Postup : 2008/2031(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0309/2008

Předložené texty :

A6-0309/2008

Rozpravy :

PV 03/09/2008 - 14
CRE 03/09/2008 - 14

Hlasování :

PV 04/09/2008 - 7.4
CRE 04/09/2008 - 7.4
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0405

ZPRÁVA     
PDF 220kWORD 205k
15. 7. 2008
PE 405.920v03-00 A6-0309/2008

o hodnocení sankcí Evropské unie udělovaných v rámci opatření a politiky EU v oblasti lidských práv

(2008/2031(INI))

Výbor pro zahraniční věci

Zpravodajka: Hélène Flautre

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod
 STANOVISKO Výboru pro rozvoj
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o hodnocení sankcí Evropské unie udělovaných v rámci opatření a politiky EU v oblasti lidských práv

(2008/2031(INI))

Evropský Parlament,

–   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

–   s ohledem na veškeré úmluvy OSN o lidských právech a případné opční protokoly k těmto úmluvám,

   s ohledem na Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech a jeho dva opční protokoly,

–   s ohledem na Chartu OSN, zejména na články 1 a 25 a v kapitole VII články 39 a 41 této charty,

–   s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a její protokoly,

–   s ohledem na Pařížskou chartu pro novou Evropu,

–   s ohledem na Helsinský závěrečný akt,

–   s ohledem na články 3, 6, 11, 13, 19, 21, 29 a 39 Smlouvy o Evropské unii a články 60, 133, 296, 297, 301 a 308 Smlouvy o založení Evropského společenství,

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie(1),

–   s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se situace v oblasti lidských práv ve světě,

–   s ohledem na své předchozí rozpravy a naléhavá usnesení v případě porušování lidských práv, demokracie a zásad právního státu,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 20. září 1996 o sdělení Komise o zahrnutí pojmu dodržování demokratických zásad a lidských práv do smluv mezi Společenstvím a třetími zeměmi (KOM(1995)0216)(2),

–   s ohledem na mezinárodní závazky Evropského společenství a jeho členských států, včetně závazků obsažených ve smlouvách WTO,

–   s ohledem na Dohodu o partnerství mezi státy AKT na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000 (dohoda z Cotonou), zejména na články 8, 9, 33, 96 a 98 této smlouvy, a s ohledem na revizi této dohody,

–   s ohledem na dokument nazvaný Zavedení útvaru Sankce v rámci pracovní skupiny poradců pro zahraniční vztahy (RELEX/Sankce) ze dne 22. ledna 2004(3),

–   s ohledem na základní zásady použití omezujících opatření (sankcí) Evropské unie ze dne 7. června 2004(4),

–   s ohledem na Pokyny Evropské unie pro zavádění a hodnocení omezujících opatření (sankcí) v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, naposledy revidované dne 2. prosince 2005(5),

–   s ohledem na dokument nazvaný Osvědčené postupy EU pro účinné zavádění omezujících opatření ze dne 9. července 2007,

–   s ohledem na společný postoj EU 96/697/SZBP ke Kubě(6), který byl přijat dne 2. prosince 1996,

–   s ohledem na společné postoje Rady č. 2001/930/SZBP o boji proti terorismu(7) a č. 2001/931/SZBP o užití zvláštních opatření pro boj s terorismem(8), oba ze dne 27. prosince 2001, a na nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu(9),

–   s ohledem na společný postoj Rady č. 2002/402/SZBP týkající se omezujících opatření proti Usámovi bin Ládinovi, členům organizací Al-Kajdá a Talibanu a proti dalším osobám, skupinám, podnikům a subjektům, které jsou s nimi spojeny(10), a nařízení Rady (ES) č. 881/2002, kterým se zavádí určitá specifická opatření proti určitým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, organizací Al-Kajdá a Talibanem(11), obě ze dne 27. května 2002,

–   s ohledem na Společný vojenský seznam Evropské unie(12),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. dubna 2002 o sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o roli Evropské unie při prosazování lidských práv a demokratizace ve třetích zemích (KOM(2001)0252)(13),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. února 2006 o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie,

–   s ohledem na všechny dohody uzavřené mezi Evropskou unií a třetími zeměmi a doložky o lidských právech v těchto dohodách obsažených,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 11. října 1982 o významu a účincích hospodářských sankcí, zejména obchodního embarga a bojkotu, na vnější vztahy Evropského hospodářského společenství(14),

–   s ohledem na usnesení o dopadu sankcí a zejména embarg na obyvatelstvo zemí, na které jsou tato opatření uvalena(15), přijaté Smíšeným parlamentním shromážděním AKT-EU dne 1. listopadu 2001 v Bruselu (Belgie),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 6. září 2007 o fungování dialogů a konzultací se třetími zeměmi v oblasti lidských práv(16),

–   s ohledem na usnesení č. 1597 (2008) a doporučení č. 1824 (2008) k listinám Rady bezpečnosti OSN a Evropské unie, přijaté Parlamentním shromážděním Rady Evropy,

–   s ohledem na Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, podepsanou v Lisabonu dne 13. prosince 2007, která by měla vstoupit v platnost dne 1. ledna 2009,

–   

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro mezinárodní obchod (A6-0309/2008),

A.  vzhledem k tomu, že čl. 11 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii stanoví dodržování lidských práv jako jeden z cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a že nový článek 21 Smlouvy o EU, který zavádí čl. 1 bod 24 Lisabonské smlouvy, uvádí, že „činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě: demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva“,

B.   vzhledem k tomu, že sankce jsou užívány k plnění specifických cílů SZBP, zavedených článkem 11 Smlouvy o Evropské unii a zahrnujících mimo jiné šíření dodržování lidských práv a základních svobod, demokracie, práva a řádné správy věcí veřejných,

C.  vzhledem k tomu, že Základní zásady uplatnění omezujících opatření (sankcí) z roku 2004 tvoří první praktický dokument definující podmínky, za nichž EU uplatňuje sankce, zatímco EU tato opatření v praxi používá již od začátku 80. let a zejména od počátku platnosti Smlouvy o EU v roce 1993; vzhledem k tomu, že tento dokument zavádí formálně sankce jako nástroj SZBP, a tvoří tedy výchozí bod evropské politiky v oblasti sankcí,

D.  vzhledem k tomu, že tato politika sankcí je založena na následujících pěti cílech v rámci SZBP: zabezpečit společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a celistvost Unie v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů; posilovat ve všech směrech bezpečnost Unie; zachovávat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami Charty OSN a Helsinským závěrečným aktem, a s cíli Pařížské charty, včetně bezpečnosti na vnějších hranicích; prohlubovat mezinárodní spolupráci; rozvíjet a upevňovat demokracii, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod,

E.   vzhledem k tomu, že se zvyšuje mezinárodní konsenzus o tom, že jakékoli závažné a úmyslné poškození životního prostředí ohrožuje mír a mezinárodní bezpečnost a představuje porušení lidských práv,

F.   vzhledem k tomu, že EU je odhodlána systematicky zavádět sankce, o kterých rozhodla Rada bezpečnosti OSN podle kapitoly VII Charty OSN, a zároveň ukládá vlastní sankce v případě, že na to Rada bezpečnosti OSN nemá mandát nebo tak nemůže učinit, protože k sankcím nezískala souhlas svých členů; zdůrazňuje v tomto ohledu, povinnost ukládat sankce v souladu s mezinárodním právem, která přináleží jak OSN, tak i EU,

G.  vzhledem k tomu, že politika sankcí Evropské unie z toho důvodu zahrnuje sankce přijaté Radou bezpečnosti OSN, ale její dosah a cíle jsou širší než v případě politiky sankcí Rady bezpečnosti OSN (mezinárodní mír a bezpečnost),

H.  vzhledem k tomu, že sankce jsou jedním z nástrojů, které může EU použít při uplatňování své politiky lidských práv, připomínaje, že použití sankcí musí být v souladu s obecnou strategií Unie v dotyčné oblasti a musí představovat poslední pokus, na seznamu priorit, kterými by měly být naplněny specifické cíle SZBP, vzhledem k tomu, že účinnost sankcí závisí na jejich použití současně ve všech členských státech,

I.    vzhledem k tomu, že právní předpisy Společenství ani mezinárodní právo nezahrnují právní definici toho, co je sankce, v důsledku čehož je pojetí sankcí předmětem rozsáhlých diskuzí v mezinárodní právní teorii a existující rozdíly dosud nebyly dostatečně vyjasněny; vzhledem k tomu, že v rámci SZBP je na sankce či omezující opatření ve většině případů pohlíženo jako na opatření, která zcela či částečně přerušují či omezují diplomatické a hospodářské vztahy, a případně omezují komunikaci s jednou či několika třetími zeměmi s cílem dosáhnout změny v rámci některých činností či postupů, např. dochází-li k porušování mezinárodního práva či lidských práv nebo v případě, že postupy nerespektují zásady právního státu a demokratické zásady ze strany vlád třetích zemí, nestátních subjektů nebo jednotlivců,

