ZPRÁVA o opatřeních následujících po konferenci o financování rozvoje v Monterrey v roce 2002

15. 7. 2008 - (2008/2050(INI))

Výbor pro rozvoj
Zpravodaj: Thijs Berman

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o opatřeních následujících po konferenci o financování rozvoje v Monterrey v roce 2002

(2008/2050(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na Monterreyský konsensus přijatý na Mezinárodní konferenci o financování rozvoje konané ve dnech 18. až 22. března 2002 v mexickém Monterrey,

–   s ohledem na závazky přijaté členskými státy na zasedání Evropské rady v Barceloně dne 14. března 2002 (barcelonské závazky),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. dubna 2002 o financování rozvojové pomoci[1],

– s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2002 o financování rozvojové pomoci[2],

– s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie nazvané „Evropský konsensus“[3] podepsané dne 20. prosince 2005,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. dubna 2008 o urychlení pokroku směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí (KOM(2008)0177),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. dubna 2007 nazvané „EU plní své závazky v oblasti financování rozvoje“ (KOM(2007)0164),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. března 2006 nazvané „Financování rozvoje a účinnost pomoci – Problémy rozšíření pomoci Evropské unie v letech 2006–2010“ (KOM(2006)0085),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. dubna 2005 nazvané „Urychlení pokroku směřujícího k dosažení rozvojových cílů tisíciletí – financování rozvoje a účinnost pomoci“ (KOM(2005)0133),

– s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 5. března 2004 nazvané „Převedení Monterreyského konsensu do praxe: přispění Evropské unie“ (KOM(2004)0150),

– s ohledem na závěry Rady ze dne 14. března 2002 ohledně konference OSN o financování rozvoje (Monterrey),

– s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí schválené na miléniovém summitu OSN v New Yorku ve dnech 6.–8. září 2000 a znovu potvrzené na následujících konferencích OSN, zejména na konferenci o financování rozvoje v Monterrey,

– s ohledem na závazek přijatý na zasedání Evropské rady v Göteborgu ve dnech 15.–16. června 2001, podle kterého by členské státy měly dosáhnout cíle OSN v oblasti oficiální rozvojové pomoci ve výši 0,7 % hrubého národního důchodu (HND),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. března 2006 nazvané „Pomoc EU: Poskytovat více pomoci rychleji a lépe“ (KOM(2006)0087),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2008 o opatřeních následujících po Pařížské deklaraci o účinnosti pomoci z roku 2005[4],

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanoviska Rozpočtového výboru a Hospodářského a měnového výboru (A6‑0310/2008),

A. vzhledem k tomu, že podruhé v historii pořádá OSN mezinárodní konferenci o financování rozvoje, jejímž cílem je sdružit hlavy států a vlád, a nejen ministry pro rozvoj, ale i ministry financí a zástupce mezinárodních finančních organizací, soukromých bank a podniků a občanské společnosti, aby vyhodnotili pokrok dosažený od prvního světového summitu o financování rozvoje, který se konal v roce 2002 v Monterrey,

B.   vzhledem k tomu, že pro splnění rozvojových cílů tisíciletí je třeba výrazně zvýšit financování,

C. vzhledem k tomu, že financování rozvoje by mělo být, co se týče nákladů, definováno jako nejefektivnější způsob uspokojování potřeb světového rozvoje a řešení celosvětových problémů,

D.  vzhledem k tomu, že potřeba odpovídajících, předvídatelných a udržitelných finančních zdrojů je stále naléhavější, zejména s ohledem na problémy spojené se změnou klimatu a jejími důsledky, včetně přírodních katastrof, a na velkou zranitelnost rozvojových zemí,

E.  vzhledem k tomu, že EU je největším světovým dárcem pomoci, významným podílníkem v mezinárodních finančních institucích a nejdůležitějším obchodním partnerem rozvojových zemí,

F.   vzhledem k tomu, že se EU zavázala dodržovat jasný a povinný časový harmonogram pro dosažení cíle 0,56 % HND do roku 2010 a 0,7 % HND do roku 2015,

G. vzhledem k tomu, že pokud bude pokračovat současný trend ve výši oficiální rozvojové pomoci poskytované členskými státy, nesplní některé členské státy cíle, ke kterým se zavázaly, a to 0,51 % HND (v případě států EU 15, tj. členských států, které byly součástí EU před rozšířením v roce 2004) a 0,17 % HND (v případě států EU 12, tj. členských států, které k EU přistoupily 1. května 2004 a 1. ledna 2007) do roku 2010,

H. vzhledem k tomu, že objem programovatelné pomoci Africe i přes obecný pokles oficiální rozvojové pomoci v roce 2007 roste,

I.   vzhledem k tomu, že se v poslední době objevily významné nové rozvojové problémy, např. změna klimatu, strukturální změny na komoditních trzích, zejména na trzích s potravinami a ropou, a důležité nové trendy ve spolupráci mezi zeměmi na jižní polokouli, např. podpora infrastruktury v Africe ze strany Číny a poskytování úvěrů brazilskou rozvojovou bankou BNDES v Latinské Americe,

