ZPRÁVA o politice Číny a jejích dopadech na Afriku
28. 3. 2008 - (2007/2255(INI))
Výbor pro rozvoj
Zpravodajka: Ana Maria Gomes
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o politice Číny a jejích dopadech na Afriku
(2007/XXXX(INI))
Evropský parlament,
– s ohledem na politický dialog mezi EU a Čínou, který byl současně s uznáním postavení Číny jako budoucí velmoci a z něho vyplývajících dalekosáhlých mezinárodních závazků formálně zahájen v roce 1994,
– s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem „Politika čínsko-evropských vztahů v dlouhodobém měřítku“ (KOM(1995)0279) a na usnesení Parlamentu ze dne 12. června 1997 o sdělení Komise o politice čínsko-evropských vztahů v dlouhodobém měřítku[1],
– s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN ze dne 8. září 2000,
– s ohledem na Pekingské prohlášení Fóra pro čínsko-africkou spolupráci (FOCAC) a na jeho program čínsko-africké spolupráce v oblasti hospodářského a sociálního rozvoje z října 2000,
– s ohledem na Káhirskou deklaraci (2000) Africko-evropského summitu pod záštitou Organizace africké jednoty a EU,
– s ohledem na zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) z roku 2001 s názvem „Směrnice Výboru pro rozvojovou pomoc; strategie pro udržitelný rozvoj; směrnice pro rozvojovou spolupráci“,
– s ohledem na Zakládací listinu Africké unie (AU) z roku 2002 a dokument afrických představitelů z října 2001 nazvaný „Nové partnerství pro rozvoj Afriky“ (NEPAD), který byl na prvním summitu Africké unie prohlášen za program AU,
– s ohledem na čínské poziční dokumenty o EU (2003)[2] a africké politice (2006)[3],
– s ohledem na poziční dokument Komise nazvaný „Dozrávající partnerství – společné zájmy a problémy ve vztazích mezi EU a Čínou“ (KOM(2003)0533), schválený Evropskou radou dne 13. října 2003,
– s ohledem na strategické partnerství EU a Číny, které bylo zahájeno v roce 2003,
– s ohledem na akční plán Fóra pro čínsko-africkou spolupráci z Addis Abeby zveřejněný v prosinci 2003,
– s ohledem na strategický plán Komise AU na období 2004–2007 přijatý dne 7. července 2004 na třetím summitu afrických hlav států a předsedů vlád v etiopské Addis Abebě,
– s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci ze dne 2. března 2005, kterou v návaznosti na Fórum na vysoké úrovni k účinnosti pomoci přijalo mnoho evropských a afrických zemí i Čína,
– s ohledem na závazky z Gleneagles přijaté dne 8. července 2005 skupinou G8 v Gleneagles,
– s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 19. prosince 2005 týkající se tématu „EU a Afrika: směrem ke strategickému partnerství“,
– s ohledem na závěry Rady ve složení pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 3. října 2005, které vyjadřují podporu EU mezinárodní smlouvě o obchodu se zbraněmi v rámci OSN, jež by zavedla společné závazné normy celosvětového obchodu s konvenčními zbraněmi[4],
– s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem „EU – Čína: užší partnerství, rostoucí odpovědnost“ (KOM(2006)0631) a doprovodný pracovní dokument Komise nazvaný „Bližší partneři, větší odpovědnost: Politika pro obchod a investice mezi EU a Čínou: Hospodářská soutěž a partnerství“ (KOM(2006)0631 a 0632),
– s ohledem na 9. summit EU a Číny, který se konal v září 2006 ve Finsku, a na společné prohlášení vydané na jeho závěr,
– s ohledem na závěry Rady ve složení pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) o Číně ze dne 11. prosince 2006,
– s ohledem na Chartu OSN a rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1674 o ochraně civilního obyvatelstva v ozbrojených konfliktech (2006),
– s ohledem na Akční program OSN k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech[5],
– s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: Evropský konsensus[6] (2006),
– s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2006 o vztazích mezi EU a Čínou[7],
– s ohledem na strategické partnerství Afrika-EU, na společnou strategii Afrika-EU a akční plán (2007) a na partnerství mezi Afrikou a EU v oblasti obchodu a regionální integrace a partnerství v oblasti vědy, informační společnosti a vesmíru,
– s ohledem na zahájení partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti infrastruktury (2007), které odráží potřebu investic do infrastruktury (dopravy, energetiky, vody, informačních a komunikačních technologií) s cílem usnadnit udržitelný rozvoj,
– s ohledem na prohlášení obchodního fóra EU-Afrika u příležitosti druhého summitu EU-Afrika v roce 2007,
– s ohledem na zprávu OSN v polovině období o rozvojových cílech tisíciletí z roku 2007, která uvádí, že subsaharská Afrika nesměřuje k dosažení ani jednoho rozvojového cíle tisíciletí a že má-li se dosáhnout rozvojového cíle snížení počtu obyvatel žijících pod hranicí extrémní chudoby do roku 2015 na polovinu, muselo by se současné úsilí o zmírňování chudoby v Africe zdvojnásobit,
– s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě s názvem „Od Káhiry k Lisabonu – Strategické partnerství EU-Afrika“ (SEK(2007)856)a na společný dokument Komise a sekretariátu Rady „Lisabonské přesahy – Aby strategické partnerství EU-Afrika fungovalo“ (KOM(2007)0357),
– s ohledem na strategický dokument EU o Číně a na víceletý orientační program pro období 2007-2013[8], kterým EU Číně přiděluje 128 milionů eur na pomoc v oblasti rozvojové spolupráce,
– s ohledem na společné prohlášení přijaté na 10. summitu EU a Číny v Pekingu dne 28. listopadu 2007,
– s ohledem článek 45 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A6-0080/2008),
A. vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj v Africe mohou významným způsobem posílit nebo ovlivnit opatření učiněná vznikajícími mocnostmi, např. Čínou,
B. vzhledem k tomu, že africké státy nesou hlavní odpovědnost za politické, sociální, hospodářské a environmentální dopady přítomnosti cizích státních příslušníků, zahraničních organizací a vlád na svém území,
C. vzhledem k tomu, že se EU i Čína zavázaly, že budou přispívat k míru, bezpečnosti a udržitelnému rozvoji v Africe,
D. vzhledem k tomu, že EU je největším poskytovatelem pomoci Africe a jejím největším obchodním partnerem; vzhledem k tomu, že Čína oznámila rozšíření hospodářské spolupráce a závazků na poskytování pomoci a že by se do roku 2010 mohla stát největším obchodním partnerem Afriky,
E. vzhledem k tomu, že strategie udržitelného rozvoje Afriky musí zajistit, aby zapojení neafrických subjektů neohrozilo rozvoj; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu je vytvoření pracovní skupiny AU pro strategická partnerství Afriky se vznikajícími mocnostmi vítaným krokem,
F. vzhledem k tomu, že jsou vítány iniciativy, které podporují dialog s Afrikou, jako jsou summity Číny a Afriky nebo EU a Afriky, Fórum pro čínsko-africkou spolupráci (FOCAC), partnerství EU-Afrika, projekt EU-Afrika pro podporu míru, energetiky a vodního hospodářství, partnerství EU-Afrika v oblasti infrastruktury, rozhovory vedené na základě dohody z Cotonou[9] a veškeré další rozhovory vedené mezi EU nebo Čínou a africkými organizacemi,
G. vzhledem k tomu, že v listopadu 2006 se v Pekingu uskutečnil 3. summit Fóra pro čínsko-africkou spolupráci (FOCAC) a že na něm bylo přijato prohlášení o založení „nového typu strategických partnerství“ mezi Čínou a Afrikou; vzhledem k tomu, že tato spolupráce jednak čelí výzvě hospodářské globalizace a jednak prosazuje společný rozvoj, ale několik afrických států, které uznaly Tchaj-wan, z ní bylo vyloučeno,
H. vzhledem k tomu, že Čína má jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN zvláštní odpovědnost za přínos celosvětovému míru a bezpečnosti; vzhledem k tomu, že EU vítá zapojení Číny do vícestranných rámců, jako jsou rámce pod záštitou OSN, MOP, MMF, SB, WTO a Kjótského protokolu,
Udržitelný rozvoj
I. vzhledem k tomu, že je EU odhodlána zvýšit do roku 2015 míru oficiální rozvojové pomoci (ODA) na 0,7 % HDP (0,56 % do roku 2010) a vyčlenit minimálně 50 % oficiální rozvojové pomoci EU pro Afriku; vzhledem k tomu, že oficiální rozvojová pomoc EU zahrnuje 20 miliard EUR pro subsaharskou Afriku z 10. Evropského rozvojového fondu (2008–2013); vzhledem k tomu, že EU vyčlenila 350 milionů EUR na africký mírový projekt a 5,6 miliardy EUR na partnerství EU-Afrika v oblasti infrastruktury na období 2008–2013; vzhledem k tomu, že EU se zásadním způsobem podílí na mezinárodních mírových misích v Africe, na Světovém fondu boje proti AIDS, tuberkulóze a malárii a jiných mezinárodních iniciativách, které se týkají rozvoje tohoto kontinentu,
J. vzhledem k tomu, že přítomnost Číny a její zájmy v Africe rostou; vzhledem k tomu, že se Čína v roce 2005 stala čistým poskytovatelem pomoci subsaharské Africe a od té doby ještě zvýšila své závazky pomoci tím, že slíbila zdvojnásobení své pomoci Africe do roku 2009 ve srovnání s rokem 2006; vzhledem k tomu, že se Čína zavázala založit Čínsko-africký rozvojový fond na podporu investic čínských podniků v Africe s rozpočtem 5 miliard USD,
K. vzhledem k tomu, že vystupování Číny jako dalšího alternativního poskytovatele finančních prostředků bere EU možnost ovlivňovat africké vlády a požadovat po nich provedení politických reforem,
L. vzhledem k tomu, že Čína v posledních 25 letech pozvedla 400 milionů svých obyvatel z extrémní chudoby, a má proto značné zkušenosti, které by mohly být užitečné pro africké země; vzhledem k tomu, že se však nyní v Číně vyskytují velké sociální a hospodářské nerovnosti a alarmující zhoršování životního prostředí, a přitom jsou nadále vážně omezována politická práva a základní svobody a že Čína nadále vykazuje nízké pracovní standardy a malou míru odpovědnosti veřejné správy,
M. vzhledem k tomu, že větší zapojení Číny do rozvojové spolupráce s africkými zeměmi je vítáno, zejména pomoc při stavbě nemocnic, školních budov a lepší dopravní infrastruktury,
Energie a přírodní zdroje
N. vzhledem k tomu, že čínský hospodářský růst a oprávněný zájem na vlastním rozvoji vyvolává přirozenou potřebu přírodních zdrojů a zdrojů energie a jejich opatřování v rozvojových zemích, zejména v Africe,
O. vzhledem k tomu, že africké státy, které jsou bohaté na suroviny, dosahují díky poptávce Číny a jiných subjektů lepšího postavení na trhu,
P vzhledem k tomu, že je žádoucí, aby angažování Číny v Africe nezahrnovalo pouze země zajímavé z hlediska energetické politiky, ale aby byla zvážena spolupráce se všemi africkými státy,
Q zdůrazňuje, že za poslední čtyři roky Čína vykázala zhruba 40 % celkového růstu celosvětové poptávky po ropě; zdůrazňuje, že 30 % čínského dovozu surové ropy pochází z Afriky; zdůrazňuje, že závislost Číny na dovážené ropě, nerostných a dalších surovinách pravděpodobně nadále poroste a očekává se, že do roku 2010 bude dovážet 45 % ropy, kterou potřebuje; zdůrazňuje, že rostoucí poptávka po energii a touha rozšířit dovoz energie vedly Čínu k hledání dodavatelů ropy v afrických státech,
R. vzhledem k tomu, že se čínský dovoz ropy mezi lety 1995 a 2005 téměř zpětinásobil, a Čína se tak stala druhým největším světovým dovozcem ropy a dováží z Afriky stejné množství surovin jako EU; vzhledem k tomu, že CNPC (čínská státní ropná společnost) kontroluje odhadem 60 až 70 % súdánské ropné produkce; vzhledem k tomu, že v roce 2006 byla Angola největším dodavatelem ropy Číně; vzhledem k tomu, že Čína dováží již přibližně 28 % ropy a plynu ze subsaharské Afriky; vzhledem k tomu, že vývoz ropy z Afriky do Číny podle očekávání v následujících letech vzroste,
