ZPRÁVA o strategii spotřebitelské politiky EU 2007–2013

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru (1. 2. 2008)

STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti (31. 3. 2008)

STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (31. 1. 2008)

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

16. 4. 2008 - (2007/2189(INI))

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
Zpravodaj: Lasse Lehtinen

Postup : 2007/2189(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A6-0155/2008

Předložené texty :

A6-0155/2008

Rozpravy :

PV 19/05/2008 - 27
CRE 19/05/2008 - 27

Hlasování :

PV 20/05/2008 - 8.12
CRE 20/05/2008 - 8.12
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0211

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru
STANOVISKO Výboru pro právní záležitosti
STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

o strategii spotřebitelské politiky EU 2007–2013

(2007/2189(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013 – Posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit (KOM(2007)0099),

– s ohledem na usnesení Rady o strategii spotřebitelské politiky EU (2007–2013) přijaté na jejím zasedání konaném ve dnech 30.–31. května 2007,

– s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2007 o povinnostech přeshraničních poskytovatelů služeb[1],

– s ohledem na své usnesení ze dne 6. září 2007 o zelené knize o přezkumu spotřebitelského acquis[2],

– s ohledem na své usnesení ze dne 4. září 2007 o přezkumu jednotného trhu: odstraňovat překážky a neúčinnost pomocí lepšího provádění a vymáhání[3],

– s ohledem na své usnesení ze dne 21. června 2007 o důvěře spotřebitelů v digitální prostředí[4],

– s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Jednotný trh pro Evropu ve 21. století (KOM(2007)0724),

– s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů doprovázející sdělení o jednotném trhu pro Evropu ve 21. století – Služby obecného zájmu, včetně sociálních služeb obecného zájmu: nový evropský závazek (KOM(2007)0725),

– s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Příležitosti, přístup a solidarita: nová vize sociální Evropy v 21. století (KOM(2007)0726),

– s ohledem na pracovní dokument Komise nazvaný Iniciativy v oblasti maloobchodních finančních služeb (SEK(2007)1520), doprovázející sdělení Komise o jednotném trhu pro Evropu ve 21. století,

– s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0155/2008),

Úvod

1. vítá sdělení Komise o strategii spotřebitelské politiky EU a rovněž oceňuje snahu Komise o začlenění spotřebitelské kultury založené na vyšší úrovni informovanosti spotřebitelů, která je základem lepšího provádění a uplatňování stávajícího právního rámce;

2. zastává názor, že horizontální přístup ke spotřebitelské politice je nezbytný a že je třeba zohledňovat zájmy spotřebitelů ve všech příslušných oblastech politiky, aby bylo zajištěno, že všichni spotřebitelé v EU se budou těšit vysoké úrovni ochrany; vítá proto důraz, který Komise klade na potřebu zajistit, aby vnitřní trh lépe reagoval na očekávání a obavy občanů; zdůrazňuje, že ochrana spotřebitele a dotvoření vnitřního trhu nejsou protichůdné cíle, ale naopak cíle jdoucí ruku v ruce; připomíná v této souvislosti Komisi, že spotřebitelská politika by měla být přítomna ve všech oblastech politiky již ve stejné fázi jako posouzení dopadu;

3. domnívá se, že potřebné ochrany spotřebitele může být prostřednictvím právních předpisů dosaženo pouze tehdy, pokud tyto předpisy budou kvalitnější, jednodušší a budou připravovány se zapojením všech příslušných generálních ředitelství Komise – Zdraví a ochrana spotřebitele; Spravedlnost, svoboda a bezpečnost; Vnitřní trh a služby; Hospodářská soutěž;

4. zdůrazňuje skutečnost, že přezkum spotřebitelského acquis by měl vést k vytvoření soudržnějšího právního rámce pro práva spotřebitelů; připomíná, že upřednostňuje přijetí smíšeného přístupu, tj. horizontálního nástroje, který je zaměřen především na zajištění soudržnosti stávajících právních předpisů a umožňuje odstranit mezery pomocí slučování průřezových aspektů společných všem směrnicím s důslednou právní úpravou; domnívá se, že specifické otázky by měly být nadále zvažovány samostatně v sektorových směrnicích; dlouho zavedené zásady spotřebitelských práv by měly být uplatňovány i v digitálním světě; naléhavě žádá, aby v rámci přezkumu acquis bylo v digitálním světě učiněno více kroků k zajištění ochrany spotřebitele, včetně ochrany soukromí a bezpečnosti, aniž by to však znamenalo další a bezdůvodnou zátěž pro průmysl;

5. lituje, že ochrana spotřebitele neklade dostatečný důraz na smluvní právo, a vyzývá Komisi, aby čerpala z výsledků dosažených v rámci projektu smluvního práva a případně upravila jejich zaměření;

6. protože k největším překážkám rozvoje vnitřního trhu v oblasti maloobchodu patří nejistoty týkající se spotřebitelských smluv, podporuje Komisi v jejím úsilí o zavedení standardních smluv a podmínek pro smlouvy uzavírané on-line, které by měly stejnou platnost ve všech členských státech EU;

7. zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou mají spotřebitelské organizace při zlepšování spotřebitelské kultury; domnívá se, že silné nezávislé spotřebitelské organizace jsou základem účinné spotřebitelské politiky; vyzývá proto Komisi a členské státy k zajištění odpovídajících finančních prostředků pro tyto organizace; doporučuje Komisi, aby při koncipování legislativních návrhů týkajících se ochrany spotřebitele zvýšila kontakt s nevládními spotřebitelskými organizacemi, které mají dobré předpoklady k identifikaci skutečných potřeb spotřebitelů;

8. vítá návrh na jmenování styčného úředníka pro spotřebitele v rámci Komise; naléhavě žádá, aby každé příslušné generální ředitelství zveřejňovalo výroční zprávy o tom, jak je spotřebitelská politika začleňována do oblasti jejich působnosti;

