ZPRÁVA k Evropskému akčnímu plánu pro pracovní mobilitu (2007–2010)

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (18. 9. 2008)

STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (10. 9. 2008)

STANOVISKO Petičního výboru (16. 9. 2008)

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

24. 11. 2008 - (2008/2098(INI))

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci
Zpravodajka: Monica Maria Iacob-Ridzi

Postup : 2008/2098(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A6-0463/2008

Předložené texty :

A6-0463/2008

Rozpravy :

Hlasování :

PV 18/12/2008 - 6.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2008)0624

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání
STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví
STANOVISKO Petičního výboru
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

k Evropskému akčnímu plánu pro pracovní mobilitu (2007–2010)

(2008/2098(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství a zejména články 18, 136, 145, 149 a 150 této smlouvy,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. prosince 2007 nazvané „Mobilita, nástroj pro zajištění většího počtu a vyšší kvality pracovních míst: Evropský akční plán pro pracovní mobilitu“ (2007–2010) (KOM(2007)0773),

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací[1],

– s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států[2],

– s ohledem na rozhodnutí Parlamentu a Rady 2241/2004/ES ze dne 15. prosince 2004 o jednotném rámci Společenství pro průhlednost v oblasti kvalifikací a schopností (Europass)[3],

– s ohledem na nařízení EHS č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství[4],

– s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví postup pro provádění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství[5] naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 311/2007 ze dne 19. března 2007,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. června 2007 nazvané „K obecným zásadám flexikurity: větší počet a vyšší kvalita pracovních míst prostřednictvím flexibility a jistoty“ (KOM(2007)0359),

– s ohledem na konečnou zprávu ze dne 25. ledna 2007 o provádění akčního plánu Komise pro dovednosti a mobilitu KOM(2007)0024),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. února 2002 o akčním plánu v oblasti kompetencí a mobility (KOM(2002)0072),

– s ohledem na hospodářskou studii OECD z roku 2007 a zejména na kapitolu 8 této studie o odstranění překážek geografické mobilitě pracovních sil,

– s ohledem na návrh Komise na doporučení Rady týkajících se mobility mladých dobrovolníků v rámci Evropy (KOM(2008)0424);

– s ohledem na pokyny EURES na období 2007–2010 schválené v červnu 2006,

– s ohledem na zprávu o činnosti EURES za období 2004–2005, kterou předložila Komise dne 16. března 2007, nazvanou „Na cestě k jednotnému evropskému trhu práce: příspěvek EURES“ (KOM(2007)0116),

– s ohledem na své usnesení ze dne 5. září 2007 přijaté na základě otázky k ústnímu zodpovězení B6-0136/2007 týkající se zprávy o činnosti EURES za období 2004–2005 nazvané: „Na cestě k jednotnému evropskému trhu práce“[6]

– s ohledem na usnesení Rady a zástupců vlád členských států, kteří se dne 14. prosince 2004 setkali na zasedání Rady týkajícím se akčního plánu pro mobilitu[7],

– s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o podpoře slušné práce pro všechny[8],

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2008 nazvané „Obnovená sociální agenda: příležitosti, přístup a solidarita v Evropě 21. století“ (KOM(2008)0412),

– s ohledem na průzkum Eurobarometru z roku 2006, podle kterého má mobilita pro občany Evropy stále větší význam,

– s ohledem na čl. 45 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru (A6-0463/2008),

A. vzhledem k tomu, že svoboda pohybu a pobytu jsou právy stanovenými v článcích 18 a 43 Smlouvy o ES a v článcích 149 a 150 týkajících se vzdělávání a odborného vzdělávání,

B. vzhledem k tomu, že mobilita pracovních sil je klíčovým nástrojem k dosažení cílů Lisabonské strategie, avšak zůstává stále nízká, a to i v případě žen,

C. vzhledem k tomu, že mobilita v rámci celé EU včetně zabezpečení pracovníků je jedním ze základních práv, která občanům EU poskytuje Smlouva, patří mezi základní pilíře evropského sociálního modelu a také k nejvýznamnějším prostředkům k dosažení cílů Lisabonské strategie,

D. vzhledem k tomu, že právní předpisy Společenství v oblasti koordinace a uplatňování systémů sociálního zabezpečení by v případě nutnosti měly být přizpůsobeny tak, aby odpovídaly novým formám mobility a zajistily, aby migrující pracovníci EU nebyli ohroženi ztrátou sociálního zabezpečení,

E. vzhledem k tomu, že v současné době v jiném než vlastním členském státě žijí a pracují přibližně 2 % občanů v produktivním věku, a vzhledem k tomu, že 48 % všech migrantů v EU tvoří ženy,

F. vzhledem k tomu, že Komise zřídila skupinu odborníků na vysoké úrovni pro zvýšení mobility Evropanů, jejímž hlavním cílem je určit opatření, která mohou být přijata k podněcování mládeže k mobilitě, k rozvoji pomoci pro mobilitu na úrovni odborného vzdělávání a ke zvyšování mobility umělců, vedoucích pracovníků a dobrovolníků,

G. vzhledem k tomu, že otázka mobility je důležitým prvkem v obnovené sociální agendě a že tato agenda stanoví příležitosti pro mobilitu a zavádí zásady dostupnosti a solidarity,

H. vzhledem k tomu, že dynamický pracovní trh klade náročné překážky pracovníkům a zejména ženám s dětmi a nutí je dělat kompromisy mezi profesním a rodinným životem,

I. vzhledem k tomu, že nedostatečné přizpůsobení systémů sociálního zabezpečení v členských státech způsobuje obtíže ženám, například pokud jde o těhotenství, výchovu dětí a příležitosti kariérního postupu,

J. vzhledem k tomu, že volný pohyb pracovníků byl a nadále je jednou ze čtyř základních svobod obsažených ve Smlouvě; vzhledem k tomu, že pokud jde o volný pohyb pracovníků, byl zaznamenán značný pokrok v právních předpisech Společenství v oblasti sociálního zabezpečení, což tento volný pohyb v rámci EU zjednodušilo; vzhledem k tomu, že musí být odstraněny všechny zbývající administrativní a právní překážky bránící nadnárodní mobilitě, vzhledem k tomu, že je třeba udělat více pro to, aby pracovníci znali svá práva a mohli je prosazovat,

K. vzhledem k tomu, že k zajištění mobility je třeba pracovníkům a jejich rodinám usnadnit celou řadu potřeb a činností, Parlament v mnohých usneseních výslovně poukázal na překážky mobilitě a na právo občanů EU usadit se mimo jejich stát původu a navrhoval možnosti, jak tyto překážky odstranit,

L. vzhledem k tomu, že zkušenost ukázala, že samotné zjištění překážek a formulace návrhů nestačily k úplnému odstranění všech překážek, jež brání volnému pohybu a mobilitě; vzhledem k tomu, že na tyto problémy v minulosti upozorňovaly mnohé dokumenty evropských orgánů, jež obsahovaly návrhy opravných opatření, která však nebyla vždy uskutečněna,

