ZPRÁVA o podnětu Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky k přijetí rámcového rozhodnutí Rady o uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a o dohledu nad nimi

5. 10. 2007 - (6480/2007 – C6-0129/2007 – 2007/0807(CNS)) - *

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodajka: Maria da Assunção Esteves

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o podnětu Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky k přijetí rámcového rozhodnutí Rady o uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a o dohledu nad nimi

(6480/2007 – C6-0129/2007 – 2007/0807(CNS))

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

–   s ohledem na podnět Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky (6480/2007)[1],

–   s ohledem na čl. 31 odst. 1 písm. a) a c) a na čl. 34 odst. 2 písm. b) Smlouvy o EU,

–   s ohledem na čl. 39 odst. 1 Smlouvy o EU, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0129/2007),

–   s ohledem na články 93 a 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0356/2007),

1.  schvaluje pozměněný podnět Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky;

2.  vyzývá Radu, aby odpovídajícím způsobem změnila návrh;

3.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit pozměněný podnět Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky.

Znění navržené Spolkovou republikou Německo a Francouzskou republikou	Pozměňovací návrhy Parlamentu
Pozměňovací návrh 1 Název
Podnět Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky k přijetí rámcového rozhodnutí Rady o uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a o dohledu nad nimi	Podnět Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky k přijetí rámcového rozhodnutí Rady o uznávání a výkonu podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a o dohledu nad nimi
Odůvodnění
Oblast působnosti rámcového rozhodnutí se týká dohledu nad podmínečnými opatřeními nebo alternativními sankcemi a jiných rozhodnutí spojených s výkonem podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení. Navrhované výrazy „dohled a výkon“ tuto myšlenku přesně vystihují.
Pozměňovací návrh 2 Bod odůvodnění 5
(5) Toto rámcové rozhodnutí ctí základní práva a zachovává zásady uznané v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, které jsou vyjádřeny i v Listině základních práv Evropské unie, zejména v kapitole VI této listiny. Žádné ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí by nemělo být vykládáno tak, že zakazuje odmítnout uznání rozsudku nebo dohled nad podmínečným opatřením či nad alternativní sankcí, jestliže na základě objektivních skutečností existují důvody se domnívat, že podmínečné opatření nebo alternativní sankce byly uloženy za účelem potrestat určitou osobu z důvodu jejího pohlaví, rasy, náboženství, etnického původu, státní příslušnosti, jazyka, politického přesvědčení nebo sexuální orientace nebo že by této osobě mohla být z kteréhokoli z těchto důvodů způsobena újma.	(5) Toto rámcové rozhodnutí ctí základní práva a zachovává zásady uznané v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, které jsou vyjádřeny i v Listině základních práv Evropské unie, zejména v kapitole VI této listiny. Žádné ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí by nemělo být vykládáno tak, že zakazuje odmítnout uznání rozsudku nebo dohled nad podmínečným opatřením či nad alternativní sankcí, jestliže na základě objektivních skutečností existují důvody se domnívat, že podmínečné opatření nebo alternativní sankce byly stanoveny na základě zjevného a nepřípustného porušení základních práv zakotvených ve smlouvách Evropské unie.
Pozměňovací návrh 3 Bod odůvodnění 6
(6) Toto rámcové rozhodnutí by mělo ponechat každému členskému státu volnost uplatnit své ústavní zásady týkající se práva na spravedlivý proces, svobody sdružování, svobody tisku a svobody projevu v jiných sdělovacích prostředcích.	(6) Toto rámcové rozhodnutí by mělo ponechat každému členskému státu volnost uplatnit své ústavní zásady týkající se práva na spravedlivý proces, svobody sdružování, svobody tisku a svobody projevu v jiných sdělovacích prostředcích a obecně veškerých ústavních norem týkajících se základních práv, pokud není oblast jejich působnosti v rozporu s povahou výkonu opatření.
Pozměňovací návrh 4 Bod odůvodnění 8
(8) Vzájemné uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a dohledu nad nimi ve vykonávajícím státě má zvýšit možnost společenského znovuzačlenění odsouzené osoby tím, že se jí umožní zachovat její rodinné, jazykové, kulturní a jiné vazby, avšak má také zlepšit kontrolu dodržování podmínečných opatření a alternativních sankcí, s cílem zamezit novým trestným činům, a náležitě zohlednit tak myšlenku ochrany obětí.	(8) Vzájemné uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a dohledu nad nimi ve vykonávajícím státě má zvýšit možnost společenského znovuzačlenění odsouzené osoby tím, že se jí umožní zachovat její rodinné, jazykové, kulturní a jiné vazby, avšak má také zlepšit kontrolu dodržování podmínečných opatření a alternativních sankcí, s cílem zamezit novým trestným činům, a náležitě zohlednit tak myšlenku ochrany obětí a obecně obrany společnosti.
Odůvodnění
Odkaz na zamezení opakování trestných činů s ohledem na zásadu ochrany oběti vedl k opomenutí zásadní myšlenky: ochrany (nebo obrany) společnosti. Tato myšlenka je bezpochyby klíčová pro uplatňování prostoru svobody, bezpečnosti a práva.
Pozměňovací návrh 5 Bod odůvodnění 9
(9) Za účelem zajištění účinné výměny informací o všech okolnostech týkajících se podmíněných trestů se členské státy vybízejí k tomu, aby do svých vnitrostátních právních předpisů zahrnuly ustanovení, jež jim umožní přijmout odpovědnost za dokumentaci dohledu nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi ve vnitrostátních rejstřících.	(9) Za účelem zajištění účinné výměny informací o všech okolnostech týkajících se podmíněných trestů se členské státy vybízejí k tomu, aby do svých vnitrostátních právních předpisů zahrnuly ustanovení, jež jim umožní přijmout odpovědnost za dokumentaci dohledu nad podmínečnými opatřeními, nad alternativními sankcemi a nad podmíněnými odsouzeními ve vnitrostátních rejstřících.
Odůvodnění
Zahrnutí podmíněných odsouzení je v souladu s obecnou působností rámcového rozhodnutí.
Pozměňovací návrh 6 Čl. 1 odst. 1
1. Cílem tohoto rámcového rozhodnutí je za účelem usnadnění společenského znovuzačlenění odsouzených osob a zlepšení ochrany obětí stanovit pravidla, podle kterých členský stát vykonává dohled nad podmínečnými opatřeními uloženými na základě rozsudku vydaného jiným členským státem nebo nad alternativními sankcemi v takovém rozsudku obsaženými a činí všechna další rozhodnutí související s výkonem tohoto rozsudku, pokud spadají do jeho pravomoci.	1. Cílem tohoto rámcového rozhodnutí je usnadnění společenského znovuzačlenění odsouzených osob a zlepšení ochrany obětí a společnosti i usnadnění ukládání odpovídajících podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení pachatelům, kteří nepobývají ve státě, v němž byli odsouzeni. Za účelem dosažení těchto cílů stanoví toto rámcové rozhodnutí pravidla, podle nichž členský stát zákonného a obvyklého pobytu odsouzené osoby uzná rozsudek vydaný jiným členským státem a přistoupí k výkonu podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a k dohledu nad nimi.