9. zastává názor, že systém intenzivní ochrany spotřebitele, účinný v celé Evropě, přinese prospěch jak spotřebitelům, tak konkurenceschopným výrobcům a prodejcům; zdůrazňuje skutečnost, že tímto způsobem se vytvoří pobídky pro podniky, aby vyráběly a prodávaly trvanlivější zboží, díky čemuž bude růst udržitelnější; zdůrazňuje skutečnost, že účinná a kvalitnější ochrana spotřebitele je nezbytným předpokladem dosažení lepšího fungování vnitřního trhu;

10. požaduje přijetí opatření, jimiž se zajistí, že 27 vnitrostátních drobných trhů v EU bude přetvořeno na největší maloobchodní trh na světě; zastává názor, že v tomto ohledu je třeba, aby se občané cítili stejně bezpečně při nakupování přes internet jako v místním obchodě a aby malé a střední podniky mohly spoléhat na stejná jednoduchá pravidla v rámci celého vnitřního trhu; žádá Komisi, aby zvážila způsoby zlepšení ochrany malých a středních podniků, zejména prostřednictvím tzv. Small Business Act (zákona o malém a středním podnikání);

11. zdůrazňuje, že dotvoření vnitřního trhu se musí stát prioritou; je si vědom pozitivní úlohy, kterou sehrálo euro jednak snížením nákladů na bankovní operace a tím, že spotřebitelé mají možnost snadněji porovnávat ceny v přeshraničním styku, jednak zvýšením potenciálu vnitřního trhu pro maloobchod; vybízí nové členské státy, aby pokračovaly v reformách, a byly tak schopné přijmout euro, jakmile splní maastrichtská kritéria, a aby tak plně využily pozitivního dopadu jednotné měny na vnitřní trh; vyzývá k odstranění všech zbývajících překážek a omezení, aby byla zajištěna důvěra spotřebitelů při nakupování a uzavírání smluv v přeshraničním režimu, a to zejména pokud jde o služby, přičemž je však třeba zohlednit nutnost zvláštního přístupu s ohledem na jazykovou a kulturní bariéru a na preference spotřebitelů;

12. zdůrazňuje, že evropské normy spotřebitelské politiky a iniciativy v oblasti samoregulace by měly sloužit jako měřítko pro celosvětové normy a osvědčené postupy, a vítá skutečnost, že Evropa v této oblasti udává směr vývoje, přičemž ke zlepšení práv spotřebitele na celém světě používá „soft power“ (měkkou sílu);

13. vybízí Komisi, aby sdílením nejlepších postupů dozoru nad trhem mezi členskými státy pokračovala v důrazné podpoře práv spotřebitele s ohledem na bezpečnost výrobků tím, že zajistí integritu označení CE a zlepší dozor nad trhem na všech příslušných vnitrostátních úrovních využíváním systému RAPEX (systém včasného varování pro nepotravinářské spotřebitelské výrobky); vybízí Komisi ke spolupráci s členskými státy s cílem zajistit, aby stávající právní předpisy byly členskými státy řádně prováděny a plně prosazeny, včetně posouzení možnosti přezkumu směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků[5] („směrnice o obecné bezpečnosti výrobků“); připomíná, že označení CE může být nesprávně vykládáno jako obecné označení testování třetí strany nebo označení původu, ale také připomíná, že Komise byla požádána[6], aby předložila hloubkovou analýzu v oblasti spotřebitelských bezpečnostních značení a aby v případě potřeby následně vypracovala legislativní návrhy;

14. vítá úsilí Komise o posílení spolupráce v oblasti bezpečnosti výrobků na mezinárodní úrovni, zejména s úřady Číny, Spojených států amerických a Japonska; konstatuje, že trvalý dialog a sdílení informací o bezpečnosti výrobků je v zájmu všech stran a je zásadní pro budování důvěry spotřebitelů; naléhavě žádá Komisi, aby o této otázce podávala Parlamentu v pravidelných intervalech zprávy;

Zlepšení znalostní základny

15. zastává názor, že zpravidla lze od spotřebitelů očekávat, že budou před koupí jednat racionálně, ale ne že si v případě problémů budou plně vědomi svých práv; proto požaduje, aby větší zaměření na skutečné spotřebitelské chování při zohlednění zvláštních potřeb zranitelných skupin, jako jsou děti a starší osoby a osoby s určitým postižením; připomíná nově přijatou rozpočtovou položku navrhovanou Parlamentem pro pilotní projekt, jehož cílem je mimo jiné vytvoření databáze spotřebitelů a provádění průzkumů a dotazování i srovnávání dosažených výsledků v členských státech; vítá snahu Komise vypracovat přehled dosažených výsledků („policy scoreboard“) spotřebitelské politiky, který povede k lepšímu pochopení mimo jiné cenových struktur a chování a spokojenosti spotřebitelů;

16. zdůrazňuje, že veškerá harmonizační opatření musí být pečlivě zaměřena na skutečné problémy, kterým spotřebitelé na vnitřním trhu čelí; domnívá se, že v oblastech, kde je harmonizace skutečně potřebná, by měla být provedena uceleně, aby nevznikaly rozdíly v ochraně spotřebitele v rámci EU a aby pro podniky nebylo obtížné ji zohlednit při přeshraničním uvádění na trh; poukazuje na to, že současná situace představuje překážku pro malé a střední podniky, které se snaží obchodovat v rámci celé Evropy, a že je matoucí pro spotřebitele;

17. je toho názoru, že je třeba se zvláště zaměřit na to, aby spotřebitelé měli dovednosti a nástroje nutné ke zvýšení jejich důvěry v digitální prostředí; poukazuje na to, že osobní údaje se stávají obchodním zbožím i součástí obchodních metod, např. zaměřování reklamy na základě chování uživatelů; zastává proto názor, že předpisy o ochraně údajů a soukromí by měly být začleněny do každé spotřebitelské strategie; zdůrazňuje skutečnost, že údaje lze použít v kterékoli dané chvíli kdekoli na světě; zdůrazňuje, že je nezbytně nutné, aby zákonodárci ve spolupráci s průmyslem a spotřebitelskými organizacemi vypracovali celosvětové normy pro ochranu údajů v obchodní oblasti;

