Postup : 2008/2153(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0505/2008

Předložené texty :

A6-0505/2008

Rozpravy :

Hlasování :

PV 13/01/2009 - 6.6
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0006

ZPRÁVA     
PDF 245kWORD 233k
15. 12. 2008
PE 414.317v02-00 A6-0505/2008

o společné zemědělské politice a potravinovém zajištění světa

(2008/2153(INI))

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova

Zpravodajka: Mairead McGuinness

Zpravodaj stanoviska(*):

Manolis Mavrommatis, Výbor pro rozvoj

(*) Přidružený výbor – článek 47 jednacího řádu

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
 STANOVISKO Výboru pro rozvoj (*)
 STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci
 STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod
 STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku
 PŘÍLOHA
 VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

o společné zemědělské politice a potravinovém zajištění světa

(2008/2153(INI))

Evropský parlament,

–   s ohledem na článek 33 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o rostoucích cenách krmiv a potravin(1) a na své usnesení ze dne 22. května 2008 o rostoucích cenách potravin v Evropské unii a v rozvojových zemích(2),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 29. listopadu 2007 o podpoře afrického zemědělství – návrh rozvoje zemědělství a zajišťování potravin v Africe(3),

–   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje nástroj rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích (KOM(2008)0450),

–   s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Řešení problému rostoucích cen potravin – pokyny k opatřením EU“ (KOM(2008)0321),

–   s ohledem na závěry Světového potravinového summitu z roku 1996 a na cíl snížit do roku 2015 počet lidí trpících hladem o polovinu,

–   s ohledem na Zemědělský výhled na období 2008–2017 vydaný Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),

–   s ohledem na doporučení Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD),

–   s ohledem na výsledky kontroly stavu společné zemědělské politiky,

–   s ohledem na probíhající jednání WTO o rozvojovém kole z Dohá,

–   s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci,

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A6-0505/2008),

A. vzhledem k tomu, že poprvé od sedmdesátých let 20. století svět čelí naléhavé potravinové krizi, kterou vymezují jak strukturální, dlouhodobé faktory, tak další určovatelé, přičemž cena kukuřice se od roku 2006 ztrojnásobila, světové ceny pšenice vzrostly o více než 180 % za dva roky a celkové globální ceny potravin vzrostly o zhruba 83 %,

Β.  vzhledem k tomu, že se tento výrazný a nečekaný nárůst cen odehrál v relativně krátké době, a to mezi zářím 2006 a únorem 2008; a vzhledem k tomu, že kromě toho se světové ceny dalších potravin v posledních dvou letech zdvojnásobily a očekává se, že zůstanou vysoké, což dokládá termínový trh,

C. vzhledem k tomu, že v důsledku zvyšování cen krmiv rostou výrobní náklady, což má za následek nebezpečí poklesu živočišné výroby, zatímco poptávka v této oblasti roste a očekává se, že bude růst i nadále, zejména v rozvíjejících se ekonomikách,

D. vzhledem k tomu, že FAO a OECD předpovídají, že i když ceny komodit mohou oproti vysokým cenám z minulého roku zlevnit, patrně neklesnou na úroveň před rokem 2006; vzhledem k tomu, že dramatická fluktuace cen komodit se může na celosvětových trzích nadále vyskytovat zřetelněji a soustavněji; vzhledem k tomu, že se vysoké ceny potravin vždy nepromítají do vyšších příjmů zemědělců, zejména z důvodu rychlosti, jakou rostou jejich náklady, ale i kvůli zvyšujícímu se rozdílu mezi výrobními náklady a spotřebitelskými cenami,

E.  vzhledem ke kritickému poklesu celosvětových zásob potravin, a to ze zásob na jeden rok, jak tomu bylo po 2. světové válce, na 57 dní v roce 2007 a na pouhých 40 dní v roce 2008,

F.  vzhledem k tomu, že tyto a další faktory mají bezprostřední závažné důsledky pro významný počet lidí; vzhledem k tomu, že krize v oblasti cen potravin uvrhla na celém světě do chudoby a hladu miliony lidí; vzhledem k tomu, že tento vývoj způsobil v mnoha světových oblastech nepokoje a neklid a dále destabilizuje země a regiony celého světa; vzhledem k tomu, že i zásoby EU jsou vyčerpány v takové míře, že potravinový program pro mimořádné události již v současnosti nemá další potraviny, které by mohl distribuovat,

G. vzhledem k tomu, že podle současných odhadů organizací působících v oblasti boje proti hladu na světě je každý pátý člověk v rozvojových zemích podvyživený a trpí chronickým hladem a že každý den na světě zemře více než 30 000 dětí následkem hladu a chudoby,

H. vzhledem k tomu, že zemědělství poskytuje v rozvojových zemích zaměstnání a obživu více než 70 % pracovníků a v mnoha afrických zemích více než 80 % pracovníků, v důsledku čehož mají politiky rozvoje venkova zásadní význam pro účinný boj proti chudobě a hladu,

I.   vzhledem k tomu, že ženy vyprodukují v rozvojových zemích mezi 60 % a 80 % potravin a jsou odpovědné za polovinu světové produkce potravin; vzhledem k tomu, že ženy hrají nesmírně důležitou roli v péči o rodinu; a vzhledem k tomu, že ženy mají mnohem těžší přístup k půdě a výrobním prostředkům než muži, a musí jim proto být poskytnuta odpovídající pomoc a podpora,

J.   vzhledem k tomu, že v Evropské unii i v rozvojových zemích současná krize nejvíce dopadá na nízkopříjmové domácnosti, u nichž je poměr výdajů na potraviny mezi 60 až 80 % celkových příjmů, ve srovnání s průměrem EU, který činí méně než 20 %,

K. vzhledem k tomu, že Parlament a Rada opakovaně žádaly důraznou reakci na tento celosvětový problém, zejména zajištění nezbytného financování zemědělských vstupů a pomoc při využívání tržních nástrojů řízení,

L.  vzhledem k tomu, že Evropská unie zůstává významným producentem potravin, jenž je odpovědný za 17 % světové produkce pšenice, 25 % světové produkce mléka, 20 % světové produkce vepřového masa a 30 % světové produkce hovězího masa; vzhledem k tomu, že je však zároveň významným dovozcem zemědělských produktů a u mnoha základních zemědělských produktů zdaleka není soběstačná,