Odůvodnění
a) Cíle rámcového rozhodnutí musí být jasně formulovány jako obrana trestněprávní politiky, jež podporuje alternativy k trestu odnětí svobody (alternativní sankce, podmíněné tresty a podmíněná odsouzení jako „tresty“, které se liší od trestu odnětí svobody); b) je potřeba učinit odkaz na pravidla uznávání, protože předpokladem dohledu je vzájemné uznávání; c) podle tohoto rámcového rozhodnutí musí mít odsouzená osoba nárok na slyšení, který samozřejmě představuje zákonný nárok, nikoliv základní právo.
Pozměňovací návrh 7 Čl. 1 odst. 2
2. Toto rámcové rozhodnutí se vztahuje pouze na uznávání rozsudků a převedení odpovědnosti za dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi a na všechna další soudní rozhodnutí ve smyslu tohoto rámcového rozhodnutí. Toto rámcové rozhodnutí se nepoužije pro výkon rozsudků ve věcech trestních, kterými se ukládá trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením svobody a které spadají do oblasti působnosti rámcového rozhodnutí Rady 2007/.../SVV. Uznávání a výkon pokut nebo peněžitých trestů a příkazů ke konfiskaci se řídí právními akty použitelnými mezi členskými státy, zejména rámcovým rozhodnutím Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut a rámcovým rozhodnutím Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci.	2. Toto rámcové rozhodnutí se vztahuje pouze na uznávání rozsudků a přebírání odpovědnosti za dohled nad podmíněnými tresty a nad alternativními sankcemi a za jejich výkon a na všechna další rozhodnutí ve smyslu tohoto rámcového rozhodnutí. Toto rámcové rozhodnutí se nepoužije pro výkon rozsudků ve věcech trestních, kterými se ukládá trest odnětí svobody nebo opatření spojené se zbavením svobody a které spadají do oblasti působnosti rámcového rozhodnutí Rady 2007/.../SVV. Uznávání a výkon pokut nebo peněžitých trestů a příkazů ke konfiskaci se řídí právními akty použitelnými mezi členskými státy, zejména rámcovým rozhodnutím Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut a rámcovým rozhodnutím Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci.
Odůvodnění
a) „Podmínečná opatření“ nejsou „tresty“: podle čl. 2 písm. e) jsou to povinnosti a pokyny uložené v souvislosti s podmíněným trestem nebo podmíněným odsouzením; b) výraz „další soudní rozhodnutí“ se nahrazuje výrazem „další rozhodnutí“ kvůli souladu terminologie (viz články 12, 14 a 15).
Pozměňovací návrh 8 Čl. 2 písm. b) bod ii)
ii) po odpykání části trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením svobody (podmíněné propuštění);	ii) po odpykání části trestu odnětí svobody nebo opatření spojeného se zbavením svobody (rozhodnutí o podmíněném propuštění), s uložením jednoho nebo více podmínečných opatření;
Pozměňovací návrh 9 Článek 2 písmeno c)
c) „alternativní sankcí“ povinnost nebo pokyn uložené jako samostatný trest, přičemž se však nejedná o trest odnětí svobody, o opatření spojené se zbavením svobody nebo o peněžitý trest či pokutu;	c) „alternativní sankcí“ povinnost nebo pokyn uložené jako samostatný trest, přičemž se nejedná o trest spojený se zbavením svobody nebo s platbou určité částky;
Odůvodnění
Netýká se českého znění.
Pozměňovací návrh 10 Čl. 2 písm. d)
d) „podmíněným odsouzením“ rozhodnutí soudu, kterým se podmíněně odkládá uložení trestu za současného uložení jednoho či více podmínečných opatření;	(netýká se českého znění)
Pozměňovací návrh 11 Čl. 2 písm. g)
g) „vykonávajícím státem“ členský stát, ve kterém se provádí dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi a ve kterém se činí všechna další rozhodnutí související s výkonem rozsudku, pokud je převzal do své pravomoci.	g) „vykonávajícím státem“ členský stát, ve kterém se provádí dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi a ve kterém se činí všechna další rozhodnutí související s výkonem podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení na základě rozhodnutí stanoveného v článku 7.
Pozměňovací návrh 12 Čl. 2 písm. ga) (nové)
	ga) „zákonným a obvyklým pobytem“ místo pobytu, kde má dotyčná osoba stálé středisko zájmů, jež musí být určeno za pomoci všech relevantních skutečností.
Odůvodnění
Pojem pobyt je pojmem na úrovni Společenství, jež nemůže záviset na různých vnitrostátních systémech. Odtud plyne potřeba vložit do tohoto rámcového rozhodnutí definici tohoto pojmu, jež je stanovena judikaturou Soudního dvora Evropských společenství.
Pozměňovací návrh 13 Článek 3
Toto rámcové rozhodnutí nemění povinnost ctít základní práva a zachovávat základní právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii.	Toto rámcové rozhodnutí nemění povinnost ctít základní práva a zachovávat základní právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii a v ústavách členských států.
Odůvodnění
Hodnoty smluv Unie jsou v zásadě rovněž hodnotami ústav členských států. Soubor základních hodnot je souborem otevřeným.
Pozměňovací návrh 14 Čl. 4 odst. 1
1. Každý členský stát uvědomí Generální sekretariát Rady, který justiční orgán nebo které justiční orgány jsou podle jeho vnitrostátních právních předpisů příslušné jednat v souladu s tímto rámcovým rozhodnutím v situaci, kdy je tento členský stát vydávajícím nebo vykonávajícím státem.	1. Každý členský stát uvědomí generální sekretariát Rady, který orgán nebo které orgány jsou podle jeho vnitrostátních právních předpisů příslušné jednat v souladu s tímto rámcovým rozhodnutím v situaci, kdy je tento členský stát vydávajícím nebo vykonávajícím státem. Seznam příslušných orgánů se musí zveřejnit v Úředním věstníku Evropské unie.
Odůvodnění
Toto rámcové rozhodnutí obsahuje rovněž ustanovení o úloze jiných orgánů (kromě justičních orgánů nebo orgánů vykonávajících funkci justičních orgánů,) např. policejních nebo správních subjektů, které nevykonávají funkci justičních orgánů. Tím lze zdůvodnit, že v článku 4 (nikoliv však nutně v celém textu rámcového rozhodnutí – viz odůvodnění čl. 6 odst. 1 a 7, odst. 1) nahrazujeme výraz „justiční orgány“ výrazem „příslušné orgány“. Charakteristika orgánů záleží na konkrétní části tohoto rámcové rozhodnutí.
Pozměňovací návrh 15 Čl. 5 odst. 1
1. Rozsudek, jenž obsahuje jedno či více z následujících podmínečných opatření či alternativních sankcí, může být převeden do jiného členského státu, ve kterém má odsouzená osoba svůj zákonný a obvyklý pobyt, za účelem uznání těchto opatření a sankcí a převzetí dohledu nad nimi:	1. Rozsudek nebo rozhodnutí o podmíněném propuštění, jenž obsahuje jedno či více z následujících podmínečných opatření či povinnosti nebo pokyny, může být převeden do jiného členského státu, ve kterém má odsouzená osoba svůj zákonný a obvyklý pobyt, za účelem uznání těchto opatření nebo povinností nebo pokynů a převzetí dohledu nad nimi. Osvědčení uvedené v článku 6 může pro účely dohledu obsahovat jedno či více podmínečných opatření nebo povinností či pokynů uvedených v rozsudku:
