ZPRÁVA o žádosti o ochranu imunity a výsad, kterých požívá Claudio Fava

24. 1. 2008 - (2007/2155(IMM))

Výbor pro právní záležitosti
Zpravodaj: Klaus-Heiner Lehne

NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o žádosti o ochranu imunity a výsad, kterých požívá Claudio Fava

(2007/2155(IMM))

Evropský parlament,

–   s ohledem na žádost Claudia Favy o ochranu jeho imunity v souvislosti s občanskoprávním řízením, které je proti němu vedeno před občanským soudem v Marsale, kterou tento poslanec předložil dne 29. května 2007 a která byla oznámena na plenárním zasedání dne 6. června 2007,

–   poté, co Claudio Fava dostal možnost vyjádřit se v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

–   s ohledem na články 9 a 10 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965 a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

–   s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12. května 1964 a 10. července 1986[1],

–   s ohledem na čl. 6 odst. 3 a článek 7 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6‑0007/2008),

1.  rozhodl, že ochrání imunitu a výsady, kterých požívá Claudio Fava;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru neprodleně předal příslušným úřadům Italské republiky.

• [1]  Věc 101/63, Wagner v. Fohrmann a Krier, Recueil 1964, s. 195 a věc 149/85, Wybot v. Faure a další, Recueil 1986, s. 2391.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

I.         SKUTEČNOSTI

Předseda Evropského parlamentu na zasedání dne 6. června 2007 oznámil, že od Claudia Favy obdržel písemnou žádost o ochranu poslanecké imunity s datem 29. května 2007, která byla podle čl. 6 odst. 3 jednacího řádu předána Výboru pro právní záležitosti.

Žádost se týká občanskoprávního řízení, které vede pan David Salvatore Costa proti panu Favovi a dalším odpůrcům a které v současné době probíhá před občanským soudem v Marsale.

V soudním předvolání ze dne 22. února 2007 vyzývá pan Costa pana Claudia Favu a další odpůrce, aby se dostavili k soudu a vyjádřili se k žalobě. Tato žaloba usiluje o to, aby jim soud uložil povinnost zaplatit – společně a nerozdílně či každý podle svého dílu odpovědnosti – částku, kterou soud určí jako spravedlivou náhradu škody způsobené výroky, jež odpůrci pronesli dne 16. listopadu 2006 během televizního pořadu „Annozero“ vysílaného státní televizní stanicí RAI 2 a dotčeného večera věnovaného Sicílii. Hosty tohoto pořadu byli také prezident regionu Salvatore Cuffaro a pan Fava.

Podle soudního předvolání pana Costy měl pan Fava na konci pořadu a poté, co pana Cuffara rozhořčeně zasypal nadávkami, teatrálně a bouřlivě vznést urážlivá a nactiutrhačná obvinění proti panu Costovi, který se navíc debaty ani neúčastnil.

Pan Fava mimo jiné prohlásil: „Nedávno se hovořilo o zatčení některých členů regionální rady. Hovoříme o jednom členovi této rady, který byl zatčen, protože během své volební kampaně vozil ve svém služebním voze člena mafie na útěku před spravedlností, kterého také bral s sebou na volební mítinky, kde voliče žádal o jejich hlasy. Domníváte se, že šlo o nedorozumění? Že netušil, kdo vedle něj sedí? Taková je vládní politika na Sicílii. A byl to (ukazuje prstem přímo na pana Cuffara) jeden z členů Vaší regionální rady! A pokud jde o mne, já bych to vše rád slyšel od prezidenta regionu, protože byste to měl být právě Vy (tj. pan Cuffaro), kdo by měl říci, že je nepředstavitelné, aby člen regionální rady vozil s sebou při své volební kampani člověka na útěku…“

Pan Cuffaro na tyto výroky odpověděl, že neví, o kom pan Fava mluví, ale že se, pokud je mu známo, dotčené volební kampaně žádní členové regionální rady neúčastnili. Pan Fava okamžitě odpověděl: „Člen rady Costa. David Costa.“

II.       PRÁVO A OBECNÉ ÚVAHY O IMUNITĚ POSLANCŮ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

1. Články 9 a 10 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965 obsahují následující ustanovení:

Článek 9:

Členové Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce.