J.    vzhledem k tomu, že finanční služby v mnohých rozvojových zemích nejsou dostatečně rozvinuté, což je důsledkem velkého množství faktorů, včetně omezení uplatňovaných na poskytování služeb, chybějící právní jistoty a vlastnických práv,

1.   znovu potvrzuje své odhodlání podílet se na vymýcení chudoby, na udržitelném rozvoji a na dosažení rozvojových cílů tisíciletí jakožto jediného způsobu, jak zajistit sociální spravedlnost a zlepšit kvalitu života zhruba jedné miliardy lidí na celém světě, kteří žijí v podmínkách extrémní chudoby definované jako příjem nižší než jeden americký dolar denně;

2.  vyzývá členské státy, aby jasně rozlišovaly mezi finančními prostředky určenými na rozvoj a finančními prostředky určenými k naplnění zájmů zahraniční politiky učinily jednoznačným, přičemž v tomto ohledu by oficiální rozvojová pomoc měla být v souladu s kritérii pro oficiální rozvojovou pomoc stanovenými Výborem pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD/DAC) a doporučeními OECD/DAC pro uvolňování oficiální rozvojové pomoci;

3.  podtrhuje, že je absolutně nezbytné, aby EU měla za cíl co nejvyšší úroveň koordinace za účelem dosažení souladu s dalšími politikami Společenství (životní prostředí, migrace, lidská práva, zemědělství atd.), a vyhnula se tak zdvojování práce a nekonzistentnosti činností;

4.   připomíná, že okamžité a nezbytné kroky, které musí EU podniknout, aby vyřešila dramatické následky nárůstu cen potravin v rozvojových zemích, by neměly být chápány a prováděny jako součást finančního úsilí požadovaného Monterreyským konsensem; očekává tudíž konkrétní návrh Komise o využití nouzových finančních prostředků;

5.  zdůrazňuje, že přehnaná a nepřiměřená administrativní zátěž v některých partnerských zemích narušuje účinnost rozvojové pomoci; obává se, že tato skutečnost ohrozí dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

6.   poznamenává, že Evropská unie ještě musí najít správnou rovnováhu mezi dvěma přístupy k rozvojové pomoci, jež si protiřečí: na jedné straně důvěřovat partnerským zemím v tom, že rozdělují prostředky odpovídajícím způsobem a pomáhat jejich správním orgánům vytvořit správné nástroje pro používání finančních prostředků; na straně druhé určit finanční pomoc k jednotlivým účelům s cílem vyhnout se zneužití nebo neúčinnému rozdělení pomoci.

Objem oficiální rozvojové pomoci

7. zdůrazňuje, že EU je největším světovým dárcem oficiální rozvojové pomoci, což představuje téměř 60 % oficiální rozvojové pomoci ve světě, a vítá skutečnost, že se podíl EU na celosvětové oficiální rozvojové pomoci v průběhu let zvyšuje; žádá však Komisi, aby poskytla jasné a transparentní údaje o podílu rozpočtu EU vyčleněném na rozvojovou pomoc EU s cílem posoudit plnění Monterreyského konsensu všemi evropskými dárci; vyjadřuje také politování nad tím, že výše finančních příspěvků EU pro rozvojové země není dostatečně známá, a vyzývá Komisi k vytvoření vhodných a cílených komunikačních a informačních nástrojů za účelem zvýšení viditelnosti rozvojové pomoci EU;

8.  vítá skutečnost, že EU splnila svůj závazný cíl pro průměrnou výši oficiální rozvojové pomoci ve Společenství na úrovni 0,39 % HND do roku 2006, ale všímá si alarmujícího poklesu pomoci EU v roce 2007 ze 47,7 miliard EUR v roce 2006 (0,41 % celkového HND EU) na 46,1 miliard EUR v roce 2007 (0,38 % celkového HND EU) a vyzývá členské státy, aby zvýšily objem oficiální rozvojové pomoci, a splnily tak slíbený cíl 0,56 % HND v roce 2010;

9.   trvá na tom, že by již nemělo dojít ke snížení oficiální rozvojové pomoci ohlášené členskými státy; zdůrazňuje, že EU poskytne pro období 2005–2010 o 75 miliard EUR méně, než slíbila, pokud bude stávající trend pokračovat;

10. vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že většina členských států (18 z 27, zejména Lotyšsko, Itálie, Portugalsko, Řecko a Česká republika) nebyla v letech 2006 a 2007 schopna zvýšit svou míru oficiální rozvojové pomoci a že v několika zemích, jako je Belgie, Francie a Spojené království, dokonce došlo k dramatickému poklesu o více než 10 %; vyzývá členské státy, aby dodržely objem oficiální rozvojové pomoci, ke kterému se zavázaly; s uspokojením konstatuje, že některé členské státy (Dánsko, Irsko, Lucembursko, Španělsko, Švédsko a Nizozemsko) nepochybně dosáhnou cílů týkajících se objemu oficiální rozvojové pomoci v roce 2010, a věří, že si tyto členské státy udrží vysokou míru poskytované oficiální rozvojové pomoci;

