Postup : 2008/2178(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0485/2008

Předložené texty :

A6-0485/2008

Rozpravy :

PV 12/01/2009 - 22
CRE 12/01/2009 - 22

Hlasování :

PV 13/01/2009 - 6.9
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0009

ZPRÁVA     
PDF 152kWORD 100k
8. 12. 2008
PE 414.313v02-00 A6-0485/2008

o SRP a použití ekosystémového přístupu při řízení rybolovu

(2008/2178(INI))

Výbor pro rybolov

Zpravodaj: Pedro Guerreiro

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o SRP a použití ekosystémového přístupu při řízení rybolovu

(2008/2178(INI))

Evropský parlament,

- o ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982,

- s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky(1) (SRP),

- s ohledem na sdělení Komise „Úloha SRP (společné rybářské politiky) při uplatňování ekosystémového přístupu ke správě moří“ (KOM(2008)0187),

- s ohledem na závěry Rady pro zemědělství a rybolov ze dne 29. a 30. září 2008 ohledně výše zmíněného sdělení Komise,

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A6‑0485/2008),

A. vzhledem k tomu, že všechny živé organismy (lidé, rostliny, zvířata a mikroorganismy), jejich okolí (jako např. půda, voda, vzduch) a přírodní cykly, které je živí, jsou ve všech zeměpisných oblastech vzájemně propojeny,

B.  vzhledem k tomu, že vývoj, vzájemné působení a změny v rámci takových ekosystémů mají často nežádoucí či nepředvídané přímé účinky na další prvky uvnitř systému i mimo něj, a podobně vývoj vně systému může mít na tento systém okamžitý dopad,

C. vzhledem k tomu, že ekosystémový přístup k rybolovu je v současné době nejlepším základem pro globální systém řízení a rozhodování, který bere v úvahu všechny zúčastněné subjekty a všechny dotčené prvky, jejich požadavky a potřeby, stejně jako účinky na systém v budoucnosti a jejich vzájemné působení,

D. vzhledem k významu rybolovu ve vodách výlučné hospodářské oblasti pro soběstačnost a nezávislost, zejména potravinovou, každého členského státu,

E.  vzhledem k tomu, že naše znalosti týkající se oceánů a faktorů, které na ně mají vliv, jsou stále ještě omezené, ale přesto stačí k tomu, abychom došli k závěru, že stav řady populací ryb – a to jak komerčně využívaných, tak i komerčně nevyužívaných – se v EU i jinde snižuje, a že i když je tato situace důsledkem mnoha faktorů, ve většině případů je hlavní příčinou nadměrný odlov ryb,

F.  vzhledem k tomu, že předpokladem vědeckého výzkumu týkajícího se udržitelnosti rybolovných zdrojů je odmítnutí jakýchkoli domněnek vycházejících z apriorních představ, a že tudíž návrh na provedení analýzy hodnocení rybolovných zdrojů z ekosystémového hlediska bude skutečně ekosystémový pouze tehdy, když bude založen na ověřených vědeckých údajích,

G. vzhledem k tomu, že tento ekosystémový přístup má být ve vztahu k informačním a rozhodovacím postupům dynamický a pružný, neboť je nutné jej neustále přizpůsobovat s ohledem na nové vědecké poznatky a na nové vzájemné souvislosti,

H. vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise KOM (2008)0670 i nadále dochází ve značném rozsahu k závažnému a znepokojivému porušování pravidel SRP, a to přes úsilí, jež bylo vyvinuto ke snížení kapacity loďstva Společenství,

I.   vzhledem k tomu, že v hodnocení rybolovných zdrojů se objevují obavy o udržitelnost stavů ryb a že v oblasti rybolovu jde o zásadní otázku, přičemž zajištění rybolovných činností spadá do pravomoci členských států,

J.   vzhledem k hlavnímu cíli rybářské politiky, který přijaly všechny státy, jež se zúčastnily světového summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002, a kterým je zajištění co nejvyšších úlovků v dlouhodobém horizontu,