Odůvodnění
Vysvětlení nezbytné pro případ, kdy by stát, jež rozsudek vydal, nechtěl požadovat dohled nad všemi opatřeními uvedenými v rozsudku.
Pozměňovací návrh 16 Čl. 5 odst. 1 písm. a)
a) povinnost odsouzené osoby informovat příslušné orgány vykonávajícího státu o každé změně bydliště;	a) povinnost odsouzené osoby informovat příslušné orgány vykonávajícího státu o každé změně bydliště, místa zaměstnání nebo vzdělávání;
Pozměňovací návrh 17 Čl. 5 odst. 1 písm. b)
b) povinnost neopouštět a nenavštěvovat bez povolení určitá místa ve vydávajícím a ve vykonávajícím státě, jakož i další příkazy týkající se životního stylu, bydliště, vzdělávání, zaměstnání nebo trávení volného času;	b) povinnost nenavštěvovat bez povolení určitá místa ve vydávajícím a ve vykonávajícím státě, jakož i další příkazy týkající se životního stylu, bydliště, vzdělávání a výcviku, práce nebo trávení volného času;
Pozměňovací návrh 18 Článek 5 odst. 1 písm. e)
e) povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem;	e) povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem a informovat příslušný orgán vykonávajícího státu o splnění této povinnosti;
Pozměňovací návrh 19 Čl. 5 odst. 1a (nový)
	1a. Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí musí před předáním rozsudku nebo rozhodnutí o podmíněném propuštění pro účely proběhnout slyšení dotyčné osoby, která je trestně stíhána.
Odůvodnění
Předání odsouzené osoby nesmí záviset na jejím souhlasu. Toto rámcové rozhodnutí pouze přiznává stíhané osobě nárok na slyšení, který samozřejmě představuje zákonný nárok, nikoliv základní právo. Rozhodnutí o předání zváží soudce s ohledem na cíle tohoto rámcového rozhodnutí.
Pozměňovací návrh 20 Čl. 5 odst. 3
3. Kromě opatření a sankcí uvedených v odstavci 1 obsahuje osvědčení uvedené v článku 6 jen taková opatření či sankce, které dotyčný vykonávající stát oznámil v souladu s odstavcem 2.	3. Kromě opatření a sankcí uvedených v odstavci 1 obsahuje osvědčení uvedené v článku 6 jen podmínečná opatření či povinnosti a pokyny, které dotyčný vykonávající stát oznámil v souladu s odstavcem 2.
Pozměňovací návrh 21 Čl. 6 odst. 1
1. Rozsudek nebo jeho ověřený opis předává společně s osvědčením, pro něž je jednotný formulář uveden v příloze I, příslušný justiční orgán vydávajícího státu přímo příslušnému justičnímu orgánu vykonávajícího státu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad, který vykonávajícímu státu umožní ověřit jejich pravost. Prvopis rozsudku nebo jeho ověřený opis a prvopis osvědčení se na požádání zašlou vykonávajícímu státu. Veškerá úřední sdělení rovněž probíhají přímo mezi uvedenými příslušnými justičními orgány.	1. Osvědčení, jehož vzor je uveden v příloze I společně s rozsudkem (nebo s jeho ověřeným opisem) a případně s rozhodnutím o podmíněném propuštění, musí příslušný justiční orgán vydávajícího státu předat přímo příslušnému justičnímu orgánu vykonávajícího státu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad, který vykonávajícímu státu umožní ověřit jejich pravost. Prvopis rozsudku nebo jeho ověřený opis a prvopis osvědčení se na požádání zašlou vykonávajícímu státu. Veškerá úřední sdělení rovněž probíhají přímo mezi uvedenými příslušnými justičními orgány.
Odůvodnění
Ponecháváme zde výraz „justiční orgán“, protože se jedná o předání „rozsudku“, (který vždy vynáší soudce) a „rozhodnutí o podmíněném propuštění“ (které může nebo nemusí vynést soudce). Vzhledem k tomu, že neexistuje „jednotná“ definice „příslušného justičního orgánu“, je třeba použít „funkční“ definici, a tak připustit, že příslušným justičním orgánem může být soudce, státní zastupitelství nebo státní správa vykonávající funkci příslušného justičního orgánu.
Pozměňovací návrh 22 Čl. 6 odst. 3
3. Příslušný justiční orgán vydávajícího státu postoupí rozsudek společně s osvědčením vždy jen jednomu vykonávajícímu státu.	3. Příslušný justiční orgán vydávajícího státu postoupí rozsudek společně s osvědčením (a každým rozhodnutím o podmíněném propuštění) vždy jen jednomu vykonávajícímu státu.
Pozměňovací návrh 23 Čl. 6 odst. 5
5. Není-li justiční orgán vykonávajícího státu, který obdrží rozsudek společně s osvědčením, příslušný pro jeho uznání, postoupí tento rozsudek společně s osvědčením z moci úřední příslušnému justičnímu orgánu. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu uvědomí neprodleně příslušný justiční orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad, že mu rozsudek a osvědčení postupuje.	5. Není-li justiční orgán vykonávajícího státu, který obdrží rozsudek společně s osvědčením (a každým rozhodnutím o podmíněném propuštění) příslušný pro jeho uznání, postoupí tento rozsudek společně s osvědčením z moci úřední příslušnému justičnímu orgánu. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu uvědomí neprodleně příslušný justiční orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad, že mu rozsudek a osvědčení postupuje.
Pozměňovací návrh 24 Čl. 7 odst. 1
1. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu uzná rozsudek postoupený podle článku 6 a neprodleně přijme veškerá opatření nezbytná pro dohled nad podmínečnými opatřeními a alternativními sankcemi, nerozhodne-li se uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí uznání a převzetí dohledu stanovených v článku 9.	1. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu uzná rozsudek postoupený podle postupu stanoveného v článku 6 a neprodleně přijme veškerá opatření nezbytná pro dohled nad podmínečnými opatřeními a povinnostmi a pokyny, na nichž je založena alternativní sankce, nerozhodne-li se uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí uznání a dohledu stanovených v článku 9.
Odůvodnění
Ponecháváme zde výraz „justiční orgán“, protože tato „sdělení“ si musí vzájemně předávat „justiční orgány“ členských států. Poté v souladu s článkem 4 informuje každý členský stát generální sekretariát Rady o „orgánech“,které jsou podle jeho vnitrostátního práva příslušné k vykonávání dohledu a výkonu trestů (opakujeme, nemusí se nutně jednat o justiční orgány). Jak vidíme, použití tohoto výrazu v textu rámcového rozhodnutí je nutno hodnotit případ od případu (viz odůvodnění čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1).
Pozměňovací návrh 25 Čl. 7 odst. 2