M. vzhledem k tomu, že Evropská unie je vůdčí silou při stanovování maximálně přísných norem upravujících produkci potravin, přičemž se soustředí na systém sledovatelnosti ze zemědělského podniku až ke konečnému spotřebiteli a na zaručení bezpečnosti potravin produkovaných v EU,

N. vzhledem k tomu, že Evropská unie je rovněž vůdčí silou v oblasti iniciativ na ochranu životního prostředí, jež mají chránit přírodní zdroje, ale zároveň zatěžují zemědělce v EU dodatečnými náklady,

O. vzhledem k tomu, že Evropská unie je předním světovým dárcem rozvojové a humanitární pomoci, avšak podíl rozvojové pomoci poskytované zemědělství, zejména z Evropské unie, se od osmdesátých let 20. století v mezinárodním měřítku stále snižuje,

P.  vzhledem k tomu, že vedle příspěvků jednotlivých členských států Evropská unie ještě tradičně financuje zhruba 10 % světové rozvojové spolupráce; to potvrzují stávající příspěvky z nástrojů ES (zhruba 1,8 miliardy EUR: 1 miliarda EUR v rámci nového nástroje rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích a zbytek prostřednictvím stávajících nástrojů rozvojové a humanitární pomoci),

Q. vzhledem k tomu, že v souvislosti s tlakem na přírodní zdroje se očekává zdvojnásobení poptávky po potravinách do roku 2050 a že bude třeba zvýšit produkci potravin,

R.  vzhledem k tomu, že podle FAO by k potravinovému zajištění světového obyvatelstva, jehož počet v roce 2050 dosáhne 9 miliard, stačilo investovat 30 miliard EUR ročně,

S.  vzhledem k tomu, že se ukázalo, že současné mezinárodní a regionální dohody nejsou schopny normalizovat zásobování trhu a obchod; vzhledem k tomu, že nedávný nárůst cen potravin by měl upozornit vlády na celém světě na to, že zemědělskou produkci nelze považovat za samozřejmost,

1.  potvrzuje, že potravinové zajištění světa je pro Evropskou unii nanejvýš naléhavou otázkou, a požaduje, aby se okamžitě přistoupilo k dalším krokům vedoucím k zajištění dodávek potravin pro občany EU i na globální úrovni; domnívá se, že je důležité uznat hodnotu všech druhů zemědělství a potravinových kultur světa; zdůrazňuje, že potraviny by měly být spotřebitelům dostupné za rozumné ceny a zároveň by měla být zemědělcům zajištěna odpovídající životní úroveň;

2.  zdůrazňuje význam společné zemědělské politiky (SZP) jakožto prostředku zajištění produkce potravin v Evropské unii; je přesvědčen, že SZP od svého zavedení v roce 1962 poskytuje občanům EU spolehlivé dodávky potravin a vedle toho ochraňuje a zlepšuje venkovské prostředí a prosazuje normy EU upravující produkci potravin, jež jsou nejpřísnější na světě; zdůrazňuje, že tuto úlohu by mělo zemědělství Společenství hrát i v budoucnu;

3.  konstatuje však, že četné reformy SZP za posledních 25 let způsobily v Evropské unii snížení objemu zemědělské produkce, neboť došlo k přesunu důrazu z kvantity na kvalitu produkce určovanou trhem; domnívá se, že tento politický posun způsobil producentům z EU ztrátu potenciálních tržních příležitostí a vedl ke zvýšené závislosti na potravinách dovážených ze zemí mimo Evropskou unii, které jsou vyráběny na základě velmi odlišných norem, v důsledku čehož jsou zemědělské produkty EU vystaveny nerovným podmínkám hospodářské soutěže;

Situace a příčiny

4.  poukazuje na to, že před posledním nárůstem cen potravin trpělo na světě přes 860 milionů lidí chronickým hladem; konstatuje, že Světová banka předpokládá, že nárůst cen potravin uvrhne do hlubší chudoby dalších 100 milionů lidí;

5.  bere na vědomí názor Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), že rostoucími cenami potravin jsou nejvíce postiženy země, které jsou čistými dovozci potravin, a že mnoho z těchto zemí patří k nejméně rozvinutým zemím světa; opět zdůrazňuje skutečnost, že chudoba a závislost na dovozu potravin jsou hlavními příčinami nedostatku potravin; uvědomuje si, že v současné době se na mezinárodních trzích obchoduje pouze s malým procentem celosvětově vyprodukovaných potravin, přičemž jde stále častěji o potraviny pocházející z několika málo vyvážejících zemí;

6.  konstatuje, že sklizeň základních obilovin byla v letech 2007 a 2008 dobrá; konstatuje, že naléhavý problém nedostatku potravin v roce 2007 byl způsoben propadem nabídky a zvýšením cen základních komodit; je hluboce znepokojen nízkou úrovní celosvětových zásob potravin, jež v současnosti zajišťují dostatek obilovin pro celý svět na méně než 40 dní;

7.  zdůrazňuje, že úsilí o uspokojení základních potřeb obyvatelstva, zejména pokud jde o potraviny a vodu, může být často zdrojem konfliktů; konstatuje, že růst světové populace, která se má do roku 2050 zvýšit o 3 miliardy, tyto tlaky ve všech regionech světa ještě zhorší; žádá proto, aby se při přípravě budoucí podoby zemědělské politiky bral tento geostrategický faktor v úvahu;

8.  s obavami konstatuje zvýšení zemědělských nákladů na vstupu (růst cen hnojiv, osiva atd.), které se projevilo růstem nákladů, za nějž nebyli všichni zemědělci kompenzováni v rovné míře (zejména v odvětví chovu hospodářských zvířat) a jenž do velké míry podkopal veškeré potenciální zvyšování příjmů v zemědělství plynoucí z vyšších cen komodit a potravin, a tím narušil motivaci ke zvyšování produkce; je znepokojen tím, že by dramatický nárůst cen vstupů mohl způsobit menší využívání a případně i snížení objemu produkce, což by v každém případě zhoršilo potravinovou krizi v Evropě i ve světě;

9.  konstatuje, že komoditní trhy v této sezóně zaznamenaly prudký pokles cen, jenž vyvolal obavy producentů a pokles důvěry zemědělců;