M. vzhledem k tomu, že Parlament v těchto případech konstatoval, že vůle uplatnit nezbytná opatření k odstranění administrativních a právních překážek mobilitě se ne vždy vztahuje na ta opatření, která jsou pro občany důležitá,

N. vzhledem k tomu, že Parlament mnohokrát vyjádřil svůj postoj k tomuto tématu, které se přímo dotýká života občanů EU, a že jakožto přímo a demokraticky volený orgán bude pokračovat v aktivním hledání řešení všech problémů, se kterými se občané setkávají při uplatňování svého práva na mobilitu na území EU,

O. vzhledem k tomu, že evropské občanství má pro občany členských států význam částečně také proto, že mají možnost být zaměstnáni v rámci vnitřního trhu, a proto by hnací silou mobility měly být nejen hospodářské zájmy, ale také snaha umožnit evropským občanům, aby si více uvědomovali svou evropskou identitu,

1. vítá iniciativu Komise a znovu potvrzuje zásadní význam mobility, ať už v rámci pracovního trhu nebo mezi členskými státy a regiony, pro konsolidaci pracovního trhu EU a dosažení lisabonských cílů; podporuje zahájení akčního plánu a přeje si být pravidelně informován o zavádění opatření, jež jsou v němž obsažena;

2. vítá záměr Komise podporovat mobilitu za spravedlivých podmínek, včetně boje proti nezákonnému zaměstnávání a sociálnímu dumpingu;

3. vítá návrh Komise na doporučení Rady týkající se mobility mladých dobrovolníků v rámci Evropy, vyjadřuje však politování nad skutečností, že Komise neposkytla Evropskému parlamentu dostatek času na to, aby vydal své stanovisko k návrhu předtím, než bylo doporučení přijato;

4. konstatuje, že Evropský rok dobrovolnictví by byl účinným nástrojem pro uplatňování opatření obsažených v doporučení Rady, které se týká mobility mladých dobrovolníků v rámci Evropy;

5. domnívá se, že EU musí podpořit začlenění konceptu mobility pracovníků do všech politik Společenství, a to zejména do těch, které souvisejí s dokončováním vnitřního trhu, ochranou pracovníků, pravidly ohledně vyslaných pracovníků a ochranou proti nezabezpečené práci, jež mohou ovlivnit mobilitu v rámci EU nebo podpořit boj proti diskriminaci; vyzývá Komisi, aby pracovní mobilitu považovala za prioritní průřezovou politiku, která se týká všech příslušných politik EU i orgánů všech úrovní v členských státech;

6. zdůrazňuje, že mobilita pracovníků spočívá na základní zásadě volného pohybu osob v rámci vnitřního trhu stanovené Smlouvou o ES;

7. vyzývá Komisi, aby za účelem větší podpory pracovní mobility navrhla dlouhodobou strategii pro mobilitu, jež zohlední požadavky pracovního trhu, hospodářské tendence a možnosti rozšíření EU, protože pouze dlouhodobá strategie může zajistit bezkonfliktní volný pohyb pracovníků a zároveň řádně řešit problém odlivu mozků;

8. vyzývá Komisi, aby zohlednila specifické potřeby pracujících žen všech věkových kategorií, které chtějí využít svobodu pohybu, a aby přijala konkrétní kroky k naplnění jejich potřeb ve čtyřech oblastech Evropského akčního plánu pro pracovní mobilitu;

9. vyzývá Komisi, aby se přednostně zaměřila na proces racionalizace administrativních postupů a administrativní spolupráce, který by umožnil propojení vnitrostátních institucí a orgánů, jejichž interakce je pro účinné řešení obtíží mezi členskými státy rozhodující; dále se domnívá, že by členské státy měly intenzivně bojovat proti všem právním a administrativním překážkám, které brání geografické mobilitě na evropské, vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni, jako je skutečnost, že v rámci kariérního postupu nebo sociálního zabezpečení a důchodů nejsou uznávány zkušenosti spojené s mobilitou, zejména v případě malých a středních podniků;

10. domnívá se, že se akční plán Komise sice týká nejdůležitějších aspektů mobility, ale že je zapotřebí mnohem více akcí zaměřených zejména na vytvoření silnějších vazeb mezi vzdělávacími systémy a pracovním trhem, poskytování dostatečných informací o mobilitě, zachování jazykových dovedností, které nabyli pracovníci a jejich rodinní příslušníci, přípravu rodin na mobilitu prostřednictvím výuky cizích jazyků a také akce zaměřené na odborné vzdělávání a systémy výuky;

11. vyzývá členské státy, aby aktivně podporovaly výuku jazyků (zvláště dospělých), neboť jazyková bariéra je jednou z posledních hlavních překážek mobilitě pracovníků a jejich rodin;

12. domnívá se, že by členské státy měly zajistit, aby byla plně dodržována pracovní práva a kolektivní smlouvy občanů, kteří se rozhodnou odstěhovat do jiného členského státu, aniž by se rozlišovalo mezi osobami, které jsou občany daného členského státu, a osobami, které jeho občany nejsou; domnívá se, že by se opatření Komise měla proto zaměřit na zajištění toho, aby se s migrujícími občany zacházelo rovnocenně a nestali se levnou pracovní silou;

13. naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby s cílem více propojit vzdělávání a pracovní trh tuto problematiku předložily ke konzultaci odvětvovým výborům; domnívá se, že by odvětví průmyslu a obchodu mohla pravidelně informovat o těch profesních oblastech, které jsou nejvíce otevřeny mobilitě;

14. domnívá se, že dlouhodobá mobilita pracovních sil ve všech oblastech může hrát rozhodující úlohu při prosazování cílů Lisabonské strategie v oblasti hospodářského růstu a zaměstnanosti, pokud je propojena s ochranou sociálního zabezpečení pracovníků a práv odborových organizací v souladu s tradicemi a zvyky členských států; je toho názoru, že rozšíření mobility pracovních sil v celé EU může v kombinaci se zlepšenými pracovními podmínkami, vzdělávacími programy a systémy sociálního zabezpečení představovat odpověď na současný vývoj a může významně zvýšit snahu zavádět podobná opatření v souvislosti s takovými výzvami, jako je globalizace hospodářství, stárnutí obyvatelstva a rychlé změny na pracovišti; zdůrazňuje, že je třeba zohlednit sociální, hospodářské a environmentální aspekty mobility;

15. je přesvědčen, že zaručení mobility pracovních sil je prostředkem ke konsolidaci hospodářské a sociální dimenze Lisabonské strategie a že by mělo být nastaveno co nejlépe k dosažení cílů obnovené sociální agendy a k řešení řady otázek včetně globalizace, průmyslových změn, technologického pokroku, demografického vývoje a integrace migrujících pracovníků; dále je přesvědčen, že mobilita mezi profesemi a odvětvími (profesní mobilita) umožňuje zaměstnancům obnovovat a přizpůsobovat své znalosti a dovednosti, a využít tak nové kariérní příležitosti;