18. zdůrazňuje významnou roli, kterou hrají nové a stále více využívané prodejní kanály, jako je např. elektronické obchodování, při posilování hospodářské soutěže na vnitřním trhu, a tudíž i spotřebitelské kapacity; je toho názoru, že zejména finanční, bankovní a pojišťovací trhy jsou otevřeny elektronickému obchodování a naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zajistily výhodnější podmínky pro rozvoj přeshraničního elektronického nakupování; žádá Komisi, aby provedla studii o různých mechanismech řešení sporů mezi spotřebiteli a podniky, využívaných v členských státech, s cílem zjistit a podpořit užívání těch účinných; podporuje vytvoření zdravého základu ochrany spotřebitele, která je nezbytná zejména v oblasti finančních služeb;

19. vítá využití sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj jakožto nástroje lepšího analytického a empirického porozumění chování spotřebitele;

20. zastává názor, že ochrana spotřebitele by měla být nedílnou součástí plánování a projektování výrobků a služeb ze strany podniků a že zkoumání změn na trhu má zásadní význam;

21. požaduje přijetí opatření ke zlepšení dialogu mezi spotřebitelskými organizacemi a průmyslem na úrovni EU, aby byly všechny zúčastněné strany zapojeny do hodnotového řetězce; zastává názor, že dobrý dialog, včetně sdílení osvědčených postupů, by mohl omezit problémy na vnitřním trhu; podporuje iniciativy, které mají povzbudit účast subjektů spotřebitelské politiky na konzultacích a přípravě politik; vítá snahy zaměřené na posílení ochrany spotřebitele a informovanosti spotřebitelů v novějších členských státech; zdůrazňuje význam trvalé podpory spotřebitelských organizací v EU, zejména v novějších členských státech;

22. zdůrazňuje skutečnost, že rozvoji spotřebitelské kultury napomáhá systematické vzdělávání spotřebitelů v oblasti spotřebitelských práv a jejich prosazování; z tohoto důvodu by EU a členské státy měly více investovat do informování spotřebitelů a do vzdělávacích kampaní zaměřujících správná sdělení na správné segmenty spotřebitelů; zdůrazňuje, že vzdělávání spotřebitelů musí tvořit součást celoživotního vzdělávání, a doporučuje používání nových technologií (zejména Internetu) jako prostředku informování spotřebitelů;

23. je toho názoru, že při přípravě spotřebitelské politiky by měl být větší důraz kladen na zvláštní potřeby zranitelných skupin, jako jsou děti, starší osoby a osoby s určitým postižením, a že by měl být zohledněn i demografický vývoj;

24. zdůrazňuje, že při definování ukazatelů a zpracovávání statistik je nutné brát v úvahu jak hledisko pohlaví, tak i věku a etnického původu, aby bylo možné pojmenovat specifické problematické oblasti, s nimiž se setkávají různé skupiny spotřebitelů;

Zvýšená pozornost zaměřená na služby

25. připomíná své usnesení o povinnostech poskytovatelů přeshraničních služeb; očekává, že Komise přijme v souvislosti s touto otázkou pracovní program; žádá Komisi, aby blíže vysvětlila své případné záměry k přijetí dalších pobídek v této oblasti;

26. zdůrazňuje význam podpory přeshraničních transakcí s cílem posílit svobodnou volbu a úlohu politiky hospodářské soutěže a vzdělávacích akcí zaměřených na odpovědnou spotřebu při zajišťování toho, aby spotřebitelé měli tu nejlepší možnost výběru, pokud jde o cenu, kvalitu a pestrost nabídky, a to zejména pokud jde o základní zboží a služby, jako jsou potraviny, bydlení, vzdělávání, zdravotní péče, energetika, doprava a telekomunikace; zdůrazňuje, že pro podporu hospodářské soutěže je nutná větší liberalizace zejména trhu služeb, díky níž se spotřebitelům nabízí nižší ceny; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly inovace v odvětví finančních služeb s cílem nabídnout spotřebitelům lepší výběr;

27. zdůrazňuje, že vedle přiměřených a účinných opatření na ochranu spotřebitelů je nutné zajistit dobrou komunikaci o tomto tématu, aby bylo spotřebitelům jasnější, jak mohou prosazovat svá práva podle právních předpisů vnitřního trhu a ostatních právních předpisů, ze kterých mohou mít prospěch;

28. domnívá se, že zvláštní pozornost je zapotřebí věnovat zajištění ochrany spotřebitele a možnosti volby při dovršení vnitřního trhu finančních služeb; upozorňuje na to, že finanční, bankovní a pojišťovací produkty jsou velmi složité povahy a že pokud mají být občané podněcováni k jejich většímu využívání – zejména s ohledem na budoucí penzijní připojištění občanů –, měly by závazné politiky zaměřené na podporu informovanosti spotřebitele a poskytování poradenství spotřebitelům zajistit, aby získali přehled o všech dostupných variantách; zároveň zdůrazňuje, že ochrana spotřebitele nemůže být záminkou pro ochranářskou politiku; zdůrazňuje, že plně integrovaný trh maloobchodních finančních služeb musí být řízen tržními silami;

29. domnívá se, že z hlediska finančních trhů je klíčovou otázkou provedení a plné uplatňování všech právních předpisů EU ve vnitrostátním právu a jejich harmonizace ve všech členských státech; doporučuje, aby bylo před podáváním návrhů dalších předpisů posíleno jednotné důsledné prosazování stávajících právních předpisů; s ohledem na nové právní předpisy naléhá na Komisi, aby dbala na zásady kvalitnější regulace, a zabránila tak další neodůvodněné zátěži pro spotřebitele a průmysl;

Lepší přístup k nápravě

30. vítá skutečnost, že se strategie zaměřuje na lepší vymahatelnost a nápravu, které jsou důležité činitele při tvorbě důvěry spotřebitele; zastává názor, že tvorba důvěry spotřebitele je nejdůležitějším činitelem dovršení vnitřního trhu spotřebního zboží a služeb; podporuje další snahy v této záležitosti;

31. zastává názor, že spory mezi spotřebiteli a hospodářskými subjekty by měly být urovnávány zejména mimosoudně, neboť řešení dosažená mimosoudní cestou nápravy mohou být rychlejší a dosažená za podstatně nižších nákladů; to si žádá posílit Evropská spotřebitelská střediska a SOLVIT a vyčlenit větší finanční zdroje na jejich sítě; připomíná, že členské státy mohou vyžadovat, aby strana, která hodlá podat žalobu, nejprve provedla konzultace a dala tak žalované straně příležitost ukončit napadené porušování povinností;

