ZPRÁVA o pokroku v oblasti rovných příležitostí a nediskriminace v EU (provádění směrnic 2000/43/ES a 2000/78/ES)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (28. 3. 2008)

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

17. 4. 2008 - (2007/2202(INI))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
Zpravodajka: Elizabeth Lynne

Postup : 2007/2202(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A6-0159/2008

Předložené texty :

A6-0159/2008

Rozpravy :

PV 20/05/2008 - 6
CRE 20/05/2008 - 6

Hlasování :

PV 20/05/2008 - 8.13
CRE 20/05/2008 - 8.13
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0212

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
STANOVISKO Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

o pokroku v oblasti rovných příležitostí a nediskriminace v EU (provádění směrnic 2000/43/ES a 2000/78/ES)

(2007/2202(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na sdělení Komise o nediskriminaci a rovných příležitostech pro všechny – rámcová strategie (KOM(2005)0224),

– s ohledem na článek 13 Smlouvy o ES,

– s ohledem na směrnici Rady 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ[1],

– s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání[2],

– s ohledem na sdělení Komise o uplatňování směrnice 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (KOM(2006)0643),

– s ohledem na zprávu Komise o vytváření antidiskriminačních právních předpisů v Evropě: srovnání 25 členských států EU z července 2007,

– s ohledem na národní zprávy o uplatňování antidiskriminačních právních předpisů a na tematické zprávy, které vypracovala síť právních odborníků v oblasti nediskriminace na podporu své práce, aby svou prací, kterou jí zadala Komise, přispívala k poskytování nezávislých informací a poradenství o odpovídajícím vývoji v členských státech,

– s ohledem na Mezinárodní úmluvu OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace,

– s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením,

– s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a její protokol č. 12,

– s ohledem na zvláštní průzkum Eurobarometru zaměřený na diskriminaci v Evropské unii, který v lednu 2007 provedla Komise,

– s ohledem na vyhlášení roku 2007 Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny a roku 2008 Evropským rokem mezikulturního dialogu,

– s ohledem článek 45 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0159/2008),

A. vzhledem k tomu, že článek 6 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že Evropská unie je založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a na právním státu, což jsou zásady společné všem členským státům, a je důležité, aby politická prohlášení o potírání diskriminace byla doprovázena postupným vývojem a úplným a správným prováděním právních předpisů a politik, zejména pokud jde o směrnice zakazující diskriminaci a projekty na podporu rovnosti,

B. vzhledem k tomu, že článek 6 Smlouvy o EU rovněž stanoví, že Unie ctí základní práva zaručená Evropskou úmluvou na ochranu lidských práv a základních svobod a že prosazování rovnosti a nediskriminace by pro právní předpisy a politiky Evropské unie mělo být úkolem prvořadého významu, jak je stanoveno v článku 13 Smlouvy o ES,

C. vzhledem k tomu, že zaměstnanost je jednou ze základních podmínek sociálního začlenění, ale míra nezaměstnanosti přitom zůstává u mnohých skupin, zejména u žen, migrantů, lidí se zdravotním postižením, etnických menšin, starších a mladších lidí a u osob s ojedinělými nebo neuznanými dovednostmi nepřiměřeně vysoká, vzhledem k tomu, že nezaměstnanost mezi lidmi, kteří trpí několikanásobnou diskriminací, je dokonce vyšší,

D. vzhledem k tomu, že právo Společenství v současné době nepokrývá diskriminaci ve většině oblastí spadajících do pravomoci Společenství, a vzhledem k tomu, že směrnice 2000/78/ES a směrnice 2000/43/ES stanoví rozdílné úrovně ochrany, což vytváří rozpory v ochraně proti diskriminaci s dopady na zaměstnanost,

E. vzhledem k tomu, že průzkum Komise zaměřený na vytváření antidiskriminačních právních předpisů v Evropě potvrzuje, že na úrovni členských států existuje změť právních předpisů, které chrání proti diskriminaci různými způsoby a často postrádají jednotnou metodiku provádění, což vede k nesouladu v provádění směrnic a k situaci, kdy si lidé nejsou dostatečně vědomi svých práv,