11. vítá neochvějný postoj Komise, podle nějž je třeba soustředit úsilí jak na kvantitu, tak i na kvalitu rozvojové pomoci poskytované členskými státy, a důrazně podporuje varování Komise před potenciálně velmi negativními následky v případě, že se členským státům nepodaří splnit své finanční závazky; vyzývá Komisi, aby využila svých odborných znalostí a autority a přesvědčila další veřejné a soukromé dárce, aby dostáli svým finančním slibům;

12. je velmi vážně znepokojen tím, že některé členské státy oddalují zvyšování oficiální rozvojové pomoci, což má za následek čistou ztrátu pro rozvojové země ve výši více než 17 miliard EUR;

13. vítá přístup některých členských států, které vytvářejí víceleté časové harmonogramy pro zvyšování objemu oficiální rozvojové pomoci tak, aby splnily cíl OSN ve výši 0,7 % do roku 2015; žádá členské státy, které tak dosud neučinily, aby co nejrychleji zveřejnily své víceleté časové harmonogramy; zdůrazňuje, že členské státy by tyto harmonogramy měly přijmout před nadcházející Mezinárodní konferencí o financování rozvoje a své závazky splnit;

14. konstatuje, že pokles ohlášené výše pomoci v roce 2007 byl v některých případech způsoben umělým zvýšením číselných údajů v roce 2006 díky započítání odpuštěných dluhů; vyzývá členské státy, aby zvyšovaly úroveň oficiální rozvojové pomoci udržitelným způsobem a soustředily se přitom na číselné údaje nezahrnující částky odpuštěných dluhů;

15. považuje za naprosto nepřijatelný rozpor mezi častými sliby vyšší finanční pomoci a výrazně nižšími částkami, které jsou ve skutečnosti poskytovány, a vyjadřuje obavy nad tím, že některé členské státy dávají najevo určitou únavu z poskytování pomoci;

16. zdůrazňuje skutečnost, že konzultace s partnerskými vládami, vnitrostátními parlamenty a organizacemi občanské společnosti je klíčová při rozhodování o objemu a místech určení oficiální rozvojové pomoci;

Rychlost, pružnost, předvídatelnost a udržitelnost finančních toků

17. zdůrazňuje, že pomoc je třeba poskytovat včas, a vyjadřuje nespokojenost s tím, že při poskytování pomoci dochází často ke zbytečným zpožděním;

18. zdůrazňuje, že je nutné nalézt rovnováhu mezi pružností při poskytování finančních prostředků na spolupráci, aby bylo možno reagovat na měnící se okolnosti, jako jsou rostoucí ceny potravin, a mezi potřebou předvídatelného financování, které partnerským zemím umožní plánovat udržitelný rozvoj, přizpůsobení se změně klimatu a zmírnění jejích dopadů;

19. důrazně žádá jednoznačné dodržování zásad odpovědného půjčování finančních prostředků a financování, aby byly úvěrové a finanční operace udržitelné z hlediska hospodářského a environmentálního rozvoje v souladu se zásadami pro financování rozvojových projektů (tzv. equator principles); vyzývá Komisi, aby se podílela na stanovování takových zásad a vyvíjela tlak na mezinárodních fórech, aby byla vytvořena závazná opatření, kterými budou tyto zásady uplatněny v praxi tak, aby začleňovaly i nové rozvojové aktéry z veřejného a soukromého sektoru;

Zadlužení a únik kapitálu

20. plně podporuje úsilí rozvojových zemí o zachování dlouhodobé udržitelnosti zadlužení a uskutečnění iniciativy na podporu velmi zadlužených chudých zemí, která je klíčová pro splnění rozvojových cílů tisíciletí; lituje však, že jsou z plánů na odpuštění dluhů vyjmuty mnohé země, pro které zadlužení zůstává překážkou pro uskutečnění rozvojových cílů tisíciletí; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba vést mezinárodní diskusi o rozšíření opatření spojených se snižováním dluhu na některé zadlužené země, které jsou v současnosti vyloučeny z iniciativy na podporu velmi zadlužených chudých zemí;

21. vyzývá Komisi, aby se na dvoustranných a mnohostranných jednáních o odpuštění dluhů zabývala otázkou „ohavného“ a nelegitimního zadlužení, tj. zadlužení v důsledku nezodpovědného, sobeckého, nedbalého nebo nespravedlivého půjčování, a zásadami odpovědného financování; vítá výzvu Komise k přijetí opatření pro omezení nároků komerčních věřitelů a kořistnických fondů v soudních řízeních;

22. vyzývá všechny členské státy, aby dodržovaly rámec týkající se udržitelnosti zadlužení a aby podporovaly jeho vývoj směrem ke zohlednění vnitřního dluhu států a nezbytných finančních potřeb; vyzývá všechny členské státy, aby uznaly, že odpovědnost věřitelů se neomezuje na respektování rámce udržitelnosti, ale vztahuje se také na:

– zohlednění zranitelnosti zemí, které přijímají půjčky, vůči externím otřesům tím, že pro tento případ stanoví možnost pozastavit splácení nebo snížit jeho výši;

– začlenění požadavků na oboustrannou transparentnost při uzavírání smluv o půjčce;

– přistupování se zvýšenou opatrností k zajištění toho, aby jejich půjčky nepřispívaly k porušování lidských práv nebo k nárůstu korupce;

