ZPRÁVA o příspěvku daňové a celní politiky k Lisabonské strategii
15. 10. 2007 - (2007/2097(INI))
Hospodářský a měnový výbor
Zpravodajka: Sahra Wagenknecht
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o příspěvku daňové a celní politiky k Lisabonské strategii
Evropský parlament,
– s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu „Příspěvek daňové a celní politiky k lisabonské strategii“ (KOM(2005)0532),
– s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru „Koordinace systémů přímých daní členských států na vnitřním trhu“ (KOM(2006)0823),
– s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru „Zdanění při odchodu a potřeba koordinace daňových politik členských států“ (KOM(2006)0825),
– s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru „Cesta k účinnějšímu využívání daňových pobídek pro VaV“ (KOM(2006)0728),
– s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru „Provádění lisabonského programu Společenství: Dosavadní pokrok a další kroky směrem ke společnému konsolidovanému základu daně z příjmů právnických osob“ (KOM(2006)0157),
– s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru „Daňové zacházení se ztrátami v přeshraničních situacích“ (KOM(2006)0824),
– s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2005 k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 90/434/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2005 o zdanění podniků v Evropské unii: společný konsolidovaný základ pro daň z příjmu právnických osob[2],
– s ohledem na neformální zasedání Rady ve složení pro hospodářství a finance ze dne 10. a 11. září 2004 a na neformální zasedání Rady pro hospodářství a finance ze dne 7. a 8. dubna 2006,
– s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru „Odstraňování překážek malých a středních podniků ve vnitřním trhu v podobě daně z příjmu právnických osob – nástin možného pilotního projektu pro zdanění podle domovského státu“ (KOM(2005)0702),
– s ohledem na evropský daňový průzkum Komise ze dne 10. září 2004[3],
– s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Lisabonu konaného ve dnech 23. a 24. března 2000, ze zasedání Evropské rady ve Stockholmu konaného ve dnech 23. a 24. března 2001, ze zasedání Evropské rady v Barceloně konaného ve dnech 15. a 16. března 2002 a ze zasedání Evropské rady v Bruselu konaných ve dnech 22. a 23. března 2005, 15. a 16. prosince 2005 a 23. a 24. března 2006,
– s ohledem na zprávu OECD o škodlivé daňové konkurenci z roku 1998,
– s ohledem na článek 45 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6‑0391/2007),
A. vzhledem k tomu, že národní daňové systémy musí stále více zohledňovat internacionalizaci hospodářství a potřeba shromažďovat lidský kapitál ve znalostní společnosti vede k prudkému nárůstu veřejných výdajů,
B. vzhledem k tomu, že existence 27 různých daňových systémů v rámci Evropské unii brání hladkému fungování vnitřního trhu, otevírá značné možnosti narušování daňového základu, např. vyhýbání se placení daně, způsobuje v přeshraničním obchodu a podnikání značné dodatečné administrativní náklady a náklady v souvislosti s dodržováním předpisů, brání restrukturalizaci společností, snižuje konkurenceschopnost společností EU v celosvětovém měřítku a vede ke dvojímu zdanění,
C. vzhledem k tomu, že usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. března 2007 o budoucnosti vlastních zdrojů[4] Evropské unie zdůrazňuje, že jakýkoli budoucí systém vlastních zdrojů v EU musí dodržovat zásady daňové suverenity členských států a daňové neutrality, a že zároveň jako jedno z možných dlouhodobých řešení budoucnosti vlastních zdrojů Evropské unie uvádí uložení daně Společenství nebo nových vnitrostátních daní, z nichž by Evropská unie měla přímý zisk,
