Postup : 2005/0261(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0450/2007

Předložené texty :

A6-0450/2007

Rozpravy :

PV 29/11/2007 - 5
CRE 29/11/2007 - 5

Hlasování :

PV 29/11/2007 - 7.16
CRE 29/11/2007 - 7.16
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2007)0560

ZPRÁVA     ***I
PDF 282kWORD 421k
21. 11. 2007
PE 374.427v02-00 A6-0450/2007

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)

(KOM(2005)0650 – C6-0441/2005 – 2005/0261(COD))

Výbor pro právní záležitosti

Zpravodaj: Cristian Dumitrescu

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci
 POSTUP

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)

(KOM(2005)0650 – C6-0441/2005 – 2005/0261(COD))

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2005)0650),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a články 61 písm. c a 67 odst. 5 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6‑0441/2005),

–   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A6‑0450/2007),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi.

Znění navržené Komisí  Pozměňovací návrhy Parlamentu

Pozměňovací návrh 1

Bod odůvodnění 1

1) Evropská unie si stanovila za cíl vytvořit prostor svobody, bezpečnosti a práva. Za tímto účelem musí Společenství zejména přijmout v míře, která je nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu, opatření v oblasti soudní spolupráce v občanskoprávních věcech s přeshraničním prvkem, přičemž cílem těchto opatření mimo jiné bude podpořit slučitelnost norem, která se v členských státech použijí v oblasti kolize práva.

1) Společenství si stanovilo za cíl udržet a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva. K postupnému vytvoření tohoto prostoru má Společenství přijmout v míře, která je nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu, opatření v oblasti soudní spolupráce v občanskoprávních věcech s přeshraničním prvkem.

Pozměňovací návrh 2

Bod odůvodnění 1 a (nový)

 

1a) Podle čl. 65 písm. b Smlouvy o ES zahrnují tato opatření i opatření na podporu slučitelnosti kolizních norem platných v členských státech a předpisů pro řešení kompetenčních sporů.

Pozměňovací návrh 3

Bod odůvodnění 2

2) S cílem účinně provádět ustanovení Amsterodamské smlouvy přijala Rada ve složení ministrů spravedlnosti a vnitra dne 3. prosince 1998 akční plán o tom, jak nejlépe provádět ustanovení Amsterodamské smlouvy týkající se vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva, který upřesňuje význam slučitelnosti kolizních norem pro uskutečnění cíle vzájemného uznávání soudních rozhodnutí; Rada při této příležitosti rovněž vyzvala k případné revizi některých ustanovení Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy vzhledem k tomu, že zvláštní ustanovení o normách pro kolize práva jsou obsažena v jiných nástrojích Společenství.

vypouští se

Pozměňovací návrh 4

Bod odůvodnění 3

3) Na svém zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 schválila Evropská rada zásadu vzájemného uznávání soudních rozhodnutí jako prioritní záležitost při vytváření evropského prostoru práva. Program opatření pro provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanskoprávních a obchodních věcech upřesňuje, že opatření pro harmonizaci kolizních norem představují doprovodná opatření, která usnadňují provádění této zásady. Evropská rada nedávno v Haagském programu připomněla, že práce v oblasti kolizních norem pokud jde o smluvní závazky by měly rozhodným způsobem pokračovat.

3) Na svém zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 podpořila Evropská rada zásadu vzájemného uznávání rozsudků a jiných rozhodnutí jakožto základ soudní spolupráce v občanských věcech a vyzvala Radu a Komisi, aby přijaly program opatření k provádění této zásady.

Pozměňovací návrh 5

Bod odůvodnění 3a (nový)

3a) Dne 30. listopadu 2000 přijala Rada společný program opatření Komise a Rady k provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech1. Tento program určuje opatření týkající se harmonizace kolizních norem usnadňující vzájemné uznávání soudních rozhodnutí.

______________

1 Úř. věst. C 12, 15.1.2001, s. 1.

Pozměňovací návrh 6

Bod odůvodnění 3b (nový)

3b) Haagský program1, přijatý Evropskou radou dne 5. listopadu 2004, vyzval k aktivnímu pokračování v práci na kolizních normách v oblasti smluvních závazkových vztahů („Řím I“).

_____________

1 Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.

Pozměňovací návrh 7

Bod odůvodnění 4

4) Řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje v zájmu zlepšení předvídatelnosti výsledku sporů, jistoty co do rozhodného práva a volného pohybu soudních rozhodnutí, aby kolizní normy platné v členských státech určovaly stejný právní řád bez ohledu na zemi soudu, který se sporem zabývá. Ze stejného důvodu je třeba, aby došlo k větší harmonizaci mezi všemi třemi nástroji, tj. mezi tímto nařízením, nařízením Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Brusel I“) a nařízením Parlamentu a Rady (ES) č. […] o právu rozhodném pro nesmluvní závazkové vztahy („Řím II“).

4) Řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje v zájmu zlepšení předvídatelnosti výsledku sporů, jistoty co do rozhodného práva a volného pohybu soudních rozhodnutí, aby kolizní normy platné v členských státech určovaly stejný právní řád bez ohledu na zemi soudu, který se sporem zabývá.

Pozměňovací návrh 8

Bod odůvodnění 6

6) Oblast působnosti nařízení musí být stanovena tak, aby byla zajištěna jednotnost s nařízením 44/2001/ES a nařízením Parlamentu a Rady (ES) č. […] o právu rozhodném pro nesmluvní závazkové vztahy („Řím II“).

6) Věcná působnost a ustanovení tohoto nařízení by měly být stanoveny tak, aby byla zajištěna jednotnost s nařízením Rady 44/2001/ES ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Brusel I“)1 a nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro nesmluvní závazkové vztahy („Řím II“)2.

___________

1 Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením 1791/2006/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1).

 

2 Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40.

Pozměňovací návrh 9

Bod odůvodnění 6a (nový)

6a) Rodinné vztahy by měly zahrnovat vztahy mezi předky a potomky, vztahy mezi manželi, jiné vztahy vzniklé v důsledku manželství a příbuzenské vztahy v boční linii. Odkaz v čl. 1 odst. 2 na vztahy s účinky srovnatelnými s manželstvím a jinými rodinnými vztahy je třeba vykládat v souladu s právem členského státu, jehož soud se sporem zabývá.

Odůvodnění

Přebírá bod odůvodnění nařízení Řím II.

Pozměňovací návrh 10

Bod odůvodnění 6b (nový)

6b) Na závazkové vztahy, které vyplývají z předsmluvního jednání, se vztahuje článek 12 nařízení č. 864/2007/ES. Takovéto cíle by proto měly být vyňaty z oblasti působnosti tohoto nařízení.

 

 

Odůvodnění

Tento bod odůvodnění je nezbytný vzhledem k nařízení Řím II.

Pozměňovací návrh 11

Bod odůvodnění 7a (nový)

 

7a) Pokud byla volba práva provedena a všechny ostatní relevantní prvky situace jsou umístěny v jiné zemi, než je ta, která byla zvolena, nemělo by být volbou práva dotčeno uplatnění těch ustanovení práva této země, od kterých se nelze dohodou odchýlit. Toto pravidlo by se mělo uplatnit, ať již volba práva byla spojena s volbou soudu či jiného soudního orgánu, nebo nikoli. Vzhledem k tomu, že ve srovnání s čl. 3 odst. 3 Římské úmluvy není plánována žádná zásadní změna, bylo znění uvedeno do co možná největšího souladu s článkem 14 nařízení (ES) č. 864/2007.

Odůvodnění

Tento bod odůvodnění je nezbytný k vysvětlení odkazů na ustanovení, od nichž se nelze odchýlit dohodou, a jejich vztahu k nařízení Řím II.

Pozměňovací návrh 12

Bod odůvodnění 8

8) Pro přispění k obecnému cíli nástroje, kterým je právní jistota v evropském prostoru spravedlnosti, musí kolizní normy vykazovat vysoký stupeň předvídatelnosti. Soud však musí mít možnost volného uvážení, aby v omezeném počtu hypotetických případů určil právo, které má k situaci nejužší vazbu.

8) Pro přispění k obecnému cíli nástroje, kterým je právní jistota v evropském prostoru spravedlnosti, by kolizní normy měly vykazovat vysoký stupeň předvídatelnosti. Soud by však měl mít možnost volného uvážení, aby určil právo, které má k situaci nejužší vazbu.

Odůvodnění

Vypuštěná slova nepřispívají sama o sobě k právní jistotě, neboť by mohla být matoucí.

Pozměňovací návrh 13

Bod odůvodnění 8a (nový)

8a) Dohoda stran o volbě jednoho či více soudů či jiných soudních orgánů členského státu za účelem rozhodování o sporech vzniklých ze smlouvy je jedním z hledisek, které by mělo být zohledněno při rozhodování, zda volba práva s dostatečnou určitostí vyplývá z ustanovení smlouvy.

Odůvodnění

Tento bod odůvodnění je nezbytný v důsledku vypuštění ustanovení návrhu Komise, aby doložka o soudní příslušnosti byla považována za výraz implicitní volby rozhodného práva, pokud doložka o volbě rozhodného práva neexistuje.

Pozměňovací návrh 14

Bod odůvodnění 8b (nový)

8b) Toto nařízení nebrání smluvním stranám, aby odkazem do svých smluv začlenily statutární předpisy nebo mezinárodní úmluvu.

Odůvodnění

Jeví se jako vhodné odkázat na použití takových statutárních předpisů, jako jsou zásady UNIDROIT, spíše v bodu odůvodnění než v normativní části.

Pozměňovací návrh 15

Bod odůvodnění 8c (nový)

8c) Pokud Společenství vhodným právním nástrojem přijme normy hmotného závazkového práva, včetně standardních podmínek, může takový nástroj stanovit, že smluvním stranám je dovoleno tyto normy uplatňovat.

Pozměňovací návrh 16

Bod odůvodnění 8d (nový)

8d) Co se týká rozhodného práva, nedojde-li k jeho volbě, mělo by být pojetí poskytování služeb a prodeje zboží vykládáno stejným způsobem jako při použití čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001, pokud se na zboží a služby toto nařízení vztahuje. Ačkoli jsou franšízová smlouva a smlouva o distribuci svou povahou smlouvami o službách, jsou předmětem zvláštních pravidel.

