ZPRÁVA o zelené knize o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

STANOVISKO Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (2. 4. 2008)

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

15. 5. 2008 - (2007/2287(INI))

Hospodářský a měnový výbor
Zpravodaj: Othmar Karas
Navrhovatel(*):
Olle Schmidt, Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

Postup : 2007/2287(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A6-0187/2008

Předložené texty :

A6-0187/2008

Rozpravy :

PV 04/06/2008 - 24
CRE 04/06/2008 - 24

Hlasování :

PV 05/06/2008 - 6.21
CRE 05/06/2008 - 6.21
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0261

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
STANOVISKO Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

o zelené knize o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu

(2007/2287(INI))

Evropský parlament,

- s ohledem na zelenou knihu Komise o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu (KOM(2007)0226),

- s ohledem na sdělení Komise o odvětvovém šetření v oblasti retailového bankovnictví podle čl. 17 nařízení (ES) č. 1/2003 (konečná zpráva) (KOM(2007)0033),

- s ohledem na sdělení Komise o odvětvovém šetření v oblasti pojištění podnikatelských subjektů podle čl. 17 nařízení (ES) č. 1/2003 (Závěrečná zpráva) (KOM(2007)0556),

- s ohledem na sdělení Komise „Jednotný trh pro Evropu ve 21. století“ (KOM(2007)0724) a zejména na související pracovní dokumenty útvarů Komise k iniciativám v oblasti maloobchodních finančních služeb (SEK(2007)1520),

- s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 358/2003 ze dne 27. února 2003 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví[1],

- s ohledem na svůj postoj ve druhém čtení ke společnému postoji přijatém Radou ohledně přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS[2],

- s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2007 o evropském smluvním právu[3],

- s ohledem na své usnesení ze dne 11. července 2007 o politice finančních služeb (2005–2010) – bílá kniha[4],

- s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2006 o další konsolidaci v odvětví finančních služeb[5],

- s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A6-0187/2008),

A. vzhledem k tomu, že podpora evropské integrace ze strany občanů závisí na konkrétních výhodách, které jim z ní plynou; vzhledem k tomu, že všichni občané proto musí mít možnost z výhod jednotného trhu spravedlivou měrou čerpat,

B. vzhledem k tomu, že retailové bankovnictví hraje rozhodující úlohu pro řádný přenos podmínek měnové politiky na trh, zejména na malé podniky a spotřebitele,

C. vzhledem k tomu, že podle Lisabonské smlouvy je evropským typem hospodářského zřízení udržitelné sociálně tržní hospodářství,

D. vzhledem k tomu, že v posledních letech došlo k výraznému pokroku v integraci jednotného trhu finančních služeb určených větším podnikům, avšak jednotný trh finančních služeb pro soukromé osoby a malé a střední podniky by bylo možné stále rozvíjet,

1. vítá výše uvedenou zelenou knihu Komise o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu, tj. bankovních, pojišťovacích a penzijních produktech, i její cíle, tedy poskytnout spotřebitelům konkrétní výhody zajištěním širší nabídky a nižších cen a současně zvýšit důvěru spotřebitelů i posílit jejich postavení;

Obecně

2. konstatuje, že přeshraničních finančních služeb využívají méně nejen soukromé osoby, ale i malé podniky; podtrhuje, že je zapotřebí zajistit, aby z výhod jednotného finančního trhu těžily i malé podniky; zdůrazňuje však, že to neznamená rozšíření právních předpisů pro ochranu spotřebitele na malé a střední podniky; dále podtrhuje, že komplexní maloobchodní strategie obsahuje velký počet opatření, přičemž právní předpisy pro ochranu spotřebitele jsou jen jedním z nich;

3. domnívá se, že poskytování finančních služeb soukromým osobám a malým podnikům je zejména na straně poptávky do značné míry podnikáním místního rozsahu, přičemž důvodem jsou jazykové a kulturní faktory i upřednostňování osobního kontaktu; je si zároveň vědom příležitostí, které nabízí usnadnění přístupu na maloobchodní trhy na straně nabídky; pobízí soukromé osoby a malé podniky, aby využili výhod v oblasti hospodářské soutěže a nabídky, které mohou přeshraniční finanční služby poskytnout;

4. zdůrazňuje, že jednotný trh finančních služeb pro spotřebitele lze vytvořit pouze za pomoci opatření, která zajistí bezpečné prostředí pro poptávku i nabídku, včetně podmínek pro náhradu škody; považuje za zásadní, aby tato opatření měla podobu, která by otevřela cestu novým produktům, službám a účastníkům trhu;

5. zdůrazňuje, že je nezbytné posoudit a vymezit rámec a vnitrostátní mandáty pro spolupráci vnitrostátních orgánů dohledu s cílem nabídnout v krátké době praktická řešení pro dohled nad přeshraničními finančními skupinami na maloobchodním trhu; příznivě hodnotí kolegia zástupců orgánů dohledu zabývající se multijurisdikčními finančními seskupeními;

Lepší regulace

6. podporuje záměr Komise věnovat se jen těm iniciativám, které prokazatelně přinášejí konkrétní výhody občanům, jsou jasně odůvodněny důkladnou analýzou nákladů a přínosů a byly podrobeny řádným studiím dopadu; souhlasí s tím, že přeshraniční aktivita je zásadním faktorem pro zvýšení hospodářské soutěže, která obvykle přináší větší výběr, nižší náklady a dynamičtější vývoj;

