespo, Jens-Peter Bonde, Richard Corbett, Andrew Duff, Maria da Assunção Esteves, Ingo Friedrich, Bronisław Geremek, Genowefa Grabowska, Anneli Jäätteenmäki, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Jo Leinen, Íñigo Méndez de Vigo, Rihards Pīks, Adrian Severin, József Szájer, Riccardo Ventre, Johannes Voggenhuber, Bernard Wojciechowski
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování	Elmar Brok, Carlos Carnero González, Klaus Hänsch, Alain Lamassoure, Stavros Lambrinidis, Gérard Onesta, Bernard Poignant, György Schöpflin, Kathy Sinnott, Alexander Stubb
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování	Othmar Karas, Eoin Ryan, Rainer Wieland