16. znovu potvrzuje, že mobilita pracovních sil je klíčovým nástrojem k účinnému fungování vnitřního trhu prostřednictvím cílů Lisabonské strategie a osmi zásad navržených v oblasti flexikurity ve sdělení Komise ze dne 27. června 2007 (KOM(2007)0359); vyzývá proto členské státy, aby přijaly vhodná opatření na podporu flexikurity na straně jedné a k ochraně zabezpečení pracovníků na straně druhé se zřetelem na základní zásady uvedené v obnovené sociální agendě – tedy příležitosti, přístup a solidaritu;

17. vyzývá členské státy a zúčastněné strany, aby zvážily a poté odstranily překážky mobilitě pracujících žen tím, že jim mimo jiné umožní spravedlivý přístup k pracovním místům vyžadujícím vysokou kvalifikaci a vedoucím pozicím, stejné platové ohodnocení, pružné pracovní podmínky, přiměřené služby v oblasti zdravotnictví a péče o děti, kvalitní vzdělávací zařízení pro děti, převoditelnost důchodových nároků a odstranění genderových stereotypů;

18. doporučuje členským státům a regionálním a místním úřadům, aby aktivně podporovaly zvláštní zaměstnanecké, školící, vzdělávací, dálkové a jazykové programy, a vytvořily tak pracovní trh, který bude pro ženy příznivější a umožní jim sladit profesní a rodinný život;

19. vyzývá členské státy, aby pracovní i geografickou mobilitu zahrnuly do svých vnitrostátních programů pro zaměstnanost a celoživotní vzdělávání jakožto prioritu;

20. s obavami poznamenává, že některé členské státy i nadále omezují přístup na pracovní trh pro pracovníky z nových členských států, a to i navzdory skutečnosti, že hospodářské analýzy a statistické údaje tato omezení neodůvodňují ani nepotvrzují obavy občanů a vlád; vyzývá Radu, aby orgánům EU a zejména Parlamentu zajistila hlubší zapojení a bližší monitorování, pokud jde o proces, v rámci něhož členské státy povolují a zdůvodňují přechodná období pro přístup občanů nových členských států na jejich pracovní trh, a to již od prvního roku po přistoupení těchto zemí;

21. zdůrazňuje, že mobilita pracovních sil by neměla být některými zaměstnavateli považována za příležitost ke snížení mezd, sociálního zabezpečení nebo k obecnému zhoršení pracovních podmínek; vyzývá členské státy, aby podnikly příslušná opatření nejen k odstranění všech forem diskriminace, ale také k zajištění nejlepších možných podmínek pro migrující pracovníky a jejich rodiny;

22. je znepokojen některými iniciativami členských států, jejichž cílem je upravit vnitřní právní rámec v oblasti přistěhovalectví a vykládat a uplatňovat zásadu volného pohybu pracovních sil způsobem, který je zcela v rozporu s literou a duchem platných právních předpisů Společenství; vyzývá k okamžitému ukončení těchto praktik a naléhavě vyzývá členské státy, aby zavedly komplexní programy integrace evropských občanů, kteří na jejich území uplatňují své právo na svobodu pohybu, případně i ve spolupráci s členskými státy původu;

23. vyzývá členské státy a Komisi, aby spolupracovaly na vytvoření, zavedení, monitorování a hodnocení programu opětovného sociálního začlenění občanů a jejich rodin, kteří se vrátí do své země původu poté, co pracovali v jiném členském státě;

24. uznává, že zatímco mobilita může vyřešit nedostatek pracovních sil v přijímajících zemích, může způsobit nedostatek pracovních sil v zemích, odkud pracovníci pocházejí; upozorňuje Komisi a členské státy na skutečnost, že neaktivní populace představuje v každém státě značný pracovní potenciál, k jehož využití je zapotřebí stejné množství zdrojů EU jako zdrojů členských států;

25. upozorňuje Komisi na skutečnost, že v EU i nadále přetrvává mnoho administrativních a právních překážek mobilitě pracovníků a vzájemnému uznávání kvalifikací všech úrovní a praxe v oboru; znovu potvrzuje své odhodlání najít řešení těchto problémů a žádá Komisi, aby pozorně dohlížela na omezení, která nejsou v souladu s právními předpisy Společenství, a přijala proti nim opatření;

26. nabádá členské státy, aby před zaváděním nových vnitrostátních právních předpisů v oblasti zdravotnictví a sociálních a daňových systémů provedly studii dopadů na hraniční oblasti s cílem dopředu poukázat na možné problémy, které budou mít důsledky pro mobilitu pracovních sil;

27. je toho názoru, že přeshraniční pracovníci zaujímají v oblasti evropské mobility pracovních sil zvláštní pozici ;

28. nabádá členské státy, aby urychlily proces zavádění společného evropského rámce kvalifikací; domnívá se, že přestože harmonizace tohoto referenčního systému je plánována až na rok 2010, mohlo by jeho urychlené zavedení ve všech členských státech omezit překážky, kterým pracovníci v současnosti čelí;

29. vítá iniciativu Komise v souvislosti s projektem sítě EU pro bezpečnost pacientů (EUNetPaS), který je prvním krokem podporujícím zúčastněné subjekty členských států a EU při posilování spolupráce v oblasti bezpečnosti pacientů; konstatuje však, že v rámci EU stále existují rozdíly v regulaci zdravotnických pracovníků, a žádá Komisi, aby vyzvala členské státy a jejich regulační orgány pro zdravotnické pracovníky, aby sdílely informace a zřídily standardizované akreditační systémy pro zdravotnické pracovníky k zajištění bezpečnosti pacientů po celé EU;

30. konstatuje, že neexistence společného rámce pro porovnávání, výměnu a uznávání odborných kvalifikací na úrovni EU představuje závažnou překážku nadnárodní mobilitě; vítá iniciativu Komise na ustavení evropského systému kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET);

31. žádá Komisi a členské státy, aby zajistily co nejrychlejší zapojení zástupců zaměstnavatelů a profesních odvětví do zavádění evropského rámce kvalifikací, aby tak systém uznávání kvalifikací mohl být uplatňován na pracovním trhu;

32. vyzývá Komisi, členské státy a zástupce zaměstnavatelů i zaměstnanců k zahájení jednání s cílem harmonizovat platové stupnice pro různé úrovně kvalifikací stanovené v evropském rámci kvalifikací tak, aby bylo možno zabezpečit mobilitu pracovních sil na základě stupnic mezd, které odpovídají dovednostem pracovníků;

33. vyzývá vzdělávací instituce k aktivní spolupráci při vzájemném uznávání kvalifikací získaných prostřednictvím formálního, informálního i neformálního vzdělávání a profesí, jež odpovídají normám stanoveným členskými státy; považuje za klíčové, aby členské státy plně využívaly evropský rámec kvalifikací a věnovaly přiměřenou pozornost nadcházejícím iniciativám v oblasti evropského systému kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu, aby klasifikace na úrovních vnitrostátního vzdělávacího systému a programu celoživotního vzdělávání umožnila mobilním pracovníkům pokračovat v jejich odborné přípravě; schvaluje závazek Komise rozvíjet Europass, a učinit tak kvalifikace pro zaměstnavatele srozumitelnějšími; zdůrazňuje význam služeb sítě Euraxess;

34. vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech není věnována dostatečná pozornost a finanční prostředky na rozvoj a uskutečňování strategií celoživotního vzdělávání; vyzývá členské státy, aby s cílem vytvořit a uskutečňovat tyto systémy aktivněji využívaly finanční prostředky poskytované strukturálními fondy a zejména Evropským sociálním fondem;

35. vyzývá Komisi, aby omezila administrativní a správní překážky, a zdůrazňuje nutnost učinit pokrok v oblasti uznávání a kumulace práv na sociální zabezpečení a převoditelnosti důchodů;

36. domnívá se, že převoditelnost dávek sociálního zabezpečení se lépe koordinuje na základě nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení[9] a na základě dvoustranných dohod;

37. naléhavě vyzývá členské státy, aby plně prováděly nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (ES) č. 883/2004 (platné od roku 2009), jakož i související právní předpisy v oblasti sociálního zabezpečení a vyplácení různých druhů příspěvků; vyzývá členské státy a Komisi, aby urychleně řešily opakující se problémy uváděné v peticích a stížnostech týkajících se sociálního zabezpečení, důchodů a zdravotní péče; podporuje plány Komise na zavedení elektronické verze evropské karty zdravotního pojištění; navrhuje také elektronickou revizi formuláře „E 106“;

38. vyzývá Komisi, aby přezkoumala svou vízovou politiku pro státní příslušníky třetích zemí, kteří se účastní dobrovolnických programů uznaných EU, s cílem zavést liberálnější vízový režim zejména pro dobrovolníky ze zemí, jež sousedí s EU;

39. domnívá se, že v souvislosti s novými formami mobility je třeba analyzovat platné právní předpisy s cílem zjistit, zda jsou stále aktuální, a nalézt vhodné způsoby, jak je přizpůsobit novým pružným podmínkám evropského pracovního trhu, a vzít přitom v úvahu nejen potřebu zabezpečit práva pracovníků, ale také přezkoumat další problémy, se kterými se migrující pracovníci a jejich rodiny mohou potýkat; zdůrazňuje také, že je nezbytné analyzovat ve všech členských státech, do jaké míry jsou skutečně prováděny právní předpisy Společenství týkající se volného pohybu pracovních sil a práva na pobyt pracovníků a jejich rodin; domnívá se, že v případě potřeby by měla být navržena doporučení ke zlepšení právního a operačního rámce;

40. vyzývá k diskusi o otázkách systému sociálního zabezpečení se zaměřením mimo jiné na přístup ke zdravotní péči a na skutečnost, že mobilita pracovníků může v některých případech vést ke ztrátě sociálních výhod; vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda je třeba přizpůsobit nařízení (ES) č. 883/2004, jeho prováděcí nařízení (EHS) č. 574/72 a související administrativní postupy tak, aby odpovídaly měnícím se formám mobility pracovníků včetně krátkodobé mobility pracovních sil;

41. domnívá se, že by Komise měla přezkoumat negativní dopady na mobilitu vzniklé v důsledku nedostatečné harmonizace daňových dohod a nového nařízení o sociálním zabezpečení (nařízení (ES) č. 883/2004);

42. podporuje Komisi v jejích plánech provést kroky ke zlepšení návrhu směrnice stanovujícího minimální požadavky na podporu mobility pracovníků, a to snazším získáváním a zachováním práv penzijního připojištění; zaměstnanecké penzijní pojištění je totiž stále rozšířenější, a proto je třeba usilovat o pravidla převoditelnosti, která budou vůči pracovníkům vstřícná; žádá proto Komisi, aby předložila obnovený návrh směrnice o převoditelnosti zaměstnaneckého penzijního pojištění;

43. domnívá se, že mobilita pracovníků obou pohlaví a jejich rodin (tedy dětí a závislých rodinných příslušníků) ve velké míře závisí na dosažitelnosti a finanční dostupnosti služeb (např. péče o děti a starší osoby, vzdělávacích zařízení, denních center, zvláštních služeb); zároveň se domnívá, že pracovní mobilita by měla přispívat k osobnímu naplnění a zlepšovat kvalitu života a práce;

44. domnívá se však, že návrh na zlepšení výměny informací a osvědčených postupů mezi vnitrostátními orgány a návrh týkající se zavedení elektronické verze evropského průkazu zdravotního pojištění by měl být uplatňován za náležité ochrany údajů; Členské státy musí zaručit, že tyto osobní údaje nebudou užity pro jiné účely než pro ty, které se týkají sociálního zabezpečení, kromě případů, kdy k tomu dotčená strana výslovně svolí; žádá další informace o této iniciativě a o tom, jak může přispět ke zlepšení mobility pracovních sil; vyzývá Komisi, aby analyzovala možnost zavést v blízké budoucnosti jednotný evropský průkaz, který by obsahoval veškeré informace o poplatcích zaplacených jejím držitelem a o jeho sociálních právech ve všech členských zemích, kde vykonával pracovní činnost, a aby přispěla k možnosti zavedení tohoto průkazu;

45. podporuje akce sítě TRESS a domnívá se, že by tato síť měla neustále zkoumat různé typy mobility s cílem přizpůsobit je právním předpisům Společenství; žádá Komisi, aby do této sítě zahrnula maximální počet zaměstnavatelů a odborů, a připomíná, že to jsou často zaměstnavatelé, kdo pomáhají pracovníkům s právními formalitami v oblasti sociálního zabezpečení nebo se získáváním dokumentů nezbytných pro jejich zaměstnání; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby k databázím uloženým v portálu EURES byl snadný přístup, aby byly pravidelně aktualizovány a aby k nim byl zajištěn co nejširší přístup; domnívá se, že síť pro volný pohyb v rámci Evropské unie by měla na strukturální a institucionální úrovni spolupracovat se sítí TRESS;

46. pokračuje v podpoře sítě EURES, která přispívá k usnadňování mobility pracovních sil v rámci EU; doporučuje zahrnout do služeb EURES informace o internetových sítích a portálech zaměřených na určitá odvětví a doporučuje také, aby tato síť spolupracovala s dalšími poskytovateli informací, zejména se specializovanými orgány v členských státech, ohledně možností zaměstnání v Unii se zvláštním důrazem na vnitrostátní úřady práce, které mohou přímo poskytovat individuální poradenství pro osoby hledající zaměstnání;

47. domnívá se, že přeshraniční projekty sítě EURES by se měly přednostně zaměřit na provádění studií a pořádání seminářů k otázce dopadů na hraniční oblasti, aby nové nařízení o koordinaci č. 883/2004 mohlo účinně a efektivně vstoupit v platnost;

48. podporuje cíle stanovené v třetí částí akčního plánu pro pracovní mobilitu, jež jsou v souladu s posilováním institucionálních kapacit EURES; zdůrazňuje různorodost pracovních sil a potřebu poskytovat služby přizpůsobené všem kategoriím pracovníků, a to zejména těm, kteří jsou uvedeni v programu Komise, t.j. starším osobám a pracovníkům s postižením, kteří jsou znevýhodněni, ale jsou využitelní na pracovním trhu, osobám, které mají zvláštní právní status v porovnání s ostatními pracovníky, samostatně výdělečně činným osobám, pracovníkům, kteří se vracejí do zaměstnání po delší přestávce apod.; zdůrazňuje, že veškeré informace, které jsou k dispozici prostřednictvím sítě EURES, by měly být přístupné osobám s postižením;

