ZPRÁVA o demografické budoucnosti Evropy

30. 1. 2008 - (2007/2156(INI))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
Zpravodajka: Françoise Castex
Navrhovatelka stanoviska (*):
Karin Resetarits, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví
(*) Přidružené výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o demografické budoucnosti Evropy

(2007/2156(INI))

Evropský parlament,

–    s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 1997 o zprávě Komise Radě a Evropskému parlamentu o demografické situaci v Evropské unii (1995)[1],

–    s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 1998 o demografické zprávě Komise za rok 1997[2],

–    s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2000 o sdělení Komise „Evropa pro všechny věkové skupiny – více prosperity a mezigenerační solidarity“[3],

–    s ohledem na sdělení Komise „Odpověď Evropy na stárnutí světa – podpora hospodářského a sociálního pokroku ve stárnoucím světě – příspěvek Evropské komise k 2. světovému kongresu o stárnutí“ (KOM(2002)0143),

–    s ohledem na Evropský pakt mládeže, který přijala Evropská rada na svém zasedání v Bruselu ve dnech 22. a 23. března 2005,

–    s ohledem na zelenou knihu Komise „Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny“ (KOM(2005)0094),

–    s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o demografických výzvách a mezigenerační solidaritě[4],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 6. září 2006 o evropském sociálním modelu pro budoucnost[5],

–    s ohledem na sdělení Komise „Demografická budoucnost Evropy – Učiňme z problému výhodu“ (KOM(2006)0571),

–    s ohledem na sdělení Komise „Podporovat solidaritu mezi generacemi“ (KOM(2007)0244),

–    s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. března 2007 „Rodina a demografický vývoj“[6] a na jeho stěžejní návrh evropského paktu pro rodinu, který mají spolu uzavřít členské státy členské státy,

–    s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise „Demografická budoucnost Evropy: fakta a čísla“ (SEK(2007)0638),

–    s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–    s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a na stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0024/2008),

A.  vzhledem k tomu, že demografická situace je výsledkem společného působení různých faktorů – porodnosti, střední délky života a migračních toků a že ze současných hodnot vyplývá, že do roku 2050 dojde v členských státech EU k rozsáhlým demografickým změnám, které se projeví zejména stárnutím evropského obyvatelstva, jehož průměrný věk se od roku 2004 do roku 2050 pravděpodobně zvýší z 39 na 49 let,

B.   vzhledem k tomu, že by tento demografický vývoj mohl podle odhadů Komise přinést hluboké změny ve struktuře obyvatelstva a věkové pyramidě; vzhledem také k tomu, že počet dětí ve věku 0–14 let se do roku 2050 sníží ze 100 milionů (údaj z r. 1975) na 66 milionů, počet obyvatel v produktivním věku dosáhne vrcholu v roce 2010 (331 milionů) a poté se bude postupně snižovat (na přibližně 268 milionů v roce 2050), zatímco střední délka života se v období 2004–2050 zvýší o 6 let u mužů a o 5 let u žen a počet osob starších 80 let se zvýší ze 4,1 % v roce 2005 na 11,4 % v roce 2050,

C.  vzhledem k tomu, že průměrná evropská hodnota indexu závislosti (počet osob starších 65 let dělený počtem osob ve věku 14–65 let) se zvýší z 25 % v roce 2004 na 53 % v roce 2050,

D.  nicméně vzhledem k tomu, že mnohem důležitější než tento index závislosti je pro odhad nákladů společnosti na neaktivní populaci index ekonomické závislosti (počet ekonomicky neaktivního obyvatelstva, jako jsou důchodci, děti a vzdělávající se mladí lidé, vydělený počtem ekonomicky aktivního obyvatelstva v produktivním věku);

E.   vzhledem k tomu, že demografické změny mají vážný dopad na veřejné výdaje, které se mezi lety 2004 a 2050 pravděpodobně zvýší o 10 %;

F.   vzhledem k tomu, že demografické změny patrně nebudou mít až do roku 2050 vliv na celkový počet obyvatel Evropy, ale způsobí značné územní nerovnosti, přičemž některé regiony EU již nyní zaznamenávají odchod mladých lidí, a to převážně mladých žen; vzhledem dále k tomu, že podíl evropského obyvatelstva vzhledem na světové populaci se sníží z 15 % před sto lety na 5 % v roce 2050, přičemž různé regiony v Unii jsou těmito změnami dotčeny velmi rozdílně, neboť v regionech s úbytkem obyvatelstva žije již nyní nepoměrně mnoho starších lidí, zatímco v regionech, které jsou cílem migrace, dosud není proces stárnutí společnosti patrný, protože přistěhovalci jsou většinou mladí lidé;

G.  vzhledem k tomu, že jednou z příčin demografického poklesu je neplodnost, která by měla být považována za problém veřejného zdraví a společnosti týkající se mužů i žen; připomíná Komisi výzvu Parlamentu k řešení neplodnosti a demografické situace z roku 2005, a vyzývá ji, aby v této oblasti vydala doporučení,

H.  vzhledem k tomu, že přistěhovalectví je pozitivním faktorem, pokud jde o strukturu evropského obyvatelstva; čistý přírůstek dvou milionů přistěhovalců v letech 2004–2005, který přispěl ke zpomalení úbytku populace v produktivním věku, je nutno přinejmenším zachovat, pokud chce Unie zamezit prudkému poklesu počtu obyvatel v produktivním věku již od roku 2017;

I.    vzhledem k tomu, že přistěhovalectví řeší demografické změny v Evropě pouze zčásti a krátkodobě; je totiž třeba, aby členské státy přijaly opatření k zajištění dodržování zásady rovnosti mužů a žen ve veřejném i soukromém sektoru, chránily mateřství, poskytovaly sociální a ekonomickou podporu rodinám a usilovaly o lepší sladění rodinného a pracovního života mužů a žen;

J.    vzhledem k tomu, že zdravotní postižení je silně spjato s věkem a že u starších lidí je pravděpodobnost vzniku zdravotních potíží nebo postižení vyšší,

Obecné poznámky

1.   se znepokojením bere na vědomí demografické prognózy do roku 2050; zdůrazňuje však, že ačkoli tyto prognózy na příštích 50 let nejsou nezvratné, jsou nicméně vážnými varovnými signály, na něž je třeba odpovědět již dnes v zájmu zítřka, aby byla zachována konkurenceschopnost, životaschopnost hospodářství, sociální soudržnost, solidarita mezi generacemi a evropský sociální model; domnívá se, že perspektiva snížení počtu obyvatel do roku 2050 může znamenat snížení tlaku na životní prostředí a příležitost pro udržitelný rozvoj, což zase vyžaduje iniciativní politiky pro patřičné přizpůsobení územního plánování, bydlení, dopravy a všech ostatních druhů infrastruktury;

2.   předesílá, že dvě hlavní příčiny demografických změn, tedy pokles porodnosti a stárnutí obyvatelstva, jsou plodem pokroku; vzhledem k tomu, že bezprostřední příčinou prodlužování střední délky života je pokrok v oblasti vědy, hygieny a životní úrovně a že skutečnost, že ženy dnes kontrolují svou plodnost, je výsledkem jejich emancipace a jde ruku v ruce se zvyšováním úrovně vzdělání dívek a účastí žen na pracovním životě a ve veřejných funkcích; domnívá se, že tyto faktory je třeba považovat za nezvratné výdobytky lidstva;

3.   uznává, že pokud se má porodnost zvýšit, musí společnost postavit do středu svého zájmu děti; trvá na tom, že je nutné vytvořit prostředí příznivé pro rodinu a pro děti, které rovněž umožní realizaci skutečných rodinných přání;

4.   zdůrazňuje, že porodnost v Unii je neobyčejně nízká (1,5) a neodráží touhu žen po dětech ani přání evropských občanů založit rodinu a souvisí pravděpodobně i s obtížemi při sladění rodinného a pracovního života (neexistence zařízení pro péči o děti předškolního věku, nedostatečná sociálně-ekonomická podpora rodin a zaměstnanosti žen), s tíživým společenským klimatem (nestabilní práce, drahé bydlení) a s obavami z budoucnosti (pozdní přístup mladých lidí k zaměstnání a jeho nejistota);

5.   připomíná, že konzumace alkoholu a drog mezi mladými lidmi je pro populační rozvoj velkým rizikem a má závažné demografické dopady – způsobuje snížení pracovní schopnosti, schopnosti začít rodinný život atd.; doporučuje proto vytvářet rámcové programy zaměřené na prevenci konzumace alkoholu a drog mezi mladistvými a na překonávání drogové a alkoholové závislosti mladých;

6.   domnívá se, že prodlužování střední délky života je pozitivním jevem a mělo by tak být vnímáno; žádá Unii, aby zajistila, že se členské státy zabezpečí proti riziku, že důchodci budou žít v chudobě a nebudou mít prostředky na bydlení a lékařskou péči a bude jim upřeno dožít život důstojným způsobem;

7.   podporuje komplexní antidiskriminační opatření, neboť otázku demografické budoucnosti Evropy nelze oddělit od problému zranitelných skupin žijících na okraji společnosti a trpících těžkou chudobou, jejichž znevýhodnění je často považováno za jejich vlastní chybu, což má vliv nejen na děti, ale také na další generace;

8.   upozorňuje na špatné zacházení a nedostatečnou péči, jimiž trpí senioři ve svých rodinách nebo v ústavech; naléhavě žádá členské státy a Evropskou komisi, aby vyvíjely větší úsilí, pokud jde o zjišťování rozsahu, v němž dochází k týrání starých lidí v Evropské unii; připomíná, že podle odhadů se až 10 % starých lidí na sklonku života setká s nějakou formou fyzického nebo psychického týrání či finančního zneužívání; vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily systémy včasné výměny informací a zavedly postihy za takové špatné zacházení; vítá záměr Komise vydat v roce 2008 sdělení o týrání starých lidí; požaduje, aby byla u příležitosti vydání tohoto sdělení vypracována celková strategie, která zahájí rozsáhlou informační kampaň a stane se základem činnosti v této oblasti (vzdělávání pečovatelů, stanovení norem kvality, postihy v případech špatného zacházení);

9.   lituje, že dosud nebyla přijata dostatečná opatření, která by Unii připravila na tuto výzvu, již bylo ostatně možné předvídat již po řadu let; lituje zvláště toho, že velká většina členských států EU neplní cíle Lisabonské strategie ani závazky v oblasti péče o děti, zaměstnanosti osob starších 55 let, lepšího sladění pracovního a rodinného života a účasti žen na ekonomicky aktivním životě, které přijala Evropská rada v Barceloně ve dnech 15. a 16. března 2002, a že Unie jako celek je od dosažení těchto cílů stále daleko;