J.    vzhledem k tomu, že omezující opatření zahrnují řadu opatření jako jsou embargo na vývoz zbraní, obchodní sankce, finanční/hospodářské sankce, zmrazení aktiv, zákaz letů, omezení vstupu do určitých zemí, diplomatické sankce, bojkot sportovních a kulturních akcí a přerušení spolupráce s třetí zemí,

K.  vzhledem k tomu, že v souladu s běžnými postupy EU ani toto usnesení nerozlišuje pojmy „sankce“ a „omezující opatření“; vzhledem k tomu, že toto usnesení přejímá definici vhodných opatření uvedenou v článku 96 dohody z Cotonou(17),

L.   vzhledem k tomu, že sankce EU vychází z různých právních základů, které závisí na přesné povaze omezujících opatření a právní povaze vztahů s dotyčnou třetí zemí a také na tom, o jaká odvětví se jedná a jaké jsou konkrétní cíle; vzhledem k tomu, že tato hlediska určují jak postup pro přijetí sankcí – který často, ale ne vždy, vyžaduje společný postoj SZBP, a tedy jednomyslné přijetí v Radě – tak i legislativní proces, podle kterého je třeba postupovat, aby byla sankce právně závazná a vynutitelná, přičemž společným postupem je postup uvedený v článku 301 Smlouvy o ES,

M.  vzhledem k tomu, že zákaz vystavování víz a zbrojní embarga se staly nejčastěji používanými sankcemi v rámci SZBP, a z řady sankcí EU se používají jako první; vzhledem k tomu, že tyto dva typy opatření jsou jediné, které mohou být přímo uplatněny členskými státy, protože nevyžadují přijetí zvláštních právních předpisů o sankcích podle Smlouvy o ES; vzhledem k tomu, že naopak finanční sankce (zmrazení aktiv) a obchodní sankce vyžadují přijetí specifických právních předpisů,

N.  vzhledem k tomu, že podle výše uvedených základních zásad použití omezujících opatření (sankcí) a příslušných pokynů mohou být cílené sankce účinnější a tudíž žádanější než obecné sankce, neboť zaprvé vylučují případný nepříznivý účinek na větší část obyvatelstva, a zadruhé přímo zasahují pouze odpovědné osoby a je tedy pravděpodobnější, že povedou ke změně politiky, kterou tyto osoby uplatňují,

O.  uznávaje existenci opatření, která, i když jsou přijímána Radou jako závěry předsednictví, nejsou označena jako „sankce“ a liší se od ostatních omezujících opatření zařazených mezi nástroje SZBP,

P.   vzhledem k tomu, že hospodářské vztahy mezi EU a třetími zeměmi jsou často řízeny odvětvovými dvoustrannými či mnohostrannými dohodami, které musí EU při uplatňování sankcí dodržovat; vzhledem k tomu, že EU by tedy měla v případě potřeby pozastavit nebo vypovědět příslušnou smlouvu dříve, než zavede hospodářské sankce, jež jsou v rozporu s právy, která jsou touto smlouvou přiznána třetí zemi,

Q.  vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a třetími zeměmi jsou často řízeny dvoustrannými či mnohostrannými dohodami, které umožňují jedné ze stran přijmout příslušná opatření v případě porušení podstatného prvku dohody stranou druhou, zejména pokud se jedná o lidská práva, mezinárodní právní předpisy, demokratické zásady a právní stát (doložka o lidských právech), přičemž významným příkladem je dohoda z Cotonou,

R.   vzhledem k tomu, že zavádění a uplatňování omezujících opatření musí být v souladu s lidskými právy a mezinárodními právními předpisy v oblasti humanitární pomoci, včetně práva na řádný proces a práva na účinnou nápravu, vzhledem k tomu, že musí být souladu se zásadou proporcionality, a musí umožňovat vhodné výjimky zohledňující základní lidské potřeby dotčených osob, jako je přístup k základnímu vzdělání, pitné vodě a základní lékařské péči včetně základních léků; vzhledem k tomu, že politika uplatňování sankcí musí plně zohlednit normy stanovené Ženevskou úmluvou, Úmluvou OSN o právech dítěte a Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a politických právech a dále rezolucí OSN týkající se ochrany civilních osob a dětí v ozbrojených konfliktech;

S.   vzhledem k tomu, že důvěryhodnost EU a jednotlivých členských států se snižuje, kdykoli existuje podezření, že sankce jsou porušovány, nebo dojde ke zjištění, že sankce byly porušeny, a vzhledem k tomu, že Robert Mugabe byl přizván k účasti na vrcholné schůzce EU-Afrika, která se konala v Lisabonu ve dnech 8. až 9. prosince 2007, přestože mu byl oficiálně zapovězen vstup na území všech členských států EU společným postojem Rady 2004/161/SZBP ze dne 19. února 2004, kterým se obnovují omezující opatření vůči Zimbabwe(18), naposledy byla tato omezení upravena společným postojem Rady 2008/135/SZBP ze dne 18. února 2008(19),

Obecné úvahy o vytvoření účinné sankční politiky

1.   lituje skutečnosti, že do dnešního dne nebylo provedeno žádné vyhodnocení ani studie dopadů sankční politiky EU, a je tedy extrémně složité stanovit její dopad a účinnost v praxi a následně vyvodit nezbytné závěry; vyzývá Radu a Komisi, aby přistoupily k provedení tohoto hodnocení; poukazuje v této souvislosti na to, že základním kritériem pro takové hodnocení musí být dosažení trvalých výsledků; domnívá se přitom, že sankční politika uplatňovaná proti Jižní Africe přispěla účinným způsobem ke skončení apartheidu;

2.   domnívá se, že rozdíly mezi právními základy při uplatňování sankční politiky EU zahrnující různé rozhodovací postupy, způsoby provádění a dohledu, znemožňují transparentnost a soudržnost evropské sankční politiky, a tím ohrožují její důvěryhodnost;

3.   domnívá se, že mají-li být sankce účinné, musí být jejich zavádění vnímáno veřejností na evropské a mezinárodní úrovni a v zemích, v nichž má ke změnám dojít, jako legitimní; zdůrazňuje, že konzultace Evropského parlamentu v rámci rozhodovacího procesu zvyšuje tuto legitimitu;

4.   připomíná rovněž, že sankce mohou mít symbolický význam jako morální odsouzení ze strany EU a přispívají tak ke zviditelnění a důvěryhodnosti zahraniční politiky Evropské unie; varuje však, před přílišným využíváním sankcí jakožto symbolického prostředku, neboť může vést k naprosté ztrátě jejich významu;

5.   domnívá se, že využití sankcí je třeba zvážit v případech, kdy orgány svým jednáním vážně ohrožují bezpečnost a lidská práva osob nebo v případě, že byly vyčerpány všechny smluvní a/nebo diplomatické prostředky, nebo došlo v důsledku jednání třetí strany k patové situaci;

6.   má za to, že jakékoli úmyslné a nevratné poškození životního prostředí je ohrožením bezpečnosti a vážným porušením lidských práv; v tomto ohledu vyzývá Radu a Komisi, aby zahrnuly jakékoli úmyslné a nevratné poškozování životního prostředí mezi důvody, které mohou vést k uvalení sankcí;

7.   uznává, že obecné sankční nástroje EU jsou obvykle používány pružně podle potřeby a v závislosti na jednotlivých případech; lituje nicméně skutečnosti, že EU často uplatňuje svou sankční politiku nesourodým způsobem a přistupuje k třetím zemím rozdílně, přestože jejich výsledky v oblasti dodržování lidských práv a demokracie jsou obdobné, což vede ke kritice uplatňování „dvojího metru“;

8.   domnívá se v tomto ohledu, že uplatňování a hodnocení sankcí Evropské unie za porušování lidských práv musí v zásadě převažovat nad případnými škodami, které mohou při jejich uplatňování utrpět zájmy Evropské unie a jejich občanů;

9.   lituje toho, že rozdílné názory EU na to, jaká politika má být uplatňována vůči jednotlivým zemím, například vůči Kubě, nebo neochota některých zemí postavit se významným obchodním partnerům, jako je Rusko, vedly k tomu, že EU přijala v závěrech předsednictví pouze „neformální sankce“, které mají za následek nerovnoměrné a nesourodé uplatňování sankcí Unie; uznává nicméně, že opatření obsažená v závěrech Rady, např. odložení podpisu smluv s určitými zeměmi, jako je Srbsko, mohou být užitečným nástrojem k vyvíjení nátlaku na tyto třetí země, které je mohou donutit, aby plně spolupracovaly s  mezinárodními institucemi;