10. zdůrazňuje, že je třeba provést komplexní analýzu vysokých cen potravin, jež bude zohledňovat rostoucí ceny energií pro konečné spotřebitele, výraznější klimatické jevy a zvýšení poptávky po energii v důsledku růstu světové populace, a vyzývá Komisi, aby důkladněji prozkoumala možnou provázanost vysokých cen potravin a zvýšení cen energií, zejména paliv; dále zdůrazňuje, že musí být přijata opatření, která sníží závislost zemědělství na fosilních zdrojích energie, a to účinnějším využitím energie a rozvojem energeticky úsporných systémů rostlinné výroby;

11. požaduje takové politické nástroje zaměřené na zvrácení těchto dramatických a škodlivých cenových fluktuací, které by reflektovaly skutečnost, že je třeba zajistit spravedlivou životní úroveň producentů; je přesvědčen, že systém jednotných plateb pro zemědělské podniky sice dává zemědělcům možnost změnit produkci podle potřeb trhu, ale nemusí postačovat ke zvládnutí dramatických fluktuací tržních cen;

12. upozorňuje na dlouhodobější strukturální příčiny nedávného zvýšení cen zemědělských komodit, včetně stabilně rostoucí celosvětové poptávky a soustavného snižování investic ve výrobní oblasti zemědělství; konstatuje, že vedle dalších faktorů má tento růst cen energií, zejména ceny ropy, výrazný dopad na světovou zemědělskou produkci (protože zvyšuje náklady na produkci v zemědělských podnicích a na distribuci potravin) i na vznik potravinových krizí v chudých zemích (z důvodu nákladů na přepravu potravin v těchto zemích);

13. konstatuje, že 2 % produkce obilovin v EU bylo v roce 2007 přesunuto na biopaliva, ve srovnání s přesunem 25 % produkce kukuřice na produkci etanolu ve Spojených státech; požaduje globální posouzení tohoto trendu a jeho dopadu na ceny potravin a koordinaci politik na globální úrovni, která zajistí, že dodávky potravin nebudou ohroženy tlakem na výrobu obnovitelné energie; žádá rovněž, aby v mezinárodních a regionálních dohodách byly obsaženy závazky, jež zaručí, že podpora poskytnutá za účelem produkce biopaliv neohrozí potravinové zajištění světa, a aby byly uvedené dohody v souladu s platnými pravidly, a nenarušovaly tak hospodářskou soutěž mezi obchodními partnery; žádá nicméně, aby se Evropská unie pevně zavázala podporovat biopaliva druhé generace;

14. zdůrazňuje, že je třeba nastolit rovnováhu mezi produkcí biopaliv a bioenergií na jedné straně a nezbytnými světovými zásobami potravin na straně druhé; zvýšení produkce biopaliv a bioenergií může mít pozitivní vliv na zemědělsko-potravinářské odvětví, které v současnosti čelí následkům vysokých cen surovin potřebných pro zpracovatelský průmysl, např. hnojiv, motorové nafty atd.; rozvoj zdrojů obnovitelné energie je tedy pro venkovské prostředí alternativou, jež je životaschopná z hospodářského i sociálního hlediska, a zároveň alternativou, jež nabízí udržitelný přístup k ochraně životního prostředí, a to tím spíše, vezmeme-li v úvahu cíle Evropské unie týkající se obnovitelných energií; zároveň je však třeba přijmout opatření, jež zamezí případným negativním dopadům, které by zvýšení produkce energetických plodin mohlo mít na biologickou rozmanitost, ceny potravin a způsoby využití půdy;

15. konstatuje, že zrušením systému vynětí půdy z produkce Evropská unie výrazně přispěla ke zvýšení zásob zemědělských komodit;

16. upozorňuje na rychle se měnící stravovací návyky spotřebitelů, zejména v rozvojových zemích, s posunem směrem ke větší spotřebě masa a bílkovin, jež si žádá více obilovin; konstatuje rovněž vítaný nárůst reálných příjmů v zemích, jako jsou Čína a Indie, které budou i nadále hnací silou růstu poptávky po zemědělském zboží a zpracovaných potravinách;

17. je přesvědčen, že je třeba sledovat zvyšující se tržní koncentraci v odvětví maloobchodu s potravinami s cílem zabránit vzniku monopolů, neboť kroky velkých maloobchodních prodejců nemusí být vždy v zájmu producentů, zpracovatelů a spotřebitelů;

18. požaduje přijetí alternativních řešení, jejichž cílem bude nastolit rovnováhu, z níž budou mít prospěch drobní zemědělci, kteří nejsou schopni vyjednávat s velkými maloobchodními prodejci; přestože na úrovni EU existuje protimonopolní legislativní rámec, jenž zabraňuje velkým producentům, aby zneužívali svého dominantního postavení na trhu v EU, neexistuje zatím konkrétní právní úprava, která by umožňovala bojovat proti monopolním praktikám uplatňovaným ze strany některých supermarketů a hypermarketů;

Reakce Evropské unie

19. je přesvědčen, že by SZP měla zůstat pilířem politiky EU v oblasti potravinového zajištění jak v nejbližší budoucnosti, tak i po roce 2013; domnívá se, že pro dlouhodobé potravinové zajištění jsou nezbytné fungující ekosystémy, úrodná půda, stabilní vodní zdroje a různorodé venkovské hospodářství; domnívá se také, že je zásadní, aby se SZP spolu s dalšími politikami Společenství více podílela na zajišťování světové potravinové rovnováhy;

20. je však pevně přesvědčen o tom, že SZP by měla být upravena tak, aby naplňovala potřeby potravinového zajištění; vyjadřuje zklamání nad tím, že Evropská komise ve své kontrole stavu SZP z května 2008 nevzala stávající obtížnou situaci náležitě v potaz; vyslovuje se proti dalšímu rušení opatření pro řízení trhu a snižování podpůrných plateb určených zemědělcům;

21. s ohledem na přezkum rozpočtu na období 2008–2009 požaduje stabilní a neměnnou úroveň výdajů EU a členských států na SZP, jež zemědělcům zaručí spravedlivý příjem; připomíná, že zemědělci potřebují pro plánování své budoucnosti stabilní politické prostředí; zdůrazňuje, že hlavním základem takové politiky je záchranná síť, která bude chránit příjmy zemědělců před hrozbami a krizemi vzniklými v důsledku nepříznivých přírodních jevů nebo v důsledku narušení trhu či neobvykle dlouhodobého a rozsáhlého poklesu cen; poukazuje v tomto ohledu na skutečnost, že zemědělství se svou přidanou hodnotou výrazně podílí na hospodářstvích členských států i Evropské unie;