23. naléhavě žádá EU, aby podporovala mezinárodní úsilí směřující k zavedení určité podoby mezinárodního řízení v případě insolventnosti nebo spravedlivého a transparentního rozhodčího řízení pro účinné a spravedlivé řešení jakýchkoli budoucích dluhových krizí;

24. vyjadřuje politování nad skutečností, že Komise více nezdůrazňuje mobilizaci vnitřních zdrojů pro financování rozvoje, neboť právě tyto zdroje poskytují rozvojovým zemím větší autonomii; vybízí státy, aby se plně účastnily iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu a aby požadovaly její posílení; vyzývá Komisi, aby požadovala po Mezinárodní radě pro účetní standardy (IASB), aby mezi mezinárodní účetní standardy začlenila požadavek předkládání zpráv o činnosti nadnárodních společností v jednotlivých zemích ve všech odvětvích;

25. vyjadřuje politování nad tím, že balíček sdělení Komise o účinnosti pomoci[5] nezmiňuje únik kapitálu jako rizikový faktor pro ekonomiky rozvojových zemí; poukazuje na to, že únik kapitálu vážně poškozuje rozvoj udržitelných hospodářských systémů v rozvojových zemích, a připomíná, že daňové uniky stojí rozvojové země každoročně více, než kolik jim přináší oficiální rozvojová pomoc; vyzývá Komisi, aby do svých politik zahrnula opatření pro prevenci úniku kapitálu, jak to požaduje Monterreyský konsensus, a to včetně upřímné analýzy důvodů takového úniku, s cílem uzavřít daňové ráje, z nichž některé se nacházejí uvnitř EU nebo fungují v úzkém spojení s členskými státy;

26. upozorňuje zejména na skutečnost, že nelegální část tohoto úniku kapitálu činí podle údajů Světové banky každoročně 1000 až 1600 miliard dolarů, z nichž polovina pochází z rozvojových zemí; podporuje mezinárodní úsilí o zmrazení a navrácení odcizeného majetku a vyzývá ty členské státy, které tak dosud neučinily, aby ratifikovaly Úmluvu OSN proti korupci; vyjadřuje politování nad skutečností, že na boj proti daňovým únikům není vynakládáno stejné úsilí, a žádá Komisi a členské státy, aby podporovaly celosvětové rozšíření zásady automatické výměny informací v daňové oblasti, aby požadovaly připojení kodexu chování týkajícího se daňových úniků, který právě připravuje Hospodářská a sociální rada OSN (ECOSOC), k prohlášení z Dohá a aby podporovaly přeměnu daňového výboru OSN ve skutečný mezivládní orgán, vybavený dodatečnými prostředky a pověřený mezinárodním bojem proti daňovým únikům společně s OECD;

Inovativní mechanismy financování

27. vítá návrhy na inovativní mechanismy financování, které předložily členské státy, a vyzývá Komisi, aby je prozkoumala s ohledem na měřítka snadného provádění v praxi, udržitelnosti, adicionality (doplňkovosti), transakčních nákladů a efektivity; vyzývá k vytvoření mechanismů a nástrojů financování, které poskytnou nové finanční prostředky a neohrozí budoucí finanční toky;

28. vyzývá k vytvoření mechanismů a nástrojů financování, které stanoví opatření umožňující prostřednictvím pákového efektu získat soukromé prostředky, jak uvádí Monterreyský konsensus, a obdržet úvěrové záruky;

29. vyzývá Komisi, aby podstatně navýšila financování opatření pro přizpůsobení se změně klimatu a zmírnění jejích důsledků v rozvojových zemích, zejména Globální aliance pro změnu klimatu; zdůrazňuje, že je naléhavě třeba získat finanční prostředky nad rámec stávajících toků oficiální rozvojové pomoci, neboť oficiální rozvojová pomoc by neměla být jediným motorem opatření směřujících k přizpůsobení se změně klimatu a zmírnění jejích důsledků v rozvojových zemích; zdůrazňuje, že pro tyto účely by měly být naléhavě vytvořeny inovativní finanční mechanismy, jako jsou daně z létání a z obchodování s ropou, nebo využívání příjmů z aukcí ze systému obchodování s emisemi EU;

30. vítá návrh Komise na vytvoření globálního mechanismu pro financování opatření v oblasti klimatu, založeného na zásadě předfinancování podpory s cílem financovat opatření pro přizpůsobení se změně klimatu a zmírnění jejích důsledků v rozvojových zemích; vyzývá členské státy a Komisi, aby přijaly významné finanční závazky ve snaze urychleně provést tento návrh;

31. vyzývá Komisi a členské státy, aby vyčlenily nejméně 25 % budoucích příjmů z aukcí ze systému obchodování s emisemi EU na financování opatření na přizpůsobení se změně klimatu a na její zmírnění v rozvojových zemích;

32. vyzývá Komisi, aby v zájmu zvýšení produkce potravin a nalezení udržitelného řešení potravinové krize zajistila možnosti, jak zpřístupnit finanční prostředky malým podnikatelům a zemědělcům;