10. připomíná, že společný postoj přijatý vůči Kubě v roce 1996 a poté pravidelně obnovovaný je odrazem pracovního plánu pro mírový přechod k demokracii, zůstává plně v platnosti a v rámci evropských orgánů vůči němu neexistují výhrady; lituje, že v oblasti lidských práv doposud nedošlo k žádnému výraznému zlepšení; bere na vědomí rozhodnutí Rady ze dne 20. června 2008 zrušit neformální sankce vůči Kubě za předpokladu, že budou neprodleně a bezpodmínečně propuštěni všichni političtí vězni, bude zajištěn přístup do věznic a bude ratifikována a uplatňována mezinárodní úmluva týkající se občanských a politických práv; bere na vědomí, že Rada v průběhu jednoho roku rozhodne o tom, zda bude pokračovat v politickém dialogu s Kubou podle toho, zda dojde k výraznému zlepšení v oblasti lidských práv či nikoli; připomíná, že postoj Rady je pro orgány Unie závazný v případě dialogu s kubánskými orgány i v případě dialogu s představiteli občanské společnosti; opakuje své stanovisko, pokud jde o držitele Sacharovovy ceny, Oswalda Payá Sardiñase a skupinu „Damas de Blanco“ (Ženy v bílém);

11. je toho názoru, že odůvodnění, že sankce jsou „neúčinné“, by nemělo být důvodem k jejich zrušení, ale mělo by být použito ke změně jejich zaměření a k jejich přehodnocení; je navíc toho názoru, že rozhodnutí zda v sankcích pokračovat či nikoli by mělo záviset výhradně na tom, zda bylo dosaženo jejich cílů, a sankce je možné zpřísnit nebo upravit na základě jejich hodnocení; domnívá se v tomto ohledu, že by pro sankce měla být stanovena jednoznačná měřítka;

12. domnívá se, že účinnost sankcí musí být analyzována na několika úrovních, a to jak na úrovni vlastní účinnosti opatření, tedy zda jsou schopné ovlivňovat profesionální či soukromou činnost jednotlivců, proti nímž jsou sankce namířeny s ohledem na jejich příslušnost k cílovému režimu, nebo zda jsou schopné působit na fungování těchto činností, tak i na úrovni jejich politické účinnosti, tedy v závislosti na jejich schopnosti vyvolat přerušení či změnu činností či politik, které vedly k přijetí dané sankce;

13. domnívá se, že účinnost sankcí závisí na schopnosti Evropské unie tyto sankce zachovat během celého období, a vyjadřuje v této souvislosti politování nad používáním opatření, jako například „ustanovení o skončení platnosti“, která v sobě zahrnují automatické zrušení sankcí,

14. zavrhuje jakékoli používání obecných, nekonkrétních sankcí proti jakékoli zemi, neboť tento postup vede ve skutečnosti k úplné izolaci obyvatel dané země, domnívá se, že nejsou-li hospodářské sankce kombinovány s dalšími politickými nástroji, je jejich šance na úspěch při prosazování politických reforem cílového režimu velmi omezená; zdůrazňuje proto, že jakékoli sankce uvalené proti státní moci by měla doprovázet systematická podpora občanské společnosti v dotyčné zemi;

Sankce jako součást celkové strategie v oblasti ochrany lidských práv

15. konstatuje, že většina sankcí EU bývá uvalena na základě obav z ohrožení bezpečnosti; zdůrazňuje nicméně, že případy porušování lidských práv by měly být dostatečným důvodem pro uplatnění sankcí, neboť také představují ohrožení bezpečnosti a stability;

16. konstatuje, že hlavním účelem sankcí je změnit politiku nebo činnosti v souladu s cíli společného postoje SZBP nebo závěry přijatých Radou, či v souladu s mezinárodními rozhodnutími, z nichž sankce vychází;

17. trvá na tom, že Rada, tím že přijala základní zásady použití omezujících opatření (sankcí), se zavázala k používání sankcí jako součásti komplexního a jednotného politického přístupu; v tomto ohledu zdůrazňuje, že tento přístup zároveň zahrnuje politický dialog, pobídky a stanovení podmínek, a může také zahrnovat jako poslední možnost použití donucovacích opatření, jak je uvedeno v základních zásadách; má za to, že doložka o lidských právech a demokracii, systém všeobecných preferencí a rozvojová pomoc by měly být používány jako nástroje tohoto komplexního a jednotného politického přístupu;

18. zdůrazňuje, že na uplatňování doložky o lidských právech nemůže být nahlíženo jako na zcela nezávislou a jednostrannou sankci EU, protože má původ v dvoustranných a mnohostranných dohodách, které stanoví vzájemný slib dodržovat lidská práva; má za to, že vhodná opatření přijatá v souladu s touto doložkou se týkají výhradně uplatňování příslušné smlouvy vzhledem k tomu, že dávají oběma stranám právní základ pro přerušení nebo anulaci dohody; domnívá se proto, že uplatňování doložky o lidských právech a nezávislé či jednostranné sankce se nezbytně doplňují;

19. vítá proto systematické využívání doložky o lidských právech a trvá na začlenění specifického prováděcího mechanismu do všech nových dvoustranných dohod, včetně dohod v rámci specifických odvětvích, které budou podepsány s třetími zeměmi; opakuje svůj požadavek, aby doložky o lidských právech byly prováděny v rámci transparentnějšího postupu konzultace mezi oběma stranami, včetně Evropského parlamentu a občanské společnosti, a podrobně definovaly politické a právní mechanismy, které se použijí v případě žádosti, aby dvoustranná spolupráce byla přerušena z důvodů opakovaného a/nebo systematického porušování lidských práv, které je v rozporu s mezinárodními právními předpisy; podporuje procedurální model stanovený v rámci dohody z Cotonou pro postup v případě závažného porušování lidských práv, demokratických zásad a právního státu; domnívá se, že systém intenzivního politického dialogu (článek 8 dohody z Cotonou) a konzultace (článek 96 dohody z Cotonou) před přijetím odpovídajících opatření a po něm se v několika případech osvědčil jako účinný prostředek ke zlepšení situace na daném území;

20. naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby nenavrhovaly dohody o volném obchodu a/nebo dohody o přidružení - ani ty, jež obsahují doložku o lidských právech - vládám zemí, v nichž podle zpráv Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva dochází k hrubému porušování lidských práv;

21. domnívá se, že nepřijetí vhodných či omezujících opatření v situaci označované jako trvalé porušování lidských práv výrazně oslabuje strategii lidských práv Unie, její sankční politiku a důvěryhodnost;

22. má za to, že sankční politika bude mnohem účinnější, bude-li součástí soudržné strategie v oblasti lidských práv; opakuje svou žádost adresovanou Radě a Komisi, aby v každém strategickém plánu pro danou zemi i v dalších dokumentech tohoto typu vypracovaly specifickou strategii, pokud jde o dodržování lidských práv a stav demokracie;

23. domnívá se, že v případě uvalení sankcí by měl dialog a konzultace v oblasti lidských práv nezbytně a systematicky obsahovat jednání o pokroku dosaženém v plnění cílů a minimálních požadavků, které byly stanoveny v době přijetí omezujících opatření; zároveň má za to, že cíle dosažené při jednáních a konzultacích o lidských právech nemohou v žádném případě nahradit splnění cílů, které byly důvodem k uložení sankce;

Společná opatření mezinárodního společenství

24. je toho názoru, že společná opatření mezinárodního společenství mají větší dopad než nesourodé a nejednotné kroky jednotlivých států či regionálních celků; vítá proto skutečnost, že politika sankcí EU by měla být i nadále založena na upřednostňování režimu sankcí OSN;

25. vyzývá Radu, aby v případě neexistence sankcí Rady bezpečnosti OSN spolupracovala se státy uplatňujícími sankce, které nejsou členy EU, aby s nimi sdílela informace a snažila se společně s nimi vypracovat seznam osob, na něž se vztahuje zmrazení aktiv, zákaz cestování a další opatření, a aby koordinovala kroky na mezinárodní úrovni, které zabrání vyhýbat se sankcím a zajistí co nejvyšší účinnost a maximální uplatnění sankci EU a dalších sankcí v souladu s mezinárodním právem;

26. domnívá se, že EU by měla usilovat o spolupráci s dalšími regionálními organizacemi, například Africkou unií a ASEAN, s cílem propagovat lidská práva a zajistit koordinaci opatření týkajících se sankcí;

27. vyzývá EU, aby systematicky rozvíjela dialog se státy, které neuvalují sankce, s cílem dosáhnout společného postoje, pokud jde o omezující opatření, zejména na regionální úrovni; zdůrazňuje, že, jak tomu bylo v případě Barmy/Myanmaru, sankce často nepřinášejí požadovanou změnu politiky, pokud je mezinárodní společenství nejednotné a jeho hlavní představitelé se aktivně neúčastní uplatňování sankcí;