 

Odůvodnění

Toto vyjasnění se zdá být žádoucí.

Pozměňovací návrh 17

Bod odůvodnění 8e (nový)

8e) Co se týká rozhodného práva, nedojde-li k jeho volbě, multilaterálními systémy jsou takové systémy, v rámci nichž probíhají obchody, jako jsou regulované trhy a multilaterální obchodní systémy uvedené v čl. 4 odst. 1 bodech 14) a 15) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů1, bez ohledu na to, zda závisejí na ústřední protistraně, či nikoli.

_______________________________

1 Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2007/44/ES (Úř. věst. L 247, 21.9.2007, s. 1).

Pozměňovací návrh 18

Bod odůvodnění 8f (nový)

8f) Pokud není volba práva provedena, mělo by být rozhodné právo určeno v souladu s pravidlem stanoveným pro zvláštní smluvní typ. Nelze-li smlouvu zařadit pod jeden ze zvláštních smluvních typů nebo pokud její prvky spadají do více než jednoho zvláštního smluvního typu, měla by se řídit právem země, ve které má smluvní strana, která má poskytnout charakteristické plnění, své obvyklé bydliště. V případě, že smlouva spočívá v množině práv a povinností, které mohou být zařazeny pod více než jeden zvláštní smluvní typ, mělo by být určeno charakteristické plnění smlouvy, a to s ohledem na její těžiště.

Odůvodnění

Body odůvodnění 8f, 8g a 8h jsou považovány za nezbytné k tomu, aby vysvětlily pravidla o rozhodném právu, pokud nebyla provedena volba práva, zejména v případě souvisejících smluv nebo smluv spočívajících v množině práv a povinností, které mohou být zařazeny pod více než jeden zvláštní smluvní typ, pro nějž jsou stanovena zvláštní pravidla.

Pozměňovací návrh 19

Bod odůvodnění 8g (nový)

8g) Pokud má smlouva zjevně užší vazbu k jiné zemi, než je země uvedená v čl. 4 odst. 1 nebo 2, „úniková doložka“ v těchto ustanoveních stanovuje, že se použije právo této jiné země. V takovém případě by mělo být zohledněno mimo jiné, zda má dotčená smlouva velmi úzký vztah s jinou smlouvou nebo smlouvami.

Pozměňovací návrh 20

Bod odůvodnění 8h (nový)

8h) V případě, že není volba práva provedena a že rozhodné právo nelze určit ani na základě skutečnosti, že smlouvu lze zařadit pod jeden ze zvláštních smluvních typů, ani jako právo země, v níž má smluvní strana, která má poskytnout charakteristické plnění, své obvyklé bydliště, měla by se smlouva řídit právem země, s níž nejúžeji souvisí. Při určování takové země by mělo být zohledněno mimo jiné, zda má dotčená smlouva velmi úzký vztah s jinou smlouvou nebo smlouvami.

Pozměňovací návrh 21

Bod odůvodnění 8i (nový)

8i) Co se týče výkladu smluv o přepravě zboží, není s ohledem na čl. 4 odst. 4 třetí větu Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z roku 1980 zamýšlena žádná podstatná změna1. V důsledku toho by smluvní strany dopravní nájemní (charterové) smlouvy a jiné smlouvy, jejichž hlavním účelem je přeprava zboží, měly být brány jako smlouvy pro přepravu zboží.

 

Pro účely tohoto nařízení se „odesílatelem“ rozumí každá osoba, která uzavře s přepravcem smlouvu na přepravu, a „přepravcem“ se rozumí smluvní strana, která se zaváže přepravit zboží, ať již přepravu sama vykoná, či nikoli.

_____________

1 Úř. věst. L 334, 20.12.2005, s. 1.

Pozměňovací návrh 22

Bod odůvodnění 10b (nový)

10b) Investiční služby a činnosti a pomocné služby, jak jsou uvedeny v oddílech A a B přílohy I směrnice 2004/39/ES v pozměněném znění by měly podléhat obecnému pravidlu vztahujícímu se na spotřebitelské smlouvy.

Pozměňovací návrh 23

Bod odůvodnění 10c (nový)

10c) K obecnému pravidlu o volbě práva pro spotřebitelské smlouvy by měly být stanoveny různé výjimky. Podle jedné takové výjimky by se obecné pravidlo nemělo týkat smluv, jejímž předmětem jsou věcná práva k nemovitosti nebo nájmy nemovitosti, pakliže se tato smlouva netýká práva k dočasnému užívání nemovitosti ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k dočasnému užívání nemovitostí1;

_______________________________

1 Úř. věst. L 280, 29.10.1994, s. 83.

Pozměňovací návrh 24

Bod odůvodnění 10d (nový)

10d) Pro účely tohoto nařízení by odkazy na práva a povinnosti, které představují podmínky emise, veřejné nabídky nebo nabídky převzetí převoditelných cenných papírů, a na úpis a vyplácení podílových jednotek v subjektech kolektivního investování měly zahrnovat podmínky, týkající se mimo jiné umisťování cenných papírů či podílových jednotek, práv v případě, že poptávka převyšuje upsané množství (over-subscription), práv na odstoupení a podobných záležitostí v souvislosti s nabídkou i záležitostmi uvedenými ve článcích 9, 10, 11 a 12 tohoto nařízení, čímž by bylo zajištěno, že všechny příslušné smluvní aspekty nabídky, kterými jsou emitent či předkladatel nabídky vůči spotřebiteli vázáni, upravuje jediný zákon.

Pozměňovací návrh 25

Bod odůvodnění 10e (nový)

10e) Pro účely tohoto nařízení se „finančními nástroji“ rozumí nástroje uvedené v čl. 4 odst. 1 bod 17 směrnice 2004/39/ES v pozměněném znění a „převoditelnými cennými papíry“ se rozumí nástroje uvedené v čl. 4 odst. 1 bod 18 téže směrnice.

Pozměňovací návrh 26

Bod odůvodnění 10f (nový)

10f) Pro účely tohoto nařízení by finanční služby jako např. služby v oblasti investic a činnosti a pomocné služby poskytované spotřebiteli obchodníkem, jak jsou uvedeny v oddílech A a B přílohy I směrnice 2004/39/ES v pozměněném znění, a smlouvy o prodeji podílových jednotek v subjektech kolektivního investování, ať již pod směrnici Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince 1995 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP)1 spadají, či nikoli, měly podléhat obecnému pravidlu týkajícímu se spotřebitelských smluv. A proto, odkazuje-li se na podmínky emise nebo veřejné nabídky převoditelných cenných papírů či na úpis a vyplácení podílových jednotek v subjektech kolektivního investování, měly by tyto odkazy zahrnovat všechny aspekty, kterými jsou emitent či předkladatel nabídky vůči spotřebiteli vázáni, s výjimkou aspektů týkajících se poskytování takových finančních služeb.

_______________________________

1 Úř. věst. L 375, 31.12.1985, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/1/ES (Úř. věst. L 79, 24.3.2005, s. 9).

Pozměňovací návrh 27

Bod odůvodnění 10g (nový)

10g) Je důležité zajistit, aby práva a povinnosti, které z finančního nástroje vyplývají, nespadaly pod obecné pravidlo týkající se spotřebitelských smluv, neboť by to mohlo vést k uplatnitelnosti rozdílných právních řádů na každý z emitovaných nástrojů, což by změnilo jejich povahu a zabránilo, aby byly obchodovány a nabízeny jakožto zastupitelné. Podobně, kdykoli jsou takové nástroje emitovány či nabízeny, smluvní vztah mezi emitentem nebo poskytovatelem nabídky a spotřebitelem nemusí podléhat povinnému uplatňování právního řádu země, kde má spotřebitel obvyklé bydliště, neboť je třeba zajistit jednotnost podmínek emise či nabídky. Stejný princip by měl být použit s ohledem na multilaterální systémy spadající pod čl. 4 odst. 1 písm. hb) – mělo by být zajištěno, že se právní řád země, kde má spotřebitel obvyklé bydliště, nebude křížit s pravidly použitelnými v případě smluv uzavřených v rámci těchto systémů či s provozovatelem těchto systémů.

Pozměňovací návrh 28

Bod odůvodnění 11a (nový)

11a) Zaměstnanec by neměl být zbaven ochrany ustanovení, od kterých se nelze odchýlit nebo od kterých se lze odchýlit pouze v jeho prospěch.

Pozměňovací návrh 29

Bod odůvodnění 11b (nový)

11b) Pokud jde o pracovní smlouvy, je třeba na práci vykonanou v jiné zemi pohlížet jako na dočasnou, pokud je předpoklad, že po splnění svého úkolu v zahraničí se zaměstnanec opět ujme své práce v původní zemi. Uzavření nové pracovní smlouvy s původním zaměstnavatelem nebo se zaměstnavatelem ze stejné skupiny společností jako původní zaměstnavatel by nemělo vylučovat, aby zaměstnanec dočasně vykonával svou práci v jiné zemi.

Odůvodnění

Tento bod odůvodnění je potřebný, neboť řeší dočasnou práci v jiné zemi.

Pozměňovací návrh 30

Bod odůvodnění 12

12) V oblasti smluv uzavřených zprostředkovateli je třeba zavést kolizní normy vztahující se na tři právní vztahy, které při této příležitosti vznikají mezi zastupovaným, zprostředkovatelem a třetí stranou. Smlouva uzavřená mezi zastupovaným a třetí stranou i nadále podléhá obecným pravidlům tohoto nařízení.

vypouští se

Odůvodnění

Navrhuje se vypustit ustanovení o zprostředkování.

Pozměňovací návrh 31

Bod odůvodnění 13

13) Dodržování veřejného pořádku v členských státech vyžaduje zvláštní normy pro imperativní ustanovení a pro výjimku z veřejného pořádku. Při používání těchto norem se musí dodržovat ustanovení Smlouvy.