K. vzhledem k tomu, že citelný pokles výnosů v odvětví rybolovu je zapříčiněn vyčerpáním mnoha komerčně cenných populací ryb, v jehož důsledku byla stanovena omezení rybolovné činnosti, a stagnací/snížením cen ryb při prvním prodeji spolu s exponenciálním nárůstem výrobních faktorů (nafta a benzin), a že se tato situace zhoršuje v těch zemích, kde jsou na ně vyšší náklady, a to především kvůli tomu, že neexistují opatření na podporu tohoto odvětví nebo kvůli nepostačujícímu rozsahu takové podpory v porovnání s opatřeními, která přijaly jiné země,

L.  vzhledem k návrhu Komise, který je výchozím bodem debaty o případné reformě SRP,

1.  vítá výše uvedené sdělení Komise a zdůrazňuje, že tato iniciativa přispívá k tomu, aby bylo zaručeno využívání rybolovných zdrojů způsobem, jenž by vytvořil z hlediska sociálního, environmentálního a ekonomického dlouhodobě udržitelné podmínky;

2.  zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se ekosystémový přístup řízení rybolovu přeměnil v takový systém řízení, vzájemného vzdělávání a výzkumu, který bude dynamický a pružný, aby mohl pojmout další proměnné, které mohou v budoucnu vyvstat v souvislosti s nepředvídanými faktory nebo vlivy nebo dalšími vědeckými obory;

3.  vyzývá v této souvislosti Komisi, aby do svého návrhu zahrnula metody a nástroje, které umožní vzájemnou výměnu informací a údajů a nepřetržité vzdělávání všech zainteresovaných subjektů tak, aby se společně mohly ještě více podílet na dalším rozvoji ekosystémového přístupu s cílem upozornit na výhody a přinést užitek všem;

4.  připomíná, že rybolov je hlavní činností k zajištění výživy a přežití lidí a domnívá se, že tato skutečnost je prvořadým cílem veškerých politik v oblasti rybolovu;

5.  upozorňuje na stěžejní význam odvětví rybolovu v některých pobřežních komunitách v EU z hlediska ekonomického, sociálního i kulturního;

6.  znovu opakuje, že úkolem SRP bude podporovat modernizaci a udržitelný rozvoj odvětví rybolovu a zajišťovat jeho sociálně-ekonomickou životaschopnost a dlouhodobou udržitelnost rybolovných zdrojů, a zaručit přitom zásobování produkty rybolovu a potravinou soběstačnost a zajištění dodávek potravin pro obyvatelstvo, zachování pracovních míst a zlepšení životních podmínek rybářů;

7.  je si vědom toho, že veškeré politiky v oblasti rybolovu budou muset vzít v úvahu celou řadu hledisek (konkrétně hledisko sociální, environmentální a ekonomické), která vyžadují integrovaný a vyvážený přístup, jenž je neslučitelný s představou, že by tato hlediska byla hierarchizována podle apriorně stanoveného vymezení priorit;

8.  zdůrazňuje, že SRP nesmí být – s ohledem na vlastní cíle – podřízena jiným politikám Společenství, které byly mezitím vymezeny; je naopak toho názoru, že posledně zmíněné politiky musí zabezpečovat a integrovat cíle rybářské politiky;

9.  upozorňuje na to, že dlouhodobý rozvoj určité pobřežní oblasti vyžaduje, aby bylo zohledněno vzájemné působení environmentálních, přírodních i lidských faktorů v této oblasti a aby byla podporována kvalita života v jejích rybářských komunitách; znovu upozorňuje na to, že rybářská politika musí vycházet ze zásady závislosti prosperity rybářských komunit na dlouhodobé udržitelnosti ekosystémů, jejichž nedílnou součástí tyto komunity jsou;

10. uvádí v této souvislosti, že je nutné uznat specifickou povahu a význam drobného pobřežního rybolovu a drobného rybolovu obecně;

11. zdůrazňuje proto, že další uspokojování potravinových potřeb každého členského státu, zajištění životaschopnosti strategického odvětví rybolovu a rybářských komunit a rovněž zachování dlouhodobé udržitelnosti mořských ekosystémů nejsou cíle, jež by byly neslučitelné;

12. domnívá se, že k udržení přijatelného stavu rybolovných zdrojů na celosvětové úrovni je zapotřebí stanovit maximální počet dní, kdy mohou rybáři vyplouvat na moře;

