ZPRÁVA o budoucnosti systémů sociálního zabezpečení a důchodů: jejich financování a tendence k individualizaci

    15. 10. 2008 - (2007/2290(INI))

    Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
    Zpravodajka: Gabriele Stauner
    Navrhovatelka(*):
    Astrid Lulling, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví
    (*) Přidružený výbor – článek 47 jednacího řádu

    Postup : 2007/2290(INI)
    Průběh na zasedání
    Stadia projednávání dokumentu :  
    A6-0409/2008
    Předložené texty :
    A6-0409/2008
    Rozpravy :
    Přijaté texty :

    NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

    o budoucnosti systému sociálního zabezpečení a důchodů: jejich financování a tendence k individualizaci

    (2007/2290(INI))

    Evropský parlament,

    –   s ohledem na sdělení Komise o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí v EU (KOM(2006)0574) ze dne 12. října 2006,

    –   s ohledem na článek 99 Smlouvy o Evropské unii,

    –   s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 141 této smlouvy,

    –   s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropských společenství , zejména na rozsudek vyhlášený dne 17. května 1990 ve věci Douglas Harvey Barber v. Guardian Royal Exchange Assurance Group[1],

    –   s ohledem na právně závaznou úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), přijatou v roce 1979 na Valném shromáždění OSN, a zejména na čl. 11 odst. 1 písm. d) a čl. 11 odst. 2 písm. c) této úmluvy,

    –   s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. března 2006 „Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010“ (KOM(2006)0092),

    –   s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu konaného ve dnech 13. a 14. března 2008,

    –   s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. října 2007 o modernizaci sociální ochrany pro větší sociální spravedlnost a hospodářskou soudržnost: další pokrok v aktivním začleňování lidí nejvíce vzdálených trhu práce (KOM(2007)0620),

    –   s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) o minimálních normách sociálního zabezpečení z roku 1952,

    –   s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. dubna 2008 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, týkající se doplňkových podnikových nebo mezipodnikových systémů sociálního zabezpečení, které stojí mimo zákonné systémy sociálního zabezpečení v členských státech (SEK(2008)0475),

    –   s ohledem na doporučení evropských sociálních partnerů ve zprávě ze dne 18. října 2007 nazvané „Klíčové výzvy, kterým čelí evropské trhy práce: společná analýza evropských sociálních partnerů,

    –   s ohledem na zelenou knihu Komise o modernizaci pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století (KOM(2006)0708), a na usnesení Parlamentu k ní ze dne 11. června 2007[2],

    –   s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. února 2007 nazvané „Vyhodnocení sociální reality – průběžná zpráva pro zasedání Evropské rady na jaře roku 2007“ (KOM(2007)063) a na usnesení Parlamentu ze dne 15. listopadu 2007 o vyhodnocení sociální reality[3],

    –   s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. května 2007 nazvané „Podporovat solidaritu mezi generacemi“ (KOM(2007)0244) a na usnesení Parlamentu ze dne 30. ledna 2008 o demografické budoucnosti Evropy[4],

    –   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

    –   s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Hospodářského a měnového výboru (A6-0409/2008),

    A. vzhledem k tomu, že sociální zabezpečení:

    – je zakládáno, regulováno, spravováno a financováno (obvykle částečně) státem a také kolektivně prostřednictvím daní či příspěvků, které platí pojištěnci, přičemž stát je odpovědný vůči veřejnosti, aby byly naplněny potřeby občanů v oblasti sociálního zabezpečení,

    – je charakterizováno odpovědností a tím, že zajišťuje přiměřené základní zabezpečení pro  všechny,

    – je založeno na zásadě solidarity,

    – pokrývá devět oblastí výše zmíněné úmluvy Mezinárodní organizace práce,

    – je cílené na zajištění základního zabezpečení v oblastech týkajících se zaměstnanosti (ochrana v případě nezaměstnanosti), příjmů (výplata důchodů) a výdělečné činnosti (nemocenské pojištění),

    B.  vzhledem k tomu, že se očekává, že celkový počet obyvatel Evropské unie se do roku 2025 bude mírně zvyšovat a po roce 2005 se bude mírně snižovat, takže do roku 2050 bude evropských občanů o něco méně, ale budou výrazně starší,

    C. vzhledem k tomu, že při zachování současné úrovně imigrace se pracovní síla sníží z 227 milionů osob v roce 2005 na 183 milionů osob v roce 2050, míra zaměstnanosti se hlavně díky vyšší míře zaměstnanosti žen do roku 2020 zvýší na 70 %, celkový počet zaměstnaných osob se do roku 2017 o 20 milionů zvýší, ale poté se do roku 2050 o 30 milionů sníží a předpokládaný poměr osob ve věku nad 65 let k osobám v produktivním věku vzroste z 1:4 v roce 2005 na 1:2 v roce 2050,

    D. vzhledem k tomu, že všeobecné zvýšení důchodového věku na základě všeobecné tendence k prodlužování průměrné délky života pouze nedostatečně zohledňuje skutečnost, že stále existuje mnoho hospodářských odvětví, ve kterých je průměrná délka života pracovníků podstatně nižší,

    E.  vzhledem k tomu, že sociální partneři mají všeobecně, a zejména v hospodářských odvětvích, ve kterých je průměrná délka života nižší, než je všeobecný průměr, velkou odpovědnost, pokud jde o fluktuaci pracovníků, a že mohou mít při zajišťování účinné personální politiky zohledňující hledisko věku nejdůležitější podpůrnou roli,

    F.  vzhledem k tomu, že v důsledku nižšího podílu nezaměstnaných osob se dávky v nezaměstnanosti do roku 2050 sníží přibližně o 0,6 procentního bodu HDP, což je velmi malé snížení, které nevyváží vyšší výdaje v jiných sektorech,

    G. vzhledem k tomu, že Evropská unie vydává na sociální ochranu 27,2 % HDP (v roce 2008), přičemž značná část těchto výdajů (46 %) připadá na dávky ve stáří a na důchody,

    H. vzhledem k tomu, že otázku sociálního zabezpečení nelze chápat pouze jako vztah mezi náklady a výnosy, nýbrž mnohem více jako společenskou smlouvu, z níž pro občany, i pro stát, vyplývají práva a povinnosti, a takto by k ní mělo být také přistupováno; dále vzhledem k tomu, že však v žádném případě nelze oslabovat rozpočtový aspekt sociálního zabezpečení,

    I.   vzhledem k tomu, že budou-li pokračovat stávající politiky, očekává se, že stárnutí obyvatelstva povede do roku 2050 ve většině členských států k růstu veřejných výdajů, především na důchody, zdravotní péči a dlouhodobou péči, přičemž k největšímu nárůstu dojde v období let 2020–2040,

    J.   vzhledem k tomu, že cíle Lisabonské strategie v oblasti zaměstnávání žen, mladých lidí a starších osob a barcelonské cíle v oblasti služeb péče o děti jsou pro udržitelnost penzijních systémů zásadní,

    K. vzhledem k tomu, že rozvojové cíle tisíciletí OSN z roku 2000, zejména cíl 3, vytyčují rovnost mužů a žen,

    L.  vzhledem k tomu, že průběh zaměstnání u žen je obvykle více roztříštěný a vyznačuje se pomalejším nárůstem platu, zatímco u mužů bývá průběh zaměstnání souvislejší a jejich plat narůstá výrazněji, což zahrnuje rovněž rozdílné příspěvky do penzijního systému a zvyšuje riziko chudoby žen, jimž toto nebezpečí navíc hrozí déle, neboť průměrná délka jejich života je vyšší,

    Obecné aspekty

    1.  vyzývá členské státy, aby ve světle Lisabonské strategie a vzhledem k potřebě pokrýt sociální rizika a zajistit udržitelnost systémů sociálního zabezpečení a důchodových systémů a zachovat jádro evropských sociálních modelů, dále pokročily s vyvažováním koncepce sociálních výdajů a koncepce sociální aktivace a dále aby přivedly více lidí do kvalitního a bezpečného zaměstnání s povinným sociálním pojištěním a zajistily, že v něm setrvají, aby podpořily růst a vytváření pracovních míst a dostupnost zaměstnání na základě větší transparentnosti trhu, modernizovaly systémy sociální ochrany (např. prostřednictvím větší diferenciace vzorců pro výpočet dávek a mechanismů financování) a zvýšily investice do lidského kapitálu tím, že podpoří výzkum, vývoj a inovace, a prostřednictvím lepšího vzdělávání a odborné přípravy v rámci celoživotního učení pro všechny;