2. Nejsou-li podmínečná opatření či alternativní sankce slučitelné s právními předpisy vykonávajícího státu z hlediska své povahy či délky, může je příslušný justiční orgán tohoto státu přizpůsobit podmínečným opatřením nebo alternativním sankcím, jež jsou stanoveny pro činy stejné povahy v právních předpisech vykonávajícího státu. Přijaté podmínečné opatření nebo alternativní sankce musí v nejvyšší možné míře odpovídat podmínečnému opatření nebo alternativní sankci uloženým ve vydávajícím státě.	2. Nejsou-li podmínečná opatření či alternativní sankce slučitelné s právními předpisy vykonávajícího státu z hlediska své délky, může je příslušný justiční orgán tohoto státu přizpůsobit podmínečným opatřením a povinnostem a pokynům, na nichž je založena stávající alternativní sankce, jež jsou stanoveny pro podobné činy v právních předpisech vykonávajícího státu. Přijaté podmínečné opatření nebo alternativní sankce musí v nejvyšší možné míře odpovídat podmínečnému opatření nebo alternativní sankci uloženým ve vydávajícím státě.
Odůvodnění
Slučitelnost opatření nebo sankcí lze zhodnotit pouze na základě jejich délky, nikoliv na základě jejich povahy. Pouze tímto způsobem lze vyložit trestní právo a rovněž čl. 7 odst. 3. V praxi by bylo velmi obtížné hodnotit přísnost přijatých opatření nebo sankcí rozdílné povahy.
Pozměňovací návrh 26 Čl. 7 odst. 3 a (nový)
	3a. V případě přijetí podmínečných opatření nebo sankcí podle odstavce 2 to příslušný justiční orgán vykonávajícího státu neprodleně oznámí příslušnému justičnímu orgánu státu, jež rozhodnutí vydal. Po tomto oznámení může příslušný justiční orgán vydávajícího státu rozhodnout, zda zruší osvědčení (nebo případně rozhodnutí o podmíněném propuštění). Za těchto okolností musí být odsouzené osobě zaručeno právo na vyslechnutí.
Odůvodnění
Stejně jako v případě přijetí rozhodnutí o předání osoby je nezbytné přiznat odsouzené osobě právo na vyslechnutí. Toto právo musí být zaručeno i v opačném případě (zrušení rozhodnutí).
Pozměňovací návrh 27 Čl. 9 odst. 1
1. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznat rozsudek a převzít dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi, pokud:	1. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznat rozsudek (nebo případně rozhodnutí o podmíněném propuštění) a převzít odpovědnost za dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi, pokud:
Pozměňovací návrh 28 Čl. 9 odst. 1 písm. a)
a) osvědčení stanovené v článku 6 není úplné nebo zjevně neodpovídá rozsudku a nebylo doplněno nebo opraveno v přiměřené lhůtě stanovené příslušným justičním orgánem vykonávajícího státu;	a) osvědčení uvedené v článku 6 není úplné nebo zjevně neodpovídá rozsudku nebo rozhodnutí o podmíněném propuštění a nebylo doplněno nebo opraveno v přiměřené lhůtě stanovené příslušným justičním orgánem vykonávajícího státu;
Pozměňovací návrh 29 Článek 9 odst. 1 písm. b)
b) nejsou splněna kritéria stanovená v článku 5;	b) nejsou splněna kritéria stanovená v článku 5 (včetně – nikoliv však pouze – povinnosti zákonného a obvyklého pobytu ve vykonávajícím státě);
Odůvodnění
Vykonávající stát musí být ten, „na jehož území má odsouzená osoba zákonné a obvyklé místo pobytu“, proto tedy musí pro stát, který chce odmítnout uznání převzetí odpovědnosti za dohled, představovat„kritérium“.
Pozměňovací návrh 30 Článek 9 odst. 1 písm. e)
e) jsou trestní stíhání nebo výkon trestu podle právních předpisů vykonávajícího státu promlčeny a týkají se jednání spadajícího podle vnitrostátních právních předpisů vykonávajícího státu do jeho pravomoci;	e) je trest promlčen podle právních předpisů vykonávajícího státu;
Odůvodnění
a) Ruší se odkaz na promlčení trestního stíhání, protože ve skutečnosti se nejedná o trestní stíhání, ale pouze o tresty, které již byly uděleny; b)chceme-li se vyjádřit přesně, měli bychom hovořit o „promlčení trestu“, nikoliv o promlčení výkonu trestu. Má-li být totiž trest vykonán, nedojde k jeho promlčení (nebo spíše k promlčení jeho výkonu), pokud mezitím vypršela promlčecí lhůta.
Pozměňovací návrh 31 Čl. 9 odst. 1 písm. i)
i) rozsudek obsahuje zdravotně-terapeutické opatření, nad kterým, aniž je dotčen čl. 7 odst. 2, nemůže být vykonávajícím státem v souladu s jeho právním či zdravotnickým systémem vykonán dohled; nebo	i) rozsudek nebo případně rozhodnutí o podmíněném propuštění obsahuje zdravotně-terapeutické opatření, nad kterým, aniž je dotčen čl. 7 odst. 2, nemůže být vykonávajícím státem v souladu s jeho zdravotnickým systémem vykonán dohled; nebo
Odůvodnění
Nemá smysl uvádět právní systém jako důvod pro nevykonávání dohledu; podle článku 11 se „dohled ... řídí právními předpisy vykonávajícího státu. „Článek 11 by tedy měl znamenat (pokud nechceme oslabit praktické důsledky přijetí tohoto rámcového rozhodnutí, tj. skutečné vykonávání tohoto druhu rozsudků s ohledem na dosažení stanovených cílů), že vykonávající stát, který by měl vykonávat dohled nad opatřeními a sankcemi stanovenými v čl. 5 odst. 1 a 2, by měl přijmout vnitrostátní právní předpis pro zajištění tohoto typu dohledu, pokud jej už nemá.
Pozměňovací návrh 32 Čl. 9 odst. 1 písm. j)
j) v případě uvedeném v čl. 13 odst. 1 nemůže být dosaženo dohody o přizpůsobení podmínečných opatření a o přizpůsobení alternativních sankcí.	vypouští se
Odůvodnění
Vypuštění tohoto písmene je spojeno s vypuštěním článku 13, který by vedl k nadměrným konzultacím, a účinnost rámcového rozhodnutí by byla vysoce problematická.
Pozměňovací návrh 33 Čl. 9 odst. 1 písm. ja) (nové)
	ja) osvědčení nebo rozsudek obsahují opatření, jež nejsou uvedena nebo přijata podle čl. 5 odst. 1 a 2 tohoto rámcového rozhodnutí.
Pozměňovací návrh 34 Čl. 9 odst. 2
2. Než se příslušný justiční orgán vykonávajícího státu rozhodne v případech uvedených v odstavci 1 odmítnout uznání rozsudku a převzetí odpovědnosti za dohled nad podmínečnými opatřeními a alternativními sankcemi, konzultuje vhodným způsobem příslušný justiční orgán vydávajícího státu a v případě potřeby ho požádá o neprodlené poskytnutí dalších nezbytných doplňujících informací.	2. Než se příslušný justiční orgán vykonávajícího státu rozhodne v případech uvedených v odst. 1 písm. a), b), c), h) a i) neuznat rozsudek nebo případně rozhodnutí o podmíněném propuštění a nepřevzít odpovědnosti za dohled nad podmínečnými opatřeními a alternativními sankcemi, konzultuje vhodným způsobem příslušný justiční orgán vydávajícího státu a v případě potřeby ho požádá o neprodlené poskytnutí dalších nezbytných doplňujících informací.
Pozměňovací návrh 35 Čl. 10 odst. 1
1. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu rozhodne ve lhůtě 10 dnů po obdržení rozsudku a osvědčení, zda uzná rozsudek a převezme odpovědnost za dohled nad podmínečnými opatřeními a alternativními sankcemi. O svém rozhodnutí neprodleně vyrozumí příslušný justiční orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad. Odmítnutí uznání a odmítnutí převzetí dohledu musejí být odůvodněny.	1. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu rozhodne ve lhůtě 30 dnů po obdržení rozsudku a osvědčení, zda uzná rozsudek a převezme odpovědnost za dohled nad podmínečnými opatřeními a alternativními sankcemi. O svém rozhodnutí neprodleně vyrozumí příslušný justiční orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad. Odmítnutí uznání a odmítnutí převzetí dohledu musejí být odůvodněny.
Odůvodnění
Jedná se o rozumnou lhůtu.
Pozměňovací návrh 36 Čl. 10 odst. 2
