Postup : 2008/2039(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0491/2008

Předložené texty :

A6-0491/2008

Rozpravy :

PV 12/01/2009 - 23
CRE 12/01/2009 - 23

Hlasování :

PV 15/01/2009 - 6.2
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0024

ZPRÁVA     
PDF 188kWORD 140k
9. 12. 2008
PE 412.284v02-00 A6-0491/2008

o provádění a uplatňování směrnice 2002/73/ES o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky

(2008/2039(INI))

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

Zpravodajka: Teresa Riera Madurell

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o provádění a uplatňování směrnice 2002/73/ES o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky

(2008/2039(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 16. prosince 2003 o zdokonalení tvorby právních předpisů(1) uzavřenou mezi Parlamentem, Radou a Komisí,

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky(2),

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A6-0491/2008),

A. vzhledem k tomu, že uplatňování zásad demokracie a právního státu, které jsou zakotveny ve Smlouvě o ES, dává normotvůrci za úkol monitorovat uplatňování právních předpisů, které přijal,

B.  vzhledem k tomu, že Parlament, jakožto spolutvůrce právních předpisů, může jen stěží plnit svou úlohu, pokud jde o sledování provádění směrnice 2002/73/ES, protože Komise poskytuje jen málo informací; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu byly odeslány dopisy příslušným výborům národních parlamentů a orgánům pro rovnost žen a mužů, na něž odpovědělo 27 národních parlamentních shromáždění a 16 orgánů pro rovnost žen a mužů,

C. vzhledem k tomu, že směrnice 2002/73/ES je významným mezníkem v procesu dosahování rovnosti žen a mužů a v boji proti diskriminaci založené na pohlaví ve společnosti jako celku,

D. vzhledem k tomu, že definice „sexuálního obtěžování“ byla poprvé stanovena na úrovni EU ve směrnici 2002/73/ES a že tato směrnice také definovala přímou diskriminaci, nepřímou diskriminaci a obtěžování, zakázala diskriminaci zaměřenou proti ženám z důvodu těhotenství či mateřské dovolené a stanovila právo návratu na stejné nebo rovnocenné pracovní místo po skončení mateřské dovolené, otcovské dovolené či dovolené v případě osvojení, pokud jsou tato práva uznávána v daném členském státě,

E.  vzhledem k tomu, že členské státy přijaly mnoho závazků v souvislosti s provedením směrnice 2002/73/ES, k němuž mělo dojít nejpozději ke dni 5. října 2005, jako například:

Ø určení jednoho nebo několika subjektů pověřených prosazováním, analýzou, sledováním a podporou rovného zacházení s muži a ženami,

Ø podporu sociálního dialogu mezi sociálními partnery s cílem podpořit rovné zacházení, včetně sledování praxe na pracovištích, kolektivních smluv atd.,

Ø prosazování dialogu s příslušnými nevládními organizacemi za účelem podpory zásady rovného zacházení,

Ø organizovanou a systematickou podporu rovného zacházení pro muže a ženy na pracovišti, např. prostřednictvím podnikových zpráv o zajišťování rovných příležitostí, které by pravidelně poskytovaly informace o rovném zacházení se ženami a muži;

Ø přijetí účinných opatření s cílem zajistit, aby se uplatňovaly skutečné sankce v případě porušování této směrnice, přičemž u těchto sankcí nelze omezit odškodnění obětí předem stanovenou horní hranicí, kromě několika přesně vymezených případů,

Ø zajištění toho, aby osoby, které obětem diskriminace na základě pohlaví a obtěžování poskytují podporu, byly obdobně chráněny proti nepříznivému zacházení,

Ø oznamování Komisi každé čtyři roky, jaká opatření byla přijata s cílem poskytnout konkrétní výhody usnadňující profesní zapojení méně zastoupeného pohlaví a jak jsou tato opatření uplatňována,

Ø zajištění toho, aby ustanovení smluv či dohod, která jsou v rozporu s touto směrnicí, byla pozměněna nebo prohlášena za neúčinná a neplatná,

F.  vzhledem k tomu, že pomalé či nekvalitní provádění směrnice 2002/73/ES by mohlo ohrozit naplňování Lisabonské strategie a plné uplatnění sociálního a hospodářského potenciálu EU,

G. vzhledem k tomu, že mnoho členských států se při provádění směrnice 2002/73/ES setkalo s obtížemi, zejména když do svých právních předpisů zaváděly konkrétní a odpovídající opatření ke zlepšení situace v oblasti rovnosti žen a mužů a omezení diskriminace, pokud jde o získávání práce, odbornou přípravu, postup v zaměstnání a pracovní podmínky,

H. vzhledem k tomu, že se ukazuje, že od vstupu nových, zdokonalených právních předpisů o rovném zacházení v platnost se možnost žen získat práci a postupovat v zaměstnání na vyšší pozice zlepšila jen zanedbatelně,

I.   vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech nelze v politických a administrativních rozhodnutích otázky rovnosti žen a mužů zohledňovat z důvodu nízké informovanosti a chybějícího povědomí o takovém přístupu,

J.   vzhledem k tomu, že diskriminaci na základě pohlaví v ostatních sociálních a politických aspektech zhoršují přetrvávající rozdíly v odměňování žen a mužů, zejména mezi takzvanými ženskými a mužskými hospodářskými odvětvími,

K.  vzhledem k tomu, že ekonomická nezávislost žen je základním předpokladem jejich emancipace, a zaměstnání respektující jejich práva je tedy zárukou jejich osobního rozvoje a sociálního začlenění,