    2.  vyzývá Komisi, aby podrobně sledovala reformy sociálního a důchodového zabezpečení v členských státech, srovnávala jejich aktuální dopad na zaměstnanost žen a soustředila se na osvědčené postupy, které z těchto reforem vyplynuly, zejména v souvislosti se snižováním diskriminace na základě pohlaví v oblasti platového ohodnocení a slaďováním pracovních a rodinných povinností;

    3.  zdůrazňuje, že se změní zdroje hospodářského růstu v důsledku demografických změn a že zdrojem hospodářského růstu se stane zvýšení produktivity práce a technologické inovace; uznává, že pro zachování vyšší míry produktivity bude nezbytné více investovat do výzkumu a vývoje a lepších metod řízení, přičemž vysokou prioritu musí mít součinnost mezi technologickými a sociálními inovacemi;

    4.  v souvislosti s nynějšími demografickými, hospodářskými a sociálními tendencemi a potřebou předcházet konfliktům mezi generacemi a mezi společenstvími zdůrazňuje, že je důležité hledat nové metody účinného a spravedlivého rozdělení nákladů a výnosů mezi budoucí méně početné ekonomicky aktivní a početnější ekonomicky neaktivní obyvatelstvo; na evropské i vnitrostátní úrovni by mělo být cílem udržet rovnováhu mezi hospodářskou životaschopností systémů sociálního zabezpečení a důchodových systémů na straně jedné a pokrytím sociálních rizik na straně druhé;

    5.  připomíná své přesvědčení, že za účelem podpory hospodářsky životaschopných systémů sociální ochrany by měly být v pracovních zákonech Společenství posíleny pracovní smlouvy na dobu neurčitou jako upřednostňovaná forma zaměstnání, při níž je poskytována přiměřená sociální a zdravotní ochrana a zaručeno respektování základních práv; přiznává však, že je nutno chránit také práva těch, kteří pracují v jiných pracovních režimech, včetně jejich nároku na důchod, který jim v důchodu umožní důstojný život;

    6.  připomíná, že základem evropských sociálních modelů je zásada solidarity mezi generacemi a společenskými skupinami, která je financována hlavně z příjmů souvisejících s prací, jako jsou příspěvky od zaměstnanců a zaměstnavatelů a zdanění práce; nicméně poukazuje na to, že stárnutí obyvatelstva bude vytvářet značný tlak na aktivní pracovní sílu a že řešení demografických změn by mělo být politickou prioritou; zdůrazňuje, že demografické změny by jinak mohly ohrozit zásadu solidarity a v důsledku toho i evropské sociální modely; zdůrazňuje také, že je proto velmi důležité posílit zásadu solidarity a zahrnout sem i spravedlivé finanční vyrovnání;

    7.  připomíná, že podle článku 141 Smlouvy o ES mohou být přijata opatření pro aktivní dosažení rovnosti mezd a že v judikatuře Společenství se příspěvky na sociální zabezpečení považují za součást mzdy;

    8.  připomíná, že se odhaduje, že do roku 2030 bude v důsledku demografických změn poměr aktivních a neaktivních osob 2:1; vyzývá Komisi a členské státy, aby navrhly politiky s cílem zajistit, aby ošetřující osoby, z nichž mnohé musí kvůli pečovatelským povinnostem odejít ze zaměstnání, nebyly znevýhodněny nejistotou, zda jim bude přiznán nárok na důchod;

    9.  znovu připomíná, že tendence k individualizaci přispívá k modernizaci druhého a třetího pilíře, aniž by zpochybňovala první pilíř systémů sociálního zabezpečení; to umožní lidem, zejména ženám a ostatním ohroženým skupinám, aby měly větší svobodu volby, a tak se staly nezávislejšími a měly větší možnost vybudovat si vlastní dodatečná práva na důchod;

    10. žádá Komisi, aby provedla podrobnější výzkum a studie týkající se dopadu individualizace sociálních práv na rovné zacházení s ženami a muži;

    11. domnívá se, že rovnost mužů a žen musí být jedním z cílů jakékoli reformy systémů sociálního a důchodového zabezpečení, avšak zdůrazňuje, že v této oblasti se jedná většinou o nepřímou nerovnost, která vyplývá z rozdílů přetrvávajících na trhu práce, pokud jde o mzdy a kariérní postup, a z nerovného rozdělení povinností v rodině a domácnosti, a kterou lze tedy skutečně napravit pouze za pomoci globálnějších opatření;

    12. vyzývá Komisi a členské státy, aby zvyšovaly povědomí mezi (mladými) dospělými ohledně důležitosti budování důchodových nároků s dostatečným předstihem;

    Pracovní síly

    13. domnívá se, že ubývání počtu pracovních sil, bude-li nynější situace pokračovat, povede ke snižování celkového počtu odpracovaných hodin; domnívá se, že za účelem obrácení tohoto trendu by bylo možné učinit opatření ke snížení míry nezaměstnanosti a zvýšení zaměstnávání (v kombinaci s odbornou přípravou a rekvalifikací), včetně osob, jež mají vysoký pracovní potenciál, jako jsou zdravotně postižené osoby, ženy a starší lidé; podtrhuje potřebu umožnit flexibilní odchod do důchodu na dobrovolném základě, změnit organizaci pracovních postupů a rozumně využívat nové technologie; zdůrazňuje také nutnost zlepšit podpůrné služby a služby v oblasti péče o děti a závislé rodinné příslušníky při současném snížení počtu osob pracujících jen na částečný úvazek na dobrovolném základě;

    14. připomíná, že vyšší míra zaměstnanosti do značné míry závisí na potřebě udržet všechny skupiny aktivní, a to zejména ty, jež jsou vyloučeny z trhu práce; proto podtrhuje potřebu bojovat s diskriminací na trhu práce a v rámci pracovních sil nabízet zaměstnání osobám neaktivním; dále podtrhuje potřebu provést rozumné úpravy s cílem usnadnit zaměstnávání osob se zdravotním postižením a osob s velkými zdravotními problémy a zajistit osobám s postižením nebo psychickou nemocí přístup k zaměstnání;

    15. zdůrazňuje proto nezbytnost aktivních politik zaměstnanosti žen, mladých lidí a starších osob, aby mohla být náležitě využita pracovní síla a podnikavost a aby bylo mimo jiné zajištěno, že příspěvky do penzijních systémů zajistí osobám v důchodovém věku nárok na důstojný důchod;

    16. zdůrazňuje, že je třeba vést na vnitrostátní úrovni diskusi o zvýšení zákonného věku odchodu do důchodu; považuje za nutné, aby zaměstnanci byli podporováni v tom, dobrovolně setrvat v zaměstnání, umožní-li to podmínky, až do věku stanoveného pro odchod do důchodu či déle, bez ohledu na to, že v jednotlivých členských státech jsou pro odchod do důchodu zákonem stanoveny různé věkové hranice;

    17. vyzývá sociální partnery, aby na základě zkušeností z různých odvětví mimo jiné vyjednali opatření, která budou odpovídat potřebám jednotlivých odvětví a zohledňovat jejich zvláštnosti, pokud jde obecně o starší pracovníky, a zejména o personální politiku zohledňující věk zaměstnanců;

    18. vyzývá členské státy, aby vytvořily finanční a sociální pobídky, které zvýší zájem zaměstnanců dobrovolně pokračovat v práci také po dosažení zákonem stanoveného věku pro odchod do důchodu;

    19. vyzývá členské státy, aby vedly aktivní politiku pro zlepšení předpokladů pro bezpečné pracovní podmínky, aby se tak v určitých povoláních snížilo riziko a zabránilo se vysokému počtu předčasných odchodů kvalifikovaných pracovníků do důchodu;

    20. připomíná, že jakákoli proaktivní politika v oblasti hospodářské migrace, která je zaměřena zejména na potenciální migranty v produktivním věku a nabízí velmi kvalifikovaným uchazečům zrychlené imigrační postupy, by měla být doplněna o lepší integraci migrantů na trhu práce a jejich lepší celkové začlenění do společnosti; zdůrazňuje, že zvýšené úsilí o zvýšení imigrace může vést k odlivu mozků ze zemí původu, což může negativně ovlivnit hospodářský a sociální rozvoj těchto zemí a vyvolat nové vlny nekontrolované migrace;