10. žádá členské státy, aby přijaly opatření k zajištění nezbytného počtu kvalitních a cenově dostupných zařízení péče o děti a závislé osoby vůbec, a to v souladu s cíli stanovenými na zasedání Evropské rady v Barceloně v roce 2002, které vyzývají členské státy k tomu, aby do roku 2010 zajistily péči pro nejméně 90 % dětí od 3 let do začátku povinné školní docházky a nejméně 33 % dětí mladších 3 let; zdůrazňuje, že tato opatření musí umožnit ženám přizpůsobit svou účast na trhu práce svému životnímu rytmu;

11. domnívá se, že pokud jde o zařízení péče o děti, neměla by se EU omezovat pouze na splnění barcelonských cílů; domnívá se, že by se na tato zařízení mělo pohlížet jako na všeobecné služby, dostupné pro všechny, kdo je potřebují;

12. zdůrazňuje skutečnost, že mnoho malých podniků je velmi špatně připraveno na problémy stárnutí pracovní síly a může v tomto ohledu potřebovat pomoc členských států;

13. vítá iniciativu Komise zabývat se tímto významným problémem; vybízí Komisi, aby podporovala identifikaci a výměnu osvědčených postupů na regionální a místní úrovni a aby této příležitosti k inovacím v Unii využila; zastává integrovaný přístup k demografickým problémů a souhlasí s pěti hlavními prvky paktu solidarity mezi generacemi, národy a zeměmi; připomíná, že mají-li být demografické výzvy úspěšně řešeny, musí členské státy účinně provádět Lisabonskou strategii a úzce koordinovat makroekonomickou a sociální politiku, aby hospodářský růst, konkurenceschopnost a produktivita hospodářského systému Evropské unie reagovaly na výzvy stárnutí populace a aby členské státy mohly plánovat inovativní politiky v oblasti veřejných financí, zdravotnických služeb, služeb obecného zájmu a imigrace a integrace, a dokázaly tak plnit povinnosti, které jim přísluší;

Demografická obnova

14. uznává, že rozhodnutí ženy mít děti je jednou z nejintimnějších voleb a musí být respektováno; s ohledem na rozdíly mezi členskými státy v míře porodnosti, která se pohybuje v rozmezí 1,25 až 2,0, se však domnívá, že křivku porodnosti by bylo možné změnit pomocí koordinovaných veřejných politik vytvářejících materiální a psychologické prostředí, které bude příznivé pro rodinu a děti; dále se domnívá, že v souladu se zásadami Evropského hospodářského a sociálního výboru, uvedenými v jeho návrhu evropského paktu pro rodinu, je třeba tato opatření uplatňovat dlouhodobě, vytvářet stabilní prostředí a zajišťovat ochranu nezbytnou pro rozhodnutí mít děti;

15. vyzývá tedy členské státy, aby se inspirovaly osvědčenými postupy, pokud jde o trvání mateřské dovolené, která se v jednotlivých členských státech pohybuje od 14 do 28 týdnů, a pokud jde o rodičovskou dovolenou, předporodní péči a poradenství, zaručený plat v průběhu těhotenství a opětovné zařazení na stejné pracovní místo; současně si přeje, aby členské státy přijaly potřebná opatření a stanovily trestní postihy za domácí násilí a špatné zacházení;

16. připomíná, že ženy bývají obětí diskriminace, pokud jde o pracovní podmínky a o nedůvěru zaměstnavatelů vůči jejich přání mít děti; připomíná, že podíl žen v zaměstnání je navzdory jejich kvalifikacím nízký a že to, že jejich příjem je nižší než průměrný, jim brání získat nezbytnou ekonomickou nezávislost; vyzývá členské státy, aby řádně uplatňovaly směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání[7] a aby provedly směrnici Rady 92/85/ES ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň[8]; vyzývá členské státy, aby v rámci provádění druhé z těchto směrnic zakročily proti zaměstnavatelům, kteří přímo nebo nepřímo diskriminují zaměstnankyně, které si přejí mít děti;

17. žádá členské státy, aby zaváděly daňová opatření podporující nárůst porodnosti, a zdůrazňuje, že ženám po narození dítěte, zejména mladým svobodným matkám, je nezbytné poskytovat zvláštní ochranu a podporu, neboť se zvyšuje počet rodičů samoživitelů (z 85 % ženy), kteří jsou více než jiné rodiny vážně ohroženi chudobou;

18. domnívá se, že členské státy budou muset přijmout vhodná legislativní opatření, aby perspektiva mateřství pro pracující ženy neznamenala perspektivu nezaměstnanosti, chudoby a marginalizace; podporuje zavedení motivace pro pracující ženy – budoucí matky, stejně jako přijetí opatření proti zaměstnavatelům, kteří nezaměstnávají ženy, jež si přejí mateřství, nebo kteří pracující ženy přímo či nepřímo zastrašují, aby žádná z nich neměla děti;

19. upozorňuje na nezbytnost veřejných výdajů na péči o děti předškolního věku a na pomoc početným rodinám, zejména na služby hlídání dětí a opatření na ochranu osamělých matek a rodin v souvislosti s péčí o děti a na ochranu osamělých matek a rodičů samoživitelů, kterým především hrozí vyloučení ze společnosti, izolace a chudoba; zdůrazňuje, že tyto služby jsou otázkou veřejného zájmu a přispívají k vytváření pracovních míst a k sociálnímu a hospodářskému rozvoji na místní i regionální úrovni; vyzývá Komisi, aby uplatnila postupy, které se osvědčily v regionech některých členských států;  

20. doporučuje tedy, aby se v oblasti péče o děti a v systému předškolní výchovy spojilo financování z veřejných a soukromých zdrojů;

21. domnívá se, že je nutné vhodným způsobem zpřístupnit služby péče o děti, starší osoby, osoby se zdravotním postižením a jiné závislé osoby, aby byla umožněna plná a rovná účast mužů a žen na trhu práce, což bude mít dopad na úroveň poskytování péče v rodinách;

22. připomíná, že v rámci sociálního dialogu byly uzavřeny dohody o rodičovské dovolené a o práci na částečný úvazek, které jsou upraveny směrnicemi 96/34/ES[9] a 97/81/ES[10]; vyzývá členské státy a Evropskou komisi, aby zajistily provedení těchto právních předpisů v souladu se zásadou subsidiarity;

23. žádá členské státy, aby usnadnily umisťování týraných dětí, sirotků a dětí vychovávaných ve zvláštních ústavech do náhradních rodin; vyzývá Evropu k zamyšlení nad postupy adopce dětí z členských států nebo z třetích zemí a žádá, aby se dodržovaly vnitrostátní předpisy i mezinárodní normy a aby byly tyto předpisy a normy upraveny, pokud to bude nutné, s ohledem na děti; vyzývá k vyšší bdělosti, pokud jde o různé formy týrání a obchodu s lidmi;

24. zdůrazňuje, že rodinné modely procházejí vývojem, a vyzývá tedy Komisi a členské státy, aby na tuto skutečnost braly při vytváření a uplatňování svých politik náležitý ohled;

25. zdůrazňuje, že je třeba zdokonalit evropskou legislativu ve prospěch ochrany otcovství; žádá Komisi, aby navrhla zvláštní doporučení, jimiž by se podpořilo zapojení otců do rodinného života tím, že by získali nárok na rodičovskou dovolenou; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly práva otců při výchově dětí a péči o ně, zejména v případě odloučení a rozvodu, aby v evropské společnosti vznikla rovnost mezi muži a ženami;

26. vyzývá Komisi, aby vzala v úvahu citlivý problém neplodnosti, který se týká vdaných i svobodných žen nebo i párů; žádá, aby se neplodnost stala předmětem zvláštního doporučení, díky němuž si její závažnost uvědomí všechny členské státy a zajistí její medicínskou i psychologickou léčbu; žádá, aby se společně s otázkou neplodnosti řešila také otázka adopce a aby možnost adopce byla nabídnuta jako alternativa k léčbě neplodnosti v každé fázi této léčby; vyzývá také členské státy, aby zvýšily věkovou hranici pro zákonnou adopci;

27. poznamenává, že podle WHO je neplodnost nemocí, která může mít vážné následky, jako např. depresi; zdůrazňuje, že případů neplodnosti přibývá a že se v současné době týkají přibližně 15 % párů; vyzývá tedy členské státy, aby párům zaručily právo na všeobecný přístup k léčbě neplodnosti a k asistované reprodukci a aby přijaly opatření, která umožní omezit finanční a jiné překážky;  

28. vybízí členské státy, aby definovaly a sdílely osvědčené postupy v oblasti podpory rodin, systémů rodinných příspěvků a sociálních služeb obecného zájmu, které mají pomáhat rodinám a dětem a chránit je; vyzývá členské státy, aby cíleně podporovaly mladé rodiče, kteří se dosud vzdělávají;

29. vyzývá členské státy, aby v rámci opatření na podporu instituce rodiny uznaly sociální, ekonomickou a vzdělávací hodnotu neformální rodinné práce v podobě péče o děti a závislé osoby a aby zároveň prozkoumaly možnost uznání odpracovaných let a nároku na sociální zabezpečení a na důchod pro ty, kteří tuto neformální práci vykonávají;

30. vyzývá členské státy, aby zavedly pozitivní opatření k podpoře rodičovství, např. zvláštní nárok na důchod a daňové úlevy na zřízení podnikových jeslí, a aby si v této oblasti vyměňovaly osvědčené postupy;

Lidské zdroje

31. konstatuje, že pokud jde o problém nerovnováhy mezi ekonomicky aktivním a neaktivním obyvatelstvem, která je důsledkem demografických změn, má Unie stále značné možnosti, jak zvyšovat počet pracujících, a to zejména zaměstnáváním žen, mladých lidí, seniorů a lidí se zdravotním postižením; lituje, že Komise a Rada při revizi Lisabonské strategie v roce 2008 bez náhrady zrušily čtvrtý pilíř hlavních směrů zaměstnanosti, který se týkal přístupu žen na pracovní trh a sladění rodinného a pracovního života, a že tato opatření již nyní nejsou ústředním bodem programů reforem na úrovni členských států; je přesvědčen, že v rámci revize Lisabonské strategie v roce 2008 by se krátkodobým cílem měla stát plná zaměstnanost;

32. vyzývá členské státy, aby spolu se svými partnery považovaly za prioritu zejména zvýšení míry zaměstnanosti žen a přistěhovalců;

33.  požaduje, aby byl reformován způsob, jakým jsou dnes v Evropě řízeny lidské zdroje, neboť v důsledku nízké zaměstnanosti mladých lidí ve věku 25–30 let a seniorů starších 55 let je aktivní život velké části populace zkrácen na přibližně 30 let;

34. vyzývá k přijetí celkového přístupu k lidským zdrojům, který bude zaměřen na kvalitu, a navrhuje, aby byl definován „aktivní životní cyklus“, jehož součástí bude i vzdělávání, celoživotní vzdělávání a zhodnocení formálních nebo netypických znalostí a kvalifikací a nabyté praxe od počátku až do konce produktivního věku;