1.  vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala provádění směrnice 2002/73/ES a dodržování právních předpisů vyplývajících z jejího provedení a aby i nadále vyvíjela tlak na členské státy; zdůrazňuje, že je třeba poskytnout přiměřené zdroje s cílem dosáhnout těchto cílů;

2.  připomíná bod 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů, a zejména závazek Rady, že členské státy vybídne k tomu, aby vypracovávaly tabulky, z nichž bude zřejmá vzájemná souvislost mezi směrnicemi a vnitrostátními prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejňovaly; domnívá se, že dostupnost těchto srovnávacích tabulek by Komisi usnadnila splnění jejího úkolu, jímž je monitorovat provádění směrnice 2002/73/ES;

3.  konstatuje, že úzká spolupráce mezi příslušnými výbory národních parlamentů a Evropským parlamentem při monitorování provádění a uplatňování právních předpisů týkajících se rovnosti žen a mužů by tuto otázku přiblížila občanům i politikům;

4.  oceňuje velký počet podrobných odpovědí, které v krátkém časovém intervalu obdržel od národních parlamentů a orgánů pro rovnost žen a mužů s ohledem na stav provádění a problémy, které jsou s ním spojené;

5.  vyjadřuje politování nad skutečností, že zpráva Komise určená Evropskému parlamentu a Radě, která má vycházet z informací poskytnutých členskými státy do konce roku 2005, dosud není k dispozici;

6.  s politováním konstatuje, že právní úprava v několika členských státech dostatečně jednoznačně a explicitně nepřejímá definice pojmů přímé a nepřímé diskriminace, obtěžování a sexuálního obtěžování;

7.  je znepokojen skutečností, že v několika členských státech není rozsah zakázané diskriminace dostatečně široký, a není tudíž v souladu se směrnicí 2002/73/ES; připomíná, že k zakázané diskriminaci dochází jak v soukromém, tak i ve veřejném sektoru;

8.  vyjadřuje politování nad skutečností, že některé vnitrostátní právní předpisy porušují zásadu účinných, přiměřených a odrazujících sankcí, neboť stanovují limity pro výši odškodnění či vyrovnání určených obětem diskriminace;

9.  upozorňuje na skutečnost, že méně příznivé zacházení se ženou spojené s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou představuje diskriminaci; s politováním konstatuje, že některé členské státy dosud explicitně neuznaly právo na návrat na stejné nebo rovnocenné pracovní místo po skončení mateřské dovolené;

10. vyzývá členské státy, aby zajistily plné, řádné a účinné provedení a náležité uplatňování všech ustanovení směrnice 2002/73/ES;

11. konstatuje, že rovné zacházení se neuplatňuje ve všech systémech sociálního zabezpečení; vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily, aby zejména systémy zaměstnaneckého penzijního pojištění nediskriminovaly ženy a neposilovaly již existující stereotypy, které znevýhodňují ženy, pokud jde o dávky a příspěvky;

12. vítá úsilí členských států, které rozšířily či dále posílily požadavky směrnice 2002/73/ES, a zejména pak iniciativy, které zavedly ochranu proti diskriminaci v nových sektorech společnosti;

13. žádá členské státy, aby přijaly opatření na podporu zaměstnavatelů, kteří vytvářejí pracovní podmínky zabraňující sexuálnímu obtěžování a obtěžování založenému na pohlaví, a aby zavedly zvláštní postupy, které by takovému chování předcházely;

14. naléhavě žádá členské státy, aby vybudovaly kapacity a zajistily orgánům pro rovnost žen a mužů podle směrnice 2002/73/ES dostatečné zdroje, a připomíná, že tato směrnice požaduje, aby byla zajištěna nezávislost těchto orgánů;

15. konstatuje rozdílné přístupy k provádění článku 8a směrnice 2002/73/ES, což ukazuje na potřebu spolupráce členských států a výměny osvědčených postupů mezi nimi; je přesvědčen, že jak síť vnitrostátních orgánů pro rovnost žen a mužů, kterou vede Komise, tak obdobná síť Equinet jsou významnými nástroji pro posilování této spolupráce a pro prosazování jednotného uplatňování práva Společenství v oblasti rovného zacházení se ženami a muži;

16. vítá záměr Komise vypracovat v roce 2009 studii o organizaci orgánů pro rovnost žen a mužů; vybízí Komisi a členské státy, aby vyhodnotily úroveň znalostí, jež mají občané EU o službách poskytovaných orgány pro rovnost žen a mužů, a aby zahájily informační kampaně, které by zlepšily povědomí o fungování těchto orgánů;

17. upozorňuje na nízké povědomí o právech vyplývajících ze směrnice 2002/73/ES mezi ženami, což lze vyvodit z malého počtu řízení a podaných stížností, jež se týkají této problematiky; vyzývá členské státy, odborové svazy, zaměstnavatele a nevládní organizace, aby zintenzivnily úsilí o posílení informovanosti žen o možnostech, které obětem diskriminace poskytují vnitrostátní právní předpisy platné od roku 2005;

18. poukazuje na omezenou důvěru obětí diskriminace v soudní ochranu; vyzývá členské státy, aby zajistily, že poskytovaná pomoc bude nezávislá a bezplatná, aby posílily záruky pro oběti diskriminace a poskytly soudní ochranu obhájcům osob dovolávajících se směrnice 2002/73/ES a osobám, které svědčí v jejich prospěch;