2. Pokud v konkrétním případě není pro příslušný justiční orgán vykonávajícího státu možné, aby dodržel lhůtu stanovenou v odstavci 1, neprodleně o tom informuje jakýmkoli způsobem, který si zvolí, příslušný justiční orgán vydávajícího státu a uvede důvody k odkladu a dobu, jíž bude pravděpodobně k přijetí konečného rozhodnutí zapotřebí.	2. Pokud ve výjimečném případě není pro příslušný justiční orgán vykonávajícího státu možné, aby dodržel lhůtu stanovenou v odstavci 1, neprodleně o tom informuje jakýmkoli způsobem, který si zvolí, příslušný justiční orgán vydávajícího státu a uvede důvody k odkladu a dobu, jíž bude pravděpodobně k přijetí konečného rozhodnutí zapotřebí.
Odůvodnění
Dosažení souladu s článkem 10 rámcového rozhodnutí, který se týká „uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají tresty nebo jiná podmínečná opatření pro účely výkonu těchto rozsudků v Evropské unii“. Prodloužení lhůty na 30 dní znamená, že tyto případy budou vždy posuzovány jako výjimečné.
Pozměňovací návrh 37 Článek 11
Dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi se řídí právními předpisy vykonávajícího státu.	Dohled nad podmínečnými opatřeními a povinnostmi a pokyny, na nichž jsou založeny alternativní sankce, se řídí právními předpisy vykonávajícího státu.
Pozměňovací návrh 38 Čl. 12 odst. 1
1. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu má pravomoc vydávat všechna další rozhodnutí související s podmíněným trestem, alternativní sankcí nebo podmíněným odsouzením, jako je změna podmínečných opatření, odvolání přerušení trestu, stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení nebo prominutí trestu. Výše uvedená rozhodnutí a všechny další následky rozsudku se řídí právními předpisy vykonávajícího státu.	1. Příslušný orgán vykonávajícího státu má pravomoc vydávat všechna další rozhodnutí související s podmíněným trestem, alternativní sankcí, podmíněným odsouzením nebo podmíněným propuštěním, jako je změna podmínečných opatření, odvolání přerušení trestu, stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení, jeho odvolání nebo skončení trestu. Výše uvedená rozhodnutí a všechny další následky rozsudku se řídí právními předpisy vykonávajícího státu.
Odůvodnění
a) V tomto článku je třeba odkazovat pouze na „příslušný orgán“: o „následných rozhodnutích“, která se zde uvádějí, nemusí v některých členských státech rozhodovat „justiční orgány“ (např. pokud jde o změny podmínečných opatření); b) pro stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení je potřeba nejdříve podmíněné odsouzení odvolat; c) před výrazem „prominutí“ by se měla dát přednost výrazu „skončení“ z důvodu používání jednotné terminologie (viz. čl. 14 odst. 1 písm. a).
Pozměňovací návrh 39 Čl. 12 odst. 2
2. Příslušný justiční orgán vydávajícího státu si může vyhradit příslušnost vydávat všechna další rozhodnutí týkající se podmíněných odsouzení. V tomto případě se všechny další následky rozsudku řídí právními předpisy vydávajícího státu.	2. Příslušný orgán vydávajícího státu si může vyhradit příslušnost vydávat všechna další rozhodnutí týkající se podmíněných odsouzení. V tomto případě se všechna výše uvedená rozhodnutí a všechny další následky rozsudku řídí právními předpisy vydávajícího státu.
Odůvodnění
Vydávající nebo vykonávající stát použije vnitrostátní právní předpisy.
Pozměňovací návrh 40 Čl. 12 odst. 3
3. Při provádění tohoto rámcového rozhodnutí může každý členský stát uvést, že jako vykonávající stát může v jednotlivých případech případně odmítnout převzetí pravomoci podle odstavce 1. V těchto případech se při rozhodování a oznamování uplatní postup podle článku 10. Povinnost stanovená v čl. 7 odst. 1 tím není dotčena.	3. Při přijetí tohoto rámcového rozhodnutí nebo následně při jeho provádění může každý členský stát v prohlášení předloženém generálnímu sekretariátu Rady uvést, že jako vykonávající stát a v kategoriích případů, které tento členský stát specifikuje, odmítá převzetí pravomoci podle odstavce 1. V těchto případech se při rozhodnutí (s udáním důvodů) a vyrozumění uplatní postup podle článku 10. Povinnost stanovená v čl. 7 odst. 1 tím není dotčena. Toto prohlášení členského státu může být kdykoli staženo. Prohlášení nebo skutečnost, že bylo staženo, se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.
Odůvodnění
Platí zásada, že odmítnutí je výjimkou – jinak by rámcové rozhodnutí mělo menší účinnost, a tudíž i smysl.
Pozměňovací návrh 41 Článek 13
Článek 13 Konzultace mezi příslušnými justičními orgány	vypouští se
1. Zamýšlí-li příslušný justiční orgán vykonávajícího státu provést úpravu podle čl. 7 odst. 2 a 3, konzultuje o přizpůsobených podmínečných opatřeních a o alternativních sankcích nejprve příslušný justiční orgán vydávajícího státu.
2. Příslušný justiční orgán vydávajícího státu se může při postoupení rozsudku a osvědčení podle článku 6 vzdát konzultace uvedené v odstavci 1. V takovém případě bude o všech úpravách provedených příslušným justičním orgánem vykonávajícího státu podle čl. 7 odst. 2 a 3 příslušný justiční orgán vydávajícího státu informován dodatečně.
Odůvodnění
Článek 13 se vypouští, aby se zamezilo nadměrným konzultacím, které by narušovaly účinnost rámcového rozhodnutí. Je však třeba poznamenat, že v souladu s novým odstavcem 4, který byl vložen do odstavce 7, může členský stát osvědčení odejmout, pokud je přizpůsobení uvedené v článku 7 nepřijatelné.
Pozměňovací návrh 42 Článek 14, název
Povinnosti zúčastněných orgánů v případě příslušnosti vykonávajícího státu pro všechna další rozhodnutí	(netýká se českého znění)
Odůvodnění
Netýká se českého znění.
Pozměňovací návrh 43 Čl. 14 odst. 1 písm. a)
a) změny podmínečných opatření nebo alternativní sankce;	a) alternativní sankce a změny podmínečných opatření;
Pozměňovací návrh 44 Článek 14 odst. 1 písm. b)
b) odvolání odkladu výkonu trestu;	b) odvolání podmíněného trestu a podmíněného odsouzení;
Pozměňovací návrh 45 Článek 14 odst. 1 písm. c)
c) stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení;	(netýká se českého znění)
Odůvodnění
Netýká se českého znění.
Pozměňovací návrh 46 Článek 14 odst. 1 písm. d)
d) skončení podmínečných opatření nebo skončení alternativní sankce.	d) skončení podmíněných trestů, podmíněných odsouzení nebo skončení alternativní sankce.
Pozměňovací návrh 47 Čl. 14 odst. 1 a (nový)
	1a. Dojde-li k odvolání podmíněných trestů, podmíněných odsouzení či alternativních sankcí, je vykonávající stát odpovědný za vykonání trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem, s výjimkou případů stanovených v čl. 12 odst. 2 a 3.
Pozměňovací návrh 48 Čl. 14 odst. 2
2. Příslušný justiční orgán vydávajícího státu neprodleně uvědomí příslušný justiční orgán vykonávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad o všech okolnostech nebo poznatcích, které podle jeho názoru mohou vést ke zrušení odkladu výkonu trestu nebo ke změně podmínečných opatření či alternativní sankce.	2. Příslušný justiční orgán vydávajícího státu uvědomí neprodleně příslušný justiční orgán vykonávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím písemný doklad o všech okolnostech nebo poznatcích, které podle jeho názoru mohou vést k odvolání odkladu výkonu trestu nebo podmíněného odsouzení nebo ke změně podmínečných opatření nebo ke změně povinností či pokynů, na nichž je založena alternativní sankce.