13. zdůrazňuje, že uplatňování ekosystémového přístupu ke správě moří musí tudíž nezbytně vycházet z multidisciplinárního a meziodvětvového pojetí, které by zahrnovalo různá opatření a politiky s dopadem na mořské ekosystémy, jež by šly až za rámec politik přijímaných v oblasti rybolovu, nebo je předjímaly, neboť bez nich nebude možné dosáhnout cílů tohoto přístupu;

14. znovu zdůrazňuje, že je zapotřebí prostudovat a přijmout opatření, pokud jde o celou řadu faktorů, jež mají značný dopad na dlouhodobou udržitelnost mořských ekosystémů a na stav rybolovných zdrojů a tudíž také na rybolovnou činnost, jako např. znečištění pobřeží a znečištění na volném moři, odpady z průmyslu a ze zemědělství, regulace vodních toků, hloubení dna, provoz v přístavech, námořní doprava a cestovní ruch;

15. poukazuje na to, že existují značné rozdíly mezi jednotlivými mořskými oblastmi a jejich rybolovnými zdroji a také mezi různými rybářskými loďstvy a typy používaných lovných zařízení a jejich dopadem na ekosystémy, což vyžaduje v jednotlivých případech uplatňování diverzifikovaných, specifických a adekvátních opatření k řízení rybolovu, jako jsou technická uzpůsobení sítí, uzavření určitých rybolovných oblastí a snížení intenzity rybolovu;

16. trvá na tom, že je nezbytné uplatňovat mechanismy podpor nebo kompenzací určené rybářům, kteří jsou postiženi sociálními a ekonomickými následky víceletých plánů obnovy stavu ryb a jejich řízení a opatřeními k ochraně ekosystémů;

17. upozorňuje na to, že uplatňování globálního, interdisciplinárního a meziodvětvového řízení mořského prostředí, jež musí být nutně postupné, vyžaduje zdokonalování a stálé prohlubování vědeckých poznatků s cílem zaručit přijetí opatření, jež budou vycházet z ověřených vědeckých údajů;

18. upozorňuje na to, že je nezbytné, aby Komise zahrnula odvětví rybolovu do skutečného meziodvětvového plánu pro zachování mořského prostředí, tak jak je stanoveno v rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí(2), což je pilíř ochrany životního prostředí v nové námořní politice pro Evropskou unii;

19. zdůrazňuje, že vědecký výzkum v oblasti rybolovu je základním nástrojem k jeho řízení, neboť je nezbytný k určení faktorů podmiňujících vývoj rybolovných zdrojů, k zahájení jejich kvantitativního posuzování a vypracování modelů, které by umožnily předvídat jejich vývoj, ale také ke zdokonalování lovných zařízení, plavidel a zlepšování pracovních podmínek a bezpečnosti rybářů, přičemž se vychází právě z poznatků a zkušeností posledně jmenovaných;

20. navrhuje provedení vědeckých výzkumů, díky nimž by bylo možno určit nové rozmístění druhů mořských živočichů, jež jsou předmětem rybolovu, k němuž dochází vlivem nedávných změn fyzikálně-chemických vlastností vody následkem klimatických změn; domnívá se, že tyto výzkumy musejí představovat základ pro novou formulaci některých současně platných plánů k regeneraci skupin populací ryb, jako je například plán regenerace štikozubce a humra norského u Pyrenejského poloostrova;

21. upozorňuje na nezbytnost výzkumných projektů v oblasti akvakultury s cílem znovu vysazovat nejvíce ohrožené druhy;

22. domnívá se v této souvislosti, že je zapotřebí investovat do odborné přípravy lidských zdrojů, poskytnout na ni přiměřený objem finančních prostředků a podporovat spolupráci mezi jednotlivými veřejnými orgány v členských státech;

23. upozorňuje na to, že úkolem vědeckého výzkumu bude zohlednit sociální, environmentální a ekonomická hlediska rybolovné činnosti; považuje za zásadní přikročit k posouzení dopadu různých systémů/nástrojů řízení rybolovu na zaměstnanost a rentabilitu rybářských komunit;

24. zdůrazňuje, že první a hlavní úkol řízení rybolovu, jako činnosti využívající obnovitelných zdrojů, spočívá v přímé či nepřímé kontrole celkové intenzity rybolovu tak, aby bylo dosaženo cíle stanoveného na výše zmiňovaném summitu v Johannesburgu v roce 2002;