28. žádá Radu a Komisi, aby systematicky zařazovaly do programu politického dialogu se státy, které neukládají sankce, otázky jejich úlohy a vlivu na režimy nebo nestátní subjekty, které jsou předmětem sankcí, ať už se jedná o jednotlivce, organizace či firmy;

29. má za to, že příslib podpisu dohody o volném obchodu s regionem, ve kterém se nachází stát, na nějž jsou uvaleny sankce, by měl být použit jako „motivace“ a donucovací prostředek, a že tato smlouva by neměla v žádném případě zahrnovat země, na něž se uplatňuje režim sankcí;

Zavedení jasných rozhodovacích postupů, stanovení cílů, minimálních požadavků a kontrolních mechanismů

30. zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby před přijetím sankcí byla provedena hloubková analýza každé konkrétní situace s cílem zhodnotit případné dopady jednotlivých sankcí a stanovit, které z nich budou nejúčinnější s přihlédnutím ke všem odpovídajícím skutečnostem a srovnatelným zkušenostem; má za to, že takovou předběžnou analýzu je třeba provádět tím spíše, že je velmi obtížné přerušit uplatňování sankcí, jakmile byly jednou zavedeny, aniž by tím byla poškozena důvěryhodnost EU a podpora, kterou se EU snaží vyjádřit obyvatelstvu příslušné třetí země, a to s ohledem na skutečnost, že vláda dané země může rozhodnutí EU využít ke svým účelům; s ohledem na to bere na vědomí stávající praxi, při níž jsou vhodnost, povaha a účinnost prodiskutovány v Radě na základě posouzení provedeného vedoucími mise v dané zemi, a žádá, aby do tohoto hodnocení byla zahrnuta zpráva nezávislého experta;

31. zdůrazňuje však, že tato analýza by neměla být důvodem k odkladu přijetí sankcí; zdůrazňuje v této souvislosti, že dvoufázový postup pro uložení sankcí v rámci SZBP poskytuje prostor pro naléhavou politickou reakci, původně přijetím společného postoje, který má být navržen po provedení důkladnější analýzy nařízení, jež přesně stanoví povahu a rozsah sankcí;

32. vyzývá k systematickému začleňování jasných a konkrétních minimálních požadavků, jako jsou podmínky pro ukončení sankcí, do právních nástrojů; trvá zejména na tom, aby referenční kritéria byla vytvořena na základě nezávislého hodnocení a nebyla v následujících fázích měněna v závislosti na politických změnách v rámci Rady;

33. vyzývá Radu a Komisi, aby zavedly modelový postup pro zpětné hodnocení sankcí zahrnující zejména systematické začleňování doložky o přezkumu, které vyžaduje revizi sankčního režimu na základě stanovených minimálních požadavků a posouzení, zda bylo dosaženo cílů; zdůrazňuje skutečnost, že prohlášení o záměru či vůle zavést postupy, které by mohly vést k pozitivním výsledkům, musí být vítány, zdůrazňuje nicméně, že v žádném případě nemohou v rámci hodnocení sankcí nahradit reálný hmatatelný a opravdový pokrok při naplňování referenčních kritérií;

34. má za to, že zbrojní embargo uvalené na Čínu je příkladem soudržnosti a jednotnosti přístupu Unie, neboť bylo původně uvaleno jako reakce na masakr na náměstí Tchie-nan-men v roce 1989, a vzhledem k tomu, že EU do dnešního dne neobdržela žádné vysvětlení ohledně tohoto masakru, neexistuje důvod pro zrušení tohoto embarga;

35. vyzývá uskupení „Sankce“ pracovní skupiny poradců pro zahraniční vztahy (RELEX/Sankce), aby plnilo v plné míře své povinnosti; trvá zejména na tom, že před přijetím sankcí je nezbytné provést analýzu a po jejich přijetí poskytovat pravidelně aktuální informace o vývoji a rozvíjet vhodné postupy pro uplatňování a prosazování omezujících opatření;

36. uznává, že státy, stejně jako mezinárodní a regionální organizace, by měly být odpovědné za neoprávněné kroky při uplatňování sankcí a zdůrazňuje v této souvislosti, že je nezbytný soudní mechanismus, který by zaručil soulad s mezinárodními právními předpisy a humanitárními předpisy;

37. žádá, aby byl Parlament začleněn do všech fází sankčního procesu: rozhodovacího procesu, který vede k uvalení sankcí, výběru nejvhodnějšího typu sankcí pro danou situaci a také definování minimálních požadavků a hodnocení jejich uplatňování v rámci přezkumu a rušení sankcí;

Cílené sankce jakožto účinnější prostředek

38. lituje toho, že vzhledem k nedostatečnému hodnocení není možné posoudit účinnost cílených opatření; uznává nicméně, že EU zohledňuje humanitární hledisko, což vedlo k upuštění od všeobecných hospodářských sankcí, jak tomu bylo dříve v případě Iráku, a zavedení cílenějších, „inteligentních“ sankcí, jejichž cílem je dosáhnout maximálního dopadu na ty, o jejichž změnu chování se usiluje, a zároveň minimalizovat nepříznivé dopady na osoby, proti nímž sankce nejsou namířeny, nebo na sousední země;

39. domnívá se, že hospodářské sankce používané odděleně od dalších politických nástrojů mají jen malou šanci přimět dotčené režimy k významným politickým změnám; zdůrazňuje navíc, že dalekosáhlá hospodářská omezení mohou mít za následek nepřiměřeně vysoké hospodářské a humanitární náklady, a opětovně proto žádá obezřetněji navrhované a lépe cílené hospodářské sankce, které jsou připraveny tak, aby měly účinek primárně na klíčové osoby dotyčných režimů a původce porušování lidských práv;

40. zdůrazňuje, že jakékoli hospodářské sankce by měly být na prvním místě a především zaměřeny na odvětví, která nevyužívají velkého množství zaměstnanců a mají pouze omezený vliv na malé a střední podniky, jež jsou důležité jak pro hospodářský rozvoj, tak i pro přerozdělování příjmů;

41. podporuje využívání cílených finančních sankcí proti klíčovým vůdcům dotyčných režimů a jejich rodinné příslušníky, které mají přímý dopad na příjmy těchto osob; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby tyto sankce doprovázely vhodná opatření zaměřená proti hospodářským subjektům EU, které s takovými osobami spolupracují; zdůrazňuje, že cílené sankce na určité druhy zboží, které jsou zaměřeny na specifický či hlavní zdroj příjmů režimu, představují neomezené riziko širšího dopadu na obyvatelstvo a mohou napomáhat rozvoji „černé ekonomiky“;

42. domnívá se, že hospodářské a finanční sankce, i když jsou cílené, musí uplatňovat veškeré fyzické a právnické osoby rozvíjející obchodní činnost v EU, včetně občanů třetích zemí a evropských občanů či právnických osob registrovaných nebo zřízených v souladu s právními předpisy některého členského státu EU a vykonávajících obchodní činnost za hranicemi EU;

43. vyzývá k omezenému používání „zvláštních výjimek“ týkajících se zmrazování aktiv; požaduje však zavedení „humanitárních výjimek“, jako je systém umožnění přístupu k základní lékařské péči; vyzývá, aby byl vytvořen speciální postup pro námitky, v případě, že si členský stát přeje udělit výjimku s ohledem na zmrazení aktiv, neboť neexistence tohoto postupu ohrožuje účinnost omezujících opatření vzhledem k tomu, že členský stát má pouze povinnost předem informovat Komisi o takové výjimce;

44. vyzývá, aby byla přijata opatření, která povedou k lepšímu uplatňování cílených finančních sankcí EU, aby se zajistilo, že určeným osobám a subjektům bude v praxi zamezen přístup ke všem finančním službám v rámci jurisdikce EU, a to i těm, kteří používají zúčtovací střediska či v rámci EU nebo jiným způsobem využívají finančních služeb, jež spadají do jurisdikce EU; zdůrazňuje nutnost vetší flexibility v distribuci seznamů sankcí v rámci EU a uvnitř členských států všem osobám, na něž se vztahují povinnosti vyplývající z třetí směrnice proti praní špinavých peněz(20); navrhuje, aby každý členský stát určil jednu instituci, která bude odpovědná za poskytování těchto informací;

45. vyzývá k užší spolupráci Rady a Komise s vedením společnosti SWIFT a akcionáři v Evropě s cílem dosáhnout lepších výsledků při zmrazování účtů, které jsou na černé listině, a zamezení finančních převodů z těchto účtů nebo na ně;

46. vyzývá Radu a Komisi k tomu, aby prozkoumaly možnosti a způsoby využití zmrazených příjmů cílových subjektů konstruktivním způsobem, například jejich přidělením na rozvojové účely;