32. připomíná, že systémy alternativního řešení sporů jsou ze své podstaty alternativou k tradičním právním mechanismům; motivace k využití alternativního řešení sporů tedy závisí na existenci právně závazných alternativ, které umožňují účinné, snadno dosažitelné a nediskriminační odškodnění spotřebitele;

33. připomíná, že rozvoj elektronického obchodování vyžaduje, aby byl v celé EU harmonizován mechanismus alternativního řešení sporů, který vyhovuje požadavkům doporučených zásad pro mimosoudní řízení[7]; je také třeba se více věnovat řešení sporů on-line, k čemuž Parlament vyzývá nejméně od roku 1999;

34. připomíná, že zabezpečení účinného prosazování práv vyplývajících z právních předpisů Společenství je především povinností členských států; ty nesou odpovědnost za přizpůsobení svého vnitrostátního procesního práva tak, aby byla tato práva rychle vymahatelná, což bude ku prospěchu spotřebitelů a hospodářských subjektů; Společenství především nemá pravomoc stanovovat pravidla vnitrostátního procesního práva a kromě toho článek 5 Smlouvy o ES požaduje, aby činnost Společenství nepřekračovala rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů této Smlouvy; následně musí být podle tohoto článku co nejvíce zohledněny charakteristické vlastnosti vnitrostátních právních systémů tím, že se členským státům ponechá volnost volby mezi rozdílnými možnostmi se stejným účinkem;

35. žádá Komisi, aby zvážila přínos zřízení zvláštního evropského veřejného ochránce práv spotřebitele při úřadu Evropského veřejného ochránce práv; konstatuje, že řada členských států má veřejné ochránce práv spotřebitelů v několika odvětvích, kteří spotřebitelům pomáhají jednat s hospodářskými subjekty; je přesvědčen, že tento přístup by Komise mohla zkoumat podle jednotlivých zemí;

36. konstatuje, že v některých členských státech, nikoli však ve všech, již existují prvky zvláštního systému kolektivního domáhání se práv spotřebitelů, například společné žaloby, skupinové žaloby, zástupné žaloby, zkušební soudní případy a postupy proti zneužívání postavení; poukazuje na skutečnost, že v důsledku toho se mohou spotřebitelé v tomto ohledu v přeshraničních sporech setkávat s různými právními předpisy;

37. připomíná, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů[8] již sleduje ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů; zdůrazňuje, že tato směrnice mimo jiné dává spotřebitelským organizacím právo zahájit řízení na základě žaloby na zdržení se jednání; žádá Komisi, aby Parlamentu a Radě předložila zprávu, která hodnotí, do jaké míry a proč uvedená směrnice přinesla či nepřinesla očekávaná zlepšení v oblasti ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů;

38. domnívá se, že před zahájením jakýchkoli úvah o právních předpisech na úrovni EU by mělo být provedeno důkladné šetření případných stávajících problémů a očekávaných přínosů pro spotřebitele;

39. domnívá se, že v řadě členských států existují ústavní omezení, která je třeba vzít v úvahu při přípravě evropského modelu odškodnění spotřebitelů; dále se domnívá, že je třeba plně dodržet článek 6 Evropské úmluvy o lidských právech; vyzývá Komisi, aby Parlamentu a Radě předložila zprávu o tom, jak v tomto ohledu dosáhnout nutné vyváženosti mezi právy spotřebitelů, spotřebitelských organizací a hospodářských subjektů;

40. naléhavě vyzývá Komisi, aby pečlivě posoudila otázku odškodnění spotřebitele, a to z následujících důvodů:

- že by jakékoli nové návrhy Komise v oblasti odškodnění spotřebitele měly být založeny na důkladném posouzení případných stávajících problémů a předpokládaných přínosů pro spotřebitele;

- že pokud jde o přeshraniční řízení a případné systémy kolektivního odškodnění, tyto systémy by měly být podrobně přezkoumány s ohledem na zkušenosti ve světě, a to se zvláštním ohledem na extrémy a nedostatky modelu používaného ve Spojených státech a případnou neexistenci právního základu pro podobný nástroj na úrovni EU;

o o

41. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

[1] Přijaté texty, P6_TA(2007)0421.
[2] Přijaté texty, P6_TA(2007)0383.
[3] Přijaté texty, P6_TA(2007)0367.
[4] Přijaté texty, P6_TA(2007)0287.
[5] Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4.
[6] [Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. .../2008/ES ze dne ... o společném rámci pro uvádění výrobků na trh, bod odůvodnění 52]
[7] Doporučení Komise 98/257/ES ze dne 30. března 1998. (Úř. věst. L 115, 17.4.1998, s. 31); Doporučení Komise 2001/310/ES ze dne 4. dubna 2001 (Úř. věst. L 109, 19.4.2001, s. 56).
[8] Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 51.

Ochrana spotřebitele musí být zohledněna v každé právní úpravě EU a neměla by být vnímána jako specifická oblast politiky. Není to ani doplněk vnitřního trhu, ani pouhá snaha učinit život spotřebitelů pohodlnější. Je to nezbytná součást skládanky, bez níž zůstane vnitřní trh neúplný. Zpravodaj vítá strategii spotřebitelské politiky EU 2007–2013, rovněž však zastává názor, že má-li rozvoj této strategie skutečně sloužit spotřebiteli, vyžaduje aktivní a trvalá následná opatření.

Evropský vnitřní trh má potenciál stát se největším jednotným maloobchodním trhem na světě, tohoto cíle však nebylo ještě dosaženo. Jednou chybějící částí této neúplné skládanky je nedostatečná důvěra spotřebitelů v EU, tedy naprostá důvěra, že spotřeba v jiném členském státě bude za všech okolností bez rizika. Komise je přesvědčena, že tohoto cíle bude dosaženo do roku 2013. Zpravodaj doufá, že tomu tak skutečně bude, je však toho názoru, že to bude možné, jen pokud budou realizována opatření potřebná k posílení důvěry spotřebitele.