25. vyzývá Komisi, aby přehodnotila současný systém celkových přípustných odlovů (TAC) a kvót jako hlavního nástroje při správě mořských zdrojů, a také svou činnost s ohledem na stávající omezení rybolovu;

26. vyzývá Komisi, aby prozkoumala a navrhla přísnější kontrolní a dohlížecí systémy, pokud jde o vykládání produktů rybolovu, nelegální úlovky a vracení nežádoucích druhů ryb do moře;

27. považuje výše uvedená opatření za zásadní pro správné zhodnocení stavu rybolovných zdrojů ze strany příslušných vědeckých institucí;

28. uznává, že v současnosti existující nástroje k řízení rybolovu, které vycházejí z celkových přípustných odlovů (TAC), mají přímý dopad na odlov a nepřímý dopad na intenzitu rybolovu; zdůrazňuje ovšem, že je zapotřebí intenzitu rybolovu kontrolovat, aby tato metoda fungovala účinněji; vyzývá Komisi, aby prozkoumala různé nástroje řízení rybolovných zdrojů a zabezpečila, aby nedošlo ke změně v současné době existujících nástrojů, dokud se neobjeví taková alternativa, která by zajistila lepší využívání těchto zdrojů;

29. zdůrazňuje, že rozdělení celkových přípustných odlovů podle loďstev a lovných zařízení je při zachovávání zásady relativní stability ve výlučné pravomoci každého členského státu; domnívá se, že rozdělení kvót v každém členské státě bude muset zohlednit typ lovných zařízení (vlečné sítě a další zařízení) a příslušné odlovy;

30. vyjadřuje hluboké znepokojení nad možností provedení takových změn ve SRP, jež by podporovaly koncentraci rybolovné činnosti, zvláště pokud jde o právo přístupu ke zdrojům;

31. poukazuje na to, že snížení a koncentrace kvót u některých provozovatelů této činnosti neznamená nutně snížení intenzity rybolovu, ale pouze koncentraci využívání rybolovných zdrojů;

32. vítá pozitivní diskriminaci při podpoře obnovení loďstva v některých nejvzdálenějších regionech EU a považuje za důležité, aby byla tato podpora zachována i po skončení platnosti současného finančního rámce 2007–2013 tak, aby bylo možno i poté zaručit udržitelný rybolov, který bude šetrný k životnímu prostředí;

33. považuje za nezbytné zachovat výjimku, pokud jde o přístup do teritoriálních vod, a to do vzdálenosti nejméně 12 mil, jakožto způsob podpory dlouhodobé udržitelnosti mořských pobřežních ekosystémů, tradičních rybářských činností a další existence rybářských komunit; požaduje, aby tato výjimka nabyla trvalého charakteru;

34. požaduje, aby území odpovídající výlučným hospodářským oblastem v nejvzdálenějších regionech bylo považováno trvale za „oblast s výlučným přístupem“ s cílem zaručit životaschopnost mořských ekosystémů, rybolovné činnosti a místních rybářských komunit;

35. považuje za neadekvátní měřit intenzitu rybolovu stejným způsobem, aniž by byla zohledněna rozdílnost loďstev a lovných zařízení; je toho názoru, že kontrola intenzity rybolovu musí vzít v potaz různé druhy ryb, různé typy lovných zařízení a vyhodnocení dopadu odlovů na stavy ryb jednotlivě pro každý druh;

36. domnívá se, že důraz kladený na intenzitu rybolovu vyjádřenou v kw/den má smysl pouze v případě rybolovu s užitím vlečné sítě, neboť u ostatních lovných zařízení je to bezúčelné;

37. je toho názoru, že prostorová omezení (uzavřené nebo chráněné oblasti, jako např. chráněné mořské oblasti) by se měla opírat o multidisciplinární vědecký základ – zejména pokud jde o vliv různých činností a jednotlivých faktorů, které mají reálný dopad na ekosystémy, a pokud jde o reálné přínosy jejich zřízení –, jehož součástí by byly konkrétní podrobné studie o environmentálním a sociálně-ekonomickém dopadu omezení na rybářské komunity;