    21. uznává, že „brain waste“ (plýtvání mozky) může být problémem, a to jak pro hospodářství celkově, tak také pro příslušné osoby, pokud se kvalifikovaní migrující pracovníci využívají pro zaplnění méně kvalifikovaných neobsazených pracovních míst; zdůrazňuje, že migrujícím pracovníkům musí být umožněno čerpat výhody z příspěvků do důchodových systémů;

    22. vyzývá Komisi, aby učinila nezbytné kroky a zajistila, aby občané EU, kteří pracují a žijí v hostitelském členském státě, neztratili některé nebo všechny své nároky plynoucí ze sociálního zabezpečení;

    23. je toho názoru, že dlouhodobý vliv přistěhovalectví na stárnutí obyvatelstva je nejistý, neboť závisí na průběhu migračních vln, slučování rodin a také na míře porodnosti migrantů; domnívá se, že přistěhovalci mohou přispět k větší vyváženosti systémů sociálního zabezpečení, pokud jsou legálně zaměstnáni, a tím přispívají k jejich financování;

    Důchody

    24. upozorňuje na existující diskriminaci všech ohrožených skupin týkající se přístupu na pracovní trh a podmínek na tomto trhu, zejména těch, kteří pracují na místech, kde příspěvky na sociální zabezpečení nejsou povinné, což má za následek nižší zaměstnanost a nižší mzdy, a tedy i méně příležitostí k tomu, aby si tyto skupiny mohly zajistit přiměřené důchody; trvá na tom, že je třeba poskytnout rovné příležitosti pro všechny, a zajistit tak vyšší míru zaměstnanosti, rovnost mezd a přiměřený nárok na důchod;

    25. uznává skutečnost, že veřejné důchodové systémy posilují společenskou solidaritu a spadají do odpovědnosti členských států a že zachování těchto systémů by mělo být politickou prioritou; je toho názoru, že by rozsáhlejší využívání alternativ k důchodům financovaným ze státních zdrojů, jako jsou systémy připojištění, mohlo být životaschopnou možností; poukazuje na to, že soukromé důchodové systémy by mohly zahrnovat systémy zaměstnaneckého důchodového připojištění spravované zaměstnavateli nebo jinými kolektivními organizacemi a sdruženími a individuální důchodové připojištění financované z osobních úspor; zdůrazňuje, že existence důchodů financovaných ze soukromých zdrojů by zvýšila potřebu odpovídající regulace soukromých penzijních fondů, přenosnosti těchto důchodů a také podpory a soustavné modernizace těchto alternativ (včetně větší flexibility); domnívá se, že v této souvislosti je třeba vzít v úvahu riziko toho, že by ženy v rámci stávajícího státního důchodového systému mohly přijít o pojistné krytí v případě, že tento systém bude nahrazen soukromými systémy, ale že je možné toto riziko snížit prostřednictvím připisování důchodových nároků za mateřskou dovolenou, rodičovskou dovolenou a přerušení práce z osobních důvodů;

    26. vyzývá členské státy, aby se vážně zabývaly potřebou upravit tradiční důchodové systémy, které jsou založeny na systematickém vyhodnocování rizik a na předpokladu typického, standardního průběhu života, a přizpůsobit systém sociálního zabezpečení reformám důchodového systému, vzhledem k tomu, že tento předpokládaný standardní průběh života se rychle mění a takzvané „mozaikové životopisy“ budou stále běžnější; to by mohlo vést k novým, stále obtížněji předvídatelným sociálním rizikům pro mnohé jednotlivce a zvláště pro ohrožené skupiny, zejména pro imigranty, pracovníky s nízkou kvalifikací, rodiče samoživitele a pečující osoby; zdůrazňuje, že to může vést k jejich předčasnému odchodu z trhu práce nebo k jejich omezené účasti na tomto trhu; poukazuje na to, že transformace důchodových systémů je nezbytná také pro vytvoření flexibilního trhu práce;

    27. konstatuje, že je třeba udržitelný důchodový systém přizpůsobit demografickým a hospodářským výzvám, a zdůrazňuje, že v případě široké dostupnosti představuje trojpilířová struktura vyváženou alternativu; navrhuje, aby povinné základní důchodové pojištění (první pilíř) bylo doplněno kolektivně financovanými zaměstnaneckými důchodovými systémy (druhý pilíř) a dodatečnými individuálními produkty třetího pilíře; zdůrazňuje význam důchodových systémů, které slučují solidaritu s často vysokou návratností díky dlouhodobým a obezřetným investičním strategiím, které počítají se spravováním velkého objemu prostředků a jsou přitom ziskové; vybízí Komisi, aby připravila vhodný a proveditelný rámec pro regulaci celoevropských penzijních produktů a dohled nad nimi; zdůrazňuje, že vnitřní trh zaměstnaneckého penzijního pojištění a pojištění v rámci třetího pilíře by jednotlivcům umožnil, aby využívali přenosných důchodových nároků, stimuloval by hospodářskou soutěž a snižoval náklady spoření na důchod;

    28. podotýká, že jsou to převážně ženy, kdo pečuje o děti a staré osoby, nemocné či postižené rodinné příslušníky, ať dobrovolně, či nedobrovolně, pod tlakem kulturních zvyklostí a sociálních norem nebo z důvodu nekvalitních či chybějících zařízení péče o dítě a dalších pečovatelských zařízení (zařízení pro dlouhodobou péči), a proto častěji přerušují svou profesní dráhu; zdůrazňuje, že je ženám třeba poskytnout kompenzaci ve vztahu k profesnímu uplatnění a musí jim být, pokud jde o mateřské povinnosti i jinou péči, poskytnuta skutečná možnost výběru, aniž by se musely obávat možného znevýhodnění v oblasti finančního zabezpečení nebo služebního postupu; vítá opatření členských států zaměřená na předcházení této situaci a její kompenzaci, např. zohledněním doby péče o dítě a rodinu v zákonném důchodovém pojištění;

    29. vyzývá členské státy, sociální partnery a zástupce ženských organizací, aby věnovali i nadále zvláštní pozornost možnému nebo skutečnému vlivu reforem penzijních systémů na rovnost mužů a žen a aby zajistily přijetí opravných opatření, která by tuto rovnost zaručila;

    30. požaduje, aby Komise a členské státy neprodleně přijaly opatření pro zákaz přímé diskriminace v oblasti systému důchodového pojištění zaměstnanců, včetně praxe vypočítávání výše plateb a příspěvků podle pojistně-matematických faktorů stanovených na základě pohlaví;

    31. připomíná své usnesení ze dne 21. února 1997 o postavení partnerů, kteří vypomáhají osobám samostatně výdělečně činným[5], v němž Parlament mimo jiné žádal, aby se zajistila povinná samostatná účast vypomáhajícího partnera v systému penzijního pojištění;

    32. připomíná své usnesení ze dne 12. března 2008 o situaci žen ve venkovských oblastech EU[6] a znovu vyzývá Komisi, aby do konce roku 2008 předložila revidovanou verzi směrnice 86/613/EHS ze dne 11. prosince 1986 o provádění zásady rovného zacházení mezi muži a ženami vykonávajícími samostatnou výdělečnou činnost včetně zemědělské činnosti a o ochraně samostatně výdělečně činných žen během těhotenství a mateřství[7] , která poskytne ženám pomáhajícím v zemědělských hospodářstvích samostatná sociální a důchodová práva;

    33. poukazuje na své usnesení o politice finančních služeb (2005–2010)[8] ze dne 11. července 2007 a zdůrazňuje, že je důležité vytvořit transparentní a flexibilní evropský trh sociálního zabezpečení a důchodů odstraňováním daňových překážek a omezení převoditelnosti penzijních nároků z jednoho členského státu do druhého; domnívá se, že pro vytvoření vnitřního penzijního trhu je zapotřebí regulovat penzijní produkty na evropské úrovni;