D. vzhledem k tomu, že daňová soutěž v EU v minulosti vedla a i nadále v celé EU vede k hospodářským ziskům díky dynamickému prostředí pro společnosti, avšak vhodná koordinace daní na evropské úrovni, jejímž cílem není harmonizace daňových sazeb, může přispět k tomu, že výhody daňové soutěže budou ještě lépe rozděleny mezi podniky, jejich zaměstnance a spotřebitele,
E. vzhledem k tomu, že v některých zemích Evropské unie, v nichž daňové příjmy z kapitálu vzrostly díky vyššímu celkovému hospodářskému růstu, a zvláště díky založení mnoha nových společností a výrazného růstu jejich zisku, na rozdíl od zemí, v nichž se po snížení hospodářského růstu objem příjmů snížil;
F. vzhledem k tomu, že celková úroveň zdanění v jednotlivých členských státech EU se pohybuje mezi 28,4 % a 50,5 % HDP, což vede k různé míře dopadu na hospodářství,
G. vzhledem k tomu, že je nezbytné hledat efektivnější využití daňových pobídek pro výzkum a vývoj, protože výzkum a vývoj ovlivňuje růst a zaměstnanost,
H. vzhledem k tomu, že daňová politika členských států musí být koordinovanější, aby byly splněny cíle Lisabonské strategie; vzhledem k tomu, že Evropa musí vytvořit svůj vlastní hospodářský a sociální rámec, v němž konkurenční výhoda spočívající v rozmanitosti kulturního dědictví a intelektuálního kapitálu umožní růst produktivity založený na inovaci,
I. vzhledem k tomu, že v nynější roztříštěné struktuře daňových systémů existují mezery umožňující daňové úniky; vzhledem k tomu, že daňové příjmy ušlé v důsledku podvodů a daňových úniků dosahují jen v případě daně z přidané hodnoty odhadem 200 až 250 miliard EUR,
J. vzhledem k tomu, že přesnou mírou daňového zatížení je skutečná daňová sazba, která zahrnuje nominální daňovou sazbu a daňový základ,
K. vzhledem k tomu, že zdanění energie je užitečným nástrojem jak při uplatňování zásady „znečišťovatel platí“, tak při odstraňování znečištění u zdroje; vzhledem k tomu, že je nutné řešit stále rostoucí dopad dopravy na životní prostředí, a tím i změnu klimatu,
L. vzhledem k tomu, že zdanění energie a systém EU pro obchodování s emisemi jsou dvěma významnými ekonomickými nástroji využívanými k řešení spotřeby energie a emisí CO2;
Příspěvek daňové politiky k Lisabonské strategii
1. připomíná, že rozhodnutí spojená s daňovou politikou v podobě daňových pobídek pro podniky jsou hlavním nástrojem pro rozvoj a zvyšování zaměstnanosti a že rovněž vedou k vyšším investicím do výzkumu a vývoje a k rozvoji technologií šetrných k životnímu prostředí; zdůrazňuje však, že ačkoli daňová politika může podstatným způsobem přispět k Lisabonské strategii, je třeba neustále sledovat způsob přerozdělování dodatečných příjmů vzniklých díky této daňové úlevě pro podniky, aby se zajistilo, že dodatečné příjmy budou skutečně použity na podporu pracovního trhu nebo na další investice do inovací a do energeticky účinných technologií;
2. konstatuje, že dochází ke snižování sazeb daně z příjmu právnických osob v Evropské unii a v jiných zemích OECD, které odráží rostoucí celosvětovou hospodářskou soutěž, strukturální změny a vývoj na finančních trzích, poznamenává však, že celková úroveň zdanění v Evropě je stále vyšší než v jiných zemích OECD; upozorňuje na skutečnost, že veřejné příjmy jako celek se zvýšily, přestože skutečné daňové sazby pro právnické osoby se výrazně snižují; konstatuje, že je třeba zavést koordinovaný daňový rámec zahrnující režim daní z příjmů právnických osob, který by byl výhodný pro podniky – zejména pro malé a střední podniky – a který by byl zaměřen na obnovu růstu a vytváření zaměstnanosti;
3. sdílí obavy vyjádřené ve sdělení Komise „Koordinace systémů přímých daní členských států na vnitřním trhu“, že „nebudou-li systémy přímých daní koordinovány, může to vést rovněž k neúmyslnému nezdanění nebo zneužívání, a tudíž k narušení daňových výnosů“;