19. vyzývá Komisi, aby prověřila, zda členské státy zaručují, že obětem a sdružením a organizacím, které mají oprávněný zájem na dodržování směrnice 2002/73/ES, nebrání právní či jiné překážky, např. příliš krátké lhůty, v zahájení soudních řízení pro porušení předpisů na ochranu před diskriminací a rovnosti práv nebo, v případě obětí, ve vymáhání jejich platných nároků vyplývajících ze směrnice 2002/73/ES v jiném správním řízení;

20. uznává pozitivní dopady, které může mít úzká spolupráce mezi orgány pro rovnost žen a mužů a inspekcí práce na předcházení diskriminačnímu jednání a na vyhodnocování jeho výskytu; vyzývá členské státy, aby trvaly na odborné přípravě inspektorů práce s ohledem na nové povinnosti, které pro ně vyplývají z uplatňování směrnice 2002/73/ES, jakož i na nově zavedených nástrojích, jako je přesun důkazního břemene;

21. zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou hrají nevládní organizace při poskytování pomoci obětem diskriminace; žádá orgány veřejné správy, aby vyčlenily zdroje na projekty zaměřené na zprostředkování a pomoc, jejichž provádění je komplexnější, než je tomu v případě osvětových kampaní;

22. zdůrazňuje význam spolehlivých, srovnatelných a dostupných kvantitativních i kvalitativních ukazatelů, jakož i statistik odlišených podle pohlaví, pro zajištění řádného provádění směrnice a monitorování jejího uplatňování; naléhavě žádá orgány pro rovnost žen a mužů, aby zintenzivnily své úsilí v oblasti provádění nezávislých průzkumů veřejného mínění a zveřejňování zpráv a doporučení týkajících se všech otázek spojených s diskriminací; připomíná úlohu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů, jehož úkolem je sbírat a analyzovat informace týkající se rovnosti žen a mužů, zvyšovat povědomí občanů EU o této rovnosti a rozvíjet metodologické nástroje podporující systematické zohledňování rovnosti žen a mužů;

23. upozorňuje na skutečnost, že je třeba podporovat sociální dialog mezi sociálními partnery, aby bylo zajištěno rovné zacházení pomocí sledování praxe na pracovištích, kolektivních smluv, kodexů chování, výzkumu a výměny zkušeností a osvědčených postupů;

24. vybízí členské státy, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech zavedly povinnost podniků vytvářet a uplatňovat roční podnikové plány pro rovnost na pracovišti a pro práva žen a mužů, kteří pečují o rodinné příslušníky, a zajistit, aby byly v orgánech podniku vyváženě zastoupeny ženy i muži;

25. vybízí členské státy, aby podněcovaly zaměstnavatele k tomu, aby svým zaměstnancům a jejich zástupcům pravidelně poskytovali údaje o naplňování zásady rovného zacházení se ženami a s muži;

26. vybízí členské státy, aby podněcovaly zaměstnavatele k tomu, aby svým zaměstnancům a jejich zástupcům pravidelně poskytovali údaje o otázkách rovnosti žen a mužů a o nároku zaměstnanců na pracovní volno;

27. zdůrazňuje, že je třeba zavést vnitrostátní mechanismy s cílem monitorovat uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci a práva návratu na pracovní místo po skončení mateřské dovolené, otcovské dovolené či dovolené udělené za účelem péče o závislé rodinné příslušníky;

28. konstatuje, že přetrvávají rozdíly v odměňování, neboť výdělek žen je v průměru o 15 % nižší než výdělek mužů, že v letech 2000 až 2006 klesl tento rozdíl pouze o 1 % a že zastoupení žen ve vedoucích pozicích je stále mnohem nižší než zastoupení mužů; zdůrazňuje, že je třeba zavést vnitrostátní mechanismy s cílem monitorovat uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci, a vyzývá Komisi, aby obnovila plánování podpůrných opatření za tímto účelem a řádně přitom zohledňovala zásadu subsidiarity;

29. zdůrazňuje, že je třeba podněcovat iniciativy přispívající k vytváření a provádění politik lidských zdrojů a pozitivních opatření, jež směřují k dosažení rovnosti žen a mužů v podnicích, a vybízí členské státy, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech zavedly povinnost podniků vytvářet a uplatňovat roční podnikové plány pro rovnost a zajistit, aby byly v orgánech podniku vyváženě zastoupeny ženy i muži;

30. připomíná členským státům význam aktivního uplatňování zásady, podle níž je třeba systematicky zohledňovat rovnost žen a mužů a otázku vyvážení rodinného a profesního života při vytváření a uplatňování právních předpisů;

31. zdůrazňuje, že je třeba odstraňovat konkrétní překážky, kterým čelí ženy a dívky se zdravotním postižením a rodiče zdravotně postižených dětí, pokud jde o rovný přístup ke vzdělávání a na trh práce, a že je zapotřebí přizpůsobit opatření tak, aby se hledisko rovnosti žen a mužů stalo součástí všech politik a aby byly zohledňovány zvláštní potřeby těchto skupin;

32. zdůrazňuje, že je třeba zajistit větší flexibilitu při rodičovské dovolené, zejména pro rodiče postižených dětí;

33. vyzývá členské státy, aby cílenými opatřeními odstranily diskriminaci dívek a mladých žen při přechodu ze školy do zařízení pro odbornou přípravu, ze zařízení pro odbornou přípravu do profesního života a rovněž při návratu na trh práce po přestávce k péči o děti nebo příbuzné; upozorňuje na potřebu veřejných služeb péče o děti a ošetřovatelských služeb a pečovatelských služeb pro starší občany; upozorňuje členské státy na závazky, které v této oblasti přijaly na jednání na nejvyšší úrovni v Barceloně v roce 2002;

34. vyzývá Komisi, aby prověřila, do jaké míry členské státy uplatnily možnost přijmout konkrétní pozitivní opatření tam, kde ženy čelí zvláště závažnému a zjevnému znevýhodňování v profesním životě; vyzývá Komisi, aby vypracovala o této otázce zprávu;

35. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, národním parlamentům a vnitrostátním orgánům pro rovnost žen a mužů.