Článek 10:

V průběhu zasedání Evropského parlamentu jeho členové:

           a.        na území vlastního státu požívají imunit přiznávaných členům parlamentu vlastního státu,

           b.        na území všech ostatních členských států nemohou být zadrženi ani soudně stíháni.

Jsou chráněni imunitou rovněž během cesty na místo zasedání Evropského parlamentu a při návratu z něj.

Imunity se nelze dovolávat v případě přistižení při činu; Evropský parlament je oprávněn svého člena imunity zbavit.

2. Postup v Evropském parlamentu upravují články 6 a 7 jednacího řádu. V příslušných ustanoveních se stanoví:

Článek 6 – Zbavení poslanecké imunity:

1. Při výkonu svých pravomocí s ohledem na výsady a imunity usiluje Parlament především o zachování své integrity jako demokratického zákonodárného shromáždění a o zajištění nezávislosti poslanců při plnění jejich povinností.

(...)

3. Každá žádost o ochranu imunity a výsad, se kterou se poslanec nebo bývalý poslanec obrací na předsedu, je oznámena v plénu a je postoupena příslušnému výboru.

(...)

Článek 7 – Imunitní řízení:

1. Příslušný výbor projedná žádosti o zbavení imunity nebo žádosti o ochranu imunity a výsad neprodleně a v pořadí, v jakém mu byly předloženy.

2. Výbor předloží návrh rozhodnutí, kterým pouze doporučí přijetí či zamítnutí žádosti o zbavení imunity nebo žádosti o ochranu imunity a výsad.

3. Výbor může požádat příslušný orgán o informace nebo odůvodnění, které považuje za nezbytné k tomu, aby si utvořil stanovisko ve věci zamítnutí či ochrany imunity. Dotyčný poslanec musí dostat příležitost se vyjádřit; může předložit jakékoli dokumenty nebo jiné písemné doklady, které považuje za účelné. Může být zastoupen jiným poslancem.

4. Pokud žádost o zbavení imunity obsahuje více důvodů, může být o každém z nich rozhodnuto zvlášť. Zpráva výboru může ve výjimečných případech navrhnout, aby se zbavení imunity vztahovalo pouze na trestní stíhání a aby poslanec, dokud není rozsudek pravomocný, nemohl být zadržen, vzat do vazby, nebo aby proti němu nemohla být přijata jiná opatření, která by mu bránila ve výkonu mandátu.

(...)

6. V případě ochrany imunity nebo výsad výbor určí, zda dané okolnosti představují správní nebo jiné omezení volného pohybu poslanců cestujících z místa a do místa zasedání Parlamentu, nebo omezení svobody projevu či hlasování při výkonu mandátu, nebo zda jde o aspekt vymezený článkem 10 Protokolu o výsadách a imunitách, které nejsou upraveny vnitrostátním právem, a navrhne, aby příslušný orgán učinil nezbytné závěry.

7. Výbor může předložit odůvodněné stanovisko k pravomoci orgánu a k přípustnosti žádosti, ale za žádných okolností se nesmí vyslovit o vině nebo o nevině poslance, ani o tom, zda názory nebo činy, které mu jsou přisuzovány, odůvodňují trestní stíhání, a to ani v případě, že se při posuzování žádosti podrobně seznámil se skutkovým stavem daného případu.

(...)

III.      ODŮVODNĚNÍ NAVRŽENÉHO ROZHODNUTÍ

Souvislosti

Termín „stíhání“, který je obsažen ve článcích 9 a 10 Protokolu o výsadách a imunitách, byl tradičně interpretován v tom smyslu, že se vztahuje pouze na trestněprávní řízení.