47. konstatuje, že, jak je stanoveno v kodexu chování o vývozu zbraní, zbrojní embarga jsou typem sankcí určeným k zastavení toku zbraní a vojenského materiálu do oblastí konfliktů nebo režimům, u nichž se předpokládá, že je použijí k represi uvnitř své země nebo k útoku na jinou zemi;

48. vyzývá ke koordinované spolupráci mezi členskými státy a Komisí, pokud jde o zavádění zbrojních embarg EU uplatňovaných kterýmkoli členským státem;

49. vyzývá členské státy, aby přijaly společný postoj k vývozu zbraní, který by učinil stávající kodex chování o exportu zbraní právně závazným;

50. žádá Radu, Komisi a členské státy, aby pokračovaly ve své snaze zlepšit schopnost OSN sledovat a prosazovat sankce, a podporuje názor, že by měl být vytvořen stálý tým OSN, který by posuzoval obchod s „krvavým zbožím“ (používaným k financování konfliktu) a význam sankcí, které jsou s nimi spojeny;

51. znovu připomíná, že omezení vstupu do země (zákaz cestování, zákaz vystavování víz) je jedním z prvních kroků, které existují v řadě sankcí EU, jež znemožňují osobám či nestátním subjektům uvedeným na černé listině účast na oficiálních setkáních EU a soukromé cesty do zemí EU;

52. s obavami bere na vědomí, že členské státy nedodržují zákaz vystavování víz, který vydala EU, vždy tak jak by měly; vyzývá členské státy, aby přijaly jednotný přístup při uplatňování cestovních omezení a příslušných výjimek;

Dodržování lidských práv při uplatňování cílených sankcí v boji proti terorismu

53. bere na vědomí skutečnost, že jak samostatné sankce EU zaměřené proti terorismu, tak i sankce Rady bezpečnosti OSN zaměřené proti terorismu uplatňované EU byly v několika případech předloženy Soudu prvního stupně a Soudnímu dvoru;

54. připomíná povinnost členských států EU navrhovat sankce v souladu s čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU, který vyžaduje, aby Unie dodržovala základní práva zaručená Evropskou úmluvou o lidských právech a vyplývající ze ústavních tradic sdílených členskými státy; zdůrazňuje, že současné postupy sestavování černých listin, jak na úrovni EU, tak i na úrovni OSN, nejsou dostatečné z hlediska právní bezpečnosti a nápravných prostředků;

55. vyzývá Radu a Komisi, aby podpořily současný postup používaný pro zapisování na černé listiny a vyřazování z nich, aby se zajistilo dodržování základních lidských práv občanů EU, zejména právo na život, svobodu a osobní bezpečnost; zároveň žádá členské státy EU, aby prosazovaly podobnou revizi v rámci mechanismů OSN za účelem zajištění základních práv při uplatňování cílených sankcí v boji proti terorismu;

56. má za to, že článek 75 Smlouvy o fungování Evropské unie, který byl zaveden Lisabonskou smlouvou, nabízí příležitost, které by měl Evropský parlament využít k nápravě nedostatků v rámci stávající praxe, a podporuje veškeré současné parlamentní činnosti, které usilují o začlenění do legislativního programu na rok 2009;

57. lituje, že žádný ze soudních orgánů nemá mandát ke zhodnocení přiměřenosti sestavování černých listin, vzhledem k tomu, že podklady vedoucí k zápisu na černou listinu vychází zejména z informací, které mají k dispozici tajné služby, jejichž práce je ipso facto tajná; domnívá se však, že v případě porušení mezinárodních právních předpisů by toto nezbytné utajení nemělo vést k beztrestnosti; vyzývá proto členské státy EU, aby zajistily účinnou parlamentní kontrolu nad prací tajných služeb; domnívá se v této souvislosti, že je nezbytné seznámit Evropský parlament s prací, kterou doposud odvedla Konference kontrolních výborů pro zpravodajské služby členských států (Conference of Oversight Committees of the Intelligence Bodies of the Member States);

58. připomíná však, že systém protiteroristických seznamů, respektuje-li nejnovější judikaturu Evropského soudního dvora, je účinným nástrojem a jedním z pilířů protiteroristické politiky Evropské unie;

59. zdůrazňuje, že terorismus představuje hrozbu pro bezpečnost a svobodu, a naléhavě proto žádá Radu, aby přezkoumala a aktualizovala seznam teroristických organizací a zohlednila přitom jejich činnost na různých kontinentech;

Pestrá sankční politika

60. poznamenává, že EU vždy prosazovala pozitivní přístup při uplatňování sankcí s cílem motivovat ke změnám; zdůrazňuje, že je proto důležité dát přednost integrovaným globálním akcím prostřednictvím progresivní strategie spočívající v kombinaci nátlaku a pobídek;

61. má za to, že strategie spočívající v otevřenosti a sankční politika se vzájemně nevylučují; zastává tudíž názor, že sankční politika EU může napomoci k lepšímu dodržování lidských práv v sankcionované zemi, pokud bude revidována s jasným záměrem zavést politiku pozitivních opatření; v tomto ohledu připomíná řadu sankcí, které byly uvaleny na Uzbekistán od listopadu 2007 do dubna 2008: zatímco platnost sankcí uvalených v důsledku nesplnění původních požadavků v rámci vyšetřování masakru v Andižanu a v oblasti dodržování lidských práv byla prodloužena o jeden rok, v případě zákazu udělování víz Rada rozhodla o jejich zrušení a stanovila uzbeckému režimu lhůtu 6 měsíců na splnění řady požadavků v oblasti lidských práv s hrozbou, že v případě nesplnění dojde k automatickému obnovení zákazu; poznamenává, že kombinace zainteresovanosti a sankcí přinesla určité pozitivní výsledky, ke kterým přispěla hrozba případného automatického obnovení sankcí a definování přesných podmínek; zdůrazňuje, že je nutné, aby stanovené podmínky byly splnitelné v rámci omezeného časového období a odpovídaly obecnému sankčnímu režimu; lituje však, že doposud nebylo dosaženo žádných významných výsledků a neochota uzbecké vlády spolupracovat nadále přetrvává;

62. naléhavě žádá, aby sankce byly v rámci mnohostranného přístupu automaticky doplněny o pokročilá pozitivní opatření na podporu občanské společnosti, obhájců lidských práv a všech typů projektů podporujících lidská práva a demokracii; požaduje, aby tématické programy a nástroje (Evropská iniciativa pro demokracii a lidská práva, nestátní subjekty, investice do lidí) plně přispívaly k uskutečnění tohoto cíle;

63. vyzývá Radu a Komisi, aby využily příležitosti, kterou nabízí ratifikace Lisabonské smlouvy a následné vytvoření evropského útvaru pro vnější činnost, k zajištění optimální soudržnosti různých nástrojů vnější činnosti EU jakožto klíčového prvku vyšší účinnosti politiky sankcí;

Doporučení institucím EU a členským státům

64. vyzývá Komisi a Radu, aby provedly úplné a důkladné zhodnocení sankční politiky EU s cílem stanovit, jaký je dopad této politiky a jaká by měla být přijata opatření pro její posílení; naléhavě žádá Komisi a Radu, aby předložily program s těmito opatřeními; vyzývá Komisi a Radu, aby vyhodnotila dopad sankcí na rozvojovou politiku příslušných zemí a na obchodní politiku EU;

65. vyzývá Komisi, aby zajistila soulad strategií rozvojové pomoci v rámci nástroje rozvojové spolupráce a evropského rozvojového fondu se stávajícími režimy uplatňování sankcí a se závěry dialogů o lidských právech; vyzývá Komisi, aby zajistila, že podmínky pro udělování finanční pomoci ze souhrnného rozpočtu, včetně tzv. „smluv v rámci rozvojových cílů tisíciletí“, budou jasně propojeny s požadavky v oblasti dodržování lidských práv a demokracie;

66. vyzývá Radu a Komisi, aby využily příležitosti, kterou jim nabízí ratifikace Lisabonské smlouvy, jmenování vysokého představitele EU pro SZBP - který bude zároveň místopředsedou Komise a předsedou Rady ministrů zahraničních věcí - a následné zřízení evropského útvaru pro vnější činnost k vytvoření komplexnější a koherentnější vnější činnosti EU, zlepšení odbornosti příslušných útvarů EU zabývajících se udělováním sankcí a posílení spolupráce mezi jednotlivými útvary;

67. vyzývá zároveň k posílené spolupráci mezi kompetentními orgány členských států a Komisí, aby se zajistilo soudržnější a účinnější uplatňování omezujících opatření;

68. žádá rovněž členské státy, které jsou členy Rady bezpečnosti OSN, aby v souladu s článkem 19 Smlouvy o EU systematicky usilovaly o posílení mezinárodního rozměru sankcí stanovených Evropskou unií;

69. vyzývá členské státy, aby při svém působení v rámci Rady bezpečnosti OSN, neporušovaly své závazky v oblasti lidských práv, ke kterým se zavázaly zejména v Evropské úmluvě o lidských právech;

70. žádá své parlamentní orgány, a zejména stálé delegace a delegace ad-hoc, aby využívaly svých kontaktů s parlamenty v zemích, které neukládají sankce, a zvýšily tak jejich porozumění stávajícím sankčním režimům EU vztahujícím se na dotčené regiony a prozkoumaly, jaké existují možnosti pro koordinovaná opatření na podporu lidských práv;

71. má za to, že legitimita sankční politiky, která představuje klíčový a citlivý prvek SZBP, musí být posílena zapojením Evropského parlamentu do všech fází postupu v souladu s článkem 21 Smlouvy o EU, obzvláště při navrhování a uplatňování sankcí formou systematických konzultací s Komisí a Radou a pravidelným poskytováním informací; domnívá se rovněž, že Parlament by se měl podílet i na dohledu nad plněním minimálních požadavků ze strany subjektů, které jsou předmětem sankcí; žádá svůj podvýbor pro lidská práva, aby vytvořil strukturu činnosti v této oblasti, pokud jde o sankce, jejichž cíle a referenční kritéria se týkají lidských práv, a zajišťoval nad touto činností dohled;

72. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)

Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1.