(1)

Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

(2)

Úř. věst. L 269, 5.10.2002, s. 15.


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Rovnost pohlaví je základním právem, které zaujímá v právu EU privilegované postavení. Jak nicméně vyplývá z 28,4 % rozdílu v míře zaměstnanosti žen a mužů zaznamenaného v EU-27 v roce 2007(1), nerovnost mezi pohlavími na trhu práce je dosud strukturálním problémem, který je třeba řešit.To má obrovský význam nejen z toho zjevného důvodu, že rovnost je jedním ze základních práv, ale také proto, že na lisabonském zasedání Evropské rady v březnu 2000 byl pro Evropskou unii vytyčen cíl zvýšit do roku 2010 míru zaměstnanosti žen na více než 60 %.

Jak dále vyplývá z údajů o rozdílu v odměňování, je třeba překonat rozdíl v postavení žen a mužů, nejen pokud jde o míru zaměstnanosti, ale také pokud se jedná o kvalitu zaměstnání. Ve zprávě Mezinárodní konfederace odborů o celosvětovém rozdílu v odměňování mužů a žen vydané v roce 2008 bylo shledáno, že vyšší vzdělání u žen nevede automaticky ke snížení rozdílu v odměňování, a v některých případech tento rozdíl s úrovní vzdělání dokonce narůstá.

Přijetím směrnice 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS, poskytl Evropský parlament a Rada členským státům EU účinný nástroj pro posílení vnitrostátních právních předpisů týkajících se rovného zacházení se ženami a muži na pracovním trhu.

Pomalé nebo nekvalitní provádění této směrnice nicméně může ohrozit uplatňování Lisabonské strategie a možnost plného uplatnění sociálního a hospodářského potenciálu EU.

Dodržování směrnice – současný stav

Řízení pro neoznámení:

Devět členských států před vypršením lhůty pro provedení směrnice (tj. dne 5. října 2005) neoznámilo opatření přijatá k provedení této směrnice. Komise proto zahájila řízení pro nesplnění povinnosti proti všem těmto státům a zahájila řízení pro neoznámení proti Belgii a Lucembursku.

Řízení pro nesoulad:

Vzhledem ke složitosti a novosti ustanovení směrnice odhalila Komise velké množství problémů při jejím provádění. Komise tak v první polovině roku 2007 zaslala výzvy 22 členským státům. Z 23 vnitrostátních právních úprav, u nichž Komise kontrolovala soulad se směrnicí, bylo Španělsko jediným členským státem, který neobdržel výzvu.

To ovšem neznamená, že všech 22 zbývajících členských států má vážné problémy s nesouladem své právní úpravy se směrnicí. Jak ukazuje zkušenost, mnoho výhrad, které Komise vznese v průběhu řízení pro nesplnění povinnosti, je po zaslání výzvy, a zejména po obdržení odůvodněného stanoviska, vyřešeno.

Podle Komise na výzvy odpověděly všechny členské státy a Komise v současné době dokončuje rozbor těchto odpovědí. Výbor FEMM byl informován, že Estonsko a Finsko již obdržely odůvodněné stanovisko, a očekává se, že do konce roku 2008 přijme Komise rozhodnutí o následných krocích v řízeních, která dosud probíhají, tj. oznámí státům své odůvodněné stanovisko nebo dotčené případy uzavře.

Řízení před Soudním dvorem

Belgie a Lucembursko byly nedávno odsouzeny Soudním dvorem za nesplnění oznamovací povinnosti. Lucembursko nicméně od té doby směrnici provedlo.

Dne 27. května 2008 proběhla na schůzi výboru FEMM výměna názorů na toto téma a Komise výbor informovala, že první zpráva o provádění této směrnice bude předložena v první polovině roku 2009, jakmile budou analyzovány výsledky řízení pro porušení povinnosti.

Definice

Definice byly různým způsobem nesprávně provedeny v 15 členských státech.

Mnoho členských států si zvolilo obecnou definici diskriminace, která se výslovně nezmiňuje o diskriminaci na základě pohlaví. Použití obecných termínů však může mít vedlejší účinky, které odporují obecnému duchu směrnice, jakým jsou např. neexistující odkaz na těhotenství či absence požadavku poskytovat statistické údaje o soudních řízeních týkajících se žalob pro diskriminaci na základě pohlaví, které by byly roztříděny podle pohlaví.

Dalším častým problémem při provádění dotčené směrnice je nedostatečné odkazování na definici „sexuálního obtěžování“ či začlenění tohoto pojmu do definice obtěžování, které znesnadňuje ochranu obětí sexuálního obtěžování, zejména s ohledem na provádění důkazů.