22. poukazuje na to, že trh nemůže sám zajistit producentům bezpečnost příjmů, kterou potřebují, aby mohli pokračovat v zemědělské činnosti, neboť čelí vysokým nákladům na dodržování norem EU upravujících produkci potravin, bezpečnost potravin, ochranu životního prostředí a dobré životní podmínky zvířat; vítá ale posílení tržní orientace SZP; na druhou stranu vyjadřuje politování nad tím, že nebyly zcela splněny cíle reforem z roku 2003, které měly zajistit vyšší tržní ceny a snížení byrokratické zátěže pro zemědělce;

23. domnívá se, že četná pravidla podmíněnosti odrazují producenty a že by měla být v mezích možností zjednodušena; v tomto ohledu vítá iniciativy Komise zaměřené na zjednodušení těchto pravidel;

24. je znepokojen tím, že navrhované právní předpisy EU (např. o přípravcích na ochranu rostlin) mohou mít dramatický dopad v tom ohledu, že omezí nástroje, které mají zemědělci pro maximalizaci svých výnosů, a v důsledku toho mohou vést k dramatickému snížení objemu zemědělské produkce v EU; u všech navrhovaných opatření požaduje podrobné posouzení dopadů, zejména pokud jde o důsledky pro potravinové zajištění;

25. naléhá na Komisi, aby prozkoumala dopad iniciativ zaměřených na zmírnění dopadů změny klimatu v odvětví zemědělství; domnívá se, že zemědělství musí svým dílem přispět k boji proti změně klimatu, avšak zároveň musí dostat prostředky k tomu, aby jakožto jeden z hospodářských sektorů, které jsou vůči klimatu nejcitlivější, mohlo dopadu klimatických změn čelit, neboť je třeba, aby uvedené iniciativy nesnižovaly objem zemědělské produkce EU a nevedly k tomu, že tato produkce bude nahrazována dovozem produktů;

26. domnívá se, že je třeba revidovat evropské a mezinárodní systémy sledování produkce a trhu tak, aby poskytovaly rychlejší mechanismus varování, jenž určí produkční trendy; je přesvědčen o potřebnosti globálního režimu zásob potravin a globálního systému potravinových zásob, jakož i o tom, že Evropská unie by měla hrát vůdčí roli při vytváření takového systému; žádá Evropskou komisi, aby jednala s partnery na celém světě a předložila v této souvislosti příslušný návrh;

27. požaduje, aby bylo k dispozici efektivní pojištění jak proti velkým cenovým a příjmovým fluktuacím, tak proti dopadům meteorologických podmínek na produkci;

28. žádá Komisi, aby vypracovala účinný evropský systém kontroly trhu EU, který by umožňoval sledovat změny a trendy cen zemědělských produktů a nákladů spojených se vstupy; zdůrazňuje, že tento systém musí zajistit transparentnost a musí zlepšit srovnávání obdobných produktů v různých státech;

29. domnívá se, že je třeba vytvořit v rámci FAO mezinárodní orgán pro zlepšení mezinárodního sledování cen zemědělských produktů, vstupů a potravin;

30. konstatuje, že postupné reformy SZP se sice zabývají prvky zemědělské politiky Unie, jež narušují trh a mají negativní dopad na zemědělce v rozvojových zemích, že se však obchodní vztahy i nadále vyznačují nerovností a že je nutno vynaložit ještě mnoho úsilí na vytvoření spravedlivějšího systému;

31. konstatuje však, že reformy politik EU zaměřené na splnění požadavků WTO vedou ke změně orientace podpor SZP směrem od plateb vázaných na produkci, narušují opatření pro řízení trhu a otvírají trhy a zanechávají spotřebitele a producenty více vystavené nestabilitě světového trhu; požaduje, aby politiky v rámci SZP zahrnovaly ustanovení týkající se potravinového zajištění a aby smluvní strany obchodních dohod byly vázány stejnými povinnostmi týkajícími se regulace trhu, s cílem neohrozit potravinové zajištění světa; vyzývá Komisi, aby v rámci jednání s WTO prosazovala podmíněný přístup na trh, jenž zaručí, že levný dovoz nenaruší dodržování přísných environmentálních norem v zemědělském odvětví EU a právo každého státu na potravinové zajištění;

32. konstatuje, že Evropská unie je na dobré cestě ke splnění svých závazků, podle nichž má do roku 2013 zrušit všechny vývozní náhrady, a že další reformy nástrojů podpory trhu provádí v souladu s dohodami v rámci WTO prostřednictvím kontroly stavu SZP;

33. domnívá se, že finanční nástroj rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích je nezbytným prvním krokem pro řešení naléhavých potřeb osob, které jsou nejvíce zasaženy potravinovou krizí; zdůrazňuje však, že tento nástroj je jednorázovým opatřením vytvořeným pro zacílení finančních prostředků z okruhu 4 rozpočtu EU na drobné zemědělství v nejhůře postižených zemích a že jej bude třeba podpořit dalšími investicemi; domnívá se, že by Komise měla prošetřit, jak jsou finanční prostředky vynakládány, a ujistit se, že jsou vždy využívány tam, kde je jich nejvíce zapotřebí, a že Parlament by měl být pravidelně informován; dále požaduje, aby měl Parlament nad realizací pravidelný dohled prostřednictvím postupu projednávání ve výboru s kontrolou;

34. vyzývá Komisi, aby posílila své současné programy určené k zabezpečení potravinového zajištění v Evropě a ve světě; požaduje posílení tematického programu zabezpečení potravin (2007–2010), jehož objem finančních prostředků na celé programové období činí 925 milionů EUR; vítá návrh na zvýšení rozpočtových prostředků vyčleněných pro program rozdělování potravin nejchudším osobám ve Společenství (MDP), který Komise předložila dne 17. září 2008; vyzývá Komisi, aby přijala komplexní strategii zaměřenou na otázky potravinového zajištění, jež sladí všechny politiky Společenství;

35. je znepokojen současnou světovou finanční krizí, která může způsobit snížení objemu finančních prostředků dostupných pro zemědělství; vyzývá Evropskou komisi, aby analyzovala dopady finanční krize na odvětví zemědělství a projednala návrhy na zajištění stability tohoto odvětví, rovněž pokud jde o poskytování půjček a záruk úvěrů;