S. vzhledem k tomu, že využívání afrických přírodních zdrojů cizími zeměmi nebo zahraničními společnostmi může přinést rozvoj, ale může také vést k vyčerpání těchto zdrojů, ohrožení veřejné správy, zvýšení příležitostí ke korupci, zejména tam, kde je korupce již rozšířena, k prohloubení sociálních nerovností a problémů s makroekonomickou stabilitou a vzniku nebo zhoršení konfliktu, což by vážně ohrozilo zmírňování chudoby a udržitelný rozvoj,
Obchod, investice a infrastruktura
T. vzhledem k tomu, že téměř 9 % dovozu do EU pochází z Afriky; z toho polovinu činí produkty pro energetiku, 23 % jsou průmyslové výrobky a 11 % jsou potraviny a zemědělské výrobky; vzhledem k tomu, že na Afriku připadá 8,3 % vývozu z EU, z toho se 78 % týká strojírenství, chemických látek a průmyslových výrobků; vzhledem k tomu, že Jižní Afrika je největším obchodním partnerem EU (pro dovoz a vývoz); vzhledem k tomu, že objem obchodu EU s Afrikou se stále snižuje, ačkoliv EU zůstává jejím nejdůležitějším obchodním partnerem,
U. vzhledem k tomu, že je Evropská unie největším obchodním partnerem Číny a největším investorem v Číně, a vzhledem k tomu, že Čína je druhým největším obchodním partnerem Evropské unie; vzhledem k tomu, že dialog s Čínou o demokratických reformách, dodržování lidských práv a právním státu by neměl ustoupit obchodním a hospodářským vztahům,
V. vzhledem k tomu, že Čína zaznamenala v posledních několika letech bouřlivý hospodářský růst, v průměru o 9 % ročně, a stala se předním vývozcem; vzhledem k tomu, že opětovné objevení Číny jako významné světové ekonomiky zásadně změnilo současný stav obchodních toků a mezinárodních trhů; vzhledem k tomu, že pro udržení tohoto rozmachu se Čína stala čistým dovozcem ropy a řady dalších surovin a komodit a její poptávka způsobila velké zvýšení cen různých druhů nerostných surovin a zemědělských komodit,
W. vzhledem k tomu, že Čínská lidová republika má právo na legitimní hospodářskou soutěž s Evropskou unií a jejími členskými státy na mezinárodních trzích,
X. vzhledem k tomu, že rychlý hospodářský rozvoj Číny za posledních dvacet let měl významný vliv na obchodní a hospodářské vztahy mezi EU a Čínou obecně: celkový objem obousměrného obchodu se od roku 1978 zvýšil více než šedesátinásobně a v roce 2005 měl hodnotu 210 miliard EUR; EU se posunula od přebytku obchodní bilance na začátku 80. let ke schodku ve výši 106 miliard EUR v roce 2005, což je její nevyšší schodek obchodní bilance s jakýmkoliv obchodním partnerem, a Čína je nyní po USA druhým největším obchodním partnerem EU; v roce 2000 uzavřela EU s Čínou dvoustrannou dohodu o přístupu na trh, která byla zásadním milníkem v procesu přistoupení Číny k WTO, a toto přistoupení změnilo v mnoha směrech schémata světového obchodování,
Y. vzhledem k tomu, že 3,6 % čínského dovozu pochází z Afriky a že do Afriky plyne 2,8 % čínského vývozu; vzhledem k tomu, že hodnota čínského obchodu s Afrikou se zvýšila ze 2 miliard USD v roce 1999 na zhruba 39,7 miliard USD v roce 2005; vzhledem k tomu, že Čína je v současné době třetím nejdůležitějším obchodním partnerem Afriky; vzhledem k tomu, že Afrika se zcela zřejmě stává pro Čínu novou ekonomickou oblastí, v níž se velmi účinně propojuje strategie pomoci za ropu s nástroji zahraniční politiky,
Z. vzhledem k tomu, že objem obchodu mezi Afrikou a Čínou vzrostl odhadem ze 4 miliard USD v roce 1995 na 55 miliard USD v roce 2006 a cílem Číny je dosáhnout 100 miliard USD do roku 2010; vzhledem k tomu, že v květnu 2007 čínská Exim Bank oznámila záměr poskytnout v průběhu následujících tří let 20 miliard USD na financování obchodu a infrastruktury v Africe; vzhledem k tomu, že se Čína v průběhu následujících tří let zavázala poskytnout Africe 3 miliardy USD na zvýhodněné půjčky a 2 miliardy USD na zvýhodněné nákupní úvěry; vzhledem k tomu, že Čína přislíbila další otevírání svých trhů Africe tím, že zvýší ze 190 na více než 440 počet položek vyvážených do Číny s nulovým clem z nejméně rozvinutých zemí Afriky, které mají diplomatické vztahy s Čínou, a že v Africe v průběhu následujících tří let vytvoří tři až pět zón obchodní a hospodářské spolupráce,
AA. vzhledem k tomu, že členství ve WTO s sebou přináší řadu práv a povinností jak pro Evropskou unii, tak pro Čínu; vzhledem k tomu, že řada těchto závazků stále ještě nebyla čínskou stranou řádně splněna,
BB. vzhledem k tomu, že čínskou účast v Africe je nutno vnímat nejen z pohledu zajištění dodávek energie a surovin, ale také z pohledu zajištění dodávek potravin, neboť tato země v budoucnosti počítá s nárůstem dovozu potravin,
CC. vzhledem k tomu, že budoucí vztahy EU s Afrikou budou záviset na úspěchu či neúspěchu dohod o hospodářském partnerství,
DD. vzhledem k tomu, že Čína poskytuje africkým zemím místo rozvojové pomoci půjčky s rizikem vytvoření vysokého stupně jejich zadlužení,
EE. vzhledem k tomu, že díky čínským aktivitám opět nabývá na významu otázka zlepšování a financování infrastruktury v Africe,
FF. vzhledem k tomu, že podle údajů OECD je 50 % veřejných projektů v Africe prováděno čínskými smluvními partnery; vzhledem k tomu, že na čínských projektech v Africe jsou často zaměstnáváni především čínští pracovníci,
GG. vzhledem k tomu, že i čínským subjektům musí záležet na tom, aby pro své investice v upadajících ekonomikách získaly určitou míru jistoty pro investory a právní jistoty prostřednictvím podpory řádné správy věcí veřejných,
HH. vzhledem k tomu, že Čína nasazováním vlastních pracovníků v Africe zajišťuje čínským obchodníkům dlouhodobý přístup na africký trh a ovlivňuje tímto způsobem africké ekonomiky,
II. vzhledem k tomu, že státem vlastněné čínské společnosti mohou při investování v Africe podstupovat velká rizika; vzhledem k tomu, že čínská energetická společnost CNOOC Ltd. ohlásila odkoupení 45% účasti v pobřežním ropném nalezišti v Nigérii za 2 270 000 000 USD,
JJ. vzhledem k tomu, že v roce 2007 Čína založila společnost China Investment Corporation Ltd. s majetkem 200 000 000 000 USD, která je v současnosti šestým největším státním investičním fondem na světě,
Životní prostředí
KK. vzhledem k tomu, že Čína již je, nebo se velmi brzy stane, zemí vypouštějící nejvíce oxidu uhličitého (CO2) na světě a že čínské obyvatelstvo je přímou obětí těchto emisí; vzhledem k tomu, že EU také patří k největším emitorům CO2 na světě a že evropské obyvatelstvo je také vystaveno vlivu těchto emisí; vzhledem k tomu, že závazky přijaté na summitu G8+5 konaném v Heiligendammu v roce 2007 zahrnují orientační cíl snížení emisí o 50 % do roku 2050, a vzhledem k tomu, že EU a Čína stanovily další cíle pro snížení emisí a pro obnovitelné energie; vzhledem k tomu, že Afrika je světadílem, který bude podle předpovědí nejvíce postižen zhoršováním životního prostředí, odlesňováním a změnou klimatu,
LL. vzhledem k tomu, že je nutno ocenit přistoupení Číny ke Kjótskému protokolu a k Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES); vzhledem k tomu, že Čína má cenné odborné znalosti o boji proti odlesňování a dezertifikaci,
MM.vzhledem k tomu, že se odhaduje, že více než polovina těžby dřeva, zejména ve zvlášť zranitelných oblastech včetně střední Afriky, je nelegální; vzhledem k tomu, že se Číně přičítá největší odpovědnost za současný nárůst nelegální těžby dřeva ve světě; vzhledem k tomu, že například 90 % vývozu dřeva z Rovníkové Guiney do Číny je podle odhadů nelegálních,
Správa věcí veřejných a lidská práva
NN. vzhledem k tomu, že Čína prohlašuje „pět zásad mírového soužití“ za základní kámen své „nezávislé zahraniční mírové politiky“, založené na koncepci „nevměšování“, která není neutrální, jak je to vnímáno v afrických zemích, kde jsou vyjadřovány kritické postoje vůči Číně nebo dokonce protičínské nálady; vzhledem k tomu, že došlo k napadení, únosu nebo zavraždění čínských pracovníků v ropném a těžebním průmyslu v Zambii, Nigérii a Etiopii; vzhledem k tomu, že Čína chce mít pověst odpovědné globální mocnosti a že je třeba ocenit její zásluhu na tom, že súdánská vláda přijala společné jednotky OSN a AU v Dárfúru; vzhledem k tomu, že Čína může jakožto stálý člen Rady bezpečnosti hrát klíčovou roli v předcházení konfliktům, jejich urovnávání a řešení,
OO. vzhledem k tomu, že Čína přes pokrok v oblasti některých sociálních a hospodářských práv a svobod nadále nedodržuje základní lidská práva, včetně práva na život a na spravedlivý soud a na svobodu projevu a sdružování, a další sociální, hospodářská a kulturní práva, včetně pracovních práv; vzhledem k tomu, že nedodržování lidských práv je zvlášť patrné ve vztahu k obyvatelům Tibetu; vzhledem k tomu, že to má vliv na pověst a aktivity Číny v zahraničí, zejména v Africe, kde rozvoj a řádná správa věcí veřejných nemohou dosáhnout pokroku bez demokratické odpovědnosti, dodržování lidských práv a právního státu,
PP. vzhledem k tomu, že je nutné ocenit, že Čína splnila minimální požadavky Kimberleyského certifikačního procesu pro mezinárodní obchod s neopracovanými diamanty a že vypracovala pokyny pro odpovědné chování dřevařských podniků,
QQ. vzhledem k tomu, že by se mělo ocenit, že Čína ratifikovala Úmluvu OSN proti korupci, ačkoli korupce nadále v Číně zůstává vážným problémem, který zásadním způsobem ovlivňuje schopnost splnit na úrovni provincií a na místní úrovni politické cíle a standardy stanovené centrální vládou; vzhledem k tomu, že tato praxe má dopad na africké země, ve kterých Čína a čínské podniky investují, neboť často podporuje korupci a pomáhá zkorumpovaným vládám obohacovat se a setrvávat u moci, a tím ohrožuje řádnou správu věcí veřejných, odpovědnost a právní stát, vzhledem k tomu, že přísné dodržování Úmluvy OSN proti korupci je nezbytné pro prosazování řádné správy věcí veřejných, odpovědnosti a právního státu,
Mír a bezpečnost
RR. vzhledem k tomu, že evropští, čínští a další vývozci zbraní podporují ozbrojené konflikty v Africe, a tak vážně ohrožují tamní rozvoj; vzhledem k tomu, že členské státy nejsou právně vázány Kodexem chování Evropské unie o vývozu zbraní a že vykonávají nedostatečnou kontrolu nad nelegálním vývozem zbraní do Afriky nebo nelegálním tranzitem zbraní přes Afriku,
SS. vzhledem k tomu, že Čína nese zvláštní odpovědnost jako jeden z největších světových vývozců zbraní a jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN,
TT. vzhledem k tomu, že vývoz čínských konvenčních zbraní a ručních palných a lehkých zbraní není dostatečně průhledný; vzhledem k tomu, že organizace Amnesty International nedávno kritizovala Čínu za „nebezpečně tolerantní“ přístup k vývozu zbraní; vzhledem k tomu, že Čína je odpovědná za přesun velkého množství zbraní do zemí s přetrvávajícím konfliktem, a to dokonce porušováním embarga OSN vůči Dárfúru, Libérii a Konžské demokratické republice,
UU. vzhledem k tomu, že je nutné ocenit Čínu za to, že je druhým největším poskytovatelem mírových jednotek OSN ze stálých členů Rady bezpečnosti a že již zapojila přes 3 000 jednotek do mírových misí v Africe,
1. zdůrazňuje, že je potřeba posílit dopad politik EU v Africe, konkrétně tím, že se zajistí splnění slibů a závazků; v této souvislosti zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva má význam pro vyšší efektivitu a jednotnost v EU ve vnějších vztazích, přičemž budou náležitě zohledněny rozvojové zájmy a politiky;
