ZPRÁVA obsahující doporučení Komisi k evropské úřední listině

19.11.2008 - (2008/2124(INI))

Výbor pro právní záležitosti
Zpravodaj: Manuel Medina Ortega
(Podnět – článek 39 jednacího řádu)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

obsahující doporučení Komise k evropské úřední listině

(2008/2124(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na čl. 192 odst. 2 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 10. května 2005: „Haagský program: deset priorit pro nadcházejících pět let. Partnerství pro evropskou obnovu týkající se svobody, bezpečnosti a práva“(KOM(2005)0184),

–   s ohledem na srovnávací studii o úředních nástrojích, kterou vypracoval Výbor pro právní záležitosti,

–   s ohledem na články 39 a 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6-0451/2008),

A.  vzhledem k tomu, že v rámci svého (výše uvedeného) sdělení k Haagskému programu si Komise stanovila za prioritu potřebu zajistit účinný evropský prostor v oblasti občanského práva, a zejména pokud jde o uznávání a výkon soudních rozhodnutí; že za účelem zvýšení vzájemné důvěry v Evropské unii Haagský program stanovil za hlavní prioritu na nadcházející léta pokračující provádění zásady vzájemného uznávání, která je konkrétním opatřením na ochranu práv občanů a na zajištění vynucování těchto práv bez ohledu na hranice mezi evropskými zeměmi,

B.   vzhledem k tomu, že Haagský program stanoví, že pokračující provádění programu vzájemného uznávání je zásadní prioritou a že toto provádění musí být dokončeno do roku 2011,

C.  vzhledem k tomu, že pohyb osob v Evropské unii neustále narůstá a že proto zvyšuje počet případů, kdy se právní situace týká dvou či více členských států,

D.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém výše uvedeném sdělení k Haagskému programu uznala, že jedním ze základních hledisek, kterým je třeba se zabývat v oblasti občanského práva, je uznávání veřejných listin; že je proto nezbytné a naléhavé usnadnit uznávání a provádění úředních listin, jak stanoví rozsudek Unibank[1],

E.   vzhledem k tomu, že odvětvový a nejednotný přístup právních předpisů Společenství v této věci není dostačující[2],

F.   vzhledem k tomu, že je nezbytné chránit rodinné vztahy a majetkové poměry evropských občanů na přeshraniční úrovni,

G.  vzhledem k tomu, že podniky mají čím dále tím více organizačních jednotek v zahraničí a že činnosti v rámci Společenství s sebou nesou zvýšený pohyb úředních listin, které souvisejí se zakládáním a fungováním podniků,

H.  vzhledem k tomu, že je nezbytné vytvořit pro Unii přehledný a úplný právní rámec, který by zaručil občanům a hospodářským subjektům bezpečnost a možnost předvídat právní situaci a transakce provedené osobami pověřenými orgánem veřejné moci,

I.    vzhledem k tomu, že vytvoření účinného evropského prostoru práva se zakládá, pokud jde o oblast soudních sporů, na přeshraničním uznávání soudních rozhodnutí vydaných soudem nebo správním orgánem a pokud jde o oblast mimosoudních sporů, na přeshraničním uznávání úředních listin, které obdržel soudní orgán nebo státní úředníci pověření ověřováním právních aktů,

J.    vzhledem k tomu, že platné právní předpisy v oblasti vzájemného uznávání soudních rozhodnutí se týkají úředních listin vydaných veřejnými orgány,

K.  vzhledem k tomu, že základní charakteristikou úřední listiny je její důkazní hodnota, která je nadřazená hodnotě jiné listiny, a že právní předpisy členských států tuto důkazní hodnotu, jež je závazná pro soudce, úřední listiny opakovaně potvrzují s ohledem na důvěru, které požívají akty, jež v rámci právních transakcí vypracoval pověřený státní úředník nebo orgán veřejné moci[3],

L.   vzhledem k tomu, že nezbytným předpokladem důkazní hodnoty úřední listiny je uznání její pravosti, tzn. že ji vypracoval státní úředník, jenž má pravomoc vypracovávat úřední listiny, nebo orgán veřejné moci; že vzájemná důvěra v soudnictví členských států je důvodem k tomu, aby v budoucnu byly postupy ověřování pravosti uplatňovány pouze tehdy, existuje-li závažná pochybnost o pravosti listiny,