(2)

Úř. věst. C 320, 28. 10. 1996, s. 261.

(3)

Dokument Rady 5603/04

(4)

Dokument Rady 10198/1/04

(5)

Dokument Rady 15114/05

(6)

Úř. věst. L 322, 12. 12. 1996, s. 1.

(7)

Úř. věst. L 344, 28. 12. 2001, s. 90.

(8)

Úř. věst. L 344, 28. 12. 2001, s. 93.

(9)

Úř. věst. L 344, 28. 12. 2001, s. 70.

(10)

Úř. věst. L 139, 29. 5. 2002, s. 4.

(11)

Úř. věst. L 139, 29. 5. 2002, s. 9.

(12)

Úř. věst. L 88, 29.3.2007, s. 58.

(13)

Úř. věst. C 131 E, 5.6.2003, s. 147.

(14)

Úř. věst. C 292, 8. 11. 1982, s. 13.

(15)

AKT-EU 3201/A/01/konečné znění, Úř. věst. C 78, 2.4.2002, s. 32.

(16)

Přijaté texty, P6_TA (2007)0381.

(17)

ČLÁNEK 96

Podstatné prvky: konzultační postupy a vhodná opatření ohledně lidských práv, demokratických zásad a právního státu

1. Ve smyslu tohoto článku se pojmem „strana“ rozumí Společenství a členské státy Evropské unie na jedné straně a každý stát AKT na straně druhé.

Pokud se jedna ze stran i přes politický dialog pravidelně vedený mezi stranami domnívá, že jiná strana nesplnila povinnost vyplývající z dodržování lidských práv, demokratických zásad a právního státu podle čl. 9 odst. 2, předá s výjimkou zvláště naléhavých případů druhé straně a Radě ministrů důležité informace nezbytné pro důkladné přezkoumání situace s cílem nalézt řešení přijatelné pro strany. Za tímto účelem vyzve druhou stranu ke konání konzultací, které se zaměří na opatření, která dotyčná strana přijala nebo hodlá přijmout pro nápravu situace.

Konzultace se vedou na takové úrovni a takovou formou, jaké se považují za nejvhodnější pro nalezení řešení. Konzultace se zahájí nejpozději 15 dnů po výzvě a trvají po dobu stanovenou vzájemnou dohodou podle povahy a vážnosti porušení. V žádném případě netrvají konzultace déle než 60 dnů.

Pokud konzultace nevedou k řešení přijatelnému pro obě strany, pokud jsou konzultace odmítnuty, nebo ve zvláště naléhavých případech, mohou být přijata vhodná opatření. Tato opatření se zruší, jakmile pominou důvody jejich přijetí.

(b) Pojem „zvláště naléhavé případy“ označuje výjimečné případy zvláště vážného a těžkého porušení jednoho z podstatných prvků uvedených v čl. 9 odst. 2, které vyžadují okamžitou reakci.

Strana, která se uchyluje k postupu pro zvláště naléhavé případy, o tom informuje zvlášť druhou stranu a Radu ministrů, pokud jí v tom nebrání nedostatek času.

(c) „Vhodná opatření“ uvedená v tomto článku jsou opatření přijímaná v souladu s mezinárodním právem a jsou úměrná porušení. Při výběru těchto opatření musí být dána přednost těm, která co nejméně naruší používání této dohody. Rozumí se, že nejzazším opatřením je pozastavení platnosti.

Pokud se přijímají opatření ve zvláště naléhavých případech, budou okamžitě oznámena druhé straně a Radě ministrů. Na žádost dotyčné strany mohou být pak svolány konzultace s cílem důkladně situaci přezkoumat a pokud to bude možné, nalézt řešení. Tyto konzultace se vedou podle ustanovení uvedených ve druhém a třetím pododstavci písmene a).

(18)

Úř. věst. L 50, 20. 2. 2004, s. 66.

(19)

Úř. věst. L 43, 19. 2. 2008, s. 39.

(20)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

V rámci společné bezpečnostní a zahraniční politiky (SZBP) uplatňuje EU omezující opatření, neboli sankce, za účelem dodržování cílů SZBP, především dodržování lidských práv, zachování demokracie a právního státu(1). Rada bezpečnosti OSN může udělit sankce za situace, které podle ní ohrožují mír a mezinárodní stabilitu. EU si může nezávisle zvolit, že svou politiku sankcí uzpůsobí širším cílům. Praxe ukazuje, že tak činí, i když obecně (ovšem ne výlučně) uděluje autonomní sankce, když nenáleží Radě bezpečnosti, aby jednala, nebo když tato je v jednání neúspěšná.

Sankce tvoří nedílnou součást systému SZBP, přesněji politiky OSN ochrany lidských práv. Ačkoli dodnes neexistuje právní a oficiální definice sankcí v rámci SZBP, mohou být omezující opatření v rámci SZBP považována za „nástroj diplomatického nebo ekonomického rázu, používaný za účelem vyvolání změny v činnostech nebo postupech, jako je porušení mezinárodního práva nebo lidských práv nebo postupy neslučitelné s právním státem nebo s demokratickými zásadami“(2).

Teprve v roce 2003, kdy byly vydány „pokyny k provádění a vyhodnocování omezujících opatření (sankcí) v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU“ a v roce 2004, kdy byly vydány „základní zásady použití omezujících opatření (sankcí)“ se pojem „sankce“ objevil v oficiálních textech společně s mírnějšími termíny jako „omezující“ nebo „negativní“ opatření.

I když se „nezávislé“ sankce Evropské unie, tj. sankce zavedené bez mandátu OSN, v praxi uplatňují již více než 20 let, jsou relativně neznámým nástrojem a je nutné přiznat, že přetrvává určitá skepse, pokud jde o jejich účinnost, a neochota je používat.

Vedou se spory o politickou účinnost sankcí i jejich sekundární negativní účinky (utrpení obyvatel v důsledku nepřiměřených sankcí, jako je embargo proti Iráku, podporování zločinných sítí, černé trhy s určitými produkty (Barma) a ohrožení lidských práv v důsledku postupů zapisování na černé listiny). Podobně kritika používání „dvojího metru“ v závislosti na strategickém významu partnera (Rusko), politických odlišných postojích v Radě (Izrael, Kuba) nebo zeměpisné poloze dané země oslabuje jejich důvěryhodnost. Přestože tato kritika je spravedlivá, nemůže být důvodem k úplnému odstoupení od používání tohoto nástroje, ale měla by být použita jako motivace k jeho zlepšení. Cílem této zprávy je formulovat doporučení pro transparentní, soudržnou a účinnou politiku sankcí.

Evropská unie je nepopíratelně moc, která využívá „umírněného nátlaku“, a účelově prosazuje přístup, který využívá techniky „cukru a biče“ při přijímání jednotlivých kroků mezi sankcemi a pobídkami. Agnolettovy zprávy o doložce o lidských právech a demokracii v dohodách Evropské unie a Valencianova zpráva o fungování dialogů a konzultací o lidských právech se třetími zeměmi se těmito otázkami politiky EU již zabývaly a poukázaly, že nástroje EU mají v tomto ohledu rozsáhlý potenciál. Přestože sankce v rámci SZBP není možné zaměňovat se zrušením bilaterálních dohod obsahujících doložku o lidských právech, měly by být, podobně jako doložky a dohody o lidských právech, součástí širší a soudržnější strategie na podporu lidských práv v sankcionovaných zemích. Sankce nemohou být účinné, nejsou-li například doprovázeny pozitivními opatřeními s ohledem na občanskou společnost, a zdravým, vyváženým a jednoznačným a otevřeným zájmem o politický dialog s dotyčnými režimy.