49. vyzývá členské státy prostřednictvím jejich pracovních a obdobných úřadů, aby s cílem zvýšit mobilitu stanovily jediné správní místo pro všechny pracovníky včetně těch, kteří mají v úmyslu pracovat v zahraničí, aby mohli z jediného zdroje obdržet informace o možnostech práce v zahraničí, administrativních otázkách, sociálních právech a právních podmínkách;

50. podporuje myšlenku přeměny sítě EURES na centrální informační portál pro otázky mobility, který by fungoval jako centralizovaná informační služba (helpdesk), kde by pracovníci uvažující o práci v zahraničí mohli získat informace o všech aspektech mobility pracovních sil – nejen o pracovních příležitostech, sociálním zabezpečení, zdravotní péči, důchodovém systému a uznávání kvalifikací, ale i o jazykových otázkách, možnostech bydlení, zaměstnání pro manžele / manželky, vzdělávání dětí a integraci obecně v cílové zemi; zdůrazňuje, že by se tento portál měl případně rozšířit tak, aby jej mohli využívat státní příslušníci třetích zemí včetně těch, kteří ještě nezískali povolení k dlouhodobému pobytu;

51. plně schvaluje stávající informační mechanismy, ale zároveň navrhuje, aby všechny příslušné internetové stránky, portály atd. byly prověřeny z hlediska účinnosti a v případě potřeby nově uspořádány, uvedeny do souladu nebo přeskupeny, aby se tak staly vstřícnější vůči uživatelům;

52. upozorňuje na problematiku přístupu do sítě EURES pro občany, kteří žijí ve venkovských, ostrovních, horských nebo vzdálených oblastech; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že informace na tomto portálu budou dostupné i těmto skupinám obyvatel;

53. domnívá se, že dodatečný rozpočet ve výši 2 miliony EUR určený na inovativní projekty v oblasti mobility do roku 2013 je příliš nízký vzhledem k nutnosti informovat maximální počet evropských občanů o mobilitě pracovních sil v Unii, jakož i o cílech stanovených v různých programových dokumentech na podporu mobility pracovních sil v Unii;

54. zdůrazňuje, že jsou zapotřebí srovnatelné a spolehlivé statistické údaje o přesunech v rámci mobility pracovníků, studentů, pedagogů a vědců, aby se zlepšila informovanost Komise v oblasti mobility a zkvalitnilo se její monitorování výše uvedeného akčního plánu;

55. domnívá se, že v současné době mají lidé nedostatek informací o potenciálních profesních a kariérních výhodách, které jim mohou plynout z pracovních pobytů v zahraničí, o podmínkách zaměstnanosti a sociálního zabezpečení při práci v zahraničí a o tom, že se prostřednictvím mobility podporuje také evropská kulturní integrace; podporuje akce Komise zaměřené na informování občanů o těchto otázkách;

56. upozorňuje na program stáží Evropského parlamentu pro osoby s postižením, který byl zahájen v roce 2007, a na program stáží Komise pro osoby s postižením, který začne na podzim roku 2008; domnívá se, že taková pozitivní opatření podpoří mobilitu osob s postižením a mohou být velkým přínosem pro jejich integraci do pracovního procesu; vyzývá členské státy, aby podporovaly a propagovaly odpovídající osvědčené postupy na vnitrostátní, regionální i místní úrovni;

57. upozorňuje na skutečnost, že členské státy by měly podporovat osvědčené postupy a programy vzájemného vzdělávání pro účely opatření v oblasti mobility, která jsou financována z Fondu soudržnosti EU a zejména z Evropského sociálního fondu, a vzájemně se o nich informovat;

58. domnívá se, že vedle služeb on-line by členské státy a regiony EU měly vyzkoušet a zavést i jiné způsoby informování s cílem rozšířit poskytování informací o mobilitě pracovních sil v členských státech; domnívá se, že by mělo být zřízeno zprostředkovatelské středisko po telefonu zaměřené na mobilitu pracovních sil spojené s portálem EURES, kde by byly pracovníkům okamžitě poskytovány informace o specifických otázkách v jazyce daného členského státu a alespoň v jednom dalším evropském jazyce;

59. pokračuje v podpoře takových akcí, jako jsou veletrhy pracovních příležitostí, evropské dny zveřejňování pracovních příležitostí v celé Unii nebo evropská partnerství pro mobilitu pracovních sil; domnívá se nicméně, že rozpočet přidělený na tyto akce není dostatečný ve vztahu ke stanoveným cílům – tedy informovat o činnostech EU v této oblasti;

60. zdůrazňuje, že je nezbytné rozlišovat mezi zvláštní mobilitou umělců a mobilitou pracovníků v Unii v širším slova smyslu vzhledem k nepravidelné a nepředvídatelné povaze jevištního umění vyplývající ze specifického režimu zaměstnání;

61. uznává specifický charakter určitých zaměstnání například v oblasti kultury nebo sportu, kde geografická i profesní mobilita tvoří jejich nedílnou součást; vyzývá Komisi a členské státy, aby tyto okolnosti pozorně analyzovaly a přijaly nezbytná opatření, zejména pokud jde o pracovní práva zaměstnanců v těchto odvětvích, a zajistily tak, že mobilitě těchto pracovníků nebudou bránit administrativní překážky;

62. vítá skutečnost, že Komise ve svém akčním plánu zavádí také opatření ke zlepšení situace občanů třetích zemí; doporučuje, aby integrovaná politika mobility pracovních sil vždy zohledňovala migraci občanů třetích zemí;

63. zdůrazňuje nutnost užší spolupráce mezi vnitrostátními správními orgány, aby byly odhaleny a odstraněny nespravedlnosti v soudní a daňové oblasti a aby zároveň nebyly narušeny vnitrostátní pravomoci;

64. domnívá se, že je nutné zvyšovat povědomí o možnostech podávat stížnosti a předkládat petice týkající se překážek mobilitě pracovních sil a porušování příslušných právních předpisů Společenství;

65. podporuje zavádění konceptu spravedlivé mobility a žádá Komisi, aby dbala na jeho dodržování, například tím, že do něj zapojí organizace sdružující zaměstnavatele a organizace sdružující pracovníky s cílem předejít nehlášené práci a zhoršování pracovních podmínek;

66. žádá, aby podniky podporovaly mobilitu pracovních sil například prostřednictvím pružné pracovní doby nebo práce na dálku;

67. žádá Komisi, aby hledala nástroje, pomocí kterých by se odstranily složité překážky, jež mohou pracovníky odradit od práce v zahraničí, jako například potíže s nalezením práce pro manžela / manželku, vysoké výdaje na přestěhování, jazykové bariéry, rozdíly v odměňování mužů a žen a riziko ztráty daňových výhod nebo možnosti přispívat do vnitrostátních systémů penzijního a zdravotního pojištění a pojištění proti nezaměstnanosti; zdůrazňuje význam celoživotního vzdělávání se zvláštním důrazem na význam výuky jazyků, které je podstatné pro uspokojení měnících se požadavků pracovního trhu;