13) Z důvodu veřejného zájmu mohou soudy členských států za výjimečných okolností použít výhradu veřejného pořádku a imperativních ustanovení. Pojem „imperativní ustanovení“ je třeba odlišit od výrazu „ustanovení, od nichž se nelze odchýlit dohodou“, uvedeného např. v čl. 3 odst. 4, a je ho třeba chápat restriktivněji.

Pozměňovací návrh 32

Bod odůvodnění 13a (nový)

13a) V souvislosti s dobrovolným postoupením pohledávky by výraz „vztah“ měl vyjasnit, že čl. 13 odst. 1 se rovněž použije na majetkové dopady postoupení mezi postupitelem a postupníkem v právních řádech, ve kterých úprava těchto dopadů nespadá do závazkového práva. Výraz „vztah“ by nicméně neměl být chápán jako jakýkoli vztah, který by mohl existovat mezi postupitelem a postupníkem. Zejména by se jím neměly rozumět předběžné otázky, pokud jde o dobrovolné nebo smluvní postoupení pohledávky. Výraz by měl být jednoznačně omezen na dopady, jež přímo souvisejí s daným dobrovolným/smluvním postoupením.

Pozměňovací návrh 33

Bod odůvodnění 15

15) Je třeba upřesnit vztah mezi tímto nařízením a některými jinými ustanoveními právních předpisů Společenství.

(15) Je třeba zabránit stavu, kdy jsou kolizní normy rozptýleny do více nástrojů a kdy jsou mezi nimi rozdíly. Toto nařízení však nevylučuje možnost začlenit kolizní normy pro smluvní závazkové vztahy do právních předpisů Společenství s ohledem na konkrétní otázky.

 

Tímto nařízením by nemělo být dotčeno používání jiných nástrojů obsahujících ustanovení, jejichž účelem je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu, pokud nemohou být použity ve spojení s právem určeným podle pravidel tohoto nařízení. Uplatňování ustanovení rozhodného práva určeného podle kolizních norem tohoto nařízení by nemělo omezovat volný pohyb zboží a služeb, jak jej upravují akty Společenství, například směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu)1.

 

_______________________________________

1 Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1.

Odůvodnění

Tento bod odůvodnění byl převzat z nařízení Řím II, do něhož byl zahrnut během dohodovacího řízení na přání delegace Parlamentu.

Pozměňovací návrh 34

Bod odůvodnění 16

16) Dodržování mezinárodních závazků přijatých členskými státy dokazuje, že nařízením nejsou dotčeny úmluvy, jejichž jsou členské státy smluvními stranami a které se vztahují na zvláštní oblasti. Pokud se však v době uzavření smlouvy věcné aspekty situace nalézají na území jednoho či více členských států, bylo by použití některých mezinárodních úmluv, jejichž smluvními stranami jsou pouze některé členské státy, v rozporu s cílem vytvořit skutečný evropský prostor práva. Je tudíž vhodné použít normu uvedenou v tomto nařízení. S cílem zaručit lepší přehlednost platných pravidel zveřejní Komise v Úředním věstníku Evropské unie seznam příslušných úmluv na základě informací poskytnutých členskými státy.

16) Dodržování mezinárodních závazků přijatých členskými státy dokazuje, že nařízením nejsou dotčeny mezinárodní úmluvy, jejichž smluvní stranou je jeden nebo více členských států v době, kdy je toto nařízení přijato. S cílem zaručit lepší přístupnost platných pravidel by Komise měla v Úředním věstníku Evropské unie zveřejnit seznam příslušných úmluv na základě informací poskytnutých členskými státy.

Pozměňovací návrh 35

Bod odůvodnění 16b (nový)

16b) Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh týkající se postupů a podmínek, podle nichž by členské státy byly oprávněny v jednotlivých a výjimečných případech vlastním jménem sjednávat a uzavírat dohody se třetími zeměmi týkající se odvětvových oblastí a obsahující ustanovení o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

Pozměňovací návrh 36

Bod odůvodnění 17

Jelikož cíle navrženého opatření, totiž přijetí jednotných pravidel pro právo rozhodné pro smluvní závazkové vztahy s cílem zajistit lepší předvídatelnost soudních rozhodnutí v této oblasti, nemůže být přiměřeným způsobem dosaženo na úrovni členských států, které nemohou stanovit jednotná pravidla Společenství, a může jej být proto z důvodu účinků opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nařízení, které posiluje právní jistotu, aniž by se tím vyžadovala harmonizace věcných norem vnitrostátních právních předpisů, nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.

Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jej být proto z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je pro dosažení jeho cíle nezbytné.

Pozměňovací návrh 37

Bod odůvodnění 18

18) Irsko a Spojené království v souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámily své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení. / Irsko a Spojené království se v souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Irska a Spojeného království, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, neúčastní přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné.]

18) V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství oznámilo Irsko své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

Pozměňovací návrh 38

Bod odůvodnění 18a (nový)

18a) Spojené království nepodalo oznámení v souladu s článkem 3 protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a Spojené království se proto neúčastní přijímání tohoto nařízení a není proto ně závazné ani použitelné.

Pozměňovací návrh 39

Bod odůvodnění 19

19) Dánsko se v souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství, neúčastní přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné,

19) Dánsko se v souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, neúčastní přijímání tohoto nařízení, které pro ně není závazné ani použitelné.

Pozměňovací návrh 40

Článek 1

1. Toto nařízení se použije ve všech situacích kolize práva na smluvní závazkové vztahy týkající se občanskoprávních a obchodních věcí.

1. Toto nařízení se použije v situacích kolize práva na smluvní závazkové vztahy týkající se občanskoprávních a obchodních věcí.

Nepoužije se zejména na daňové, celní a správní věci.

Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní či správní.

2. Toto nařízení se nevztahuje na:

2. Toto nařízení se nevztahuje na:

a) otázky týkající se osobního stavu, způsobilosti fyzické osoby k právům a právním úkonům, s výhradou článku 12;

a) otázky týkající se osobního stavu, způsobilosti fyzické osoby k právům a právním úkonům, s výhradou článku 12;

b) smluvní závazky vyplývající z rodinných vztahů nebo ze vztahů, které v souladu s právními předpisy, které se na ně vztahují, mají podobné účinky, a to včetně vyživovací povinnosti;

b) závazky vyplývající z rodinných vztahů a ze vztahů, kterým právo přiznává podobné účinky, a to včetně vyživovací povinnosti;

c) závazky vyplývající z majetkových vztahů mezi manželi nebo z vlastnických vztahů, které v souladu s právními předpisy, které se na ně vztahují, mají podobné účinky jako manželství, a to včetně dědění ze závěti;

c) závazky vyplývající z majetkových režimů mezi manželi, z vlastnických režimů vztahů, kterým právo rozhodné pro tyto vztahy přiznává podobné účinky jako manželství, a ze závěti a z dědictví;

d) závazkové vztahy vyplývající ze směnek, šeků, dlužních úpisů a jiných převoditelných cenných papírů, pokud závazky z těchto jiných převoditelných cenných papírů vyplývají z jejich převoditelnosti;

d) závazkové vztahy vyplývající ze směnek, šeků, dlužních úpisů a jiných převoditelných cenných papírů, pokud závazky z těchto jiných převoditelných cenných papírů vyplývají z jejich převoditelnosti;

e) rozhodčí smlouvy a dohody o volbě soudu;

e) rozhodčí smlouvy a dohody o volbě soudu;

f) otázky upravené právem obchodních společností, sdružení a právnických osob týkající se například založení, způsobilosti k právům a právním úkonům, vnitřní organizace a likvidace obchodních společností, sdružení a právnických osob a osobní zákonné odpovědnosti jejich společníků a orgánů za dluhy společnosti, sdružení nebo právnické osoby a otázku, zda určitý orgán společnosti, sdružení nebo právnické osoby může zavázat společnost, sdružení nebo právnickou osobu vůči třetím stranám;

f) otázky upravené právem obchodních společností, sdružení a právnických osob týkající se například založení, způsobilosti k právům a právním úkonům, vnitřní organizace a likvidace obchodních společností, sdružení a právnických osob a osobní zákonné odpovědnosti jejich společníků a orgánů za dluhy společnosti, sdružení nebo právnické osoby;

 

fa) otázku, zda je zprostředkovatel způsobilý zavazovat zastupovaného, nebo zda je orgán způsobilý zavazovat společnost, sdružení nebo právnickou osobu vůči třetím stranám;

g) zakládání trustů a vztahy mezi zakladateli trustu, správci trustu a oprávněnými osobami;

g) zakládání trustů a vztahy mezi zakladateli trustu, správci trustu a oprávněnými osobami;

h) dokazování a soudní řízení s výhradou článku 17;

h) dokazování a soudní řízení s výhradou článku 17;

i) závazky vyplývající z předsmluvního vztahu.

i) závazky vyplývající z jednání předcházejících uzavření smlouvy.

3. V tomto nařízení se „členským státem“ rozumějí všechny členské státy s výjimkou Dánska [, Irska a Spojeného království].

3. V tomto nařízení se „členským státem“ rozumějí všechny členské státy s výjimkou Dánska a Spojeného království. V čl. 3 odst. 5 se však tímto pojmem rozumí všechny členské státy.

Odůvodnění

Cílem těchto změn je zejména uvést znění do souladu s nařízením Řím II.

Pozměňovací návrh 41

Článek 2

Právo určené na základě tohoto nařízení se použije i v případě, že se nejedná o právo členského státu.

Právo určené na základě tohoto nařízení se použije i v případě, že se nejedná o právo členského státu.

Odůvodnění

Změna se netýká českého znění.

Pozměňovací návrh 42

Článek 3

1. Aniž jsou dotčeny články 5, 6 a 7, řídí se smlouva právem, které si strany zvolí.

1. Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí.

Volba může být vyjádřena výslovně nebo vyplývat s dostatečnou jistotou z ustanovení smlouvy, z jednání stran nebo okolností případu. Pokud se strany dohodly na soudu nebo soudech určitého členského státu, které budou řešit spory týkající se smlouvy, které vznikly nebo mohou vzniknout, má se za to, že strany rovněž zvolily právní předpisy tohoto členského státu.