Skutečnost, že se definice nepřímé diskriminace v dotčených předpisech nevyskytuje, navzdory tomu, že se jedná o pravděpodobně nejzákeřnější formu diskriminace v dnešní době, je také častým problémem. Jak již bylo uvedeno výše, přetrvávající rozdíly v odměňování žen a mužů ukazují, že se k ženám a mužům přistupuje rozdílně, ačkoli vykonávají stejnou práci, a že hospodářská odvětví, v nichž je poměr žen vysoký, jsou setrvale mezi odvětvími, ve kterých panují nízké mzdy.

Na druhé straně však některé členské státy rozšířily či posílily definice a začlenily do nich např. výslovnou zmínku o „transgenderové identitě nebo projevu“ nebo v nich kvalifikovaly diskriminaci s ohledem na rodičovství jako formu diskriminace na základě pohlaví.

Oblast působnosti

Oblast působnosti směrnice nebyla řádně uplatněna v 18 členských státech, přičemž nejčastěji došlo k tomu, že se příslušný předpis neuplatňuje na samostatně výdělečně činné osoby a také na členství a zapojení se ve sdruženích pracovníků či zaměstnavatelů.

V některých členských státech nicméně byla oblast působnosti rozšířena za směrnicí požadovaný rámec, a pokrývá tudíž také:

- sociální zabezpečení a podporu, zdravotní péči, vzdělávání a výměnu zboží a služeb,

- nejen jednotlivce, ale také skupiny osob, právnické osoby a organizace,

- nejen mzdy, ale také jakékoli další příspěvky poskytované zaměstnavatelem, které odpovídají definici odměny,

- zaměstnance, kteří pracují v organizacích daného státu v zahraničí.

V Maďarsku byla ochrana poskytovaná těhotným ženám poskytnuta také ženám, které se účastní programů umělého oplodnění.

Vnitrostátní orgány pro rovnost žen a mužů

Článek 8a směrnice požaduje, aby byl určen orgán pro rovnost žen a mužů. Ze všech odpovědí, které výbor FEMM obdržel od těchto orgánů a od parlamentů členských států, pouze dvě odpovědi ukázaly, že tento orgán v daném státě dosud neexistuje.

Komise nicméně konstatovala, že 16 členských států řádně neprovedlo ustanovení směrnice, jelikož orgánům pro rovnost žen a mužů neposkytly všechny pravomoci, které směrnice stanovuje, nebo protože měla Komise pochybnosti o schopnosti daného orgánu nezávisle vykonávat své úkoly.

Srovnání ukazuje významné rozdíly mezí tím, jak tyto orgány pro rovnost žen a mužů fungují, tj. na jakém základě, pod dohledem jakého orgánu, s jakým počtem zaměstnanců, s jakými finančními prostředky atd., byť většina odpovědí ukazuje určitou tendenci k vytváření horizontálních orgánů pro rovnost, jejichž úkolem je boj proti všem formám diskriminace.

Pokud jde o lidské a finanční zdroje, jsou zde také výrazné rozdíly mezi členskými státy. Pro ilustraci tohoto problému můžeme uvést dvě velmi podobné odpovědi orgánů pro rovnost žen a mužů výboru FEMM: z důvodu nedostatečných prostředků nelze dostatečně rychle řešit případy diskriminace, neboť za této situace je velmi obtížné tyto případy řádně vyšetřit; není také vždy možné poskytnout právní pomoc účastníkům soudního řízení, kteří se označují za oběti diskriminace, ačkoli tak stanoví právní předpisy; nedostatečné zdroje navíc znesnadňují monitorování a plánování v oblastech spojených s rovností žen a mužů a z iniciativy orgánu pro rovnost žen a mužů jsou prováděny spíše jen průzkumy veřejného mínění malého rozsahu.

Organizační struktura a pravomoci

Některé členské státy vytvořily zcela nové orgány pro rovnost žen a mužů, ale většina z nich jen rozšířila a upřesnila pravomoci již existujících orgánů.

V zásadě existují tři organizační modely: členské státy se soudními systémy založenými na obyčejovém právu, členské státy, v nichž působí veřejný ochránce práv a členské státy, jejichž právní řád navazuje na tradici římského práva.

V právních řádech založených na obyčejovém právu má orgán pro rovnost žen a mužů pravomoc vést vyšetřování a hraje určitou roli v alternativním systému pro řešení sporů. Veřejný ochránce práv, jehož úkolem je bojovat proti diskriminaci, se může účastnit soudních řízení. V systémech navazujících na tradici římského práva se mohou občanskoprávních, sociálních a administrativních řízení obvykle účastnit fyzické a právnické osoby, přičemž vyšetřovací pravomoc přísluší inspektorům práce.

Pravomoci udělené orgánům pro rovnost žen a mužů jsou v členských státech velmi rozdílné, od pouhé mimosoudní podpory, pravomoci zprostředkovávat spory či práva zahájit vyšetřování ex-officio, až po právo zapojit se do soudního řízení.

Jejich rozhodnutí a doporučení obvykle nejsou právně závazná, ačkoli většina orgánů pro rovnost žen a mužů uznává, že silně morálně zavazují a že je soud či zaměstnavatelé většinou následují. Veřejný ochránce práv na Kypru je jediným z orgánů zabývajících se rovností a diskriminací, který má pravomoc ukládat sankce a přijímat závazná rozhodnutí.

Jiným příkladem je nizozemská Komise pro rovné zacházení, která je kvazisoudním orgánem (vede nezávislé vyšetřování, pořádá slyšení a přijímá rozhodnutí) nezávislým na systému soudnictví. Právní prosazování rozhodnutí této komise a přiznaného odškodnění je však možné pouze soudní cestou.