    34. naléhavě vyzývá Komisi, aby bezodkladně provedla přezkum směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech a dohledu úřadů pro zaměstnanecké důchodové zabezpečení[9] s cílem zavést stabilní režim solventnosti vhodný pro instituce poskytující zaměstnanecké penzijní pojištění, a to na základě konzultací s Evropským výborem orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním a na základě důkladného zhodnocení dopadů, a aby prověřila problémy týkající se rovných podmínek vyplývající z rozdílů ve výpočtech a v základních předpokladech pro stanovování závazků;   zdůrazňuje, že tento režim by se mohl zakládat na rozšíření některých hledisek pozměněného návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o životním pojištění o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II)[10] , který předložila Komise dne 26. února 2008, na penzijní fondy a zohlednit přitom specifika těchto institucí, jako například dlouhodobý charakter systémů důchodového pojištění, které provozují, a typy pokrytí rizika či záruk poskytovaných penzijními fondy; domnívá se, že zvláštní režim solventnosti by přispěl k finanční stabilitě a zabránil arbitrárnímu výkladu regulace;

    35. připomíná, že Soudní dvůr rozhodl, že mají být odstraněny překážky, které brání osvobození od daně, pokud jde o příspěvky na penzijní pojištění v přeshraničním režimu; zdůrazňuje, že daňová úleva je nejlepší pobídkou k dlouhodobému spoření a že bude patrně nutná další harmonizace, aby byly odstraněny všechny překážky, které brání osvobození od daně, pokud jde o příspěvky na penzijní pojištění v přeshraničním režimu;

    36. bere na vědomí současný trend, kdy se přechází od dávkově definovaných důchodových systémů k příspěvkově definovaným důchodovým systémům, a je znepokojen poklesem příspěvků placených zaměstnavateli, který tento trend zjevně doprovází; zdůrazňuje potřebu zvýšené účasti a úrovně příspěvků zaměstnanců do stávajících systémů důchodového pojištění s cílem zajistit jednotlivcům přiměřený důchodový příjem a zdůrazňuje nutnost zachovat příspěvky zaměstnavatelů v přiměřené výši, zejména v příspěvkově definovaných důchodových systémech; je znepokojen skutečností, že plánovaná revize normy mezinárodního účetního standardu (IAS) 19 týkající se zaměstnaneckých požitků, jako např. v případě možného zrušení tzv. metody „rozptylu“, by mohla přinést podstatné změny důchodových systémů, které je třeba důkladně vyhodnotit, zejména co se týče možných nepříznivých účinků na atraktivitu dávkově definovaných systémů;

    37. konstatuje, že proto, aby se osobám se zdravotním postižením zajistily důstojné životní podmínky a aby se zabránilo tomu, že v případě výdělku budou odejmuty sociální dávky, je nutné kompenzovat dodatečné životní náklady související s postižením a koordinovat tuto oblast s důchodovými systémy a politikami sociální integrace;

    Finanční udržitelnost

    38. zdůrazňuje, že je třeba, aby členské státy i v podmínkách větší konkurence vyvolané globalizací zachovaly odpovídající úroveň financování systémů sociálního zabezpečení a důchodových systémů a aby hledaly alternativní a stabilní daňové základy; zdůrazňuje, že je důležité snižovat závislost na zdanění práce, aby se zvýšila konkurenceschopnost ekonomik členských států a poskytovalo více pobídek k práci; uvědomuje si složitost přechodu k většímu zdanění kapitálu vzhledem k užší daňové základně kapitálových daní a větší mobilitě kapitálu; navrhuje, aby se zavedly nové způsoby zdanění a/nebo se uvažovalo o dalších alternativách s cílem zlepšit finanční udržitelnost sociálních výdajů a snížit daňové zatížení osob s nižšími příjmy; domnívá se, že příspěvky zaměstnavatelů na sociální zabezpečení jsou investicí, neboť v konečném důsledku přispívají ke zvýšení produktivity práce, což vede k tomu, že země s vysokými sociálními výdaji jsou také nejvíce konkurenceschopné;

    39. zdůrazňuje, že členské státy se musí zaměřit na střednědobé a dlouhodobé cíle Paktu o stabilitě a růstu (SGP) a zajistit udržitelnost veřejných financí, aby se vyrovnaly s narůstajícími problémy spojenými se stárnutím obyvatelstva; konstatuje, že na svém neformálním zasedání , jež se konalo dne 5.dubna 2008 v Brdu, Rada ministrů hospodářství a financí dospěla k závěru, že sociální výdaje by měly být posuzovány spíše z hlediska dosažených úspěchů a výsledků, než z hlediska objemu vynaložených prostředků; doporučuje, aby Rada uvažovala o dalším zdokonalení Paktu o stabilitě a růstu, například tím, že umožní, aby dlouhodobější investice byly zaúčtovávány po delší období;

    40. klade důraz na to, aby členské státy utvářely své finanční politiky udržitelným způsobem, a sice aby daňové zatížení bylo spravedlivě rozloženo mezi zaměstnance, spotřebitele, podniky a kapitálové příjmy a napříč generacemi;

    41. je toho názoru, že regulace by se měla zaměřit na zajištění solventnosti a ochranu zaměstnaneckých důchodových systémů, a to v neposlední řadě při převzetí podniku nebo jiné významné změně vlastnických vztahů nebo vedení podniku;

    42. nabádá členské státy, aby do svého rozpočtu každoročně zahrnuli fond pro výplatu budoucích důchodů;

    43. poukazuje na nutnost uvážit postupný přechod od systémů důchodového zabezpečení založených na průběžném financování k fondovým penzijním systémům, jež budou mít charakter pojištění;

    Zdravotní a dlouhodobá péče

    44. vyjadřuje přesvědčení, že opatření cílená na zlepšení lidského zdraví představují potřebu investic, které mohou přispět ke snížení nákladů spojených se stárnutím obyvatelstva a zlepšit stav veřejných financí; zdůrazňuje, že je nezbytné zachovat hodnoty a zásady, z nichž vyrůstají všechny systémy zdravotní péče v Evropské unii, tj. všeobecné pokrytí, solidární financování, rovný přístup a poskytování vysoce kvalitní zdravotní péče, přestože je zapotřebí rozumná spotřeba omezených zdrojů; zdůrazňuje, že zlepšením organizace a poskytování služeb v souladu se zásadou subsidiarity vzniká potenciál pro zvýšení kvality i finanční účinnosti zdravotnických služeb;

    45. vzhledem k předpokládanému zvýšení nákladů na zdravotní a dlouhodobou péči se domnívá, že členské státy by se měly zamyslet nad jejich financováním a měly by věnovat pozornost tomu, že nárůst dlouhodobé péče může být větší, než se předpokládalo, neboť je možné, že v důsledku tendence menších rodin a zvyšování zapojení žen na trhu práce bude k dispozici méně osob, které by zajistily neprofesionální péči;

    46. zdůrazňuje, že je nutné, aby se zvláště zohlednily osoby, které vyžadují nákladnou nebo dlouhodobou zdravotní péči, nebo osoby a skupiny, které mají problémy se začleněním do společnosti, jako jsou etnické menšiny a osoby s nízkými příjmy či osoby pečující o osoby s chronickým onemocněním, a aby se vytvořily otevřené podpůrné struktury pro rehabilitaci, sociální začlenění a podporu fyzicky nebo mentálně postižených osob nebo starých lidí, aby tak bylo možné zabránit pobytu těchto osob v zařízeních a usnadnit jim jejich samostatný život;

    47. podotýká, že veřejné financování zdravotní péče přispívá k ochraně proti finančním rizikům, nezávisle na individuálních zdravotních rizicích, a podporuje tak rovnost a sociální zabezpečení, zatímco u soukromých příspěvkových mechanismů je naopak sdílení rizik jen omezené nebo není žádné a úhrada bývá obvykle spojena s rizikem nemoci a s možností péči financovat, přičemž současně zaručuje udržitelné financování, a to nezávisle na demografických změnách;

    48. uznává význam veřejného financování pro dosažení cíle solidarity, jakož i velké rozdíly, které mezi jednotlivými členskými státy existují, pokud jde o úroveň zdravotnictví financovaného z veřejných a soukromých zdrojů; doporučuje Komisi, aby provedla průzkum s cílem určit úroveň a/nebo rozsah financování z veřejných zdrojů, jež odpovídá cíli solidarity, a to jak v systému jako celku, tak v určitých oblastech služeb;