2. naléhavě vyzývá EU, aby vyvinula jednotnou strategii, kterou bude reagovat na nové výzvy v souvislosti s novými dárci pomoci Africe, jako je Čína, a jejíž součástí bude koordinovaný přístup jednotlivých členských států a orgánů EU; zdůrazňuje, že tato reakce nesmí usilovat o napodobení postupů a cílů Číny, protože takový krok by nutně nemusel být slučitelný s hodnotami, zásadami a dlouhodobými zájmy EU; poznamenává, že tato reakce by měla být začleněna do dialogu mezi EU a AU a do vztahů se všemi africkými partnery; zdůrazňuje, že by EU měla s Čínou zahájit dialog v oblasti rozvojové politiky, aby došlo k vzájemné diskusi o postupech a cílech, avšak že EU musí nadále trvat na svém vlastním přístupu k rozvojové spolupráci;
3. naléhavě vyzývá EU, aby si své vysoké nároky na podporu řádné správy věcí veřejných a na dodržování lidských práv zachovala i v konkurenci s jinými dárcovskými státy; vyzývá Evropskou unii, aby se vůči této konkurenci vymezila kvalitnější nabídkou, jako je například budování modernějších a ke klimatu šetrnějších výrobních závodů na zpracování surovin v zemi původu a zaměstnávání a vzdělávání místních pracovních sil; poznamenává, že vypracování těchto nabídek by mělo být také začleněno do dialogu mezi EU a AU a do vztahů se všemi africkými partnery, zejména při provádění společné strategie EU-Afrika a jejího akčního plánu;
4. vítá ochotu Číny k praktické spolupráci s africkými zeměmi, aniž by s nimi jednala povýšeně; připomíná, že taková spolupráce má pragmatickou povahu; lituje v tomto ohledu skutečnosti, že Čína spolupracuje s represivními režimy v Africe; zdůrazňuje, že by bylo vhodné, aby součástí spolupráce byly politické podmínky, a že by lidská práva a ekologické normy měly hrát větší roli;
5. vyzývá EU a Čínu, aby, kdykoli to bude možné, diskutovaly, rozvíjely a utvářely své strategie týkající se Afriky ve snaze odpovědně usilovat o podporu udržitelného rozvoje a plnění rozvojových cílů tisíciletí; zdůrazňuje význam konstruktivního dialogu v mnohostranném rámci se všemi příslušnými subjekty na africkém kontinentu, zejména s AU a NEPAD; vyzývá v této souvislosti EU, aby podpořila vytvoření Fóra afrického partnerství, do nějž se zapojí všichni hlavní dárci a investoři;
6. naléhavě vyzývá EU a Čínu, aby zvýšily svou podporu novému partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD) jako hybné síle strategie udržitelného rozvoje Afriky a aby rovněž podpořily africké regionální organizace, AU, Panafrický parlament a parlamenty a vlády afrických zemí v upevňování jejich vedoucího postavení a vlastní odpovědnosti v souvislosti s touto strategií; vyzývá EU, aby pomohla posílit schopnost Afriky zajistit jednotnost dárců a investorů a zaručit, že zahraniční investice posilují trvale udržitelný rozvoj;
7. zdůrazňuje svou ochotu zapojit se do dialogu se Všečínským shromážděním lidových zástupců, Panafrickým parlamentem a parlamenty afrických zemí, který by se zaměřil na podporu udržitelného rozvoje a posílení schopností kontroly;
8. vyzývá EU, aby vybídla Čínu k tomu, aby jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN dostála své odpovědnosti, včetně „odpovědnosti chránit“, a uznala, že přítomnost Číny v Africe sama o sobě bez ohledu na záměry jakékoli „politiky nezasahování“ má skutečný dopad na hostitelské země, včetně dopadu politického;
9. vyzývá EU, aby při svých úvahách o vlivu Číny v Africe zohlednila názory vyjádřené africkými státy a Africkou unií; zdůrazňuje, že by se EU měla vyhnout zobecňování, pokud jde o úlohu Číny, měla by vůči Číně zaujmout otevřený a konstruktivní přístup a neměla by se pokoušet jí vnucovat evropské vzory a názory;
Udržitelný rozvoj
10. vyzývá EU, aby pokračovala v dialogu mezi Afrikou, EU a Čínou k vzájemnému prospěchu založenému na potřebách Afriky a v zájmu afrických zemí a obyvatel, s cílem zlepšit účinnost a soudržnost rozvojové spolupráce, prozkoumat konkrétní možnosti spolupráce, podpořit partnerství a zamezit jednání na vlastní pěst; navrhuje, aby EU, AU a Čína zřídily stálou konzultační skupinu na podporu soudržnosti a větší účinnosti svých různých činností v rámci rozvojové spolupráce; vyzývá EU, Čínu a Afriku, aby zavedly globální rámec pro konkrétní operační projekty zaměřené na společné problémy, jako je přizpůsobování změně klimatu, obnovitelné energie, zemědělství, vodní hospodářství a zdraví;
11. vyzývá EU a členské státy, aby posílily své vztahy s africkými zeměmi tím, že budou plnit své závazky pomoci a učiní úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí svou prioritou; vítá navýšení pomoci ES o 6 % a pomoci poskytované 15 členskými státy v roce 2006 o 2,9% ve srovnání s předchozím rokem, avšak vyjadřuje politování nad tím, že oficiální rozvojová pomoc (ODA) 15 členských států všem oblastem poklesla, vyjádřeno poměrem k HND, z 0,44 % ODA/HND v roce 2005 na 0,43 % ODA/HND v roce 2006; vyjadřuje také politování nad tím, že čtyři členské státy nesplnily svůj individuální cíl 0,33 % HND v roce 2006 a ještě více členských států by jej nesplnilo, kdyby se od částek ODA odečetlo odpuštění dluhu a další položky, které nejsou součástí dostupných finančních prostředků pro rozvojové země;
12. připomíná, že konečným cílem jakékoli rozvojové politiky, ať už je prováděna EU nebo Čínou, by mělo být snižování a vymycování chudoby;
13. vyzývá EU a členské státy, aby přítomností vysokých evropských vládních představitelů, jejich návštěvami a zapojením do dialogu dosáhly v Africe a EU větší publicity;
14. vyzývá EU, aby posílila závazky k nevázané pomoci a vybídla Čínu k poskytování nevázané pomoci africkým partnerům, čímž se zajistí, že hospodářské podmínky spojené s mezinárodními dary nebo půjčkami nebudou bránit udržitelnému rozvoji; v této souvislosti naléhavě žádá EU, aby zapojila Čínu do rozvoje místního afrického trhu práce, místo aby z Číny proudily tisíce čínských dělníků;
15. vyzývá EU, aby vybídla Čínu k využití jejích odborných znalostí v oblasti zdravotnictví k podpoře iniciativ zaměřených na zlepšení veřejného zdravotnictví v Africe ve snaze zajistit udržitelný rozvoj a podporovat iniciativy zaměřené na boj proti pandemiím souvisejícím s chudobou, jež Afriku sužují, zejména na boj s HIV/AIDS, malárií a tuberkulózou;
16. vyzývá EU, aby v rámci Výboru pro rozvojovou pomoc OECD zahájila konstruktivní dialog s novými dárci, kteří nejsou členy Výboru pro rozvojovou pomoc, včetně Číny, ve snaze vybídnout je k přijetí pravidel a standardů tohoto výboru nebo podobných kodexů a k dodržování zásad Pařížské deklarace o účinnosti pomoci;
17. naléhavě žádá EU, aby Čínu vybídla k vytvoření zvláštního orgánu pro pomoc, jehož cílem by bylo zvýšit odborné znalosti a nezávislost čínské pomoci, a k přijetí závazku transparentního podávání zpráv o sestavování rozpočtu poskytování pomoci; vyzývá EU, aby Číně pomohla v rozvoji těchto odborných znalostí, pokud o to bude požádána;
18. vybízí EU a africké země, aby vyzvaly čínské zástupce k účasti na dvoustranných a mnohostranných setkáních věnovaných koordinaci poskytování pomoci;
19. vyzývá EU, aby vybídla Čínu k účasti na řešení problémů spojených s demografickou situací v Africe; v této souvislosti zdůrazňuje skutečnost, že v mnohých částech Afriky je míra růstu populace vyšší než míra hospodářského růstu a že opatření na změnu této situace zahrnují zlepšení sexuálního a reprodukčního zdraví, které bylo zmíněno ve zprávě OSN z Mezinárodní konference o populaci a rozvoji z roku 1994;
20. zdůrazňuje, že mezinárodní rozvojová partnerství se musí orientovat na jednotlivce, neboť trvale udržitelný rozvoj je možný pouze za předpokladu posílení občanské společnosti; zdůrazňuje, že ženy, menšiny a ohrožené skupiny by se měly zvláště podporovat a cenit jako klíčové hybné síly rozvoje a že svoboda shromažďování a svobodné a pluralitní sdělovací prostředky jsou základními podmínkami rozvoje a mezinárodní rozvojová partnerství je musí podporovat;
Energie a přírodní zdroje
21. domnívá se, že by vzhledem k angažování Číny v Africe měla spolupráce s Afrikou v oblasti vnější energetické politiky EU nabýt většího významu; přeje si aktivnější spolupráci v oblasti energetické politiky mezi Afrikou a EU;
22. uznává význam transparentního hospodaření s přírodními zdroji pro mobilizaci příjmů, které jsou klíčové pro rozvoj a snižování chudoby, zajištění stability dodávek a zamezení konfliktů v souvislosti se zdroji a nestability v zemích bohatých na zdroje; vyzývá EU, aby vybídla africké země bohaté na zdroje k dodržování zásad iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) tím, že této iniciativě budou poskytovat zvýšenou politickou, finanční a technickou podporu s cílem umožnit občanské společnosti svobodně a účinně se této iniciativy účastnit; naléhavě vyzývá EU, aby zahájila aktivní jednání s čínskou vládou a čínskými společnostmi a vybídla je k podpoře iniciativy EITI; vyzývá EU, aby prosazovala rozšíření působnosti iniciativy EITI na další přírodní zdroje, např. dřevo, a na příjmy vlád z půjček zajištěných zdroji;
23. považuje za zcela nezbytné, aby EU vyzvala všechny politické síly a mezinárodní investory působící v Africe, aby důsledně dodržovali sociální a ekologická ochranná pravidla stanovená pro těžební průmysl v roce 2002 Světovou bankou;
24. vyzývá EU, aby aktivně podporovala transparentnost nejen při výběru příjmů, ale i v oblasti využití příjmů z přírodních zdrojů tím, že bude podporovat iniciativy na zvýšení transparentnosti rozpočtů afrických zemí; naléhavě vyzývá EU, aby podporovala „odpovědné poskytování půjček“ všemi dárci, které by spočívalo v tom, že země bohaté na zdroje, u nichž se v minulosti vyskytly problémy se špatnou správou věcí veřejných a s korupcí, by pro obdržení nehumanitární pomoci musely podniknout konkrétní opatření k zajištění transparentnější správy příjmů; vyzývá EU, aby články 96 a 97 dohody z Cotonou uplatňovala důsledněji vůči zemím bohatým na zdroje a aby současně zahájila dialog s Čínou a dalšími dárci ve snaze zvýšit souhlasným postupem účinnost příslušných opatření; zdůrazňuje, že by EU měla jít příkladem a učinit ze svých rozvojových programů a projektů vzor transparentnosti a řádné správy věcí veřejných;
25. naléhavě žádá EU, aby se zasadila o přísnější mezinárodní kontroly nelegálního obchodování se dřevem a slonovinou; vyzývá EU, aby prosazovala zásady uvedené v akčním plánu pro vymahatelnost práva, správu a obchod v lesnictví (FLEGT) a vybídla Čínu k přijetí podobných zásad pro její dovoz dřeva z Afriky, aby se zamezilo nelegálnímu obchodu se dřevem a podporovalo se udržitelné lesní hospodářství; vyzývá Komisi, aby brzy předložila návrhy na zákaz veškerého dovozu dřeva pocházejícího z nelegálních zdrojů a výrobků z tohoto dřeva do EU ve snaze odradit Čínu od využívání nelegálně těženého afrického dřeva k výrobě nábytku, který vyváží; vybízí Komisi, aby rozšířila jednání o dobrovolných dohodách o partnerství se třetími zeměmi vyzývá EU, aby podporovala posilování podobných iniciativ, jako je africký a asijský akční plán FLEGT;