Volba musí být učiněna výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu.

 

Touto volbou mohou strany určit právní předpisy, které se použijí na celou smlouvu nebo pouze na její část.

Touto volbou mohou strany určit právní předpisy, které se použijí na celou smlouvu nebo pouze na její část.

2. Strany si mohou rovněž zvolit jako rozhodné právo zásady a normy hmotného závazkového práva; uvedené zásady a normy musí být uznávány na mezinárodní úrovni i na úrovni Společenství. Nicméně otázky týkající se oblastí, které jsou upraveny těmito zásadami nebo normami a které jimi nejsou výslovně vyřešeny, budou vyřešeny podle obecných zásad, z nichž vycházejí, nebo, pokud takové zásady neexistují, podle rozhodného práva při neexistenci volby ve smyslu tohoto nařízení.

 

3. Strany se mohou kdykoli dohodnout, že se smlouva bude řídit jiným právem, než kterým se dosud řídila v důsledku předchozí volby podle tohoto článku nebo na základě jiných ustanovení tohoto nařízení. Žádná změna v určení rozhodného práva, ke které dojde po uzavření smlouvy, se podle článku 10 nedotýká formální platnosti smlouvy a nejsou jí dotčena práva třetích osob.

3. Strany se mohou kdykoli dohodnout, že se smlouva bude řídit jiným právem, než kterým se dosud řídila v důsledku předchozí volby podle tohoto článku nebo na základě jiných ustanovení tohoto nařízení. Žádná změna v určení rozhodného práva, ke které dojde po uzavření smlouvy, se podle článku 10 nedotýká formální platnosti smlouvy a nejsou jí dotčena práva třetích osob.

4. V případě, že všechny ostatní okolnosti v okamžiku volby souvisejí pouze s jedinou zemí, nesmí být skutečností, že si strany podle odstavců 1 nebo 2 zvolily cizí právo, ať již je volba práva spojena s volbou zahraničního soudu či nikoli, dotčeno použití ustanovení, od nichž se podle práva dotyčné země nelze smlouvou odchýlit („imperativní ustanovení“).

4. V případě, že všechny ostatní okolnosti pro situaci významné se v okamžiku volby nacházejí v jiné zemi než v zemi, jejíž právo bylo zvoleno, není volbou práva, kterou strany učinily, dotčeno použití ustanovení, od nichž se podle práva dotyčné země nelze smlouvou odchýlit.

5. Pokud si strany zvolí právo nečlenského státu, nemůže být touto volbou dotčeno použití imperativních ustanovení právních předpisů Společenství, pokud by byly použitelné pro daný případ.

5. Pokud jsou všechny ostatní relevantní prvky situace v době volby umístěny v jednom nebo více členských státech, nesmí být volbou jiného rozhodného práva, než je právo tohoto členského státu smluvními stranami dotčeno uplatnění ustanovení práva Společenství tam, kde je to vhodné, a to v podobě provedené členským státem dožádaného soudu, od čehož se nelze odchýlit dohodou.

6. Existence a platnost souhlasu stran s volbou rozhodného práva se určuje v souladu s články 9, 10 a 12.

6. Existence a platnost souhlasu stran s volbou rozhodného práva se určuje v souladu s články 9, 10 a 12.

Pozměňovací návrh 43

Článek 4

1. Nebylo-li právo rozhodné zvoleno podle článku 3, je pro následující smlouvy určeno takto:

1. Nebylo-li právo rozhodné zvoleno podle článku 3 a aniž jsou dotčeny články 4a až 6, je pro následující smlouvy určeno takto:

a) kupní smlouva se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště;

a) smlouva na koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště;

b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště;

b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště;

c) smlouva o přepravě se řídí právem země, v níž má přepravce obvyklé bydliště;

 

d) smlouva, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo právo užívání nemovitosti, se řídí právem země, ve které se nemovitost nachází;

d) smlouva, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo nájem nemovitosti, se řídí právem země, ve které se nemovitost nachází;

e) odchylně od písmene d) se pronájem nemovitosti pro dočasné osobní užívání na dobu nejvýše šesti po sobě jdoucích měsíců řídí právem země, v níž má vlastník obvyklé bydliště, pokud je nájemce fyzickou osobou a pokud má své obvyklé bydliště ve stejné zemi;

e) odchylně od písmene d) se nájem nemovitosti uzavřený pro dočasné soukromé užívání na dobu nejvýše šesti po sobě jdoucích měsíců řídí právem země, v níž má pronajímatel obvyklé bydliště, pokud je nájemce fyzickou osobou a pokud má své obvyklé bydliště ve stejné zemi;

f) smlouva týkající se duševního nebo průmyslového vlastnictví se řídí právem země, v níž osoba, která převádí nebo uděluje práva, má obvyklé bydliště;

 

g) franšízová smlouva se řídí právem země, v níž má osoba, jíž je franšíza udělena, obvyklé bydliště;

g) franšízová smlouva se řídí právem země, v níž má osoba, jíž je franšíza udělena, obvyklé bydliště;

h) smlouva o distribuci se řídí právem země, v níž má distributor obvyklé bydliště.

h) smlouva o distribuci se řídí právem země, v níž má distributor obvyklé bydliště.

 

ha) smlouva o koupi zboží v dražbě se řídí právem země, v níž se dražba koná, pokud takové místo lze určit;

 

hb) smlouva uzavíraná v rámci mnohostranného systému, který sdružuje nebo umožňuje sdružování početných zájmů třetích osob na nákupu či prodeji finančních nástrojů, jak je vymezeno v čl. 4 odst. 1 pododst. 17 směrnice 2004/39/ES, v souladu s pevně stanovenými pravidly a řízená jednotným právem, se řídí tímto právem.

2. Smlouvy, které nejsou uvedeny v odstavci 1, se řídí právem země, v níž má strana, která je povinna plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště. Není-li možné určit předmět plnění, řídí se smlouva právem země, s níž nejúžeji souvisí.

2. Pokud se na smlouvu nevztahuje odstavec 1 nebo pokud by se na prvky smlouvy vztahovalo více než jedno z písmen a) až hb) odstavce 1, řídí se smlouva právem země, v níž má strana, která je povinna uskutečnit plnění ze smlouvy, které předmětem smlouvy, své obvyklé bydliště.

 

2a. Vyplývá-li z okolností případu, že smlouva zřejmě úžeji souvisí s jinou zemí, než která byla určena podle odstavců 1 či 2, použije se právo této země.

 

2b. Není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž nejúžeji souvisí.

 

 

Odůvodnění

Tento pozměňovací návrh by měl být čten ve spojení s novými body odůvodnění 8f, 8g a 8h.

Pozměňovací návrh 44

Článek 4a (nový)

Článek 4a

Smlouvy o přepravě

 

1. Nebylo-li právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží zvoleno podle článku 3, použije se na takové smlouvy právo země obvyklého bydliště přepravce, pokud se místo převzetí nebo místo doručení nebo obvyklé místo bydliště odesíletele nacházejí rovněž v této zemi. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení.

 

2. Nebylo-li právo rozhodné pro smlouvu o přepravě cestujících zvoleno smluvními stranami podle druhého pododstavce, je rozhodným právem právo země obvyklého bydliště cestujícího, pokud se v této zemi nachází rovněž místo odjezdu nebo místo určení. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo místa, ve kterém má přepravce své obvyklé bydliště.

 

Za právo rozhodné pro smlouvu o přepravě cestujících si strany mohou zvolit v souladu s článkem 3 pouze právo země, ve které:

 

a) má své obvyklé bydliště cestující; nebo

 

b) má své obvyklé bydliště přepravce; nebo

 

ba) má přepravce místo svého správního ústředí; nebo

 

c) se nachází místo odjezdu; nebo

 

d) se nachází místo určení.

 

3. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že smlouva má, nedošlo-li k volbě práva, zjevně užší vztah k jiné zemi, než která byla uvedena v odstavcích 1 nebo 2, použije se právo této země.

Odůvodnění

Cílem tohoto přímočarého řešení je podpořit právní jistotu.

Pozměňovací návrh 45

Článek 5

 

 

 

 

1. Spotřebitelské smlouvy se podle vymezení a podmínek stanovených v odstavci 2 řídí právem členského státu, v němž má spotřebitel obvyklé bydliště.

1. Smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který nelze považovat za výkon povolání nebo živnostenské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu svého povolání nebo živnostenské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud:

 

(a) obchodník vykonává svou obchodní činnost nebo povolání v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo

 

b) jakkoli zaměřuje své činnosti do této země nebo do několika zemí včetně této

 

a jedná se o smlouvu spadající do rámce těchto činností.

2. Odstavec 1 se použije pro smlouvy uzavřené fyzickou osobou, spotřebitelem, který má obvyklé bydliště v členském státě, za účelem, který nelze považovat za výkon povolání nebo živnostenské činnosti, s jinou osobou, obchodníkem, který jedná v rámci výkonu svého povolání nebo živnostenské činnosti.

2. Bez ohledu na odstavec 1 si mohou strany zvolit v souladu s článkem 3 právo rozhodné pro smlouvu, na kterou se použije tento článek. V důsledku této volby však nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ta ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit, a jež by se v případě neexistence volby práva na základě odstavce 1 jinak použila.

Použije se za podmínky, že smlouva byla uzavřena s obchodníkem, který vykonává povolání nebo živnostenskou činnost v členském státě, v němž má spotřebitel obvyklé bydliště, nebo který všemi prostředky zaměřuje tyto činnosti na tento členský stát nebo na více zemí, mezi nimiž je i tento členský stát, a že smlouva spadá do rámce těchto činností, ledaže by obchodník neznal místo spotřebitelova obvyklého bydliště a tato neznalost není způsobena jeho nedbalostí.

