DOPORUČENÍ PRO DRUHÉ ČTENÍ ke společnému postoji Rady ohledně přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o agenturním zaměstnávání

8. 10. 2008 - (10599/2/2008 – C6‑0327/2008 – 2002/0072(COD)) - ***II

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
Zpravodaj: Harlem Désir

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o společném postoji Rady ohledně přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o agenturním zaměstnávání

(10599/2/2008 – C6‑0327/2008 – 2002/0072(COD))

(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na společný postoj Rady (10599/2/2008 – C6‑0327/2008),

–   s ohledem na svůj postoj v prvním čtení[1] k návrhu Komise předloženému Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2002)0149),

–   s ohledem na pozměněný návrh Komise (KOM(2002)0701),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na článek 67 jednacího řádu,

–   s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Výborem pro zaměstnanost a sociální věci (A6‑0373/2008),

1.  schvaluje společný postoj;

2.  konstatuje, že akt je přijat v souladu se společným postojem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby společně s předsedou Rady podepsal akt v souladu s čl. 254 odst. 1 Smlouvy o ES;

4.  pověřuje generálního tajemníka, aby akt podepsal poté, co ověří, že všechny postupy byly řádně ukončeny, a aby společně s generálním tajemníkem Rady zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a parlamentům členských států.

• [1]  Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 368.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Úvod

Dne 20. března 2002 přijala Komise v rámci Lisabonské strategie návrh směrnice o „pracovních podmínkách dočasných agenturních pracovníků“ s cílem zaručit těmto pracovníkům minimální úroveň ochrany a pomoci odvětví agenturní práce při vytváření adaptovaného rámce pro zaměstnavatele a pracovníky.

Návrh směrnice stanovoval zásadu zákazu diskriminace agenturních pracovníků vůči srovnatelným pracovníkům podniků, které agenturní pracovníky využívají, mj. pokud jde o mzdy, a to v případě, že je pracovní vztah s jednotlivým zaměstnavatelem delší než šest týdnů. Návrh nicméně umožňoval jednu výjimku z uplatňování této zásady, a to v případě kolektivních smluv.

Návrh směrnice následoval po neúspěchu jednání sociálních partnerů, která trvala rok a probíhala v letech 2000–2001.

V souladu s článkem 251 Smlouvy přijal dne 21. listopadu 2002 Evropský parlament svůj postoj v prvním čtení. Mnoho pozměňovacích návrhů k návrhu Komise bylo přijato s cílem zaručit agenturním pracovníkům základní nezbytnou ochranu a omezit a regulovat situace, kdy lze uplatnit výjimku ze zásady zákazu diskriminace.

Dne 28. listopadu 2002 přijala Komise pozměněný návrh, který zohledňoval stanovisko Evropského parlamentu. Tento pozměněný návrh směrnice byl šest let zablokován v Radě ministrů, nicméně na svém zasedání ve dnech 9. a 10. června 2008 Rada konečně dosáhla politické dohody o společném postoji. V souladu s čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES přijala Rada dne 15. září 2008 formálně svůj společný postoj.

II. Přínos prvního čtení

Zpravodaj zdůrazňuje význam práce odvedené v rámci prvního čtení v roce 2002 zpravodajkou Ieke van den Burgovou. Změny, které byly provedeny v návrhu Komise, se řídily třemi hlavními cíli zásady rovného zacházení se všemi pracovníky.

„Rovné zacházení s agenturními a s ostatními pracovníky, pokud jde o jejich postavení a zabezpečení“.

Dodržování „sociálních norem stanovených v rámci podniků, které agenturní pracovníky využívají, prostřednictvím rovného zacházení, pokud jde o pracovní podmínky agenturních pracovníků a pracovníků podniků využívajících agenturní práci“.

A konečně „uznání odvětví agentur zprostředkovávajících dočasnou práci jakožto legitimní komerční a profesní aktivity, přičemž se odstraní zbytečná omezení a zákazy“.

Parlament tedy přijal pozměňovací návrhy, jejichž cílem bylo jednoznačně stanovit, že všichni agenturní pracovníci mají právo na základní nezbytnou ochranu od prvního dne, kdy jsou zaměstnáni, a že tato ochrana zahrnuje právo na ochranu, kterou poskytuje zákoník práce, na stejnou mzdu jakou mají ostatní zaměstnanci, a na sociální zabezpečení.

Parlament dále přijal pozměňovací návrhy, kterými se ruší výjimky z uplatňování ustanovení o zákazu diskriminace, kromě některých výjimek (např. v případě pracovní smlouvy na dobu neurčitou s agenturou zprostředkovávající dočasnou práci nebo v případě, že kolektivní smlouvy poskytují přiměřenou ochranu).

III. Analýza společného postoje

Společný postoj zohledňuje skutečnost, že je nezbytné vytvořit vhodný rámec pro využívání agenturní práce s cílem podpořit vytváření pracovních míst a rozvoj pružných forem práce a zároveň poskytovat pracovníkům vhodnou ochranu.

Tento společný postoj převzal převážnou většinu pozměňovacích návrhů, které Parlament přijal v prvním čtení, včetně těch z nich, které pracovníkům zaručovaly rovné zacházení, a to i v oblasti rovného odměňování pracovníků v podnicích, které využívají agenturní práci.