36. poukazuje na výzkum, který dokládá, že spotřebitelé většinou nejsou informováni o klíčových přínosech SZP pro potravinové zajištění a rozumné ceny potravin(4); požaduje politiky pro lepší informovanost občanů a obnovení závazku ke zjednodušení, čímž by se zvýšilo povědomí o nástrojích a přínosech SZP; navrhuje, aby bylo veřejnosti vysvětlováno, jaké náklady by vznikly v případě, že by SZP neexistovala;

37. je přesvědčen o tom, že SZP by měla hrát významnou úlohu v politikách Evropské unie, jež se zabývají zahraničními věcmi a rozvojem, a to se zvláštním zřetelem k politice externího zajištění potravin; je přesvědčen o tom, že vedle zajištění produkce potravin v Evropské unii může SZP celosvětově přispět k uspokojení zvýšené poptávky po potravinách;

38. konstatuje, že ozbrojené konflikty mají velmi negativní dopad na produkci potravin a přístup k nim; vyjadřuje znepokojení nad vážnými důsledky konfliktních tendencí, pokud jde o zajištění potravin, k nimž patří např. masová migrace, ochromení zemědělské produkce, škodlivý dopad na kritickou infrastrukturu;

39. je přesvědčen o tom, že pokud jde o nedostatkové potravinové zdroje, je velmi důležité vyvarovat se konkurenčního boje; vyzývá proto k účinnější koordinaci mezi EU a nevládními organizacemi, FAO a dalšími mezinárodními agenturami na technické úrovni a mezi EU a OSN na politické úrovni, která by podpořila spravedlivý přístup k potravinovým zdrojům v celosvětovém měřítku a která by vedla ke zvýšení produkce potravin v klíčových rozvojových zemích se soustavným ohledem na biologickou rozmanitost a kritéria udržitelného rozvoje;

40. naléhá na Evropskou unii, aby zemím ohroženým konflikty pomohla vytvořit jejich vlastní silné zemědělské politiky založené na snadném přístupu k surovinám, kvalitnímu vzdělání a odpovídajícím finančním zdrojům, jakož i na spolehlivé infrastruktuře; domnívá se, že pomoc EU by měla být orientována na zlepšení potravinové soběstačnosti přijímajících rozvojových zemí, čímž by měla vést i k lepšímu regionálnímu zajištění potravin a k tomu, že i nejchudší vrstvy společnosti získají snazší přístup k potravinám;

41. konstatuje, že některé rostoucí ekonomiky by mohly mít v úmyslu pronajmout si v chudších částech Afriky a Asie velké plochy půdy k pěstování plodin a přepravovat je na své trhy, aby tak zlepšily vlastní zajištění potravin; je přesvědčen, že Evropská unie spolu s FAO musí brát tento jev vážně, neboť představuje vážnou hrozbu pro zajištění potravin a účinnou zemědělskou politiku v hostitelských zemích;

Zemědělství v rozvojových zemích

42. zdůrazňuje, že na stávající problémy spojené s potravinami je třeba reagovat zvyšováním potravinové produkce tak, aby držela krok s rostoucí poptávkou, a současně zlepšováním kvality, snižováním nákladů a prosazováním větší míry udržitelnosti; domnívá se, že k dosažení tohoto cíle je třeba důkladně revidovat veřejné politiky, aby vedly ke zlepšení metod produkce, skladového hospodářství a k lepší regulaci světových trhů;

43. zdůrazňuje potřebu dalších střednědobých a dlouhodobých opatření zaměřených na rozvoj zemědělství a produkce potravin v rozvojových zemích, zejména v Africe, s ohledem na doporučení Mezinárodního panelu OSN pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD); zastává názor, že rozvoj zemědělství může být počátkem celkového hospodářského rozvoje dané země;

44. je přesvědčen, že Evropský rozvojový fond by měl být více zaměřen na zemědělství, zejména na malé zemědělské podniky a na místní zpracování produktů, neboť drtivá většina světové chudiny žije v zemědělských oblastech, jež jsou velmi závislé na zemědělské produkci; dále se domnívá, že je třeba usilovat o vytvoření takových pravidel obchodu se zemědělskými produkty, která zaručí potravinové zajištění všech zemí; je přesvědčen, že rozvojovým zemím by měly být poskytnuty tržní výhody, jež budou podporovat posílení jejich domácí produkce; vyzývá Komisi, aby tyto úvahy zohlednila v jednáních s WTO a v jednáních o dohodách o hospodářském partnerství s rozvojovými zeměmi;

45. domnívá se, že jednou ze závažných překážek zvýšení zemědělské produkce v rozvojových zemích je nedostatečný přístup drobných zemědělců k půjčkám a mikroúvěrům určeným k investicím do lepších osiv, hnojiv a zavlažovacích mechanismů; dále zdůrazňuje problém záruk půjček, které nejsou ve většině případů dostupné; vyzývá Evropskou investiční banku, aby prozkoumala, jaké prostředky jsou k dispozici na programy pro místní producenty potravin v rozvojových zemích sloužící k poskytnutí záruk půjček, jež podpoří přístup k úvěrům a mikroúvěrům;

46. znovu zdůrazňuje své přesvědčení o potřebě regionálně integrovaných trhů se zemědělskými produkty; vyzývá Komisi, aby podporovala regionální spolupráci a integraci; připomíná africkým, karibským a tichomořským státům (státům AKT) úspěchy zemědělské integrace v Evropě a stabilitu, kterou poskytuje již více než 50 let; vybízí proto regionální hospodářská společenství států AKT, aby posílila svou činnost v oblasti zemědělství, a vyzývá rozvojové země, aby mezi sebou omezily obchodní překážky;

47. dále zdůrazňuje skutečnost, že zemědělství je třeba transformovat ze samozásobitelského hospodaření na skutečné hospodářství venkova, jež bude zdrojem pracovních míst; domnívá se také, že má-li být naplněn cíl vytvořit masivní zemědělská odvětví, je třeba klást zvláštní důraz na opatření na podporu mladých zemědělců v rozvojových zemích; domnívá se, že Evropská unie by měla zvýšit své úsilí v oblasti spolupráce a podpory s cílem modernizovat potravinový řetězec v rozvojových zemích a zvýšit jeho účinnost; dále se domnívá, že Evropská unie by měla podporovat iniciativy, jako je společný program pro osiva, který zahájila Africká unie a její státní a regionální partneři;