 

3. Odstavec 1 se nepoužije pro tyto smlouvy:

3. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí pro:

a) smlouvy o poskytování služeb, mají-li být služby spotřebiteli poskytnuty výlučně v zemi odlišné od země jeho obvyklého bydliště;

a) smlouvu o poskytování služeb, mají-li být služby spotřebiteli poskytnuty výlučně v zemi odlišné od země jeho obvyklého bydliště;

b) přepravní smlouvy, které jsou odlišné od smluv týkajících se souborných služeb pro cesty ve smyslu směrnice 90/314/EHS ze dne 13. června 1990;

b) přepravní smlouvu, která je odlišná od smlouvy týkající se souborných služeb pro cesty ve smyslu směrnice 90/314/EHS ze dne 13. června 1990;

c) smlouvy, jejichž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo právo k užívání nemovitosti a které jsou odlišné od smluv, jejichž předmětem je právo k dočasnému užívání nemovitosti ve smyslu směrnice 94/47/ES ze dne 26. října 1994.

c) smlouvu, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo nájem nemovitosti a která je odlišná od smlouvy, jejíž předmětem je právo k dočasnému užívání nemovitosti ve smyslu směrnice 94/47/ES;

 

d) práva a povinnosti, které představují finanční nástroj, a práva a povinnosti, které představují podmínky, jimiž se řídí emise, veřejné nabídky či nabídky převzetí převoditelných cenných papírů a úpis a odkoupení podílových jednotek subjektů kolektivního investování, pokud se nejedná o poskytování finanční služby;

 

e) smlouvu týkající se úpisu či koupě nové emise převoditelných cenných papírů stanovených v čl. 4 odst. 1 pododstavci 18 směrnice 2004/39/ES nebo práv a povinností ohledně úpisu či odkoupení podílových jednotek subjektů kolektivního investování;

 

f) smlouvu uzavřenou v rámci typu systému, který spadá do oblasti působnosti čl. 4 odst. 1 písm. hb) tohoto nařízení.

Pozměňovací návrh 46

Článek 6

1. Bez ohledu na článek 3 nesmí být zaměstnanec v případě individuální pracovní smlouvy v důsledku volby rozhodného práva stranami zbaven ochrany, kterou mu poskytují imperativní ustanovení práva, které by bylo použito podle tohoto článku v případě neexistence volby rozhodného práva.

1. Individuální pracovní smlouva se řídí právem zvoleným stranami v souladu s článkem 3. Tato volba však nesmí zaměstnance zbavit ochrany, kterou mu poskytují ta ustanovení, od nichž se nelze smluvně odchýlit podle práva, které by při neprovedení volby bylo použito na základě odstavců 2, 2a a 3.

2. Nebylo-li právo rozhodné zvoleno podle článku 3, individuální pracovní smlouva se řídí:

2. Pokud nebylo právo rozhodné pro individuální pracovní smlouvu stranami zvoleno, řídí se smlouva právem země, v níž, případně z níž, zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci. Nepovažuje se za změnu země obvyklého výkonu práce, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi.

a) právem země, v níž nebo z níž zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci. Nepovažuje se za změnu místa obvyklého výkonu práce, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi. Výkon práce v jiné zemi se pokládá za dočasný, když se má za to, že po splnění svého úkolu v zahraničí se zaměstnanec opět ujme své práce v původní zemi. Uzavření nové pracovní smlouvy s původním zaměstnavatelem nebo se zaměstnavatelem ze stejné skupiny společností jako původní zaměstnavatel nevylučuje, aby zaměstnanec dočasně vykonával svou práci v jiné zemi;

 

b) pokud zaměstnanec obvykle nevykonává svou práci ve stejné zemi nebo ze stejné země nebo pokud obvykle vykonává svou práci na území, které nepodléhá státní suverenitě, právem země, v níž se nachází provozovna, u které je zaměstnán.

 

 

2a. Nelze-li rozhodné právo na základě odstavce 2 určit, řídí se smlouva právem země, v níž se nachází provozovna, která ho zaměstnala.

3. Právo určené odstavcem 2 se nemusí použít, vyplývá-li ze všech okolností, že pracovní smlouva úžeji souvisí s jinou zemí; v takovém případě se použije právo této jiné země.

3. Vyplývá-li ze všech okolností, že pracovní smlouva úžeji souvisí s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 2 nebo 2a, použije se právo této jiné země.

Pozměňovací návrh 47

Článek 7

Článek 7

Smlouvy uzavřené prostřednictvím zprostředkovatele

vypouští se

1. Nebylo-li právo rozhodné zvoleno podle článku 3, smlouva mezi zastupovaným a zprostředkovatelem se řídí právem země, v níž má zprostředkovatel obvyklé bydliště, pokud zprostředkovatel vykonává nebo má vykonávat svou hlavní činnost v zemi, v níž má zastupovaný obvyklé bydliště, použije se v takovém případě právo této země.

 

2. Vztah mezi zastupovaným a třetími osobami vyplývající ze skutečnosti, že zprostředkovatel jednal při výkonu svých pravomocí nad rámec svých pravomocí nebo bez pravomocí, se řídí právem země, v níž měl zprostředkovatel při zmíněném jednání obvyklé bydliště. Rozhodným právem je však právo té země, v níž zprostředkovatel jednal, pokud zastupovaný, jehož jménem zprostředkovatel jednal, nebo třetí osoba mají obvyklé bydliště v této zemi nebo pokud zprostředkovatel v ní jednal na burze nebo se účastnil veřejné dražby.

 

3. Odchylně od odstavce 2, pokud právo rozhodné pro vztah, na nějž se vztahuje uvedený odstavec, bylo písemně určeno zastupovaným nebo třetí osobou a druhá strana toto určení výslovně přijala, použije se takto určené právo.

 

4. Právem určeným v odstavci 2 se řídí rovněž vztah mezi zprostředkovatelem a třetí osobou vyplývající ze skutečnosti, že zprostředkovatel jednal při výkonu svých pravomocí nad rámec svých pravomocí nebo bez pravomoci.

 

Pozměňovací návrh 48

Článek 8

Imperativní ustanovení

Imperativní ustanovení

1. Má se za to, že dodržování imperativních ustanovení je pro stát při ochraně jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání zásadní do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti bez ohledu na to, jaké je podle tohoto nařízení rozhodné právo pro smlouvu.

1. Má se za to, že dodržování imperativních ustanovení je pro stát při ochraně jeho veřejných zájmů, jako je politické, společenské a hospodářské uspořádání zásadní do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti bez ohledu na to, jaké je podle tohoto nařízení rozhodné právo pro smlouvu.

2. Ustanoveními tohoto nařízení nebude moci být dotčeno použití imperativních ustanovení dožádaného soudu.

2. Ustanoveními tohoto nařízení nebude moci být dotčeno použití imperativních ustanovení dožádaného soudu.

3. Bude rovněž možné uplatňovat imperativní ustanovení jiné země, než je země zvoleného rozhodného práva a se kterou situace úzce souvisí. Při rozhodování, zda se tato ustanovení mají uplatnit, soud v souladu s vymezením odstavce 1 zohlední jejich povahu a jejich účel a rovněž důsledky, které by vyplývaly z jejich použití nebo nepoužití, na cíl dotyčných imperativních ustanovení a na smluvní strany.

 

Odůvodnění

Tento pozměňovací návrh je určen k vyjasnění významu imperativních ustanovení (viz také bod odůvodnění 13 v pozměněném znění). Jeho cílem je rovněž zlepšování právních předpisů, jelikož sjednocuje nařízení Řím I a Řím II. To by také usnadnilo konečné spojení nařízení Řím I a Řím II do jediného nástroje.

Pozměňovací návrh 49

Článek 10

 

-1. Smlouva uzavřená mezi osobami, které se nacházejí ve stejné zemi v době uzavření smlouvy nebo jejichž zmocněnci se nacházejí ve stejné zemi v době jejího uzavření, je formálně platná, splňuje-li formální náležitosti podle práva, které se na smlouvu použije podle tohoto nařízení, nebo práva země, v níž byla uzavřena.

1. Smlouva je formálně platná, pokud splňuje formální náležitosti práva, kterým se podle tohoto nařízení věcně řídí, nebo formální náležitosti práva země, v níž se nachází jedna nebo druhá strana nebo její zmocněnec při jejím uzavírání, nebo formální náležitosti práva země, v níž jedna nebo druhá strana má v té době obvyklé bydliště.

1. Smlouva mezi osobami, které se nacházejí v různých zemích, nebo jejichž zmocněnci se nacházejí v různých zemích, je formálně platná, pokud splňuje formální náležitosti práva, kterým se podle tohoto nařízení věcně řídí, nebo formální náležitosti práva buď zemí, v nichž se jedna ze stran nebo jejích zmocněnců nachází při jejím uzavírání, nebo formální náležitosti práva země, v níž jedna ze stran měla v té době obvyklé bydliště.

2. Jednostranný právní úkon, který se týká již uzavřené nebo zamýšlené smlouvy, je formálně platný, splňuje-li formální náležitosti podle práva, které se na smlouvu použije nebo které by se na ni použilo podle tohoto nařízení, nebo práva země, v níž byl tento úkon učiněn, nebo práva země, v níž osoba, která jej vypracovala, měla v té době obvyklé bydliště.

2. Jednostranný právní úkon, který se týká již uzavřené nebo zamýšlené smlouvy, je formálně platný, splňuje-li formální náležitosti podle práva, které se na smlouvu použije nebo které by se na ni použilo podle tohoto nařízení, nebo práva země, v níž byl tento úkon učiněn, nebo práva země, v níž osoba, která jej provedla, měla v té době obvyklé bydliště.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí na smlouvy, které spadají do oblasti působnosti článku 5. Pro formu takových smluv je rozhodné právo země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště.

3. Ustanovení odstavců -1, 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí na smlouvy, které spadají do oblasti působnosti článku 5. Pro formu takových smluv je rozhodné právo země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště.

4. Bez ohledu na odstavce 1 až 3 tohoto článku se na smlouvu, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo právo užívání nemovitosti, vztahují imperativní ustanovení práva země, v níž se nemovitost nachází, která upravují formu, pokud se podle tohoto práva jedná o imperativní ustanovení ve smyslu článku 8 tohoto nařízení.