4. považuje za nezbytné zavést politiku veřejných financí příznivou pro růst a zaměstnanost v hospodářství, podpořit zdravou daňovou soutěž v Evropské unii tak, aby daňové zatížení bylo rozloženo mezi zaměstnance a spotřebitele, podniky a osoby s kapitálovými příjmy; zdůrazňuje, že pokud jde o státní financování, musí Evropská unie podporovat daňová opatření usnadňující soutěž v celosvětovém hospodářství a zmenšující rozdíly ve zdanění, aby podpořila vytváření nových podniků a technologickou inovaci;
5. zdůrazňuje, že daňové systémy v členských státech obecně zašly příliš daleko tím, že uplatňují relativně vysoké sazby na pásma nízkého zdanění, což odrazuje od riskování a zahajování nových činností;
6. domnívá se, že je možné, aby existoval konkurenceschopný daňový režim, který by nenarušoval státní financování, což se ukázalo u těch evropských zemí, které v posledním desetiletí dosáhly zvýšení daňových příjmů snižováním daní doprovázeným rozšiřováním daňového základu za současné kontroly výdajů, čímž snížily své schodky;
7. vítá úmysl Komise řešit tyto problémy na základě účtování vnitropodnikových cen v rámci Evropské unie;
8. vítá koncepci zdanění malých a středních podniků jako právnických osob v zemi původu, kterou Komise předložila ve formě pilotního projektu;
9. je si vědom problémů, s nimiž se potýkají malé a střední podniky v Evropské unii a v OECD při financování svých projektů, a podporuje poskytování daňových pobídek podporujících malé a střední podniky v tom, aby více využívaly mechanismy střednědobého financování jako podnikatelský základní kapitál, sítě soukromých investorů (business angel networks) atd. ;
10. poukazuje na schodky veřejných příjmů, které vznikají v Evropské unii v důsledku daňových úniků, a žádá Komisi a členské státy, aby učinily další opatření k boji proti daňovým podvodům;
11. je toho názoru, že k účinnému boji proti daňovým únikům a daňovým podvodům je třeba radikální změny ve způsobu fungování daňových služeb založené na moderních zásadách organizace a řádné správy, a zdůrazňuje, že Komise by měla iniciovat zásadní kroky na podporu koordinace v tomto odvětví na úrovni Společenství;
12. je toho názoru, že je nutné zachovat daňové zvýhodnění veřejných či poloveřejných podniků zaměřených na poskytování veřejných služeb v oblasti daně z přidané hodnoty; domnívá se, že je třeba zavést systém jednoho správního místa pro podniky, které mají v celé EU povinnost platit daň z přidané hodnoty;
13. žádá členské státy, aby zajistily spravedlivější rozdělování daňové zátěže;
14. staví se kriticky vůči trendu zvyšování sazeb daně z přidané hodnoty v Evropské unii, protože tento krok působí regresivně a snižuje poptávku; zdůrazňuje, že zkušenosti v některých členských státech ukázaly, že rozšíření daňového základu vede k vyšším příjmům, že díky růstu zaměstnanosti dochází k růstu spotřeby a že vytvoření vhodných podmínek vede k regulaci činností v rámci šedé ekonomiky, což je proces, který by zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty mohlo narušit;
15. opakovaně vyjadřuje svou podporu pokusům zavést nižší sazby daně z přidané hodnoty pro služby s vysokým podílem lidské práce jakož strukturální prvek systému daní z přidané hodnoty, přičemž by členské státy mohly tyto sazby flexibilně používat i v odvětví blízkých služeb, které jsou převážně místní a nenarušují přeshraniční hospodářskou soutěž;
16. podporuje Komisi v její snaze rozšířit daňovou politiku o odvážné cíle v oblasti životního prostředí; je toho názoru, že taková opatření by mohla podpořit intenzivnější výzkum a používání technologií v oblasti životního prostředí, což by rozvinulo konkurenční potenciál Evropské unie v této oblasti;
17. připomíná, že je třeba zaujmout zcela nový přístup k politice spotřebních daní; zdůrazňuje, že politika by se neměla ubírat směrem určování minimální daňové sazby na úrovni Společenství, místo toho by však měl být přijat obecný kodex chování, jehož cílem by bylo podpořit členské státy, aby více sblížily své značně nesourodé sazby spotřební daně;
