ZPRÁVA o návrhu rozhodnutí Rady o změně protokolu o statutu Soudního dvora s ohledem na řešení předběžných otázek ohledně prostoru svobody, bezpečnosti a práva

21. 11. 2007 - (11824/2007 – C6‑0292/2007 – 2007/0812(CNS)) - *

Výbor pro právní záležitosti
Zpravodajka: Diana Wallis

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu rozhodnutí Rady o změně protokolu o statutu Soudního dvora s ohledem na řešení předběžných otázek ohledně prostoru svobody, bezpečnosti a práva

(11824/2007 – C6‑0292/2007 – 2007/0812(CNS))

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (11824/2007),

–   s ohledem na čl. 245 odst. 2 Smlouvy o ES a článek 160 Smlouvy o Euratomu, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C6‑0292/2007),

–   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6‑0451/2007),

1.  schvaluje návrh rozhodnutí Rady;

2.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit znění předložené ke konzultaci;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a Soudnímu dvoru.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Na základě poslední výroční zprávy Soudního dvora se zdá, že pracovní zatížení Soudu nepřetržitě roste, přičemž hlavní náplní práce Soudu i nadále zůstávají rozhodnutí o předběžné otázce[1]. Vzhledem k tomu, že je Soud povinen rozhodnout o každé platné žádosti, kterou obdržel, je navíc nemožné předpovědět dopad, jaký bude mít na pracovní zatížení Soudu zvýšení činnosti podle hlavy VI Smlouvy o EU a hlavy IV Smlouvy o ES. Stávající údaje nicméně vykazují zřetelný nárůst případů týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva a spravedlnosti a vnitřních věcí[2]. Navíc, ačkoli počet žádostí podaných členskými státy, které ke Společenství přistoupily v roce 2004 a 2007, není zatím významný[3], nelze vyloučit jejich neočekávaný nárůst, neboť soudy v těchto členských státech se stále lépe seznamují s právem Společenství. V této souvislosti usiluje Soud o zkrácení doby potřebné pro žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jež navzdory tomu, že bývá často vnímána jako příliš dlouhá, v současnosti činí 19,8 měsíce, což je doba nejkratší přinejmenším za posledních deset let. Ke zkrácení této doby možná také přispělo zvýšení počtu soudních zaměstnanců po pátém a šestém rozšíření Unie.

Smlouva z Nice zavedla několik nových mechanismů, zejména „zkrácená“ a „urychlená“ řízení[4]. Tato řízení však Soud zatím nijak významněji nevyužívá[5]. Nějakou dobu si už ovšem Soud uvědomoval důsledky jeho jurisdikce v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Dne 25. září 2006 zahájil prostřednictvím dopisu svého předsedy dialog s Radou, jenž vyústil v navržení změn statutu a jednacího řádu Soudu, jejichž cílem je vytvoření nového „naléhavého řízení“ pro rozhodnutí o předběžné otázce. Toto řízení má za cíl vyvážit ohrožení práv jednotlivce z důvodu případné délky řízení Soudu (zejména v oblastech, jako je azyl, imigrace, manželské záležitosti a rodičovská odpovědnost) a právo všech zúčastněných stran na to, aby byly vyslyšeny a aby se podílely na řízení. Navrhované naléhavé řízení Soudu rovněž umožní splňovat krátké časové lhůty, které mu ukládají některé předpisy legislativy Společenství a vnitrostátní legislativy. Zpravodajka by v souvislosti s tímto novým řízením ráda uvedla čtyři poznámky.

Předně vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že navrhované naléhavé řízení nebude zahrnovat žádná písemná a oznámená podání generálního advokáta, ačkoli bude i nadále komoře při jejím jednání poskytovat ústní poradenství. Zpravodajka se domnívá, že zveřejňování „stanoviska“ generálního advokáta či synopse argumentů ústně předložených za zavřenými dveřmi by nemělo za následek neúměrný nárůst další práce ani by nemělo vliv na délku řízení u Soudu. Naopak, mohlo by představovat významný přínos pro žádající soud i další vnitrostátní soudy tím, že by jim objasnilo právo Společenství, čímž by v důsledku mohlo snížit potřebu předkládání dalších žádostí.