68. vítá záměr Komise navázat na návrh, který předložila v roce 2005, a na pozměněný návrh směrnice z roku 2007 o minimálních požadavcích na podporu mobility pracovníků snazším nabýváním a zachováním doplňkových důchodových práv;

69. vyzývá Komisi a členské státy, aby usnadnily mobilitu zranitelných skupin obyvatel a pomohly odstranit překážky, s nimiž se tyto skupiny setkávají, vytvářením kvalitních pracovních příležitostí, bojem proti diskriminaci, řešením nových forem sociálního vyloučení, podporou rovnosti žen a mužů, podporou rodin a účinným zajišťováním přístupu na pracoviště, k ubytovacím službám a dopravě;

70. zdůrazňuje, že ženy, které mají děti, jsou ve srovnání s muži méně mobilní, a žádá proto, aby byla za účelem odstranění této nerovnováhy přijata příslušná opatření;

71. podporuje systém SOLVIT jakožto nástroj rychlého řešení problémů vnitřního trhu i problémů souvisejících s mobilitou pracovních sil; žádá, aby měl systém SOLVIT k dispozici více prostředků;

72. vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly programy na podporu mobility mladých odborníků; domnívá se, že tyto programy by se měly opřít o vztah zaměstnavatele a zaměstnance a měly by zohledňovat přínos vyplývající ze zkušeností, schopností a dovedností včetně znalostí jazyků získaných mimo zemi původu;

73. domnívá se, že mobilita studentů a pedagogů je základním prvkem pracovní mobility, a proto by se při provádění Evropského akčního plánu pro pracovní mobilitu (2007–2010) mělo věnovat více pozornosti iniciativám, jako jsou Boloňský proces, Erasmus, Leonardo da Vinci a jiné programy;

74. vítá iniciativu Komise, která konzultovala všechny strany zapojené do propagace mobility pracovních sil v Unii; domnívá se, že tento dialog zvýší transparentnost, stimuluje vytváření sítí a výměnu osvědčených postupů a inovativních přístupů s cílem podpořit mobilitu, urychlit její zavádění do obecné praxe a posílit související principy a hodnoty;

75. uznává přínos programů Comenius, Erasmus a Leonardo, které mladým lidem umožňují studovat v zahraničí, a zdůrazňuje jejich význam z hlediska pozdější profesní mobility; vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnost rozšíření přístupu k těmto programům s ohledem na zvláštní potřeby znevýhodněných skupin;

76. žádá, aby se evropské školy, univerzity a vlády rozhodně zavázaly k významnému posílení pracovní mobility, například tím, že se zapojí do sítě zainteresovaných stran, kterou Komise navrhla ve svém sdělení;

77. je přesvědčen, že by se měla posílit spolupráce mezi soukromými či veřejnoprávními společnostmi a vzdělávacími institucemi;

78. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

[1] Úř. věst. L 255, 30. 9. 2005, s. 22.
[2] Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s.77.
[3] Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 6.
[4] Úř. věst. L 149, 5. 7. 1971, s.2.
[5] Úř. věst. L 74, 27. 3. 1972, s.1.
[6] Úř. věst. C 187 E, 24. 7. 2008, s.159
[7] Úř. věst. C 371 E, 23. 12. 2000, s.321
[8] Úř. věst. C 102 E, 24.4.2008, s.321
[9] Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s.1.

Mobilita pracovních sil je klíčovým prvkem pro dosažení cílů Lisabonské strategie. Například jen za poslední dva roky umožnilo uplatňování této strategie zaměřené na hospodářský růst a zaměstnanost vytvořit přibližně 6,5 milionu pracovních míst a tento počet by se do roku 2009 mohl zvýšit o dalších 5 milionů.

Průzkumy Eurobarometru (2006) ukazují, že si Evropané uvědomují význam mobility pracovních sil. 57 % z nich se domnívá, že mobilita pracovních sil má pozitivní dopad na evropskou integraci, ale jen velmi málo z nich ji skutečně využívá. V současné době pracují pouhá 2 % dotázaných Evropanů v jiné zemi EU než ve své zemi původu a 5,5 % dotazovaných vyjádřilo svůj záměr pracovat v zahraničí.

Díky programům, které byly v tomto směru zavedeny s cílem upravit právní předpisy ke zjednodušení mobility pracovních sil, se v posledních letech výrazně zlepšily podmínky pro práci v jiném členském státě. Stále však existuje mnoho překážek administrativního, právního, daňového nebo sociálního charakteru. Administrativní překážky jsou většinou zapříčiněny správními specifiky jednotlivých členských států a rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy v oblasti pracovního trhu – odstranění těchto překážek je z velké části v pravomoci členských států.

Evropská unie však může zlepšit situaci v právní oblasti tím, že přistoupí k přezkoumání stávajících právních předpisů a k jejich aktualizaci tak, aby je přizpůsobila současným potřebám pracovního trhu.

V prosinci 2007 zahájila Komise Evropský akční plán pro pracovní mobilitu s cílem podpořit činnosti směřující ke snížení praktických překážek mobilitě, s nimiž se dosud setkávají žadatelé o práci, pracovníci i zaměstnavatelé, a tento akční plán bude pokračovat do roku 2010.

Hlavní cíle tohoto nového akčního plánu jsou: zlepšit stávající předpisy v oblasti sociálního zabezpečení, odstranit administrativní překážky, konsolidovat portál EURES (portál evropské mobility pracovních sil) a zvýšit informovanost Evropanů o možnosti pracovat v zahraničí.

Akční plán Komise vybízí členské státy, aby zlepšovaly své platné právní předpisy a administrativní postupy zejména tím, že zkoordinují záležitosti sociálního zabezpečení a možnost převoditelnosti nároku na penzijní připojištění. Komise například chce, aby do roku 2009 bylo možné koordinovat záležitosti sociálního zabezpečení on-line, což by usnadnilo zavedení elektronické verze evropského průkazu zdravotního pojištění.

Komise je přesvědčena o významu a účinnosti sítě EURES, jakožto „jediného správního místa“ pro mobilitu pracovních sil v EU, a uvědomuje si, že je třeba posílit její úlohu. Síť EURES bude pokračovat v rozvíjení svých služeb a vyvine zvláštní úsilí, aby se přiblížila některým cílovým skupinám, například dlouhodobě nezaměstnaným, mladým pracujícím, starším pracujícím, ženám, vědcům, osobám samostatně výdělečně činným a sezónním pracovníkům.

Posílení institucionálních kapacit portálu EURES je jedním z cílů akčního plánu Komise. Budoucí akce se zaměří na zlepšení přístupu pracovníků a jejich rodin k většímu množství kvalitnějších pracovních míst. Plán také zahrnuje podporu zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají zahraniční pracovníky, aby se lépe vyrovnali s nedostatky a překážkami, na něž narážejí. Místní, regionální a vnitrostátní orgány budou současně těžit z užší spolupráce a zjednodušené správy sociálního a důchodového zabezpečení a budou vyzývány k přijímání iniciativ na usnadnění mobility.