    49. uznává rostoucí popularitu tržně orientovaných řešení a privatizace financování zdravotnictví jako všeléku na nesmírný nárůst nákladů, neúčinnost a problémy týkající se kvality poskytované péče, zejména v nových členských státech; konstatuje, že se stále více potvrzuje poznatek, že funkční privatizace sociálních systémů zdravotního zabezpečení, orientace finančních makléřů na zisk a konkurence mezi nimi zpravidla správu systémů zdravotní péče prodražuje, zatímco jejich přínos prezentovaný potlačením rostoucích nákladů, účinností a kvalitou péče je sporný; doporučuje proto, aby členské státy, v nichž existuje model jediného plátce, u tohoto modelu zůstaly;

    50. konstatuje, že pro systémy zdravotní péče, které jsou financovány převážně z příspěvků na sociální pojištění v rámci zaměstnání, může být výhodné rozšířit příjmovou základnu o příjmy nevýdělečné povahy;

    51. poukazuje na to, že ve smyslu zásady svobody poskytovat služby a práva zdravotně pojištěné osoby zvolit si lékaře či zařízení podle vlastního rozhodnutí je nepřípustné, aby členské státy odmítly poskytnout svým občanům kompenzaci za ošetření v zahraničí, avšak členské státy mohou stanovit (pevné) individuální stropy na vzniklé náklady a nejsou povinny poskytovat náhradu za péči, které by se jejich státním příslušníkům nedostalo doma;

    52. vyzývá členské státy, aby při zavádění reformní politiky, jejímž cílem je úprava právního rámce, který je základem jejich vnitrostátních systémů zdravotní péče, zabránily uplatnění čistě finančního hlediska;

    53. je hluboce přesvědčen o tom, že východiskem každé reformy by měla být pečlivá analýza stávajícího systému (financování) zdravotní péče s cílem zjistit slabiny a problémové oblasti a zároveň porozumět souvisejícím faktorům, jež mohou k úspěšné reformě napomoci nebo ji mohou ohrozit; očekává, že jsou si členské státy zcela vědomy značného vlivu reformy zdravotnictví na fungování, výkonnost a účinnost svých systémů zdravotní péče a také rizik, která mohou představovat nedostatečně nebo nevhodně připravená reformní opatření pro kvalitu a dostupnost zdravotní péče, zdravotní stav obyvatel, a tím také pro schopnost jejich profesního uplatnění;

    54. vyzývá členské státy, aby zohlednily celé spektrum úkolů a politik v oblasti financování zdravotnictví a nezaměřovaly se pouze na mechanismy příspěvků; je přesvědčen, že zvýšení zaměstnaneckých nebo soukromých příspěvků pacientů na pokrytí nákladů zdravotnických služeb je špatně zaměřenou politikou, která může mít katastrofální následky, neboť se tím v nepřijatelné míře omezí přístup občanů s nízkými příjmy k celé škále zdravotnických služeb;

    55. je přesvědčen o tom, že přístup občanů s nízkými příjmy k vysoce kvalitním zdravotnickým službám by měl být jednoznačnou prioritou, neboť úzce souvisí se solidaritou a rovnými právy, které patří mezi evropské hodnoty, a je předpokladem pro dosažení lisabonského cíle plné zaměstnanosti;

    56. vyzývá Komisi, aby zohlednila hledisko rovného práva všech občanů Evropské unie na přístup ke kvalitním systémům zdravotní péče a aby při revizi antidiskriminačních předpisů Společenství nebo do každého nového právního nástroje v oblasti poskytování zdravotnických služeb zahrnula nezbytné záruky s cílem zabránit tomu, aby docházelo k rozdílnému přístupu k občanům z důvodu jejich finanční situace;

    57. doporučuje, aby členské státy přispěly k účinnosti a spravedlivosti svých systémů zdravotní péče tím, že omezí počet míst řízení rizik, nebo dokonce všechna rizika sloučí na celostátní úrovni, což může usnadnit strategické řízení a koordinaci celého systému zdravotní péče;

    58. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru pro zaměstnanost, Výboru pro sociální ochranu a vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí.

    VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

    Demografický vývoj

    Demografický trend v Evropě povede k předpokládanému poklesu obyvatelstva a ke stárnutí obyvatelstva. V důsledku toho bude v roce 2050 obyvatelstvo o něco méně početné a bude výrazně starší. Bude to způsobeno poklesem porodnosti, která bude nižší než míra přirozené reprodukce, a vyšší střední délkou života, což vede k převrácení věkové pyramidy vzhledem k nižšímu počtu mladších lidí a rostoucímu podílu lidí starších 65 let.

    Průměrná porodnost v EU neodpovídá ani vůli žen, ani skutečným přáním evropských občanek a občanů mít vlastní rodinu, ale může souviset spíše s obtížemi sladění práce a rodinného života (nedostatečnou infrastrukturou péče o dítě, nedostatečnou sociální a ekonomickou podporou rodin a nedostatkem pracovních příležitostí pro ženy), se znepokojujícím sociálním prostředím (nestálá pracovní situace, vysoké náklady na bydlení) a se strachem z budoucnosti (pozdní nástup mladých lidí do zaměstnání a nejistota v souvislosti se zaměstnáním).

    K vyrovnání změn v aktivním obyvatelstvu prostřednictvím imigrace vyžadováno 90–100 milionů osob, což by vedlo k ještě větší etnické, kulturní a náboženské různorodosti; připomíná, že zvýšené úsilí o rozsáhlejší imigraci osob s vysokou kvalifikací může vést k většímu odlivu mozků ze zemí původu, což může mít značně negativní dopad na hospodářský a sociální vývoj těchto zemí.

    Sociální vývoj

    Zpravodajka se domnívá, že je možné pokročit mnohem dále s transformací sociálního státu, které je spojena s přechodem od koncepce sociálních výdajů ke koncepci sociálních investic.

    Vzhledem k Lisabonské strategii a k cílům v oblasti zaměstnanosti, jež byly na úrovni EU dohodnuty, je třeba přivést více lidí do kvalitního zaměstnání a zajistit, že v něm setrvají, zvýšit nabídku pracovních sil a modernizovat systémy sociální ochrany, zvýšit flexibilitu a zabezpečení pracovníků a podniků a zvýšit investice do lidského kapitálu prostřednictvím kvalitnějšího vzdělávání a kvalifikace.

    Uznává se, že dochází k diverzifikaci forem života, která se projevuje menším množstvím sňatků, vyšší rozvodovostí, delším odkládáním narození prvního dítěte, a to má za následek, že dosud převládající tradiční model manželství doplňují alternativní formy soužití.

    Zpravodajka si uvědomuje, že se zvýšenou individualitou v chování lidí se mění i míra jejich loajality vůči společenským institucím, jako jsou systémy sociálního zabezpečení, a to bude vytvářet tlak na diskusi o novém definování solidarity a vyvažování sociálních nerovností.

    Finanční vývoj

    Předpokládá se, že na základě stávajících politik povede stárnutí obyvatelstva ve většině členských států k tomu, že do roku 2005 porostou veřejné výdaje – hlavně výdaje na důchody a na zdravotní a dlouhodobou péči. Možnosti kompenzovat to úsporami v oblasti veřejných výdajů na vzdělávání budou, vzhledem k rostoucím investicím do celoživotního vzdělávání, pravděpodobně omezené.

    Zpravodajka připouští, že strukturální změny a narůstající výzvy, jako stále větší celosvětová konkurence a rostoucí mobilita výrobních faktorů, mají dopad na výběr daní; zdůrazňuje, že je proto třeba vést diskusi o alternativních a solidních daňových základech.

    Hospodářský vývoj

    Pro svět je v poslední době typická globalizace, tj. zrychlený otevřený obchod a rychlý technický pokrok, což vytváří silné konkurenční tlaky a nutí podniky, aby byly flexibilnější, chtějí‑li posilovat svou pozici na trhu. V předpovědích se uvádí, že potenciální průměrné roční tempo růstu HDP se v příštích desetiletích sníží.

    V budoucnu se změní zdroje hospodářského růstu: zaměstnanost bude do roku 2010 pozitivním faktorem hospodářského růstu a po roce 2030 se naopak stane faktorem výrazně negativním, zatímco rozhodujícím a někdy i jediným zdrojem růstu bude produktivita práce. Pro zachování vysoké produktivity proto bude velmi důležité více investovat do výzkumu a vývoje.