4. Bez ohledu na odstavce -1 až 3 tohoto článku se na smlouvu, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo nájem nemovitosti, vztahují imperativní ustanovení práva země, v níž se nemovitost nachází, která upravují formu, pokud se podle tohoto práva tato ustanovení ukládají bez ohledu na zemi, v níž byla slouva uzavřena, a bez ohledu na právo, kterým se řídí smlouva, a nelze se od nich odchýlit dohodou.

Pozměňovací návrh 50

Článek 13

1. Závazky mezi postupitelem a postupníkem a mezi osobou, která převezme práva věřitele splacením jeho pohledávky, a osobou, jíž jsou pohledávky splaceny, se řídí podle práva, které se na základě tohoto nařízení použije na smlouvu, kterou jsou vázáni.

1. Vztahy mezi postupitelem a postupníkem a mezi osobou, která převezme pohledávky věřitele splacením jeho pohledávky, a osobou, jíž jsou pohledávky splaceny („dlužník“), se řídí podle práva, které se na základě tohoto nařízení použije na smlouvu, kterou jsou vázáni.

2. Právo, jímž se řídí postoupená pohledávka, určuje převoditelnost pohledávky, vztah mezi postupníkem nebo mezi osobou, která převezme práva věřitele splacením jeho pohledávky, a dlužníkem, podmínky, za kterých může být postoupení uplatněno vůči dlužníkovi, a zprošťující účinek dlužníkova plnění.

2. Právo, jímž se řídí postoupená nebo převzatá pohledávka, určuje tyto skutečnosti:

a) postupitelnost pohledávky, včetně převoditelnosti smluvních a zákonných omezení převodu nebo převzetí mezi postupníkem nebo mezi osobou, která převezme práva věřitele splacením jeho pohledávky, a dlužníkem;

b) vztah mezi postupníkem nebo mezi osobou, která převezme práva věřitele splacením jeho pohledávky, a dlužníkem;

c) podmínky, za kterých může být postoupení uplatněno vůči dlužníkovi;

d) zprošťující účinek dlužníkova plnění; a

e) oprávnění postupníka nebo osoby, která převezme práva věřitele splacením jeho pohledávky, včetně jeho výnosů, vůči ostatním postupníkům téhož nároku, věřitelům postupníka a jiným třetím stranám.

3. Možnost postoupení nebo subrogace třetím osobám se řídí právem země, v níž má postupitel nebo osoba, která převezme práva věřitele splacením jeho pohledávky, v době postoupení nebo převodu obvyklé bydliště.

 

Pozměňovací návrh 51

Článek 14

Zákonná subrogace

Zákonná subrogace

Je-li třetí osoba povinna uspokojit smluvní závazek věřitele, řídí se právo této třetí osoby na opravný prostředek proti dlužníku smluvního závazku právem, které se použije na povinnost této třetí osoby uspokojit věřitele.

Je-li třetí osoba povinna uspokojit smluvní závazek věřitele, nebo uspokojila věřitele zproštěním od této povinnosti, řídí se právo této třetí osoby na uplatnění práv, která měl věřitel vůči dlužníku podle práva, kterým se řídí jejich vztah, proti dlužníku smluvního závazku právem, které se použije na povinnost a rozsah povinnosti této třetí osoby uspokojit věřitele.

Pozměňovací návrh 52

Článek 15

Větší počet dlužníků

Větší počet dlužníků

Uplatňuje-li věřitel nárok vůči více dlužníkům, kteří odpovídají společně, a jeden z dlužníků již věřitele uspokojil, řídí se právem rozhodným pro závazkový vztah dlužníka vůči věřiteli právo tohoto dlužníka uplatnit nárok vůči ostatním dlužníkům. Pokud právo použitelné na povinnost dlužníka vůči věřiteli stanoví pravidla na jeho ochranu proti žalobám z odpovědnosti, může je rovněž uplatnit vůči ostatním dlužníkům.

Uplatňuje-li věřitel nárok vůči více dlužníkům, kteří odpovídají za uspokojení téhož nároku, a jeden z dlužníků již nárok zcela nebo zčásti uspokojil, řídí se právem rozhodným pro závazkový vztah dlužníka vůči věřiteli rovněž právo tohoto dlužníka na regresní postih vůči ostatním dlužníkům. Ostatní dlužníci mohou spoléhat na obranu, kterou měli vůči věřiteli, v míře povolené právem, kterým se řídí jejich povinnosti vůči věřiteli.

Pozměňovací návrh 53

Článek 16

Zákonné vyrovnání

Započtení

1. Zákonné vyrovnání se řídí právem použitelným na závazek, vůči kterému se uplatňuje vyrovnání.

 

Pokud se strany na právu na započtení nedohodly, řídí se započtení právem použitelným na pohledávku, vůči které se uplatňuje započtení.

Pozměňovací návrh 54

Čl. 17 odst. 1

1. Právo rozhodné pro smlouvu podle tohoto nařízení se použije do té míry, v jaké pro smluvní závazkové vztahy stanoví pravidla pro použití právních domněnek nebo určení důkazních břemen.

 

1. Právo rozhodné pro smluvní závazek podle tohoto nařízení se použije do té míry, v jaké v oblasti smluvních závazků stanoví pravidla pro použití právních domněnek nebo určení důkazních břemen.

Pozměňovací návrh 55

Článek 18

Určení místa obvyklého bydliště

Obvyklé bydliště

1. Pro účely tohoto nařízení se obvyklé sídlo obchodní společnosti, firmy, sdružení nebo právnické osoby nachází na místě jejího správního ústředí.

1. Pro účely tohoto nařízení se obvyklé sídlo obchodní společnosti, sdružení nebo právnické osoby nachází na místě jejího správního ústředí.

 

Obvyklé bydliště fyzické osoby, která jedná v rámci své obchodní činnosti, se nachází v místě její hlavní provozovny.

Je-li smlouva uzavřena v rámci pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny nebo pokud podle smlouvy musí být plnění poskytnuto takovou provozovnou, nachází se obvyklé sídlo na místě této provozovny.

1a. Je-li smlouva uzavřena v rámci zastoupení, agentury nebo jiné provozovny nebo pokud podle smlouvy musí být plnění poskytnuto takovou provozovnou, považuje se za obvyklé sídlo místo zastoupení, agentury nebo jiné provozovny.

2. Pro účely tohoto nařízení, pokud je smlouva uzavřena v rámci výkonu povolání fyzické osoby, nachází se její obvyklé bydliště na místě její provozovny.

2. Při určování obvyklého sídla je relevantním časovým okamžikem doba uzavření smlouvy.

Pozměňovací návrh 56

Článek 20

Veřejný pořádek

Veřejný pořádek země, v níž má soud sídlo

Použití některé normy práva určeného na základě tohoto nařízení může být odmítnuto pouze za předpokladu, že je toto použití zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem země, v níž má soud sídlo.

Použití některého ustanovení práva určeného na základě tohoto nařízení může být odmítnuto pouze za předpokladu, že je toto použití zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem země, v níž má soud sídlo.

Pozměňovací návrh 57

Článek 21

Je-li některý stát složen z více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující smluvní závazkové vztahy, považuje se každá územní jednotka pro účely určení rozhodného práva podle tohoto nařízení za zemi.

1. Je-li některý stát složen z více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující smluvní závazkové vztahy, považuje se každá územní jednotka pro účely určení rozhodného práva podle tohoto nařízení za zemi.

 

2. Členský stát, v němž mají různé územní jednotky vlastní právní normy upravující smluvní závazkové vztahy, není povinen uplatňovat toto nařízení při kolizi výhradně mezi právními řády těchto jednotek.

Pozměňovací návrh 58

Článek 22

Tímto nařízením není dotčeno použití nebo přijetí aktů orgánů Evropských společenství, které:

 

Tímto nařízením není dotčeno použití ustanovení právních předpisů Společenství, které ve zvláštních oblastech upravují kolizní normy v oblasti smluvních závazkových vztahů.

a) ve zvláštních oblastech upravují kolizní normy v oblasti smluvních závazkových vztahů; seznam takových v současné době platných aktů je uveden v příloze 1. nebo

b) upravují smluvní závazkové vztahy a které se na základě dobré vůle stran použijí v situacích kolize práva; nebo

c) stanoví pravidla pro podporu řádného fungování vnitřního trhu tak, aby se tato pravidla nemohla současně použít na právo určené normami mezinárodního práva soukromého.

 

Odůvodnění

Toto ustanovení bylo uvedeno do souladu s odpovídajícím ustanovením nařízení Řím II.

Pozměňovací návrh 59

Článek 22a (nový)

 

Článek 22a

1. Toto nařízení v členských státech nahrazuje Římskou úmluvu kromě případů, kdy se jedná o území členských států, na která se vztahuje územní oblast působnosti uvedené úmluvy a která jsou z tohoto nařízení vyloučena v souladu s článkem 299 Smlouvy.

2. V míře, v jaké toto nařízení nahrazuje ustanovení Římské úmluvy, se jakýkoli odkaz na uvedenou úmluvu považuje za odkaz na toto nařízení.

Pozměňovací návrh 60

Článek 23

1. Členské státy nejpozději šest měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost Komisi předají seznam mnohostranných úmluv, které ve zvláštních oblastech upravují kolize práva v oblasti smluvních závazkových vztahů a jejichž jsou smluvními stranami. Komise zveřejní tento seznam v Úředním věstníku Evropské unie ve lhůtě šesti měsíců po jeho obdržení.

Členské státy poté Komisi oznámí jakékoli vypovědění těchto úmluv, které Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie ve lhůtě šesti měsíců po obdržení tohoto oznámení.

1. Tímto nařízením není dotčeno použití mezinárodních úmluv, jejichž stranou je ke dni přijetí tohoto nařízení jeden nebo více členských států a které stanoví kolizní normy pro smluvní závazkové vztahy.

2. Tímto nařízením není dotčeno použití úmluv uvedených v odstavci 1. Pokud se však všechny věcné aspekty situace v době uzavírání smlouvy nalézají v jednom nebo více členských státech, má toto nařízení přednost před následujícími úmluvami:

Haagská úmluva ze dne 15. června 1955 o právu použitelném na mezinárodní prodej zboží;

Haagská úmluva ze dne 14. března 1978 o právu použitelném na zastoupení.