F. vzhledem k tomu, že nejednotné používání nediskriminačních politik v členských státech přispívá k tomu, že směrnice Společenství, které zakazují diskriminaci, nejsou v praxi prováděny, jak dokazují zprávy jako například zpráva evropské skupiny odborníků pro boj proti diskriminaci v zaměstnání na základě sexuální orientace: případ právních předpisů v patnácti členských státech EU,

G. vzhledem k tomu, že Rada ve svém usnesení o činnostech navazujících na Evropský rok rovných příležitostí pro všechny (2007) ze dne 26. listopadu 2007[3] vyzvala členské státy a Komisi v souladu s jejich příslušnými pravomocemi, aby zachovaly a posílily začleňování otázek zdravotního postižení do všech příslušných politik,

H. vzhledem k tomu, že Komise proto odůvodněně zahájila řízení vůči několika členským státům a musí tak v nutných případech postupovat i nadále,

1. vyzývá členské státy, aby ve své legislativní praxi vzaly v potaz různé důvody diskriminace uvedené v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie;

2. připomíná, že směrnice 2000/43/ES a 2000/78/ES vymezují minimální požadavky a měly by být základem pro budování komplexnější antidikriminační politiky Společenství;

3. vyjadřuje obavy ohledně nedostatků ze strany některých členských států při převádění a provádění směrnice 2000/43/ES a směrnice 2000/78/ES a ohledně informací o možných opravných prostředcích v případech diskriminace, které občané EU postrádají;

4. lituje, že se směrnice 2000/43/ES a 2000/78/ES nevztahují na rozdíly v diskriminačním zacházení na základě fyzických kritérií, jako je výška nebo barva pleti, zejména v souvislosti s přístupem k pracovním místům, kde neexistuje přímá souvislost mezi těmito fyzickými rysy a schopnostmi požadovanými pro výkon dotčených zaměstnání;

5. vyzývá členské státy, aby zajistily, že směrnice 2000/43/ES a směrnice 2000/78/ES budou po převedení všech jejich ustanovení plně, správně a účinně prováděny a vhodně uplatňovány a že všechny výjimky budou v souladu s jejich ustanoveními objektivně odůvodněny;

6. vyzývá příslušné orgány EU a vnitrostátní i místní orgány, aby při uplatňování směrnic zlepšily koordinaci své činnosti; požaduje jednotný přístup k potírání diskriminace, který bude současně zahrnovat a zohledňovat všechny důvody diskriminace;

7. zdůrazňuje, že veřejné orgány musí při prosazování rovnosti a prevenci diskriminace hrát klíčovou úlohu, a to prostřednictvím svých politik, svých služeb a svých postupů při zaměstnávání;

8. vyzývá Komisi, aby se zavázala, že důkladně přezkoumá provádění směrnic 2000/43/ES a 2000/78/ES a že vydá interpretační pokyny pro jejich provádění s cílem zajistit úplné a správné provádění ze strany členských států; vyzývá Komisi, aby zejména vyhodnotila způsob, jakým členské státy vykládají výjimky stanovené v článcích 6 a 8 při provádění směrnice 2000/78/ES do vnitrostátních právních předpisů; připomíná, že provádění obou směrnic vyžaduje škálu mechanismů a strategií včetně souladu s právními předpisy, aktivní účasti a vymáhání a také účinných výměn osvědčených postupů;

9. naléhavě žádá, aby sankce za porušování vnitrostátních předpisů přijaté v souladu s převedením směrnic 2000/43/ES a 2000/78/ES byly účinné, přiměřené a odrazující;

10. naléhavě žádá Komisi, aby pečlivě sledovala převedení směrnic 2000/43/ES a 2000/78/ES a dodržování právních předpisů z jejich převedení vyplývající, a aby prostřednictvím řízení pro porušení předpisů a neplnění povinností od členských států vyžadovala, že dodrží své právní závazky a plně a co možná nejdříve směrnice převedou; je přesvědčen, že na probíhajícím sledování toho, jak členské státy plní své povinnosti, které jim z těchto směrnic vyplývají, by se měl podílet příslušný výbor Parlamentu;

