ZPRÁVA o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy

15. 12. 2008 - (KOM(2007)0619 – C6‑0359/2007 – 2007/0216(COD)) - ***I

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
Zpravodaj: Carlos Coelho

NÁVRH LEGISLATIVNÍHO USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy

(KOM(2007)0619 – C6‑0359/2007 – 2007/0216(COD))

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2007)0619),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 62 odst. 2 písm. a) Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6‑0359/2007),

–   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6‑0500/2008),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  schvaluje společná prohlášení, která jsou připojena k tomuto návrhu;

3.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY PARLAMENTU*

k návrhu Komise

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 62 odst. 2 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise║,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[1],

vzhledem k těmto důvodům:

(1)      Evropská rada na zasedání v Soluni potvrdila nezbytnost jednotného přístupu Evropské unie k biometrickým identifikátorům nebo biometrickým údajům pro doklady státních příslušníků třetích zemí, cestovní pasy občanů Evropské unie a informační systémy (VIS a SIS II).

(2)      V této souvislosti přijala Rada nařízení (ES) č. 2252/2004 ze dne 13. prosince 2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy[2] jako důležitý krok směrem k používání nových prvků, které by měly zajistit větší bezpečnost cestovních dokladů a zavést spolehlivější spojení mezi držitelem a cestovním pasem a jako důležitý příspěvek k zajištění jeho ochrany před podvodným použitím.

(3)      Nařízení (ES) č. 2252/2004 zavádí obecnou povinnost poskytovat otisky prstů, které jsou ukládány na bezkontaktní čipy v cestovním pasu. Nicméně zkušenosti z testování ukázaly, že výjimky z této povinnosti jsou nutné. V průběhu pilotních projektů v některých členských státech se zjistilo, že otisky prstů dětí mladších šesti let se nejeví dostatečně kvalitní pro ověření totožnosti určité osoby. Děti navíc procházejí obdobím důležitých změn, které ztěžuje jejich kontrolu v rámci celé doby platnosti cestovního pasu.

(4)      Harmonizace výjimek z požadavku poskytovat otisky prstů je zásadní pro udržení společných bezpečnostních norem a pro účely zjednodušení hraničních kontrol. Ať již z důvodů právních či bezpečnostních by vnitrostátní právní předpisy neměly upravovat výjimky z povinnosti poskytovat otisky prstů pro cestovní pasy a jiné cestovní doklady vydávané členskými státy.

(4a)    Nařízení (ES) č. 2252/2004 stanoví povinnost získávat biometrické údaje a uchovávat je v paměťovém médiu cestovních pasů a cestovních dokladů za účelem vydávání takovýchto dokumentů. Tímto není dotčeno jakékoliv další použití či uchovávání těchto údajů, jež je v souladu s právními předpisy členských států. Nařízení neposkytuje právní základ pro zřízení či vedení databází sloužících k uchovávání těchto údajů v členských státech, což je jednoznačně záležitostí vnitrostátního práva.

(5)      Navíc by měla být zavedena zásada „jedna osoba – jeden cestovní pas“ jako dodatečné bezpečnostní opatření a v zájmu poskytnout další ochranu dětem. Tuto zásadu podporuje také Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), přičemž pomocí této zásady bude zajištěno, že cestovní pasy a biometrické prvky jsou spojeny pouze s osobou, která je držitelem cestovního pasu. Je bezpečnější, když má každá osoba svůj cestovní pas.

(5a)    Po zvážení skutečnosti, že členské státy budou mít povinnost vydávat nezletilým osobní cestovní pasy a že mezi právními předpisy jednotlivých členských států, které se týkají dětí překračujících vnější hranice členských států, mohou existovat značné rozdíly, by Komise měla prověřit, zda není třeba přijmout opatření, jež by zajistila jednotný přístup, pokud jde o předpisy na ochranu dětí překračujících vnější hranice členských států.

(6)      Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a lze jich tudíž lépe dosáhnout na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení to, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(7)      V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko nepodílí na přijímání tohoto nařízení, a proto pro něj není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že ▌toto nařízení vychází ze schengenského acquis na základě hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, mělo by se Dánsko rozhodnout podle článku 5 uvedeného protokolu do šesti měsíců od přijetí tohoto nařízení ▌, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(8)      Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis[3]. Spojené království se tudíž nepodílí na přijímání tohoto rozhodnutí, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(9)      Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis[4]. Irsko se tudíž nepodílí na přijímání tohoto rozhodnutí, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(10)    Ve vztahu k Islandu a Norsku je nařízení rozpracováním ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis[5], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu A rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování této dohody[6].