33. vyzývá Evropskou investiční banku (EIB), aby prošetřila možnosti neprodleného zřízení záručního fondu na podporu systémů mikroúvěrů a zajištění rizik, přizpůsobených potřebám místních výrobců potravin v chudších rozvojových zemích;

34. vítá návrh na vytvoření fondu více dárců pro rovnost žen a mužů (Multi-donor Gender Fund) předložený v OSN; tento fond by byl řízen Rozvojovým fondem OSN pro ženy (UNIFEM) a jeho cílem by bylo podporovat a financovat politiky rovnosti žen a mužů v rozvojových zemích; vyzývá Radu a Komisi, aby tuto mezinárodní iniciativu přezkoumaly a podpořily;

35. vyzývá ke zdvojnásobení úsilí na podporu rozvoje finančních služeb, vzhledem k tomu, že bankovní odvětví má potenciál zahájit místní financování rozvoje a že kromě toho je stabilní odvětví finančních služeb nejlepším způsobem boje proti úniku kapitálu;

36. vyzývá všechny zúčastněné strany, aby plně ocenily obrovský potenciál příjmů z přírodních zdrojů; v tomto ohledu považuje za zásadní transparentnost surovinového průmyslu; domnívá se, že zatímco iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) a Kimberleyský proces postupují správným směrem, je nutné učinit mnohem více pro podporu transparentního řízení surovinového průmyslu a jeho příjmů;

Reforma mezinárodních systémů

37. vyzývá Radu a Komisi, aby při hodnocení v polovině období v roce 2008/2009 zahrnuly do rozpočtu EU Evropský rozvojový fond, a posílily tak demokratickou legitimitu důležité části rozvojové politiky EU a jejího rozpočtu;

38. bere na vědomí první krok učiněný v dubnu 2008, směřující k lepšímu zastoupení rozvojových zemí v rámci MMF; lituje, že rozdělení hlasovacích práv v rámci MMF se nadále řídí zejména mírou bohatství; vyzývá Komisi a členské státy, aby ukázaly svůj zájem o rozhodování dvojí většinou (podílníci/státy) v rámci této instituce odpovědné za mezinárodní finanční stabilitu;

39. vyzývá Komisi a členské státy, aby využily výše uvedenou následnou mezinárodní konferenci o financování rozvoje, jež se uskuteční v Dohá ve dnech 29. listopadu až 2. prosince 2008, jako příležitost k představení společného postoje EU k rozvoji, jenž bude zaměřen na dosažení rozvojových cílů tisíciletí prostřednictvím udržitelného přístupu;

40. vyzývá členské státy, aby provedly rychlou a ambiciózní reformu Světové banky s cílem dosáhnout lepšího zastoupení těch, kteří jsou jejími programy nejvíce dotčeni;

41. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi OSN a vedoucím představitelům Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu, Skupiny Světové banky a Ekonomické a sociální rady OSN.

• [1]  Úř. věst. C 131 E, 5.6.2003, s. 164.
• [2]  Úř. věst. C 284 E, 21.11.2002, s. 315.
• [3]  Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.
• [4]  TA_PROV(2008)0237.
• [5]  KOM(2008)0177 ze dne 9. dubna 2008 nazvaný „EU jako globální partner pro rozvoj: Jak urychlit pokrok směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí“.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Dosud nevyřešená otázka v mezinárodní rozvojové agendě: financování rozvoje

Na Mezinárodní konferenci o financování rozvoje konané v březnu 2002 v Monterrey přijalo mezinárodní společenství Monterreyský konsensus, který se zaměřil na následující hlavní body:

· mobilizaci domácích finančních zdrojů pro rozvojové účely;

· mobilizaci mezinárodních finančních zdrojů pro rozvojové účely (přímé zahraniční investice a ostatní soukromé toky);

· mezinárodní obchod coby prostředek rozvoje;

· posílení mezinárodní finanční a technické spolupráce pro rozvojové účely;

· zahraniční dluh;

· systémové otázky – prosazování soudržnosti a konzistentnosti mezinárodních měnových, finančních a obchodních systémů na podporu rozvoje.

První následná konference o financování rozvoje se uskuteční v katarském Dohá ve dnech 29. listopadu až 2. prosince 2008. Tento summit bude příležitostí k vyhodnocení pokroku, jehož bylo od přijetí Monterreyského konsensu dosaženo.

EU nadále zůstává v čele mezinárodního společenství, co se týče poskytování finančních prostředků na rozvojové účely, a je v této oblasti největším mezinárodním dárcem – pochází od ní více než 50 % celosvětové oficiální rozvojové pomoci.

Zpráva Komise o pokroku EU v oblasti úsilí o plnění Monterreyského konsensu byla zveřejněna v březnu 2008[1]. Závěry Rady o financování rozvoje byly zveřejněny dne 25. května 2008.