26. vyzývá EU, aby se zasazovala o to, aby uzavírané mezinárodní smlouvy o těžbě nebo průzkumu zdrojů energie obsahovaly ustanovení o transparentnosti udělování licencí a smluvní podmínky, které určují finanční toky vládám, a ustanovení o investování podílu ze zisku do rozvoje místních společenství;
27. vyzývá EU a Čínu, aby řešily problém zakázaného obchodování s přírodními zdroji společnou akcí, která by měla zahrnovat dohodnutou definici „konfliktních zdrojů“ a ustanovení mezinárodní skupiny expertů s úkolem vyvinout mnohostranné přístupy k řešení této otázky;
28. vyzývá EU a Čínu, aby více investovaly do obnovitelných energií jako způsobu, jak řešit zhoršování životního prostředí a změnu klimatu, a způsobu předcházení konfliktům spojeným s nedostatkem zdrojů, jako je ropa;
Obchod, investice a infrastruktura
29. poukazuje na to, že diverzifikace obchodu je obecně rozhodujícím faktorem toho, aby bylo ve všech afrických státech dosaženo spolehlivého hospodářského růstu; zdůrazňuje, že čínský vývoz výrobků do Afriky by neměl bránit rozvoji afrického průmyslu ani narušovat jeho konkurenceschopnost;
30. vyzývá EU a Čínu, aby umožnily Africe vymanit se ze „surovinové pasti“ a přeměnit se z oblasti dodávající suroviny na oblast, která suroviny zpracovává a která poskytuje služby; vyslovuje politování nad tím, že Komise není dostatečně flexibilní při uzavírání dohody o ekonomickém partnerství se zeměmi AKT, a vyjadřuje obavu, že se situace v zemích AKT vlivem této nové dohody zhorší; v této souvislosti naléhá na EU, aby povzbudila všechny zúčastněné strany, jmenovitě členské státy a nové dárce, jako je Čína, aby diverzifikovaly obchod a investice, převedly na Afričany technologie, posílily pravidla mezinárodního spravedlivého obchodu, rozšířily přístup afrických výrobků na světové trhy, snížily cla na zpracované výrobky pocházející z Afriky, podporovaly rozvoj soukromého sektoru a jeho přístup k finančním prostředkům, podporovaly zjednodušení obchodu i regionální integraci v Africe a usnadňovaly toky finančních prostředků poukázaných osobami, jež jsou africkými rezidenty;
31. vyzývá EU, aby rozšířila svůj hospodářský vliv na rozvoj Afriky prostřednictvím reformy své vlastní společné zemědělské politiky a usnadněním přístupu afrických výrobků na trh EU; vyzývá EU a Čínu, aby při reformách vlastní zemědělské politiky více zohlednily rozvojové možnosti afrického odvětví zemědělství, usnadnily dovoz zemědělských výrobků z Afriky a při zemědělských vývozech přísně dbaly na to, aby neohrozily rozvoj zemědělské produkce v Africe, která zajišťuje výživu a zaměstnanost obyvatelstva;
32. vyzývá EU a Čínu, aby se více zasazovaly o spravedlivý mezinárodní obchod s cílem dosáhnout soudržnosti obchodních a rozvojových politik, výrazně zvýšit podíl výrobců a zaměstnanců na zisku z celosvětového obchodu se zbožím, rozšířit přístup afrických výrobků na světové trhy a snížit dovozní cla na zpracované výrobky pocházející z Afriky; vyzývá vládu Čínské lidové republiky a Evropskou unii, aby vytvořily vývozní strategii, která nebude bránit výrobě zboží v Africe za ekologicky a sociálně udržitelných podmínek;
33. vyzývá Čínu, aby při poskytování půjček zohlednila události, které vedly ke vzniku dluhové krize mnoha rozvojových zemí, a aby neopakovala dřívější chyby poskytovatelů půjček;
34. vítá skutečnost, že Čína podnikla kroky ke zlepšení sociálněprávních předpisů a práv pracovníků od 1. ledna 2008 jako výsledek tlaku WTO a mezinárodního veřejného mínění, a zdůrazňuje, že přísnější sociálněprávní předpisy v Číně by měly mít pozitivní dopad na způsob angažovanosti Číny v Africe;
35. zdůrazňuje, že je nezbytné, aby si Afrika vyvinula svou vlastní strategii vůči Číně; konstatuje, že taková strategie je velmi důležitá pro posílení vzájemné povahy obchodních vztahů mezi Čínou a Afrikou; zdůrazňuje, že se tato strategie musí zaměřit na větší zapojení afrických pracovníků do čínských projektů v Africe, větší ochotu na straně Číny k přenosu technologií a lepší přístup na čínské trhy pro typicky africké vývozní komodity, jako je káva, kakao a výrobky z kůže;
36. doporučuje Komisi, aby při probíhajících jednáních s Čínou ve věci nové části dohody o partnerství a spolupráci věnované obchodu trvala na závazné formulaci, pokud jde o základní pracovní normy Mezinárodní organizace práce, sociální a ekologickou odpovědnost podniků, ustanovení proti sociálnímu a ekologickému dumpingu, doporučení Mezinárodní organizace práce pro důstojnou práci, a zastávala požadavky vycházející z mezinárodních úmluv o lidských právech;
37. zdůrazňuje význam využívání místní pracovní síly za spravedlivých finančních podmínek při realizaci investic do infrastruktury a nových podniků; naléhavě žádá větší zapojení do kvalifikace zaměstnanců v rámci stipendií a cirkulační migrace; požaduje opatření na větší zapojení zčásti vysoce kvalifikovaných členů africké diaspory do tohoto procesu a usnadnění převodů finančních prostředků Afričanů žijících v zahraničí do Afriky;
38. uvědomuje si velmi dobře pozitivní úlohu, jakou obecně hrají informační a komunikační technologie v podpoře růstu, konkurenceschopnosti a tvorby pracovních míst; doporučuje Komisi, aby sladila stávající africké a evropské programy se silnějším důrazem na budování takových kapacit informačních a komunikačních technologií pro malé a střední podniky prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru, které zajistí, aby byly vytvářeny instituce a politiky s cílem usnadnit investice, inovace a přenos technologií;
39. vyzývá EU a Čínu, aby podporovaly AU a NEPAD při vypracovávání posouzení dopadů zahraničních investičních projektů v Africe na životní prostředí a při vyhodnocování růstu s potenciálním přínosem pro chudé obyvatele, jež je s nimi spojen, a to zejména v oblasti energií a infrastruktury, stejně jako při práci na transparentnějším systému udělování zakázek a veřejných výdajů; zdůrazňuje význam dlouhodobého plánování veřejných výdajů ze strany afrických zemí v souvislosti se zisky pocházejícími z nedávného nárůstu cen komodit, z příjmů z energetického průzkumu a z toků zahraničních investic a doporučuje Evropské unii a Číně, aby za tímto účelem cíleně podporovaly vytváření přiměřených správních kapacit;
40. vyzývá EU, aby se zapojila do společných projektů s Čínou v Africe, zejména v oblasti energetického průzkumu, přepravy a infrastruktury, s cílem vytvořit s AU a NEPAD společný soubor pravidel pro zapojování a investice;
41. žádá EU a Čínu, aby investovaly do vzdělávání a odborné přípravy v Africe, neboť kvalifikovaní pracovníci jsou pilířem nezávislejšího rozvoje;
42. vyzývá EU, aby překročila rámec stávajícího obchodního fóra mezi EU a Afrikou a vytvořila jednotný akční plán pro podporu a diversifikaci evropských investic v Africe;
43. uznává, že evropské hospodářské investice jsou v Africe v konkurenční nevýhodě vzhledem k otevřenému či skrytému dotování čínských projektů a nabídek učiněných čínskou vládou (nebo státními podniky), k vyšším nákladům vzniklým v důsledku sociálních a ekonomických norem, které čínští konkurenti neuplatňují, k vázané pomoci ze strany Číny, která evropským společnostem neumožňuje připojit se k projektům financovaným z čínské pomoci, a vzhledem k omezenému přístupu evropských společností k nástrojům financování a krytí investičního rizika;
Životní prostředí
44. upozorňuje na vliv, jaký má přítomnost Číny v Africe na životní prostředí; naléhavě žádá Čínu, aby jednala jako odpovědný správce životního prostředí jak v Číně, tak v Africe;
45. vyzývá EU, aby vybízela čínské exportní úvěrové agentury včetně Exim Bank k systematickému posuzování dopadů, které africké projekty v oblasti infrastruktury, jako jsou přehrady, silnice a doly, mají na životní prostředí;
46. vítá iniciativu Komise založit globální alianci pro změnu klimatu s nejméně rozvinutými zeměmi a malými ostrovními rozvojovými státy, která bude konkrétně posilovat spolupráci v oblasti přizpůsobování změně klimatu; žádá EU, aby vyzvala Čínu k účasti na klíčových oblastech pracovního plánu aliance, jako je dialog o snižování rizika katastrof a o rozvoji šetrném ke klimatu, což jsou zásadní oblasti spolupráce, vzhledem k postavení Číny jako hlavního dárce a investora v Africe, který často investuje do rozsáhlých projektů infrastruktury, jež bývají zvláště citlivé na změnu klimatu;
47. požaduje, aby se věnovalo více finančních prostředků na přizpůsobování změně klimatu v souladu se systémem, ve kterém povinnost přispívat závisí jak na dřívějších emisích, tak na hospodářské kapacitě, a kde se finanční prostředky neodčerpávají ze stávajících rozpočtů pomoci; v této souvislosti naléhavě žádá EU, aby prosazovala větší koordinovanou a doplňkovou mezinárodní činnost, pokud jde o poskytování finančních zdrojů a investic na podporu zmírňujících a adaptačních opatření v Africe, zejména v podobě lepšího přístupu k přiměřeným, předvídatelným a udržitelným finančním zdrojům, finanční a technické podpoře určené na budování kapacit pro posuzování nákladů na přizpůsobení, které by pomohly stanovit finanční nároky na přizpůsobení, a poskytování nových a dodatečných zdrojů, včetně oficiálního a zvýhodněného financování; naléhavé žádá, aby byly veškeré finanční prostředky dostupné při minimálním zapojení administrativního aparátu; trvá na účinném sledování dosažených výsledků;
48. vyzývá EU, aby se zapojila do mnohostranných diskusí s členskými státy AU a s Čínou i s občanskou společností o globálních hrozbách souvisejících se zhoršováním životního prostředí a se změnou klimatu a aby prosazovala závazky dohody o balijském akčním plánu, uzavřené na 13. schůzce Konference stran (COP-13) na Bali dne 15. prosince 2007, pro období po roce 2012;
49. vyzývá EU, aby zaujala vedoucí místo ve zmírňování dopadů změny klimatu zavedením intenzivního programu poskytujícího rozsáhlou finanční podporu nad rámec stávajících rozpočtových položek pro vývoj a uplatňování ekologických energetických technologií jak v rozvíjejících se ekonomikách, tak v rozvojových zemích, ovšem při uznání jejich rozdílných potřeb; konkrétně vyzývá EU, aby poskytla finanční prostředky na umožnění přesunu levných, ekologických technologií do afrických zemí; uznává, že zvýšené financování přesunu technologií je klíčovým krokem k tomu, aby bylo do roku 2009 dosaženo dohody o globálním rámci pro změnu klimatu pro období po roce 2012;
50. naléhavě žádá EU a Čínu, aby v souladu s dohodou o balijském akčním plánu zajistily, že jejich projekty v Africe, zejména hledání nových zdrojů energie, budou environmentálně udržitelné a slučitelné s balijským akčním plánem;
51. uznává podíl západního obchodu a spotřeby na odpovědnosti za rostoucí poptávku Číny po přírodních zdrojích v Africe a za zvýšené emise CO2 v rozvojových zemích jako důsledek „outsourcingu“ znečišťujícího průmyslu; vyzývá EU, aby se začala zabývat otázkou spravedlnosti v oblasti obchodování a klimatu jako součástí agendy třístranné spolupráce s Čínou a Afrikou; vyzývá také EU, aby posílila opatření na podporu sociálně a ekologicky odpovědné spotřeby (včetně uvádění údajů na produktech o dopadech na životní prostředí v průběhu jejich celého životního cyklu, od čerpání přírodních zdrojů až po výrobu a přepravu);