2. Toto nařízení má však mezi členskými státy přednost před úmluvami uzavřenými výlučně mezi jedním nebo více z nich, pokud se tyto úmluvy vztahují na oblasti, které jsou upraveny tímto nařízením.

3. Toto nařízení má přednost rovněž před dvoustrannými mezinárodními úmluvami, jež jsou uzavřeny mezi členskými státy a jež jsou uvedeny v příloze II, pokud se vztahují na oblasti, které jsou upraveny tímto nařízením.

 

Pozměňovací návrh 61

Článek 23a (nový)

Článek 23a

Seznam úmluv

 

1. Členské státy oznámí Komisi do …* seznam úmluv uvedených v čl. 23 odst. 1. Po tomto dni oznámí členské státy Komisi veškerá vypovězení zmíněných úmluv.

 

2. Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie do šesti měsíců po obdržení:

a) seznam úmluv podle odstavce 1;

b) seznam vypovězených smluv podle odstavce 1.

 

____

* 12 měsíců po datu přijetí tohoto nařízení.

Pozměňovací návrh 62

Článek 23b (nový)

Článek 23b

Ustanovení o přezkumu

 

1. Nejpozději ...*Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářkému a sociálnímu výboru zprávu o provádění tohoto nařízení. V případě potřeby budou ke zprávě přiloženy návrhy na změny tohoto nařízení. Zprávě bude nejpozději do ...**předcházet:

i) studie dopadů článku 5 tohoto nařízení, která zváží zejména:

a) dopady na spotřebitelské smlouvy uzavřené elektronicky,

b) dopady na uplatňování několika právních řádů na tutéž smlouvu,

c) soulad s článkem 15 nařízení č. 44/2001;

ii) studie o podpoře systémů ADR v oblasti elektronického obchodu a způsobech jejich účinné podpory legislativními a jinými prostředky; tato studie rovněž zváží, do jaké míry mohou být on-line systémy ADR používány v kombinaci se značkami důvěry za účelem zvýšení důvěry spotřebitelů v elektronický obchod a zamezení potřeby soudních řízení;

iii) návrhy, které bude Komise v rámci projektu smluvního práva považovat za vhodné za účelem zavedení standardních smluvních podmínek pro využití zejména v přeshraničních elektronických převodech mezi podniky a spotřebiteli;

iv) přezkum ustanovení o rozhodném právu obsažených v právních předpisech Společenství upravujících pojištění.

 

_____

* Dva roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

** Jeden rok od data vstupu tohoto nařízení v platnost.

Pozměňovací návrh 63

Článek 23c (nový)

Článek 23c

Časová působnost

Toto nařízení se použije na smlouvy uzavřené po dni jeho použitelnosti.

Odůvodnění

Na rozdíl od mimosmluvních občanskoprávních deliktů se smlouvy uzavírají úmyslně a dobrovolně. Je nezbytné, aby strany věděly, že se ustanovení o rozhodném právu, která jsou obsažena v tomto nařízení, použijí pouze na smlouvy uzavřené po datu zahájení jeho používání. Proto se na řízení, která byla zahájena po datu zahájení používání nařízení a která se týkají smluv uzavřených před tímto datem, použije Římská úmluva.

Pozměňovací návrh 64

Článek 24

Vstup v platnost a použití

Datum vstupu v platnost a použití

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení se použije od [jednoho roku po jeho vstupu v platnost].

Toto nařízení se použije od [osmnáct měsíců po jeho vstupu v platnost], s výjimkou článku 24, jenž se použije od [12 měsíců po datu přijetí nařízení].

Použije se na smluvní závazkové vztahy, které vznikly po jeho nabytí účinnosti. Pokud jde však o smluvní závazkové vztahy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto nařízení, toto nařízení se použije, pokud se na základě jeho norem použije stejné právo, které by se bylo použilo podle Římské úmluvy z roku 1980.

 

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a je přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Cílem tohoto návrhu nařízení (Řím I) je přeměna Římské úmluvy z roku 1980 na nástroj Společenství a její případná revize.

I když byla potřeba přijetí tohoto nařízení v některých kruzích zpochybněna, zpravodaj se domnívá, že má smysl z následujících důvodů: (a) nařízení lze změnit snadněji než úmluvu a jako součást acquis communautaire se může rychleji rozšířit do nových zemí; (b) bude zajištěna možnost obrátit se na Soudní dvůr s žádostí o předběžné rozhodnutí (viz zpoždění Belgie při provádění protokolů k Římské úmluvě týkající se jejího výkladu Soudním dvorem); (c) nařízení bude jediným nástrojem s přímou závazností pro vnitrostátní soudy, zatímco ratifikace mezinárodní úmluvy vyžaduje v mnoha zemích přijetí vnitrostátních právních předpisů k tomu, aby byla úmluva závazná v rámci vnitrostátního práva. Jediným nedostatkem je, že se nebude týkat Dánska. Doufejme, že Spojené království překoná počáteční neochotu a nakonec se přijetí nařízení zúčastní.

Zároveň by zpravodaj chtěl upozornit na to, že mnohá ustanovení navrhovaného nařízení jsou ve srovnání s Římskou úmluvou nová. Tato ustanovení byla ve výboru důkladně prodiskutována a text Komise byl patřičným způsobem pozměněn.

Pozměňovací návrhy obsažené v této zprávě si kladou za cíl zlepšit znění navrhované Komisí na základě různých návrhů, které zpravodaj obdržel, a rovněž docílit většího souladu nařízení s Římem II.

Na závěr by chtěl zpravodaj upozornit na četné případy nesouladu mezi jednotlivými jazykovými verzemi návrhu Komise. Doufá, že je právní lingvisté Parlamentu a Rady v průběhu postupu odstraní.


STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (14. 9. 2006)

pro Výbor pro právní záležitosti

k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)

(KOM(2005)0650 – C6-0441/2005 – 2005/0261(COD))

Navrhovatel: Jan Andersson

STRUČNÉ ODŮVODNĚNÍ

Cílem návrhu Komise není vytvořit nový soubor právních předpisů, ale přeměnit stávající Římskou úmluvu I z roku 1980 (dále jen „úmluva“) na nástroj Společenství. Současně se však Komise také snažila modernizovat některá ustanovení úmluvy, zejména ta, která se týkají pracovních smluv.

Návrhu předcházely konzultace členských států a občanské společnosti, zejména prostřednictvím Zelené knihy a veřejného slyšení.(1) V souvislosti se Zelenou knihou přišlo přibližně 80 příspěvků od vlád, univerzit, odborníků z praxe apod.(2) Evropské společenství má právní pravomoc přijímat nástroje Společenství ke kolizním normám (nebo mezinárodnímu právu soukromému) podle čl. 61 písm. c) Smlouvy o ES.

Komise návrh předložila dne 15. prosince 2005. Příslušným výborem byl v Evropském parlamentu jmenován Výbor pro právní záležitosti.

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci se rozhodl předložit příslušnému výboru návrh stanoviska k tomuto návrhu z důvodu těsného spojení směrnice č. 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a současného návrhu. Návrh se také týká významných změn v předpisech upravujících právo rozhodné pro pracovní smlouvy.

Návrh stanoviska se týká nesrovnalostí a právních technických záležitostí, jejichž vyjasnění pomůže nařízení zkvalitnit. Celkovým cílem je poskytnout větší právní jistotu ohledně práva rozhodného pro pracovní smlouvy.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro právní záležitosti jako příslušný výbor, aby do své zprávy začlenil tyto pozměňovací návrhy:

Znění navržené Komisí  Pozměňovací návrhy Parlamentu

Pozměňovací návrh 1

Bod odůvodnění 11

(11) V oblasti individuálních pracovních smluv musí být na základě kolizní normy možné určit nehledě k vnějším znakům těžiště pracovního vztahu. Touto normou není dotčeno použití imperativních ustanovení země, do které je pracovník vyslán v souladu se směrnicí 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.

 

(11) V oblasti individuálních pracovních smluv musí být na základě kolizní normy možné určit nehledě k vnějším znakům těžiště pracovního vztahu. Tímto nařízením není dotčeno použití imperativních ustanovení země, do které je pracovník vyslán v souladu se směrnicí 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.

 

Odůvodnění

Souvislost se směrnicí č. 96/71/ES a odkaz na ní v rámci nařízení musí být jasný. Pravidlo stanovené v první větě není jediným důvodem, proč by nařízením neměla být dotčena směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Slovo „prejudge“ není v angličtině jednoznačné a bylo změněno na „without prejudice“ – změna se netýká českého znění. Tento pozměňovací návrh směrnici č. 96/71/ES vyjasňuje a je s ní v souladu.

Pozměňovací návrh 2

Bod odůvodnění 11a (nový)

 

(11a) Směrnice 96/71/ES stanovuje předpisy pro minimální ochranu pracovníků, které se použijí pro vyslané pracovníky na území členského státu mimo stát, v němž normálně pracují, a nebrání členským státům v uplatňování jiných norem a podmínek zaměstnání stanovených na základě kolektivních dohod, ani v uplatňování jiných podmínek zaměstnání z důvodu veřejného pořádku.

 

 

Odůvodnění

Tento nový bod odůvodnění objasňuje specifickou povahu předpisů stanovených směrnicí 96/71/ES, které členským státům nebrání v přijetí opatření na vnitrostátní úrovni pro větší ochranu, například uplatněním dalších podmínek zaměstnání z důvodu veřejného pořádku.

Pozměňovací návrh 3

Čl. 6 odst. 1

Netýká se českého znění

 

Odůvodnění

Název článku 6 je „Individuální pracovní smlouvy“, avšak anglické znění textu hovoří pouze o „pracovní smlouvě“ – netýká se českého znění. Taková nesrovnalost existovala i v úmluvě a je poněkud nejednoznačná. Pojem „pracovní smlouva“ se zdá být širší a v některých členských státech by mohl případně zahrnovat i kolektivní smlouvy, zatímco použití slov „individuální pracovní smlouva“ vyloučí, aby se článek 6 uplatňoval na kolektivní smlouvy. Pojem „individuální pracovní smlouva“ byl přidán k zajištění jednotnosti.