(11)    Ve vztahu ke Švýcarsku je toto nařízení rozpracováním ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu A rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES[7] a 2008/149/SVV[8].

(11a)  Pokud jde o Lichtenštejnsko, toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis ve smyslu protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis[9], která spadají do oblasti uvedené v článku 1 bodu A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/261/ES[10].

(12)    Nařízení (ES) č. 2252/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

▌Nařízení (ES) č. 2252/2004 se mění takto:

(1)       čl. 1 odst. 1 se nahrazuje tímto:

„1.       Cestovní pasy a cestovní doklady vydané členskými státy musí splňovat minimální bezpečnostní normy stanovené v příloze.

Vydávají se jako osobní doklady.

Komise předloží do ...* zprávu o požadavcích týkajících se dětí, které cestují samy nebo v doprovodu a překračují vnější hranice členských států, a v případě potřeby navrhne vhodná opatření, která zajistí jednotný postoj, pokud jde o pravidla na ochranu dětí překračujících vnější hranice členských států.“

(1a)     čl. 1 odst. 2 se nahrazuje tímto:

„2.      Cestovní pasy a cestovní doklady musí obsahovat velmi bezpečné médium pro uchování údajů, které obsahuje zobrazení obličeje. Členské státy musí rovněž zahrnout dva ploché otisky prstů v interoperabilních formátech. Údaje musí být zabezpečeny a médium pro jejich uchování musí mít dostatečnou kapacitu a schopnost zaručit neporušitelnost, pravost a utajení údajů.“

(2)       v článku 1 se vkládá nový odstavec 2a, který zní:

„2a.     Od požadavku poskytovat otisky prstů jsou osvobozeny:

a)        děti mladší dvanácti let.

           Stanovení věkové hranice dvanácti let je dočasné. Zpráva, na niž odkazuje článek 5, bude obsahovat přezkum této věkové hranice, který bude v případě potřeby doprovázet návrh na její změnu.

           Aniž jsou dotčeny důsledky uplatňování článku 5a, členské státy, které ve svých vnitrostátních předpisech přijatých do ...^[11]* stanoví věkovou hranici nižší než dvanáct let, ji mohou uplatňovat během přechodného období, až do doby čtyř let po ...^**. Věková hranice v přechodném období však nesmí být nižší než šest let;

b)        osoby, u nichž je odebrání otisků prstů fyzicky nemožné.“

(2a)     v článku 1 se vkládá nový odstavec 2b, který zní:

„2b.    V případech, kdy je pořízení otisků určených prstů dočasně nemožné, povolí členské státy pořízení otisků jiných prstů. Pokud je dočasně nemožné pořídit i otisky jakýchkoli jiných prstů, mohou členské státy vydat dočasný cestovní pas s dobou platnosti 12 měsíců nebo kratší.“

(2b)     vkládá se článek 1a, který zní:

„Článek 1a

1.        Biometrické identifikátory pořizují kvalifikovaní a řádně zmocnění pracovníci vnitrostátních orgánů, které jsou odpovědné za vydávání pasů a cestovních dokladů.

2.        Členské státy odeberou od žadatele biometrické identifikátory, přičemž budou dodržovat práva zaručená v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte. Členské státy zajistí, aby v případě problémů se získáním otisků prstů byly k dispozici vhodné postupy, které zaručí, že nebude dotčena důstojnost dotyčné osoby.“

(2c)     článek 2 se nahrazuje tímto:

„Postupem podle čl. 5 odst. 2 budou stanoveny další technické specifikace pro cestovní pasy a cestovní doklady podle mezinárodních norem, mezi něž patří zejména doporučení Mezinárodní organizace pro civilní letectví, které se budou týkat:

a)        dalších bezpečnostních prvků a požadavků včetně zdokonalených norem na ochranu proti padělání, napodobování a pozměňování;

b)        technických specifikací média pro uchování biometrických prvků a jeho zabezpečení, včetně zabránění neoprávněnému přístupu;

c)        požadavků na kvalitu a společné technické normy pro zobrazení obličeje a otisky prstů.“

(2d)     čl. 4 odst. 3 se nahrazuje tímto:

„3.      Biometrické údaje jsou získávány a uchovávány v paměťovém médiu cestovních pasů a cestovních dokladů za účelem vydávání těchto dokumentů. Pro účely tohoto nařízení se biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech použijí pouze k ověřování:

a) pravosti dokumentu;

b) totožnosti držitele pomocí přímo dostupných srovnatelných prvků v případech, kdy musí být cestovní pas nebo jiný cestovní doklad podle právních předpisů předložen.