35. zdůrazňuje, že pojem „aktivní životní cyklus“ předpokládá zajištění profesní dráhy počínaje vstupem do aktivního života, ať už s jakýmkoli statusem (zaměstnání na dobu neurčitou, zaměstnání na dobu určitou, stáž, podporované zaměstnávání...), a při přechodu z jednoho zaměstnání do druhého prostřednictvím rekvalifikačního vzdělávání se sociálním zabezpečením a příspěvky na důchod; připomíná, že pojem „aktivní životní cyklus“ také předpokládá, že pracovníci uplatní a zhodnotí znalosti ze svých postupných zaměstnání, které se musí projevit postupem v profesní kariéře;

36. domnívá se, že opatření, která by byla s ohledem na demografický vývoj případně přijata, musí zohledňovat zvýšení produktivity u každého aktivního pracovníka, a že v důsledku toho tedy nezáleží pouze na poměru aktivních pracovníků k neaktivním, nýbrž i na zvýšení produktivity;

37. vyzývá k prohloubení dialogu se sociálními partnery, s podniky, vysokými školami, nevládními organizacemi a sdělovacími prostředky v zájmu přípravy na tyto demografické proměny; zdůrazňuje, že zvyšování produktivity bude napříště záviset především na investicích do výzkumu a vývoje a do technologických inovací, a trvá na tom, že pro podniky je životně důležité, aby vhodným plánováním v oblasti zaměstnanecké politiky a postupu v zaměstnání anticipovaly své budoucí potřeby, pokud jde o kvalifikaci pracovníků, a aby prostřednictvím investic do celoživotního vzdělávání přispívaly ke zvyšování kvalifikace pracovních sil;

38. vyzývá k praktickým iniciativám, které by starším lidem umožnily pracovat déle, a tak předávat svou konkrétní pracovní zkušenost mladým a jiným pracovníkům a zaměstnavatelům;

39. vybízí k investicím do všeobecného a odborného vzdělávání včetně využívání nových technologií, aby se zvýšila úroveň základního vzdělání mladých, které je podmínkou pro rozvoj jejich budoucí schopnosti přizpůsobit se a pro restrukturalizaci celoživotního vzdělávání, a vyzývá k přijetí opatření, která pomohou mladým lidem při hledání jejich prvního zaměstnání a starším lidem a znevýhodněným členům společnosti při jejich návratu na pracovní trh a která budou doprovázet jejich profesní rozvoj po celou dobu produktivního života;

40. navrhuje co nejrychleji snížit počet případů, kdy podniky v rámci kolektivního vyjednávání nebo po dohodě s podnikovými radami v souladu se zvyklostmi členských států posílají zaměstnance předčasně do důchodu a vyzývá členské státy, aby podporovaly úlohu starších pracovníků a jejich zaměstnávání; přiznává však, že u starších pracovníků, kteří již nechtějí pracovat na plný úvazek kvůli náročnosti jejich práce, lze využít možnosti práce na částečný úvazek, úpravy pracovní doby, práce z domova a systému sdílení pracovních míst, což může představovat inovační způsob postupného odchodu do důchodu, s omezením účinků stresu spojeného s důchodem;

41. vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly pobídky podporující přístup mladých na trh práce, například tím, že podpoří koučování mezi pracovníky, kteří dosáhli důchodového věku, a mladými pracovníky, prostřednictvím systému sdílení pracovních míst a částečného úvazku, s cílem usnadnit přechod z jedné generace na druhou;

42. vyzývá k zevrubné reformě způsobu, jakým se odvíjí kariérní postup starších zaměstnanců, kteří jsou dnes, jakmile překročí věk 50 let, značně znevýhodněni, neboť v důsledku diskriminace při hledání zaměstnání mají nedostatečný přístup ke vzdělávání, včetně nových technologií, nejsou uznávány jejich pracovní zkušenosti a jen zřídka mají možnost postupu v zaměstnání; připomíná, že věkové hranice pro odborné vzdělávání jsou diskriminační a vyzývá členské státy, aby o tom jasně informovaly zaměstnavatele a poskytovatele odborného vzdělávání; proto žádá o okamžité provedení a účinné uplatňování směrnice 2000/78/ES[11], která zakazuje diskriminaci na základě věku v odborném vzdělávání a zaměstnání; domnívá se, že kromě otázky kvalifikace starší pracovníci často potřebují podporu v osobnějších oblastech spojených s prací, jako je technika pracovního pohovoru, vytváření důvěry a psaní životopisu; vyzývá členské státy, aby zvážily zvláštní zaměstnanecké poradenství pro starší pracovníky a aby vytvořily více vládních programů s cílem zaměstnávat starší občany; vyzývá Komisi, aby sledovala členské státy a přijala opatření vůči těm, jejichž právní předpisy i nadále diskriminují na základě věku a zdravotního postižení;

43. vyzývá Komisi, aby sledovala členské státy a přijala opatření vůči těm, jejichž právní předpisy i nadále diskriminují na základě věku a zdravotního postižení (a tím porušují Smlouvy a Listinu základních práv, která bude s účinností nejdříve od 1. ledna 2009 právně závazná v celé EU), aby dotčené členské státy takové právní předpisy neprodleně zrušily;

44. vyzývá Komisi, aby shromažďovala tříděné statistické údaje o různých věkových skupinách podle rozdílných problémů, kterým čelí, a podle druhů diskriminace na základě věku;

45. připomíná, že starší lidé nejsou jednotnou skupinou, zdůrazňuje zejména, že starší ženy a starší příslušníci etnických menšin mohou trpět několikanásobnou diskriminací;

46. zdůrazňuje, že práce na částečný úvazek je užitečným krokem směrem k návratu na trh práce; vybízí členské státy, aby podporovaly zejména menší firmy v prosazování práce na částečný úvazek a pružné organizace práce; znovu zdůrazňuje pozitivní hodnotu práce na částečný úvazek pro starší pracovníky, kteří již nemusí chtít pracovat na plný úvazek;

47. vyzývá členské státy, aby podporovaly úlohu starších pracovníků na trhu práce zdůrazňováním přínosů zaměstnávání starších pracovníků a podporou zaměstnavatelů v zavádění pružných pracovních postupů, které podporují účast starších pracovníků na trhu práce;

48. žádá Komisi, aby připravila studii založenou na údajích členěných podle pohlaví, o daňových výhodách a stávajících překážkách souvisejících se zaměstnáváním, se zaměřením na stárnoucí populaci;

49. naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zlepšily přístup ke vzdělávání v průběhu profesního života;

50. připomíná, že princip zákonného věku odchodu do důchodu je jedním z výdobytků evropských sociálních modelů a zárukou proti nutnému prodlužování produktivního věku nad přiměřenou míru;

51. zdůrazňuje výrazné rozdíly v průměrných důchodech mezi muži a ženami, které jsou způsobeny přerušením kariéry z důvodu pečovatelských povinností o děti nebo starší rodiče; žádá členské státy, aby přijaly opatření zajišťující, aby přerušení profesní činnosti z důvodu mateřství a rodičovské dovolené nadále nepředstavovalo znevýhodnění při výpočtu nároků na důchod žen; podporuje členské státy v tom, aby stanovily paušální bonifikaci důchodů v závislosti na počtu vychovaných dětí a aby uznaly pečovatelskou úlohu ve společnosti;

52. vyzývá členské státy k přijetí nezbytných opatření k modernizaci systémů sociálního zabezpečení, a to zejména důchodových systémů, aby tak zajistily jejich finanční životaschopnost a mohly čelit následkům stárnutí obyvatelstva; zdůrazňuje, že je na místě věnovat pozornost zvláště postavení starších žen, které jsou více ohroženy izolací a chudobou;

53. vyzývá Komisi k vypracování srovnávací studie o různých důchodových systémech a systémech sociální ochrany žen, které existují v každém členském státě, aby tak určil nejvhodnější postupy, které povedou nejen ke zvýšení zaměstnanosti žen, ale rovněž umožní dosáhnout harmonického souladu mezi rodinným a profesním životem;

54. naléhá na Komisi a členské státy, aby se naléhavě zaměřily na podporu zaměstnávání starších pracovníků, a to vzhledem k plánovanému zvýšení věku odchodu do důchodu v mnoha státech;

55. domnívá se, že lidé starší 65 let mají dnes větší naději a lepší kvalitu života než kdykoli předtím; vyzývá proto členské státy a sociální partnery, aby podporovali zavádění pravidel a dohod umožňujících, aby si pracovník dobrovolně prodloužil pracovní život za hranici 65 let, s daňovými a sociálními výhodami jak pro pracovníka, tak pro zaměstnavatele, a nikoli aby takovým opatřením bránili;

56. vyzývá členské státy, aby přijaly opatření umožňující ženám sladit práci a postup v zaměstnání s jejich rodinnými povinnostmi a aby bojovaly proti diskriminaci a stereotypům, jimiž ženy stále trpí na trhu práce i při vzdělávání; připomíná zásadu rovnosti mužů a žen a to, že neměnnou zásadou evropského sociálního modelu je pravidlo, že za stejnou práci je na stejném pracovišti stejná odměna;

57. žádá proto, aby byla vydána pracovní a právní opatření k definitivnímu odstranění této formy diskriminace, zejména rozdílu ve mzdě mužů a žen, a aby se při sestavování veřejných rozpočtů zohlednilo hledisko pohlaví;

58. připomíná, že významným faktorem produktivity je dobré pracovní prostředí; vyzývá členské státy, aby prosazovaly opatření na pracovišti, která sníží riziko újmy starších pracovníků; patří sem zásahy za účelem zlepšení psychosociálního a fyzického pracovního prostředí, změny pracovní náplně a organizace práce, obecné zlepšování zdraví, kvality života a pracovních schopností a zvyšování dovedností a profesní kvalifikace pracovníků; vyzývá podniky, aby investovaly do prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání, pracovního lékařství, hygieny a sociálního dialogu;

59. zdůrazňuje, že je nezbytné, aby bylo pracoviště přístupné a bezpečné pro starší pracovníky a pracovníky se zdravotním postižením, a to díky vhodné adaptaci a zvláštnímu vybavení přizpůsobenému jejich individuálním potřebám a požadavkům; zdůrazňuje rovněž, že přístupné prostředí umožňuje starším lidem pokračovat v nezávislém životě, a tak ušetřit veřejné prostředky vynakládané na ústavní péči;

60. vyzývá členské státy, aby zavedly právo požadovat pružnou pracovní dobu nebo práci na částečný úvazek, která se bude vztahovat nejen na rodiče, ale i na starší pracovníky, kteří mohou také mít pečovatelské povinnosti;

61. zdůrazňuje úlohu malých a středních podniků jako klíčových zdrojů pracovních míst v Evropské unii;

62. připomíná, že nejvíce žen, přistěhovalců a starších pracovníků je zaměstnáváno v odvětví služeb, vyzývá k okamžitému dokončení vnitřního trhu služeb;