EU by měla pokračovat v politice cílených, „inteligentních“ sankcí uzpůsobených dané situaci a navržených tak, aby měly co největší dopad na subjekty, které má v úmyslu ovlivnit, a zároveň co nejmenší humanitární dopady nebo negativní vliv na osoby, které nejsou předmětem sankcí, či na sousední země. Dále je při uplatňování sankcí nutné vymezit jasné, relevantní a podmíněné minimální požadavky, neboť pouze tyto požadavky mohou poskytnout realistický a objektivní pohled na situaci v příslušné zemi a sloužit jako jasné cíle, kterých má země dosáhnout. EU by měla pracovat na vylepšování svých odborných znalostí v oblasti sankcí, zkvalitnit spolupráci a koordinaci s OSN a přijmout systematický vzorový způsob hodnocení sankcí, který by zaručil jejich optimální uplatnění.

V tomto ohledu je nutné vypracovat sankční politiku, která je plně slučitelná se závazky v oblasti humanitární pomoci a lidských práv. Pokud jde o postup zapisování na černé listiny, měl by být přehodnocen, aby poskytoval vyšší právní bezpečnost a vhodné právní opravné prostředky.

Současná sankční politika EU trpí tím, že sankce bývají příliš často stanoveny nárazově. Sankce by měly být přehodnoceny a měly by se považovat za součást komplexního přístupu v rámci zahraniční politiky, který zahrnuje politické výměny postojů, dialog o lidských právech a konzultace. Nastal tedy čas pro přehodnocení evropské sankční politiky a jejího využití v praxi a přizpůsobení sankcí novým bezpečnostním podmínkám, aniž by byly opomenuty její důsledky na lidská a práva a jejich případná porušení, ke kterým může v důsledku jejich uplatňování dojít.

(1)

Článek 11 Smlouvy o EU

(2)

Webové stránky Komise: http://ec.europa.eu/external_relations//cfsp/sanctions/index.htm


STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (24. 6. 2008)

pro Výbor pro zahraniční věci

k hodnocení sankcí EU, pokud jde o opatření a politiky EU v oblasti lidských práv

(2008/2031(INI))

Navrhovatel: Vittorio Agnoletto

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   domnívá se, že mandát Komise k vyjednávání obchodních dohod, který jí byl svěřen Radou, zahrnuje zásadním způsobem otázku lidských práv a že Parlament musí vždy na vymezení tohoto mandátu spolupracovat, a to zejména vzhledem k tomu, že Evropská unie hraje klíčovou úlohu při prosazování lidských práv a demokracie ve světě s ohledem na to, že ekonomické a politické sankce jsou důležitým nástrojem vůči zemím, kde jsou lidská práva hrubě porušována;

2.   žádá Komisi, aby průběžně informovala Parlament o vlivu uvalených sankcí na dosahování cílů a aby předkládala návrhy na případné změny s ohledem na vývoj v dané zemi;

3.   domnívá se, že je nanejvýš důležité začlenit závazná základní pracovní práva Mezinárodní organizace práce (ILO) do všech dohod o volném obchodu (FTA), jež budou uzavřeny mezi Evropskou unií a třetími zeměmi;

4.   konstatuje, že čistě obchodní sankce se v mnoha případech jeví jako neúčinné, zejména pokud nejsou zaváděny v celosvětovém měřítku a pod záštitou OSN, a škodí více civilnímu obyvatelstvu než vládám sankcionovaných zemí;

5.   domnívá se, že ratifikace klíčových úmluv ILO obchodními partnery, úmluvy OSN o nediskriminaci a Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) jsou podstatnými prvky doložky o lidských právech a podmínkou pro uzavření obchodních smluv se třetími zeměmi;

6.   vyzývá Radu a Komisi k vypracování přehledné analýzy účinnosti již uvalených sankcí a jejich vlivu na obchodní vztahy EU;

7.   je toho názoru, že obchodní sankce EU by neměly zahrnovat celou společnost, ale měly by být zaměřeny hlavně na finanční zájmy jednotlivých osob či soukromých a / nebo státních společností, které mají přímý či nepřímý vliv na porušování lidských práv a demokratických principů, a že by neměly postihovat obyvatelstvo obecně, zejména pokud jde o odvětví zajišťující obživu nejchudším obyvatelům dané země;

8.   domnívá se, že sankce by se měly také týkat hospodářských odvětví, která jsou pro vlády porušující lidská práva strategickým zdrojem příjmů a jež těmto vládám následně umožňují setrvat u moci;

9.   domnívá se, že při rozhodování o sankcích a současně před uvalováním sankcí a vyhodnocování účinnosti uvalených sankcí by orgány EU měly úzce spolupracovat s občanskou společností a nevládními organizacemi v příslušné zemi;

10. domnívá se, že uplatňování a hodnocení sankcí Evropské unie za porušování lidských práv by mělo v zásadě převažovat nad případnými škodami, jež budou v rámci jejich provádění způsobeny obchodním zájmům Evropské unie a jejich občanů;

11. domnívá se, že sankce by vzhledem k tomu, že mají velmi důležitou symbolickou úlohu pro dodržování lidských práv, neboť jsou vázány na konkrétní definované hrubé porušení lidských práv, neměly být rušeny, pokud důvod k jejich uvalení nepominul, a to i nehledě na obchodní zájmy EU;

12. je toho názoru, že pokud hodnotící zpráva konstatuje, že uvalení sankcí neplní svou úlohu, je vhodné změnit obsah sankcí, například z plošných na cílené;

13.  požaduje, aby doložka o lidských právech a demokracii byla rozšířena na všechny nové dohody mezi Evropskou unií a třetími zeměmi, ať už se jedná o země průmyslové či rozvojové, a aby byla začleněna především do obchodních a odvětvových smluv;

14.  domnívá se, že vlastní obchodní sankce by měly být doprovázeny dalšími metodami sankcionování, jež nejsou obchodními sankcemi v užším slova smyslu, jako jsou zákazy letů, zvláštní embarga (např. na dovoz zbraní), zákaz vstupu do Evropské unie, finanční omezení, diplomatická varování, bojkotování kulturních a sportovních událostí, atd.; dále podtrhává, že všechny členské státy bez výjimky musí dodržovat sankce, které byly uvaleny;

15. vítá skutečnost, že systém všeobecných celních preferencí EU (GSP) stanovuje dodatečné celní preference pro země, které ratifikovaly a uplatňují řadu úmluv v oblasti lidských a pracovních práv, v oblasti ochrany životního prostředí a řádné správy věcí veřejných; rovněž zdůrazňuje, že systém GSP umožňuje tyto preference zrušit, pokud dané země příslušné úmluvy nedodržují;

16. naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby nenavrhovaly dohody o volném obchodu a / nebo dohody o přidružení - ani ty, jež obsahují doložku o lidských právech - vládám zemí, v nichž podle zpráv Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva dochází k hrubému porušování lidských práv;

17. žádá Komisi, aby monitorovala účinnost obchodních sankcí a kritérií, podle nichž jsou tyto sankce uvalovány a rušeny, a žádá ji, aby jej informovala o dosažených výsledcích a předložila mu návrh soudržnější strategie pro uvalování sankcí na země, jež porušují lidská práva, aby se jednak snížil případný negativní účinek sankcí uvalovaných ad hoc, a naopak se zvýšila jejich účinnost tím, že jejich aplikování bude vycházet z podrobné a komplexní analýzy situace v dané zemi;

18. žádá Komisi, aby zvážila, zda jsou sankce zaměřeny na osoby odpovědné za porušování lidských práv a zda jsou stanovená časová rozpětí přiměřená;

19. požaduje, aby v případě, že je sankce uvalena na zemi, která čerpá pomoc poskytovanou Evropskou unií rozvojovým zemím, byla zásadně dána přednost typu cílených "chytrých" sankcí, a nikoli sankcím plošným, které by logicky byly v rozporu s rozvojovou pomocí;

20. vyzývá Komisi a Radu, aby vyhodnotila dopad sankcí na rozvojovou politiku příslušných zemí, stejně jako na obchodní politiku EU;

21. žádá, aby při zvažování sankčních opatření bylo bráno v potaz uvalování sankcí ze strany dalších subjektů a zemí, zejména USA, které nejčastěji obchodují se zeměmi, na něž mají být sankce uvaleny;

22. vyzývá Komisi, aby zahájila jednání se zeměmi, které činí kroky směřující ke snížení účinnosti sankcí uvalených Evropskou unií na zemi, na kterou jsou uvalovány sankce;

23. vyzývá Komisi, aby s cílem dosáhnout uplatňování sankcí v dané oblasti průběžně spolupracovala se zeměmi sousedícími se zemí, na kterou jsou uvalovány sankce, a to jak při navrhování typu sankcí, tak v průběhu jejich implementace, vyhodnocování účinnosti a jejich dopadu na obchodní politiku celého širšího regionu.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