    Změny ve věkové struktuře pracovních sil mohou vyvolat změny ve struktuře spotřeby a vnitřní poptávky, a tím i potenciální přerozdělení mezi jednotlivými sektory, což vyžaduje zvýšit pracovní mobilitu, aby se předešlo stále větším nesrovnalostem na trhu práce a dalšímu poklesu zaměstnanosti.

    Vývoj na trhu práce

    Globalizace povede ke strukturálním změnám v průmyslu a v regionech a ke změnám ve struktuře a úrovni zaměstnanosti a v reakci na to pak k politikám zaměřeným na větší „flexikuritu“; zdůrazňuje se, že hlavní výzvou bude dosažení hospodářské flexibility s lepší sociální ochranou, aby se vytvořilo prostředí schopné co nejlépe využívat příležitostí; připouští se potřeba kvalifikovaných a flexibilních pracovních sil, a proto bude třeba spojit aktivní politiku na trhu práce s investicemi do celoživotního studia, aby se zvýšila zaměstnatelnost lidí.

    To také znamená zkvalitnění vzdělávání a školení, zejména pro osoby s nízkou kvalifikací.

    Klíčem k úspěšnému přizpůsobení politiky je trh práce, neboť jsou to koneckonců hospodářské výsledky každé země, co určuje její schopnost udržet kvalitní život.

    Při trvalé úrovni imigrace se početnost pracovní síly sníží z 227 milionů osob v roce 2005 na 183 milionů v roce 2050; míra zaměstnanosti se v roce 2020 zvýší na 70 %, a to zejména díky vyšší zaměstnanosti žen vyvolané hlavně tím, že starší ženy, u nichž byla zaměstnanost nižší, odejdou do důchodu; celkový počet zaměstnaných osob se do roku 2017 zvýší o 20 milionů, ale poté se do roku 2050 sníží o 30 milionů osob.

    To také povede k nižšímu podílu nezaměstnaných osob a výdaje na podporu v nezaměstnanosti se tak do roku 2050 sníží o 0,6 procentního bodu HDP. Tento pokles je velmi mírný, poměrně nevýznamný a nevyváží vyšší výdaje v jiných sektorech.

    Snížení počtu výdělečně činných osob povede ke snížení celkového počtu odpracovaných hodin. Aby byl tento vývoj vyrovnán, musí se zvýšit celkové množství odpracovaných hodin u zbývajících pracovníků nebo snížit počet osob pracujících jen na částečný úvazek.

    Dosažení vyšší míry zaměstnanosti velmi závisí na aktivaci všech skupin, jež jsou vystaveny diskriminaci na trhu práce. Z tohoto pohledu je třeba spravedlivým a účinným způsobem uvést v soulad ekonomické úlohy žen a provést změny v poskytování základních služeb pro domácnost, například péče o dítě, aby mohly ženy sladit práci a rodinný život.

    V této souvislosti je také důležité, že zde musí být dostatek pracovních příležitostí pro starší lidi s odpovídající pracovní kvalifikací. Proto je třeba řešit otázku diskriminace na základě věku, podporovat celoživotní vzdělávání, zajistit flexibilní formy odchodu do důchodu a příznivé pracovní podmínky.

    Zpravodajka je toho názoru, že členské státy by měly využít tohoto vývoje jako vítané příležitosti k provedení strukturálních reforem.

    Vývoj související s věkem

    Stárnutí obyvatelstva bude vytvářet větší tlak na veřejné výdaje a na některé kategorie daňových příjmů, tím spíše, že výběr daní z mobilních daňových základů bude zároveň v důsledku globalizace stále obtížnější.

    Důležitým faktorem předpokládaného nárůstu střední délky života bude nižší úmrtnost ve vyšším věku; v důsledku toho se změní poměr mezi dobou strávenou v důchodu a dobou strávenou v práci.

    Zpravodajka je přesvědčena, že jedním z hlavních úkolů bude rozvíjet politiky na trhu práce a reformy daňových systémů a systémů podpor zaměřené na zvyšování nabídky pracovních sil a na další reformy sociálního státu, jež zaručí dlouhodobou udržitelnost veřejných financí v podmínkách stárnutí obyvatelstva.

    Důchody

    Demografický vývoj povede ve všech členských státech k růstu veřejných výdajů na důchody. Tento růst lze zpomalit částečným přechodem od systému starobních důchodů financovaných z veřejných rozpočtů na důchodové systémy financované ze soukromých zdrojů, ale větší zaměření na důchody financované ze soukromých zdrojů může vyvolat nové výzvy a vytvořit nové formy rizik, a také nutnost odpovídající regulace v oblasti soukromých penzijních fondů.

    Důchodové systémy v členských státech jsou – pravda, v nestejné míře – historicky vyvinutými systémy, které jsou založeny na takzvaném modelu muže-živitele, tj. mají výrazně rodinný charakter.

    Je třeba věnovat pozornost úpravě tradičních důchodových systémů, které jsou založeny na systematickém vyhodnocování rizik a vycházejí z předpokladu typického standardizovaného průběhu života, neboť tento předpokládaný standardizovaný průběh života se rychle mění a stále běžnější budou takzvané mozaikové životopisy, což vede ke vzniku nového, do budoucna stále obtížněji předvídatelného sociálního rizika pro mnohé jednotlivce a zvláště pro ohrožené skupiny, zejména pro imigranty, pracovníky s nízkou kvalifikací a rodiče samoživitele. Málo stabilní pracovní životopisy výrazně ovlivňují nároky na důchod, protože z hlediska pracovního postupu a výše mzdy jsou přerušení zaměstnání u většiny profesí nevýhodou.

    O děti se starají převážně ženy, ať dobrovolně či nedobrovolně, v důsledku kulturních postojů a sociálních norem nebo z důvodu nekvalitních či chybějících zařízení péče o dítě. K této skutečnosti v mnoha členských státech přistupuje i takové nastavení podmínek mateřské dovolené, jež stanoví, že ženy musí přerušit zaměstnání; zpravodajka zdůrazňuje, že za tento zásah do kariéry musí být ženy odškodněny a musí jim být, pokud jde o péči o dítě, poskytnut skutečný výběr bez obav z možného finančního znevýhodnění.

    Vývoj v oblasti zdravotní péče

    Věk jako takový sice s výdaji na zdravotní péči přímo nesouvisí, ale stárnutí obyvatelstva vyvolá tlak na zvýšení veřejných výdajů, takže veřejné výdaje na zdravotní péči do roku 2050 ve většině členských států vzrostou o 1,5–2 procentní body HDP.

    Stárnutí obyvatelstva má značný dopad na dlouhodobou péči, což je způsobeno hlavně rostoucím počtem seniorů a rostoucí potřebou dlouhodobé péče, jejíž náklady se tak zvýší o 0,5–1 procentní bod HDP.

    Vzhledem k trendu menších rodin a rostoucímu zapojení žen na pracovním trhu bude k dispozici méně neformální péče v domácnostech, takže růst dlouhodobé péče může být v důsledku větší potřeby formální péče rychlejší, než se předpokládalo.

    Poskytování zdravotní péče pro všechny v podmínkách stárnutí obyvatelstva podnítí růst výdajů za poskytnuté služby a – jelikož zvyšování příspěvků není alternativou –, také urychlení tendence ke snížení objemu služeb financovaných z veřejných rozpočtů až na životně nezbytné minimum, což vede k neustávající diskusi o rozsahu tohoto nezbytného minima. Osoby, jež mají možnosti ze solidarity vystoupit, by mohly systémy veřejné zdravotní péče opustit a hledat více a kvalitnějších služeb u soukromého poskytovatele zdravotních služeb; to vystaví veřejné financování zdravotní péče ještě většímu tlaku, jehož výsledkem bude méně služeb horší kvality, následně i pokles důvěry ve veřejnou zdravotní péči a ohrožení solidarity.

    Zpravodajčino shrnutí

    Demografické tlaky vyvolané stárnutím obyvatelstva a větší rozmanitostí jeho struktur budou – spolu se strohou rozpočtovou realitou – vybízet členské státy k přehodnocení tradičních systémů sociálního zabezpečení, jako jsou důchodové systémy, programy na trhu práce a politiky zdravotnictví a vzdělávání.