11. žádá o výroční hodnocení provádění směrnic členskými státy jako součást otevřené metody koordinace a o rozšířený přezkum uplatňování takových právních předpisů každých pět let v rámci sociální agendy; je přesvědčen, že na tomto výročním hodnocení by se měly podílet nezávislé orgány zabývající se otázkami nediskriminace, ale i síť právních odborníků Komise a nevládní organizace zastupující potenciální oběti diskriminace, a že by měla být přijata konkrétní opatření pro budování kapacity nevládních organizací, aby mohly poskytovat informace a pomoc obětem a přispívat k výročnímu hodnocení konstruktivním způsobem;

12. je přesvědčen o tom, že chybějící ustanovení ve směrnici 2000/78/ES, které by určovalo potřebu širších definic zdravotního postižení, vyřadilo některé kategorie zdravotně postižených občanů z právní ochrany této směrnice; vyzývá proto členské státy a Komisi, aby se na takových širších definicích zdravotního postižení urychleně dohodly a usnadnily tak harmonizaci antidiskriminačních právních předpisů, jež by se mohly zakládat na Úmluvě o právech zdravotně postižených osob;

13. je přesvědčen, že nedefinovaná lhůta pro podání žaloby z důvodu diskriminace vedla v některých členských státech k velmi krátkým lhůtám, což může obětem podávání žalob znemožnit;

14. je přesvědčen, že výjimky ve směrnici 2000/78/ES týkající se rodinného stavu způsobily, že ochrana proti diskriminaci na základě sexuální orientace, kterou směrnice nabízí, není platná v plné míře;

15. naléhavě žádá členské státy, aby podporovaly uplatňování práv občanů Unie podle směrnice 2000/43/ES a směrnice 2000/78/ES účinnějším způsobem, a naléhavě žádá Komisi, členské státy, odborové organizace, zaměstnavatele, ale i vládní a nevládní zúčastněné strany, aby učinili vše, co je v jejich moci, ke zlepšení informovanosti o právech podle uvedených směrnic a zajistili, aby oběti diskriminace měly přístup k různým formám právní podpory a mohly tak podle těchto směrnic účinně uplatňovat svá práva; konstatuje, že břímě postavit se pachateli diskriminace často spočívá na jednotlivci, který se často nemůže obrátit o pomoc na žádný veřejný orgán, ani nemá přístup k právní pomoci; naléhavě žádá členské státy, aby zmocnily nezávislé orgány zabývající se rovností k poskytování účinné pomoci obětem diskriminace;

16. je znepokojen nízkou úrovní informovanosti občanů členských států o antidiskriminačních právních předpisech a vyzývá Komisi, členské státy, odborové organizace a zaměstnavatele, aby zesílili své úsilí o zvýšení této úrovně informovanosti; připomíná, že směrnice ukládají členským státům povinnost informovat veřejnost o příslušných ustanoveních směrnic všemi vhodnými prostředky;

17. doporučuje, aby členské státy uskutečnily nezávislé přezkoumání preventivních a restitučních antidiskriminačních opatření a účinností ochrany proti viktimizaci a zajistily, aby veřejnoprávní a neveřejnoprávní orgány, které se účastní prevence diskriminace a poskytují podporu obětem diskriminace, byly vybaveny odpovídajícími zdroji; dále doporučuje, aby Komise do svého průběžného sledování zařadila vzájemná hodnocení;

18. doporučuje, aby členské státy vybavily orgány, které prosazují rovnoprávnost, odpovídajícími prostředky a pravomocemi, aby mohly účinně a nezávisle plnit svou úlohu a také poskytovat důkladné odborné znalosti týkající se všech forem diskriminace a odpovídající pomoc obětem diskriminace; nabádá členské státy, aby zajistily, aby pravomoc těchto orgánů zahrnovala všechny formy diskriminace, a vyzývá Komisi, aby stanovila normy, podle kterých bude sledovat a zajišťovat účinnost a nezávislost těchto orgánů;

19. doporučuje, aby členské státy a Komise vybavily odpovídajícími prostředky a pravomocemi ty nevládní organizace, které zastupují diskriminované skupiny, a organizace, které občanům poskytují informace a právní pomoc v otázkách diskriminace;