Navrhované „Evropské dny pracovních příležitostí“ umožní široké veřejnosti přístup k pracovním nabídkám od zaměstnavatelů v EU a k informacím o možnostech a výhodách mobility pracovních sil.

Zpravodajka iniciativu Komise podporuje a doporučuje dodatečné akce, jakož i přísnou kontrolu provádění evropských právních předpisů v této oblasti. Zároveň také upozorňuje na stávající problémy týkající se sociálního a zdravotního pojištění a na administrativní a právní překážky bránící profesní mobilitě. Dále vyhodnocuje výsledky stávajících programů a platforem na úrovni EU, jejichž účelem je zvýšit mobilitu pracovních sil, a formuluje řadu doporučení s cílem zlepšit jejich fungování.

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k evropskému akčnímu plánu pro pracovní mobilitu (2007–2010)
(2008/2098(INI))

Navrhovatel: Tadeusz Zwiefka

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. zdůrazňuje klíčovou úlohu celoživotního učení pro posílení profesní mobility pracovníků, pro zlepšení úrovně vzdělání obyvatelstva jako celku, aktualizaci jeho znalostí a snížení nebezpečí vyloučení pracovníků a pracovnic v době změny zaměstnání;

2. zdůrazňuje, že je nezbytné rozlišovat mezi zvláštní mobilitou umělců a mobilitou pracovníků v Unii v širším slova smyslu vzhledem k povaze divadelních a koncertních činností a k jejímu nepravidelnému a nepředvídatelnému charakteru, vyplývajícímu ze specifického režimu zaměstnání;

3. domnívá se, že mobilita studentů a učitelů je základním prvkem profesní mobility, a proto by se při provádění Evropského akčního plánu pro pracovní mobilitu (2007–2010) mělo věnovat více pozornosti iniciativám, jako jsou Boloňský proces, Erasmus, Leonardo da Vinci a jiné programy;

4. žádá, aby byla zaručena rovnováha ve vztahu mezi flexibilitou, mobilitou a bezpečností pracovníků a zaměstnavatelů a aby byly zlepšeny příslušné platné předpisy a správní postupy;

5. vyzývá členské státy, aby aktivně podporovaly cizojazyčné vzdělávání (zvláště dospělých), neboť jazyková bariéra je jednou z posledních hlavních překážek mobility pracovníků a jejich rodin;

6. připomíná, že flexibilita a mobilita představují dva neoddělitelné prvky výkonu uměleckých profesí;

7. domnívá se, že mobilita pracovníků obou pohlaví a jejich rodin (např. dětí a závislých příbuzných) ve velké míře závisí na dosažitelnosti a finanční dostupnosti služeb (např. zařízení péče o děti a o starší osoby, vzdělávacích zařízení, denních center, zvláštních služeb); zároveň se domnívá, že pracovní mobilita by měla přispívat k osobnímu naplnění a zlepšovat kvalitu života a práce;

8. trvá na potřebě realizovat iniciativu v oblasti přesunu kreditů získaných v odborném vzdělávání a profesní přípravě (ECVET) i na potřebném uznávání a potvrzování dovedností získaných neformálním a informálním vzděláváním, aby jednotlivé členské státy uznávaly veškerou certifikovanou odbornou přípravu a na potřebě aktivní podpory zavádění evropského rámce kvalifikací (ERK) ve všech členských státech;

9. zdůrazňuje, že ženy, které mají děti, mají ve srovnání s muži menší možnosti mobility, a žádá, aby byla za účelem odstranění této nerovnováhy přijata příslušná opatření;

10. zdůrazňuje, že v rámci Evropských služeb zaměstnanosti (EURES) – jejichž síť je třeba podporovat a posilovat – by se mělo zohlednit zvláštní postavení a potřeby mladých studentů a pracovníků; zdůrazňuje také skutečnost, že mnozí jedinci pracující v oblasti kultury a vzdělávání jsou osoby samostatně výdělečně činné;

11. zdůrazňuje, že mobilitu umělců z Evropské unie i mimo ni často brzdí potíže při získávání krátkodobých víz a že je v důsledku toho omezen přístup těchto umělců k zaměstnání;

12. zdůrazňuje, že je třeba srovnatelných a spolehlivých statistických údajů o přesunech v rámci mobility pracovníků, studentů, pedagogů a vědců, aby se zlepšily znalosti Komise v oblasti mobility i její monitorování výše uvedeného akčního plánu;

13. žádá, aby se evropské školy, univerzity a vlády rozhodně zapojily do procesu významného posílení pracovní mobility a aby přijaly závazky s tím spojené, např. svým zapojením do sítě partnerů navržené Komisí v jejím sdělení;

14. je přesvědčen, že by se měla posílit spolupráce mezi soukromými a veřejnoprávními společnostmi, a vzdělávacími institucemi;

15. žádá, aby podniky podporovaly mobilitu pracovníků a pracovnic, například prostřednictvím pružné pracovní doby nebo práce na dálku.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k Evropskému akčnímu plánu pro pracovní mobilitu (2007-2010)
(2008/2098(INI))

Navrhovatelka: Marusya Ivanova Lyubcheva

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

- s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu

v zaměstnání a o pracovní podmínky

[1],

A. vzhledem k tomu, že mobilita pracovníků je klíčovým nástrojem k dosažení cílů Lisabonské strategie, zůstává však nadále nízká, také u žen,

B. vzhledem k tomu, že v současné době žijí a pracují v jiném než vlastním členském státě přibližně 2 % občanů, kteří jsou v produktivním věku, a vzhledem k tomu, že 48 % všech migrantů v EU tvoří ženy,

C. vzhledem k tomu, že dynamický pracovní trh představuje pro pracovníky, a to zejména pro ženy s dětmi, velkou výzvu a nutí je dělat kompromisy mezi profesním a rodinným životem,

D. vzhledem k tomu, že nedostatečná úprava systémů sociálního zabezpečení v členských státech způsobuje ženám obtíže, a to např. v souvislosti s těhotenstvím, výchovou dětí a lepšími příležitostmi pracovního postupu,

1. vyzývá Komisi, aby zohlednila specifické potřeby mobilních pracujících žen všech věkových kategorií a zahrnula konkrétní opatření k naplnění těchto potřeb do čtyř oblastí Evropského akčního plánu pro pracovní mobilitu;

2. naléhavě žádá Komisi, aby zkoumala otázku rovnosti pohlaví v oblasti pracovní mobility a doporučila flexibilní nástroje k překonání zbývajících překážek, kterým ženy čelí;

3. navrhuje Komisi, aby pořádala informační kampaně o možnostech spojených s pracovní mobilitou, jež by byly zaměřeny na dívky a ženy, a tím usnadnila jejich přizpůsobení dynamickému pracovnímu trhu;

4. vyzývá členské státy a zúčastněné strany k tomu, aby zvážily a odstranily překážky pracovní mobility žen tím, že poskytnou, kromě jiného, rovný přístup ke kvalifikovaným pracovním místům a vysokým pozicím, stejné platové ohodnocení, flexibilní práci, adekvátní zdravotní péči a zařízení pro péči o děti, kvalitní vzdělávací zařízení pro děti, převoditelnost nároku na důchod a odstranění stereotypů týkajících se pohlaví;