Kontrola dalších bezpečnostních prvků je prováděna, aniž je dotčen čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 562/2006 (Schengenský hraniční kodex). Nejasnosti při srovnávání prvků nemají samy o sobě vliv na platnost cestovního pasu pro účely překročení vnějších hranic.“

(2e)     vkládá se článek 5a, který zní:

„Článek 5a

Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě nejpozději do ...* zprávu, která bude vycházet z rozsáhlé a podrobné studie nezávislého orgánu, jež vznikne pod dohledem Komise, přičemž tato zpráva prověří, mj. vyhodnocením přesnosti používaných systémů, spolehlivost a technickou proveditelnost snímání otisků prstů u dětí mladších dvanácti let za účelem identifikace a ověřování, a současně porovná míru chybného odmítnutí v každém členském státě a na základě výsledků dané studie provede analýzu potřebnosti společných pravidel pro určování shody. V případě potřeby jsou ke zprávě přiloženy návrhy na úpravu tohoto nařízení.“

(2f)     V článku 6 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy toto nařízení použijí:

a)        pokud jde o zobrazení obličeje: nejpozději 18 měsíců

b)        pokud jde o otisky prstů: nejpozději 36 měsíců

od přijetí opatření uvedených v článku 2. Platnost již vydaných cestovních pasů a cestovních dokladů však není dotčena.

Pokud jde o ustanovení druhé věty čl. 1 odst. 1, mělo by být provedeno nejpozději ...* . Původní platnost pro nositele těchto dokumentů však není dotčena.“

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a je přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství.

V Bruselu dne .[…]

Za Evropský parlament                                Za Radu

předseda / předsedkyně                                předseda / předsedkyně

Společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady o potřebě zvýšit spolehlivost cestovních pasů a dokladů používáním spolehlivých dokumentů dokládajících totožnost

Aniž je dotčena pravomoc členských států vydávat cestovní pasy a jiné cestovní doklady, Evropský parlament a Rada zdůrazňují, že zvýšení spolehlivosti cestovních pasů může bránit skutečnost, že jsou vydávány na základě nespolehlivých dokumentů dokládajících totožnost („breeder documents“).

Cestovní pasy jako takové jsou pouze jedním článkem řetězce zajišťujícího spolehlivost, na jehož počátku je předkládání dokumentů dokládajících totožnost, načež následuje registrace biometrických údajů a nakonec porovnávání na hraničních přechodech. Tento řetězec bude pouze tak spolehlivý, jak je spolehlivý jeho nejslabší článek.

Evropský parlament a Rada si uvědomují, že se jednotlivé členské státy od sebe do značné míry liší, pokud jde o situaci související s dokumenty dokládajícími totožnost a postupy určujícími, které z těchto dokumentů mají být předloženy spolu se žádostí o vydání cestovního pasu, a že tyto dokumenty obsahují často méně bezpečnostních prvků než samotný pas, a je u nich tudíž větší pravděpodobnost, že by se mohly stát předmětem padělání.

Rada proto připraví dotazník pro členské státy, na jehož základě by bylo možné porovnat postupy a předkládané dokumenty požadované v jednotlivých členských státech za účelem vydání cestovního pasu či dokladu. Tato analýza by měla vyhodnotit, zda je třeba vytvořit společné zásady nebo pokyny, pokud jde o osvědčené postupy v této oblasti.

Společné prohlášení Evropského parlamentu a Rady o studii, na niž odkazuje článek 5a

Evropský parlament a Rada konstatují, že Komise vypracuje jedinou studii pro účely článku 5a tohoto nařízení a článku 2 [návrhu] nařízení, kterým se mění Společné konzulární instrukce.

• [1]  Úř. věst. C […], […], s. […].
• [2]  Úř. věst. L 385, 29.12.2004, s. 1.
• [3]  Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43.
• [4]  Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20.
• [5]  Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.
• [6]  Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.
• [7]  Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1.
• [8]  Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 50.
• [9]  Dokument Rady č. 16462/06 dostupný na internetové adrese http://register.consilium.europa.eu
• [10]  Úř. věst. L 83, 26.3.2008, s. 3.
• [11] ^** Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Základní informace

Rada přijala nařízení (ES) č. 2252/2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy dne 13. prosince 2004.