7. připomíná, že řádná studie dopadu musí vždy obsahovat i přesné stanovení původních tržních podmínek; zdůrazňuje, že hodnocení integrace trhu, hospodářské soutěže na něm i dopadu iniciativy by se nemělo provádět na základě pouze jednoho ukazatele, ale na základě co největšího množství kritérií; vyzývá Komisi, aby kromě ceny a rozsahu nabídky na trhu zohlednila také kvalitu služeb i sociální a kulturní rámec;

8. konstatuje, že z legislativních přístupů, které jsou nyní k dispozici, je cílená plná harmonizace, která s sebou nese plnou harmonizaci klíčových prvků, jež jsou považovány za nezbytné, tím správným přístupem pro rozvoj přeshraničního obchodu a ochrany spotřebitele, a tedy i pro integraci maloobchodního trhu; domnívá se, že v případě prvků, u nichž není harmonizace proveditelná, by se mělo uplatnit vzájemné uznávání různých vnitrostátních předpisů;

9. je si vědom skutečnosti, že myšlenka režimu 28, jakým je např. společný referenční rámec, byla představena jako možný nový přístup k evropské regulaci, který by umožnil přeshraničním uživatelům přístup k celoevropským finančním produktům se stejně vysokou úrovní ochrany spotřebitele; vyzývá Komisi, aby předložila harmonogram důkladného prošetření, zda je režim 28 uskutečnitelný, existuje-li po něm poptávka ze strany odvětví finančních služeb i spotřebitelů a zda by mohl přinést pozitivní výsledky; zdůrazňuje, že režim 28 by za žádných okolností neměl představovat překážku pro nové služby a produkty;

10. staví se kriticky k myšlence standardizace produktů prostřednictvím právních předpisů, pokud by to zabránilo úsilí o větší rozmanitost produktů; domnívá se, že ke zlepšení srovnatelnosti konkurenčních finančních produktů poslouží nejlépe harmonizace právních předpisů, např. informací o obezřetnostních požadavcích;

11. domnívá se, že v některých případech se může osvědčit samoregulace odvětví finančních služeb; zdůrazňuje, že zejména v těchto konkrétních případech by se měla samoregulace podporovat a její uskutečňování by se mělo bedlivě sledovat; vyzývá odvětví finančních služeb, aby prostřednictvím samoregulace vytrvale napomáhalo naplňování cílů výše zmíněné zelené knihy, a snížilo tak nutnost závazných právních aktů;

Širší nabídka a nižší ceny pro spotřebitele a malé a střední podniky

12. zdůrazňuje, že pro vytvoření jednotného trhu finančních služeb pro soukromé osoby a malé podniky je jedním ze základních předpokladů zajištění celoevropské hospodářské soutěže a přeshraniční nabídky finančních služeb; připomíná, že nižší ceny, zlepšení výběru a vyšší kvalita jsou výsledkem zejména zdravé hospodářské soutěže mezi poskytovateli finančních služeb; zdůrazňuje, že směrnice o finančních službách zvýhodňující malé a střední podniky přinesou prospěch, pouze pokud bude existovat účinná hospodářská soutěž mezi poskytovateli maloobchodních finančních služeb;

13. vítá iniciativu podniků a organizací zabývajících se platebním stykem ohledně vytvoření jednotné evropské platební oblasti, zdůrazňuje však, že by takový systém měl vést k větší transparentnosti, zejména co se týče mezibankovních poplatků;

14. připomíná Komisi, že zárukou účinné hospodářské soutěže mezi poskytovateli finančních služeb je vysoký počet účastníků trhu soutěžících za rovných podmínek a nepřetržitý tok informací relevantních pro spotřebitele; poukazuje na své usnesení o konsolidaci v odvětví finančních služeb, v němž uvádí, že pluralitní struktura evropského bankovního trhu, na němž mohou finanční instituce existovat v různých právních formách v závislosti na svých rozdílných obchodních cílech, je přínosem pro evropské sociálně tržní hospodářství, spotřebitele i stabilitu finančních trhů;

15. poukazuje na významnou úlohu, kterou hrají na evropském trhu s pojištěním vzájemné pojišťovny, které tvoří 68 % všech pojišťovacích společností, mají na trhu 25% podíl a poskytují služby více než 230 milionům evropských občanů; zdůrazňuje, že stávající nástroje pro rozvoj podnikání na vnitřním trhu nejsou se strukturou vzájemných pojišťoven slučitelné;

16. upozorňuje na to, že statut evropské vzájemné společnosti by umožnil vzájemným pojišťovnám působit na trhu za stejných podmínek jako jiné pojišťovny, zejména pokud jde o přeshraniční situaci, což by zvýšilo nabídku pojišťovacích produktů; zdůrazňuje, že vzájemné organizace svým řízením, které přímo zapojuje jejich zákazníky, přispívají k celkové vyšší důvěře spotřebitelů ve finanční trhy v EU; je pevně přesvědčen, že demokratický model řízení uplatňovaný ve vzájemných organizacích může posílit informovanost spotřebitelů o finančních trzích a jejich účast na nich;

17. konstatuje, že opravdová a spravedlivá hospodářská soutěž může vzejít jen z rovných podmínek na trhu; z toho vyvozuje, že veškeré právní předpisy se musí řídit zásadou „stejné riziko, stejná pravidla“; připomíná však, že podobu produktů v sektoru finančních služeb ovlivňuje zejména regulativní prostředí, a že nediferencovaný přístup, který všem měří stejně, by bránil rozmanitosti produktů; zdůrazňuje proto význam rozlišování podle typu produktu; je však přesvědčen, že je zapotřebí srovnatelných požadavků na transparentnost a zveřejňování, pokud jde o konkurenční investiční produkty, zejména v místě prodeje; s politováním konstatuje, že dosud nebyla vhodně řešena záležitost komplexních finančních produktů; vyzývá proto Komisi, aby se zabývala neopodstatněným nesouladem a dalšími nedostatky příslušného právního rámce;

18. naléhavě žádá Komisi, aby předložila návrhy na racionalizaci regulativních požadavků, pokud jde o distribuci a organizaci srovnatelných maloobchodních produktů a informování o nich; dále se domnívá, že by tyto návrhy měly vycházet ze zásad stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES o trzích finančních nástrojů ze dne 21. dubna 2004[6], jako je např. zásada „best advice“ (nejlepší návod) a „know your customer“ (poznej svého klienta);

19. vyjadřuje politování nad tím, že v důsledku různých právních předpisů a různých postupů vnitrostátních orgánů dozoru vznikají přeshraničním poskytovatelům finančních služeb vysoké náklady a potýkají se s právní nejistotou; vyzývá Lamfalussyho výbory, aby zintenzivnily svou práci na společných evropských normách; podporuje zejména dohodu o jednoduchých a praktických jednotných formulářích pro oznamovací postup a povolovací řízení;

20. domnívá se, že rozvoj internetových služeb mění vyhlídky evropských finančních trhů a představuje příležitost zaujmout vedoucí místo v rozvoji maloobchodních služeb; vyzývá Komisi a členské státy, aby nadále podporovaly elektronické obchodování a elektronický podpis; dále je vyzývá, aby přezkoumaly směrnici o praní peněz[7] s cílem zjistit, zda je překážkou služeb poskytovaných na dálku a jak lze v takovém případě zajistit nápravu;

21. uznává velký význam zprostředkovatelů finančních služeb, tj. agentů stejně jako makléřů, při poskytování finančních služeb z jiných členských států soukromým osobám a malým podnikům; vyzývá Komisi, aby vytvořila rámec k posílení tohoto hospodářského odvětví; připomíná, že jakýkoli rámec pro toto odvětví musí dodržovat zásadu „stejné podnikání, stejná rizika, stejná pravidla“ a zároveň se vyhýbat nejasnému přístupu, který „všem měří stejně“; zdůrazňuje, že jakýkoliv předpis o zprostředkovatelích musí zajistit právní jistotu agentům a makléřům a také ochranu spotřebitelům např. před pochybnými prodejními praktikami; zdůrazňuje, že by také měla být stanovena pravidla pro odbornou přípravu zprostředkovatelů finančních služeb, reklamu a prodejní poradenství;

22. připomíná význam rozvoje finančního vzdělávání jako doplňku vhodné ochrany spotřebitele; vyzývá členské státy a všechny zúčastněné subjekty, aby přijaly a koordinovaly opatření ke zvýšení finanční gramotnosti občanů – včetně dětí, mladých lidí, zaměstnanců a důchodců – s cílem posílit a vychovat spotřebitele, aby usilovali o lepší, levnější a vhodnější produkty a služby, podpořit hospodářskou soutěž, kvalitu a inovace v odvětví a vytvořit finančně gramotné organizace spotřebitelů, schopné vyvážit roli podnikání v procesu přípravy právních předpisů; připomíná, že občané, kteří důvěřují investování, mohou kapitálovým trhům poskytnout další likvidní finanční prostředky;

23. zdůrazňuje, že rozdíly v daňovém právu představují jednu z největších překážek jednotného finančního trhu; připomíná členským státům jejich obrovskou odpovědnost v této oblasti;

24. s ponaučením z jistých případů otřesů v oblasti retailového bankovnictví (tj. Northern Rock, IKB, Sachsen LB, Société Générale), k nimž došlo nedávno, uznává, že by se systém odměňování v bankách měl změnit na základě dlouhodobých cílů a pokynů orgánů dohledu za účelem účinnějšího boje proti morálnímu hazardu a posílení role prozíravých systémů řízení rizik;

Bankovnictví

25. důrazně upozorňuje, že je důležité umožnit úvěrovým institucím a zprostředkovatelům úvěrových údajů nediskriminační přeshraniční přístup k databázím úvěrových údajů a údajů o podvodech; vyzývá banky, aby využívaly informací o dostupných úvěrových údajích, zejména s cílem usnadnit mobilitu klientů, která by pak podpořila zdravou hospodářskou soutěž; zdůrazňuje však, že zároveň musí být zaručena optimální ochrana údajů o spotřebitelích i právo zákazníka kontrolovat a případně opravovat své osobní údaje;

26. naléhavě žádá Komisi, aby vyjasnila právní status a kontrolní rámec nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jako jsou například subjekty poskytující služby pouze na internetu a/nebo prostřednictvím SMS;

27. zdůrazňuje význam spolehlivých údajů pro poskytování bankovních úvěrů, které by měly být dostupné na základě spravedlivých a transparentních kritérií;

Pojištění

28. naléhavě vybízí Komisi, aby podpořila spolupráci v odvětví pojišťovnictví, která usnadní přístup na trh; vyzývá ji, aby platnost nařízení (ES) č. 358/2003 prodloužila tak, aby se týkalo i období po roce 2010;

29. domnívá se, že odstranění požadavku na jmenování daňového zástupce pro činnosti vykonávané v jiném členském státě je možné pouze v případě, že bude zaveden právní rámec, který stanoví kontrolní pravomoci a povinnosti pro přeshraniční operace;

30. podporuje Komisi v jejím úsilí o přezkoumání všech závazných vnitrostátních předpisů obecného zájmu z hlediska jejich shody s právními předpisy Společenství;

31. vyzývá Komisi, aby se vrátila k práci na statutu evropské vzájemné společnosti a zahájila studii o proveditelnosti pro tento legislativní projekt;

Zvýšení důvěry spotřebitelů a posílení jejich postavení

32. zdůrazňuje, že ačkoli žádá, aby právní předpisy EU o maloobchodních finančních službách vždy usilovaly o velmi vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, musí být všechny subjekty na trhu – včetně spotřebitelů/investorů – zcela obeznámeny se základní zásadou finančního trhu, že jakákoli příležitost vyššího výnosu je spojena s vyšším rizikem a že riziko je nezbytným prvkem jakéhokoli funkčního finančního trhu; zdůrazňuje dále, že by se mělo usilovat o rozumný kompromis mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a bezvadným fungováním mechanismů vnitřního trhu; domnívá se, že by Komise měla podpořit vnitrostátní iniciativy na předávání znalostí v oblasti financí, aby zajistila správné chápání zásady poměru mezi rizikem a výnosy a specifických charakteristik finančních nástrojů;

33. je si vědom, že ačkoli má současná maloobchodní finanční poptávka především vnitrostátní povahu, stávají se internet a elektronické bankovnictví klíčovými nástroji spotřebitelů, kteří mají zájem provádět přeshraniční maloobchodní finanční činnosti; vyzývá proto všechny zainteresované strany, aby podporovaly rozvoj těchto služeb a zároveň zajistily bezpečnost elektronické korespondence, zejména pokud jde o spotřebitele;

34. zdůrazňuje však, že by neměli být opomíjeni spotřebitelé, kteří nemají k těmto technologiím přístup nebo mají problémy s jejich používáním, například kvůli svému věku;

35. zastává názor, že by zjednodušování regulace finančních služeb a odstraňování překážek mobility zákazníků nemělo vést k nižší úrovni ochrany spotřebitele v členských státech;

36. připomíná své usnesení ze dne 11. července 2007 o politice finančních služeb (2005–2010) – bílá kniha, zejména v něm obsažené doporučení k „vytvoření evropské rozpočtové položky na financování odborných posudků finančního trhu ve spotřebitelských organizacích a v malých a středních podnicích“;

37. souhlasí s tím, že spotřebitelé, kteří si přejí změnit poskytovatele finančních služeb, musí mít možnost kdykoli takto svobodně učinit za minimálních právních překážek a nákladů a že ustanovení smlouvy, kterými se tato změna řídí, musí být sepsána jasně a srozumitelně a spotřebitel na ně musí být výslovně upozorněn;

38. vyjadřuje podporu iniciativám Komise zaměřeným na zvyšování úrovně finanční gramotnosti a je si vědom toho, že má-li se tato úroveň zvýšit, je zapotřebí informací, současně si však uvědomuje, že je obtížné najít správnou rovnováhu mezi zahlcením informacemi a poskytováním nezbytných informací spotřebitelům; dává přednost kvalitě informací nad jejich kvantitou; žádá proto Komisi, aby konzultovala s organizacemi spotřebitelů s cílem určit, které informace potřebuje spotřebitel nutně znát k tomu, aby učinil správnou volbu; zdůrazňuje, že by mělo být jasně rozlišováno mezi poskytováním informací a poradenstvím;

39. zdůrazňuje, že spotřebitelé potřebují mít jistotu a odpovídající informace, aby byli schopni správně zvolit finanční produkt; zdůrazňuje rovněž, že je proto nezbytné spolupracovat na vnitrostátní i na evropské úrovni, aby se zlepšila ve všech členských státech finanční gramotnost;

40. požaduje, aby spotřebitelé měli ve všech členských státech možnost využít mimosoudní mechanismus alternativního řešení sporů (ADR) týkajících se otázek maloobchodních finančních služeb, a to jak na úrovni vnitrostátní, tak i na úrovni přeshraniční; vyzývá Komisi, aby při využívání alternativního řešení sporů prosazovala „osvědčené postupy“;

41. vyzývá členské státy, aby seznámily spotřebitele se sítí FIN-NET a informovaly o ní; zdůrazňuje, že síť FIN-NET by měla ve všech členských státech hrát klíčovou úlohu při koordinaci poskytování informací veřejnosti o přístupu k nápravě a mechanismu ADR, zejména v případě přeshraničních finančních služeb;

42. připomíná, že běžná soudní řízení zůstávají významným mechanismem řešení sporů; vyzývá proto Komisi, aby posoudila dopad nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech[8] na přeshraniční maloobchodní finanční služby;

43. je pro to, aby se hledalo jednotné řešení na evropské úrovni, které by spotřebitelům zajistilo přístup k vyváženému novému způsobu kolektivní nápravy při vyřizování přeshraničních stížností v souvislosti s maloobchodními finančními produkty; navrhuje posoudit dopad systémů, které byly nedávno zavedeny na vnitrostátní úrovni;

44. zdůrazňuje, že je nezbytné, aby byl přístup k finančním službám zajištěn pro všechny zainteresované strany; naléhavě proto žádá poskytovatele finančních služeb, aby spotřebitelům, kteří o to projeví zájem, nabídli alespoň úvěrový žirový účet.

0 0

45. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Výboru evropských orgánů bankovního dohledu, Výboru evropských orgánů dohledu nad pojišťovnami a zaměstnaneckými penzijními fondy, Evropskému výboru regulátorů trhů s cennými papíry, Evropské centrální bance, Radě a Komisi.

[1] Úř. věst. L 53, 28.2.2003, s. 8.
[2] Přijaté texty, P6_TA(2008)0011.
[3] Přijaté texty, P6_TA(2007)0615.
[4] Přijaté texty, P6_TA(2007)0338.
[5] Úř. věst. C 303E, 13.12.2006, s. 110.
[6] Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
[7] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).
[8] Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

I. Kontext

1. Jednotný trh maloobchodních finančních služeb

Maloobchodní finanční služby (pro soukromé osoby) jsou významné z hlediska makroekonomie. Roční obrat maloobchodních transakcí bank činí 2 % HDP EU. Stárnutí obyvatelstva dále zvyšuje potřebu soukromého a zaměstnaneckého penzijního, zdravotního a nemocenského pojištění. To vysvětluje rostoucí hospodářský význam odvětví pojišťovnictví a investičních fondů. Koncem roku 2004 dosáhly investice primárních pojistitelů 6 bilionů EUR a soukromé penzijní fondy v EU spravovaly v aktivech více než 2,5 bilionu EUR. Kapitalizace fondů SKIPCP představuje více než 5,7 bilionu EUR, což je více než 50 % HDP EU. Samotné pojistné na životní pojištění představuje 5 % HDP EU.

Přeshraniční maloobchodní transakce jsou však s výjimkou SKIPCP omezeny. Podle zjištění Komise využívá v současnosti přeshraniční finanční služby pomocí telekomunikačních prostředků pouhé 1 % spotřebitelů EU, zatímco na domácí půdě jich tak činí 26 %. Stejná situace je v odvětví pojišťovnictví, kdy na většině trhů připadá na tuzemské pojišťovny více než 90 % celkového přijatého pojistného.

Bez dalšího úsilí zůstanou evropské maloobchodní finanční trhy i nadále relativně roztříštěné.

2. Zelená kniha o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu

Ve své zelené knize KOM (2007)0226 zkoumá Komise cesty a prostředky k dalšímu prosazování integrace trhu maloobchodních finančních služeb. Navrhuje přitom tři hlavní strategie: „Širší nabídku a nižší ceny“, „Zvýšení důvěry spotřebitelů“ a „Posílení postavení spotřebitelů“. Poté, co Komise od všech zúčastněných stran obdržela stanoviska, zveřejnila své závěry v příloze SEK(2007)1520 ke svému sdělení nazvanému „Jednotný trh pro Evropu ve 21. století“ (KOM(2007)0724).

Kromě zelené knihy se tato zpráva v příslušných případech věnuje také odvětvovým šetřením v oblasti retailového bankovnictví (KOM (2007)0033) a odvětvovému šetření v oblasti pojištění podnikatelských subjektů (KOM (2007)0556).

3. Postup

Tato zpráva je dokumentem výboru ECON. Podle článku 47 jednacího řádu Evropského parlamentu je však vypracována v rámci postupu užší spolupráce s výborem IMCO. Oba výbory se snažily zamezit zdvojení práce, takže zpráva výboru ECON omezila své zaměření na lepší tvorbu právních předpisů, aspekty nabídky a obecné otázky, zatímco výboru IMCO byly vyhrazeny všechny otázky týkající se poptávky, ochrany spotřebitele apod.

II. Obsah

1. Všeobecně

Trh potřebuje stejným dílem nabídku i poptávku. K dosažení jednotného trhu maloobchodních finančních služeb tak musí být posíleno postavení poskytovatelů služeb, jakými jsou např. banky, pojišťovny a investiční společnosti, i jejich příjemců, jako např. spotřebitelů. Posílení jen jedné z těchto dvou součástí by bylo méně efektivní anebo by mohlo být integraci trhu na škodu.

Problémy s přeshraničními finančními službami rovněž nemají jenom soukromí klienti, ale s podobnými těžkostmi se potýkají také malé a střední podniky. Vytvoření trhu maloobchodních finančních služeb se proto netýká jen spotřebitelů, ale také asi 98 % všech evropských podnikatelských subjektů. Z dalšího rozvoje právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele by tyto subjekty neměly žádný prospěch. Proto je třeba uvítat opatření a iniciativy, které jsou přínosné pro všechny zúčastněné strany.

Konečně je třeba poznamenat, že vzhledem k povaze maloobchodních transakcí, u kterých hrají velkou roli kulturní a jazykové faktory i potřeba osobního kontaktu, zůstane tato obchodní činnost do značné míry podnikáním místního rozsahu. Velkého pokroku lze docílit pravděpodobně jen v příhraničních oblastech a v případě jednoduchých transakcí, jako v případě účtů, spořících účtů apod. Složitější produkty, jako např. životní pojištění, budou v dohledné době jen zřídka pořizovány na velké vzdálenosti.

2. Lepší tvorba právních předpisů

Komise je u všech závazných návrhů povinna před zveřejněním vypracovat studii dopadu. Zde je třeba zdůraznit, že taková studie musí předně obsahovat přesnou analýzu stávající situace. Toto zhodnocení situace však může být přesné jedině tehdy, pokud zohlední co největší počet faktorů. Proto je např. chybné vyvozovat roztříštěnost trhu pouze z různých typů pojistného v oblasti pojištění škod motorových vozidel. Důvodem rozdílů v pojištění mohou být odlišnosti ve vnitrostátní infrastruktuře, v chování na silnicích apod. K posouzení integrace trhu nestačí pouze cenová srovnání.

V současnosti má Společenství k dispozici dva možné přístupy k harmonizaci: plnou harmonizaci a minimální harmonizaci. Oba přístupy jsou přitom v napjatém vztahu, který vyplývá z částečného protikladu zájmů, z nichž vycházejí: plná harmonizace je na jedné straně nejúčinnějším způsobem, jak posílit přeshraniční obchodní styk. Čím méně rozdílů, tím snadnější bude vstup do jiného členského státu. Na druhé straně musí Společenství dodržovat zásadu subsidiarity. Národní tradice a zvyklosti je nutné zachovat i v tom, jak se postupuje ve věci regulace. Pokud jde o ochranu práv spotřebitelů, trvají členské státy na svých tradicích pochopitelně s ještě větším důrazem. Je proto mimořádně náročné omezit se při cílené harmonizaci na to podstatné, přičemž o definici toho, co je podstatné, se lze donekonečna přít.

Řešení by mohlo vzejít z přípravy nepovinného 28. rámce. Pokud by oba smluvní partneři měli pro danou transakci, jako např. smlouvu o pojištění, možnost volby čistě evropského právního předpisu, odpadly by adaptační náklady, které při přeshraničních transakcích vždy nabíhají. Spotřebitel se sice nyní může rozhodnout pro právní předpis jiného členského státu, nemůže se však vyvázat ze závazných ustanovení týkajících se ochrany spotřebitele ve svém domovském státě. 28. právní rámec by se ale setkal s přijetím pouze tehdy, pokud by naplňoval nejnáročnější požadavky na ochranu spotřebitele. Každopádně se zdá smysluplné orientovat práci i nadále tímto směrem. Otázka týkající se příslušného orgánu dozoru by měla být ošetřena paralelně, přestože s tímto tématem nutně nesouvisí.

Standardizaci produktů je nutné rázně zamítnout. Sama Komise usiluje o to, aby spotřebitelům a jiným příjemcům maloobchodních finančních služeb umožnila větší výběr. Standardizace produktů je k tomu v zásadním protikladu. Zde je ovšem třeba rozlišovat mezi standardizací právních předpisů a standardizací produktů.

3. Nižší ceny a širší nabídka pro spotřebitele a malé a střední podniky

Výhodnější produkty a větší výběr jsou možné pouze v situaci skutečné hospodářské soutěže. Sama hospodářská soutěž předpokládá vysoký počet účastníků trhu. Omezení trhu na několik málo velkých poskytovatelů by znemožnilo tohoto cíle dosáhnout. Ze stejného důvodu je třeba podpořit rozmanitost právních forem (akciové společnosti, družstva, spořitelny a vzájemná sdružení).

Hospodářská soutěž mimoto vyžaduje stejné podmínky pro hospodářskou soutěž. S právními transakcemi, které jsou obsahově stejné, je nutné zacházet stejně podle zásady „stejné riziko, stejná regulace“. Např. v případě transakcí, které s sebou nesou stejné riziko, by spotřebitelé měli být informováni stejným způsobem. To je důležité zejména u náhradních produktů.

Podobu finančních služeb ovšem velmi silně ovlivňuje regulativní prostředí. Je proto zjevně právě tak důležité, aby se stejně postupovalo pouze za stejných okolností, popř. stejných rizik. Rozdíly, jako např. existence záruky a skutečnost, zda ji dává sám poskytovatel, nebo nezávislá třetí strana, jsou důvodem k různému zacházení. Zásadní je proto zajistit, aby se se stejným zacházelo stejně a s nestejným nestejně.

Z těchto důvodů předkládá zpráva návrhy na konkrétní opatření s cílem podpořit nabídku. Jsou to mimo jiné tyto:

Předně by mělo být nadále podporováno pořizování finančních služeb pomocí telekomunikačních prostředků. V tomto smyslu je nutné přezkoumat směrnici o praní špinavých peněz. Některá z jejích ustanovení mají zamezit praní špinavých peněz, avšak znesnadňují úkony jako např. otevření účtu na dálku. Cílem by proto měla být ustanovení, která nadále znesnadňují praní špinavých peněz, ale nebrání zákonným transakcím. Zlepšení by mohl přinést elektronický podpis.

Další překážku poskytování přeshraničních finančních služeb představují rozdílné daňové systémy členských států a jejich nízká interoperabilita. Zejména tam, kde jsou určité finanční produkty daňově zvýhodněny, jako např. penzijní pojištění, penzijní fondy apod., získávají produkty ze třetích zemí často jen obtížně přístup také k vnitrostátním daňovým úlevám. S ohledem na jednomyslný postoj Rady leží na členských státech zvláštní odpovědnost, aby v této oblasti dosáhly pokroku.

K úspěšnému fungování obchodu v oblasti úvěrů v nejširším slova smyslu je nezbytný přístup do databází úvěrových údajů. Směrnice o spotřebitelském úvěru již tento aspekt zčásti upravuje. Tato právní úprava je však stále velmi neurčitá a vůbec se nezmiňuje o vztahu mezi veřejnými a soukromými databázemi ani o pozitivních a negativních úvěrových údajích. Přístup k úvěrovým údajům má velký význam i pro klienty, neboť jinak při změně bydliště nebo sídla firmy přicházejí o evidenci svých předchozích úvěrů, a při žádosti o úvěr se tak mohou setkat s obtížemi. Klientům musí být samozřejmě zaručeno právo nahlížet do svých údajů a opravovat je. Je třeba dodržovat právní předpisy na ochranu osobních údajů.

Z podobných důvodů je třeba přivítat prodloužení platnosti nařízení o blokové výjimce č. 358/2003 pro pojistný trh. V tomto nařízení Komise objasňuje, které způsoby spolupráce odpovídají právním předpisům v oblasti hospodářské soutěže. Společný sběr a vyhodnocování vnitrostátních údajů o rizicích, vypracování vnitrostátních všeobecných obchodních podmínek a jednotné hodnocení bezpečnostních opatření jsou typy spolupráce, které usnadňují vstup pojistitelů na nový trh, aniž by byla ohrožena hospodářská soutěž.

Nutnost, aby si pojistitel v každém státě, v němž působí, jmenoval stálého zátupce, je dnes zjevně sporná. Společenství by mělo mít možnost vypracovat přiměřenější nástroje, které by danému státu umožnily vymáhat plnění daňové povinnosti.

Je třeba vřele uvítat iniciativu Komise ohledně přezkoumání „předpisů obecného zájmu“, neboť tyto předpisy omezují základní svobody. Zachovat by se měly pouze ty předpisy, které odpovídají judikatuře Evropského soudního dvora, tedy ty, které jsou nediskriminační, účinné a přiměřené a slouží zájmu, který Evropský soudní dvůr připouští.

pro Hospodářský a měnový výbor

k zelené knize o maloobchodních finančních službách na jednotném trhu
(2007/2287(INI))

Navrhovatel (*): Olle Schmidt

(*) Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů vyzývá Hospodářský a měnový výbor jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. zdůrazňuje, že ačkoli žádá, aby právní předpisy EU o maloobchodních finančních službách vždy usilovaly o velmi vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, musí být všechny subjekty na trhu – včetně spotřebitelů/investorů – zcela obeznámeny se základní zásadou finančního trhu, že jakákoli příležitost vyššího výnosu je spojena s vyšším rizikem a riziko je nezbytným prvkem jakéhokoli funkčního finančního trhu; zdůrazňuje dále, že by se mělo usilovat o rozumný kompromis mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a bezvadným fungováním mechanismů vnitřního trhu; domnívá se, že by Komise měla podpořit vnitrostátní iniciativy na předávání znalostí v oblasti financí, aby zajistila správné chápání zásady poměru mezi rizikem a výnosy a specifických charakteristik finančních nástrojů;

2. je si vědom, že ačkoli má současná maloobchodní finanční poptávka především vnitrostátní povahu, stává se internet a elektronické bankovnictví klíčovými nástroji spotřebitelů, kteří mají zájem provádět přeshraniční maloobchodní finanční činnosti; vyzývá proto všechny zainteresované strany, aby podporovaly rozvoj těchto služeb a zároveň zajistily bezpečnost elektronické korespondence, zejména pokud jde o spotřebitele;

3. zdůrazňuje však, že by neměli být opomíjeni spotřebitelé, kteří nemají přístup k těmto technologiím nebo mají problémy s jejich používáním, například z důvodu svého věku;

4. zastává názor, že by zjednodušování regulace finančních služeb a odstraňování překážek mobility zákazníků nemělo vést k nižší úrovni ochrany spotřebitele v členských státech;

5. připomíná usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. července 2007 o politice finančních služeb (2005–2010) – bílá kniha[1], zejména v něm obsažené doporučení k „vytvoření evropské rozpočtové položky na financování odborných posudků finančního trhu ve spotřebitelských organizacích a v malých a středních podnicích“;

6. souhlasí s tím, že spotřebitelé, kteří si přejí změnit poskytovatele finančních služeb, musí mít možnost kdykoli takto svobodně učinit za minimálních právních překážek a nákladů a že ustanovení smlouvy, kterými se tato změna řídí, musí být sepsána jasně a srozumitelně a spotřebitel na ně musí být výslovně upozorněn;

7. domnívá se, že inovace produktů je velmi důležitá k tomu, aby se spotřebiteli, který hledá nejvhodnější finanční produkt za nejpřijatelnější cenu, nabídl širší výběr, je však nezbytné spotřebiteli představovat všechny produkty jasně, objektivně a nezkresleně; naléhavě žádá Komisi, aby předložila návrhy na zjednodušení požadavků na regulaci, pokud jde o distribuci a organizaci srovnatelných maloobchodních produktů a informování o nich; dále se domnívá, že by tyto návrhy měly vycházet ze zásad stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES o trzích finančních nástrojů ze dne 21. dubna 2004[2], jako je např. zásada „best advice“ (nejlepší návod) a „know your customer“ (poznej svého klienta);

8. vyjadřuje podporu iniciativám Komise zaměřeným na zvyšování úrovně finanční gramotnosti a je si vědom toho, že má-li se tato úroveň zvýšit, je zapotřebí informací, současně si však uvědomuje, že je obtížné najít správnou rovnováhu mezi zahlcením informacemi a poskytováním nezbytných informací spotřebitelům; dává přednost kvalitě informací nad jejich kvantitou; žádá proto Komisi, aby konzultovala s organizacemi spotřebitelů s cílem určit, které informace potřebuje spotřebitel nutně znát k tomu, aby učinil správnou volbu; zdůrazňuje, že by mělo být jasně rozlišováno mezi poskytováním informací a poradenstvím;

9. zdůrazňuje, že spotřebitelé potřebují mít jistotu a odpovídající informace, aby byli schopní správně zvolit finanční produkt; zdůrazňuje rovněž, že je proto nezbytné spolupracovat na vnitrostátní i na evropské úrovni, aby se zajistila ve všech členských státech lepší informovanost o finančních produktech;

10. požaduje, aby spotřebitelé měli ve všech členských státech možnost využít mimosoudní mechanismus alternativního řešení sporů (ADR) týkajících se otázek maloobchodních finančních služeb, a to jak na úrovni vnitrostátní, tak i na úrovni přeshraniční; vyzývá Komisi, aby při využívání alternativního řešení sporů prosazovala „osvědčené postupy“;

11. vyzývá členské státy, aby seznámily spotřebitele se sítí FIN-NET a informovaly o ní; zdůrazňuje, že síť FIN-NET by měla ve všech členských státech hrát klíčovou úlohu při koordinaci poskytování informací veřejnosti o přístupu k nápravě a mechanismu ADR, zejména v případě přeshraničních finančních služeb;

12. připomíná, že běžná soudní řízení zůstávají významným mechanismem řešení sporů; vyzývá proto Komisi, aby posoudila dopad nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech[3] na přeshraniční maloobchodní finanční služby;

13. je pro to, aby se hledalo jednotné řešení na evropské úrovni, které by spotřebitelům zajistilo přístup k vyváženému způsobu kolektivní nápravy při vyřizování přeshraničních stížností v souvislosti s maloobchodními finančními produkty; navrhuje posoudit dopad systému, jenž byl nedávno zaveden na vnitrostátní úrovni;

14. zdůrazňuje, že je nezbytné, aby byl přístup k finančním službám zajištěn pro všechny zainteresované strany; naléhavě proto žádá poskytovatele finančních služeb, aby spotřebitelům, kteří o to projeví zájem, nabídli alespoň úvěrový žirový účet.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

[1] Přijaté texty, P6_TA(2007)0338.
[2] Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
[3] Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

Datum přijetí

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Godfrey Bloom, Cristian Silviu Buşoi, Mogens Camre, Gabriela Creţu, Mia De Vits, Janelly Fourtou, Vicente Miguel Garcés Ramón, Evelyne Gebhardt, Malcolm Harbour, Anna Hedh, Edit Herczog, Iliana Malinova Iotova, Pierre Jonckheer, Alexander Lambsdorff, Kurt Lechner, Lasse Lehtinen, Toine Manders, Arlene McCarthy, Nickolay Mladenov, Catherine Neris, Zita Pleštinská, Zuzana Roithová, Heide Rühle, Leopold Józef Rutowicz, Christel Schaldemose, Andreas Schwab, Eva-Britt Svensson, Marianne Thyssen, Jacques Toubon, Bernadette Vergnaud, Barbara Weiler, Marian Zlotea

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Emmanouil Angelakas, Šarūnas Birutis, André Brie, Colm Burke, Brigitte Fouré, Joel Hasse Ferreira, Filip Kaczmarek, Othmar Karas, Manuel Medina Ortega, José Javier Pomés Ruiz, José Ribeiro e Castro, Olle Schmidt, Ieke van den Burg, Anja Weisgerber

Právní upozornění - Ochrana soukromí