20. vyzývá členské státy, aby spolupracovaly s příslušnými sociálními partnery a sledovaly s nimi řádné uplatňování právních předpisů Společenství;

21. zdůrazňuje, že členské státy by měly v každém případě zajistit, aby byla obětem diskriminace automaticky poskytnuta pomoc při soudních řízeních, a to i z veřejných finančních prostředků poskytovaných národními systémy právní pomoci, bude-li to nezbytné;

22. vyzývá Komisi, aby prakticky a účinně podpořila v členských státech přijetí opatření prostřednictvím programu Progress a Evropského sociálního fondu na podporu programů prosazujících rovné příležitosti a vymýcení diskriminace;

23. doporučuje, aby pro zajištění účinnější úrovně ochrany členské státy zmocnily sdružení, organizace a jiné právnické osoby k účasti v soudních řízeních, včetně zastupování nebo podpory všech obětí;

24. naléhavě žádá vlády členských států, aby v rámci politik zaměstnanosti a sociálního začlenění zajistily rovné zacházení a příležitosti a aby se zejména zabývaly závažnými překážkami, které diskriminace vyvolává při přijímání zaměstnanců;

25. doporučuje, aby členské státy zajistily sdružením, organizacím a jiným právnickým osobám právo účastnit se v zastoupení jednoho nebo více navrhovatelů soudních řízení ve věci vymáhání směrnic;

26. vyzývá členské státy, aby ve spolupráci s Agenturou EU pro základní práva a s Komisí pravidelně sbíraly, shromažďovaly a zveřejňovaly úplné, přesné, srovnatelné, spolehlivé a oddělené statistické údaje o diskriminaci a zveřejňovaly je tak, aby byly veřejnosti snadno srozumitelné a umožňovaly účinnější výměny osvědčených postupů; zdůrazňuje, že k tomu, aby tohoto mohlo být dosaženo, musí být k dispozici dostatečné finanční prostředky a je nezbytné rozvíjet způsoby shromažďování údajů o diskriminaci v souladu s právními předpisy na ochranu údajů;

27. vyzývá k zavedení vnitrostátních integrovaných akčních plánů proti všem formám diskriminace;

28. vítá zájem Komise o sběr údajů o rovnosti včetně zveřejňování Evropské příručky takových údajů; žádá Komisi, aby pečlivě prostudovala různé právní otázky a parametry týkající se záležitosti sběru údajů, předložila návrhy na zlepšení zaznamenávání případů diskriminace a zvážila zavedení společných norem upravujících sběr údajů; doporučuje, aby Komise nadále poskytovala právní vzdělávání pro soudce, právníky, odborové a nevládní organizace s cílem zlepšit dlouhodobý dopad směrnic, a aby rovněž více prováděla výzkum a posuzovala dopad právních předpisů provádějících směrnice;

29. vítá zájem Komise zabývat se několikanásobnou diskriminací, včetně zahájení studie na toto téma; vyzývá Komisi, aby přijala vyváženou obecnou definici několikanásobné diskriminace a aby prozkoumala a poskytla údaje o této problematice a trestných činech vycházejících z nenávisti, vyzývá Komisi, aby do veškerých budoucích právních předpisů přijatých podle článku 13 Smlouvy o ES začlenila ustanovení výslovně určená k potírání několikanásobné diskriminace, která bude možné uplatnit na základě jednoho důvodu či kombinace více důvodů;

30. zdůrazňuje význam spolupráce mezi skupinami aktivními v boji proti diskriminaci na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

31. vyzývá členské státy, aby přezkoumaly své vnitrostátní právní předpisy a zvážily zrušení zákonů, které nejsou v souladu s článkem 13 Smlouvy o ES;

32. považuje směrnici 2000/43/ES za základ, na kterém může být vystavěn komplexní protidiskriminační rámec opatření týkající se zákazu diskriminace na základě rasy nebo etnického původu; zdůrazňuje však, že je třeba přihlédnout k problematickým aspektům, které již byly zjištěny, a k obtížím, se kterými se členské státy setkaly při účinném provádění a uplatňování ustanovení uvedené směrnice;