Vítáme posilování Evropských spotřebitelských středisek. Tato střediska by měla být v budoucnu dostatečně financována, aby mohla vykonávat svou činnost účinně a rychle reagovat na nové trendy a vývoj.

Zpravodaj zdůrazňuje, že ochrana spotřebitele v EU má rovněž vnější rozměr, jak to jednoznačně prokázaly poslední případy dovozu škodlivých hraček. Značný nárůst počtu stížností EU v systému pro rychlou výměnu informací o rizicích při užití výrobků určených spotřebitelům RAPEX ukazuje, že v tomto ohledu je ještě třeba vykonat množství práce. Spotřebitelé by měli mít možnost důvěřovat všem výrobkům, které se dostanou na vnitřní trh – a to jak výrobkům pocházejícím z EU, tak výrobkům, které pocházejí ze třetích zemí.

Mimořádný důraz by měl být kladen na ochranu zvláště zranitelných spotřebitelů, jako jsou děti a starší občané. Počet starších lidí v Evropě v následujících letech výrazně a rychle poroste. Členské státy a spotřebitelské organizace by se měly zaměřit na vzdělávání spotřebitelů; vzdělávání by mělo začít již na školách a mělo by být považováno za součást celoživotního vzdělávání. Informační kampaně mají zásadní význam pro zlepšení vědomí spotřebitelů zejména v nových členských státech.

Celoevropský systém kolektivního domáhání se práv je nezbytný. Skutečný vnitřní trh, v rámci něhož jsou spotřebitelé mobilní, by měl rovněž nabízet nástroj, který by umožňoval v případě problémů domáhat se odškodnění. I když by se spory měly řešit zejména mimosoudní cestou, měla by rovněž existovat možnost řešit sporné otázky u soudu.

Je důležité poučit se z nedostatečného systému hromadných žalob v USA („class action system“). Neměl by se stát základem případného evropského systému. Systém kolektivního domáhání se práv by neměl spotřebitelům poskytovat nová práva, ale měl by jim pouze pomoci uplatňovat stávající práva v plné míře. Uplatňované nároky musejí vždy souviset se skutečnou škodou.

V některých členských státech již vznikly systémy. Ty se však v jednotlivých členských státech liší. Komise v současné době prozkoumává jednotlivé uplatňované vnitrostátní systémy. Zpravodaj v návrhu, který v této souvislosti předkládá, žádá Komisi, aby prověřila přínos zřízení zvláštního evropského veřejného ochránce práv spotřebitele při úřadu Evropského veřejného ochránce práv, který by byl mimo jiné koordinátorem pro stížnosti v rámci kolektivního domáhání se práv v EU.

Zpravodaj vítá skutečnost, že jsou zájmy spotřebitelů v poslední době stále lépe začleňovány do dalších oblastí politiky. Tento vývoj by měl být dále prohlubován. V rámci tvorby nových politik by měly být vždy zohledňovány zájmy spotřebitelů. Je to nezbytné k tomu, aby mohli spotřebitelé plně využít výhod vnitřního trhu EU.

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

ke strategii spotřebitelské politiky EU 2007–2013
(2007/2189(INI))

Navrhovatel: Cristobal Montoro Romero

NÁVRHY

Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. podporuje Komisi v jejím úsilí o posílení spotřebitelského rozměru vnitřního trhu, dokončení evropského maloobchodního trhu a o vybavení spotřebitelů a maloobchodních malých a středních podniků dovednostmi a nástroji k tomu, aby mohli rozšířit své příležitosti, plnit svou úlohu v moderním hospodářství a zajistit, aby vnitřní trh poskytoval občanům EU hmatatelné výhody;

2. domnívá se, že důvěra spotřebitelů a důvěra podnikatelské sféry jsou základními předpoklady udržitelného růstu a zaměstnanosti v EU; zdůrazňuje, že jedním z největších problémů evropské ekonomiky v minulých letech byla nedostatečná domácí poptávka způsobená nedostatkem důvěry spotřebitelů a investorů; je toho názoru, že odpovědná spotřeba v rámci politiky udržitelného rozvoje musí vycházet z prosazování vhodných politik k obnovení důvěry a musí být podpořena zvýšením příjmů v souvislosti s větší produktivitou a zaměstnaností; domnívá se, že spotřebitelská politika EU musí vyvažovat trvající potřebu ochrany spotřebitele a současně spotřebitelům dávat více příležitostí, aby byli dynamickými hybateli tržního hospodářství;

3. je znepokojen tím, že finanční zdroje vyčleněné na spotřebitelskou politiku zůstávají omezené, což může ve svých důsledcích ohrozit realizaci evropského přístupu ke spotřebitelům; je toho názoru, že evropská spotřebitelská strategie by se měla proto zaměřit zejména na posilování ochrany spotřebitelů a zvyšování informovanosti spotřebitelů o citlivých otázkách, a to především v novějších členských státech a u zranitelných skupin v celé Evropě;

4. vyzývá Komisi, aby posoudila stav finanční gramotnosti evropských spotřebitelů a aby vyhodnotila stávající informační programy spojené s odvětvím finančních produktů s cílem poskytnout přidanou hodnotu dalšími činnostmi; vyzývá Komisi, aby zjistila a zveřejnila osvědčené postupy členských států v programech zaměřených na finanční gramotnost;

5. zdůrazňuje význam podpory přeshraničních transakcí s cílem posílit svobodnou volbu a úlohu politiky hospodářské soutěže a vzdělávacích akcí zaměřených na odpovědnou spotřebu při zajišťování toho, aby spotřebitelé měli tu nejlepší možnost výběru, pokud jde o cenu, kvalitu a pestrost nabídky, a to zejména pokud jde o základní zboží a služby: potraviny, bydlení a takové služby, jako jsou např. vzdělávání, zdravotní péče, energetika, doprava a telekomunikace; zdůrazňuje, že pro podporu hospodářské soutěže je nutná větší liberalizace zejména trhu služeb, díky níž se spotřebitelům nabízí nižší ceny; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly inovace v odvětví finančních služeb s cílem nabídnout spotřebitelům lepší výběr;