18. je toho názoru, že daňová politika by obecně měla přispívat k tomu, aby v průmyslu docházelo k internalizaci externích nákladů, avšak považuje za užitečné, aby byla zachována, resp. zavedena daňová a další podpora čistých, nefosilních alternativních zdrojů energie;
19. domnívá se, že zvýšení daní z pohonných hmot by mělo pozitivní dopad na životní prostředí, pokud by byly dostupné hospodárné a přitažlivé prostředky hromadné dopravy;
20. domnívá se, že by tomu tak mělo být proto, že některé země dohánějící zpoždění se potýkají s vyššími externími náklady, za které by neměly být postihovány;
21. zdůrazňuje, že je třeba i nadále snižovat zdanění týkající se zaměstnanosti, což je nejlepší způsob, jak dosáhnout lisabonského cíle 70% zaměstnanosti;
22. domnívá se, že pro dokončení jednotného trhu je důležité zjednodušit celní předpisy a racionalizovat celní řízení, aby se snížily administrativní náklady podniků, které uskutečňují přeshraniční operace, avšak má za to, že k dosažení tohoto cíle by rovněž mohlo napomoci zjednodušení povinnosti podniků v rámci přeshraničního působení; podporuje postup směrem ke zjednodušenému systému výběru daně z přidané hodnoty z přeshraničního prodeje v EU například zavedením mechanismu přenesení daňové povinnosti;
Společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob
23. podporuje snahu Komise o vytvoření celoevropského konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob; konstatuje, že společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob povede k větší transparentnosti, protože společnostem umožní působit v zahraničí podle stejných pravidel jako doma, zvýší objem přeshraničního obchodu a investic a podstatně sníží administrativní náklady a možnost daňových úniků a podvodů; domnívá se, že je třeba zavést opatření zvláště určená ke snížení nákladů malých a středních podniků na dosažení souladu s daňovými předpisy, např. daňová ustanovení domácího státu;
24. připomíná, že společný konsolidovaný daňového základu z příjmu právnických osob zahrnuje společná pravidla týkající se základu daně a nijak se nedotkne svobody členských států nadále stanovovat vlastní výši daňových sazeb;
25. vítá záměr Komise zavést společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob i v rámci posílené spolupráce; zdůrazňuje však, že jde až o druhé nejlepší řešení, protože pokud neexistuje komplexní systém pro celé Společenství, mohou být výhody transparentnosti a nižších administrativních nákladů částečně oslabeny;
26. vítá přístup Komise založený na tom, že by měl být nový daňový základ jednotný a měl by představovat zjednodušení a doporučuje, aby byl při vymezování rámce společných standardů vyvinut mechanismus rozdělování příjmů dotčených členských států;
27. vítá sdělení Komise nazvané „Cesta k účinnějšímu využívání daňových pobídek pro výzkum a vývoj“ a zdůrazňuje, že je třeba sdílet osvědčené postupy a vyjasnit v co největší míře slučitelnost takových pobídek s právem Společenství;
28. zdůrazňuje, že zelené daně jsou flexibilním nástrojem politiky pro dosažení stanovených cílů, pokud jde o znečištění životního prostředí, pro poskytování pobídek pro technologické inovace a pro další snižování emisí znečišťujících látek;
29. podporuje Komisi, aby hledala řešení otázek týkajících se konsolidace účetních závěrek, zdaňování a daňové správy velkých skupin s přeshraničním působením;
Cesta k účinnějšímu využívání daňových pobídek pro výzkum a vývoj
30. domnívá se, že daňové pobídky pro činnost v oblasti výzkumu a vývoje mají velký význam pro dosažení cílů Lisabonské strategie, např. zvýšení výdajů na vědu a výzkum v Evropě, zejména co se týče usnadnění výzkumu a vývoje a i-aktivit pro MSP; poznamenává nicméně, že takové daňové pobídky pro výzkum a vývoj by neměly být využívány jako nepřímé dotace pro velké podniky;