52. naléhavě žádá EU, aby prosazovala větší mezinárodní spolupráci, zejména s Čínou, aby podporovala urychlené provedení adaptačních opatření, zejména prostřednictvím posuzování zranitelnosti, stanovování prioritních opatření, posuzování finančních potřeb, budování kapacity a strategií reakce, integrace adaptačních opatření do odvětvového a vnitrostátního plánování, zvláštních projektů a programů, prostředků pro vytváření pobídek k provádění adaptačních opatření a jiných způsobů, jak umožnit rozvoj pružně reagující na změny klimatu, přičemž je třeba zohledňovat naléhavé a okamžité potřeby rozvojových zemí, které jsou citlivé na nepříznivé účinky změny klimatu, jako jsou africké země, které obzvláště trpí suchem, dezertifikací a záplavami;
53. vyzývá EU, aby posílila dialog s Afrikou a Čínou a aby vytvořila společné přístupy k řešení globálních problémů životního prostředí, jako je odlesňování, dezertifikace a fragmentace, úbytek nebo ztráta biologické rozmanitosti a úrodnosti půdy, stejně jako znečištění vody a ovzduší; vyzývá EU, aby podporovala energetickou účinnost, zelené technologie, řízení rizik a kapacity pro včasné varování a odpovědnou industrializaci a spotřebu;
Řádná správa věcí veřejných a lidská práva
54. naléhavě žádá čínské orgány, aby ve svých vztazích s Afrikou respektovaly zásady demokracie, řádné správy věcí veřejných a lidských práv;
55. vyzývá EU, aby ve vztazích s těmi africkými vládami, které maří fungování demokracie a porušují lidská práva, jednala v souladu se svými hodnotami, zásadami a závazky podle dohody z Cotonou a neumožnila jim kontrolu nad pomocí, rozpočtovou podporou či investicemi; naléhá na EU, aby zajistila, že v takovýchto případech bude humanitární i jiná pomoc poskytována prostřednictvím místních organizací občanské společnosti, a aby napomáhala posilování kapacit těchto organizací; vyzývá EU, aby naléhala na ostatní velké dárce vázané mezinárodními úmluvami, pakty a nástroji OSN v oblasti lidských práv, jako je např. Čína, aby jednali obdobně;
56. zdůrazňuje, že bez ohledu na důležitost zásad, jako jsou svrchovanost, vlastní odpovědnost a přizpůsobení, ničím nepodmíněné čínské investice v těch afrických zemích, jež jsou špatně spravovány despotickými režimy, přispívají k dalšímu porušování lidských práv a dále brzdí demokratický pokrok a brání uznávání řádné správy věcí veřejných, včetně právního státu a kontroly korupce; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité, aby EU více podporovala vlády, instituce a subjekty z řad občanské společnosti prosazující řádnou správu věcí veřejných, právní stát a dodržování lidských práv v Africe, konkrétně národní parlamenty, pluralitní systémy politických stran, organizace působící v oblasti rozvoje a lidských práv, svobodné sdělovací prostředky a protikorupční orgány;
57. žádá EU, aby všechny země, jež poskytují i přijímají pomoc, vyzvala k dodržování pokynů a norem v oblasti transparentnosti, jež stanovily mezinárodní finanční instituce; naléhá na EU, aby čínské orgány přiměla k tomu, aby vybízely vnitrostátní banky k přijetí zásad financování projektů (tzv. „Equator principles“) v oblasti sociálních a environmentálních norem;
58. naléhá na EU, aby vyzvala Čínu k podpisu Úmluvy OECD o boji proti podplácení a k zajištění jejího provádění nejen v Číně, ale také v jejích vztazích s africkými zeměmi;
59. vyzývá EU, aby vybídla všechny členské státy a Čínu k účasti na stávajících globálních iniciativách majících usnadnit zabavování majetku podle části V Úmluvy OSN proti korupci, včetně společné iniciativy na zabavování kradeného majetku, která byla nedávno zahájena Světovou bankou a Úřadem pro drogy a kriminalitu OSN (UNODC);
60. vyzývá EU, aby vybídla Čínu k ratifikaci úmluv MOP, které dosud nepřijala, a k zajištění jejich uplatňování ve všech rozvojových zemích, ve kterých jsou přítomny čínské investice, podniky, odborníci nebo pracovníci, a to zejména v Africe;
61. vyzývá EU, aby podporovala rozvoj mezinárodních a právně závazných kodexů chování zaměřených na řádnou správu věcí veřejných, bezpečné a spravedlivé pracovní podmínky, sociální odpovědnost podniků a postupy na ochranu životního prostředí a aby podporovala odpovědnost podniků;
Mír a bezpečnost
62. vyzývá EU, aby usilovala o zavedení právně závazného nástroje týkajícího se vývozu zbraní na celosvětové úrovni;
63. vyzývá EU, aby vybídla Čínu ke zlepšení transparentnosti svého vnitrostátního systému pro kontrolu vývozu zbraní, a to tak, že zajistí oznámení veškerých vývozů registru OSN pro kontrolu vývozu konvenčních zbraní a zlepší svá pravidla pro kontrolu vývozu zbraní s cílem zabránit převodům zbraní do těch zemí a regionů (zejména v Africe), v nichž dochází k systematickému porušování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva;
64. vyzývá EU, aby zachovala své zbrojní embargo vůči Číně, dokud bude tato země nadále dodávat zbraně ozbrojeným silám a skupinám v zemích, často afrických, jež podněcují a přiživují konflikty a dopouštějí se hrubého porušování lidských práv;
65. vyzývá EU a Čínu k pozastavení vojenské spolupráce a obchodování se zbraněmi s těmi vládami, jež nesou odpovědnost za porušování lidských práv, jsou zapojeny do konfliktů nebo se nacházejí na pokraji války, jako jsou např. vlády Keňi, Zimbabwe, Súdánu, Čadu, Konžské demokratické republiky, Etiopie, Eritreje a Somálska; vyzývá EU a Čínu, aby zastavily přesuny zbraní k ozbrojeným nestátním subjektům, které ohrožují lidská práva, politickou stabilitu a udržitelný rozvoj na africkém kontinentu, a aby těmto přesunům zabránily a zakázaly je;
66. vyzývá EU, aby nadále prosazovala právně závaznou mezinárodní smlouvu o obchodu s veškerými konvenčními zbraněmi, jež by byla vyjednána na úrovni OSN;
67. vyzývá EU a Čínu, aby podporovaly africké iniciativy, jako jsou jednotky rychlého nasazení a využití regionálních organizací, jakožto pilíře bezpečnosti;
68. vyzývá EU, aby Čínu povzbudila k dalšímu rozšíření její účasti na mírových misích OSN a AU v Africe, jež by mělo v nutných případech a v souladu s mandátem OSN rovněž podobu poskytnutí bojových jednotek;
69. vyzývá EU, aby Čínu zapojila do utváření společného přístupu k bezpečnosti lidí, zejména v oblastech konvenčního odzbrojení, odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění, sledovatelnosti zbraní, odminování a reformy bezpečnostního sektoru; naléhavě žádá zapojení do netradičních bezpečnostních otázek, jako je prevence přírodních katastrof, uprchlíci z klimatických nebo hospodářských důvodů, vysídlené osoby a migranti a drogy a nakažlivé choroby;
o
o o
70. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Komisi, Radě, vládám a parlamentům členských států, vládě Čínské lidové republiky a Všečínskému shromáždění lidových zástupců, Africké unii, iniciativě NEPAD, Panafrickému parlamentu a Fóru čínsko-africké spolupráce.
- [1] Úř. věst. C 200, 30.6.1997, s. 158.
- [2] Peking, říjen 2003, http://www.china-un.ch/eng/xwdt/t88637.htm
- [3] Peking, 12. ledna 2006, http://www.gov.cn/misc/2006-01/12/content_156490.htm.
- [4] 2678. zasedání Rady Evropské unie, Lucemburk, 3. října 2005.
- [5] Dokument OSN A/Conf 182/15), červenec 2001, http://disarmament.un.org/cab/poa.html.
- [6] Úř. věst. C 46, 22.2.2006, s. 1.
- [7] Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 219.
- [8] http://ec.europa.eu/external_relations/china/csp/index.htm
- [9] Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000 (Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3). Dohoda ve znění rozhodnutí Rady ministrů AKT-ES č. 1/2006 (Úř. věst. L 247, 9.9.2006, s. 22).
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
Vzestup Číny a její politika „otevření se světu“
Působivý hospodářský vzestup Číny, jenž je od roku 1990 spojený s 10% průměrným hospodářským růstem, z této země učinil čtvrtou největší ekonomiku na světě a největšího oficiálního držitele devizových rezerv. Čína ale zůstává rozvojovou zemí s obrovskými socioekonomickými rozdíly, nedemokratickou správou, nedostatečným dodržováním základních svobod a lidských práv a se závažnými problémy v oblasti životního prostředí.
Aby uspokojila potřeby, jež vznikly v důsledku jejího vzestupu, přijala Čína politiku „otevření se světu“. Je čínský hon za zdroji v Africe hybnou silou prosperity založené na spolupráci prospěšné všem, nebo znamená těžbu afrických přírodních zdrojů pro zisk Číny a podkopání udržitelného rozvoje? Čína navíc může v rámci rozšiřování svých aktivit exportovat některé ze svých nejhorších domácích praktik, včetně korupce, nedostatečných pracovních práv a environmentálních norem. Jaké kroky by tedy měla EU podniknout?
„Pekingské safari“: hledání přírodních zdrojů
Čínská angažovanost v Africe nabrala větších obrátek v průběhu 90. let 20. století. V roce 2000 schválilo nově vytvořené Fórum čínsko-africké spolupráce ambiciózní plány. Rok 2006 byl na základě oznámení ze strany Pekingu, jež se týkala investic a pomoci, označen čínským „rokem Afriky“.
Například pouze Konžské demokratické republice (na jejímž území se nachází jedna z nejbohatších světových zásob nerostů) přislíbila Čína půjčku v hodnotě 5 miliard USD na stavbu silnic, železnic, nemocnic a univerzit.
Jaké jsou strategické cíle uplatňování čínské politiky otevření se světu v Africe? Na prvním místě stojí ropa. V roce 2003 se Čína stala druhým největším spotřebitelem ropy na světě a očekává se, že se čínská poptávka do roku 2025 zdvojnásobí. Přibližně 30 % čínského dovozu surové ropy nyní pochází z Afriky a ropa představuje 50 % afrického vývozu do Číny. Největším africkým dodavatelem do Číny byla v roce 2006 Angola následovaná Súdánem a Konžskou republikou. Čína rovněž hledá další přírodní zdroje (uran, měď, kobalt, rudu, dřevo atd.) a nové trhy. V neposlední řadě se Čína snaží posílit svůj politický vliv, získat podporu pro politiku „jedné Číny“ a profilovat se jako globální mocnost.
Afrika je mimořádně atraktivní, protože většině afrických států chybí kapacity k tomu, aby prováděly průzkum svých vnitrostátních zdrojů a vykonávaly nad nimi kontrolu, jsou často závislé na zahraničních odborných znalostech a investicích a existují v nich jen nepatrná právní omezení a hospodářská soutěž.
Spolupráce mezi státy Jihu, nebo „neokolonialismus“? Vliv Číny na Afriku
Peking čínsko-africké vztahy prezentuje jako hospodářskou spolupráci mezi rovnocennými partnery, jež je přínosná pro obě strany. Vzhledem k tomu, že se Číně podařilo zbavit chudoby miliony vlastních občanů, prosazuje tato země alternativní model rozvoje řízeného státem, který může být pro světadíl, kde neuspěly neoliberální reformy prováděné Západem a kde mnoho vládců usiluje o centralizaci pravomocí, atraktivní.
Čínská angažovanost v Africe měla dosud za důsledek nárůst čínské poptávky po surovinách, která zvedla ceny komodit a zvýšila hospodářskou soutěž. Čína navíc získala africké přátele pomocí investic do stavby velmi potřebné infrastruktury. Stále častěji se ale také objevují stížnosti na situaci ve společnostech působících v Africe vlastněných čínskou stranou, jež se týkají ztráty výrobních kapacit, nízkých mezd, velmi špatných pracovních podmínek a chybějících bezpečnostních norem.
Zdá se, že se zájem ze strany Číny omezuje pouze na země bohaté na zdroje (nebo „kvůli zdrojům prokleté“) a vyhýbá se velkému počtu jiných afrických států. Prudký nárůst cen komodit navíc sice přináší užitek zemím s velkým bohatstvím zdrojů, ale zbytku světadílu ztěžuje život – a ceny nezůstanou vysoké navždy.