Několik orgánů pro rovnost žen a mužů úzce spolupracuje s inspektory práce. Například portugalská Agentura pro rovnost navštěvuje pracoviště a může si od generálního ředitelství inspekce práce vyžádat podporu s cílem vyhodnotit, zda dochází k diskriminaci.

Úloha zaměstnavatelů

Směrnice podněcuje zaměstnavatele, aby plánovitě a systematicky podporovali rovné zacházení s muži a ženami na pracovišti. V Nizozemsku platí pro společnosti o více než 30 zaměstnancích povinnost vypracovávat podnikové plány rovnosti a ve Španělsku jsou podnikové plány rovnosti povinné pro společnosti s více než 250 zaměstnanci nebo stanoví-li tak kolektivní smlouva. Na druhé straně estonský zákon o rovnosti žen a mužů po zaměstnavatelích výslovně požaduje, aby sbírali statistické údaje týkající se zaměstnávání roztříděné podle pohlaví.

Úloha občanské společnosti

Odpovědi ukazují, že ženy se často nesnaží vymáhat svá práva, a orgány pro rovnost žen a mužů se shodují, že skutečnost, že nejsou podávány stížnosti znamená, že mají jen omezenou důvěru v ochranný mechanismus. Jak uvedl řecký veřejný ochránce práv, nedostatečný kontakt mezi institucionálními mechanismy a jednotlivými oběťmi diskriminace lze vyřešit pouze sociálními organizacemi, které vyvíjejí skutečnou činnost v daném místě.

Je důležité přijímat iniciativy s cílem posílit účast občanské společnosti, zejména na regionální a místní úrovni, a to nad rámec obecných informačních kampaní a kampaní na zvýšení povědomí o těchto otázkách, které obvykle získají většinu dotací určených nevládním organizacím. Sdružením by měly být zajištěny prostředky umožňující poskytovat nezávislou pomoc obětem diskriminace a mělo by jim být umožněno zahájit soudní nebo správní řízení v souladu s čl. 6 odst. 3 směrnice.

Ve skutečnosti existuje několik internetových stránek, které vedou nevládní organizace poskytující poradenství s ohledem na diskriminaci, avšak jen v několika málo členských státech mohou být oběti diskriminace zastupovány nevládní organizací.

Podpora rovnosti žen a mužů

Vnitrostátní právní úpravy příliš nenapomáhají uplatňování obecných aspektů podpory rovného zacházení, jako např. preventivním opatřením či systematickým strategiím pro boj proti diskriminaci.

Pravidelná zpráva Komise o rovnosti mezi ženami a muži každý rok opakuje, že je třeba posílit uplatňování systematického zohledňování rovnosti pohlaví ve všech politikách, a nově zřízené španělské ministerstvo pro rovnost odráží snahu o prosazování této vize, avšak v členských státech bylo přijato jen málo skutečných politických a institucionálních závazků provádět tyto strategie zohledňování rovnosti pohlaví.

Čl. 8b odst. 1 a 2 směrnice vybízejí členské státy, aby podporovaly dialog mezi sociálními partnery. Ačkoli však několik členských států poukazuje na úlohu odborových svazů při vypracovávání modelové kolektivní smlouvy, která by obsahovala ustanovení o rovnosti žen a mužů, někteří sociální partneři naopak poukazují na obecný nedostatek informací, např. s ohledem na doložky o nepřímé diskriminaci. Členské státy také potvrzují, že jejich vlády úzce spolupracují se sociálními partnery při vypracovávání návrhů aktů, jimiž se směrnice provádí do vnitrostátního práva.

(1)

http://ec.europa.eu/employment_social/employment_strategy/pdf/2008compendium_en.pdf


STANOVISKO Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (26. 6. 2008)

pro Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

o provedení a uplatňování směrnice 2002/73/ES o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky,

(20082039(INI))

Navrhovatelka: Ilda Figueiredo

NÁVRHY

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k tomu, že mnoho členských států se při provádění směrnice 2002/73/ES setkalo s obtížemi, zejména když do svých právních předpisů zaváděly konkrétní a odpovídající opatření ke zlepšení situace v oblasti rovnosti žen a mužů a omezení diskriminace, pokud jde o získávání práce, odbornou přípravu, postup v zaměstnání a pracovní podmínky,

B.  vzhledem k tomu, že se ukazuje, že od vstupu nových, zdokonalených právních předpisů o rovném zacházení v platnost se možnost žen získat práci a postupovat v zaměstnání na vyšší pozice zlepšila jen zanedbatelně,

C. vzhledem k tomu, že v mnoha členských státech nelze v politických a administrativních rozhodnutích otázky rovnosti žen a mužů zohledňovat z důvodu nízké informovanosti a chybějícího povědomí o takovém přístupu,

D. vzhledem k tomu, že v každém členském státě byl vytvořen alespoň jeden orgán odpovědný za podporu, analýzu, sledování a posilování rovnosti žen a mužů,

E.  vzhledem k tomu, že diskriminaci na základě pohlaví v ostatních sociálních a politických aspektech zhoršují přetrvávající rozdíly v odměňování žen a mužů, zejména mezi takzvanými ženskými a mužskými hospodářskými odvětvími,

1.  vyjadřuje politování nad skutečností, že ačkoli bylo dosaženo určitého pokroku, pokud jde o přístup k zaměstnání a na pracovní trh a pokud jde o pracovní podmínky, jsou ženy stále diskriminovány, a pokládá proto za nezbytné, aby byla směrnice 2002/73/ES, pokud jde o nepřímou diskriminaci, plně provedena do vnitrostátních právních předpisů ve všech členských státech a aby byla uplatňována v praxi; poukazuje rovněž na to, že při tomto provádění nesmí docházet ke snížení stávající úrovně ochrany žen;