5. doporučuje členským státům a regionálním a místním orgánům, aby aktivně podporovaly zvláštní zaměstnanecké, školící, vzdělávací, dálkové a jazykové programy, a vytvořily tak pracovní trh otevřenější ženám a umožnily sladění profesního a rodinného života;

6. doporučuje Komisi, členským státům a místním i regionálním orgánům, aby urychleně vyhodnotily rozsah mobility pracovních sil a její dopad na děti, které po určitou dobu nedoprovázejí své rodiče na nová pracoviště, a navrhly vhodné řešení této situace;

7. bere na vědomí návrh Komise posílit kapacitu sítě TRESS a rozsah a kvalitu portálu EURES tím, že zahrne ženy jako specifickou kategorii pracovníků.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

[1] Úř. věst. L 269, 5.10.2002, s. 15.

pro Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

k Evropskému akčnímu plánu pro pracovní mobilitu (2007–2010)
(2008/2098(INI))

Navrhovatelka: Maria Matsouka

NÁVRHY

Petiční výbor vyzývá Výbor pro zaměstnanost a sociální věci jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. vyzývá Komisi, aby upřednostnila proces racionalizace administrativních postupů a administrativní spolupráce tak, aby umožnila propojenost mezi vnitrostátními institucemi a orgány, jejichž interakce je rozhodující pro účinné vyřešení obtíží vzniklých mezi členskými státy; dále se domnívá, že by měly členské státy intenzivně bojovat proti všem právním a správním překážkám, které brání geografické mobilitě na evropské, vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni, jako je skutečnost, že v rámci profesního rozvoje nebo sociálního zabezpečení a důchodů nejsou uznávány zkušenosti spojené

s mobilitou, zejména v případě malých a středních podniků;

2. vyzývá členské státy k plnému provádění nařízení (EHS) č. 1480/71 a nařízení (ES) č. 883/2004 (použitelné od roku 2009) i souvisejících právních předpisů týkajících se otázek sociálního zabezpečení a vyplácení všech druhů příspěvků; vyzývá členské státy

a Komisi, aby urychleně řešily problémy uvedené v peticích a stížnostech týkajících se oblasti sociálního zabezpečení, důchodového systému a zdravotní péče; podporuje plány Komise na zavedení elektronické verze evropské karty zdravotního pojištění; navrhuje také, aby tak bylo učiněno i v případě formuláře E 106;

3. zdůrazňuje nutnost užší spolupráce mezi vnitrostátními správními orgány, aby byly zjištěny a odstraněny nespravedlivosti v oblasti zdanění za současného respektování pravomocí členských států;

4. vyzývá regionální a vnitrostátní orgány, aby odstranily praktické překážky bránící mobilitě v souladu s konceptem „mobility za spravedlivých podmínek“, zejména prostřednictvím boje proti nehlášené práci a sociálnímu dumpingu;

5. podporuje vzdělávací instituce v aktivní spolupráci při vzájemném uznávání kvalifikací – získaných formálním, informálním či neformálním vzděláváním – a povolání, jež odpovídají normám stanoveným členskými státy; považuje za klíčové, aby členské státy plně využívaly evropský rámec kvalifikací a odpovídajícím způsobem reagovaly na nadcházející iniciativy týkající se evropského systému kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu (ECVET), aby klasifikace na úrovních národního vzdělávacího systému

a programu celoživotního vzdělávání umožnila mobilním pracovníkům pokračovat

v jejich odborné přípravě; schvaluje závazek Komise rozvíjet Europass s cílem učinit kvalifikace pro zaměstnavatele srozumitelnějšími; zdůrazňuje význam služeb sítě Euraxess;

6. konstatuje, že projekt sítě EU pro bezpečnost pacientů připravený Evropskou komisí je prvním z mnoha kroků, které se snaží podpořit členské státy a zúčastněné strany v tom, aby sbíraly a vyměňovaly si informace týkající se bezpečnosti pacientů na úrovni členských států; lituje však, že projekt nepodporuje výměnu informací mezi regulačními orgány členských států odpovědnými za odborníky ve zdravotnictví; vyzývá Komisi, aby podporovala výměnu informací mezi těmito regulačními orgány a usnadnila tak mobilitu odborníků ve zdravotnictví a bezpečnost pacientů v celé EU;

7. podporuje myšlenku přeměny portálu EURES na centrální informační portál pro otázky mobility, který by měl fungovat jako centralizovaná informační služba (helpdesk), kde by potenciálně mobilní pracovníci mohli získat informace o všech aspektech pracovní mobility – nejen o pracovních příležitostech, sociálním zabezpečení, zdravotní péči, důchodovém systému a uznávání kvalifikací, ale i o jazykových otázkách, možnostech bydlení, zaměstnání pro manžely/manželky, vzdělávání dětí a integraci obecně v cílové zemi; poukazuje na to, že podle potřeby by se měl rozšířit tak, aby jej mohli využívat státní příslušníci třetích zemí včetně těch, kteří ještě nezískali právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta;

8. plně schvaluje stávající informační mechanismy, ale zároveň navrhuje, aby všechny příslušné internetové stránky, portály atd. byly zkontrolovány z hlediska účinnosti a v případě potřeby upraveny, uvedeny do vzájemného souladu nebo přeskupeny, aby se staly vstřícnějšími vůči uživatelům;

9. upozorňuje na skutečnost, že členské státy by měly podporovat osvědčené postupy a programy vzájemného vzdělávání pro opatření v oblasti mobility, která jsou financována z Fondu soudržnosti EU a zejména z Evropského sociálního fondu;

10. domnívá se, že s ohledem na velké množství poskytovaných informací o pracovní mobilitě v členských státech by se měly navíc k službám on-line hledat a zavést dodatečné informační prostředky; je přesvědčen, že by měla být zřízena informační linka pro pracovní mobilitu v rámci služeb portálu EURES, který by poskytovala pracovníkům okamžitě informace o specifických otázkách;

11. vyzývá k rozvoji vhodného školení pro poradce v oblasti profesní mobility, kteří rovněž přispějí k odstranění nadcházejících problémů, jež bude třeba řešit;

12. podporuje systém SOLVIT jako nástroj rychlého řešení problémů vnitřního trhu i problémů souvisejících s pracovní mobilitou; žádá, aby měl systém SOLVIT k dispozici více zdrojů;

13. domnívá se, že je nutné zvyšovat informovanost o možnostech podávání stížností a předkládání peticí týkajících se překážek pracovní mobility a porušení příslušných právních předpisů EU.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Maria Badia i Cutchet, Ivo Belet, Marie-Hélène Descamps, Milan Gaľa, Luis Herrero-Tejedor, Ruth Hieronymi, Ramona Nicole Mănescu, Manolis Mavrommatis, Ljudmila Novak, Dumitru Oprea, Pál Schmitt, Helga Trüpel, Thomas Wise, Tomáš Zatloukal

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Mary Honeyball, Cornelis Visser, Tadeusz Zwiefka

Právní upozornění - Ochrana soukromí