38. konstatuje, že omezení kapacit rybolovu bylo realizováno především prostřednictvím podpory vyřazování plavidel z provozu, ale přitom nebylo v jednotlivých členských státech uplatněno jednotně; zdůrazňuje tudíž, že přizpůsobování loďstev jednotlivých členských států rybolovným zdrojům musí zohledňovat snížení intenzity rybolovu, k níž již došlo;

39. domnívá se, že politika, která prosazuje nediferencované vyřazování plavidel z provozu a nebere přitom v úvahu specifické rysy těchto loďstev, rybolovné zdroje a objem spotřeby rybolovných produktů v každém členském státě a sociální a ekonomické dopady, je neadekvátní a neopodstatněná;

40. je tudíž toho názoru, že jedním z nejnaléhavějších úkolů, které je nutno vyřešit v rámci řízení rybolovu, je vědecky vyhodnotit, zda existují předimenzovaná loďstva a nadměrně využívané zdroje, a také které to jsou, s cílem umožnit přijetí vhodných konkrétních opatření;

41. konstatuje, že přístup k řízení rybolovu založený na předběžné opatrnosti je vymezen v nařízení Rady (ES) č. 2371/2002, jelikož „nedostatek příslušných vědeckých údajů by neměl být důvodem k odložení nebo nepřijetí řídících opatření pro zachování cílových druhů, přidružených nebo závislých druhů a necílových druhů a jejich životního prostředí“;

42. znovu připomíná význam kontroly při řízení rybolovu, jež spadá do pravomoci členských států;

43. požaduje, aby byla poskytnuta pomoc při zavádění a modernizaci vlastních prostředků pro dohled, ověřování a kontrolu výlučných ekonomických oblastí ze strany členských států, a to s ohledem na boj proti nelegálnímu, nehlášenému a neregulovanému rybolovu (IUU), posílení námořní bezpečnosti a zachování mořských ekosystémů;

44. považuje za zásadně důležité uplatnit opatření, která již byla v boji proti IUU přijata, a požaduje, aby členské státy posílily vlastní kontrolní mechanismy;

45. naléhavě žádá Komisi, aby navrhla opatření, která by umožnila uplatňovat na dovezené produkty rybolovu prodávané na vnitřním trhu stejné požadavky, jaké jsou uplatňovány na produkty rybolovu v různých členských státech;

46. znovu upozorňuje na to, že je zapotřebí stále zlepšovat lovná zařízení s cílem zdokonalit jejich selektivitu, což bude významný faktor, který přispěje ke snížení vedlejších úlovků a jejich dopadu na životní prostředí; vyzývá Komisi k vypracování konkrétních politických nástrojů, které by podnítily rybáře k přijetí všech možných opatření k maximálnímu omezení jejich vedlejších úlovků;

47. domnívá se, že zavedení vlečných sítí užívaných k průmyslovému rybolovu vyvolalo zvýšenou míru úmrtnosti ryb a z této skutečnosti vyplynula nutnost kontrolovat tato zařízení zvlášť; příkladem toho jsou kontroly dodržování omezení stanovených pro oblast rybolovu (kratší či delší vzdálenost od pobřeží);

48. vyzývá Komisi k podpoře ekologičtějšího způsobu rybolovu, a to zaváděním selektivnějších způsobů rybolovu, při kterých je možno omezit nežádoucí úlovky a snížit spotřebu pohonných hmot během výlovu;

49. vyzývá Komisi, aby co nejvíce urychlila proces ekologické certifikace produktů rybolovu s cílem podporovat ekologičtějšího rybářství, jež více respektuje životní prostředí;

50. upozorňuje na to, že zapojení odvětví rybolovu do vymezování, uplatňování a hodnocení různých opatření v rámci SRP je základním předpokladem pro přijetí vhodnějších a efektivnějších politik;

51. zdůrazňuje, že regionální poradní sbory mohou v rozhodovacím procesu SRP sehrát důležitou roli, pokud do něj zapojí rybáře a výzkumné pracovníky, kteří jsou odpovědni za vyhodnocování rybolovných zdrojů; je toho názoru, že jejich činnost by měla být přiměřeným způsobem financována;

52. zdůrazňuje, že v rámci regionální politiky a politiky dobrého sousedství musí být podporována spolupráce s loďstvy mimo Společenství, která využívají společné zdroje, aby tak byla zajištěna udržitelnost těchto zdrojů;

53. trvá na nutnosti podpořit rybářské spolky a profesní organizace, které jsou ochotné nést spoluodpovědnost za provádění společné rybářské politiky (společné řízení);

54. naléhavě žádá větší decentralizaci SRP, která by umožnila výraznější zapojení rybářů, organizací, jež je zastupují, a rybářských komunit do SRP a procesu řízení rybolovu, přičemž je třeba zajistit, aby v rámci celého Společenství byly dodržovány minimální koherentní normy;

55. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům jednotlivých států.