Jelikož žádný ze šesti členských států, které založily Evropská společenství a které rozhodovaly o znění těchto článků, neposkytuje svým národním poslancům imunitu s ohledem na občanskoprávní řízení, lze opravdu jen těžko věřit, že záměrem zástupců těchto šesti členských států bylo poskytnout poslancům Evropského parlamentu výsady, které by byly rozsáhlejší než výsady, jichž požívají jejich vlastní národní poslanci.

Do září 2003 měl restriktivní výklad, který omezuje oblast působnosti dotčených ustanovení výhradně na trestněprávní řízení, své zastánce i v Parlamentu.

V březnu 1987 Parlament dokonce předložil pozměňovací návrh k návrhu textu Komise, kterým se revidoval Protokol o výsadách a imunitách, s cílem vyjasnit dotčené ustanovení tak, aby byla imunita poslanců EP výslovně omezena na trestněprávní řízení a na opatření, jejichž součástí je zbavení osobní svobody či její omezení[1].

Odstavce 4 a 7 platného znění stávajícího článku 7 jednacího řádu Parlamentu navíc zdánlivě dále posilují tento výklad, neboť výslovně odkazují na „trestní stíhání“ příslušného poslance.

Dne 23. září 2003 nicméně Parlament poprvé rozhodl, že ochrání imunitu svého poslance v občanskoprávním řízení[2]. Následně bylo přijato mnoho dalších podobných rozhodnutí i v jiných případech, které zahrnovaly občanskoprávního řízení[3].

V souladu s tímto vývojem musí být v současnosti odkaz na „stíhání" v Protokolu vykládán tak, že se vztahuje na jakoukoli snahu o uznání nároku na represivní náhradu škody prostřednictvím občanskoprávního řízení.

Uplatnění výše uvedeného na dotčený případ

Článek 9 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství stanoví, že poslanci Evropského parlamentu požívají bezvýhradné imunity před stíháním, pokud jde o jejich „názory vyjádřené... během výkonu své funkce“.

Pan Fava ve skutečnosti ve svých prohlášeních, která byla uvedena v předvolání žalující strany, pouze komentoval situaci ve veřejném sektoru.

Popisem a kritikou situace, které byla podle jeho názoru anomálií volební kampaně na Sicílii, pan Fava vykonával svou funkci poslance Evropského parlamentu a vysvětloval voličům svůj názor na otázku veřejného zájmu.

Stručně řečeno, pan Fava pouze vykonával svou povinnost jako poslanec Parlamentu. V demokratické společnosti je nepřijatelné a ve zřejmém rozporu s článkem 9 Protokolu, jehož účelem je v zájmu Parlamentu jako instituce chránit svobodu projevu poslanců při výkonu jejich funkce, aby docházelo prostřednictvím soudních řízení k pokusům umlčet poslance, kteří se vyjadřují k otázkám oprávněného veřejného zájmu a znepokojení.

IV.      ZÁVĚRY

Výbor pro právní záležitosti po přezkoumání důvodů hovořících pro i proti ochraně imunity a na základě výše uvedených úvah doporučuje, aby byla imunita pana Claudia Favy ochráněna.

• [1]  Viz Donnezova zpráva, A2-0121/86.
• [2]  Viz A5-0309/03, Sakellariou.
• [3]  Viz A5-0421/03, Gargani; A5-0184/04, Schulz; A5-0185/04, Lehne; A5-0281/04, Bossi; A6-0449/07, Brunetta.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum schválení	22.1.2008
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	13 0 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Titus Corlăţean, Bert Doorn, Giuseppe Gargani, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Klaus-Heiner Lehne, Manuel Medina Ortega, Aloyzas Sakalas, Francesco Enrico Speroni, Diana Wallis, Jaroslav Zvěřina, Tadeusz Zwiefka
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Jean-Paul Gauzès, Kurt Lechner
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování