ZPRÁVA o změně článku 29 jednacího řádu Evropského parlamentu – Vytváření politických skupin

2. 6. 2008 - (2006/2201(REG))

Výbor pro ústavní záležitosti
Zpravodaj: Richard Corbett

NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o změně článku 29 jednacího řádu Evropského parlamentu – Vytváření politických skupin

(2006/2201(REG))

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh změny jednacího řádu Parlamentu (B6-0420/2006),

–   s ohledem na články 201 a 202 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A6‑0206/2008),

1.  se rozhodl změnit jednací řád tak, jak je uvedeno níže;

2.  se rozhodl, že tento pozměňovací návrh vstoupí v platnost prvním dnem konání prvního dílčího zasedání následujícího po volbách do Evropského parlamentu v roce 2009;

3.  pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí pro informaci předal Radě a Komisi.

Původní znění	Pozměňovací návrhy
Pozměňovací návrh   1 Jednací řád Evropského parlamentu Čl. 29 - odst. 2 a (nový)
Původní znění	Pozměňovací návrh
	2a. Pokud skupina přestane splňovat požadovanou minimální hranici, může předseda se souhlasem Konference předsedů povolit pokračování její existence do následujícího ustavujícího zasedání Parlamentu, pokud jsou splněny tyto podmínky:
	– poslanci i nadále zastupují nejméně jednu pětinu členských států;
	– skupina existuje déle než jeden rok.
	Předseda tuto odchylku neuplatní v případě, že má dostatečné důvody domnívat se, že dochází k jejímu zneužití.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Během diskusí ve Výboru pro ústavní záležitosti o případné revizi článku 29 (Vytváření politických skupin) postupně vykrystalizovala tři témata. Ve všech případech se týkají druhého odstavce upravujícího minimální velikost politické skupiny.

(1) Počet členských států

Článek ve svém současném znění požaduje, aby politická skupina zahrnovala poslance zvolené „nejméně v jedné pětině členských států“. Statut evropských politických stran se jako o směrodatném počtu zmiňuje o „jedné čtvrtině“ členských států. Objevil se návrh, aby vnitřní pravidla Parlamentu odrážela stávající legislativu ohledně evropských politických stran. Pokud bychom změnili jednací řád v tom smyslu, aby v něm byla zakotvena zásada jedné čtvrtiny, znamenalo by to, že by každá politická skupina v současné době musela zahrnovat poslance ze sedmi, a nikoliv šesti, členských států. Po případném přistoupení Chorvatska by ke změně této kvóty nedošlo.

(2) Počet členů

Minimální počet poslanců nezbytných pro založení politické skupiny činí v současnosti dvacet. To odpovídá pouhým 2,55 % poslanců Evropského parlamentu. Přiložená tabulka dokládá, že ve 21 z 25 parlamentů členských států, které si stanovily pravidla pro sestavení politických skupin, je alespoň v jedné z parlamentních komor nezbytná kvóta vyšší, přičemž v Lucembursku tento limit dosahuje dokonce 8,5 % počtu poslanců, v rakouské Spolkové radě 8,1 % a v polském Senátu 7 %, ale většinou se pohybuje nad hranicí 4 % (15 členských států).

Nabízí se tudíž otázka, zda by měla být tato hranice v Evropském parlamentu přizpůsobena praxi běžné v národních parlamentech. Navrhované řešení počítá se 30 členy ze 750 poslanců příštího volebního období, což by odpovídalo 4 %. I to je stále méně než průměrný počet vyžadovaný v parlamentech členských států.

Zpravodaj předložil pozměňovací návrh na zvýšení minimálního počtu členů potřebných k ustavení politické skupiny, avšak výbor jej velice těsným poměrem hlasů zamítl.

(3) Zachování politické skupiny, která se po svém vytvoření dostane pod minimální hranici.

Pan Bonde a jiní upozornili na složitou situaci, která může nastat v případě, že politická skupina byla vytvořena s nejnižším přípustným počtem členů. Taková politická skupina je pak extrémně zranitelná vůči politickému tlaku ze strany malé skupinky členů – či pouze jedince – kteří by mohli hrozit opuštěním politické skupiny, a tedy jejím zánikem, nebude-li učiněno zadost požadavkům, které si kladou.

Měli bychom se proto zamyslet nad možností povolit, alespoň dočasně, existenci politické skupiny i v případě, že se po svém vytvoření dostane pod nezbytnou hranici. Pokud by nezbytný počet členů činil kupříkladu 30, znamenalo by to, že by politická skupina mohla pokračovat v činnosti po dobu až jednoho roku za předpokladu, že by jí zbylo alespoň 25 členů. Zavedení podobného pravidla by však mělo být doprovázeno opatřeními, která by zajistila, aby poslanci nemohli být postupně „zapůjčováni“ různým politickým skupinám za účelem jejich vytvoření a poté opakovaně zakládat skupiny jiné.

PŘÍLOHA 1

Politické skupiny v parlamentech členských států

Země	Celkový počet poslanců parlamentu / komory	Minimální počet členů politické skupiny	% z celku
Rakousko
Národní rada	183	5	2,7 %
Spolková rada	62	5	8,1 %
Belgie
Poslanecká sněmovna	150	5	3,3 %
Senát	71	2	2,8 %
Bulharsko	239	10	4,2 %
Kypr	Podle ústavy 80 (z čehož 56 kyperských Řeků; kyperští Turci se neúčastní od roku 1963); v současnosti de facto 56	7 (z 56)	12 %
Česká republika
Poslanecká sněmovna	200	10[1]	5 %
Senát	81	5	6,2 %
Dánsko	179	4[2]	2,2 %
Estonsko	101	5	5 %
Finsko	200	irelevantní	irelevantní

Francie Národní shromáždění	577	20	3,5 %
Senát	331	15	4,5 %
Německo	598 (plus případné převislé mandáty) 16. Německý spolkový sněm: 614	30 plus x 16. Německý spolkový sněm: 31	5 %
Řecko	300	10	3,3 %
Maďarsko	386	15	3,9 %
Irsko	166	7	4,2 %
Itálie
Poslanecká sněmovna	630	20	3,2 %
Senát	315[3]	10	3,2 %
Lotyšsko	100	5	5 %
Litva	141	7	5 %
Lucembursko	60	5	8,3 %
Malta		irelevantní	irelevantní
Nizozemsko
Poslanecká sněmovna	150	1	0,7 %
Senát	75	1	1,3 %
Polsko
Sejm	460	15[4]	3,3 %
Senát	100	7	7 %
Portugalsko	230	2	0,9 %
Rumunsko
Poslanecká sněmovna	332	10	3 %
Senát	137	7	5,1 %
Slovensko	150	8	5,3 %
Slovinsko	90	3	3,3 %
Španělsko
Kongres	350	15[5]	4,3 %
Senát	259	10	3,9 %
Švédsko	349	14[6]	4 %
Spojené království	646	irelevantní	irelevantní

• [1]  Toto číslo platí při vytváření nové politické skupiny během volebního období. Po volbách je uplatňována kvóta 3 členů (1,5 %).
• [2]  Jednací řád nestanovuje žádnou kvótu, avšak skupiny s méně než 4 členy ztrácejí nárok na část finanční podpory. Vzhledem k tomu, že strana, která získala méně než 2 % hlasů, nemá nárok na zastoupení v parlamentu, je v praxi většinou uplatňován limit 4 členů.
• [3]  Italský Senát sestává z 315 volených členů, avšak prezident republiky může jmenovat doživotní senátory. Celkový počet senátorů je tudíž vyšší než 315 a postupem doby se mění.
• [4]  Jednací řád komor polského parlamentu rozlišuje "kluby" a "skupiny". Politická skupina musí mít alespoň 3 členy (což odpovídá 0,65 % členů Sejmu a 3 % členů Senátu).
• [5]  U stran, které obdržely buď 15 % hlasů v regionu / ve volebních obvodech, kde kandidovaly, anebo 5 % v rámci celostátního skóre / volební koalice, jejíž byly součástí, je uplatňována nižší kvóta 5 členů (1,42 %).
• [6]  Teoreticky 1, a to za předpokladu, že politická strana získá více než 12 % hlasů v jednom volebním obvodě. K podobné situaci však doposud nedošlo. Celostátní kvóta činí 4 % hlasů, což se rovná 14 křeslům.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	27.5.2008
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	15 13 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Jim Allister, Richard Corbett, Brian Crowley, Hanne Dahl, Andrew Duff, Ingo Friedrich, Anneli Jäätteenmäki, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Timothy Kirkhope, Jo Leinen, Íñigo Méndez de Vigo, Ashley Mote, Borut Pahor, Rihards Pīks, Adrian Severin, József Szájer, Johannes Voggenhuber, Dushana Zdravkova
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Graham Booth, Costas Botopoulos, Klaus Hänsch, György Schöpflin, Mauro Zani
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Philip Claeys, Ingeborg Gräßle, Sepp Kusstatscher, Michael Henry Nattrass, Renate Weber