Za druhé, je důležité, aby měl Soud dostatečnou volnost samostatně rozhodovat o tom, které případy se budou projednávat formou naléhavého řízení. Kdyby se tímto řízením mělo projednávat neúměrné množství případů, u jiných kategorií případů by zajisté mohlo dojít k nepatřičným zdržením, zejména pak u řízení o porušení právních předpisů, jejichž rychlé řešení považuje Parlament za zvláště důležité. Soud nemůže fakticky nijak ovlivňovat tok práce, která k němu přichází, a proto potřebuje mít určitou míru flexibility a autonomie, aby si mohl s výkyvy svého pracovního zatížení poradit.

Za třetí, zpravodajka je poněkud překvapena tím, že autonomie Soudu je ve věci řešení otázek týkajících se jeho vlastního chodu omezená natolik, že dosažení řešení ohledně právě diskutovaného řízení zabralo neúměrně mnoho času[6]. Zpravodajka chápe, že si členské státy přejí zachovat své právo efektivně se podílet na případech u Soudu, zároveň je však nutné nalézt způsob, jak umožnit Soudu, aby v budoucnu mohl rychle a nezávisle reagovat na změny.

A konečně, zpravodajka se domnívá, že nadešel vhodný čas k tomu, aby se začalo uvažovat o organizační struktuře a složení Soudu (v nejširším smyslu slova, včetně Soudu prvního stupně a Soudu pro veřejnou službu) v dlouhodobém horizontu. Organizační struktura a složení Soudu neprošly většími změnami od založení Společenství. Pokud by se navíc „naléhavé řízení“ ukázalo být úspěšnější než jeho „zkrácené“ a „urychlené“ protějšky, mohla by se tím ještě zvýšit potřeba reformy, neboť vnitrostátní soudy se s naléhavými otázkami obracejí na Soudní dvůr stále častěji.

• [1]  V roce 2006 zůstávalo Soudnímu dvoru 731 nevyřešených případů. 266 z 546 případů uzavřených v roce 2006 tvořila rozhodnutí o předběžné otázce a 251 z 537 nových případů tvořily žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.
• [2]  V roce 2006 bylo vyneseno 9 rozsudků týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva, přičemž stále zbývá vynést 8 rozsudků a 5 příkazů. V oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí vynesl Soud 1 rozsudek a 1 příkaz a stále zbývá vynést 1 rozsudek a 1 příkaz.
• [3]  Nové žádosti v roce 2006: CZ (3), LT (1), HU (4), PL (2), SK (1); sedm zbývajících „nových“ členských států (0).
• [4]  Články 62a, 104a a 118 jednacího řádu Soudního dvora.
• [5]  Pokud jde o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, od roku 2000 bylo zatím předloženo 31 žádostí o urychlené či zkrácené řízení, přičemž pouze v jednom případě bylo žádosti vyhověno.
• [6]  Ke změně statutu Soudu (článek 245 Smlouvy o ES) je nutná jednomyslnost a ke schválení změny jednacího řádu Soudu se vyžaduje kvalifikovaná většina (článek 223 šestá odrážka Smlouvy o ES).

POSTUP

Název	Řešení předběžných otázek ohledně prostoru svobody, bezpečnosti a práva
Referenční údaje	11824/2007 - C6-0292/2007 - 2007/0812(CNS)
Datum konzultace s EP	18.9.2007
Příslušný výbor        Datum oznámení na zasedání	JURI 24.9.2007
Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko        Datum oznámení na zasedání	LIBE 24.9.2007
Nezaujaté stanovisko        Datum rozhodnutí	LIBE 24.10.2007
Zpravodaj(ové)        Datum jmenování	Diana Wallis 3.10.2007
Projednání ve výboru	19.11.2007
Datum přijetí	20.11.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	25 0 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Carlo Casini, Marek Aleksander Czarnecki, Bert Doorn, Cristian Dumitrescu, Monica Frassoni, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Neena Gill, Othmar Karas, Piia-Noora Kauppi, Klaus-Heiner Lehne, Katalin Lévai, Antonio López-Istúriz White, Hans-Peter Mayer, Manuel Medina Ortega, Aloyzas Sakalas, Diana Wallis, Tadeusz Zwiefka
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Mogens N.J. Camre, Charlotte Cederschiöld, Luis de Grandes Pascual, Vicente Miguel Garcés Ramón, Kurt Lechner, Eva Lichtenberger, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Gabriele Stauner
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Toine Manders, Tomáš Zatloukal