48. domnívá se, že v rámci účinné rozvojové politiky rozvojových zemí je nutné, aby tyto země přijaly společnou vnitrostátní či regionální strategii zemědělského rozvoje, která bude obsahovat konkrétní opatření na podporu producentů a produktů; v této souvislosti se domnívá, že rozvojová pomoc, kterou poskytuje EU, pak nebude jedním z mnoha dílčích kroků, ale stane se součástí společně financované vnitrostátní nebo společné regionální strategie zemědělského rozvoje;

49. požaduje, aby byl pro podporu nejchudších obyvatel světa vytvořen stálý fond potravinového zajištění, a to v rámci okruhu 4 souhrnného rozpočtu Evropské unie, jenž bude doplňovat další rozvojová opatření financovaná Evropskou unií;

50. vítá celosvětové iniciativy, například pracovní skupinu OSN na vysoké úrovni pro globální krizi v zabezpečení potravin, a domnívá se, že Evropská unie by měla s touto pracovní skupinou své úsilí koordinovat; zdůrazňuje význam dobrovolných obecných zásad týkajících se práva na přiměřenou výživu, které přijaly členské státy FAO; dále navrhuje, aby byl v zájmu dosažení cíle zajištění dostupnosti potravin vytvořen celosvětový program povinného udržování zásob a rovněž lepší systém základního skladování pro klíčové vstupy produkce (bílkoviny, hnojiva, osiva, pesticidy), spočívající pokud možno na subjektech soukromého sektoru, včetně zemědělských družstev;

51. má na paměti závazky EU vůči rozvojovým zemím a stávající i budoucí závazky v rámci WTO; požaduje, aby EU podporovala opatření napomáhající cílům, jež stanovily africké vlády v Maputské deklaraci z roku 2002; vyzývá členské státy, aby dodržovaly své závazky ke splnění rozvojových cílů tisíciletí OSN, zejména pak vyčlenění 0,7 % hrubého domácího produktu na rozvojovou pomoc; nicméně zastává názor, že kvalita rozvojové pomoci je důležitější než finanční částky, které jsou na ni vydány;

52. vyjadřuje politování nad snížením objemu rozvojové pomoci určené na zemědělství a rozvoj venkova, která v roce 1980 činila 17 % a v roce 2006 pouhá 3 %; naléhá na Komisi, aby finanční podporu EU směřovala k dosažení růstu vedeného zemědělstvím a aby sledovala, jak podpora EU k plnění tohoto cíle přispívá, a dále aby učinila vše, co je v jejích silách, aby přiměla vlády k tomu, že budou na odvětví zemědělství vynakládat 10 % vnitrostátních rozpočtů, k čemuž se zavázaly (např. stanovením cílů zaměřených na vnitrostátní zemědělské politiky);

53. znovu potvrzuje, že pro africké, karibské a tichomořské státy (AKT) je zemědělství odvětvím, které má více možností než jakékoli jiné odvětví vytvářet růst pro chudé venkovské obyvatelstvo, a tím hmatatelně přispívat k dosažení prvního rozvojového cíle tisíciletí, tj. vymýcení extrémní chudoby a hladu, a zdůrazňuje, že je proto důležité okamžitě jednat a podpořit větší investice do rozvoje zemědělství a venkova;

54. zdůrazňuje, že rozvoj zemědělství musí být založen zejména na právu na potraviny a právu na produkci potravin a že tato práva dají všem lidem právo na zdravotně nezávadné a výživově hodnotné potraviny, které odpovídají zvyklostem jejich kultury a jsou vyrobeny v autonomní zemědělské struktuře pomocí udržitelných metod nepoškozujících životní prostředí;

55. vyzývá Evropskou unii, aby uznala právo rozvojových zemí na potravinovou soběstačnost a aby tuto soběstačnost podporovala cílenými opatřeními, především prostřednictvím využívání a vývoje dostupných struktur a zdrojů, jako jsou osiva, hnůj a výrobní prostředky, jakož i podporou regionální integrace;

56. vyzývá Evropskou unii, aby vrátila zemědělství do centra svého rozvojového programu a aby se konkrétně zaměřila na programy pro rozvoj zemědělství včetně vytyčení jasných a proveditelných cílů v oblasti snižování chudoby, zejména opatření na podporu drobných zemědělců a produkce potravin pro místní trhy s využitím biologické rozmanitosti, a aby v této souvislosti kladla zvláštní důraz na budování kapacit pro drobné zemědělce a ženy;

57. vyzývá Evropskou unii, aby spojila síly s členskými státy, vládami států AKT, mezinárodními organizacemi, regionálními rozvojovými bankami a soukromými nadacemi, nevládními organizacemi a místními orgány, s cílem lépe začlenit do regionálních programů nové projekty a naplánovat zásahy proti prudce rostoucím cenám potravin;

58. vyzývá k přijetí opatření na zlepšení odborné přípravy mladých lidí, aby mohli absolvovat vyšší vzdělání v oboru zemědělství, včetně odborné přípravy zaměřené na to, jak plnit sanitární a fytosanitární normy EU, a opatření na vytváření pracovních příležitostí pro absolventy tohoto oboru s cílem omezit chudobu a migraci z venkovských oblastí do měst a zabránit „odlivu mozků“, tj. migraci z rozvojových zemí do rozvinutých zemí;

59. připomíná kodex správného jednání pro předcházení potravinovým krizím a jejich řízení, který přijala Síť pro prevenci potravinové krize roku 2008, a žádá, aby byl uplatňován a dodržován i ve společné zemědělské politice; dále se se vší naléhavostí zasazuje o zapojení občanské společnosti a podporu zájmů žen, drobných zemědělských družstev a skupin producentů s cílem zajistit dodávky potravin a potravinovou soběstačnost;

60. je velmi znepokojen skutečností, že rozpočty na armádu a obranu jsou často větší než rozpočty na zemědělství a potraviny;

61. je přesvědčen, že drobní zemědělci jsou pilířem zemědělského rozvoje; zdůrazňuje některé z nejzávažnějších problémů, jimž drobní zemědělci čelí v rozvojových zemích, jako např. přístup na trhy, k půdě, k odborné přípravě, k financím, vstupům a technologiím; znovu potvrzuje význam rozvoje venkovské infrastruktury a investic do drobných zemědělských podniků a tradičních nízkonákladových výrobních postupů přizpůsobených místním podmínkám;

62. vzhledem k tomu, že významným faktorem ovlivňujícím světovou produkci potravin je nedostatečný obchod s potravinami, konstatuje, že podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství sice světová produkce rýže v roce 2007 vzrostla, ale obchod s rýží se v tomtéž roce snížil;