Parlament tehdy vydal stanovisko[1]¹ (obsahující několik pozměňovacích návrhů, z nichž většina nebyla přijata), v němž podpořil úmysl harmonizovat tyto bezpečnostní normy a současně představil biometrické identifikační prvky (zobrazení obličeje a otisky prstů). Účelem této harmonizace bylo umožnit vydávání bezpečnějších pasů a vytvořit spolehlivější vazbu mezi dokladem a jeho skutečným držitelem, a tím ztížit padělání dokladů a zefektivnit boj proti zločinu, terorismu a ilegálnímu přistěhovalectví.

Parlament ovšem rovněž upozornil na to, že používání těchto nových technologií dosud nebylo vyzkoušeno, a tvrdil, že před zahájením vydávání biometrických pasů je potřeba, aby fungovaly odpovídající technické specifikace a aby členské státy splňovaly různé požadavky týkající se ochrany práv občanů.

Zpravodaj vítá skutečnost, že pracovní skupina na ochranu osobních údajů podle článku 29 uznal, že provádění nařízení se důsledně řídilo příslušnými pravidly a bylo v souladu s technickými specifikacemi, které následně přijala Komise.

V průběhu pilotních projektů se ovšem v některých členských státech zjistilo, že otisky prstů dětí mladších šesti let se nejeví dostatečně kvalitní pro ověření totožnosti určité osoby.

Komise proto rozhodla předložit tento nový návrh, jehož účelem je pozměnit nařízení (ES) č. 2252/2004 a zavést:

- dvě výjimky z povinnosti poskytnout otisky prstů, v rámci nichž jsou od této povinnosti osvobozeny děti mladší šesti let a všechny osoby, které jsou z různých důvodů fyzicky nezpůsobilé otisky prstů poskytnout;

- zásadu jedna osoba – jeden cestovní pas.

Zpravodajův postoj

Zpravodaj se domnívá, že opatření navržená Komisí jsou celkově prospěšná a nezbytná, ale rád by využil této příležitosti a zavedl několik zlepšení.

1. Dětské pasy jako prostředek boje proti únosům a obchodování s dětmi

Zpravodaj se domnívá, že v nařízení chyběl odkaz na zvláštní případ dětí a vymezení věkové hranice pro získání otisků prstů u dětí. To byl i případ lidí, kteří jsou fyzicky nezpůsobilí poskytnout otisky prstů a kteří vyžadují zvláštní zacházení v podobě alternativních postupů.

Nařízení ponechalo na uvážení vnitrostátních zákonodárců, zda vymezit případné výjimky z povinnosti poskytnout otisky prstů do cestovních pasů a dalších cestovních dokladů vydávaných členskými státy.

Harmonizace v této oblasti je nezbytná a přihlédneme-li k tomu, že ve zpravodajově zemi (v Portugalsku) musí všechny děti začínající základní školní docházku vlastnit od šesti let věku průkaz totožnosti s otisky prstů, není pro zpravodaje v zásadě problém tuto věkovou hranici přijmout.

Je rovněž třeba zdůraznit, že vydávání pasů pro děti není narozdíl od vydávání průkazů totožnosti povinné. Pas je cestovní doklad, který je vyžadován pouze tehdy, když mají lidé v úmyslu cestovat mimo území Schengenské oblasti. Pro rodiče, kteří by jistě rádi přijali nejvhodnější opatření, jak ochránit své děti, se proto tato skutečnost nejeví jako příliš velká zátěž.

Záměrem parlamentu bylo přijmout minimální hranici 12 let pro poskytování otisků prstů u dětí za účelem identifikace (které budou uloženy v Evropské databázi), přičemž tato věková hranice podléhá doložce o přezkumu po třech letech.

Evropský inspektor ochrany údajů ve svém stanovisku zdůraznil, že pokud tyto biometrické údaje budou používány výhradně k ověřování (srovnání dvou otisků), bude riziko zmýlení mnohem menší a věková hranice tudíž může být nižší.

Zpravodaj se proto domnívá, že věková hranice šesti let pro výlučné účely ověření je přijatelná a navrhl několik pozměňovacích návrhů zaměřených na to, aby byl tento cíl jednoznačně zajištěn. Navrhuje také další zvláštní opatření, jako například zavedení zvláštní kolonky v cestovním pase uvádějící jméno (jména) osoby či osob, které mají dítě zákonně svěřeno do své péče.