31. je přesvědčen, že daňová politika by měla být vypracována tak, aby ve všech odvětvích hospodářství vedla k růstu založenému na produktivitě díky tomu, že by daňovým poplatníkům bylo umožněno buď odečítat výdaje na vědu a výzkum, nebo ohledně těchto výdajů uplatnit daňové odpisy;
32. je přesvědčen, že vzhledem k technologickým rozdílům mezi členskými státy EU existují rozdíly v daňové politice a že je třeba přijmout opatření na úrovni Společenství pouze tam, kde opatření přijatá členskými státy nemohou zajistit účinné řešení; zastává názor, že podpora vhodných postupů pro vytváření daňových pobídek pro vědu a výzkum a lepší koordinace daňové politiky by členským státům pomohla splnit lisabonské cíle;
Zdanění podniků při jejich přesídlení
33. naléhavě žádá Komisi, aby zvolila aktivnější strategii ohledně extrateritoriálních finančních středisek;
34. podporuje názor Komise, že při přemístění aktiv do třetí země z důvodu nedostatečné přeshraniční správní spolupráce je při odchodu takového podniku odůvodněné vybírat splatnou daň;
Daňový režim v případě ztrát při přeshraničním podnikání
35. poznamenává, že Soudnímu dvoru jsou často předkládány případy v oblasti zdanění zejména z důvodu nedostatečné transparentnosti a značné složitosti evropských daňových systémů, a z toho důvodu požaduje zjednodušení daňových zákoníků v celé Evropě; chápe rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Marks & Spencer tak, že členským státům dává právo zachovat jejich daňové systémy; je toho názoru, že v případech zahrnujících ztráty, které v rámci přeshraničního působení utrpěly zahraniční dceřiné společnosti, musí být odstraněno dvojí zdanění mateřských společností, daňová povinnost musí být rozložena mezi členské státy rovnoměrně, ztráty nelze zohledňovat dvakrát a musí se předcházet vyhýbání se placení daně;
36. shledává, že bez možnosti přeshraničního vyrovnávání ztrát budou podniky usilovat o to, aby své zisky zdaňovaly v zemích, v nichž je domácího trh dostatečně velký na vytvoření takového zisku, který umožní vyrovnat možné ztráty v zahraničí;
37. domnívá se, že je nezbytné usilovat o vytvoření systému přeshraničního vyrovnávání ztrát, a to jak pro společnosti, tak pro skupiny s jednotkami v zahraničí; vítá sdělení Komise o daňovém zacházení se ztrátami v přeshraničních situacích;
38. domnívá se, že sdělení Komise o daňovém zacházení se ztrátami v přeshraničních situacích představuje vhodný základ pro další diskusi, zvláště pokud jde o možná řešení navržená ve sdělení pro zavedení systému vyrovnávání a opětovného nabývání ztrát hostitelským členským státem, dokud nebude používán společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob;
39. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
- [1] Úř. věst. C 102 E , 28.4.2004, s. 569
- [2] Přijaté texty, P6_TA(2005)0511
- [3] Daňový průzkum EU, pracovní dokument č. 3/2004 (SEK(2004)1128/2)
- [4] Přijaté texty, P6_TA(2007)0098.
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Cíle daňové politiky
Daňová politika může k růstu, blahobytu a sociální soudržnosti přispět třemi způsoby: základním požadavkem je, aby byl daňový systém schopen dosáhnout dostatečných příjmů, které by umožnily financování veřejných služeb a sociálních přesunů na kvalitativně vysoké úrovni. Zadruhé by mělo zdanění představovat stimul, který by ovlivnil rozhodování hospodářských subjektů ve prospěch vytváření většího počtu pracovních míst a hospodárného a udržitelného využívání přírodních zdrojů. Zatřetí se při výběru daní stále jedná o přerozdělení příjmů, přičemž toto přerozdělení by mělo být takového rázu, aby pomocí menších rozdílů při přerozdělování podporovalo účinnou poptávku a sociální rovnováhu.