    Možným řešením, jak tento vývoj zmírnit, je zvýšit míru zapojení do výdělečné činnosti, zejména u věkové skupiny 55–65 let a u žen, kde je dnes zaměstnanost výrazně nižší. To si vyžádá vytvoření vhodných příležitostí pro ženy, aby mohly skloubit práci s rodinným životem, zejména zařízení péče o dítě a celodenních škol, bude také nutné zlepšit pracovní příležitosti a pracovní podmínky pro osoby s postiženími a intenzivněji se zabývat problematikou sociálního vyloučení. Máme‑li toho dosáhnout, musíme se při provádění lisabonské agendy zaměřit na to, abychom přivedli lidi na pracovní místa a poskytli jim slušný výdělek a další pobídky k práci.

    Dalším úkolem, který vyžaduje opatření na všech úrovních společnosti, ve vládách, podnicích i v domácnostech zároveň je zajistit udržitelnou a přiměřenou zdravotní péči a udržitelný a přiměřený příjem ve stáří pro obyvatelstvo členských států v nadcházejících desetiletích.

    STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (*) (10. 9. 2008)

    pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

    k budoucnosti systémů sociálního zabezpečení a důchodů: jejich financování a tendence k individualizaci
    (2007/2290(INI))

    Navrhovatelka (*): Astrid Lulling

    (*) Postup s přidruženým výborem – článek 47 jednacího řádu

    NÁVRHY

    Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

    –   s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 141 této smlouvy,

    –   s ohledem na plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů na období 2006 až 2010,

    –   s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropských společenství, zejména rozsudek C-262/88[1],

    –   s ohledem na právně závaznou úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW 1979), a zejména na čl. 11 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. c) této úmluvy,

    Α. vzhledem k tomu, že cíle Lisabonské strategie v oblasti zaměstnávání žen, mladých lidí a starších osob a barcelonské cíle v oblasti služeb opatrování dětí jsou podstatné pro udržitelnost penzijních systémů,

    B.  vzhledem k tomu, že rozvojové cíle tisíciletí OSN z roku 2000, zejména cíl 3, stanovují rovné příležitosti pro muže a ženy,

    C. vzhledem k tomu, že situace v oblasti zaměstnanosti v Evropě neodpovídá Lisabonské strategii, která si klade za cíl zvýšení počtu a kvality pracovních míst, plnou zaměstnanost a sociální začlenění, zejména v případě žen,

    D. vzhledem k tomu, že rozlišování mezi ženami a muži či mezi jednotlivými generacemi může vést k oslabení postavení určitých skupin lidí na trhu práce, protože ženy, starší ale i mladší pracovníci, kteří jsou zaměstnáni na základě nestandardních smluv, mají méně možností zlepšit své postavení na trhu práce,

    E.  vzhledem k tomu, že průběh zaměstnání u žen je obvykle méně pravidelný a vyznačuje se pomalým nárůstem platu, zatímco u mužů je průběh zaměstnání souvislý a jejich plat narůstá výrazněji, což zahrnuje rovněž rozdílné příspěvky do penzijního systému a zvyšuje riziko chudoby u žen, jimž toto nebezpečí navíc hrozí déle, neboť průměrná délka jejich života je vyšší,

    1.  domnívá se, že rovnost mužů a žen musí být jedním z cílů při reformě systémů sociálního a důchodového zabezpečení, avšak zdůrazňuje, že v této oblasti se jedná většinou o nepřímou nerovnost, která vyplývá z rozdílů přetrvávajících na trhu práce, pokud jde o mzdy a kariérní postup, a z nerovného rozdělení povinností v rodině a domácnosti, a kterou lze tedy skutečně napravit pouze za pomoci globálnějších opatření;

    2.  zdůrazňuje v této souvislosti nezbytnost aktivních politik zaměstnanosti pro ženy, mladé lidi a starší osoby, aby mohla být vhodně využita pracovní síla a podnikavost a aby příspěvky do penzijních systémů umožnily zajistit nárok na důstojný důchod;

    3.  připomíná, že podle článku 141 Smlouvy o ES mohou být přijata pozitivní opatření pro dosažení rovnosti mezd a že právní předpisy Společenství považují příspěvky na sociální zabezpečení za součást mzdy;

    4.  žádá Komisi, aby se hlouběji věnovala dopadu individualizace sociálních práv na rovné zacházení mezi ženami a muži a zintenzívnila svou činnost v této oblasti;

    5.  vyzývá vlády, sociální partnery a zástupce ženských organizací, aby věnovali zvláštní pozornost možnému nebo skutečnému vlivu reforem penzijních systémů na rovnost mužů a žen a aby dbali na přípravu opravných opatření, která by tuto rovnost zajistila;

    6.  žádá, aby Komise a členské státy neprodleně přijaly opatření pro zákaz přímé diskriminace v systémech penzijního pojištění zaměstnanců, včetně praxe, kdy se při určování výše plateb a příspěvků vychází z pojistně matematických faktorů stanovených na základě pohlaví;

    7.  domnívá se, že následující opravná opatření mohou pomoci zachovat nebo prosadit rovnost mezi muži a ženami v rámci reforem penzijních systémů, a to s přihlédnutím k rozdílným systémům v jednotlivých členských státech:

    –   uznávání období věnovaných sladění pracovního a rodinného života, jako je mateřská dovolená, rodičovská dovolená, období věnované péči o závislou osobu, a uznávání odpovědnosti za vzdělání, odbornou přípravu a celoživotní vzdělávání například nadhodnocením období povinného pojištění tak, aby se dosáhlo požadované délky pojištění pro přiznání nároku na důchod;

    –   rozdělení nároku na důchod („pension splitting“) v případě rozvodu[2];

    –   zachování nebo zavedení odvozených nároků pro pozůstalého partnera v podobě pozůstalostního důchodu, zejména u partnerů, kteří omezili nebo ukončili svou pracovní činnost, aby zajistili své povinnosti v rodině a domácnosti;

    –   možnosti přidělení minimálního důchodu i v případě přerušení účasti v systému nebo nízké mzdy;

    –   valorizace důchodů podle indexů cen a mezd s cílem zajistit zachování kupní síly;

    –   zavedení systémů, které umožní postupný odchod do důchodu na dobrovolném základě a zároveň pokračování práce na částečný úvazek před a po dosažení věkové hranice pro odchod do důchodu;

    8.  připomíná své usnesení ze dne 21. února 1997 o postavení partnerů, kteří vypomáhají osobám samostatně výdělečně činným[3], v němž mimo jiné Parlament žádal, aby se zajistila povinná účast vypomáhajícího partnera v systému penzijního pojištění.

    9.  připomíná své usnesení ze dne 12. března 2008 o situaci žen ve venkovských oblastech Evropské unie[4], v němž znovu vyzývá Komisi, aby do konce roku 2008 předložila revidovanou směrnici 86/613/EHS[5] poskytující ženám pomáhajícím v zemědělských hospodářstvích samostatná sociální a důchodová práva;

    10. vyzývá Komisi, aby podrobně sledovala reformy systémů sociálního a důchodového zabezpečení v členských státech, srovnávala jejich aktuální dopad na zaměstnanost žen a zdůrazňovala případné osvědčené postupy, které z těchto reforem vyplynuly, zejména s cílem snížit rozdíly v platovém ohodnocení žen a mužů a napomáhat sladění pracovních a rodinných povinností.

    VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    9.9.2008

     

     

     

    Výsledek závěrečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    17

    0

    4

    Členové přítomní při závěrečném hlasování

    Edit Bauer, Emine Bozkurt, Ilda Figueiredo, Věra Flasarová, Lissy Gröner, Zita Gurmai, Anneli Jäätteenmäki, Rodi Kratsa-Tsagaropoulou, Urszula Krupa, Astrid Lulling, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Zita Pleštinská, Teresa Riera Madurell, Eva-Britt Svensson, Anna Záborská

    Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

    Gabriela Creţu, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Mary Honeyball, Filiz Hakaeva Hyusmenova, Maria Petre

    • [1]  Rozsudek ze dne 17. května 1990, Barber, Recueil 1990, s. I-1889.
    • [2]  Usnesení ze dne 21. ledna 1994 o rozdělení nároku na důchod pro rozvedené ženy nebo ženy žijící odděleně od partnera v členských státech Společenství (Úř. věst. C 44, 14.2.1994, s. 218).
    • [3]  Úř. věst. C 85, 17.3.1997, s. 186.
    • [4]  Texty přijaté tohoto dne, P6_TA(2008)0094.
    • [5]  Směrnice Rady 86/613/EHS ze dne 11. prosince 1986 o provádění zásady rovného zacházení s muži a ženami samostatně výdělečně činnými, včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství (Úř. věst. L 359, 19.12.1986, s. 56).