Pozměňovací návrh 4

Čl. 6 odst. 2

2. Nebylo-li právo rozhodné zvoleno podle článku 3, individuální pracovní smlouva se řídí:

 

2. Bez ohledu na článek 4, nebylo-li právo rozhodné zvoleno podle článku 3, individuální pracovní smlouva se řídí:

 

Odůvodnění

Slova „bez ohledu na článek 4“, která byla součástí úmluvy, Komise vypustila. Jsou do textu znovu zařazena k zajištění přehlednosti a jednotnosti.

Pozměňovací návrh 5

Čl. 6 odst. 2 písmeno a)

(a) právem země, v níž nebo z níž zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci. Nepovažuje se za změnu místa obvyklého výkonu práce, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi. Výkon práce v jiné zemi se pokládá za dočasný, když se má za to, že po splnění svého úkolu v zahraničí se zaměstnanec opět ujme své práce v původní zemi. Uzavření nové pracovní smlouvy s původním zaměstnavatelem nebo se zaměstnavatelem ze stejné skupiny společností jako původní zaměstnavatel nevylučuje, aby zaměstnanec dočasně vykonával svou práci v jiné zemi;

(a) právem země, v níž zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci. Nepovažuje se za změnu místa obvyklého výkonu práce, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi. Podmínky, za jakých je zaměstnán, a jeho platové podmínky se však řídí zákony země, ve které je dočasně zaměstnán. Výkon práce v jiné zemi se pokládá za dočasný, když se má za to, že po splnění konkrétního úkolu v zahraničí se zaměstnanec opět ujme své práce v původní zemi.

Odůvodnění

Věta „výkon práce v jiné zemi se pokládá za dočasný, když se má za to, že po splnění svého úkolu v zahraničí se zaměstnanec opět ujme své práce v původní zemi“ se v úmluvě neobjevuje. Hrozí, že by pojem „úkol“ mohl být interpretován příliš široce. Úkolem pracovníka by například mohlo být zastupovat svého zaměstnavatele se sídlem v členském státě X při jeho činnostech v členském státě Y. Kdy je takový úkol „splněn“? Potenciálně by se mohlo jednat o velmi dlouhé období. Doplnění slova „konkrétní“ zdůrazňuje, že dočasnou činnost je třeba interpretovat v užším slova smyslu.

Tento text se v úmluvě neobjevuje. V případě konfliktu mezi místním zaměstnavatelem a zaměstnancem musí být jediným relevantním místem výkonu práce ta země, do níž byl pracovník vyslán. Je možné uplatnit jiné právní předpisy, avšak pouze prostřednictvím „únikové doložky“ v části 3. Tento nový dodatek rozšiřuje, a tudíž zamlžuje, význam místa výkonu práce, které je obvyklým spojovacím faktorem. Dále by takový předpis mohl navádět k tomu, aby byly podepisovány pracovní smlouvy, jež by kryly smlouvy skutečné. Tento předpis by tedy měl být vypuštěn.

Výraz „z níž“ je mnohoznačný. Cílem pozměňovacího návrhu je zabránit trvalému odklonu zaměstnanců z členského státu, jehož pracovní právo je na nižší úrovni než ve státě, do něhož zaměstnanci směřují.

Pozměňovací návrh 66

Čl. 6 odst. 2 písm. aa) (nové)

 

aa) pokud zaměstnanec svou práci obvykle nevykonává v žádné konkrétní zemi, právem země, z níž zaměstnanec obvykle vykonává svou práci vyplývající ze smlouvy;

Pozměňovací návrh 7

Čl. 6 odst. 2 pododstavec 2 (nový)

 

pokud z okolností celkově nevyplývá, že pracovní smlouva vykazuje užší vazby na jinou zemi; v tomto případě je použitelný zákon této jiné země.

Pozměňovací návrh 8

Čl. 6 odst. 3

3. Zákon uvedený v odstavci 2 se nepoužije, pokud z okolností celkově vyplývá, že pracovní smlouva vykazuje užší vazby na jinou zemi; v tomto případě je použitelný zákon této jiné země.

vypouští se

 

Odůvodnění

Je nezbytné vyhradit tuto doložku o flexibilitě pro takové výjimečné případy, jakým je zejména případ zaměstnanců pracujících na palubě letadel, lodí a na ropných plošinách. Proto je vhodné začlenit tuto doložku do odstavce, který pojednává konkrétně o této otázce.

Pozměňovací návrh 9

Čl. 8 odst. 1

1. Má se za to, že dodržování imperativních ustanovení je pro stát při ochraně jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání zásadní do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti bez ohledu na to, jaké je podle tohoto nařízení rozhodné právo pro smlouvu.

1. Pro účely tohoto článku se má za to, že dodržování imperativních ustanovení je pro stát při ochraně pracovníků či při ochraně jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání nutné do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti bez ohledu na to, jaké je podle tohoto nařízení rozhodné právo pro smlouvu.

Odůvodnění

Slova „pro účely tohoto článku“ jsou přidána kvůli větší přehlednosti a jednotnosti. Imperativní ustanovení se objevují v různých článcích nařízení, avšak v různých významech. Proto je důležité upřesnit, že definice imperativních ustanovení v článku 8 platí pouze pro účely tohoto konkrétního článku k pracovním smlouvám.

Slovo „zásadní“ bylo nahrazeno slovem „nutný“. Směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb je založena na tom, že se hostitelský členský stát může v případě vyslání pracovníka odchýlit od právních předpisů původního členského státu. Úzká definice toho, co může být považováno za „jádro“ ustanovení pracovního práva hostitelského členského státu a mohlo by být v případě vyslání pracovníka uplatněno, by mohla narušit seznam uvedený v čl. 3 odst. 1 směrnice o vysílání pracovníků nebo zabránit jeho rozšíření na další oblasti pracovněprávní ochrany. Definice imperativních ustanovení znamená také riziko, že členské státy nebudou pracovní podmínky z důvodu „veřejného pořádku“ uplatňovat v jiných záležitostech, než které jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1.

Imperativní ustanovení nelze určit/vykládat restriktivním způsobem; měla by být alespoň dotčena ustanovení, která jsou zásadní pro ochranu vyslaných pracovníků.

(1)

KOM(2002)0654 Zelená kniha o přeměně Římské úmluvy z roku 1980 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy na nástroj Společenství a o její modernizaci.

(2)

Všechny příspěvky jsou zveřejněny na internetových stránkách GŘ pro spravedlnost a vnitřní věci; http://europa.eu.int/comm/justice_home/news/consulting_public/rome_i/news_summary_rome1_en.htm


POSTUP

Název

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)

Referenční údaje

(KOM(2005)0650 – C6-0441/2005 – 2005/0261(COD))

Příslušný výbor

JURI

Výbor, který zaujal stanovisko

Datum oznámení na zasedání

EMPL
16.2.2006

Užší spolupráce – datum oznámení na zasedání

 

Navrhovatel
Datum jmenování

Jan Andersson
19
.4.2006

Předchozí navrhovatel

 

Projednání ve výboru

22.6.2006

12.9.2006

 

 

 

Datum přijetí

13.9.2006

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

26

12

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Jan Andersson, Jean-Luc Bennahmias, Iles Braghetto, Philip Bushill-Matthews, Milan Cabrnoch, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Bairbre de Brún, Derek Roland Clark, Harald Ettl, Richard Falbr, Carlo Fatuzzo, Ilda Figueiredo, Joel Hasse Ferreira, Roger Helmer, Karin Jöns, Jan Jerzy Kułakowski, Sepp Kusstatscher, Jean Lambert, Raymond Langendries, Bernard Lehideux, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Mario Mantovani, Jan Tadeusz Masiel, Maria Matsouka, Ria Oomen-Ruijten, Pier Antonio Panzeri, Jacek Protasiewicz, José Albino Silva Peneda, Jean Spautz, Anne Van Lancker, Gabriele Zimmer

Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování

Françoise Castex, Richard Howitt, Jamila Madeira, Dimitrios Papadimoulis, Leopold Józef Rutowicz, Gabriele Stauner, Patrizia Toia

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

 

Poznámky (údaje, které jsou k dispozici jen v jednom jazyce)

...

POSTUP

Název

Právo rozhodné pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)

Referenční údaje

KOM(2005)0650 – C6-0441/2005 – 2005/0261(COD)

Datum predložení EP

15.12.2005

Příslušný výbor

       Datum oznámení na zasedání

JURI

16.2.2006

Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko

       Datum oznámení na zasedání

EMPL

27.4.2006

LIBE

16.2.2006

 

 

Nezaujaté stanovisko

       Datum rozhodnutí

LIBE

22.2.2006

 

 

 

Zpravodaj(ové)

       Datum jmenování

Cristian Dumitrescu

23.2.2006

 

 

Předchozí zpravodaj(ové)

Maria Berger

 

 

Projednání ve výboru

21.6.2006

11.9.2006

20.11.2006

20.12.2006

 

26.2.2007

19.3.2007

2.5.2007

11.6.2007

 

10.9.2007

 

 

 

Datum přijetí

20.11.2007

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

25

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Carlo Casini, Marek Aleksander Czarnecki, Bert Doorn, Cristian Dumitrescu, Monica Frassoni, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Neena Gill, Othmar Karas, Piia-Noora Kauppi, Klaus-Heiner Lehne, Katalin Lévai, Antonio López-Istúriz White, Hans-Peter Mayer, Manuel Medina Ortega, Aloyzas Sakalas, Diana Wallis, Tadeusz Zwiefka

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Mogens N.J. Camre, Charlotte Cederschiöld, Luis de Grandes Pascual, Vicente Miguel Garcés Ramón, Kurt Lechner, Eva Lichtenberger, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Gabriele Stauner

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Toine Manders, Tomáš Zatloukal

Právní upozornění - Ochrana soukromí