6. zdůrazňuje, že dokončení vnitřního trhu EU se musí stát prioritou; je si vědom pozitivní úlohy, kterou sehrálo euro jednak snížením nákladů na bankovní operace a tím, že spotřebitelé mají možnost snadněji porovnávat ceny v přeshraničním styku, jednak zvýšením potenciálu vnitřního trhu pro maloobchod; vybízí nové členské státy, aby pokračovaly v reformách, a byly tak schopné přijmout euro, jakmile se jim podaří splnit maastrichtská kritéria, a aby tak plně využily pozitivního dopadu jednotné měny na vnitřní trh; vyzývá k odstranění všech zbývajících překážek a omezení, aby byla zajištěna důvěra spotřebitelů při nakupování nebo uzavírání smluv v přeshraničním režimu, a to zejména pokud jde o služby, přičemž je však třeba zohlednit nutnost zvláštního přístupu s ohledem na jazykovou a kulturní bariéru a na bariéru preferencí spotřebitelů;

7. domnívá se, že zvláštní pozornost je zapotřebí věnovat zajištění ochrany spotřebitelů a možnosti volby při dokončení vnitřního trhu finančních služeb; upozorňuje na to, že finanční, bankovní a pojišťovací produkty jsou velmi složité povahy a že pokud mají být občané podněcováni k jejich většímu využívání – zejména s ohledem na budoucí penzijní připojištění občanů –, měly by závazné politiky zaměřené na podporu informovanosti spotřebitele a poskytování poradenství spotřebitelům zajistit, aby získali přehled o všech dostupných variantách; zároveň zdůrazňuje, že ochrana spotřebitelů nemůže být záminkou pro ochranářskou politiku; zdůrazňuje, že plně integrovaný trh maloobchodních finančních služeb musí být řízen tržními silami;

8. zdůrazňuje významnou roli, kterou hrají nové a stále více využívané prodejní kanály, jako je např. elektronické obchodování, při posilování hospodářské soutěže na vnitřním trhu, a tudíž i spotřebitelské kapacity; je toho názoru, že zejména finanční, bankovní a pojišťovací trhy jsou otevřeny elektronickému obchodování a naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zajistily výhodnější podmínky pro rozvoj přeshraničního elektronického nakupování; žádá Komisi, aby vypracovala studii o různých mechanismech řešení sporů mezi spotřebiteli a podniky, využívaných v členských státech, s cílem zjistit a podporovat užívání těch účinných; podporuje vytvoření zdravého základu ochrany spotřebitelů, která je nezbytná zejména v oblasti finančních služeb;

9. domnívá se, že z hlediska finančních trhů je klíčovou otázkou provedení a plné uplatňování všech přijatých a přijímaných právních předpisů EU ve vnitrostátním právu a jejich harmonizace ve všech členských státech; doporučuje, aby bylo před podáváním návrhů dalších předpisů posíleno jednotné důsledné prosazování stávajících právních předpisů; s ohledem na nové právní předpisy naléhá na Komisi, aby dbala na zásady kvalitnější regulace, a zabránila tak další neodůvodněné zátěži pro spotřebitele a průmysl;

10. oceňuje úsilí Komise zaměřené na získání dokonalejších poznatků o vnitřním trhu; upozorňuje na to, že je zapotřebí mít k dispozici lepší a podrobnější statistické údaje, aby bylo možné zvýšit informovanost o produktech a trzích a zlepšit obeznámenost s nimi, a že je nutné podporovat skupiny spotřebitelů, zejména pokud jde o složitou problematiku, aniž by však byl dále neodůvodněně zatížen soukromý sektor; domnívá se, že strategie spotřebitelské politiky EU by měla vyvinout veškeré možné úsilí, aby zohlednila potřeby žen, mladých lidí, starší generace a zranitelných skupin spotřebitelů;

11. domnívá se, že je třeba přijmout další opatření v oblasti maloobchodních finančních služeb; vítá záměr Komise zahájit iniciativy zaměřené na to, aby měli spotřebitelé při přeshraničním nakupování větší výběr a aby se zvýšila mobilita na vnitřním trhu; zdůrazňuje dále, že pro zvýšení ochrany spotřebitelů je nutný účinný dohled a transparentnost v odvětví bankovnictví a pojišťovnictví;

12. zdůrazňuje, že silná ochrana spotřebitele a účinný a vyvážený systém opravných prostředků v celé Evropě ve spojení s konkurenceschopnými výrobci a prodejci budou ku prospěchu spotřebitelům a povedou k udržitelnějšímu hospodářskému růstu;

13. vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly velký význam dobře fungujících a reprezentativních sdružení spotřebitelů a podnikatelů, jejichž cílem je nezávisle zastupovat zájmy spotřebitelů a podnikatelů na evropské úrovni i na úrovni jednotlivých členských států; zdůrazňuje, že zásady řádného řízení vyžadují, aby byly při stanovování a vypracovávání strategie spotřebitelské politiky EU prováděny konzultace se všemi zainteresovanými stranami; znovu připomíná význam vypracování výroční zprávy o stížnostech a žalobách spotřebitelů, jež je výsledkem spolupráce příslušných orgánů EU a členských států.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

o strategii spotřebitelské politiky EU 2007–2013
(2007/2189(INI))

Navrhovatelka: Diana Wallis

NÁVRHY

Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. domnívá se, že potřebné ochrany spotřebitelů může být prostřednictvím právních předpisů dosaženo pouze tehdy, pokud tyto předpisy budou kvalitnější, jednodušší a budou připravovány se zapojením všech příslušných generálních ředitelství Komise – Ochrana spotřebitele, Spravedlnost, Svoboda a bezpečnost, Vnitřní trh, Hospodářská soutěž;

2. zdůrazňuje, že veškerá harmonizační opatření musí být pečlivě zaměřena na skutečné problémy, kterým spotřebitelé na vnitřním trhu čelí; domnívá se, že v oblastech, kde je harmonizace skutečně potřebná, by měla být provedena uceleně, aby nevznikaly rozdíly v ochraně spotřebitelů v rámci EU a aby pro podniky nebylo obtížné ji zohlednit při přeshraničním uvádění na trh; zdůrazňuje, že současná situace představuje skutečnou překážku pro malé a střední podniky, které se snaží obchodovat v rámci celé Evropy, a že je matoucí pro spotřebitele;