Solidarita mezi generacemi a mezi regiony

63. připomíná, že princip mezigenerační solidarity, který je klíčovou součástí evropských sociálních modelů, spočívá v tom, že ekonomicky aktivní část obyvatelstva na sebe bere financování sociálních dávek a nákladů na ochranu a zdravotní péči pro neaktivní populaci (děti, mládež, závislé osoby a seniory); požaduje, aby byla tato zásada solidarity zachována navzdory demografické nerovnováze, kterou lze očekávat;

64. zdůrazňuje význam aktivního zásahu ze strany orgánů veřejné moci; zejména je třeba zajistit sociální služby obecného zájmu jak pro rodiny a malé děti, tak i v zájmu péče o seniory a všechny závislé osoby; domnívá se, že přístup ke službám představuje základní právo; vyzývá Komisi, aby zajistila právní jistotu sociálních služeb obecného zájmu v právu Společenství, jež by zajišťovala všeobecný přístup a zásadu solidarity;

65. zdůrazňuje, že je důležité, aby si členské státy navzájem sdělovaly informace a osvědčené postupy týkající se toho, jak se zdravotní systémy mohou připravit na zvýšené nároky stárnoucí populace; zejména vzhledem ke skutečnosti, že stárnutí populace bude mít výrazný dopad na růst veřejných výdajů na zdravotní péči, neboť zdravotní postižení a nemoci značně přibývají ve vyšším věku, zejména ve velmi vysokém věku (80 let a více), což bude v následujících desetiletích nejrychleji rostoucí část populace;

66. vyzývá Komisi a členské státy, aby uplatňovaly přísnější opatření proti neodvádění daní a odvodů na sociální zabezpečení, aby byla zaručena životaschopnost důchodových systémů; domnívá se, že členské státy musí zavést aktivní a účinné pracovní politiky a žádá, aby zavedly pružné systémy a možnosti osobní volby, pokud jde o okamžik odchodu do důchodu (po dosažení minimální věkové hranice) prostřednictvím mechanismů pobídek určených pracovníkům, kteří se rozhodnou zůstat aktivní po delší dobu;

67. podotýká, že vzhledem k mobilitě evropských pracovníků a segmentaci trhů práce je důležité prohloubit vzájemnou znalost různých důchodových systémů a zaručit převoditelnost jednoho vnitrostátních systému na jiný, ať už veřejný, soukromý nebo založený na vzájemnosti;

68. připomíná velký přínos seniorů pro sociální soudržnost a pro hospodářství a to, jak jejich aktivní účast na rodinné a mezigenerační solidaritě posiluje úlohu přerozdělení zdrojů v rámci rodinného řetězce; na druhé straně se domnívá, že je třeba prostřednictvím finanční kompenzace usnadnit a podporovat jejich zapojení do dobrovolnické činnosti v rámci sociální ekonomiky; konečně se domnívá, že jejich spotřeba statků a služeb, volnočasových aktivit, zdravotní péče a wellness služeb představuje rozvíjející se ekonomické odvětví a nové bohatství nazvané „šedé zlato“; vyzývá tedy členské státy, aby podporovaly a rozvíjely ekonomickou a sociální účast seniorů, přičemž by dbaly zejména o kvalitu života a dobré sociální a finanční podmínky seniorů;

69. vyzývá členské státy, aby podporovaly konzultace se seniory s cílem zachovat solidaritu mezi generacemi a aby ve spolupráci s partnery na místní úrovni usnadnily jejich účast na dobrovolnických aktivitách vzdělávací, kulturní nebo podnikatelské povahy;

70. zdůrazňuje důležitost dobrovolnické práce, umožňující mnoha lidem návrat na trh práce, vybízí vlády, aby zjednodušily zapojování starších lidí do dobrovolnické práce, která jim bude kompenzována,

71. připomíná, že sociální služby obecného zájmu, zejména v oblasti péče o malé děti a zdravotnické a vzdělávací služby usnadňují účast rodičů na trhu práce a přispívají k boji proti chudobě, zejména v případě rodičů samoživitelů; je přesvědčen, že tyto služby jsou zásadní pro to, aby Unie vyřešila demografické problémy; na druhou stranu stimulují sociální služby obecného zájmu místní a regionální hospodářský rozvoj a přispívají ke konkurenceschopnosti Unie tím, že vytvářejí pracovní místa. z tohoto pohledu považuje za nezbytné určit sociální služby obecného hospodářského zájmu a posoudit jejich sociální a hospodářské dopady; požaduje zavedení ukazatelů kvality za účelem posouzení pokroku v plnění barcelonských cílů; zdůrazňuje, že sociální služby obecného hospodářského zájmu ve prospěch seniorů a závislých osob musí být předmětem stejné pozornosti a stejného zacházení;

72. zdůrazňuje, že dobrovolnická činnost a sociální sítě v regionech se snižujícím se počtem obyvatelstva podstatně přispívají k uspokojení potřeb místních obyvatel, nemohou však v regionech nahrazovat zásadní úlohu, kterou mají v poskytování služeb obecného zájmu veřejné orgány; má za to, že tuto občanskou angažovanost je nutno ocenit a že subjekty, které jsou takto činné, musí být v regionální politice podporovány jako partneři; zdůrazňuje, že výsledkem jejich činnosti jsou vzdělávací procesy, které danému regionu umožní vypořádat se s úkoly vznikajícími v důsledku demografických změn;

73. vybízí členské státy a regionální orgány, aby pro tento účel využívaly strukturální fondy EU, a vyzývá Komisi, aby v rámci ustanovení o územní spolupráci (čl. 7 odst. 3) nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti[12], podpořila výměnu zkušeností mezi regiony, kde již ekonomika seniorů hraje významnou úlohu, nebo ji bude hrát v budoucnosti);

74. vyzývá k zahájení široké diskuse o právu na slušný důchod pro všechny, který je podmínkou finanční soběstačnosti a důstojného života seniorů a jejich sociálního začlenění; připomíná, že starší lidé výrazně přispívají k sociální soudržnosti prostřednictvím dobrovolnických a pečovatelských aktivit;

75. vyzývá členské státy, aby se společně zamyslely nad možností reforem, které by zajistily udržitelnost důchodových systémů a systémů sociálního zabezpečení;

76. vyzývá členské státy, které ještě nezkoumají vztah mezi přiznáváním důchodů a pracovními pobídkami, zejména s ohledem na pružnou práci, aby toto zvážily, a tak odstranily pracovně demotivující faktory;

77. poukazuje na to, že stárnutí evropské společnosti v sobě skrývá velké rozdíly mezi regiony a že vnitrostátní údaje o demografických změnách zakrývají rozdílnou místní a regionální realitu; někdy je obtížné určit potřeby, pokud jde o infrastruktury a převod prostředků od centrální vlády; vyzývá Komisi, aby pomohla zlepšit kvalitu a spolehlivost údajů a statistik o demografických trendech a migračních tocích a požaduje, aby Komise a členské státy urychlily zavádění svobody pohybu pro všechny pracovníky rozšířené Unie ještě před rokem 2014;

78. požaduje, aby Komise a členské státy v rámci úvah o solidaritě mezi evropskými regiony braly v potaz generační hledisko a značné územní dopady různých demografických tendencí na činnost Unie; zdůrazňuje, že tyto dopady jsou důležité zejména pro infrastrukturu bydlení, a to především v městských oblastech, které pravděpodobně zaznamenají vyšší počet migrantů a jejich silnou koncentraci; zdůrazňuje rovněž specifické potřeby na místní úrovni ve stárnoucích regionech, pokud jde o investice do poskytování místních služeb, aby byly zohledněny potřeby seniorů a aby jim byla co nejdéle umožněna soběstačnost a nezávislost; navrhuje, aby se při přidělování prostředků ze strukturálních fondů a vyžívání možností Evropského sociálního fondu k tomu, aby byl použit místní sociální kapitál k poskytování služeb, bral ohled na tyto investiční potřeby, žádá, aby byly zachovány i po roce 2013; upozorňuje na skutečnost, že v regionech s úbytkem obyvatelstva je nutno přijmout opatření pro udržení přirozené skladby obyvatelstva, a to ve formě investic do zaměstnanosti, vzdělávání a přístupu k veřejným službám;

79. vybízí členské státy, aby podporovaly mezigenerační projekty, ve rámci nichž senioři spolupracují s mladšími, sdílejí tak dovednosti a získávají nové odborné znalosti; vyzývá Komisi, aby usnadnila výměnu osvědčených postupů v této oblasti;

80. požaduje, aby členské státy pomáhaly regionům se snižujícím se počtem obyvatelstva tím, že zajistí vysokou úroveň poskytování služeb obecného zájmu (např. v oblasti vzdělávání včetně fungování předškolních zařízení a zařízení péče o dítě, sociálních a zdravotnických služeb, poštovních služeb) a dostupnost (např. veřejné dopravy, dopravní infrastruktury a telekomunikačních sítí), a aby zabezpečily účast v hospodářských strukturách a kvalifikaci (např. prostřednictvím vzdělávání včetně metod celoživotního vzdělávání a využíváním nových technologií a investicemi do nich); naléhavě žádá, aby byly rámcové podmínky pro splnění těchto úkolů přizpůsobeny místním potřebám a těm, kteří je v daných podmínkách realizují, a aby byla zvýšena jejich schopnost přizpůsobení se; upozorňuje zejména na situaci v ostrovních, pohraničních, horských a dalších nejvzdálenějších oblastech;

81. vítá návrh na vytvoření Evropského fondu pro integraci; vyzývá příslušné vnitrostátní, regionální a místní orgány, které nesou odpovědnost za vytvoření a řízení politiky soudržnosti a politiky rozvoje venkova, aby svou činnost ještě více koordinovaly s cílem podpořit návrat obyvatel do venkovských oblastí se snižujícím se počtem obyvatelstva tím, že pro ně zlepší životní a pracovní podmínky v daných oblastech;

82. vítá skutečnost, že ve čtvrté zprávě o sociální a hospodářské soudržnosti Komise označila rostoucí demografickou nerovnováhu za jeden z problémů, kterými se zabývá; se zájmem očekává výsledky konzultací se sociálními partnery a vymezení úlohy regionální politiky v boji proti nepříznivým důsledkům demografických změn v příštím programovém období;

83. připomíná členským státům, že dobrovolní pečovatelé, zejména ti starší, jsou několikanásobně znevýhodněni; navrhuje, aby těmto skupinám byla poskytována větší podpora, aby mohli překonat několikanásobné překážky zaměstnání;

84. domnívá se, že v chudých městských částech a příměstských a venkovských oblastech trendy pravděpodobně směřují k odlivu obyvatelstva, což bude mít rozhodující vliv na bydlení a infrastrukturu;

85. vyzývá členské státy, aby kladly důraz na zpřístupnění bydlení odpovídajícího požadavkům rodin, zejména rodičů samoživitelů a starších osob, např. prostřednictvím „mezigeneračních projektů“ v rámci rozvoje měst a územního plánování;