Komise ve svých sděleních výslovně odkazuje na první dva cíle, zatímco zcela opomíjí aspekt přerozdělování v rámci daňových systémů. Přitom v posledních letech došlo u daňových systémů členských států k největším změnám právě v tomto ohledu. Je však zcela jisté, že daňová politika, která podporuje vytváření nerovností a omezuje poptávku, nepřispěje k vytvoření dynamicky se rozvíjejícího hospodářského prostoru, jak to požaduje Lisabonská strategie.
Důsledky daňové soutěže
Zpravodajka sdílí obavy Komise, že „nebudou-li systémy přímých daní koordinovány, může to vést rovněž k neúmyslnému nezdanění nebo zneužívání, a tudíž k narušení daňových výnosů“ (KOM(2006)0823).
Bez další koordinace přímých daní v rámci celé EU bude opětovné získání manévrovacího prostoru k vytvoření daňové politiky skutečně sotva možné.
V důsledku zrušení kontrol pohybu kapitálu a vzniku daňových rájů došlo už v sedmdesátých letech k vytvoření tlaku na ty země, kde jsou zisky podniků více zdaněny. To, že v rámci vnitřního trhu EU existuje vedle úplné volnosti pohybu kapitálu 27 různých daňových systémů, tím spíše znamená, že podniky působící na obou stranách hranic mají na výběr celou škálu možností, jak se vyhnout placení daní. Často využívanou praxí je v tomto ohledu aplikace vnitropodnikových cen, jejichž pomocí se zisky zúčtované v zemi s vysokými daňovými sazbami přesouvají do zemí s nízkými sazbami, anebo dochází v daňových rájích k zakládání finančních společností, které se podílejí na financování investičních projektů pomocí půjček na celém světě.
Tyto a jim podobné triky vedou v zemích s vyšším zdaněním právnických osob ke značným ztrátám na daních. Navíc pokud podniky nepřevádějí v zájmu snížení svého daňového zatížení pouze zisk, ale také investice do výroby, dodatečně tím zvyšují tlak na vyrovnání daňových sazeb směrem dolů. A právě tento proces označujeme jako „daňovou soutěž“. Tato soutěž se však neomezuje pouze na zdanění právnických osob. Jelikož je finanční kapitál ještě mnohem mobilnější než kapitál investovaný do výroby, týká se tato soutěž jak zdanění majetku, tak i soukromých kapitálových zisků.
Práce je ze své podstaty méně mobilní než kapitál a v rámci práce jsou vysoce ohodnocené činnosti obvykle mobilnější než valná většina obvyklých pracovních podmínek. Jedním z obzvlášť nemobilních daňových zdrojů je spotřeba, především spotřeba základního zboží a služeb. Lze proto jen očekávat, že existence odlišných daňových systémů na liberalizovaném vnitřním trhu povede k zásadní změně struktury daňových systémů v jednotlivých zeních. Zatímco mobilní faktory mají dostatečný nátlakový potenciál k tomu, aby si vynutily stále velkorysejší snižování daní, je výběr daní do veřejných rozpočtů zajištěn pomocí většího daňového zatížení méně mobilních zdrojů. Daně se tak přesouvají ze zisku právnických osob na příjem fyzických osob, tedy z kapitálových příjmů na příjmy za práci či z vysoce placené na méně placenou práci. Obecně lze také říci, že se z příjmu a majetku přesouvají na spotřebu.
Vývoj daní v EU
Vývoj daňových systémů v posledních desetiletích dokládá, že došlo právě k tomuto procesu. Průměrná daňová sazba pro právnické osoby tak prudce klesla. Jen v roce 1995 došlo k jejímu snížení ve starých členských státech EU (EU 15) téměř o 10 procentních bodů z 38,0 na 29,5 procenta. Také východoevropské země, které v roce 1995 začaly na nízkém stupni zdanění právnických osob, své daňové sazby dále systematicky snižovaly (viz graf č. 1).
Graf č. 1. Zdroj: Komise EU (2006)
Tento proces není ještě zdaleka u konce. V Německu se v současné době připravuje další reforma zdanění právnických osob, která sníží daňové sazby pod úroveň 30 %. Dánsko uvažuje o snížení této sazby z 28 % na 22 %. Tyto kroky zcela jistě zvýší tlak na ostatní státy. Jelikož je pojem „země s vysokým daňovým zatížení“ relativní, nelze vyloučit, že dojde k prudkému vývoji směrem k dalšímu snižování těchto sazeb.