Pozměňovací návrh 49 Čl. 14 odst. 2a (nový)
	2a. Před odsouzením v případě podmíněného odsouzení, nebo pokud je odklad výkonu trestu odvolán, musí být osoba vyslechnuta, aby byla dodržena základní zásada vyslechnout obžalované.
Odůvodnění
Musí existovat analogie mezi touto situací a situací uvedenou v čl. 15 odst. 2. Zásada vyslechnout obžalované tvoří v takových případech podstatnou součást trestního řízení.
Pozměňovací návrh 50 Článek 15, název
Povinnosti zúčastněných orgánů v případě příslušnosti vykonávajícího státu pro všechna další rozhodnutí	(netýká se českého znění)
Pozměňovací návrh 51 Čl. 15 odst. 1
1. Je-li příslušný justiční orgán vydávajícího státu příslušný pro všechna další rozhodnutí podle čl. 12 odst. 2 a 3, vyrozumí jej příslušný justiční orgán vykonávajícího státu neprodleně:	(netýká se českého znění)
Pozměňovací návrh 52 Čl. 15 odst. 1 písm. a)
a) o každém porušení podmínečného opatření nebo porušení alternativní sankce; a	a) o porušení podmínečného opatření nebo porušení povinností a pokynů, na nichž je založena alternativní sankce; a
Pozměňovací návrh 53 Čl. 15 odst. 1 písm. b) bod i)
i) může vést ke změně podmínečných opatření nebo alternativní sankce;	i) může vést ke změně podmínečných opatření nebo povinností či pokynů, na nichž je založena alternativní sankce;
Pozměňovací návrh 54 Čl. 15 odst. 1 písm. b) bod ii)
ii) je důležitý pro stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení, nebo	(netýká se českého znění)
Pozměňovací návrh 55 Čl. 15 odst. 1 písm. b) bod iii)
iii) by mohl mít za následek zrušení odkladu výkonu trestu.	iii) by mohl mít za následek odvolání podmíněného odkladu výkonu trestu a podmíněného odsouzení.
Pozměňovací návrh 56 Čl. 15 odst. 3
3. Před rozhodnutím o stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení nebo o odvolání odkladu výkonu trestu se odsouzené osobě poskytne právní slyšení. Tento požadavek lze případně splnit podle postupu uvedeného v článku 10 Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie ze dne 29. května 2000. ----------------- 1OJ C 197,  12.7. 2000, p. 3.	3. Před rozhodnutím o stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení nebo o odvolání odkladu výkonu trestu se odsouzené osobě poskytne ze strany justičních orgánů slyšení, aby byla dodržena základní zásada vyslechnout obžalované.
Pozměňovací návrh 57 Čl. 15 odst. 4 písm. a)
a) změny podmínečných opatření nebo alternativní sankce,	a) změny podmínečných opatření nebo povinností či pokynů, na nichž je založena alternativní sankce,
Pozměňovací návrh 58 Článek 15 odst. 4 písm. b)
b) odvolání odkladu výkonu trestu;	b) odvolání odkladu výkonu trestu a podmíněného odsouzení;
Pozměňovací návrh 59 Článek 15 odst. 4 písm. c)
c) stanovení trestu v případě podmíněného odsouzení;	(netýká se českého znění)
Pozměňovací návrh 60 Článek 15 odst. 4 písm. d)
d) skončení podmínečných opatření nebo skončení alternativní sankce.	d) skončení podmíněného trestu, podmíněného odsouzení nebo skončení alternativní sankce.
Pozměňovací návrh 61 Čl. 15 odst. 4 a (nový)
	4a. Jakákoli změna podmínečných opatření nebo povinností nebo pokynů, na nichž je založena alternativní sankce, ze strany příslušného justičního orgánu vydávajícího státu musí být provedena s patřičným zřetelem na článek 5. V případě změny může příslušný orgán vykonávajícího státu využít možnosti přijmout nové rozhodnutí podle čl. 7 odst. 2 nebo čl. 9 odst. 1 písm. i).
Pozměňovací návrh 62 Čl. 15 odst. 5
5. V případě stanovení trestu nebo odvolání odkladu výkonu trestu uvědomí příslušný justiční orgán vydávajícího státu příslušný justiční orgán vykonávajícího státu zároveň o tom, zda případně zamýšlí postoupit vykonávajícímu státu:	5. V případě stanovení trestu nebo odvolání odkladu výkonu trestu uvědomí příslušný justiční orgán vydávajícího státu příslušný justiční orgán vykonávajícího státu zároveň o ukončení nutnosti dohledu nad podmínečnými opatřeními.
Pozměňovací návrh 63 Článek 15 odst. 5 písm. a)
a) rozsudek a osvědčení podle rámcového rozhodnutí 2007/.../SVV* za účelem převzetí odpovědnosti za výkon opatření spojeného se zbavením svobody, nebo --------------- * Úř. věst.: doplňte prosím číslo společné akce uvedené v bodu odůvodnění 3.	vypouští se
Pozměňovací návrh 64 Čl. 15 odst. 5 písm. b)
b) evropský zatýkací rozkaz za účelem předání odsouzené osoby podle rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy1. .------------------------------- Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1.	vypouští se
Pozměňovací návrh 65 Čl. 15 odst. 6
6. Zanikne-li povinnost výkonu podmínečných opatření nebo alternativních sankcí, ukončí příslušný orgán vykonávajícího státu nařízená opatření, jakmile je o této skutečnosti informován příslušným orgánem vydávajícího státu.	6. Jakmile bude o této skutečnosti informován příslušným orgánem vydávajícího státu podle článku 5, ukončí příslušný orgán vykonávajícího státu dohled nad podmínečnými opatřeními a výkon těchto opatření.
Pozměňovací návrh 66 Článek 16, název
Amnestie a milost	Amnestie, milost a přezkum rozsudku
Pozměňovací návrh 67 Čl. 16 odst. 1 a (nový)
	Pouze vydávající stát může rozhodnout o žádostech o přezkum rozsudku v případě podmíněných trestů, podmíněných odsouzení a alternativních sankcí, na jejichž výkon a dohled nad nimi se vztahuje toto rámcové rozhodnutí.
Pozměňovací návrh 68 Článek 17
Opustí-li odsouzená osoba vykonávající stát a zvolí-li svůj zákonný a obvyklý pobyt v jiném členském státě, přenese příslušný justiční orgán vykonávajícího státu příslušnost pro dohled nad podmínečnými opatřeními a nad alternativními sankcemi jakož i nad všemi dalšími rozhodnutími souvisejícími s výkonem rozsudku opět na příslušný justiční orgán vydávajícího státu.	Opustí-li odsouzená osoba vykonávající stát nebo přestane-li mít zákonný a obvyklý pobyt ve vykonávajícím státě, přenese příslušný justiční orgán vykonávajícího státu příslušnost pro dohled nad podmínečnými opatřeními nebo povinnostmi či pokyny, které představují alternativní sankce, jakož i nad všemi dalšími rozhodnutími souvisejícími s výkonem rozsudku nebo případným rozhodnutím o podmíněném propuštění opět na příslušný justiční orgán vydávajícího státu.
Odůvodnění
Vykonávající stát přestane moci vykonávat dohled nad odsouzenou osobou, a to má za následek přenesení příslušnosti pro dohled na vydávající stát. Toto přenesení příslušnosti musí být chápáno jako „povinnost“, nikoli jako „pravomoc“.
Pozměňovací návrh 69 Čl. 17 odst. 1 a (nový)
	1a. K přenosu příslušnosti uvedené v odstavci 1 je rovněž nutno přistoupit v případě, kdy o to vydávající stát požádá příslušný justiční orgán vykonávajícího státu v důsledku toho, že ve vydávajícím státě právě probíhá trestní řízení proti této osobě.