33. zdůrazňuje, že Komise musí vypracovat společnou a pro celou EU platnou definici významu pozitivní akce nebo se přinejmenším snažit dosáhnout v této věci shody, což by rozptýlilo mýty ohledně významu a uplatňování pozitivní akce, které v některých členských státech panují, zejména s přihlédnutím k účinnosti této definice v případech úspěšného řešení diskriminace a dosahování stejných výsledků v některých členských státech;

34. znovu opakuje, že je z politického, sociálního a právního hlediska žádoucí zrušit hierarchii ochrany před různými důvody diskriminace; je pevně přesvědčen o tom, že nemá význam stavět diskriminaci mimo zákon v jedné oblasti a v jiné oblasti tak nečinit, a proto vítá záměr Komise navrhnout komplexní směrnici pro potírání diskriminace podle článku 13 Smlouvy o ES, který Komise předkládá ve svém pracovním programu na rok 2008;

35. je přesvědčen, že každá nově navržená směrnice zaměřená na potírání diskriminace, jak se uvádí v článku 13 Smlouvy o ES, bude muset zakazovat všechny formy diskriminace, včetně přímé a nepřímé diskriminace ve všech oblastech již upravených směrnicemi 2000/43/ES a 2000/78/ES, diskriminace na základě vztahů s jinou osobou, diskriminace spojené s předpokládaným členstvím v chráněné skupině a obtěžování; je přesvědčen o tom, že za diskriminaci by se měl považovat i příkaz k diskriminaci osob a že za formu diskriminace by mělo být považováno i nezajištění přiměřených podmínek bez řádného důvodu; je přesvědčen o tom, že směrnice by měly vyjasnit, že neexistuje žádná hierarchie důvodů diskriminace a že všechny formy diskriminace je třeba potírat stejně silným opatřením; trvá na tom, aby každý nově navržený právní předpis řádně odrážel všechny zvláštnosti jednotlivých příslušných důvodů;

36. je pevně přesvědčen o tom, že věcná oblast působnosti nového návrhu směrnice pro potírání diskriminace ve smyslu článku 13 Smlouvy o ES musí být široká a musí pokrývat veškeré oblasti, které spadají do pravomocí Společenství, ale i vzdělávání, celoživotní učení, sociální ochranu včetně sociální bezpečnosti, ubytování a zdravotní péči, obraz diskriminovaných skupin ve sdělovacích prostředcích a reklamě, fyzický přístup pro osoby se zdravotním postižením k informacím, telekomunikacím, elektronickým komunikacím, k dopravním prostředkům a přístup do veřejného prostoru, sociální výhody a přístup ke zboží a jejich dodávky a přístup k veřejným službám a jejich poskytování; je dále přesvědčen o tom, že nová směrnice by měla také rozvíjet oblast působnosti směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání, a o pracovní podmínky[4] tak, aby byla v souladu s ochranou před diskriminací vůči jiným skupinám;

37. je pevně přesvědčen o tom, že v boji s diskriminací musí být ke zvyšování veřejné informovanosti vyvíjen holistický přístup, počínaje programy ve školách;

38. vyzývá Komisi, aby prošetřila způsoby, jakými by do budoucích právních předpisů vycházejících z článku 13 mohla být začleněna další ustanovení prosazující uplatňování zásad nediskriminace a rovnosti nezávisející na stížnostech jednotlivých obětí; je přesvědčen, že toto šetření by mělo zvážit, jak by mohly budoucí právní předpisy vytvořit závazky zavedení pozitivní akce nebo pozitivních povinností k prosazování rovnosti a propojení povinností týkajících se nediskriminace a rovnosti s vnitrostátní politikou zadávání veřejných zakázek;

39. zastává názor, že rozdíly v zacházení na základě národnosti nebo jazyka, které nejsou objektivně ani rozumově zdůvodněny legitimním cílem a ani jich není dosaženo vhodnými a nezbytnými prostředky, mohou představovat nepřímou diskriminaci na základě rasového nebo etnického původu v rozporu se směrnicí 2000/43/ES;