Vzhledem k tomu, že jsou s používáním těchto nových technologií malé zkušenosti, se zpravodaj domnívá, že je důležité mít přesné, spolehlivé údaje, abychom mohli přijmout správná rozhodnutí. Navrhuje proto zavedení doložky o přezkumu po třech letech, která umožní počkat na výsledky rozsáhlé a podrobné studie (o kterou žádala již zpráva Společné konzulární inspekce o biometrii[2] a kterou navrhla pracovní skupina na ochranu osobních údajů podle článku 29 a evropský inspektor ochrany údajů) a stanovit spolehlivost a užitečnost otisků prstů u dětí a starších občanů. Vzhledem k tomu, že v současnosti jsou k dispozici pouze výsledky určitých pilotních projektů uskutečněných v některých členských státech (které potvrzují, že je možné používat otisky prstů dětí pro účely ověřování od věku šesti let) můžeme přijmout pouze prozatímní rozhodnutí, dokud nebude dokončena tato nezávislá studie, která poskytne nezbytné údaje pro přijetí rozhodnutí na pevnějším základě.

2. Zavést zásadu „jedna osoba – jeden cestovní pas“

Zpravodaj podporuje návrh Komise, jehož cílem je provést doporučení Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), které většina členských států již uplatňuje a které umožňuje zamezit všem zbývajícím případům, kdy je možné vydat jeden cestovní pas pro držitele a jeho děti, v němž jsou obsaženy pouze biometrické údaje rodiče, tedy držitele tohoto cestovního pasu. Takovéto situace mohou usnadnit obchodování s dětmi, neboť provést v tomto případě spolehlivou kontrolu totožnosti dítěte je obtížné. Každá osoba by měla mít svůj vlastní cestovní pas obsahující biometrické údaje.

Podle studie, kterou v nedávné době zveřejnila nadace Childfocus, jsou největšímu nebezpečí obchodování s dětmi a jejich únosů vystaveny samostatně cestující děti. Podle pravidel asociace IATA mohou samostatně cestovat až děti od šesti let. Skutečnost, že by děti po dosažení šesti let měly svůj vlastní cestovní pas s příslušnými biometrickými údaji, nepochybně poskytne další ochranu v boji proti obchodování s dětmi (jak ve svém stanovisku uvádí rovněž evropský inspektor ochrany údajů).

Zpravodaj nemá v úmyslu zpochybňovat stávající právní předpisy, zejména ustanovení hraničního kodexu určená k ochraně nezletilých osob, jež ukládají příslušníkům pohraniční stráže povinnost věnovat zvláštní pozornost nezletilým bez ohledu na to, zda cestují v doprovodu či samostatně, a prohlašuje, že nezletilé osoby musí být při překračování vnějších hranic podrobováni stejné kontrole jako dospělí. Z toho vyplývá, že jestliže jedna z kontrol dospělých osob spočívá v kontrole jejich cestovního pasu, měl by být stejný postup uplatňován i u dětí, které by rovněž měly mít svůj vlastní cestovní pas. V případě nezletilých cestujících s doprovodem, kdy příslušníci pohraniční stráže musí zkontrolovat, zda osoby doprovázející nezletilé mají tyto svěřeny do své péče, by jejich práci usnadnilo, kdyby nezletilí měli cestovní pas se svými osobními údaji a jménem osoby či osob, většinou rodičů, jimž byli zákonně svěřeni do péče.

3. Potřeba vysokého stupně důvěry v proces shromažďování biometrických údajů

Mají-li být cestovní pasy a cestovní doklady spolehlivé, musí zde panovat velká důvěra v proces získávání biometrických údajů, které je třeba začlenit do těchto dokumentů; bylo by rovněž žádoucí, aby pro získávání těchto údajů existovaly společné minimální normy, jež by zaručily jejich bezpečnost a spolehlivost.

Zpracovávání biometrických údajů s sebou nese skutečné riziko, že v případě, kdy při získávání údajů o jednotlivých osobách dojde k chybám, mohou být tyto údaje uloženy na nesprávné místo nebo použity k jinému účelu, než za jakým byly získány.

Součástí návrhu jsou proto změny, jejichž cílem je harmonizace postupů získávání údajů a vytvoření nouzových postupů pro případ problémů, jež se mohou vyskytnout při snímání otisků prstů.

4. Zapojení orgánů pro ochranu údajů

V reakci na dopis o opatřeních přijatých k provádění nařízení v každém členském státě, který pracovní skupině na ochranu osobních údajů podle článku 29 zaslal pan Cavada, jsme dne 10. prosince 2007 obdrželi odpověď, ve které se upozorňuje na skutečnost, že (v rozporu s tehdejším doporučením Parlamentu) nebyly vnitrostátní orgány pro ochranu údajů do procesu provádění nařízení vždy zapojeny.