3. naléhavě vyzývá Komisi, aby pečlivě posoudila otázku odškodnění spotřebitele, a to z následujících důvodů:

- právní předpisy jsou zbytečné, pokud nejsou snadno vymahatelné;

- rozvoj elektronického obchodování vyžaduje, aby byl po celé EU všeobecně rozšířen mechanismus alternativního řešení sporů, který vyhovuje požadavkům Doporučených zásad pro mimosoudní řízení[1]; je také třeba se více věnovat řešení sporů on-line, k čemuž Parlament vyzývá nejméně od roku 1999;

- zabezpečení účinného prosazování práv vyplývajících z právních předpisů Společenství je především povinností členských států; ty nesou odpovědnost za přizpůsobení svého vnitrostátního (procesního) práva tak, aby byla tato práva rychle vymahatelná ku prospěchu spotřebitelů a hospodářských subjektů; Společenství především nemá pravomoc stanovovat pravidla vnitrostátního procesního práva; kromě toho článek 5 Smlouvy požaduje, aby činnost Společenství nepřekračovala rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů této Smlouvy; následně musí být v souladu s tímto článkem v co nejvyšší možné míře přihlédnuto ke zvláštním rysům vnitrostátních právních systémů tím, že bude členským státům ponechána možnost zvolit si mezi různými alternativami s rovnocenným účinkem;

- je třeba připomenout, že systémy alternativního řešení sporů jsou ze své podstaty alternativou k tradičním právním mechanismům; motivace k využití alternativního řešení sporů tedy závisí na existenci právně závazných alternativ, které umožňují účinné, snadno dosažitelné a nediskriminační odškodnění spotřebitele;

- případné nové návrhy Komise v oblasti odškodnění spotřebitele by měly být založeny na důkladném posouzení případných stávajících problémů a předpokládaných přínosů nových návrhů pro spotřebitele;

- pokud jde o přeshraniční řízení a případné systémy kolektivního odškodnění, tyto systémy by měly být podrobně přezkoumány s ohledem na zkušenosti ve světě, a to se zvláštním ohledem na extrémy a nedostatky modelu používaného ve Spojených státech a případnou neexistenci právního základu pro podobný nástroj na úrovni EU;

4. lituje, že ochrana spotřebitelů neklade dostatečný důraz na smluvní právo, a vyzývá Komisi, aby čerpala z výsledků dosažených v rámci projektu smluvního práva a případně upravila jeho zaměření;

5. znovu vyzývá, aby byla zahájena činnost na přípravě standardních smluvních podmínek pro smlouvy uzavírané on-line.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

[1] Úř. věst. L 115, 17.4.1998, s. 31; Úř. věst. L 109, 19.4.2001, s. 56.

pro Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů

ke strategii spotřebitelské politiky EU 2007–2013
(2007/2189(INI))

Navrhovatelka: Anna Hedh

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

– s ohledem na směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování[1],

– s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ[2],

– s ohledem na článek 13 Smlouvy o ES,

– s ohledem na své usnesení ze dne 26. září 2007 o bezpečnosti výrobků, zejména hraček³,

A. vzhledem k tomu, že ke spotřebitelské politice se přistupuje z hlediska pohlaví neutrálně, nicméně spotřebitelé nejsou osoby „neutrální” a netvoří homogenní skupinu, a to ani z hlediska pohlaví, věku, příjmů, úrovně vzdělání, etnického původu či spotřebních zvyklostí apod., což by ve vnitrostátní spotřebitelské politice a ve spotřebitelské politice Společenství mělo být zohledněno,

B. vzhledem k tomu, že moderní spotřebitelská strategie musí brát ohled na sociální změny, k nimž patří např. nová věková struktura, rostoucí význam úlohy žen a účasti dětí na spotřební společnosti, integrace etnických menšin, změny v životní úrovni, jakož i ekonomické a technické změny ve společnosti i změny z hlediska životního prostředí,

C. vzhledem k tomu, že vyvážená účast žen a mužů, mladých i starších generací a kulturních či etnických menšin by měla být v rozvoji a uplatňování spotřebitelské politiky lépe zakotvena, aby byly zajištěno přijetí přiměřených opatření na jejich ochranu,

D. vzhledem k tomu, že pokud jde o bezpečnost a ochranu spotřebitelů, existují rozdíly v tom, jak jsou ženy, muži a děti vystavovány některým produktům, například chemickým látkám nebo léčivým přípravkům, a do jaké míry jsou na ně citlivé, a vzhledem k tomu, že jsou nezbytné další výzkumy v této oblasti pro lepší identifikaci rizikových produktů; vzhledem k tomu, že biologické faktory však nejsou jediným důvodem odlišné citlivosti žen na některé druhy produktů, jelikož svou úlohu sehrávají i faktory sociální, například povaha zaměstnání,

E. vzhledem k tomu, že by spotřebitelská politika měla zahrnovat nejen nákup a prodej produktů, ale také služeb poskytovaných veřejným nebo soukromým sektorem, a že zranitelní spotřebitelé, jakými jsou ženy, starší osoby a znevýhodněné sociální skupiny, které jsou častěji oběťmi nepoctivých poskytovatelů služeb, by měli být přiměřeně chráněni,

F. vzhledem k tomu, že se v rámci výroby léčivých přípravků neuplatňuje zvláštní farmakologie v souvislosti s pohlavím, že pouze 20 % pacientů, na kterých jsou testovány nové léčivé přípravky, jsou ženy, a vzhledem k tomu, že léčivý přípravek, který nebyl testován konkrétně na ženách, se může při použití u žen projevit jako neúčinný a jeho vedlejší účinky nemusí být známy,

1. opět připomíná význam otázky pohlaví jako nedílné součásti spotřebitelské politiky a žádá Komisi, aby Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví pravidelně předkládala zprávy o pokroku v této oblasti;

2. zdůrazňuje, že při definování ukazatelů a zpracovávání statistik je nutné brát v úvahu hledisko pohlaví, ale i věku a etnického původu, aby bylo možné pojmenovat specifické problematické oblasti, s nimiž se setkávají různé skupiny spotřebitelů;