40. domnívá se, že je třeba si také uvědomovat, že diskriminace porušuje čtyři základní svobody – zejména volný pohyb osob – a že tak představuje překážku pro fungování vnitřního trhu; vyzývá Komisi, aby povzbudila členské státy k revizi svých přechodných ustanovení upravujících přístup na jejich trhy práce s cílem odstranit v tomto ohledu rozdíly mezi evropskými občany;

41. domnívá se, že menšinová společenství, a zejména společenství Romů, potřebují specifickou sociální ochranu, protože jejich problémy spojené se zneužíváním, diskriminací a vyloučením v oblastech vzdělávání, zdravotní péče, bydlení, zaměstnanosti a práv žen se po rozšíření staly ještě naléhavějšími;

42. doporučuje, aby zvláštní pozornost byla věnována boji proti všem formám diskriminace v oblasti vzdělávání, pokud jde o přístup znevýhodněných a romských dětí k vysoce kvalitnímu vzdělání a jejich nespravedlivé zařazení do škatulky neschopných;

43. zdůrazňuje, že právní předpisy jsou účinné pouze v případě, že si občané jsou vědomi svých práv a mají snadný přístup k soudům; proto je přesvědčen o tom, že nový návrh směrnice pro boj proti diskriminaci ve smyslu článku 13 Smlouvy o ES musí zahrnovat i pravné a vynucovací prostředky, a doporučuje, aby členské státy vytvořily nezávislý a účinný orgán či orgány na podporu rovného zacházení a na potírání různých forem diskriminace, s pravomocí zahrnující všechny důvody diskriminace podle článku 13 a ve všech oblastech upravených směrnicí 76/207/EHS; je přesvědčen, že tyto orgány by měly být pověřeny také poskytováním nezávislé pomoci obětem diskriminace za tím účelem, aby měly možnost řešit své stížnosti na diskriminaci, a prováděním nezávislých průzkumů uplatňování nediskriminačních právních předpisů a vydáváním doporučení v jakékoli věci týkající se takové diskriminace;

44. vyzývá k tomu, aby do všech budoucích právních předpisů byla podle článku 13 Smlouvy o ES zahrnuta povinnost konzultovat nevládní organizace, nezávislé orgány specializované na otázky rovnosti i příslušné vnitrostátní organizace a zapojit je do procesu vypracování, převádění a kontroly uplatňování těchto předpisů;

45. je přesvědčen o tom, že nová směrnice by měla obsahovat požadavek, aby členské státy uplatňovaly začleňování otázek rovnosti do veškerého plánování, tvorby politik a programů v oblastech upravených směrnicí, aby poskytovatelé služeb přistupovali k rovnosti organizovaně a systematicky a aby prováděli úpravy a zajišťovali zvláštní zacházení tak, aby příslušníkům menšinových skupin postižených nerovností zajistili přístup k poskytované službě a její využití;

46. se znepokojením konstatuje, že přestože protokol č. 12 k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod podepsalo 19 členských států, pouze pět států tento protokol ratifikovalo;

47. vyzývá k pokračování procesu podepisování, uzavírání a ratifikace úmluvy o právech zdravotně postižených osob včetně jejího opčního protokolu a připomíná, že po ratifikaci Úmluvy ze strany Společenství musí všechny navrhované antidiskriminační právní předpisy Společenství zcela splňovat požadavky Úmluvy; připomíná Radě výzvu Komisi zahájit evropskou strategii pro účinné provádění této úmluvy, kterou učinila Komise na neformální ministerské konferenci o zdravotním postižení v červnu 2007; v tomto rámci vyzývá Komisi, aby posoudila potřebu pozměnit sekundární právo Společenství nebo přizpůsobit příslušné politiky;

48. zdůrazňuje, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je důležité horizontálně uplatňovat a začleňovat její ustanovení o nediskriminaci, které Evropskou unii při definování a uplatňování jejích politik a činností zavazuje k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace;