• [1]  Úř. věst. C ... / Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

1. Evropská unie už dlouho není pouze společným hospodářským prostorem, neboť se stala i prostorem hodnot. Unie dosáhla také pokroku ve svém záměru stát se politickým uskupením řídícím se osvícenským ideálem vznešené důstojnosti člověka. V Evropské unii konkrétně dochází k postupnému vytváření politické dělby mezi státy, ke spolupráci mezi orgány a k vytváření kosmopolitního a antropocentrického práva.

V Evropské unii je toto zaměření na člověka, na právo jdoucí napříč národy a generacemi opravdu fascinující.

V prostoru svobody, bezpečnosti a práva je volný pohyb osob doprovázen oběhem soudních rozhodnutí na základě vzájemného uznávání a také policejní a soudní spolupráce. Různé oblasti práva, včetně trestního práva, se stále více vymykají „feudalizaci“ na území jednotlivých států, aby naplnily společný ideál jedné spravedlnosti pro všechny. Evropská unie je i mimořádným příkladem politického řádu, který dokázal sjednotit osobité zájmy každého státu s morální vůlí uskutečnit právní záměr.

Trestní právo je zahrnuto do tohoto trendu rozšiřující se vzájemné spolupráce mezi členskými státy Unie. Navrhované rámcové rozhodnutí si klade za cíl usnadnění společenského znovuzačlenění odsouzených osob a zlepšení ochrany obětí a společnosti a rovněž usnadnění provádění podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení vhodných v případě pachatelů, kteří nemají pobyt ve státu, ve kterém byl vydán odsuzující rozsudek. Cennost této iniciativy spočívá především v tom, že do justiční kultury členských států zavádí praxi stanovování sankcí, jež jsou v trestním právu alternativou k trestům odnětí svobody. Je nám všem známo, že politický program nenabízí podmínky k praktické realizaci alternativních sankcí, neboť soudci mají sklon tyto sankce neuplatňovat. Usnadnění alternativních sankcí samo o sobě prosazuje humanizaci trestního práva a trestů a tímto způsobem prosazuje evropské právo obecně. Vyvrací klamnou představu, že právo odsouzeného na znovuzačlenění do společnosti stojí v protikladu k zájmu společnosti na jeho znovuzačlenění. Ve skutečnosti tento protiklad neexistuje. Statut odsouzených je dokonce barometrem k posouzení úrovně civilizace a kvality justičního systému jakéhokoli politického společenství. Prosazování uplatňování podmínečných opatření jako alternativy k trestům odnětí svobody je cílem, který je nutno v evropském prostoru trestního práva naléhavě realizovat. Evropská politika se musí zapojit do tohoto úsilí o propojení trestního práva a právní kultury na všech frontách: na úrovni pojímání trestů, způsobu jejich výkonu a vztahu mezi odsouzenými a společností jako takovou.