    STANOVISKO Hospodářského a měnového výboru (11. 9. 2008)

    pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

    k budoucnosti systémů sociálního a penzijního zabezpečení: jejich financování a trend k individualizaci
    (2007/2290(INI))

    Navrhovatelka: Ieke van den Burg

    NÁVRHY

    Hospodářský a měnový výbor vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

    1.  zdůrazňuje, že členské státy se musí zaměřit na střednědobé a dlouhodobé cíle Paktu o stabilitě a růstu a zajistit udržitelnost veřejných financí, aby se vyrovnaly s narůstajícími problémy spojenými se stárnutím obyvatelstva; konstatuje, že Rada dne 5. dubna 2008 dospěla k závěru, že sociální výdaje by měly být posuzovány spíše z hlediska dosažených úspěchů a výsledků, než z hlediska objemu vynaložených prostředků; doporučuje, aby Rada uvažovala o dalším zdokonalení Paktu o stabilitě a růstu, například tím, že umožní, aby dlouhodobější investice byly zaúčtovávány po delší období;

    2.  klade důraz na to, aby členské státy utvářely své finanční politiky udržitelným způsobem, a sice aby daňové zatížení bylo spravedlivě rozloženo mezi zaměstnance, spotřebitele, podniky a kapitálové příjmy a napříč generacemi;

    3.  konstatuje, že je třeba udržitelný důchodový systém přizpůsobit demografickým a hospodářským výzvám; zdůrazňuje, že v případě široké dostupnosti představuje trojpilířová struktura vyváženou alternativu; navrhuje, aby povinné základní důchodové pojištění (první pilíř) bylo doplněno kolektivně financovanými zaměstnaneckými důchodovými systémy (druhý pilíř) a dodatečnými individuálními produkty třetího pilíře; zdůrazňuje význam kolektivně financovaných důchodových systémů, které slučují solidaritu s často vysokou návratností díky dlouhodobým a obezřetným investičním strategiím, které počítají se spravováním velkého objemu prostředků a jsou přitom ziskové; vybízí Komisi, aby připravila vhodný a proveditelný rámec pro regulaci celoevropských penzijních produktů a dohled nad nimi; zdůrazňuje, že vnitřní trh zaměstnaneckého penzijního pojištění a pojištění v rámci třetího pilíře by jednotlivcům umožnil, aby využívali přenosných důchodových nároků, stimuloval by hospodářskou soutěž a snížil náklady spoření na důchod;

    4.  poukazuje na své usnesení o politice finančních služeb (2005–2010) k bílé knize ze dne 11. července 2007[1] a zdůrazňuje, že je důležité vytvořit transparentní a flexibilní evropský trh sociálního zabezpečení a důchodů odstraňováním daňových překážek a omezení převoditelnosti penzijních nároků z jednoho členského státu do druhého; domnívá se, že pro vytvoření vnitřního penzijního trhu je zapotřebí regulovat penzijní produkty na evropské úrovni;

    5.  naléhavě vyzývá Komisi, aby bezodkladně provedla přezkum směrnice 2003/41/ES s cílem zavést stabilní režim solventnosti vhodný pro instituce poskytující zaměstnanecké penzijní pojištění, a to na základě konzultací s Evropským výborem orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním a na základě důkladného zhodnocení dopadů, a aby prověřila problémy týkající se rovných podmínek vyplývající z rozdílů ve výpočtech a v základních předpokladech pro stanovování závazků; zdůrazňuje, že tento režim by se mohl zakládat na rozšíření některých hledisek směrnice Solventnost II na penzijní fondy a zohlednit přitom specifika těchto institucí, jako například dlouhodobý charakter systémů důchodového pojištění, se kterými pracují, a typy pokrytí rizika či záruk poskytovaných penzijními fondy; domnívá se, že zvláštní režim solventnosti by přispěl k finanční stabilitě a zabránil arbitrárnímu výkladu regulace;

    6.  připomíná, že Soudní dvůr rozhodl, že mají být odstraněny překážky, které brání osvobození od daně, pokud jde o příspěvky na penzijní pojištění v přeshraničním režimu; zdůrazňuje, že daňová úleva je nejlepší pobídkou k dlouhodobému spoření a že může být nutná další harmonizace, aby byly v oblasti příspěvků na penzijní pojištění v přeshraničním režimu odstraněny všechny překážky;

    7.  bere na vědomí současný trend, kdy se přechází od dávkově definovaných důchodových systémů k příspěvkově definovaným důchodovým systémům, a je znepokojen poklesem příspěvků placených zaměstnavateli, který tento trend doprovází; zdůrazňuje potřebu zvýšené účasti a úrovně příspěvků zaměstnanců do stávajících systémů důchodového pojištění s cílem zajistit jednotlivcům přiměřený důchodový příjem a zdůrazňuje potřebu průběžných příspěvků zaměstnavatelů v přiměřené výši, zejména v příspěvkově definovaných důchodových systémech; je znepokojen skutečností, že plánovaná revize normy IAS 19, jako např. v případě možného zrušení tzv. metody „rozptylu“, by mohla přinést podstatné změny důchodových systémů, které je třeba důkladně vyhodnotit, zejména co se týče možných nepříznivých účinků na atraktivitu dávkově definovaných systémů;

    8.  zdůrazňuje, že financování založené na solidaritě je zásadním prvkem systémů zdravotní péče členských států; zdůrazňuje, že posilování práv na přístup k přeshraničním službám zdravotní péče tuto solidaritu nesmí ohrozit a musí zohlednit strukturu a specifika systémů financování zdravotní péče jednotlivých států, aby tak byl zaručen udržitelný, rovný a všeobecný přístup ke zdravotní péči.

    VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    9.9.2008

     

     

     

    Výsledek závěrečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    37

    1

    0

    Členové přítomní při závěrečném hlasování

    Mariela Velichkova Baeva, Paolo Bartolozzi, Zsolt László Becsey, Pervenche Berès, Sebastian Valentin Bodu, Sharon Bowles, Udo Bullmann, Manuel António dos Santos, Christian Ehler, Elisa Ferreira, José Manuel García-Margallo y Marfil, Jean-Paul Gauzès, Robert Goebbels, Donata Gottardi, Gunnar Hökmark, Karsten Friedrich Hoppenstedt, Othmar Karas, Christoph Konrad, Guntars Krasts, Kurt Joachim Lauk, Andrea Losco, Astrid Lulling, Gay Mitchell, Sirpa Pietikäinen, John Purvis, Alexander Radwan, Bernhard Rapkay, Heide Rühle, Eoin Ryan, Antolín Sánchez Presedo, Olle Schmidt, Peter Skinner, Ieke van den Burg

    Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

    Harald Ettl, Piia-Noora Kauppi, Vladimír Maňka, Bilyana Ilieva Raeva, Margaritis Schinas

    VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

    Datum přijetí

    7.10.2008

     

     

     

    Výsledek závěrečného hlasování

    +:

    –:

    0:

    36

    2

    1

    Členové přítomní při závěrečném hlasování

    Jan Andersson, Edit Bauer, Iles Braghetto, Philip Bushill-Matthews, Milan Cabrnoch, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Luigi Cocilovo, Jean Louis Cottigny, Jan Cremers, Proinsias De Rossa, Harlem Désir, Richard Falbr, Ilda Figueiredo, Roger Helmer, Stephen Hughes, Karin Jöns, Ona Juknevičienė, Raymond Langendries, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Maria Matsouka, Elisabeth Morin, Juan Andrés Naranjo Escobar, Csaba Őry, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Rovana Plumb, Bilyana Ilieva Raeva, José Albino Silva Peneda, Jean Spautz, Gabriele Stauner, Ewa Tomaszewska, Anne Van Lancker

    Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

    Françoise Castex, Petru Filip, Richard Howitt, Jamila Madeira, Csaba Sógor