Na africké trhy se dostávají levné čínské výrobky, které lidem na jednu stranu umožňují využívat nové technologie (např. mobilní telefony) a šetřit na základních výdajích (např. na oblečení), ale které rovněž kvůli nekalé hospodářské soutěži, za níž stojí environmentální a sociální dumping, poškozují africký průmysl a způsobují úpadky továren, jež mají za následek zhoršení nezaměstnanosti, zejména v textilním průmyslu (tzv. čínské „textilní cunami“).
Co se týče pomoci a investic, čínská pomoc často nemá na toto označení nárok, protože nesplňuje kritéria stanovená Výborem pro rozvojovou pomoc. Velmi propagovaný Čínsko-africký rozvojový fond s rozpočtem 5 miliard USD se např. zaměřuje především na podporu čínských podniků v tomto světadílu a jejich projektů. Čínská pomoc a investice jsou často propojeny a obyčejně jsou do nich zapojeni čínští pracovníci. Čínské půjčky, které maří snahy propojit pomoc s lidskými právy, demokracií a řádnou správou věcí veřejných, mohou rovněž působit problémy africkým vládám, neboť na sebe dlouhodobě vážou zdroje a snižují způsobilost pro financování z mezinárodních finančních institucí.
Plány Číny v oblasti investic a pomoci jsou samozřejmě pro africké partnery atraktivní. Stejně tak je atraktivní čínské právo veta v Radě bezpečnosti OSN. Toto partnerství by ale mohlo být mnohem přínosnější, pokud by si Afrika mohla stanovit podmínky: spravedlivé dohody a řádné řízení vytvořeného kapitálu. Africké země mohou zlepšit svou vyjednávací pozici, pokud budou vyjednávat společně – z tohoto důvodu jsou důležité organizace jako AU nebo NEPAD.
Nelegální využívání zdrojů, jež je zhoršeno skutečností, že africkými vládám chybějí kapacity, aby mohly dohlížet na těžební činnost, vyžaduje větší transparentnost a odpovědnost. Afrika by měla podpořit rozšíření působnosti iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) a přesunout se od zásady „zveřejněte, za co si platíte“ k zásadě „zveřejněte, co poškozujete“.
Co se týče dopadu na životní prostředí, Čína z afrických zemí nadále dováží nelegální dřevo a slonovinu a čínské projekty jako přehrada Merowe v Súdánu způsobují závažné environmentální škody.
V oblasti míru a bezpečnosti rozšířila Čína vojenskou spolupráci na několik afrických režimů. Hlavními příjemci čínských zbraní jsou Súdán a Zimbabwe. S ohledem na její povinnosti stálého člena Rady bezpečnosti OSN musí být na Čínu vyvíjen nátlak, aby přestala upřednostňovat bezpečnost zaměřenou na stát a začala podporovat „bezpečnost lidí“. Až bude mít Čína na místě více jednotek, možná lépe pochopí, proč je nezbytné vzít na sebe „odpovědnost chránit“.
Většina věcí, za něž je Čína kritizována, odráží do určité míry minulé i současné chyby Západu: obchodní pravidla a ochranné subvence, dodávky zbraní, dvojí normy atd. Západní poptávka po levných výrobcích „Made in China“ navíc rovněž přispívá ke skutečnosti, že Čína – světová továrna dneška – trpí v souvislosti s přírodními zdroji bulimií. Evropané by neměli předstírat, že jsou v tomto trojúhelníku vztahů těmi hodnými, neboť africké země mají své důvody, aby ve vztahu k nim byli úplně stejně frustrovaní a podezřívaví jako ve vztahu k Číně. Afričtí vedoucí představitelé se hlásí ke svému právu dohnat industrializaci, a to i za cenu znečištění, jež je s ní spojené. Afričané také tvrdí, že pomoc Africe je otázkou spravedlnosti, nikoli dobročinnosti. Místo vzájemného obviňování by se EU, Afrika i Čína měly zapojit do budování udržitelného rozvoje Afriky a měly by v této oblasti spolupracovat. Čína již ukázala, že je citlivá vůči mezinárodnímu očekávání.
Čínská zahraniční politika: od hesla „obchod je obchod“ k „tiché revoluci“
Čína se hlásí k „nezávislé zahraniční politice“ vycházející ze zásad „svrchovanosti a nezasahování“ a svou angažovanost v Africe prezentuje jako striktně obchodní. To znamená, že pomoc a úvěry jsou africkým vládám údajně poskytovány bez dalších podmínek – vždy se ale setkáme s „doložkou o Tchaj-wanu“ a s nátlakem, aby se tyto vlády stranily dalajlamy. Skutečnost je ale taková, že přítomnost Číny v Africe má politický dopad. Její „čistě obchodní a nepolitický“ přístup má spíše než zajištění neutrality za následek to, že se africkým diktátorům dostává politické a finanční podpory potřebné k tomu, aby se udrželi u moci.
Když například zesílila mezinárodní kritika režimů Súdánu a Zimbabwe, obrátily se na Čínu. Angola přerušila v roce 2004 jednání s MMF poté, co jí Čína nabídla půjčku ve výši 2 miliard USD, jež nebyla podmíněna požadavky v oblasti korupce a transparentnosti – jednalo se o příjem, který podpořil vládnoucí stranu v předvolebním období.
Z těchto důvodů kritika čínských „zásahů“ v Africe sílí. Došlo k útokům na čínské zástupce v Nigérii, Etiopii a Nigeru. V dosud nejhorším případě bylo v dubnu 2007 zabito devět čínských pracovníků a nejméně 65 Etiopanů při útoku ogadenských ozbrojených skupin na ropné zařízení ve východní Etiopii; zahraniční společnosti byly varovány, aby s etiopskou vládou nespolupracovaly na těžbě přírodních zdrojů v regionu. Jsou zde i další incidenty, díky nimž si Čína postupně uvědomuje, že „nepolitické“ smlouvy týkající se ropy či nerostných surovin prostě nejsou možné. V Africe došlo rovněž k několika protičínským nepokojům.
Na základě těchto rostoucích problémů Čína začíná chápat, že se musí přizpůsobit. Nejlepším příkladem je Súdán: s cílem chránit své hospodářské zájmy v Chartúmu Čína nejdříve hrozila, že bude vetovat rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Dárfúru; když se ale objevily hrozby mezinárodního bojkotu olympijských her, jmenoval Peking zvláštního zástupce (v dubnu 2007) a čínský tlak Chartúm přiměl, aby Annánův plán přijal. Peking také postupně omezuje své vztahy se Zimbabwe: v roce 2007 nebylo Harare zařazeno do programu africké cesty prezidenta Hu a Peking mezitím oznámil, že zastavuje této zemi veškerou pomoc vyjma humanitární pomoci.
Na základě mezinárodních reakcí na krizi v Dárfúru a na nedávné brutální represe v Barmě si Čína možná uvědomuje, že ničím nepodmíněná podpora despotických režimů spolu s mezinárodní izolací není v jejím nejlepším zájmu. Peking si možná také více uvědomuje rizika spojená s investicemi v upadajících ekonomikách a nestabilních státech: ropná pole v Súdánu nacházející se v zónách konfliktu ukazují, že investice do potrubních sítí jsou ziskové a udržitelné jen tehdy, je-li zajištěna bezpečnost. A bezpečnost nemá dlouhého trvání, vyskytuje-li se v dané oblasti konflikt spojený s porušováním lidských práv nebo špatnou správou věcí veřejných.
Navzdory tomu, co někteří již nazývají „tichou revolucí“ v čínské zahraniční politice, je třeba v ochotě Pekingu přizpůsobit se očekávat jisté meze: ty jsou dány špatným domácím stavem v oblasti lidských práv, svobod a odpovědnosti. EU by proto neměla přemýšlet pouze o tom, jak povzbuzovat Čínu k tomu, aby její působení v Africe bylo odpovědnější, ale měla by rovněž zvážit kroky, jež podnikne, pokud Čína mezinárodním požadavkům nevyhoví.
Konkurence nebo partnerství výhodné pro všechny? Výzvy pro EU
Je třeba, aby EU zaujala k Číně jednotný postoj, a překonala tak neshody způsobené národními zájmy, jež Evropě znemožňují ovlivňovat čínskou zahraniční politiku.
Společný postoj EU by se měl zakládat na angažovanosti. EU by měla Čínu vybízet, aby hrála důležitější úlohu při urovnávání konfliktů, udržování míru a na konferencích dárců.
Pokud se angažovanost nesetká s úspěchem, neměla by EU podcenit moc soukromé a veřejné kritiky namířené proti Číně. Členské státy EU a Rady bezpečnosti OSN by také neměly váhat a pokud to bude nutné, měly by Čínu nechat, aby jako jediná vetovala rezoluce Rady bezpečnosti, čímž by demonstrovala svoji izolaci.
EU by se také měla vzdát romantizování svého vztahu k Africe založeného na historických a kulturních poutech a společných jazycích. Evropa musí svůj obrovský potenciální vliv v Africe proměnit ve skutečný vliv politický a diplomatický, jehož prostřednictvím se bude zasazovat o udržitelný rozvoj v Africe. Je nutné, aby se EU nadále držela politiky podmíněné angažovanosti a zároveň rozšiřovala „pozitivní podmíněnost“ tím, že zvýší svou podporu vládám, institucím, organizacím občanské společnosti a sdělovacím prostředkům, které prosazují lidská práva, demokracii a odpovědnou správu věcí veřejných v afrických zemích.
I když se bude EU společně s Čínou angažovat pro Afriku, neměla by přehlížet vztahy s ostatními významnými a novými aktéry, konkrétně s USA, Brazílií a Indií.
Působení Číny v Africe již dosáhlo pozitivního efektu tím, že se obnovil zájem o Afriku, což přispělo ke změně vnímání: z afrických zemí, na které se doposud nahlíželo jako na chudé příjemce dobročinné pomoci, se nyní začínají proslýchat příběhy o úspěchu a Evropa si stále jasněji uvědomuje, že africké zdroje by mohly snížit závislost Západu na rizikových zásobách ropy na Blízkém východě a že Afrika nabízí ohromný potenciál pro obchod. Nejdůležitější je však mít na paměti, že nejlepším africkým zdrojem jsou její lidé. Posílení vlivu žen, organizací občanské společnosti a svobodných a pluralitních sdělovacích prostředků se musí stát prioritou EU a ostatních partnerů, kteří usilují o rozvoj Afriky.
Prioritou Evropského parlamentu by se měla stát pomoc při budování kontrolních kapacit Panafrického parlamentu a parlamentů afrických zemí, stejně jako řešení dopadů politik EU a Číny společně s Všečínským shromážděním lidových zástupců.
STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (25. 2. 2008)
pro Výbor pro rozvoj
o politice Číny a jejích dopadech na Afriku
(2007/2255(INI))
Navrhovatelka: Erika Mann
NÁVRHY
Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
A. s ohledem na strategické partnerství Afrika-EU, na společnou strategii Afrika-EU a akční plán (2007) a na partnerství mezi Afrikou a EU v oblasti obchodu a regionální integrace a partnerství v oblasti vědy, informační společnosti a vesmíru,
B. s ohledem na zahájení partnerství mezi EU a Afrikou v oblasti infrastruktury (2007), které odráží potřebu investic do infrastruktury (dopravy, energetiky, vody, informačních a komunikačních technologií) s cílem usnadnit udržitelný rozvoj,
C. s ohledem na prohlášení obchodního fóra EU-Afrika u příležitosti druhého summitu EU-Afrika v roce 2007,
1. zdůrazňuje, že téměř 9 % dovozu do EU pochází z Afriky; z toho polovinu činí produkty pro energetiku, 23 % jsou průmyslové výrobky a 11 % jsou potraviny a zemědělské výrobky; do Afriky směřuje 8,3 % vývozu z EU, z čehož 78 % se týká strojírenství, chemických látek a průmyslových výrobků; největším obchodním partnerem EU (pro dovoz a vývoz) je Jihoafrická republika; vyjadřuje politování nad tím, že objem obchodu EU s Afrikou se stále snižuje, ačkoliv EU zůstává jejím nejdůležitějším obchodním partnerem;
2. zdůrazňuje, že rychlý hospodářský rozvoj Číny za posledních dvacet let měl významný vliv na obchodní a hospodářské vztahy mezi EU a Čínou obecně: celkový objem obousměrného obchodu se od roku 1978 zvýšil více než šedesátinásobně a v roce 2005 měl hodnotu 210 miliard EUR; EU se posunula od přebytku obchodní bilance na začátku 80. let ke schodku ve výši 106 miliard EUR v roce 2005, což je její nevyšší schodek obchodní bilance s jakýmkoliv obchodním partnerem, a Čína je nyní po USA druhým největším obchodním partnerem EU; v roce 2000 uzavřela EU s Čínou oboustrannou dohodu o přístupu na trh, která byla zásadním milníkem v procesu přistoupení Číny k WTO, a toto přistoupení změnilo v mnoha směrech schémata světového obchodování;
3. poukazuje na to, že přibližně 3,6 % čínského dovozu pochází z Afriky a že do Afriky směřuje 2,8 % čínského vývozu; upozorňuje, že hodnota čínského obchodu s Afrikou se zvýšila ze 2 miliard USD v roce 1999 na zhruba 39,7 miliard USD v roce 2005; Čína je v současné době třetím nejdůležitějším obchodním partnerem Afriky; Afrika se zcela zřejmě stává pro Čínu novou ekonomickou oblastí, v níž se velmi účinně propojuje strategie pomoci za ropu s nástroji zahraniční politiky;
4. všímá si skutečnosti, že Čína investuje do infrastruktury, která je klíčová pro zrychlení růstu, snížení chudoby a zvýšení obchodní kapacity; doporučuje, aby EU přesměrovala větší část svého současného rozpočtu na pomoc do projektů infrastruktury, které nedokážou přilákat přímé zahraniční investice;
5. zdůrazňuje, že Čína zaznamenala v posledních několika letech bouřlivý hospodářský růst, v průměru o 9 % ročně, a stala se předním vývozcem; podtrhuje, že opětovné objevení Číny jako významné světové ekonomiky zásadně změnilo současný stav obchodních toků a mezinárodních trhů; všímá si toho, že Čína se stala čistým dovozcem ropy a řady dalších surovin a komodit, aby tuto expanzi udržela, a její poptávka způsobila výrazné zvýšení cen různých druhů nerostných surovin a zemědělských komodit;
6. zdůrazňuje, že za poslední čtyři roky měla Čína na svědomí zhruba 40 % celkového růstu celosvětové poptávky po ropě; zdůrazňuje, že 30 % čínského dovozu surové ropy pochází z Afriky; zdůrazňuje, že závislost Číny na dovážené ropě, minerálech a dalších surovinách pravděpodobně nadále poroste a očekává se, že do roku 2010 bude dovážet 45 % ropy, kterou potřebuje; zdůrazňuje, že rostoucí poptávka po energii a touha rozšířit dovoz energie vedly Čínu k hledání dodavatelů ropy v afrických státech; považuje za zcela nezbytné, aby EU vyzvala všechny politické síly a mezinárodní investory působící v Africe, aby důsledně dodržovali sociální a ekologická ochranná pravidla stanovená pro těžební průmysl v roce 2002 Světovou bankou;
7. přeje si, aby EU zaujala přístup zaměřený na „více Evropy v Africe“ a vycházející obecně z politik EU; přeje si zviditelnění Evropy (posílení obrazu Evropy jako regionu) a posílení přítomnosti evropských zprostředkovatelských institucí na celém území Afriky (více dvoustranných obchodních komor, evropskou komoru v zahraničí, více evropských obchodních fór, posílení styků s evropskou a africkou diasporou), což je nezbytné pro vytvoření silnějších hospodářských vazeb mezi EU a Afrikou;
8. poukazuje na to, že agresivní obchodní politika Číny má významné dopady na evropské zájmy na africkém kontinentu i na přístup EU ke komoditám a že EU, která je i nadále největším dárcem pro Afriku, se v průběhu posledního desetiletí nepodařilo spojit poskytovanou pomoc s podstatným rozšířením obchodních vztahů s africkými zeměmi;
9. zdůrazňuje, že je nezbytné, aby si Afrika vyvinula svou vlastní strategii vůči Číně; konstatuje, že taková strategie je velmi důležitá pro posílení vzájemné povahy obchodních vztahů mezi Čínou a Afrikou; zdůrazňuje, že se tato strategie musí zaměřit na větší zapojení afrických pracovníků do čínských projektů v Africe, větší ochotu na straně Číny k přenosu technologií a lepší přístup na čínské trhy pro typicky africké vývozní komodity, jako je káva, kakao a výrobky z kůže;
10. uznává, že provádění dohod o hospodářském partnerství, zejména co se týče udržitelného rozvoje, a ukončení kola jednání z Dohá by mohlo přinést africkým i evropským zemím výhodu v podobě lepších obchodních příležitostí; doporučuje Komisi, aby napomáhala konkrétním programům budování kapacit a usnadnění obchodu v Africe; EU by konkrétně mohla pomoci soukromému sektoru zřídit efektivní laboratoře pro zkoušení výrobků/potravin; zvýšily by se tak možnosti vývozu do EU (a případně do Číny) a zajistilo by se spolehlivější zkoušení na místních trzích;
11. konstatuje, že čínský přístup, pokud jde o obchodní politiku vůči Africe, je na rozdíl od strategie EU založen na vzájemném vztahu s jednotlivými zeměmi a zcela opomíjí lidská práva, sociální odpovědnost podniků a ekologické a sociální normy, čímž Čína získává v Africe poměrně výraznou komparativní výhodu;
12. všímá si porušování pravidel mezinárodní hospodářské soutěže, neboť na nové konkurenty z rozvíjejících se trhů se nevztahují přísná nařízení OECD ohledně ekologických, sociálních a etických norem, která byla následně přenesena do vnitrostátních právních předpisů v zemích OECD; doporučuje Komisi, aby pro tyto normy zajistila celosvětovou podporu;
13. poukazuje na to, že výrazný zájem, s jakým se Čína zaměřuje na africký kontinent, a úspěch její politiky ukazují, že Afrika má potenciál, zejména jako dodavatel komodit a energetických zdrojů; domnívá se, že existuje široký prostor pro rozšíření obchodních vztahů mezi EU a Afrikou, jež by oběma partnerům přineslo nesporné výhody;
14. důrazně doporučuje, aby Komise zhodnotila tzv. „prozatímní dohody o hospodářském partnerství“, iniciativu „Vše kromě zbraní“ (EBA) a dohodu o nejméně rozvinutých zemích (LDC) za účelem porozumění tomu, zda a jak by čínské firmy působící v Africe mohly rušivě, nepřiměřeně nebo neúmyslně těžit z výhodného přístupu na trh daného těmito dohodami;
15. uznává, že budoucí hospodářský vývoj Afriky je pro Evropskou unii plným právem prioritní otázkou; uznává, že „obchod a regionální integrace“ je jednou ze čtyř politických priorit stanovených ve společné strategii EU-Afrika;
16. poukazuje na to, že diverzifikace obchodu je obecně klíčovým faktorem pro to, aby Afrika dosáhla spolehlivého hospodářského růstu ve všech afrických státech; zdůrazňuje, že čínský vývoz výrobků do Afriky by neměl bránit rozvoji afrického průmyslu ani narušovat jeho konkurenceschopnost;
17. vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s africkými státy vytvořily v krátkém časovém horizontu strategii využívání jejich surovinových zdrojů, neboť je v jejich vlastním dlouhodobém zájmu, aby kontrolovaly těžbu vlastních surovin a uváděly své suroviny a zpracované produkty na světové trhy;
18. vyzývá Komisi, aby posoudila, do jaké míry lze v rámci WTO účinně vyjednávat o kvalitativních parametrech pro mezinárodní obchodní vztahy, zejména s ohledem na možnost rozlišovat mezi „podobnými výrobky“ prostřednictvím měření a označování ekologické stopy zpracovatelských a výrobních metod, a jak posílit sledování obchodní politiky WTO prostřednictvím kanceláří mnohostranných dohod o životním prostředí;
19. doporučuje Komisi a členským státům, aby dosáhly dohody s Čínou ohledně vytvoření společných norem pro Afriku, pokud se týče zaměstnávání a odborné přípravy místní pracovní síly v souladu s mezinárodně uznávanými pracovními normami; doporučuje spolupráci s místními dodavateli a přenos technického know-how; doporučuje, aby bylo respektováno a chráněno životní prostředí recyklací odpadů a použitých materiálů a prostřednictvím opatření pro energetickou účinnost;
20. domnívá se, že by podstatným rysem jakékoli evropské nabídky vůči Africe měla být spolupráce a technická pomoc při těžbě surovin a jejich uvádění na trh; proto žádá, aby v těchto oblastech bylo nabízeno více programů odborné přípravy, zejména v souvislosti s rozvojovou spoluprací;
21. doporučuje Komisi, aby při probíhajících jednáních s Čínou ve věci nové části dohody o partnerství a spolupráci věnované obchodu trvala na závazné formulaci co se týče základních pracovních norem Mezinárodní organizace práce, sociální a ekologické odpovědnosti podniků, ustanovení proti sociálnímu a ekologickému dumpingu, doporučení Mezinárodní organizace práce pro důstojnou práci, a zastávala požadavky vycházející z mezinárodních úmluv o lidských právech;
22. doporučuje, aby se usilovalo o zajištění toho, že evropští dodavatelé budou pro projekty využívat místní pracovní sílu a místní soukromý sektor a zajistí udržitelnost v průběhu životního cyklu projektu; zdůrazňuje význam posíleného a diverzifikovaného soukromého sektoru pro udržitelný rozvoj a snížení chudoby afrického kontinentu;
23. domnívá se, že pro udržitelný hospodářský rozvoj Afriky má prvořadý význam vytvoření regionálních hospodářských rámců a zvýšená regionální spolupráce mezi africkými státy; zdůrazňuje, že zapojení Číny v Africe by mělo vést k větší podpoře regionální obchodní spolupráce afrických států;
24. doporučuje, aby Evropská komise obecněji iniciovala výměnu názorů na vysoké úrovni se svými čínskými protějšky ohledně rozvojových politik Číny a EU a možností, jak zlepšit vzájemnou spolupráci;
25. chápe, že naléhavé splnění rozvojových cílů tisíciletí vyžaduje udržitelný rozvoj v afrických státech s vyššími příjmy vytvořenými na místní úrovni; domnívá se, že by to mimo jiné mělo zahrnovat hospodářskou diverzifikaci a posun od závislosti na vývozu komodit a posílit regionální integraci,
26. uznává, že evropské hospodářské investice jsou v Africe v konkurenční nevýhodě vzhledem k otevřenému či skrytému dotování čínských projektů a nabídek učiněných čínskou vládou (nebo státními podniky), vzhledem k vyšším nákladům vzniklým v důsledku sociálních a ekonomických norem, které čínští konkurenti neuplatňují, vzhledem k vázané pomoci ze strany Číny, která evropským společnostem neumožňuje připojit se k projektům financovaným z čínské pomoci, a vzhledem k omezenému přístupu evropských společností k nástrojům financování a krytí investičního rizika;
27. vítá skutečnost, že Čína je členem Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES); doporučuje, aby Čína při svém obchodování s Afrikou plně respektovala tuto úmluvu, která má zajistit, aby mezinárodní obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami neohrožoval jejich přežití; v této souvislosti vítá podpis devítiletého moratoria na obchod se slonovinou z června 2007;
28. vyzývá Komisi, aby zahájila rozhovory s Čínou, pokud jde o konkrétní podporu iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu, kterou již Čína schválila;
29. je kritický k čínské vázané pomoci zvýhodněných úvěrů a soustavnému dotování jejích státem vlastněných stavebních společností v mezinárodní hospodářské soutěži; Čína naopak chrání svůj domácí trh prostřednictvím diskriminačního kvalifikačního systému, který podle studie, již nechalo vypracovat generální ředitelství pro obchod, srazil podíl zahraničních dodavatelů na trhu ze 6 % v době před přistoupením Číny k WTO na dnešní méně než 1 %;