3. naléhavě žádá Komisi a síť evropských spotřebitelských center, aby při informování a vzdělávání spotřebitelů braly vždy v potaz hledisko pohlaví, věku i etnického původu;

4. vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly veškerá legislativní a administrativní opatření nezbytná k zajištění toho, že spotřební zboží prodávané v EU, nebude ohrožovat zdraví a bezpečnost spotřebitelů, zejména žen a dětí;

5. naléhavě Komisi vyzývá, aby při všech konzultacích se spotřebiteli a skupinami spotřebitelů usilovala o vyváženou účast obou pohlaví;

6. opětovně vyzývá k tomu, aby se cílovým skupinám, jako jsou ženy, mládež, starší občané, etnické menšiny a obzvláště ženy z řad přistěhovalců, věnovala při formulování spotřebitelské politiky větší pozornost;

7. vyzývá členské státy, aby k dosažení větší rovnováhy při definování spotřebitelské politiky navazovaly spolupráci vnitrostátních orgánů se spotřebitelskými organizacemi, podněcovaly k většímu zapojení žen do těchto organizací a podporovaly projekty určené ke zvýšení informovanosti spotřebitelů (s důrazem na nejzranitelnější skupiny spotřebitelů);

8. vyzývá k pořádání osvětových kampaní, které by zvýšily povědomí spotřebitelů o produktech a zvyklostech, které škodí v průběhu těhotenství, především o kouření, a to i pasivním, a o konzumaci alkoholu, ale i o jiných spotřebitelských produktech, jako jsou léčivé přípravky a chemické produkty, jež při užívání v těhotenství ohrožují zdraví; vyzývá Komisi, aby výrobce podněcovala k jasnému upozorňování na tato rizika na obalech těchto produktů, a to způsobem, kterým se zajistí řádná informovanost těhotných žen; žádá evropské instituce, a zejména Evropskou agenturu pro léčivé přípravky, vnitrostátní orgány a organizace spotřebitelů, aby se u farmaceutického průmyslu a jeho organizací zasadily o zohledňování rozmanitosti mezi spotřebiteli léčivých přípravků, a zejména o zohledňování aspektu pohlaví při výrobě stávajících či nových léčivých přípravků;

9. vyzývá Komisi, aby podniky podporovala v dobrovolném využívání nových technologií (zejména internetu), jakožto nástroje informování spotřebitelů – především žen, dětí a starších osob, což jsou obzvláště zranitelné kategorie – o povaze a možných rizicích některých produktů;

10. vyzývá Komisi, aby pozorněji sledovala vnitrostátní spotřebitelské politiky a zajistila tak, že každý spotřebitel bude moci nakupovat kdekoli v EU a bude ve všech členských státech EU účinně chráněn;

11. vzhledem k tomu, že mezi největší překážky rozvoje maloobchodního vnitřního trhu patří nejasnosti v oblasti spotřebitelských smluv a náhrad škody, podporuje úsilí Komise o zavedení standardních smluv, které by byly platné ve všech členských státech EU;

12. domnívá se, že s cílem lépe řešit problémy konzumace alkoholu a jejího omezování, jakož i otázky spojené se zdravím a bezpečností spotřebitelů, by měla být větší pozornost věnována prodeji alkoholických produktů a jejich uvádění na trh, včetně produktů s nízkým obsahem alkoholu určených, mimo jiné, i mládeži; vyzývá Komisi, aby vypracovala kritické hodnocení způsobů prodeje alkoholických produktů a navrhla opatření, jejichž cílem bude dosáhnout lepší rovnováhy mezi zdravím, bezpečností a chováním spotřebitelů, a to se zvláštním ohledem na mládež;

13. vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby zaručily, že všechny produkty, ze kterých se vyrábějí hračky, jsou pro děti bezpečné; vyzývá Komisi, aby v rámci revize směrnice o hračkách[3] navrhla bezpodmínečný zákaz používání veškerých vůní, senzibilizátorů, endokrinních disruptorů a karcinogenních či mutagenních látek nebo látek toxických pro reprodukci, jakož i velmi toxických složek.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	28.1.2008
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	25 0 1
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Edit Bauer, Hiltrud Breyer, Edite Estrela, Věra Flasarová, Lissy Gröner, Lívia Járóka, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Esther De Lange, Pia Elda Locatelli, Astrid Lulling, Siiri Oviir, Doris Pack, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Zita Pleštinská, Teresa Riera Madurell, Eva-Britt Svensson, Anne Van Lancker, Anna Záborská
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Anna Hedh, Elisabeth Jeggle, Christa Klaß, Marusya Ivanova Lyubcheva
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Petru Filip, Eva Lichtenberger, José Ribeiro e Castro, María Sornosa Martínez

[1] Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37.
[2] Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
[3] Směrnice Rady 88/378/EHS ze dne 3. května 1988 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se bezpečnosti hraček (Úř. věst. L 187, 16.7.1988, s. 1). Ve znění směrnice 93/68/EHS (Úř. věst. L 220, 30.8.1993, s. 1).

Datum přijetí

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Gabriele Albertini, Mariela Velichkova Baeva, Zsolt László Becsey, Pervenche Berès, Slavi Binev, Sebastian Valentin Bodu, Udo Bullmann, Ieke van den Burg, Christian Ehler, Elisa Ferreira, José Manuel García-Margallo y Marfil, Jean-Paul Gauzès, Donata Gottardi, Gunnar Hökmark, Karsten Friedrich Hoppenstedt, Sophia in 't Veld, Piia-Noora Kauppi, Christoph Konrad, Guntars Krasts, Astrid Lulling, Gay Mitchell, Cristobal Montoro Romero, John Purvis, Alexander Radwan, Bernhard Rapkay, Dariusz Rosati, Heide Rühle, Antolín Sánchez Presedo, Manuel António dos Santos, Olle Schmidt, Peter Skinner, Margarita Starkevičiūtė, Ivo Strejček, Cornelis Visser, Sahra Wagenknecht

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Daniel Dăianu, Harald Ettl, Ján Hudacký, Vladimír Maňka, Thomas Mann, Bilyana Ilieva Raeva, Margaritis Schinas

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Alfonso Andria, Metin Kazak

Právní upozornění - Ochrana soukromí