Časově omezené cíle oficiální rozvojové pomoci pro roky 2010 a 2015

V roce 2006 dosáhla EU svého schváleného individuálního cíle vynaložit na oficiální rozvojovou pomoc 0,39 % svého celkového HND (země EU 15). Příštím velkým cílem oficiální rozvojové pomoci, jehož je třeba dosáhnout, je vynaložit na tuto oblast 0,56 % celkového HND EU do roku 2010[2]. Závažným problémem však je, že objem oficiální rozvojové pomoci u několika členských států v roce 2007 dramaticky poklesl, v souladu se stávajícím globálním trendem v oblasti finančních prostředků na rozvojové účely, jímž se řídí rovněž Japonsko a Spojené státy. Některé členské státy navíc omezily své úsilí o splnění cílů pro roky 2010 a 2015 a zpomalily míru navyšování oficiální rozvojové pomoci.

Zatímco obecný pokles objemu oficiální rozvojové pomoci je snad ojedinělou záležitostí – a zpravodaj trvá na tom, aby členské státy zajistily, že tomu tak skutečně bude – zpomalení jejího navyšování způsobí snížení celkové výše oficiální rozvojové pomoci poskytnuté rozvojovým zemím v příštích letech. Například vnitrostátní politiky a závazky Finska a Francie bývaly ambicióznější než ty ze strany EU, v roce 2007 však tyto země své cíle snížily, aby je uvedly v soulad s unijním harmonogramem. Tato skutečnost nevyhnutelně poškodí společný cíl EU. Odhaduje se, že v období 2006–2010 bude zcela ztraceno více než 17 miliard EUR oficiální rozvojové pomoci. Společné cíle EU budou splněny jen tehdy, pokud některé z větších členských států dosáhnou úrovně oficiální rozvojové pomoci, která bude společné cíle převyšovat. Zpravodaj má vážné obavy, že poslední vývoj může splnění závazků zkomplikovat.

Je třeba, aby došlo k významné a skutečné změně kurzu, jež by dokázala, že všechny členské státy jsou odhodlány plnit slíbené cíle oficiální rozvojové pomoci, a zvýšit tak šanci na dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Zpravodaj vyzývá ty členské státy, které tak dosud neučinily, aby před konferencí v Dohá stanovily pevné harmonogramy pro plnění finančních cílů.

Zahraniční dluh a únik kapitálu

Začlenění odpuštění dluhů do hodnot oficiální rozvojové pomoci bylo jedním z hlavních důvodů, proč byla úroveň oficiální rozvojové pomoci EU v roce 2007 nižší; zpravodaj tedy vyzývá členské státy, aby se zaměřily na hodnoty této pomoci, jejichž součástí odpuštění dluhů nebude. Stejně důležité jsou však i otázky dlouhodobé udržitelnosti zadlužení a zásad odpovědného poskytování půjček.

Nezodpovědné poskytování půjček a finančních prostředků představuje velké nebezpečí pro ekonomickou stabilitu rozvojových zemí a výrazným způsobem brání dlouhodobé udržitelnosti zadlužení. Mezi tyto praktiky patří agresivní soudní spory vedené komerčními věřiteli a fondy shromažďujícími problémové dluhy, jež zatěžují rozpočty dotčených rozvojových zemí. Odpovědné poskytování finančních prostředků a půjček může být způsobem, jak zaručit udržitelnost zadlužení, a může být rovněž využito k podpoře udržitelného rozvoje šetrného k životnímu prostředí a důstojných pracovních podmínek v rozvojových zemích.

Dalším velkým problémem, jenž se vyskytuje v agendě financování rozvoje, je únik kapitálu a daňové ráje, neboť tyto jevy mají obvykle závažné dopady na zahraniční zadlužení. Prostředky na prevenci úniku kapitálu mohou zahrnovat zavedení efektivnějších kontrolních systémů v rozvojových zemích (zejména prostřednictvím daňových systémů), které místní bohaté upozorní na jejich povinnosti, i podporu vlastnictví a úsilí o zabránění odklonů finančních prostředků do daňových rájů (včetně těch uvnitř EU). K nejefektivnějším způsobům, jak zabránit úniku kapitálu z rozvojových zemí, patří rozvíjení stabilního, mírového a demokratického prostředí, v němž existence právního státu zajistí dodržování obchodních smluv a respektování bankovních účtů i vlastnických práv všech občanů.

Nové výzvy

Jednou z nejnovějších výzev, jimž musí rozvojová pomoc čelit, je změna klimatu. Hlavním cílem rozvojové politiky je vymýcení chudoby. Změna klimatu představuje jednu z významných celosvětových nejistot, které mají velký dopad na méně rozvinuté země, jež zvláště podléhají externím otřesům (např. přírodním katastrofám, pandemiím)[3]. Nejlepší však je chápat poskytování finančních prostředků na zmírnění účinků změny klimatu jako prostředek, s jehož pomocí průmyslové země pomáhají napravit škody, jež samy v rozvojových zemích způsobily. Proto by tyto finanční prostředky neměly pocházet ze stávajících závazků v oblasti oficiální rozvojové pomoci, ale musí je doplňovat. V této souvislosti sdílí zpravodaj názor vyjádřený komisařem pro rozvoj Louisem Michelem, že by k financování boje proti změně klimatu v nejméně rozvinutých zemích neměly být využívány stávající rozvojové fondy. Mezi EU a Světovou bankou probíhají diskuse o možnosti získat prostředky na velkou dlouhodobou půjčku, jež by nejchudším zemím pomohla financovat v této oblasti klíčová opatření[4]. Zpravodaj očekává, že EU zaujme v této diskusi čelné postavení.