Často lze slyšet argumenty, že snížení sazeb daně z příjmu právnických osob kompenzovala opatření, jež rozšiřují základ pro placení daně. Od poloviny 80. let však neklesají pouze oficiální daňové sazby, ale také efektivní daňové sazby. Evropská komise od roku 1995 vypočítává pro všechny státy EU tzv. implicitní daňové sazby (Implicit Tax Rate, ITR), které se týkají kapitálu, práce a spotřeby. Implicitní daňová sazba na kapitál byla ve starých zemích EU v roce 2003 v průměru 29,9 %, což je podstatně méně než implicitní daňová sazba na práci, která dosáhla 36 %. ITR na kapitál se v každém případě v různých zemích EU podstatně liší. Na horní hranici se nacházejí země jako Francie a Dánsko s implicitní daňovou sazbou na kapitál ve výši 37, resp. 35 %. Hluboko pod průměrem leží Německo se sazbou na kapitál ve výši pouhých 21 %. Ve východních přístupových zemích je kapitál zdaněn pouze 14 procenty. Na grafu č. 3 je zobrazen časový průběh ITR v zemích EU-15, EU-25 a v nových členských státech a Německu.
Graf č. 3. Zdroj: Komise EU (2006)
Tuto implicitní daňovou sazbu na kapitál, kterou vypočetla Komise, je však nutno interpretovat velmi opatrně. Je vhodná pouze k hrubé orientaci při srovnávání jednotlivých zemí. Její časový průběh může naproti tomu svádět k chybným závěrům, jelikož ITR podstatným způsobem přeceňuje skutečné zdanění kapitálu v době značného rozmachu na burze a kapitálových trzích.
Vedle snižování daní ze zisku právnických osob dochází ve zvýšené míře také ke snižování daňového zatížení u soukromých kapitálových příjmů. To se projevuje v celoevropské tendenci vedoucí k zavedení systému dvojího zdanění příjmu. V rámci tohoto systému už nedochází k progresivnímu zdanění úroků a dividend, nýbrž k jejich zdanění pomocí jednotné sazby (tzv. Flat Tax), která je mnohem nižší než nejvyšší daňové sazby používané pro zdanění práce. Jelikož kapitálové příjmy jsou mnohem koncentrovanější než osobní příjmy, představuje zavedení tohoto dvojího systému zdanění větší úlevu na daních ve prospěch nejmajetnějších.
Avšak i při zdanění práce dochází v rámci Evropské unie ke značným změnám. Přestože v posledních deseti letech zůstala průměrná daňová sazba na práci v podstatně beze změny, dochází k posunům mezi poměrem různých příjmových skupin, od nichž se tyto daně vybírají. V mnoha zemích došlo v minulých letech k poklesu nejvyšších daňových sazeb, a to v průměru o 4,7 procentních bodů od roku 1998 v EU-15. Toto snížení daní znamená přesun daňové zátěže z vysokých na nižší příjmy. V mnoha východoevropských zemích byla zavedena jednotná daňová sazba na všechny druhy příjmů. Od poloviny 90. let došlo v rámci EU k největšímu navýšení u nepřímých daní, zejména u daně z přidané hodnoty. Smluvně sjednané pásmo od 15 do 25 % využívají především členské státy s podprůměrnými daňovými sazbami, které se posléze pohybují směrem k horní hranici (viz graf č. 4).
Graf č. 4. Zdroj: Komise EU (2006)
Kromě daně z přidané hodnoty byly ve většině zemí EU zavedeny nebo se zvýšily tzv. ekologické daně na elektřinu, plyn, benzín a topný olej. Pokud tyto daně zdražují spotřebu energie v průmyslu, dá se jim připisovat pozitivní ekologický účinek. Obvykle jsou však velkorysé výjimky udělovány právě průmyslovým podnikům, zatímco domácnosti musejí platit daně v plné výši. Za těchto okolností se účinek tzv. „zelených“ daní omezuje především na zatížení osob s nižšími příjmy, neboť chudší domácnosti vydají větší část svého příjmu za účty za energii a topení. Podobně mají vysoké daně z benzínu kladný vliv na životní prostředí, jen pokud je k dispozici levná a atraktivní veřejná doprava. Jinak je zdaněna pouze spotřeba, a to obvykle se zpětným účinkem.