M.  vzhledem k tomu, že dodržování právních předpisů členského státu, na jehož území musí být listina pro účely svého použití předložena, je možné, pouze pokud je jisté, že uznání důkazní hodnoty neznamená, že zahraniční úřední listina požívá z důvodu uznání členským státem, ve kterém musí být předložena, důkazní hodnoty, která by byla nadřazená vnitrostátním úředním listinám tohoto členského státu; vzhledem k tomu, že věcná oblast působnosti požadovaného nařízení by měla zahrnovat podstatnou část občanského a obchodního práva s výjimkou některých přesně stanovených oblastí,

N.  vzhledem k tomu, že rozdíly ve struktuře a organizaci veřejných rejstříků v oblasti nemovitostí a rovněž rozdíly týkající se povahy těchto rejstříků a míry důvěry, kterou v ně veřejnost má, vyžadují, aby byly převody věcných práv k nemovitostem vyloučeny z budoucího nástroje Společenství s ohledem na úzký vzájemný vztah mezi vyhotovením úřední listiny na jedné straně a zápisem do veřejného rejstříku na straně druhé,

O.  vzhledem k tomu, že v oblasti uznávání soudních rozhodnutí v Unii tato výjimka znamená, že výlučnou působnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem, mají soudy členského státu, na jehož území se nemovitost nachází, a pro řízení, jejichž předmětem je platnost zápisů do veřejných rejstříků, soudy členského státu, na jehož území jsou tyto rejstříky vedeny[4],

P.   vzhledem k tomu, že pojem „úřední listina“ neexistuje v systémech common-law, zejména v právních systémech Anglie, Walesu nebo skandinávských zemí; vzhledem k tomu, že ačkoli i v Anglii a ve Walesu jsou právníci (solicitors), kteří vykonávají funkci veřejných notářů, a existuje profese notářů (scrivener notaries), tito právníci mohou pouze ověřovat podpisy, nemohou však vydávat úřední listiny, měla by být – pokud budou přijaty jakékoli právní předpisy o evropské úřední listině – přijata opatření s cílem předejít možné záměně v tomto ohledu; vzhledem k tomu, že by rovněž měla být přijata veškerá opatření k zajištění toho, aby úřední listiny nemohly být používány v zemích, ve kterých takový typ listin nemohou státní úředníci vystavit, s cílem vyhnout se postupu stanovenému právním řádem daných zemí (např. záruka soudního ověření); vzhledem k tomu, že by Komise měla zahájit odpovídající informační kampaň s cílem zvýšit povědomí zástupců právní profese v těch členských státech, ve kterých úřední listina neexistuje, že by mělo být učiněno vše potřebné s cílem zajistit, aby se zástupci právnické profese ze zemí se systémem „common-law” seznámili s prací státních úředníků v systému občanského práva a s možnými výhodami, zejména pokud jde o právní jistotu, které s sebou nese používání úředních listin při transakcích, jež se chystají uzavřít v zemích, ve kterých je tento nástroj používán; vzhledem k tomu, že tato skutečnost jen zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise podpořila vytvoření transevropské sítě právních profesí, informačních dokumentů a zahájení informačních kampaní a společného vzdělávání, a že Výbor pro právní záležitosti EP tuto potřebu opakovaně vyjádřil,

Q.  vzhledem k tomu, že požadované nařízení se nemůže vztahovat ani na otázky týkající se rozhodného práva, které je předmětem jiných nástrojů Společenství, ani na otázky týkající se příslušnosti, organizace a struktury orgánů veřejné moci a státních úředníků, včetně postupu ověřování pravosti, které patří do působnosti členského státu,

1. domnívá se, že vzájemná důvěra v právo v rámci Společenství je důvodem k tomu, aby byly postupy ověřování pravosti úřední listiny v přeshraničním styku v budoucnu zrušeny; domnívá se, že uznání právní listiny za účelem jejího použití v dožádaném členském státě může být odmítnuto pouze v případě závažné a odůvodněné pochybnosti o pravosti listiny, nebo je-li uznání v rozporu s právním řádem dožádaného členského státu;

2. žádá Komisi, aby mu na základě čl. 65 písm. a) a čl. 67 odst. 5 druhé odrážky Smlouvy o ES předložila legislativní návrh s cílem zavést vzájemné uznávání a provádění úředních listin;

3. zdůrazňuje, že není možné, aby měla zahraniční listina v důsledku uznávání větší účinnost, než by měla vnitrostátní listina;

4. přeje si, aby se požadované nařízení týkalo všech úředních listin v oblasti občanského a obchodního práva s výjimkou listin, které se týkají nemovitostí a které musí nebo mohou být zapsány či zaznamenány ve veřejném rejstříku;

5. upřesňuje, že požadované nařízení se nesmí vztahovat na otázky týkající se rozhodného práva ve věci předmětu úředních listin, ani na otázky týkající se příslušnosti, organizace a struktury orgánů veřejné moci a státních úředníků, včetně postupu ověřování pravosti;

6. konstatuje, že v tomto ohledu předložený návrh dodržuje zásadu subsidiarity a proporcionality a základní práva občanů;

7. je toho názoru, že předložený návrh nemá žádné finanční dopady;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi a Radě a vládám a parlamentům členských států.