49. vyzývá Komisi a členské státy k prosazování rovných příležitostí a nediskriminace v Lisabonské strategii pro růst a zaměstnanost, hlavních směrech pro otevřenou metodu koordinace pro sociální začlenění, ve vnitrostátních reformních programech a v předpisech upravujících strukturální fondy; proto vyzývá Komisi a členské státy, aby přezkoumaly integrované směry pro růst a zaměstnanost, a zejména hlavní směry zaměstnanosti, aby zajistily a zlepšily začlenění a viditelnost sociálního rozměru v příštím cyklu Lisabonské strategie; zdůrazňuje, že aby byla účinná, musí být ustanovení v oblasti rovnosti a nediskriminace silně vázána na sociální politiky a sociální partneři v nich musí hrát významnou úlohu;

50. vyzývá Komisi a členské státy, aby ukončily veškerou diskriminaci na základě pracovní smlouvy tím, že všem pracovníkům zaručí rovné zacházení, ochranu zdraví a bezpečnost, ustanovení o pracovní době a době odpočinku, svobodu sdružování a zastupování, ochranu před nezákonným propouštěním, kolektivní smlouvy a kolektivní žalobu; zdůrazňuje význam přístupu k odborné přípravě i význam trvalé ochrany nabytých práv zahrnutím dob vzdělávání a odborné přípravy, zlepšením péče, zachováváním základních sociálních práv, jako jsou práva na starobní důchod, práva na odbornou přípravu a právo na dávky v nezaměstnanosti při změně postavení v zaměstnání, přechodu z jedné pracovní smlouvy na jinou a ze zaměstnaneckého pracovního poměru na samostatnou výdělečnou činnost;

51. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států a kandidátských zemí.

[1] Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
[2] Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
[3] 15383/07.
[4] Úř. věst. L 39, 14.2.1976, s. 40.

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k pokroku v oblasti rovných příležitostí a nediskriminace v EU (provádění směrnic 2000/43/ES a 2000/78/ES)
(2007/2202(INI))

Navrhovatelka: Tatjana Ždanoka

NÁVRHY

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. vyzývá členské státy, aby ve své legislativní praxi vzaly v potaz různé důvody diskriminace uvedené v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie;

2. lituje, že k tomu, aby Komise zajistila náležité a úplné dodržování směrnice 2000/78/ES ze strany členských států, musela dne 31. ledna 2008 zaslat deseti členským státům (Česká republika, Estonsko, Irsko, Řecko, Francie, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Finsko a Švédsko) odůvodněná stanoviska z důvodu neuplatňování směrnice, a také výzvu dopisem Německu a dvě doplňující výzvy dopisem Lotyšsku a Litvě; rovněž konstatuje, že byly učiněny první kroky v řízení pro porušení povinnosti proti Belgii a Slovensku, Dánsku, Itálii, Polsku, Portugalsku, Španělsku a Spojenému království, zatímco právě probíhá analýza provádění směrnice v Rakousku, Lucembursku, Bulharsku a Rumunsku; vyzývá dotčené členské státy, aby úplně a bez prodlení splnily povinnosti vyplývající z této směrnice;

3. vyzývá členské státy, aby k zajištění rovnoprávnosti v praxi využily všechny dostupné nástroje včetně pozitivní akce a aby přisuzovaly větší váhu důkazům o diskriminaci;

4. vyzývá, aby bylo důsledně sledováno uplatňování pravidel týkajících se důkazního břemene a podávání žalob ve veřejném zájmu;

5. vyzývá Komisi, aby zaujala aktivnější přístup, například tak, že bude vydávat interpretační sdělení a pokyny k provádění členskými státy;

6. vyzývá Komisi, aby předložila konkrétní akční plán týkající se mechanismů a metod pozorování a popisu dopadů vnitrostátních prováděcích opatření;

7. zastává názor, že rozdíly v zacházení na základě národnosti nebo jazyka, které nejsou objektivně ani rozumně zdůvodněny legitimním cílem a není jich dosaženo vhodnými a nezbytnými prostředky, mohou představovat nepřímou diskriminaci na základě rasového nebo etnického původu;

8. domnívá se, že je třeba si také uvědomovat, že diskriminace porušuje čtyři základní svobody – zejména volný pohyb osob – a že tak představuje překážku pro fungování vnitřního trhu; vyzývá Komisi, aby povzbudila členské státy k revizi svých přechodných ustanovení upravujících přístup na jejich trhy práce s cílem odstranit v tomto ohledu rozdíly mezi evropskými občany;