(1)

Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59.

(2)

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008 , kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (Úř. věst L 164, 25.6.2008, s. 19).


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Sdělení Komise „Úloha SRP při uplatňování ekosystémového přístupu ke správě moří“ se řadí k souboru iniciativ, které Komise podporuje s cílem zahájit debatu týkající se případné reformy společné rybářské politiky v roce 2012.

Pokud jde o rozmanitý a složitý soubor otázek, které položila Komise, zpravodaj považuje za důležité zdůraznit některé základní body.

Rybolov je hlavní činností k zajištění výživy a přežití lidí a tato skutečnost je prvořadým cílem veškerých politik v oblasti rybolovu. V tomto směru je nutno zdůraznit význam rybolovu ve vodách výlučné hospodářské oblasti každého členského státu pro jeho soběstačnost a nezávislost, zejména potravinovou.

Rybářská politika musí být přednostně zaměřena na úlovky a rybolovné zdroje, aniž by přitom zapomínala na činnosti v předvýrobní i povýrobní fázi a nezbytný vědecký výzkum, především pokud jde o rybolovné zdroje, na hodnocení a odhady úlovků a biomasy.

To znamená, že rybářská politika není, a ani nemůže být, politikou týkající se oceánů nebo mořského prostředí. Politika týkající se moří musí upřednostňovat moře tak, jako má v rybářské politice přednost rybolov. Mimoto bude vždy zapotřebí brát v úvahu výsledky vědeckého výzkumu, a to spíše než dohady založené na apriorních představách, že rybolov je příčinou neudržitelného stavu systémů. Jinými slovy, návrh ekosystémové analýzy hodnocení rybolovných zdrojů lze přijmout, pokud bude vycházet z ověřených vědeckých údajů o udržitelnosti stavu ryb a mimoto zohlední různé faktory s rybolovem přímo nesouvisející, které mají vliv na ekosystém.

Je nutno znovu potvrdit, že úkolem SRP bude podporovat modernizaci a udržitelný rozvoj odvětví rybolovu a zajišťovat jeho sociálně-ekonomickou životaschopnost a dlouhodobou udržitelnost rybolovných zdrojů, a zaručit přitom zásobování produkty rybolovu a potravinovou soběstačnost a zajištění dodávek potravin pro obyvatelstvo, zachování pracovních míst a zlepšení životních podmínek rybářů.

Dále je nutno vzít v úvahu, že citelný pokles výnosů v odvětví rybolovu je zapříčiněn omezeními rybolovné činnosti a stagnací/snížením cen ryb při prvním prodeji spolu s exponenciálním nárůstem výrobních nákladů (nafta a benzin).

Rybářská politika předpokládá, že se bude muset vzít v úvahu celá řada hledisek (konkrétně hledisko sociální, environmentální a ekonomické), což vyžaduje integrovaný a vyvážený přístup, jenž je neslučitelný s představou, která by je překrývala, především apriorně stanoveným vymezením nějaké hierarchie priorit. To znamená, že nemá být podřízena jiným politikám Společenství, a že se právě naopak požaduje, aby tyto politiky zabezpečily a integrovaly cíle rybářské politiky.

Politika v oblasti rybolovu musí vycházet z předpokladu, že prosperita rybářských komunit a dlouhodobá udržitelnost ekosystémů, jejichž součástí tyto komunity jsou, jsou na sobě vzájemně závislé, a uznat přitom specifickou povahu a význam drobného pobřežního rybolovu a drobného rybolovu obecně.