2. Z praktického uplatňování vzájemného uznávání někdy vycházejí najevo omezená účinnost, jejímž důvodem je teprve počínající harmonizace trestního práva jednotlivých členských států. Toto rámcové rozhodnutí nám v tomto směru poslouží jako názorný příklad. Postup, jakým probíhá spolupráce v oblasti výkonu alternativních sankcí a dohledu nad nimi, by byl mnohem snazší a účinnější a přinášel by i méně problémů, kdyby členské státy přijaly stejný druh trestů nebo měly podobné uspořádání justičních orgánů, nebo případně rovnocennější relevantní trestní a procesní právo [viz problém týkající se přizpůsobení „různých opatření“ nebo „nestálosti příslušností“, když se ruší podmíněný trest nebo se stanoví trest v případě podmíněného odsouzení].

Potřeba postupného sbližování relevantního trestního práva jednotlivých členských států je také klíčovou podmínkou úspěšného fungování evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Ostatně, podpora rozšiřující se harmonizace trestního práva jednotlivých členských států nachází své nejlepší opodstatnění v elementárním vyjádření společných hodnot uvedených v článku 6 Smlouvy o Evropské unii: mimoto jsou tyto hodnoty ve značné míře zaručeny normami trestního práva.

3. Přesto se však budou muset pravidla pro postup u tohoto rámcového rozhodnutí uzpůsobit současnému stavu věcí. Právě proto bylo při „rozdělování“ příslušností mezi vydávajícím státem a vykonávajícím státem zvoleno – z důvodu legality, jednoznačnosti a právní jistoty –pravidlo, podle něhož stát, který si vyhradí určitou příslušnost, uplatňuje v rámci této příslušnosti své právní předpisy (srv. čl. 12 odst. 2).

Současně s tímto řešením byla zachována nutnost výslovně uvádět zásadu sporného řízení, a to v případech rušení podmíněného trestu a stanovení trestu při podmíněném odsouzení jakožto nezpochybnitelnou zásadu pro takový postupu [srv. čl. 14 odst. 2a (nový)]. Podobně bylo považováno za účelné odkázat v rámcovém rozhodnutí na ústavy jednotlivých států ve spojení s odkazem na hodnoty ve Smlouvě (srv. článek 3). Základní práva stanoví normu, na jejímž základě je nutno chápat soubory základních práv Unie a členských států jako soubory otevřené, které se vzájemně doplňují.

V této souvislosti bylo záměrem zabývat se rovněž otázkou souhlasu při podnětu k převzetí odpovědnosti za dohled a výkon (srv. čl. 5 odst. 1a). Možnost převodu není základním právem odsouzeného [právě z toho důvodu, že má již „status odsouzeného“ a že interpretace jednotlivých momentů a dokumentů je také otázkou legitimity justičních orgánů]. Proto převzetí odpovědnosti nepodléhá souhlasu. Musí zde však existovat rozhodující právní úvaha zaměřená na cíle rámcového rozhodnutí, a odsouzenému musí být uděleno právo vyslovit se, neboť jeho vyslechnutí je k této úvaze nepostradatelným prvkem.

Ve jménu účinnosti se ostatně také v této předloze navrhuje zakotvit „pravidlo výjimečnosti odmítnutí“ ze strany vykonávajícího státu (srv. čl. 12 odst. 3).

Do předlohy byla rovněž zahrnuta definice „obvyklého a zákonného místa pobytu“, jež odpovídá definici běžné v judikatuře Soudního dvora Evropských společenství [srv. čl. 2 písm. ga) (nové)].

Jak již bylo řečeno, stanovisko objasňuje dopodrobna definici/rozdělení příslušností mezi státem vydávajícím a státem vykonávajícím. Jasná formulace je předpokladem právní jistoty a legality, jež jsou pro trestní právo nezbytné. Právě z tohoto důvodu se odmítá přizpůsobení opatření ze strany vykonávajícího státu, pokud jde o jejich povahu (srv. čl. 7 odst. 2). Pouze přizpůsobení týkající se doby nebo případně způsobu výkonu je slučitelné s typizací, kterou vyžaduje zásada přísné legality v trestním právu.

4. Nakonec je nutno zdůraznit, že iniciativa Francie a Německa ve věci tohoto rámcového rozhodnutí znamená v rámci evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva velmi pozitivní signál. Ukazuje, jak je evropská dimenze již pojímána ve světle myšlenky intenzivní politické a právní integrace Unie. A ukazuje také, jak humanizace trestního práva proniká do evropského právního systému: systému založeného na nezjednodušitelné hodnotě humánnosti, v němž je každý jednotlivec – i odsouzený – považován za cíl sám o sobě jakožto jedinečná a neopakovatelná bytost.

POSTUP

Název	Uznávání podmíněných trestů, alternativních sankcí a podmíněných odsouzení a o dohledu nad nimi
Referenční údaje	06480/2007 – C6-0129/2007 – 2007/0807(CNS)
Datum konzultace s EP	11.5.2007
Příslušný výbor        Datum oznámení na zasedání	LIBE 24.5.2007
Zpravodaj(ové)        Datum jmenování	Maria da Assunção Esteves 21.5.2007
Projednání ve výboru	5.6.2007		27.6.2007		11.9.2007		3.10.2007
Datum přijetí	3.10.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	26 1 3
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Alexander Alvaro, Philip Bradbourn, Michael Cashman, Jean-Marie Cavada, Carlos Coelho, Fausto Correia, Esther De Lange, Panayiotis Demetriou, Kinga Gál, Roland Gewalt, Jeanine Hennis-Plasschaert, Lívia Járóka, Magda Kósáné Kovács, Barbara Kudrycka, Henrik Lax, Kartika Tamara Liotard, Sarah Ludford, Viktória Mohácsi, Martine Roure, Søren Bo Søndergaard, Vladimir Urutchev, Adina-Ioana Vălean, Ioannis Varvitsiotis
Náhradník(ci) přítomný(í) při  závěrečném hlasování	Inés Ayala Sender, Edit Bauer, Maria da Assunção Esteves, Ona Juknevičienė, Jean Lambert, Antonio Masip Hidalgo, Siiri Oviir, Eva-Britt Svensson
Datum předložení	5.10.2007