Další výzvou, kterou je nutné se zabývat, je stávající prudký mezinárodní nárůst cen potravin. Rozvoj venkova, zejména co se týče rozvoje zemědělství, nabývá již v současné době stále více na významu a v nadcházejících letech bude nevyhnutelně hrát výraznější roli v mezinárodní rozvojové agendě. Je třeba odstraňovat překážky bránící rozvoji zemědělství v rozvojových zemích. Zejména je nezbytné poskytnout podporu místnímu zemědělství. Malým zemědělcům musí být okamžitě poskytnut přístup k půjčkám, aby mohli zlepšit své podnikání a zvýšit produkci.

Další novou výzvou je nástup nových aktérů, zejména Číny, Brazílie a Saúdské Arábie, stejně jako několika soukromých dárců, na mezinárodní scénu financování rozvoje[5]. Existují určité obavy ohledně politik, které někteří noví dárci s touto spoluprací spojují.

Mobilizace finančních prostředků na rozvojové účely ze soukromých zdrojů

Toky soukromého kapitálu do rozvojových zemí rostou. Odhaduje se, že jsou přibližně šestkrát vyšší, než je celková částka vynaložená na hlášenou oficiální rozvojovou pomoc (i včetně odpuštěných dluhů), a tvoří přibližně 600 miliard USD.

Soukromé toky tvoří přibližně 80 % všech finančních toků do Afriky: v roce 2007 vzrostly přímé zahraniční investice v Africe o přibližně 200 % ve srovnání s rokem 2004.

Je zcela zřejmé, že by bylo přínosné, pokud by byla určitá část těchto soukromých finančních prostředků využita na rozvojové účely, a zpravodaj navrhuje, aby toho bylo dosaženo prostřednictvím inovativních partnerství veřejného a soukromého sektoru. EU musí aktivně prosazovat zásady pro financování rozvojových projektů (tzv. equator principles), jejichž prostřednictvím usiluje významný počet bank na celém světě o dodržování kritérií udržitelnosti v investičních politikách.

Účinnost pomoci

Hlavními otázkami, jež se týkají účinnosti pomoci, zůstává odstraňování vázanosti pomoci, snižování transakčních nákladů a flexibilnější a rychlejší byrokratické postupy. Zpravodaj se ale snažil začlenění těchto otázek do této zprávy omezit, aby se nepřekrývala se zprávou o účinnosti pomoci, kterou vypracoval kolega Johan Van Hecke.

Systémové otázky

Je třeba poskytnout rozvojovým zemím větší slovo v rozhodovacích postupech v rámci mezinárodních finančních a ekonomických institucí.

Funkce prezidenta Světové banky a generálního ředitele MMF nejsou dosud otevřeny všem zemím. Mnoho členských států EU (14) vyjádřilo podporu reformám, které by zastávání těchto funkcí umožnily státním příslušníkům všech zemí.

Zvláštním problémem rady Světové banky je, že v ní má výrazně nedostatečné zastoupení 46 zemí subsaharské Afriky. Zatímco jiné regiony s menším počtem zemí mají alespoň 3 křesla, rozvojové země subsaharského regionu jsou zastoupeny pouze 2 křesly. Zpravodaj považuje tuto situaci za nepřijatelnou a navrhuje, aby byla napravena.

• [1]  Sdělení nazvané „EU jako globální partner pro rozvoj. Jak urychlit pokrok směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí“ (KOM(2008)177/3) a pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Monterreyský proces o financování rozvoje – příspěvek Evropské unie nejenom k jednání v Dohá. Výroční zpráva o pokroku za rok 2008“ (SEK(2008)432/2).
• [2]  Cíl zemí EU 15 pro rok 2010: 0,51 % HND na oficiální rozvojovou pomoc (0,7 % v roce 2015); cíl zemí EU 12 pro rok 2010: 0,17 % HND na oficiální rozvojovou pomoc (0,33 % v roce 2015).
• [3]  Existuje určitá tendence upouštět od definice spolupráce na základě solidarity a vnímat ji spíše jako nejlevnější způsob, jak řešit celosvětové výzvy, jako jsou pandemie (např. SARS), migrace a bezpečnostní problémy.
• [4]  Diskutuje se i o myšlence, že by si průmyslové země půjčily peníze na mezinárodních kapitálových trzích a poskytly je rozvojovým zemím s cílem podpořit snížení emisí skleníkových plynů v těchto zemích a chránit je před poškozením životního prostředí.
• [5]  „Čína v současné době poskytuje více prostředků na infrastrukturu v Africe než Světová banka, Africká rozvojová banka a všichni západní partneři z dvoustranných dohod dohromady“. Podobně: „Brazilská rozvojová banka (BNDES) vydala v současné době v Latinské Americe úvěrové přísliby ve vyšší hodnotě, než jsou ty vydané Světovou bankou a Meziamerickou rozvojovou bankou dohromady.“ Zpráva kulatého stolu OECD o bankovnictví v oblasti rozvoje, únor 2008.