Zpravodaj rovněž vyjadřuje svou podporu evropskému inspektoru ochrany údajů, který s politováním konstatuje, že Komise nesplnila svou zákonnou povinnost podle čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) 45/2001 a nekonzultovala s ním při přípravě tohoto legislativního návrhu.

Zpravodaj proto předkládá řadu návrhů, jejichž cílem je zapojení orgánů pro ochranu údajů v tomto procesu posílit.

5. Možnost zavedení evropského systému pro proces určování shody otisků prstů

Způsob, jakým se provádí srovnávání otisků prstů (on-site matching – kontrola biometrických identifikátorů držitele cestovního pasu jejich srovnáním s údaji uloženými na čipu cestovního pasu, prováděná na místě), se v jednotlivých členských státech liší, což může vést k chybnému ověřování totožnosti. Je třeba analyzovat možné nedostatky identifikačních systémů a četnost chyb, které zaznamenaly jednotlivé členské státy, a poté posoudit, zda mezi členskými státy existují podstatné rozdíly, a zvážit potřebu zavedení evropského systému určování shody. Bez ohledu na to, který systém se použije, je nutné zajistit, aby byl spolehlivý a vyznačoval se velmi nízkou mírou chybného odmítnutí, neboť takovéto situace by mohly mít pro legitimního držitele cestovního dokladu vážné důsledky.

Navrhuje se proto zavést doložku o revizi po třech letech, abychom mohli vyčkat výsledků studie srovnávající četnost chyb zaznamenaných v jednotlivých členských státech a poté analyzovat potřebu společných pravidel, jimiž by se tento srovnávací proces řídil.

6. Možnost vytvoření společných pravidel o dokumentech, které je třeba předložit za účelem vystavení cestovního pasu, – dokumenty dokládající totožnost („breeder documents“ )

Mezi jednotlivými členskými státy se vyskytují velké rozdíly také v tom, které dokumenty je nutné předložit (např. rodné listy, řidičské průkazy, občanské a jiné průkazy, písemný souhlas rodičů atd.), a ve způsobu vystavování těchto dokumentů. Vzhledem k tomu, že úroveň zabezpečení těchto dokumentů bývá obvykle nižší než v případě cestovních pasů s biometrickými údaji, které jsou zabezpečeny přesnějšími systémy (systémy PKI), je zde nebezpečí, že by se mohly snadněji stát předmětem padělání.

Navrhuje se proto, aby byla v rámci zprávy, jež má být předložena Komisí do tří let, provedena analýza potřebnosti společných pravidel a aby v případě, že se tato potřebnost potvrdí, byly Parlamentu předloženy nezbytné legislativní návrhy.

Závěrem by mělo být zdůrazněno, že spolehlivost cestovních pasů nespočívá pouze v pasech samotných. Stejně důležité jsou i další etapy, od předložení dokumentů nezbytných k obdržení cestovního pasu, získávání biometrických údajů, až po ověřování a srovnávání při hraničních kontrolách. Nemá smysl zvyšovat úroveň zabezpečení v souvislosti s cestovními pasy, jestliže nejsou zároveň odstraňovány nedostatky v ostatních částech řetězce.

• [1]  P6_TA(2004)0073
• [2]  A6-0459/2007.

POSTUP

Název	Bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech
Referenční údaje	KOM(2007)0619 – C6-0359/2007 – 2007/0216(COD)
Datum předložení EP	18.10.2007
Příslušný výbor        Datum oznámení na zasedání	LIBE 25.10.2007
Zpravodaj(ové)        Datum jmenování	Carlos Coelho 31.1.2008
Projednání ve výboru	27.2.2008		26.3.2008		28.5.2008		14.7.2008
	2.12.2008		8.12.2008
Datum přijetí	8.12.2008
Výsledek závěrečného hlasování	+: –: 0:	19 0 0
Členové přítomní při závěrečném hlasování	Alexander Alvaro, Maddalena Calia, Jean-Marie Cavada, Carlos Coelho, Bárbara Dührkop Dührkop, Armando França, Jeanine Hennis-Plasschaert, Ewa Klamt, Claude Moraes, Rareş-Lucian Niculescu, Inger Segelström
Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování	Edit Bauer, Simon Busuttil, Elisabetta Gardini, Genowefa Grabowska, Sylvia-Yvonne Kaufmann, Antonio Masip Hidalgo, Bill Newton Dunn, Eva-Britt Svensson