PŘÍLOHA K NÁVRHU USNESENÍ:

PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

1.   Vzájemná důvěra v právo v rámci Společenství je důvodem k tomu, aby byly postupy ověřování pravosti úřední listiny v přeshraničním styku v budoucnu zrušeny.

2.   Uznání právní listiny za účelem jejího použití v dožádaném členském státě může být odmítnuto pouze v případě závažné a odůvodněné pochybnosti o pravosti listiny nebo je-li uznání v rozporu s právním řádem dožádaného členského státu.

3.   Parlament žádá Komisi, aby mu na základě čl. 65 písm. a) a čl. 67 odst. 5 druhé odrážky Smlouvy o ES předložila legislativní návrh s cílem zavést vzájemné uznávání a provádění úředních listin.

4    Akt, který je předmětem legislativního návrhu, se má týkat všech úředních listin v oblasti občanského a obchodního práva s výjimkou listin, které se týkají nemovitostí a které musí nebo mohou být zapsány či zaznamenány ve veřejném rejstříku. Tento akt se nesmí vztahovat na otázky týkající se rozhodného práva ve věci předmětu úředních listin, ani na otázky týkající se příslušnosti, organizace a struktury orgánů veřejné moci a státních úředníků, včetně postupu ověřování pravosti.VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

I. Souvislosti

Evropa se dnes rozrůstá a Evropané jsou v rámci tohoto území, jehož hranice se neustále rozšiřují, čím dále tím mobilnější. Volnému pohybu občanů v rámci Evropské unie však brání nedostatek volného pohybu úředních listin.

Pojem „úřední listina“ existuje ve většině členských států. Členské státy na evropském kontinentě uplatňují systém občanského práva založený na dvou pilířích. Na rozdíl od anglosaského a skandinávského právního systému stát nezasahuje ve věci soudních rozhodnutí pouze ex post („sporné řízení“). Stát ve skutečnosti předkládá právní akty, které mají zásadní osobní a majetkové důsledky, k předběžné povinné kontrole jejich platnosti v rámci ověřování pravosti úředních listin státním úředníkem nebo orgánem veřejné moci („nesporné řízení“;„soudní pravomoc v nesporném řízení“). Nesporné řízení tak samostatně existuje vedle sporného řízení. Úřední listiny by měly předcházet následným sporům týkajícím se výchozího právního aktu a zároveň v případě soudního řízení usnadnit rozhodování soudce vzhledem k jejich závazné důkazní hodnotě.

Pokud jde o uznávání úředních listin z jiných členských států, situace v jednotlivých zemích Unie se k dnešnímu dni značně liší. Občan, jemuž byla vydána úřední listina a který ji chce nechat uznat v jiném státě, než ve kterém byla vydána, se může setkat s několika postupy: buď je vyžadováno ověření apostilou podle Haagské úmluvy ze dne 5. října 1961, nebo s ohledem na dvoustranné dohody toto ověření není nutné.

Pokud jde o důkazní hodnotu a výkon veřejné listiny v jiném státě než ve státě určení, v některých státech je veřejná listina vykonána pouze tehdy, pokud ji vnitrostátní soud prohlásí za vykonatelnou poté, co ověřil příslušnost zahraničního orgánu, použité právní předpisy a soulad rozhodnutí s mezinárodním právním řádem z procesního i věcného hlediska.

Je rovněž pravda, že určité nástroje Společenství již existují (Brusel I, Brusel IIa, nařízení o evropském exekučním titulu) nebo jsou připravovány (předpisy o vyživovací povinnosti, předpisy o dědických věcech a majetkovém uspořádání mezi manželi), jedná se však o málo uspokojivý odvětvový přístup. Dále je třeba konstatovat, že postupy, které byly k dnešnímu dni zavedeny nařízeními Společenství, nejsou jednotné. Tato nedostatečná harmonizace však poškozuje evropské občany a podniky, neboť je obtížné přesně stanovit, jaký typ postupu se na listinu vztahuje, a tudíž rozhodnout, jaká opatření je třeba uplatnit, aby byla listina v zahraničí vykonatelná.