Proto je postoj Komise, že „v rámci […] zvyšování míry zaměstnanosti může rovněž pomoci přesun od zdanění práce ke spotřebním daním a/nebo daním za znečišťování“ (KOM(2005)0532) nepřesvědčivý.
Výsledkem daňové soutěže v EU není ani tak snížení celkových příjmů z daní, jako strukturální změna daňového systému. Tato změna se týká především účinku přerozdělování daní. Všechny uvedené změny ulevují osobám s vyššími příjmy, zatímco na spodním konci stupnice příjmů dochází ke zvýšení daňového zatížení. Stejným způsobem působí snižování daní právnických osob, pokles nejvyšších daňových sazeb, přechod k dvojímu systému zdanění příjmů a dále všeobecná změna orientace z přímých na nepřímé daně. Namísto odstraňování sociálních rozdílů daňový systém dále zvyšuje rozdíl mezi bohatými a chudými.
V souvislosti s tím není důvod rozlišovat mezi „škodlivou“ a „zdravou“ soutěží. Přerozdělení příjmů odzdola nahoru je škodlivé v každém případě. Toto přerozdělení podkopává sociální rovnováhu, snižuje účinnou poptávku a vede vytváření nevyužitých kapacit, nižšímu růstu a vyšší nezaměstnanosti.
Z dlouhodobého hlediska může regresivní restrukturalizace daňového systému snížit také příjmy státního rozpočtu. Ve skutečnosti se příjmy z daní snižovaly od konce devadesátých let (viz graf č. 5). Bude-li tento trend pokračovat, bude ohroženo financování základních veřejných služeb a veřejných investic.
Graf č. 5. Zdroj: databáze Ameco, Komise EU
Suverenitu zemí v daňové oblasti nenarušují pouze tržní síly. Přestože se Smlouva o EU nezabývá problematikou přímých daní, svými ustanoveními omezuje daňovou politiku členských států. Je stále více podniků, které za použití těchto ustanovení obvinily v posledních letech svou vládu na základě argumentu, že daňové sazby jednotlivých států porušují právo EU. Svými rozhodnutími Evropský soudní dvůr vytváří už řadu let negativní evropské daňové právo, které označuje národní ustanovení v oblasti daní za protiprávní, a podkopává tím výběr daní v jednotlivých členských státech.
Daňový systém, který by skutečně přispíval k růstu, vyšší zaměstnanosti a sociální rovnováze, vyžaduje koordinaci mezi členskými státy EU a zvrácení vývojové tendence posledních dvaceti let.
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
9.10.2007 |
||
|
Výsledek hlasování |
+: –: 0: |
25 8 7 |
|
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Mariela Velichkova Baeva, Zsolt László Becsey, Pervenche Berès, Sharon Bowles, Udo Bullmann, David Casa, Christian Ehler, Elisa Ferreira, José Manuel García-Margallo y Marfil, Jean-Paul Gauzès, Robert Goebbels, Donata Gottardi, Benoît Hamon, Gunnar Hökmark, Karsten Friedrich Hoppenstedt, Sophia in 't Veld, Othmar Karas, Piia-Noora Kauppi, Wolf Klinz, Christoph Konrad, Guntars Krasts, Astrid Lulling, Gay Mitchell, Cristobal Montoro Romero, John Purvis, Alexander Radwan, Bernhard Rapkay, Dariusz Rosati, Heide Rühle, Eoin Ryan, Antolín Sánchez Presedo, Olle Schmidt, Peter Skinner, Cristian Stănescu, Margarita Starkevičiūtė, Sahra Wagenknecht |
||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Katerina Batzeli, Harald Ettl, Ján Hudacký, Werner Langen, Maria Petre, Bilyana Ilieva Raeva, Andreas Schwab |
||
|
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
|
||