2.  zdůrazňuje, že je třeba odstraňovat konkrétní překážky, kterým čelí ženy a dívky se zdravotním postižením a rodiče zdravotně postižených dětí, pokud jde o rovný přístup ke vzdělávání a na trh práce, a že je zapotřebí přizpůsobit opatření tak, aby se hledisko rovnosti žen a mužů stalo součástí všech politik a aby byly zohledňovány zvláštní potřeby těchto skupin;

3.  považuje za znepokojivé, že míra nezaměstnanosti u žen je stále vysoká, ženy vykonávají pochybné druhy práce, pobírají nižší platy, existuje u nich vyšší riziko chudoby a pracovních úrazů, potýkají se s většími obtížemi při postupu v zaměstnání a jejich důchody jsou velmi nízké, přičemž u zdravotně postižených a/nebo migrujících žen jsou tato znevýhodnění ještě výraznější;

4.  zdůrazňuje, že ačkoli se rozdíl v míře zaměstnanosti mezi ženami a muži mírně zmenšil, v roce 2006 stále činil více než 14 %, a že situace žen v oblasti zaměstnanosti je nejistější, neboť narůstá počet žen pracujících na částečný úvazek a žen, s nimiž byla sjednána smlouva na dobu určitou;

5.  konstatuje, že přetrvávají rozdíly v odměňování, kdy výdělek žen je v průměru o 15 % nižší než výdělek mužů, že v letech 2000 až 2006 klesl tento rozdíl pouze o 1 % a že zastoupení žen ve vedoucích pozicích je stále mnohem nižší než zastoupení mužů v těchto pozicích;

6.  naléhavě žádá členské státy, aby zvýšily své úsilí v oblasti potírání diskriminace mezi ženami a muži, zejména pokud jde o rovné odměňování a začleňování či opětovné začleňování na trh práce, a aby přistupovaly k této otázce jako k nejvyšší prioritě, a vyzývá Komisi, aby obnovila plánování podpůrných opatření za tímto účelem a řádně přitom zohledňovala zásadu subsidiarity;

7.  zdůrazňuje, že ekonomická nezávislost žen je předpokladem jejich emancipace, a zaměstnání respektující jejich práva je tedy zárukou jejich osobního rozvoje a sociálního začlenění;

8.  vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily činnost vnitrostátních orgánů pro rovnost žen a mužů a navrhly opatření k posílení jejich úlohy a zlepšení jejich efektivity při uplatňování příslušných právních předpisů;

9.  naléhavě žádá orgány prosazující rovné zacházení podle směrnice 2002/73/ES, aby zajistily nezávislost pomoci poskytované obětem diskriminace a svých podpůrných a vyšetřovacích činností; rovněž vyzývá členské státy, aby zajistily spravedlivé financování struktur a jejich činností;

10. vyzývá Komisi, aby prověřila, zda jsou ženy dostatečně informovány o svých právech vyplývajících ze směrnice 2002/73/ES, zda mají snadný a bezproblémový přístup k veřejnému ochránci práv, který jim při uplatňování jejich práv poskytuje podporu, a zda členské státy činí kromě provádění právních předpisů i další opatření na podporu ochrany žen před diskriminací v oblasti zaměstnání a odborné přípravy a zda tuto ochranu dále rozvíjejí cílenými preventivními opatřeními;

11. vyzývá Komisi, aby prověřila, zda jsou úřady veřejných ochránců práv na podporu obětí v členských státech dostatečně financovány a mají dostatečný počet zaměstnanců, aby mohly plně vykonávat své úkoly podle článku 8a směrnice 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, ve znění směrnice 2002/73/ES;

12. vyzývá Komisi, aby prověřila, zda členské státy zaručují, že obětem a sdružením a organizacím, které mají oprávněný zájem na dodržování směrnice 2002/73/ES, nebrání právní či jiné překážky, např. příliš krátké lhůty, v zahájení soudních řízení pro porušení předpisů na ochranu před diskriminací a rovnosti práv nebo, v případě obětí, ve vymáhání jejich platných nároků vyplývajících ze směrnice 2002/73/ES v jiném správním řízení;

13. vyzývá Komisi, členské státy, odborové organizace, zaměstnavatele a všechny vládní i nevládní zainteresované strany, aby zintenzivnili společnou činnost zaměřenou na zvýšení povědomí o stávajících právních zárukách a správném a účinném uplatňování právních předpisů o rovném zacházení a aby zlepšili informovanost o možnostech nápravy v případě diskriminace;

14. domnívá se, že je zapotřebí neprodleně podniknout kroky k tomu, aby byla za účelem potírání diskriminace plně a účinně uplatňována směrnice 2002/73/ES; naléhavě žádá členské státy, aby přisuzovaly větší význam kolektivnímu vyjednávání s ohledem na své tradice, aby k těm, kdo pracují, přistupovaly s důstojností, pečlivěji sledovaly pracovní podmínky, bezpečnost a zdraví při práci a aby potíraly přímou i nepřímou diskriminaci v oblasti odměňování;

15. zdůrazňuje, že kolektivní vyjednávání hraje významnou úlohu při potírání diskriminace žen, zejména pokud jde o přístup k zaměstnání, mzdy, pracovní podmínky, postup v zaměstnání a odborné vzdělávání; upozorňuje na to, že normou jsou stále smlouvy na dobu neurčitou;

16. poukazuje na to, že je zapotřebí zavést zvláštní politiky a cíle zaměřené na dosažení skutečné rovnosti žen a mužů (stejný plat, rodičovská dovolená, přístup ke kvalitnímu zaměstnání s dodržováním práv, rovný přístup k celoživotnímu vzdělávání, rovné zastoupení při rozhodování a zajištění toho, aby na pracovišti nedocházelo k násilí založenému na pohlaví) a zorganizovat práci a pracovní dobu tak, aby bylo ženám i mužům umožněno lépe sladit jejich pracovní a soukromý život;

17. zdůrazňuje, že je třeba zajistit větší flexibilitu při rodičovské dovolené, zejména pro rodiče postižených dětí;

18. poukazuje na potřebu nového, lepšího výukového a sociálního vybavení jak pro děti, tak pro mladé lidi a starší dospělé, včetně většího počtu (lepších) příležitostí ke vzdělávání; vyzývá členské státy, aby cílenými opatřeními odstranily diskriminaci dívek a mladých žen při přechodu ze školy do zařízení pro odbornou přípravu, ze zařízení pro odbornou přípravu do profesního života a rovněž při návratu na trh práce po přestávce k péči o děti nebo příbuzné; upozorňuje na potřebu veřejných služeb péče o děti a ošetřovatelských služeb a pečovatelských služeb pro starší občany; upozorňuje členské státy na závazky, které v této oblasti přijaly na jednání na nejvyšší úrovni v Barceloně v roce 2002;

19. zdůrazňuje, že je třeba zaručit veškerá práva, včetně práv na mateřství a sociální zabezpečení, všem pracujícím ženám, včetně samostatně výdělečně činných žen nebo žen pracujících v rodinných zemědělských podnicích;

20. vyzývá Komisi, aby prověřila, do jaké míry členské státy uplatnily možnost učinit konkrétní pozitivní opatření tam, kde ženy čelí zvláště závažnému a zjevnému znevýhodňování v profesním životě; vyzývá Komisi, aby vypracovala o této otázce zprávu;

21. domnívá se, že je důležité uvažovat o vytvoření metodiky pro přesný rozbor náplně pracovních míst, která zaručí právo na rovné odměňování žen a mužů, poskytne odpovídající uznání jednotlivcům a jednotlivým zaměstnáním a zároveň dodá práci jakožto strukturálnímu faktoru řádnou důstojnost s cílem zvýšit produktivitu, konkurenceschopnost a kvalitu podniků a zlepšit život pracujících, a to jak mužů, tak žen; domnívá se, že je nutno v této oblasti provést vědecké analýzy, které umožní změnit stávající metody posuzování společenské hodnoty práce založené na tradičních genderově diskriminačních představách o významu různých činností, které mají za následek udržování strukturálních platových nerovností mezi odvětvími;

22. vyzývá Komisi a členské státy, aby stanovily jasné, podrobné a měřitelné ukazatele rovného zacházení a normy pro hodnocení vztahů mezi ženami a muži a respektování práv žen v podnicích; domnívá se, že je nezbytné vyzdvihovat kladné příklady a že jedním z kritérií pro nepřidělení veřejné zakázky podniku může být porušování práv souvisejících s rovným zacházením;

23. vyzývá Komisi, aby poskytla členským státům své odborné znalosti tam, kde je jich třeba, a aby přijala důkladná opatření na podporu výměny osvědčených postupů týkajících se rovného zacházení se ženami a muži na trhu práce;

24. zdůrazňuje, že je třeba podněcovat iniciativy přispívající k vytváření a provádění politik lidských zdrojů a pozitivních opatření, jež směřují k dosažení rovnosti žen a mužů v podnicích, a podporovat informační a vzdělávací opatření umožňující prosazovat, převádět a začleňovat postupy, které byly v organizacích a podnicích úspěšné;

25. vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala provádění směrnice 2002/73/ES a dodržování právních předpisů vyplývajících z jejího provedení a aby nadále vyvíjela tlak na členské státy.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

25.6.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

41

1

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Jan Andersson, Edit Bauer, Iles Braghetto, Philip Bushill-Matthews, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Luigi Cocilovo, Jean Louis Cottigny, Jan Cremers, Proinsias De Rossa, Richard Falbr, Carlo Fatuzzo, Ilda Figueiredo, Karin Jöns, Ona Juknevičienė, Jean Lambert, Raymond Langendries, Bernard Lehideux, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Maria Matsouka, Elisabeth Morin, Juan Andrés Naranjo Escobar, Csaba Őry, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Pier Antonio Panzeri, Elisabeth Schroedter, Jean Spautz, Gabriele Stauner, Ewa Tomaszewska, Gabriele Zimmer

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Jean Marie Beaupuy, Petru Filip, Donata Gottardi, Marian Harkin, Rumiana Jeleva, Sepp Kusstatscher, Roberto Musacchio, Csaba Sógor, Patrizia Toia, Glenis Willmott


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

2.12.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

11

0

5

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Edit Bauer, Ilda Figueiredo, Věra Flasarová, Lissy Gröner, Pia Elda Locatelli, Astrid Lulling, Siiri Oviir, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Anni Podimata, Teresa Riera Madurell, Raül Romeva i Rueda, Anne Van Lancker, Anna Záborská

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Donata Gottardi, Marusya Ivanova Lyubcheva

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Juan Andrés Naranjo Escobar

0

Právní upozornění - Ochrana soukromí