86.  zdůrazňuje, že hrozí, že se v důsledku demografické nerovnováhy v globálním měřítku prohloubí nerovnosti v rozvoji a zesílí migrační tlaky; vyzývá Komisi a členské státy, aby tyto prvky začlenily do svých imigračních politik, aby byla imigrace přínosem jak pro zemi původu, tak cílovou zemi (tzv. co-développement);

Integrace přistěhovalců

87.  bere na vědomí, že přistěhovalectví je a bude prvkem demografického vývoje Unie a má pozitivní přínos z hospodářského, sociálního i kulturního hlediska; vyzývá proto Komisi, členské státy a sociální partnery, aby zaujaly k imigraci věcný a racionální přístup, aby se předešlo xenofobním názorům a postojům a podpořilo se plné a účinné začlenění přistěhovalců do společnosti;

88. uznává však, že migrace nabízí zejména regionům s úbytkem obyvatelstva také příležitost k zastavení negativních dopadů demografických změn, a vyzývá proto členské státy, aby uznaly integraci přistěhovalců jako strategicky významné politické opatření;

89. domnívá se, že v členských státech Unie by se měly posílit integrační politiky, aby se usnadnilo usazování přistěhovalců v Unii; vítá proto rozhodnutí Rady 2007/435/ES ze dne 25. června 2007 o zřízení Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí na období 2007 až 2013 jako součásti obecného programu Solidarita a řízení migračních toků a věří, že toto rozhodnutí přispěje k usnadnění sociální a hospodářské integrace přistěhovalců v Unii;

90. zdůrazňuje, že je třeba definovat přistěhovalecké politiky a koordinovat je mezi členskými státy s cílem reagovat na potřeby trhu práce a financovat vnitrostátní důchodové systémy, přičemž je třeba zaručit imigrantům rovné životní a pracovní podmínky; žádá Komisi, aby nastudovala a co nejrychleji předložila strategii a konkrétní opatření týkající se ekonomického přistěhovalectví;

91. zdůrazňuje, že imigrační politiky členských států je nutno lépe koordinovat, aby se zajistila lepší integrace přistěhovalců do společnosti a do formální ekonomiky, zaručila jejich právní a sociální jistota včetně práva na důchod; vyzývá členské státy, aby rozhodně bojovaly proti obchodu s lidmi a pokoutním praktikám a penalizovaly podniky, které zaměstnávají a/nebo vykořisťují dělníky s nelegálním pobytem; kladně hodnotí evropskou iniciativu zaměřenou proti nelegální práci, vykořisťování a nedůstojným životním podmínkám, jimiž trpí nelegální přistěhovalci;

92. uznává zvláštní roli měst v tomto ohledu, neboť většina přistěhovalců se usazuje ve městech, a zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy zohlednily dopad imigračních politik na města a aby je široce zapojily do utváření a provádění přistěhovaleckých politik; se zájmem bere na vědomí proces „integrování měst“, zahájený v roce 2006 Evropskou komisí a EUROCITIES, a Milánskou deklaraci podepsanou dne 6. listopadu 2007, zajišťující pokračování dialogu o provádění společných základních zásad integrace na úrovni měst;

93. upozorňuje na skutečnost, že legální migrace musí být přínosem pro EU, přistěhovalce i zemi původu; vyzývá Komisi a členské státy, aby udělovaly pracovníkům, kteří přišli z třetích zemí, různý status – krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé pracovní smlouvy; protože tak bude možné reagovat jak na požadavky pracovního trhu, tak na odlišné životní volby; vyzývá proto členské státy, aby posílily opatření směřující k sociální a občanské integraci přistěhovalců; vyslovuje se pro to, aby migrující pracovníci mohli po určité době pobytu získat trvalý status;

94. kladně hodnotí iniciativu Komise a členských států, které si uvědomují celosvětový rozměr přistěhovalectví a důsledky ekonomické migrace v Unii pro rozvoj zemí původu přistěhovalců; zdůrazňuje, že je třeba zohlednit rizika odlivu mozků ze země původu přistěhovalců; vyzývá Komisi a členské státy, aby společně s dotčenými třetími zeměmi přijaly proti tomuto jevu účinná opatření;

95. požaduje, aby se pod striktně ekonomickými úvahami nevytratil lidský rozměr přistěhovalectví a aby měli přistěhovalci, pokud budou chtít, možnost sloučení rodin; požaduje, aby byla evropská přistěhovalecká politika úzce provázána s politikami v oblasti zaměstnanosti, sociálních věcí, vzdělávání a regionální politiky;

96. připomíná, že finanční zdroje od evropských přistěhovalců jsou velmi důležité pro financování živobytí starších lidí v rozvojových zemích;

97. zdůrazňuje, že přistěhovalecká politika musí usilovat o nediskriminaci a o vyšší stupeň zákonné, sociální a společenské rovnosti, a to jak pro přistěhovalce, kteří již v Evropě pobývají, tak pro ty, kteří budou přicházet;

98. domnívá se, že rodinní příslušníci doprovázející migrujícího pracovníka musí obdržet povolení k pobytu a v případě potřeby i pracovní povolení;

99. zdůrazňuje významnou úlohu přistěhovalkyň a vyzývá členské státy, aby jim ve svých integračních politikách přiznaly odpovídající místo a aby jim zaručily veškerá práva;

100.    vyzývá členské státy, aby na pořad jednání některého z příštích summitů zařadily jednání o demografických změnách a o osvědčených postupech v oblastech, jako je aktivní stáří, zaměstnávání mladých, rodinné politiky a integrace přistěhovalců;

101.    kladně hodnotí, že se Komise zavázala předkládat každé dva roky u příležitosti Evropského demografického fóra zprávu o aktuálním stavu v této oblasti; přeje si, aby tato zpráva rovněž uváděla, jaký dopad mají politiky členských států v daných oblastech; podporuje záměr Komise věnovat každé dva roky ve zprávě jednu kapitolu neplodnosti a zařadit do zprávy kapitolu o přípravách Unie na demografické změny; vybízí Komisi, aby vytvořila systém ukazatelů pro sledování a analýzu výsledků v oblasti demografického vývoje v jednotlivých členských státech a v Unii;

102.    připomíná, že demografická budoucnost Evropy představuje nový problém, pokud jde o demokratický mechanismus a způsob, jakým může být vyslyšen hlas zastupující řadu jejích složek a ovlivňovat politické rozhodování; zásadním problémem ve stárnoucí společnosti je problém politického zastoupení nezletilých, kteří představují společnou budoucnost (a proto politickou budoucnost) Společenství, ale kteří dosud nemají žádnou možnost se vyjádřit a nemohou ovlivňovat rozhodování; z mnoha důvodů není jednoduché, aby zazněl hlas přistěhovalců (ať dospělých či dětí); otázka možnosti vyjádření a politického zastoupení sociálních skupin (zejména nezletilých), které jim v současnosti chybí, je klíčovou otázkou, která vyžaduje rozsáhlou a zevrubnou diskusi;

103.    vybízí Komisi a členské státy, aby zlepšovaly informovanost občanů Unie o demografických problémech v Evropě, např. vedením kampaní a pilotních projektů

v této oblasti;

* *

*

104.    pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, parlamentům členských států a Komisi.

• [1]  Úř. věst. C 115, 14.4.1997, s. 238.
• [2]  Úř. věst. C 104, 6.4.1998, s.222.
• [3]  Úř. věst. C 232, 17.8.2001, s.381.
• [4]  Úř. věst. C 292E, 1.12.2006, s.131.
• [5]  Úř. věst. C 305 E, 14. 12. 2006, s. 141.
• [6]  Úř. věst. C 161, 13.7.2007, s. 66.
• [7]      Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23.
• [8]      Úř. věst. L 348 28.11.1992, s. 1.
• [9]        Směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996, o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, Úř. věst. L 145, 19.6.1996, s. 4.
• [10]       Směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, Úř. věst. L 14, 20.1.1998, s. 9.
• [11]  Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16).
• [12]  Úř. věst. L 210, 31. 7. 2006, s. 25. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 1989/2006 (Úř. věst. L  411, 30.12.2006, s. 6).

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Pokles porodnosti, který trvá už několik let a provází jej neustálé prodlužování střední délky života, dává tušit, že do roku 2050 dojde v Evropské unii k hluboké proměně ve struktuře obyvatelstva a ve věkové pyramidě.

Podle těchto předpovědí se změny projeví celkovým stárnutím populace, úbytkem osob v produktivním věku a zvyšováním indexu závislosti.

Evropská unie bude možná muset čelit ztrátě konkurenceschopnosti a zpomalení hospodářského růstu ve srovnání s částmi světa, v nichž dojde k významnému demografickému růstu. Demografická nerovnováha by měla rovněž znatelné dopady na financování systémů sociálního zabezpečení a na bilanci důchodových systémů.

Otázky spojené s těmito demografickými změnami nejsou nikterak nové. Své první odpovědi na ně podala Evropská unie na summitech v Lisabonu a Barceloně, avšak přijaté závazky byly ne vždy beze zbytku splněny.

Svým sdělením „Demografická budoucnost Evropy – učiňme z problému výhodu“ zahájila Komise konstruktivní úvahy o této problematice a navrhla pět pracovních politických směrů. Těmi jsou:

– demografická obnova,

– delší a kvalitnější aktivní život,

– výkonnější Evropa,

– lepší integrace přistěhovalců,

– zajištění sociálního zabezpečení a solidarity mezi generacemi.

Zpravodajka souhlasí s pozitivním přístupem Komise a předkládá k jednotlivým směrům uvedeným ve sdělení několik svých návrhů.

Zpráva definuje hlavní cíl, který by si měla Evropská unie vytknout: tváří v tvář těmto demografickým změnám je třeba udržet hospodářskou konkurenceschopnost a současně zachovat v dlouhodobém horizontu evropský sociální model.

Za tímto účelem by měly být rozvinuty nové politiky:

–    politiky zaměřené na děti a na podporu rovnosti mezi ženami a muži v zaměstnání v zájmu zahájení demografické obnovy,

–    politiky v oblasti vzdělávání a plánování zaměstnanosti a profesního rozvoje v zájmu optimalizace lidských zdrojů,

–    jsou zapotřebí nové finanční zdroje, aby byla zajištěna solidarita mezi generacemi a regiony,

–    má-li se uspět ve snaze o integraci přistěhovalců, musí se k přistěhovalectví přistupovat věcně a racionálně.

STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (18. 12. 2007)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k demografické budoucnosti Evropy
(2007/2156(INI))

Navrhovatelka(*): Karin Resetarits

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   zdůrazňuje, že celosvětové migrační toky mají a budou mít na cílové i na výchozí země značný vliv; zdůrazňuje, že v případě EU závisí vliv přistěhovalců na demografické stárnutí Unie na tom, zda se přistěhovalci zcela začlení do hospodářství, společnosti a politiky, a to bez ohledu na to, ve kterém členském státě jsou usazeni; zdůrazňuje významnou úlohu migrantek a vyzývá členské státy, aby jim ve svých integračních politikách přiznaly odpovídající místo a aby jim zaručily veškerá práva;

2.   připomíná, že pokles porodnosti lze dlouhodobě zpomalit pouze zavedením takových politik, které oběma rodičům umožní dosáhnout souladu mezi rodinným a profesním životem, ochranou mateřství a dodržováním zásady rovnosti mezi muži a ženami ve veřejném i soukromém sektoru;

3.   uznává, že společnost, která staví děti do středu své politiky, je podmínkou zvýšení porodnosti; trvá na potřebě vytvořit prostředí přátelské k rodinám a zlepšit životní podmínky rodin a dětí a podmínky pro uskutečnění skutečných přání rodin;

4.   doporučuje, aby byla podporována zvláštní sociální politika, jejímž cílem je zejména naučit rodiče odpovědnému chování;

5.   naléhavě proto žádá vyvážené poskytování finančních prostředků z rozpočtu na zajištění nediskriminačního přístupu ke všem stupňům vzdělání, na rovné příležitosti mužů a žen a opatření na podporu rodin a dětí, na zařízení poskytující péči o děti a na ochranu svobodných matek;  

6.   podporuje zavedení řady pobídek, které umožní matkám a jejich partnerům dosáhnout souladu mezi profesním a rodinným životem;

7.   vítá každé opatření na pomoc pracujícím rodičům a žádá, aby byly uznávány rodinné povinnosti rodičů, zejména matek;  

8.   připomíná, že mnoho lidí trpí tím, že nemohou mít děti; žádá členské státy, aby přijaly harmonizovaná opatření, která by umožnila zjednodušit a urychlit procedury spojené s adopcí dětí a přitom by zaručovala dodržování práv těchto dětí a aby odstranily věková omezení u adopce, a adoptivními rodiči se tak mohly legálně stát i starší osoby; připomíná, že věková zralost může být výhodou při výchově dítěte, jež mohou pocházet z problematického prostředí;

9.   vyzývá Komisi, aby uznala, že k hlavním faktorům demografického poklesu patří nízká porodnost a vysoká neplodnost;

10. poznamenává, že podle WHO je neplodnost nemocí, která může mít vážné následky, jako např. depresi; zdůrazňuje, že případů neplodnosti přibývá a že se v současné době týkají přibližně 15 % párů; vyzývá tedy členské státy, aby párům zaručily právo na všeobecný přístup k léčbě neplodnosti a k asistované reprodukci tím, že přijmou opatření, která umožní omezit finanční a jiné překážky;  

11. zavazuje členské státy k tomu, aby uplatňovaly pravidla umožňující zavedení placených mateřských/rodičovských dovolených po narození dítěte a aby podporovaly uplatňování práva na spravedlivé rozdělení rodičovské dovolené mezi ženy a muže; vybízí členské státy, aby v tomto smyslu bojovaly proti hospodářským, společenským a kulturním předsudkům spojeným s právem na rodičovskou dovolenou; vyzývá Komisi k revizi směrnice 96/34/ES o rodičovské dovolené;

12. podporuje, aby členské státy zavedly pozitivní opatření k podpoře rodičovství, např. zvláštní nárok na důchod a daňové úlevy na zřízení podnikových jeslí, a aby si v této oblasti vyměňovaly osvědčené postupy;

13. připomíná, že proaktivní opatření podporující přístup na trh práce a profesní růst budou mít pozitivní dopad na rodičovství;

14. zdůrazňuje, že rodinné modely procházejí vývojem, a vyzývá tedy Komisi a členské státy, aby na tuto skutečnost braly při vytváření a zavádění svých politik náležitý ohled;

15. konstatuje, že se na pracovním trhu k ženám nepřistupuje stejně jako k mužům, neboť ženy jsou i nadále přijímány na nedostatečně placená pracovní místa, která neodpovídají jejich kvalifikaci, a že ženy i nadále bez odměny vykonávají většinu rodičovských povinností; konstatuje také, že nebyly vytvořeny podmínky k tomu, aby mohly matky pracovat a aby se mohly ženy po mateřské nebo rodičovské dovolené vrátit do práce, což vede k ještě většímu poklesu porodnosti; v této souvislosti zejména vyzývá členské státy k řádnému provádění směrnice Rady 75/117/EHS ze dne 10. února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se uplatňování zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy;

16. vyzývá členské státy k revizi jejich daňových systémů a k uplatnění daňových sazeb založených na právech jednotlivců a doporučuje zavedení systémů sociální ochrany zaměřených na podporu dětí a rodin;

17. zdůrazňuje, že zjištění nerovnosti v odměňování mužů a žen, ale i setrvalé přijímání žen na nedostatečně placená pracovní místa, jež neodpovídají jejich kvalifikaci, narušuje dosažení nezbytné ekonomické nezávislosti žen, která přímo ovlivňuje jejich rozhodnutí mít děti;

18. žádá, aby jedním z kritérií rovnosti mužů a žen bylo legální zaručení práva žen vrátit se po mateřské nebo rodičovské dovolené zpět do práce a aby tyto dovolené představovaly jednu z položek pro výpočet nároku na starobní důchod a na důchod na základě služebních let;

19. žádá proto, aby byla vydána pracovní a právní opatření k definitivnímu odstranění této formy diskriminace, zejména rozdílu ve mzdě mužů a žen, a aby se při sestavování veřejných rozpočtů zohlednilo hledisko pohlaví; vybízí rovněž členské státy k tomu, aby podporovaly spravedlivé rozdělování rodinných povinností mezi muže a ženy, a to zejména prostřednictvím informačních kampaní, ale i k tomu, aby podporovaly zvýšení zájmu mužů o rodičovskou dovolenou;

20. zdůrazňuje, že je nezbytné přijmout politiky zaměřené na sladění pracovního a soukromého života týkající se nejen pracovníků, ale i mladých lidí, kteří jsou dosud zapojeni do procesu vyššího a odborného vzdělávání nebo do procesu odborné přípravy, s cílem umožnit jim dosažení souladu mezi jejich ambicemi týkajícími se vzdělání a jejich přáním mít rodinu;

21. vyzývá členské státy, aby uznaly výchovnou, společenskou, lidskou a hospodářskou hodnotu neformální práce v rodině, spočívající v péči o děti nebo o závislé osoby, a to zejména přiznáním nároku na důchod a na sociální zabezpečení pečujícím osobám, ale i k tomu, aby přijaly opatření nezbytná k tomu, aby byly neformální dovednosti nabyté tímto způsobem zhodnoceny na trhu práce;

22. zdůrazňuje, že vytvoření příznivých podmínek k tomu, aby páry měly tolik dětí, kolik si jich přejí mít, představuje s ohledem na společenské a hospodářské problémy vyplývající ze snížení porodnosti jeden z předpokladů existence a rozvoje každé společnosti, a že je tedy na místě podporovat mateřství a rodičovství; doporučuje vytvoření systémů sociální ochrany vstřícných k dětem a k rodinám, ale i úhradu výdajů vynaložených mimo jiné v oblasti péče o děti a použití snížených sazeb DPH u všech výrobků určených pro děti;

23. naléhavě žádá členské státy, aby podporovaly daňová opatření podporující nárůst porodnosti, a zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit ženám po narození dítěte zvláštní ochranu a oporu, a to zejména mladým svobodným matkám, s ohledem na zvyšující se počet rodin s jedním rodičem, u nichž v 85 % případů je hlavou rodiny žena, a které jsou více než jiné rodiny ohroženy vážným nebezpečím chudoby;

24. domnívá se, že v rámci práva na práci by měla být přijata cílená opatření, která by odstranila jakoukoli formu nepřímé diskriminace založené na rodičovské odpovědnosti pracovníků;

25. považuje za nutné, aby se prostředky ze strukturálních a sociálních fondů použily také na vytvoření vhodných podmínek pro rodinný život na venkově a ve městě;

26. vyzývá členské státy, aby kladly důraz na zpřístupnění bydlení odpovídajícího požadavkům rodin, zejména rodin s jedním rodičem a starších osob např. prostřednictvím „mezigeneračních projektů“ v rámci rozvoje a plánování měst;

27. žádá, aby byla v zařízeních péče o děti vytvořena kvalitní místa pro všechny děti, ale i další služby rodinám, bez ohledu na finanční situaci jejich rodičů, a aby byly v co největší míře zajištěny rovné příležitosti pro všechny děti a aby si tak rodiče mohli svobodně vybrat způsob, jímž dosáhnou optimálního souladu mezi rodinným a profesním životem;

28. konstatuje, že čistě kvantitativní zvýšení počtu míst v zařízeních péče o děti, jak se definuje v barcelonských cílech, je příliš málo; musí se především rozšířit nabídka a zvýšit kvalita; domnívá se, že musí být zohledněny potřeby rodičů, kteří se svobodně rozhodnou pečovat o své děti ve své rodině; žádá členské státy, aby přijaly opatření na zajištění nezbytného počtu kvalitních a cenově dostupných zařízení péče o děti a jiné závislé osoby, a to v souladu s cíli stanovenými na zasedání Evropské rady v Barceloně v roce 2002, které vyzývají členské státy k tomu, aby do roku 2010 zajistily pečovatelské služby pro nejméně 90 % dětí od 3 let do začátku povinné školní docházky a nejméně 33 % dětí mladších 3 let; zdůrazňuje, že tato opatření musí umožnit ženám přizpůsobit svou účast na trhu práce svému životnímu rytmu;

29. doporučuje tedy, aby se v oblasti péče o děti a v systému předškolní výchovy spojilo financování z veřejných a soukromých zdrojů;

30. domnívá se, že rodinní příslušníci doprovázející migrujícího pracovníka musí obdržet povolení k pobytu a v případě potřeby i pracovní povolení;

31. vyzývá Komisi k vypracování srovnávací studie o různých důchodových systémech a systémech sociální ochrany žen, které existují v každém členském státě, aby tak určil nejvhodnější postupy, které povedou nejen ke zvýšení zaměstnanosti žen, ale rovněž umožní dosáhnout harmonického souladu mezi rodinným a profesním životem;

32. zdůrazňuje, že je nezbytné, aby byla přehodnocena účinnost a vhodnost systémů předčasného odchodu žen z trhu práce, které existují v různých členských státech, v perspektivě demografického vývoje a obecného směru vedoucího k revizi důchodových systémů;

33. vyzývá členské státy k přijetí nezbytných opatření k modernizaci systémů sociálního zabezpečení, a to zejména důchodových systémů, aby tak zajistily jejich finanční životaschopnost a mohly čelit následkům stárnutí obyvatelstva; zdůrazňuje, že je na místě věnovat pozornost zvláště postavení starších žen, které jsou více ohroženy izolací a chudobou;

34. navrhuje, aby členské státy zřídily a dotovaly „mezigenerační centra“, v nichž by starší osoby dostávaly odměnu za péči o děti a za jejich výchovu;

35. doporučuje Komisi, aby příslušné generální ředitelství obnovilo činnost oddělení „Sítě péče o děti“, aby se výměnou osvědčených postupů mohlo přispět ke zlepšení demografické situace.