Rada potvrdila, že rovné zacházení od prvního dne pracovního poměru musí být obecným pravidlem, přičemž s veškerými odchylkami od této zásady musí souhlasit sociální partneři, musí být předmětem dohody v rámci kolektivních jednání nebo dohod uzavřených se sociálními partnery na vnitrostátní úrovni (článek 5).

Pozměňovací návrhy Parlamentu týkající se vymezení základních podmínek práce a zaměstnávání agenturních pracovníků, a zejména otázky odměňování (článek 3), byly také začleněny do společného postoje.

Společný postoj Rady také zachoval pozměňovací návrhy týkající se přístupu k zaměstnání, společným zařízením a odbornému vzdělávání (článek 6) a zastoupení agenturních pracovníků (článek 7).

Zpravodaj také zdůrazňuje, že ačkoli zdraví, bezpečnost a hygiena na pracovišti nebyly přijaty jakožto zásadní podmínky práce a zaměstnávání, jak to požadoval Evropský parlament, tyto podmínky již v současnosti de facto zaručuje směrnice Rady 91/383/EHS ze dne 25. června 1991, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru.

IV. Doporučení pro druhé čtení

Mezi vnitrostátními právními úpravami agenturní práce dodnes existují značné rozdíly. Navíc v mnoha případech nadále přetrvává značná mzdová nerovnost a pracovní podmínky agenturních pracovníků jsou často náročnější. Tito pracovníci jsou zejména častěji vystaveni fyzickým rizikům a intenzita a tempo jejich práce bývají často vyšší, než je tomu u ostatních pracovníků.

V Německu, Nizozemsku či Španělsku tuto problematiku upravuje obecná pracovněprávní legislativa a nevztahují se na ni specifické právní předpisy.

Ve Spojeném království a v Irsku je platný právní rámec velmi pružný.

V Belgii, ve Francii či v Itálii platí specifické právní předpisy, které se uplatňují na agenturní práci a které pokrývají jak vztah mezi agenturou zprostředkovávající dočasnou práci, podnikem využívajícím jejích služeb a pracovníkem, tak i postavení pracovníka.

Ve všech zemích Evropské unie má však využívání agenturní práce stoupající tendenci, i když podíl dotčených pracovníků se v různých členských státech značně liší. Přijetí právních předpisů na ochranu agenturních pracovníků, které by vyjasnily rámec, v němž fungují agentury zprostředkovávající dočasnou práci, je dnes ještě odůvodněnější a nezbytnější než před šesti lety.

Za účelem prostudování otázek spojených se zprávou ve druhém čtení se zpravodaj setkal se zástupci všech zainteresovaných stran, zejména Evropské konfederace odborových svazů a organizací Eurociett a Uni-Europa, které zastupují na evropské úrovni podniky zprostředkovávající dočasnou práci.

Evropská konfederace odborových svazů zpravodaji sdělila, že společný postoj Rady hodnotí kladně. Tato dohoda je podle ní rozhodující, zejména s ohledem na dodržování a posílení zásady rovného zacházení a zásady, podle níž mohou být odchylky povoleny pouze na základě kolektivních smluv. K této otázce se ostatně vyjádřila ve své tiskové zprávě ze dne 10. června 2008.

Eurociett a Uni-Europa zpravodaji také sdělily, že společný postoj Rady podporují. Eurociett a Uni-Europa svou podporu také vyjádřily v tiskové zprávě ze dne 10. června 2008.

Je tudíž naléhavě třeba přijmout právní předpis Společenství, který by chránil agenturní pracovníky v Evropě. Zpravodaj se navíc domnívá, že Evropský parlament, který se již před šesti lety vyjádřil k této směrnici kladně a jehož návrhy na vylepšení původního návrhu Rada převzala, má možnost dosáhnout svým schválením návrhu ve druhém čtení bez pozměňovacích návrhů neprodleného přijetí této legislativy na ochranu pracovníků.

Zpravodaj proto doporučuje, aby byla zpráva urychleně přijata, a to bez pozměňovacích návrhů, a aby se tak tento návrh směrnice stal platným právním předpisem.

POSTUP

Referenční údaje	10599/2/2008 – C6-0327/2008 – 2002/0072(COD)
Datum prvního čtení EP – P číslo	21.11.2002                     T5-0562/2002
Návrh Komise	KOM(2002)0149 - C5-0140/2002
Pozmenený návrh Komise	KOM(2002)0701
Datum, kdy bylo na zasedání oznámeno obdržení společného postoje	22.9.2008
Příslušný výbor        Datum oznámení na zasedání	EMPL 22.9.2008
Zpravodaj(ové)        Datum jmenování	Harlem Désir 24.6.2008
Projednání ve výboru	6.10.2008
Datum přijetí	7.10.2008
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	30 1 3
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Jan Andersson, Edit Bauer, Iles Braghetto, Philip Bushill-Matthews, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Luigi Cocilovo, Jean Louis Cottigny, Jan Cremers, Proinsias De Rossa, Harlem Désir, Richard Falbr, Roger Helmer, Stephen Hughes, Ona Juknevičienė, Raymond Langendries, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Maria Matsouka, Elisabeth Morin, Juan Andrés Naranjo Escobar, Csaba Őry, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Rovana Plumb, Bilyana Ilieva Raeva, José Albino Silva Peneda, Jean Spautz, Gabriele Stauner, Ewa Tomaszewska, Anne Van Lancker, Gabriele Zimmer
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Richard Howitt, Jamila Madeira