Uplatňování ekosystémového přístupu ke správě moří musí tudíž nezbytně vycházet z multidisciplinárního a meziodvětvového pojetí, které by zahrnovalo různá opatření a politiky s dopadem na mořské ekosystémy, jež by šly až za rámec politik přijímaných v oblasti rybolovu, nebo je předjímaly, neboť bez nich nebude možné dosáhnout cílů tohoto přístupu.

Na druhé straně je nutno uznat, že existují značné rozdíly mezi jednotlivými mořskými oblastmi a jejich rybolovnými zdroji a také mezi různými rybářskými loďstvy a typy používaných lovných zařízení a jejich dopadem na ekosystémy, což vyžaduje v jednotlivých případech uplatňování diverzifikovaných, specifických a adekvátních opatření k řízení rybolovu, jejichž cílem je poskytnout rybářům v případě potřeby kompenzaci za sociální a ekonomické následky těchto opatření.

První a hlavní úkol řízení rybolovu jako činnosti využívající obnovitelných zdrojů spočívá v přímé či nepřímé kontrole celkové intenzity rybolovu tak, aby byly zajištěny co nejvyšší úlovky v dlouhodobém časovém horizontu.

V současnosti existující nástroje k řízení rybolovu, které vycházejí z celkových přípustných odlovů (TAC), jsou dosud pokládány za nejlepší metodu ke kontrole celkové intenzity rybolovu, neboť mají přímý dopad na úlovky a nepřímý dopad na intenzitu rybolovu.

Rozdělení celkových přípustných odlovů podle loďstev a lovných zařízení je v rámci zachovávání zásady relativní stability ve výlučné pravomoci každého členského státu.

Je nezbytné, aby členské státy uplatňovaly svrchovanost nad svým územím, a to včetně dvanáctimílového pásma teritoriálních vod, jež by se podle specifických geografických rysů mohlo ještě rozšířit, přičemž by byl přístup do něho vyhrazen loďstvům daného členského státu, aniž by došlo k porušení stávajících dohod mezi jednotlivými státy.

Stejně tak je věcí zásadního významu, aby území odpovídající výlučným hospodářským oblastem v nejvzdálenějších regionech bylo považováno trvale za „oblast s výlučným přístupem“ s cílem zaručit životaschopnost mořských ekosystémů, rybolovné činnosti a příslušných místních komunit.

V této souvislosti existují znepokojující návrhy týkající se přístupu ke zdrojům, jejichž cílem je podporovat systém individuálních přenosných kvót, jenž by měl dopad na koncentraci rybolovných činností a individuální získávání rybolovných práv.

Pokud jde o intenzitu rybolovu, je nutno zdůraznit, že by se neměla měřit stejným způsobem, a požadovat, aby byla zohledněna rozmanitost, způsob rybolovu, který provádějí loďstva a lovná zařízení, a rozmanitost druhů.

Ve vztahu k prostorovým omezením (uzavřené nebo chráněné oblasti, jako např. chráněné mořské oblasti) je nutno zdůraznit, že by se měla opírat o multidisciplinární vědecký základ.

Je nutno ještě upozornit na to, že politika, která prosazuje nediferencované vyřazování plavidel z provozu a nebere přitom v úvahu specifické rysy těchto loďstev, rybolovné zdroje a objem spotřeby rybolovných produktů v každém členském státě a sociální a ekonomické dopady, je neadekvátní a neopodstatněná. Proto je zapotřebí vědecky vyhodnotit, zda existují předimenzovaná loďstva a nadměrně využívané zdroje, a také které to jsou.

Konečně se znovu potvrzuje, že je naprosto nezbytné, aby bylo odvětví rybolovu zapojeno do vymezování, provádění a hodnocení různých opatření v rámci SRP.


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

2.12.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

17

3

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Stavros Arnaoutakis, Elspeth Attwooll, Niels Busk, Luis Manuel Capoulas Santos, David Casa, Emanuel Jardim Fernandes, Carmen Fraga Estévez, Ioannis Gklavakis, Pedro Guerreiro, Ian Hudghton, Heinz Kindermann, Willy Meyer Pleite, Rosa Miguélez Ramos, Philippe Morillon, Seán Ó Neachtain, Struan Stevenson, Catherine Stihler, Margie Sudre

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Raül Romeva i Rueda, Thomas Wise

Právní upozornění - Ochrana soukromí