36. domnívá se, že migrující pracovník musí mít stejné výhody i stejná práva a povinnosti jako občané hostitelské země;

37. vyzývá členské státy, aby spolu se svými partnery považovaly za prioritu zejména zvýšení míry zaměstnanosti žen a přistěhovalců;

38. konstatuje, že porodnost se zvyšuje ve společnostech, které všem svým občanům zaručují dodržování hospodářských a společenských práv zahrnujících bezpečnost všech občanů;

39. domnívá se, že opatření, která by byla s ohledem na demografický vývoj případně přijata, musí zohledňovat zvýšení produktivity u každého aktivního pracovníka, a že v důsledku toho tedy nezáleží pouze na poměru aktivních pracovníků k neaktivním, nýbrž i na zvýšení produktivity;

40. trvá na tom, že osoby jiného etnického původu nesmí být používány k tlumení hospodářských otřesů.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	17.12.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	18 0 9
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Edit Bauer, Emine Bozkurt, Hiltrud Breyer, Edite Estrela, Věra Flasarová, Claire Gibault, Zita Gurmai, Esther Herranz García, Piia-Noora Kauppi, Pia Elda Locatelli, Doris Pack, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Zita Pleštinská, Christa Prets, Karin Resetarits, Eva-Britt Svensson, Anne Van Lancker, Anna Záborská
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Gabriela Creţu, Iratxe García Pérez, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Donata Gottardi, Anna Hedh, Kartika Tamara Liotard, Marusya Ivanova Lyubcheva, Maria Petre
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Manolis Mavrommatis, Paul Rübig

STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru (19. 12. 2007)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k demografické budoucnosti Evropy
(2007/2156(INI))

Navrhovatelka: Bilyana Ilieva Raeva

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  vyslovuje svou podporu Komisi při vytváření dlouhodobé demografické strategie na úrovni EU; zdůrazňuje, že všechna řešení musí obsahovat prvky politik veřejných financí, přiměřeného hospodářského růstu, zaměstnanosti a trhu práce, účinných politik na podporu demografické obnovy a politik týkajících se vzdělávání, celoživotního učení a zdravotní péče a musí vzít v úvahu různou praxi, pokud jde o sociální zabezpečení v členských státech;

2.  připomíná, že členské státy by měly plnit své závazky podle paktu stability a růstu jako způsob překonávání demografických problémů;

3.  je znepokojen očekávaným nárůstem výdajů souvisejících s věkem a jeho důsledky, které představují enormní tlak na udržitelnost veřejných financí členských států; vyzývá členské státy, aby modernizovaly důchodové systémy (příspěvkové, zaměstnanecké a soukromé) a aby vytvořily nové finanční produkty pro dlouhodobou péči; vítá využití různých finančních nástrojů a zdůrazňuje potřebu jistoty a transparentnosti pro jednotlivce v oblasti spoření a investic;

4.  vyzývá členské státy, aby zvážily daňové pobídky pro společnosti zaměstnávající starší pracovníky s cílem ulehčit zatížení veřejných výdajů na jedné straně, a pro zaměstnance ve formě daňové úlevy za okrajový příjem, který mají dodatečně ke svému důchodu, na druhé straně, aby pro ně bylo snadnější zůstat na trhu práce na dobrovolné bázi; naléhavě vyzývá členské státy, aby pro ty, kdo odcházejí z trhu práce vytvořily flexibilní politiky a zavedly celoživotní vzdělávání;

5.  žádá Komisi, aby provedla studii, založenou na údajích členěných podle pohlaví, o daňových výhodách a stávajících překážkách souvisejících se zaměstnáváním se zaměřením na stárnoucí populaci;

6.  vyzývá Komisi a členské státy, aby dále urychlily zavádění svobody pohybu pro všechny pracovníky v rámci rozšířené Evropské unie už před rokem 2014;

7.  připomíná, že zvyšování počtu pracovních míst je naprostou prioritou; vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly pobídky a výhodné podmínky pro snadný vstup mladých lidí na trh práce tím, že budou podporovat např. předávání zkušeností mezi pracovníky, kteří již dosáhli důchodového věku, a mladými pracovníky pomocí sdílení pracovního místa a systému pracovní doby na částečný úvazek, podporou intenzivnější účasti na vzdělávání pro veřejnost, většího počtu pracovních míst na částečný úvazek a práce na dálku pro mladé lidi a pro lidi, kteří o někoho pečují;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby využívaly přísnější opatření proti daňovým únikům a neplacení příspěvků sociálního zabezpečení, které zajišťují udržitelnost důchodových systémů; souhlasí s tím, že poměr mezi sociálními příspěvky pro nezaměstnané a výší minimální mzdy je v některých členských státech příliš nízký a ohrožuje tak případné zaměstnávání; naléhá na členské státy, aby vytvořily flexibilní systém a možnost osobní volby, pokud jde o dobu odchodu do důchodu (za hranicí minimálního věku pro odchod do důchodu), pomocí pobídek pro pracovníky, kteří se rozhodnou pracovat déle a odrazujících opatření pro předčasný odchod do důchodu, který není zdůvodněn nemocí;

9.  zdůrazňuje, že je nutné definovat a koordinovat imigrační politiky jednotlivých členských států s cílem naplnit potřeby trhu práce a financovat vnitrostátní důchodové systémy, přičemž musí být přistěhovalcům zaručeny rovné životní a pracovní podmínky; vyzývá Komisi, aby zvážila a co nejdříve předložila zvláštní strategii a opatření týkající se ekonomického přistěhovalectví;

10. vyzývá členské státy, aby se ve svých národních programech reforem zaměřily na dopad demografických změn na ekonomiku s ohledem na novou etapu Lisabonské strategie a aby detailně koordinovaly makroekonomické politiky, tak aby růst konkurenceschopnosti a produktivity EU mohl splnit demografické výzvy; žádá Komisi, aby stanovila cíle, založené na postupech osvědčených v nejúspěšnějších státech, které mají hospodářské a sociální strategie k překonání demografických problémů.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	19.12.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	34 1 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Mariela Velichkova Baeva, Zsolt László Becsey, Pervenche Berès, Slavi Binev, Sebastian Valentin Bodu, Sharon Bowles, Udo Bullmann, Jonathan Evans, Elisa Ferreira, José Manuel García-Margallo y Marfil, Donata Gottardi, Gunnar Hökmark, Karsten Friedrich Hoppenstedt, Guntars Krasts, Kurt Joachim Lauk, Andrea Losco, Astrid Lulling, Gay Mitchell, John Purvis, Alexander Radwan, Bernhard Rapkay, Heide Rühle, Antolín Sánchez Presedo, Olle Schmidt, Peter Skinner, Margarita Starkevičiūtė, Cornelis Visser, Sahra Wagenknecht
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Jorgo Chatzimarkakis, Daniel Dăianu, Werner Langen, Gianni Pittella, Bilyana Ilieva Raeva, Andreas Schwab
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Theodor Dumitru Stolojan

STANOVISKO Výboru pro regionální rozvoj (20. 12. 2007)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k demografické budoucnosti Evropy
(2007/2156(INI))

Navrhovatelka: Elisabeth Schroedter

NÁVRHY

Výbor pro regionální rozvoj vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   domnívá se, že nepříznivé demografické změny, ke kterým v současné době dochází, představují závažné nebezpečí a problém, který musí řešit Evropská unie, vlády členských států a regionální orgány; poukazuje na to, že krize, kterou uvedené změny mohou vyvolat, by mohla vést ke zhroucení řady evropských politik, mimo jiné i politiky soudržnosti; zdůrazňuje, že pro vhodnou odpověď na problematiku demografických změn na evropské, národní a místní úrovni je třeba podrobná analýza příčin a možných důsledků uvedené krize, zejména pokud jde o její vliv na regionální politiku;

2.   konstatuje, že demografické změny mají na jednotlivé regiony závažné dopady a že podle toho, zda se jedná o region, do kterého se lidé stěhují, nebo o region se snižujícím se počtem obyvatelstva, jsou nutné velmi rozdílné strategie přizpůsobování; konstatuje, že kvalita života v regionech se snižujícím se počtem obyvatelstva, což jsou většinou venkovské oblasti, je definována jinak než v regionech s rostoucím počtem obyvatelstva, a proto se domnívá, že jsou nezbytné různé strategie podpory;

3.   konstatuje však, že v některých nejvzdálenějších regionech, jako je francouzská Guyana nebo Réunion, dochází bez ohledu na značné rozdíly v migračním saldu k výraznému populačnímu růstu, vyznačujícímu se významně vyšší mírou porodnosti, než je průměr v EU, a obyvatelstvo těchto zemí – které zatím není poznamenáno trendem stárnutí – je stále výrazně mladší než obyvatelstvo ve zbývající části EU, a proto vyzývá k použití diferencovaného přístupu;

4.   konstatuje, že každý region má rozmanité specifické možnosti, a to platí také pro regiony se snižujícím se počtem obyvatelstva; žádá, aby byly vytvořeny takové podmínky, které těmto regionům umožní optimálně využít dané možnosti ve prospěch prosperity svého regionu; vyzývá proto členské státy a regionální orgány, aby v rámci své regionální politiky upřednostnily v těchto regionech autonomní strategie rozvoje, neboť zkušenosti ukazují, že takto mohou stimulovat místní a regionální hospodářskou činnost, díky čemuž se regiony se snižujícím se počtem obyvatelstva opět stávají atraktivnějšími;

5.   konstatuje, že zejména v regionech se snižujícím se počtem obyvatelstva zlepšují inovační opatření a opatření týkající se decentralizované infrastruktury spolu s vysokou občanskou angažovaností kvalitu života a stávají se ekonomickými stabilizačními faktory, díky kterým si mladí lidé vytvářejí vazbu k danému regionu; vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s regionálními a místními orgány na svém území podpořily programy, které se stanou předmětem rozvojových plánů; vyzývá Komisi a členské státy, aby v oblastech se snižujícím se počtem obyvatelstva vytvořily podmínky pro spolupráci podniků, veřejného sektoru, škol a univerzit za účelem vytvoření regionálních inovačních systémů a pro účast ve vnitrostátních a mezinárodních sítích pro rozvoj kompetencí;