24.6.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

23

1

2

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Francisco Assis, Graham Booth, Carlos Carnero González, Daniel Caspary, Françoise Castex, Christofer Fjellner, Béla Glattfelder, Ignasi Guardans Cambó, Jacky Hénin, Syed Kamall, Marusya Ivanova Lyubcheva, Erika Mann, David Martin, Vural Öger, Georgios Papastamkos, Godelieve Quisthoudt-Rowohl, Tokia Saïfi, Peter Šťastný, Robert Sturdy, Gianluca Susta, Iuliu Winkler, Corien Wortmann-Kool

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Vittorio Agnoletto, Jan Tadeusz Masiel, Salvador Domingo Sanz Palacio

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Małgorzata Handzlik


STANOVISKO Výboru pro rozvoj (25. 6. 2008)

pro Výbor pro zahraniční věci

k hodnocení sankcí Evropské unie udělovaných v rámci opatření a politiky EU v oblasti lidských práv

(2008/2031(INI))

Navrhovatelka: Renate Weber

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro zahraniční věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   domnívá se, že v případě závažného porušování lidských práv a demokratických principů, kde vlády neprojevují sebemenší snahu o dialog s mezinárodním společenstvím a kde již selhala všechna ostatní opatření, jsou sankce důležitým politickým nástrojem; domnívá se, že s ohledem na možné negativní vedlejší účinky by sankce měly být uplatňovány pouze v případě, že se již všechny ostatní, mírnější prostředky uplatňování vlivu ukázaly jako neúčinné;

2.   zdůrazňuje skutečnost, že v zemích, na které se vztahují omezující opatření EU, musí dodávky humanitární pomoci probíhat v přísném souladu s humanitárními zásadami schválenými v evropském konsensu o humanitární pomoci (zásady lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti);

3.   zavazuje své parlamentní orgány, a zejména stálé delegace a delegace ad-hoc, k tomu, aby využívaly svých kontaktů s parlamenty v zemích, které neukládají sankce, a zvýšily tak jejich porozumění stávajícím sankčním režimům EU vztahujícím se k dotčenému regionu a prozkoumaly, jaké existují možnosti pro koordinovaná opatření na podporu lidských práv;

4.   podporuje současnou orientaci Evropské unie na cílené sankce, mezi něž patří zejména zákaz vydávání víz, zbrojní embargo a zmrazení fondů, které přispívají k minimalizaci negativních dopadů na humanitárních situaci a rozvoj; zdůrazňuje, že mají-li být cílené sankce uvalené na jednotlivce účinné, je nezbytné, aby Rada a Komise vždy zvážily také jejich uplatňování vůči nejbližším členům jejich rodiny; v každém případě však musí být zachováno právo na přístup ke spravedlnosti;

5.   domnívá se, že hospodářské a politické pobídky, jako je např. zrušení stávajících sankcí, jsou důležitým nástrojem prosazování změn, neboť představují páku, kterou může místní občanská společnost využít k vyvíjení nátlaku na svou vlastní vládu; zdůrazňuje, že pobídky, stejně jako sankce, je třeba uplatňovat transparentním způsobem a že musí vycházet z jasně stanovených standardů; o uplatňování pobídek je nezbytné řádně informovat uvnitř i vně dotčené země;

6.   domnívá se, že sankce jsou účinnější, jestliže existuje organizovaná demokratická opozice / občanská společnost, která v zemi, na niž jsou uvaleny sankce, podporuje proces změny;

7.   vyzývá Parlament, aby se aktivně podílel na navrhování, provádění a sledování politik uplatňování sankcí a pobídek;

8.   zdůrazňuje význam doložek o lidských právech a demokracii v dohodách s EU a domnívá se, že tyto doložky by měly být využívány uceleněji a soustavněji; podporuje procedurální model stanovený v rámci dohody z Cotonou pro postup v případě závažného porušování lidských práv, pro demokratické zásady a právní stát; domnívá se, že systém intenzivního politického dialogu (článek 8 dohody z Cotonou) a konzultace (článek 96 dohody z Cotonou) před přijetím odpovídajících opatření a po něm se v několika případech osvědčil jako účinný prostředek ke zlepšení situace na daném území;

9.   lituje skutečnosti, že EU a členské státy neuplatňovaly sankce důsledně; domnívá se, že má-li si EU zachovat důvěryhodnost a má-li se vyhnout nařčení z uplatňování „dvojího metru“, musí být schopna odůvodnit přijetí nebo nepřijetí sankcí, především s ohledem na dodržování lidských práv a účinnost opatření;

10. vyzývá Radu a Komisi, aby po podrobné konzultaci s Parlamentem definovaly koherentní strategii pro uplatňování sankcí; domnívá se, že tato strategie musí také stanovit zásady a postupy, které zajistí, že postoje občanské společnosti a demokratické opozice v rámci daných zemí budou brány v potaz; zdůrazňuje, že na základě této strategie před přijetím opatření musí být každý případ samostatně posouzen z hlediska toho, jaké jsou jeho okolnosti a s jakou pravděpodobností by byla daná opatření účinná; domnívá se, že v rámci strategie by se rovněž měly stanovit nouzové postupy v případě výjimečných okolností, které od EU vyžadují okamžitou reakci, o níž lze předpokládat, že by mohla mít kladný výsledek; konstatuje, že sankce jsou účinnější, jestliže reagují na konkrétní, náhlé události a jsou zaměřeny na konkrétní a identifikovatelná opatření přijímaná cílovým státem;

11. zdůrazňuje, že Rada a Komise musí na analýzy, které předcházejí vymezení sankcí, a na hodnocení sankcí a jejich účinnosti vyčlenit dostatečný čas a prostředky, včetně pracovníků specializujících se na oblast lidských práv;

12. doporučuje, aby byly ustaveny sankční výbory a odborné panely, kterou budou sledovat uplatňování sankcí EU, čímž se zvýší transparentnost a soudržnost politiky EU; vyzývá navíc Radu a Komisi, aby převzaly iniciativu a režim sankcí OSN v tomto smyslu posílily;

13. vyzývá Komisi, aby zajistila soulad strategií rozvojové pomoci v rámci nástroje rozvojové spolupráce a evropského rozvojového fondu se stávajícími režimy uplatňování sankcí a se závěry dialogů o lidských právech; vyzývá Komisi, aby zajistila jasné propojení podmínek pro poskytování pomoci ze souhrnného rozpočtu, včetně pomoci poskytované v rámci tzv. „smluv v rámci rozvojových cílů tisíciletí“, s požadavky v oblasti dodržování lidských práv a demokracie;

14. zdůrazňuje, že jakékoli hospodářské sankce by měly být nejdříve a především zaměřeny na oblasti, které nevyužívají velkého množství zaměstnanců a mají pouze omezený vliv na malé a střední podniky, jež jsou důležité jak pro hospodářský rozvoj, tak i pro přerozdělování příjmů.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

24.6.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

23

0

1

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Thijs Berman, Josep Borrell Fontelles, Danutė Budreikaitė, Marie-Arlette Carlotti, Corina Creţu, Nirj Deva, Fernando Fernández Martín, Alain Hutchinson, Filip Kaczmarek, Glenys Kinnock, Maria Martens, Gay Mitchell, José Javier Pomés Ruiz, Horst Posdorf, José Ribeiro e Castro, Frithjof Schmidt, Feleknas Uca, Johan Van Hecke, Jan Zahradil, Mauro Zani

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Miguel Angel Martínez Martínez, Manolis Mavrommatis, Mihaela Popa, Renate Weber


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

7.7.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

26

2

17

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Vittorio Agnoletto, Roberta Alma Anastase, Bastiaan Belder, Elmar Brok, Colm Burke, Marco Cappato, Véronique De Keyser, Giorgos Dimitrakopoulos, Hélène Flautre, Michael Gahler, Jas Gawronski, Maciej Marian Giertych, Ana Maria Gomes, Anna Ibrisagic, Emilio Menéndez del Valle, Francisco José Millán Mon, Ria Oomen-Ruijten, Justas Vincas Paleckis, Alojz Peterle, Samuli Pohjamo, Bernd Posselt, Libor Rouček, Christian Rovsing, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, György Schöpflin, István Szent-Iványi, Charles Tannock, Inese Vaidere, Geoffrey Van Orden, Ari Vatanen, Kristian Vigenin, Jan Marinus Wiersma, Luis Yañez-Barnuevo García, Zbigniew Zaleski

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Laima Liucija Andrikienė, Irena Belohorská, Árpád Duka-Zólyomi, Martí Grau i Segú, Pierre Jonckheer, Jaromír Kohlíček, Nickolay Mladenov

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Florencio Luque Aguilar, Gérard Onesta, Salvador Domingo Sanz Palacio, Jaroslav Zvěřina

Právní upozornění - Ochrana soukromí