STANOVISKO Rozpočtového výboru (18. 6. 2008)

pro Výbor pro rozvoj

k plnění závěrů Monterreyské konference z roku 2002 o financování rozvoje
(2008/2050(INI))

Navrhovatelka: Anne E. Jensen

NÁVRHY

Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

Evropský parlament,

- s ohledem na Monterreyský konsensus přijatý na mezinárodní konferenci o financování rozvoje v březnu 2002,

- s ohledem na evropský konsensus přijatý Radou, zástupci členských států v rámci Rady, Evropským parlamentem a Komisí v prosinci 2005,

- s ohledem na sdělení Komise o urychlení procesu směřujícího k dosažení rozvojových cílů tisíciletí (KOM(2008)0177 ze dne 9. dubna 2008),

1. zdůrazňuje, že EU je největším dárcem rozvojové pomoci, neboť poskytuje téměř 60 % oficiální rozvojové pomoci ve světě, a vítá skutečnost, že se podíl ES rok od roku zvyšuje; žádá však Komisi, aby poskytla jasné a transparentní údaje o podílu rozpočtu Společenství na rozvojové pomoci EU s cílem posoudit plnění Monterreyského konsensu všemi evropskými dárci; vyjadřuje také politování nad tím, že výše finančních příspěvků EU pro rozvojové země není viditelná, a vyzývá Komisi k vytvoření vhodných a cílených komunikačních a informačních nástrojů za účelem zvýšení viditelnosti rozvojové pomoci EU;

2. je však vážně znepokojen tím, že v minulém roce se poprvé objevil v rozvojové pomoci EU negativní trend, a to jak v absolutním vyjádření, tak i v poměru k HND (došlo ke snížení o 1 589 milionů EUR, což představuje pokles o 3,33 %, neboli celkem 0,38 % HND EU v roce 2007 oproti 0,41 % v roce 2006); připomíná, že evropský konsensus z roku 2005, který byl odsouhlasen všemi členskými státy a orgány EU, potvrdil cíl dosáhnout rozvojové pomoci ve výši 0,56 % HND v roce 2010 a 0,70 % v roce 2015;

3. vítá neochvějný postoj Komise, podle nějž je třeba soustředit úsilí na kvantitu i kvalitu rozvojové pomoci členských států, a důrazně podporuje její varování před potencionálně velmi negativními následky v případě, že členské státy neuspějí při plnění svých finančních závazků; vyzývá Komisi, aby použila svých odborných znalostí a pravomocí a přesvědčila veřejné a soukromé dárce, aby dostáli svým finančním slibům;

4. podtrhuje, že je naprosto nezbytné, aby EU měla za cíl co nejvyšší úroveň koordinace za účelem dosažení koherence s dalšími politikami Společenství (životní prostředí, migrace, lidská práva, zemědělství atd.) a vyhnula se tak zdvojování práce a nekonzistentnosti činností;

5. připomíná, že okamžité a nezbytné kroky, které musí EU podniknout v reakci na dramatické následky způsobené nárůstem cen potravin v rozvojových zemích, by neměly být chápány a prováděny jako součást finančního úsilí požadovaného Monterreyským konsensem; očekává proto konkrétní návrh Komise týkající se využití finančních prostředků pro mimořádné události;

6. zdůrazňuje, že nadměrná a nepřiměřená administrativní zátěž v některých partnerských zemích narušuje účinnost rozvojové pomoci; obává se, že tato skutečnost ohrozí dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

7.  poznamenává, že Evropská unie teprve musí najít tu správnou rovnováhu mezi dvěma přístupy k rozvojové pomoci, jež si protiřečí: na jedné straně důvěřovat partnerským zemím v tom, že rozdělují prostředky odpovídajícím způsobem, a pomáhat jejich správním orgánům vytvořit správné nástroje pro používání finančních prostředků; na straně druhé určit finanční pomoc k jednotlivým účelům s cílem vyhnout se zneužití nebo neefektivnímu přidělení pomoci.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	16.6.2008
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	15 0 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Reimer Böge, Salvador Garriga Polledo, Ingeborg Gräßle, László Surján, Herbert Bösch, Costas Botopoulos, Brigitte Douay, Vicente Miguel Garcés Ramón, Louis Grech, Catherine Guy-Quint, Jutta Haug, Cătălin-Ioan Nechifor, Kyösti Virrankoski
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Thijs Berman, Bárbara Dührkop Dührkop
Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	25.6.2008
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	28 0 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Thijs Berman, Danutė Budreikaitė, Marie-Arlette Carlotti, Thierry Cornillet, Corina Creţu, Nirj Deva, Beniamino Donnici, Fernando Fernández Martín, Juan Fraile Cantón, Alain Hutchinson, Romana Jordan Cizelj, Filip Kaczmarek, Glenys Kinnock, Maria Martens, Gay Mitchell, Luisa Morgantini, Horst Posdorf, José Ribeiro e Castro, Pierre Schapira, Frithjof Schmidt, Jürgen Schröder, Feleknas Uca, Johan Van Hecke, Jan Zahradil
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	John Bowis, Françoise Castex, Ana Maria Gomes, Miguel Angel Martínez Martínez, Mihaela Popa