6.   konstatuje, že trvale rostoucí počet starších osob v populaci a jejich specifické potřeby, pokud jde o zboží a služby, mohou skýtat svěží hospodářský impuls pro regionální rozvoj, s potenciálem odhalit postupně nové možnosti tam, kde počet starších osob roste; poukazuje na to, že se tato situace může stát příležitostí pro vytvoření nových pracovních míst na rozvíjejícím se trhu s novými výrobky a službami, které zlepšují kvalitu života starších osob, a pro hospodářský růst a zvýšení konkurenceschopnosti EU, tedy koncepci, která se souhrnně nazývá stříbrná ekonomika; vybízí členské státy a regionální orgány, aby pro tento účel využívaly strukturální fondy EU, a vyzývá Komisi, aby v rámci ustanovení o územní spolupráci (čl. 7 odst. 3) nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti¹, podpořila výměnu zkušeností mezi regiony, kde již stříbrná ekonomika hraje významnou úlohu, nebo bude hrát v budoucnosti;

7.   zdůrazňuje, že dobrovolná činnost a sociální sítě v regionech se snižujícím se počtem obyvatelstva podstatně přispívají k uspokojení potřeb místních obyvatel, nemohou však v regionech nahrazovat zásadní úlohu, kterou mají v poskytování služeb obecného zájmu veřejné orgány; má za to, že tuto občanskou angažovanost je nutno ocenit a že subjekty, které jsou takto činné, musí být v regionální politice podporovány jako partneři; zdůrazňuje, že se takto navozují vzdělávací procesy, které danému regionu umožní vypořádat se s úkoly vznikajícími v důsledku demografických změn;

8.   požaduje, aby členské státy pomáhaly regionům se snižujícím se počtem obyvatelstva tím, že zajistí vysokou úroveň poskytování služeb obecného zájmu (např. v oblasti vzdělávání včetně fungování předškolních zařízení a zařízení péče o dítě, sociálních a zdravotnických služeb, poštovních služeb) a dostupnost (např. veřejné dopravy, dopravní infrastruktury a telekomunikačních sítí), a aby zabezpečily účast v hospodářských strukturách a kvalifikaci (např. prostřednictvím vzdělávání včetně metod celoživotního vzdělávání a využíváním nových technologií a investicemi do nich); naléhá, aby byly rámcové podmínky pro splnění těchto úkolů přizpůsobeny místním potřebám a těm, kteří je v daných podmínkách realizují, a aby byla zvýšena jejich schopnost přizpůsobení se; upozorňuje zejména na situaci v ostrovních, pohraničních, horských a dalších oblastech, které jsou vzdálené od center osídlení;

9.   vítá návrh na vytvoření Evropského fondu pro integraci; vyzývá příslušné vnitrostátní, regionální a místní orgány, které nesou odpovědnost za vytvoření a řízení politiky soudržnosti a politiky rozvoje venkova, aby svou činnost ještě více koordinovaly s cílem povzbudit obyvatele k návratu do venkovských oblastí se snižujícím se počtem obyvatelstva tím, že pro ně zlepší životní a pracovní podmínky v daných oblastech;

10. vítá skutečnost, že ve čtvrté zprávě o sociální a hospodářské soudržnosti Komise označila rostoucí demografickou nerovnováhu za jeden z problémů, kterými se zabývá; se zájmem očekává výsledky konzultací se sociálními partnery a vymezení úlohy regionální politiky v boji proti nepříznivým důsledkům demografických změn v příštím programovém období;

11. naléhavě také žádá, aby byly možnosti pro spolufinancování různých činností zaměřených na řešení problémů demografických změn využity v rámci regionální politiky již ve stávajícím programovém období;

12. navrhuje, aby Komise v rámci ustanovení o územní spolupráci podpořila v celé Evropě sítě, jejichž prostřednictvím se mohou regionální a místní orgány a subjekty občanské společnosti vzájemně učit, jak překonávat problémy vzniklé následkem demografických změn.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	18.12.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	39 0 1
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Emmanouil Angelakas, Stavros Arnaoutakis, Elspeth Attwooll, Jean Marie Beaupuy, Rolf Berend, Wolfgang Bulfon,, Bairbre de Brún, Petru Filip, Gerardo Galeote, Iratxe García Pérez, Eugenijus Gentvilas, Ambroise Guellec, Gábor Harangozó, Marian Harkin, Filiz Hakaeva Hyusmenova, Mieczysław Edmund Janowski, Rumiana Jeleva, Gisela Kallenbach, Tunne Kelam, Evgeni Kirilov, Miloš Koterec, Constanze Angela Krehl, Jamila Madeira, Mario Mantovani, Miroslav Mikolášik, Lambert van Nistelrooij, Jan Olbrycht, Maria Petre, Markus Pieper, Pierre Pribetich, Wojciech Roszkowski, Elisabeth Schroedter, Grażyna Staniszewska, Catherine Stihler, Margie Sudre, Kyriacos Triantaphyllides
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Jan Březina, Brigitte Douay, Den Dover, Emanuel Jardim Fernandes, Samuli Pohjamo, Nikolaos Vakalis, Iuliu Winkler
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (21. 11. 2007)

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k demografické budoucnosti Evropy
(2007/2156(INI))

Navrhovatelka: Magda Kósáné Kovács

NÁVRHY

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

Úloha migrace

1.   domnívá se, že demografické změny v EU, stárnoucí společnost a požadavky trhu práce vyžadují konzistentní a koherentní migrační politiku na evropské úrovni; zdůrazňuje, že legální migrace by měla být přinášet prospěch pro EU i pro země původu; naléhá na členské státy, aby stanovily společnou politiku legální migrace, jak to požadoval ve svém usnesení ze dne 26. září 2007[1], zejména pokud jde o jasné vymezení hospodářské migrace, povolení k pobytu spojené s pracovními povoleními a možnost, aby přistěhovalci mohli převádět své sociální nároky;

2.   domnívá se, že v členských státech EU by se měly posílit integrační politiky, aby se usnadnilo usazování migrantů v EU; vítá proto rozhodnutí Rady 2007/435/ES ze dne 25. června 2007 o zřízení Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí na období 2007 až 2013 jako součásti obecného programu Solidarita a řízení migračních toků[2] a věří, že toto rozhodnutí přispěje k usnadnění sociální a hospodářské integrace migrantů v EU;

Rodiny a děti

3.   souhlasí s tím, že kromě legální migrace je prioritou zvýšení porodnosti; zdůrazňuje, že k tomuto prioritními cíli lze směřovat prostřednictvím účinné rodinné a sociální politiky boje proti chudobě v některých rodinách, snižováním počtu dětí ohrožených chudobou a politiky podpory rovných příležitostí;

4.   domnívá se, že pro podporu rovných příležitostí mezi muži a ženami a pro zajištění práv dětí na rodinu a ochranu je nezbytná vyváženější a pružnější organizace pracovního a rodinného života a zlepšení sociálních služeb; měla by se však brát v úvahu rozdílná úloha mužů a žen ve společnosti;

5.   domnívá se, že rodinná politika členských států by měla být mimo jiné zaměřena na omezení nerovných příležitostí, které mají občané s dětmi a bezdětní občané, měla by zajistit dostupnost služeb na pomoc rodičům ve formě vzdělávání a péče o malé děti, péče o větší děti a dohledu nad nimi a měla by nabízet mužům i ženám lepší možnosti pro celoživotní vzdělávání a dosažení rovnováhy mezi jejich soukromým a pracovním životem;

6.   vyzývá členské státy, aby aktivněji na vnitrostátní, regionální a místní úrovni využívaly evropské strukturální fondy pro uskutečňování různých rodinných politik, včetně podpory rovných příležitostí a rovnováhy mezi rodinným a pracovním životem;

Diskriminace starších pracovníků

7.   vítá skutečnost, že průměrná délka života evropských občanů se značně zvýšila, a proto od roku 2000 rychle roste míra zaměstnanosti starších pracovníků; vyzývá členské státy, aby uplatňovaly politiky podporující zaměstnávání starších pracovníků a využívaly v této oblasti výměnu osvědčených postupů;

8.   připomíná, že směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, zakazuje diskriminaci v zaměstnání a povolání na základě věku a poskytuje členským státům možnost uplatňovat pozitivní diskriminaci s cílem předcházet diskriminaci a vytvářet rovné příležitosti;

9.   rozhodně odsuzuje diskriminační předsudky, s nimiž se mohou setkávat starší pracovníci; vyzývá členské státy, aby podporovaly celoživotní vzdělávání a zahájily osvětové kampaně, které by měly zaměstnavatele informovat o výhodách plynoucích ze zaměstnávání starších pracovníků;

10. vyzývá Komisi, aby shromažďovala tříděné statistické údaje o různých věkových skupinách podle rozdílných problémů, kterým čelí, a podle druhů diskriminace na základě věku;

11. naléhá na Komisi, aby rozšířila oblast působnosti směrnice 2000/78/ES i na jiné oblasti, než je zaměstnání a povolání.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	20.11.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	37 1 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Philip Bradbourn, Kathalijne Maria Buitenweg, Giuseppe Castiglione, Giusto Catania, Carlos Coelho, Panayiotis Demetriou, Bárbara Dührkop Dührkop, Armando França, Roland Gewalt, Elly de Groen-Kouwenhoven, Jeanine Hennis-Plasschaert, Lívia Járóka, Ewa Klamt, Magda Kósáné Kovács, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Esther De Lange, Roselyne Lefrançois, Sarah Ludford, Dan Mihalache, Javier Moreno Sánchez, Bogusław Rogalski, Martine Roure, Inger Segelström, Søren Bo Søndergaard, Károly Ferenc Szabó, Vladimir Urutchev, Manfred Weber, Tatjana Ždanoka
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Edit Bauer, Simon Busuttil, Gérard Deprez, Sophia in 't Veld, Ona Juknevičienė, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Mary Lou McDonald, Marianne Mikko, Hubert Pirker
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Louis Grech

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	23.1.2007
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	35 11 1
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Jan Andersson, Edit Bauer, Emine Bozkurt, Iles Braghetto, Philip Bushill-Matthews, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Luigi Cocilovo, Jean Louis Cottigny, Harald Ettl, Richard Falbr, Carlo Fatuzzo, Ilda Figueiredo, Stephen Hughes, Karin Jöns, Ona Juknevičienė, Jan Jerzy Kułakowski, Jean Lambert, Raymond Langendries, Bernard Lehideux, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Ana Mato Adrover, Maria Matsouka, Elisabeth Morin, Csaba Őry, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Pier Antonio Panzeri, Rovana Plumb, Bilyana Ilieva Raeva, Elisabeth Schroedter, José Albino Silva Peneda, Kathy Sinnott, Gabriele Stauner, Ewa Tomaszewska, Anne Van Lancker, Gabriele Zimmer
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Françoise Castex, Donata Gottardi, Monica Maria Iacob-Ridzi, Anna Ibrisagic, Dieter-Lebrecht Koch, Roberto Musacchio, Agnes Schierhuber
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování	[Mihael Brejc]

• [1]  P6_TA-PROV(2007)0414.
• [2]  Úř. věst. L 168, 28.6.2007, s. 18.