30. připomíná, že v roce 2007 Čína založila společnost China Investment Corporation Ltd. s majetkem 200 000 000 000 USD, která je v současnosti šestým největším státním investičním fondem na světě;
31. připomíná, že státem vlastněné čínské společnosti samozřejmě mohou při investování v Africe podstupovat velká rizika; konstatuje, že čínská energetická společnost CNOOC Ldt. ohlásila odkoupení 45% účasti v pobřežním ropném nalezišti v Nigérii za 2 270 000 000 USD;
32. uznává, že strategické partnerství Afrika-EU označilo rozvoj domácích trhů a regionální integrace za strategickou prioritu; tato strategie bude podporována prostřednictvím partnerství mezi Afrikou a EU pro oblast obchodu a regionální integrace; v této souvislosti první akční plán (2008–2010) požaduje realizaci partnerství EU-Afrika v oblasti infrastruktury jakožto priority s cílem podpořit investice do udržitelné infrastruktury ve všech významných odvětvích;
33. uznává, že v průběhu devadesátých let byl radikálně snížen podíl rozpočtových zdrojů vyčleněných ze strany afrických vlád a agentur pro rozvojovou pomoc pro oblast infrastruktury; uznává rovněž, že v posledním desetiletí poklesla podpora hospodářské infrastruktury a služeb ze strany členských států, zejména v dopravě a částečně v oblasti energetiky;
34. doporučuje Komisi, aby vytvořila rychlejší operativní postupy pro poskytování rozvojové pomoci EU v oblasti infrastruktury; mohly by se tak vyrovnat podmínky na trhu ve srovnání s čínskými společnostmi, které těží z velmi rychlého postupu v případě čínské státní pomoci nebo vládou jištěných půjček;
35. doporučuje Komisi a členským státům, aby dávaly přednost projektům infrastruktury podporovaným z dotací EU, podle jejich dopadu na regionální integraci a rozvojový potenciál pro kontinent jako celek („transafrické sítě“); doporučuje, že společnosti by měly dodržovat ekologické, sociální a finanční normy stanovené v rámci acquis communautaire, aby mohly čerpat finanční prostředky z Komise;
36. doporučuje Komisi, aby vytvořila pracovní skupinu pro Afriku, která by se uceleněji zabývala strategickými, politickými a obchodními problémy a problémy v oblasti infrastruktury a s tím souvisejícími tématy; taková pracovní skupina by navíc mohla napomoci k vytvoření rovných podmínek na trhu v porovnání s konkurenty z ostatních regionů; mezi klíčové oblasti, na něž je třeba se zaměřit, patří: financování vývozu, pojištění vývozních úvěrů, zadávání veřejných zakázek, pravidla pro transparentnost a transparentní postupy;
37. uvědomuje si velmi dobře pozitivní úlohu, jakou obecně hrají informační a komunikační technologie v podpoře růstu, konkurenceschopnosti a tvorby pracovních míst; doporučuje Komisi, aby sladila stávající africké a evropské programy se silnějším důrazem na budování takových kapacit informačních a komunikačních technologií pro malé a střední podniky prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru, které zajistí, aby byly vytvářeny instituce a politiky s cílem usnadnit investice, inovace a přenos technologií;
38. uznává, že přístup k udržitelným zdrojům energie má velký význam pro oba kontinenty; partnerství mezi Evropou a Afrikou by mělo zahrnovat bezpečnost dodávek, přenos technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie, udržitelnou těžbu zdrojů a transparentnost trhů s energií;
39. podporuje iniciativu Afriky a EU v oblasti klimatu, která má pomoci africkým zemím vypořádat se s ničivými dopady změny klimatu na jejich životní prostředí a hospodářství; podporuje mezinárodní klimatický režim pro období po roce 2012, který zlepšuje mechanismy čistého rozvoje a v průmyslu stanoví odvětvový přístup k omezování skleníkových plynů;
40. doporučuje, aby Komise zdokonalila krytí investičního rizika poskytované evropskými finančními institucemi s cílem snížit investiční rizika soukromého sektoru ve strategicky významných odvětvích, jako jsou suroviny a klíčová infrastruktura (včetně high-tech), které pozitivně přispějí k rozvoji afrických zemí; domnívá se, že by to jistě přispělo k vytvoření rovných podmínek na trhu ve srovnání s čínskými společnostmi vlastněnými nebo jištěnými státem, které se méně zabývají řízením rizik;
41. doporučuje, aby Komise, Evropská rozvojová banka a evropské dvojstranné rozvojové agentury sjednotily více finančních zdrojů vyčleněných pro rozvoj infrastruktury v Africe do zvláštních fondů; doporučuje zaměřit se v hospodářské soutěži na kvalitu, udržitelnost a náklady v průběhu životního cyklu projektu spíše než na nejníže oceněné náklady ve stavební části; takové dlouhodobé kontrakty by pak zajistily, aby peníze evropských daňových poplatníků skutečně dlouhodobě sloužily místnímu obyvatelstvu a rovněž usnadnily přenos technologií do místního stavebního průmyslu, a napomohly tak k růstu místní zaměstnanosti;
42. je skeptický v otázce posunu od projektové pomoci směrem k rozpočtové pomoci a od mezinárodních standardních pravidel pro předkládání nabídek při zadávání veřejných zakázek k systémům veřejných zakázek podle jednotlivých zemí, jež uskutečňují evropské a mezinárodní finanční instituce; doporučuje, aby Komise přehodnotila svou strategii a podala Parlamentu zprávu před příštím summitem EU-Afrika.
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
25.2.2008 |
|
|
|
||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
19 3 2 |
||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Kader Arif, Daniel Caspary, Françoise Castex, Christofer Fjellner, Glyn Ford, Jacky Hénin, Syed Kamall, Marusya Ivanova Lyubcheva, Erika Mann, Helmuth Markov, Cristiana Muscardini, Vural Öger, Georgios Papastamkos, Tokia Saïfi, Iuliu Winkler, Corien Wortmann-Kool |
|||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Jean-Pierre Audy, Danutė Budreikaitė, Albert Deß, Elisa Ferreira, Carl Schlyter, Zbigniew Zaleski |
|||||
|
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Luigi Cocilovo |
|||||
STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci (26. 2. 2008)
pro Výbor pro rozvoj
k politice Číny a jejím dopadům na Afriku
(2007/2255(INI))
Navrhovatel: Bastiaan Belder
NÁVRHY
Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:
1. upozorňuje, že rostoucí hospodářská a politická moc Číny vede k tomu, že se Čína čím dál tím víc angažuje v Africe; je přesvědčen, že by Evropská unie měla na své vztahy s Afrikou i Čínou pohlížet v globálním kontextu; uvítal by v tomto ohledu společné, multilaterální stanovisko EU;
2. připomíná, že Afrika je velmi nestejnorodý region, pokud jde o její politický, sociální a hospodářský rozvoj, a že je sídlem bezpočtu regionálních organizací; proto se domnívá, že je nezbytné, aby Čína k tomuto regionu uplatňovala diferencovaný přístup;
3. upozorňuje, že převážně bilaterální přístup Číny k Africe je v rozporu s přístupem EU, který je především multilaterální, a že její politika nevměšování a shovívavý postoj ke sporným režimům, jako je režim v Súdánu a Zimbabwe, může vyvolávat obavy; nicméně vítá a podporuje současné trendy čínské politiky vůči Africe, neboť se zdá, že si Čína stále více uvědomuje svoji odpovědnost velmi důležité mocnosti působící na globální scéně;
4. naléhavě žádá čínské orgány, aby ve svých vztazích s Afrikou respektovaly zásady demokracie, řádné správy věcí veřejných a lidských práv;
5. připomíná, že v listopadu 2006 se v Pekingu uskutečnila vrcholná schůzka Fóra pro čínsko-africkou spolupráci (FOCAC) a že na ní bylo přijato prohlášení o založení „nového typu strategického partnerství“ mezi Čínou a Afrikou; vítá tuto spolupráci, která jednak čelí výzvě hospodářské globalizace a jednak prosazuje společný rozvoj, lituje však, že z ní bylo vyloučeno několik afrických států, které uznaly Tchaj-wan;
6. domnívá se, že by vzhledem k angažovanosti Číny v Africe měl být na spolupráci s Afrikou v oblasti vnější energetické politiky EU kladen větší důraz; přeje si aktivnější spolupráci v oblasti energetické politiky mezi tímto regionem a EU;
7. považuje za žádoucí, aby angažování Číny v Africe nezahrnovalo pouze země zajímavé z hlediska energetické politiky, ale aby byla zvážena spolupráce se všemi africkými státy;
8. vítá ochotu Číny k praktické spolupráci s africkými zeměmi, aniž by s nimi jednala povýšeně; připomíná, že taková spolupráce má pragmatickou povahu; lituje v tomto ohledu skutečnosti, že Čína spolupracuje s represivními režimy v Africe; zdůrazňuje, že by bylo vhodné, aby součástí spolupráce byly politické podmínky, a že by lidská práva a ekologické normy měly hrát větší roli;
9. upozorňuje na vliv, jaký má přítomnost Číny v Africe na životní prostředí; naléhavě žádá Čínu, aby jednala jako odpovědný správce životního prostředí jak v Číně, tak v Africe;
10. navrhuje Komisi, aby s čínskými orgány zahájila zvláštní dialog s cílem: a) harmonizovat tlak Evropské unie a Číny na Afriku vyvíjený proto, aby lépe dodržovala mezinárodní úmluvy, dohody a smlouvy, které podepsala a které se týkají prodeje zbraní, lidských práv, řádné správy věcí veřejných a respektování životního prostředí; b) prozkoumat proveditelnost třístranného partnerství mezi Čínou, Evropskou unií a africkými zeměmi s cílem prohloubit rozvojovou pomoc, znásobit podporované projekty a lépe je skloubit s rozvojovými cíli tisíciletí a s dodržováním pravidel a úmluv OSN;
11. podporuje lisabonskou strategii EU-Afrika; vyžaduje užší a otevřený politický dialog o Africe mezi EU, Čínou a Afrikou;
12. domnívá se, že úloha nových vnějších hráčů a politických mocností, zejména Číny, v Africe, si rovněž vynutila přehodnocení „strategického partnerství“ EU-Afrika;
13. domnívá se, že angažovanost Číny v Africe na jedné straně a nově zahájené strategické partnerství EU-Afrika na straně druhé by měly být ve vzájemném souladu;
14. připomíná, že na Čínu je pohlíženo jako na zemi, která výrazně rozvíjí obchodní vztahy s africkými zeměmi; naléhá na Čínu, aby v této souvislosti dodržovala základní pracovní normy, neboť čínské podniky, které působí v Africe, jsou často obviňovány z nedodržování norem MOP;
15. žádá EU a Čínu, aby investovaly do vzdělávání a odborné přípravy v Africe, neboť kvalifikovaní pracovníci jsou pilířem nezávislejšího rozvoje;
16. s ohledem na nedávnou ústavní reformu provedenou čínskými orgány, která svěřuje nejvyššímu soudu výlučnou pravomoc ukládat trest smrti (dříve tento trest mohl ukládat jakýkoli místní soudce), doufá, že nový rozměr působení Číny v Africe bude obecně pozitivně působit na posilování norem v oblasti lidských práv v Africe.
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
25.2.2008 |
|
|
|
||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
28 1 2 |
||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Angelika Beer, Bastiaan Belder, Colm Burke, Véronique De Keyser, Giorgos Dimitrakopoulos, Michael Gahler, Alfred Gomolka, Klaus Hänsch, Jana Hybášková, Anna Ibrisagic, Jelko Kacin, Metin Kazak, Maria Eleni Koppa, Helmut Kuhne, Vytautas Landsbergis, Johannes Lebech, Francisco José Millán Mon, Philippe Morillon, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Ioan Mircea Paşcu, Alojz Peterle, Samuli Pohjamo, Libor Rouček, Jacek Saryusz-Wolski, Hannes Swoboda, István Szent-Iványi, Ari Vatanen |
|||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Laima Liucija Andrikienė, Árpád Duka-Zólyomi, Marie Anne Isler Béguin, Evgeni Kirilov, Józef Pinior, Inger Segelström |
|||||
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
|
Datum přijetí |
27.2.2008 |
|
|
|
||
|
Výsledek závěrečného hlasování |
+: –: 0: |
29 1 0 |
||||
|
Členové přítomní při závěrečném hlasování |
Alessandro Battilocchio, Thijs Berman, Josep Borrell Fontelles, Danutė Budreikaitė, Marie-Arlette Carlotti, Thierry Cornillet, Corina Creţu, Nirj Deva, Koenraad Dillen, Beniamino Donnici, Fernando Fernández Martín, Hélène Goudin, Alain Hutchinson, Filip Kaczmarek, Glenys Kinnock, Maria Martens, Luisa Morgantini, Horst Posdorf, Frithjof Schmidt, Jürgen Schröder, Feleknas Uca, Johan Van Hecke, Luis Yañez-Barnuevo García, Anna Záborská |
|||||
|
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování |
Ana Maria Gomes, Fiona Hall, Manolis Mavrommatis, Linda McAvan, Ralf Walter, Gabriele Zimmer |
|||||