Důsledkem nejednotnosti je tak skutečnost, že volný pohyb úředních listin je obtížný a omezený, a to jak co se týče počtu listin, tak i jejich typů. Pro občany a ekonomické subjekty je však lepší oběh úředních listin zárukou větší bezpečnosti transakcí. Reforma by měla mít trojí pozitivní dopad: úsporu času, snížení nákladů a zjednodušení postupů.

II. Zavedení vzájemného uznávání a vykonávání úředních listin

1. Obsah

Zavedení společného postupu vzájemného uznávání a vykonávání úředních listin, který budou sdílet všechny členské státy, umožní přenést se přes logiku jednotlivých států a usnadnit každodenní život občanům a podnikům zejména tím, že budou zrušeny formality týkající se právních předpisů, apostily a doložky vykonatelnosti.

Pojem úřední listiny byl v rámci právních předpisů Společenství definován ve zprávě Jenard-Möller o Luganské úmluvě[5], tuto definici potvrdil rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ve věci Unibank[6]. Z těchto dokumentů vyplývá, že úřední listina je listina, jejíž pravost musí v prvé řadě potvrdit soudní orgán nebo státní úředník, a že potvrzení pravosti se týká i obsahu listiny, nikoli pouze podpisu. Vykonatelná úřední listina musí být mimo jiné automaticky vykonatelná ve státě, v němž byla vyhotovena.

Vzájemná důvěra v rámci Společenství je důvodem k tomu, aby byly postupy ověřování pravosti úřední listiny v přeshraničním styku v budoucnu zrušeny.

Toto zrušení se nebude moci vztahovat na akty týkající se nemovitostí, a to jak z důvodu uplatňování zásady „locus regit actum“, tak s ohledem na procesní postupy, kterými se řídí zápis do veřejných rejstříků nemovitostí. Rozdíly ve struktuře a organizaci veřejných rejstříků v oblasti nemovitostí a rovněž rozdíly týkající se povahy těchto rejstříků a míry důvěry, kterou v ně veřejnost má, vyžadují, aby byla oblast práva nemovitostí vyloučena z budoucího nástroje Společenství s ohledem na úzký vzájemný vztah mezi vyhotovením úřední listiny na jedné straně a zápisem do veřejného rejstříku na straně druhé.

Kromě této výjimky může být uznání pravosti, důkazní hodnoty a vykonatelnosti právní listiny za účelem jejího použití v dožádaném členském státě odmítnuto pouze v případě závažné a odůvodněné pochybnosti o pravosti listiny nebo je-li uznání v rozporu s právním řádem dožádaného členského státu.

Vzájemná důvěra v soudnictví v rámci Společenství je důvodem k tomu, aby byl postup uznávání vykonatelnosti úřední listiny, která je vykonatelná v jednom členském státě, také v jiném členském státě účinný a rychlý.

Zpravodaj si vyhrazuje právo předložit pozměňovací návrhy k tomuto návrhu zprávy zejména s ohledem na studii, která by měla být k dispozici v říjnu.

• [1]  Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. června 1999, věc C-260/97, Sbírka 1999, s. 3715.
• [2]  Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (Úř. věst. L 12, 16.1.2001 s. 1); nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1); nařízení Rady (ES) č. 805/2004 (Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 15).
• [3]  Závěry generálního advokáta La Pergoly ze dne 2. února 1999 ve výše uvedené věci Unibank, bod 7.
• [4]  Viz čl. 22 body 1 a 3 nařízení (ES) č. 44/2001.
• [5]  Úř. věst. C 189, 28.7.1992, s. 57, bod 72.
• [6]  Rozsudek SDES ze dne 17. června 1999, věc C-260/97.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí	4.11.2008
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	20 3 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Carlo Casini, Titus Corlăţean, Bert Doorn, Monica Frassoni, Giuseppe Gargani, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Othmar Karas, Klaus-Heiner Lehne, Katalin Lévai, Antonio López-Istúriz White, Antonio Masip Hidalgo, Hans-Peter Mayer, Manuel Medina Ortega, Aloyzas Sakalas, Francesco Enrico Speroni, Diana Wallis, Jaroslav Zvěřina, Tadeusz Zwiefka
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Sharon Bowles, Sajjad Karim, Eva Lichtenberger, Rareş-Lucian Niculescu, Georgios Papastamkos, Gabriele Stauner, József Szájer, Jacques Toubon, Renate Weber