9. lituje, že se směrnice 2000/43/ES a 2000/78/ES nevztahují na diskriminační rozdíly v zacházení na základě fyzických kritérií, jako je výška nebo barva pleti, zejména v souvislosti s přístupem k pracovním místům, u nichž neexistuje přímá souvislost mezi těmito fyzickými rysy a dovednostmi požadovanými pro výkon daného zaměstnání;

10. vyzývá k zavedení vnitrostátních integrovaných akčních plánů proti všem formám diskriminace;

11. vyzývá členské státy, aby školily úředníky v otázkách spojených s prováděním těchto směrnic, a Komisi, aby zřídila evropské výměnné programy mezi různými vnitrostátními správními orgány;

12. domnívá se, že menšinová společenství, a zejména společenství Romů, potřebují specifickou sociální ochranu, protože problémy spojené se zneužíváním, diskriminací a vyloučením v oblastech vzdělávání, zdraví, bydlení, zaměstnanosti a práv žen se po rozšíření staly ještě naléhavějšími;

13. doporučuje, aby se věnovala zvláštní pozornost boji proti všem formám diskriminace v oblasti vzdělávání, pokud jde o přístup znevýhodněných a romských dětí k vysoce kvalitnímu vzdělávání a jejich nepodložené hodnocení jako postižených;

14. doporučuje, aby údaje o stížnostech a výsledcích souvisejících řízení byly rozděleny podle důvodů diskriminace, čímž by se zlepšilo hodnocení účinnosti provádění právních předpisů;

15. doporučuje, aby členské státy při shromažďování statistických údajů používaly příslušná opatření na ochranu osobních údajů, aby se zaměřily na údaje o jednotlivých skupinách v různých vrstvách společnosti a vytvořily politiky zaměřené na zajištění rovného přístupu k základním právům, jakož i na občanskou a politickou angažovanost;

16. vyzývá Komisi, aby uskutečnila studii zjišťující, které členské státy přijaly opatření k pozitivní akci a jakým způsobem je uplatňují;

17. naléhavě žádá Komisi, aby co nejdříve předložila návrh horizontální směrnice, která bude uplatňovat zásadu rovného zacházení mimo zaměstnání, včetně přístupu ke zboží, službám a bydlení, vzdělávání, sociální ochraně a sociálním výhodám, přistěhovalectví a azylu, a bude zahrnovat všechny důvody diskriminace uvedené v článku 13 Smlouvy o ES; hluboce lituje toho, že Komise oznámila, že nemá v úmyslu předkládat další návrhy k dokončení antidiskriminačního souboru právních předpisů, jak to opakovaně požadoval Parlament a jak bylo uvedeno ve Výroční politické strategii na rok 2008, ale místo toho se zdá, že se Komise chce omezit pouze na návrhy zakazující diskriminaci na základě postižení;

18. se znepokojením konstatuje, že přestože protokol č. 12 k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod podepsalo 19 členských států, pouze pět států tento protokol ratifikovalo.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Alexander Alvaro, Philip Bradbourn, Carlos Coelho, Esther De Lange, Gérard Deprez, Agustín Díaz de Mera García Consuegra, Bárbara Dührkop Dührkop, Armando França, Patrick Gaubert, Roland Gewalt, Jeanine Hennis-Plasschaert, Lívia Járóka, Ewa Klamt, Magda Kósáné Kovács, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Stavros Lambrinidis, Henrik Lax, Roselyne Lefrançois, Sarah Ludford, Javier Moreno Sánchez, Rareş-Lucian Niculescu, Athanasios Pafilis, Martine Roure, Inger Segelström, Csaba Sógor, Vladimir Urutchev, Ioannis Varvitsiotis, Manfred Weber, Tatjana Ždanoka

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Edit Bauer, Sophia in ‘t Veld, Jean Lambert, Marian-Jean Marinescu, Antonio Masip Hidalgo, Bill Newton Dunn, Nicolae Vlad Popa

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Manolis Mavrommatis

Právní upozornění - Ochrana soukromí