63. domnívá se, že další neregulovaná liberalizace obchodu se zemědělskými produkty by vedla k dalšímu růstu cen potravin a k ještě větší cenové volatilitě; zdůrazňuje, že nejhůře postiženy by byly nejzranitelnější rozvojové země, jež dovážejí potraviny; dále zdůrazňuje, že pravidla světového obchodu nesmí za žádných okolností narušovat právo zemí či regionů na podporu svého zemědělství za účelem potravinového zajištění vlastních obyvatel;

64. domnívá se, že v souvislosti se současnou krizí v zásobování potravinami přispěly k nedostatečnému potravinovému zajištění v mnoha rozvojových zemích do značné míry i politiky otvírání trhů se zemědělskými produkty v rámci WTO a dvoustranné dohody o volném obchodu; vyzývá Komisi, aby odpovídajícím způsobem přehodnotila svůj přístup k volnému trhu v oblasti obchodu se zemědělskými produkty;

65. vyzývá velké země vyvážející potraviny (Brazílii, Argentinu, Thajsko atd.), aby jednaly jako spolehliví dodavatelé základních potravin a vyhnuly se omezování vývozu, které by mohlo mít katastrofální následky, zejména pro chudé rozvojové země dovážející potraviny;

66. je znepokojen současnou světovou finanční krizí, která by mohla vést ke snížení finančních prostředků využitelných pro veřejnou rozvojovou pomoc; vyzývá Komisi, aby analyzovala dopady finanční krize na sektor rozvojové pomoci a aby i nadále předkládala návrhy na podporu zemědělství v nejchudších zemích světa;

67. konstatuje, že globální potravinová krize představuje velkou hrozbu pro mír a bezpečnost na celém světě; v této souvislosti vítá nedávnou snahu Komise prozkoumat způsoby, jak řešit problém globálního zajišťování potravin; vyzývá členské státy, aby podporovaly podobné iniciativy na vnitrostátní i místní úrovni;

Výzkum a vývoj

68. znovu zdůrazňuje svůj závazek investovat do technologií a inovací v odvětví zemědělství a zemědělské produkce;

69. zdůrazňuje význam výzkumu financovaného z veřejných zdrojů, který neslouží jednostranně pouze průmyslovým zájmům, ale i zájmům lepšího potravinového zajištění; požaduje, aby se investice do výzkumu nezaměřovaly pouze na dílčí nové technologie, ale i na komplexní systémy zemědělské produkce sloužící k dlouhodobému potravinovému zajištění; zdůrazňuje v tomto ohledu průkopnickou úlohu, kterou by na tomto poli mohla hrát například technologická platforma EU na podporu výzkumu ekologického zemědělství;

70. zdůrazňuje význam výzkumu, ale také přenosu znalostí získaných výzkumem na úroveň zemědělských podniků prostřednictvím účinné služby pro zemědělské podniky, a to zejména v rozvojových zemích; požaduje posílení zemědělského výzkumu a vytváření znalostí;

71. je znepokojen tím, že důraz, který Evropská unie klade na podmíněnost, může poškozovat výzkum a poradenství v oblasti zemědělské produkce; zdůrazňuje, že je zapotřebí obojího;

72. požaduje zrychlený program výzkumu a vývoje v oblasti udržitelného a energeticky úsporného zemědělství přizpůsobeného místním podmínkám; vybízí členské státy, aby výzkum zaměřený na zvýšení produktivity podporovaly s ohledem na to, jaké má uplatnění v zemědělství; pamatuje na obavy spotřebitelů v EU;

Udržitelné světové zemědělství

73. je znepokojen změnami počasí způsobenými změnou klimatu, které podle předpokladů zvýší výskyt sucha a záplav a budou mít negativní dopady na výnosy sklizní a předvídatelnost světové zemědělské produkce;

74. je znepokojen tím, že uplatňování návrhů na další snižování emisí skleníkových plynů v Evropské unii může mít negativní dopad na produkci potravin v EU, zejména na chov hospodářských zvířat;

75. bere na vědomí, že zemědělství produkuje značnou část celkových emisí CO2, a proto se musí zvýšit jeho energetická účinnost;

76. domnívá se, že rozšíření používání biopaliv a zvýšení výroby bioenergie by mohlo mít příznivé důsledky pro zemědělství a potravinářský průmysl, které jsou vystaveny vyšším vstupním nákladům, jako jsou náklady na hnojiva, pesticidy, naftu, jakož i nákladům na přepravu a zpracování;

77. bere na vědomí, že zemědělské odvětví se podílí na obživě většiny obyvatelstva v mnoha rozvojových zemích, a proto vybízí tyto země, aby vytvořily mechanismus stabilních a transparentních zemědělských politik, jež zajistí dlouhodobé plánování a udržitelný rozvoj;

78. žádá Komisi, aby pečlivě sledovala dopad rostoucí produkce bioenergie v Evropské unii a ve třetích zemích na změny ve využívání půdy, na ceny potravinových komodit a na dostupnost potravin;

79. opakuje, že pobídky určené pro udržitelné pěstování energetických plodin by neměly ohrožovat produkci potravin;

80. vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a vývoj zaměřený na boj proti změně klimatu a přizpůsobení se této změně, jehož součástí bude mimo jiné výzkum biopaliv nové generace, zejména pěstování energetických plodin s vysokým výnosem, vývoj ekologicky příznivých a co možná nejúčinnějších hnojiv, rozvoj nových zemědělských technologií s minimálními nepříznivými dopady na využívání půdy, vývoj nových rostlinných druhů odolných vůči změnám klimatu a s nimi spojenými chorobami a výzkum zemědělského využívání odpadů;

81. domnívá se, že má-li být v zemědělství udržitelně zvýšena produktivita, je zapotřebí dalšího zemědělského výzkumu, a vyzývá členské státy, aby plně využívaly možností, které v této souvislosti nabízí 7. rámcový program, a přijaly opatření, jež zkvalitní zemědělskou produkci z hlediska udržitelnosti a energetické účinnosti;

82. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1)

Úř. věst C 263E, 16.10.2008, s. 621.

(2)

Přijaté texty, P6_TA(2008)0229.

(3)

Přijaté texty, P6_TA(2007)0577.

(4)

Výzkum Agri Aware TNS/Mrbi provedený v Irsku, srpen 2008, Hats off to the CAP (Klobouk dolů před SZP).


VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

Potravinové zajištění – přístup k dostatečným, bezpečným a výživným dodávkám potravin – je nyní klíčovou prioritou jak na úrovni EU, tak na úrovni globální.

I před současnými problémy způsobenými potravinovou krizí trpělo na celém světě více než 860 milionů lidí chronickým hladem a podvýživou. Situace se zhoršila kvůli bezpříkladnému a nepředpokládanému příkrému nárůstu světových cen potravinových komodit v roce 2006, který uvrhl dalších 100 milionů lidí do chronického hladu a chudoby.

Nárůst cen potravin následuje po desetiletích reálně klesajících cen. Zatímco se světové ceny komodit zklidnily, odborníci předpokládají, že ceny potravin zůstanou na relativně vyšší úrovni, než byly v minulosti, a že je třeba krátkodobých, střednědobých i dlouhodobých opatření, která zabezpečí výrobu potravin a pomohou nejohroženějším osobám splnit jejich základní potřeby v oblasti potravinového zajištění,

Mezi zářím 2006 a únorem 2008 vzrostly, měřeno v USD, světové ceny zemědělských komodit o 70 %.

Celosvětové zásoby potravin jsou rovněž na kriticky nízké úrovni. Po druhé světové válce stačily zásoby potravin ve skladech na jeden rok, do roku 2003 se snížily na 133 dnů dodávek a na 40 dnů v roce 2008.

Zatímco odborníci předpokládají, že poslední trend klesajících cen na světových trzích se zemědělskými výrobky – tzv. zemědělský šlapací mlýn – skončil, fluktuace cen se na těchto světových trzích pravděpodobně zvýší. Tyto cenové fluktuace způsobí dramatické výkyvy cen potravin a zemědělských vstupů a ztíží úsilí o poskytování stabilních dodávek potravin za rozumné ceny.

Klíčovým úkolem politiků je navrhnout zemědělské a potravinové politiky, které splní potřeby stále početnější světové populace, u níž se do roku 2050 očekává nárůst o 40 %, a globální poptávky po potravinách, která se podle předpokladů zdvojnásobí.

Je třeba se bezprostředněji zaměřit na to, jak zmírnit nejhorší dopady rostoucích cen potravin na nejchudší obyvatele světa. Fond ve výši jedné miliardy EUR, který navrhuje Evropská komise pro pomoc chudým rozvojovým zemím při nákupu osiva a hnojiv, je součástí krátkodobé reakce. Avšak pro řešení problematiky potravinového zajištění, zejména v rozvojových zemích, je třeba více střednědobých a dlouhodobých reakcí. To si v těchto zemích vyžádá opětovné zaměření na rozvoj zemědělství, zemědělský výzkum a zemědělských školicích služeb, přičemž se bude dohlížet na způsoby podpory zemědělské výroby v regionech, které mohou být produktivní.

Je politickou nutností jednat, protože v mnoha rozvojových zemích způsobují vyšší ceny potravin nepokoje kvůli cenám potravin a politický neklid.

OSN předpověděla, že vývoj cen potravin o několik let zpomalí dosažení rozvojových cílů tisíciletí, které se týkají snížení počtu lidí trpících hladem a podvýživou do roku 2015 na polovinu.

Kromě toho existuje nebezpečí, že by se během trvání světové finanční a bankovní krize mohlo stát, že rozvinuté země popřou své závazky pomoci vůči rozvojovým zemím. Podle zpravodajky je to politováníhodné.

Rozpočty potravinové pomoci jsou těžce zkoušeny vyššími cenami potravin, přičemž je třeba o mnoho větších finančních prostředků k nákupu nouzových dodávek potravin.

Dopad vyšších cen komodit umocnila opatření přijatá zeměmi vyvážejícími potraviny, které zavedly vývozní cla a omezení vývozu potravin, když se pokoušely o řešení vnitřních zájmů týkajících se potravinového zajištění.

Je rovněž třeba poznamenat, že se rozvojové země nepřiblíží zajištění dodávek potravin pro své rychle rostoucí obyvatelstvo vlastní výrobou, a proto mohou být narůstající požadavky rozvojových zemí na dovoz potravin uspokojeny pouze tehdy, pokud budou průmyslově vyspělé země vyrábět a vyvážet více potravin.

To bude vyžadovat zlepšení produktivity zemědělství, což bude obtížné splnit. Od tzv. zelené revoluce v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století nárůst zemědělské produktivity klesá.

Rozsah vzestupu cen potravin a rovnováha nabídky a poptávky po potravinách, která to způsobila, byly z větší části neočekávané. To ukazuje na potřebu globálních informačních systémů pro sledování výroby, spotřeby a skladových zásob a pro poskytování vhodného včasného varování před dramatickými změnami stavu zásob potravin.

EU je největším světovým dárcem pomoci, když přispívá 60 % celkové rozvojové pomoci. Má jedinečné postavení, aby uplatnila svůj vliv na stávající krizi prostřednictvím větší soudržnosti svých politik v oblastech obchodu, zemědělství a rozvoje a při globálním vedoucím postavení k řešení základních příčin krize v potravinovém zajištění. V osmdesátých letech dvacátého století mířilo do oblasti zemědělství zhruba 17 % rozvojové pomoci, v roce 2006 se tento poměr snížil na pouhá 3 %.

Politika EU v oblasti potravinového zajištění je upravena v čl. 33 odst. 39 Římské smlouvy, kde jsou stanoveny vnitřní cíle společné zemědělské politiky, zejména:

●    zvýšit produktivitu zemědělství podporou technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálního využití výrobních činitelů, zejména pracovní síly,

●    zajistit odpovídající životní úroveň zemědělců,

●    stabilizovat trhy,

●    zajistit plynulé zásobování,

●    zajistit spotřebitelům dodávky za rozumné ceny.

Zpravodajka se pokouší zabývat se úlohou zemědělské politiky při zabezpečení potravinového zajištění občanů, konkrétně tím, jak společná zemědělská politika (SZP) plní potřeby potravinového zajištění EU a jaké jsou její dopady na globální politiky potravinového zajištění.

Zpráva se zabývá tím, jak postupné reformy SZP posunuly zaměření evropského zemědělství od kvantity ke kvalitě výroby a jak to vyhovuje novým globálním zájmům v oblasti potravinového zajištění.

Kontrola stavu SZP bere na vědomí novou situaci tím, že ruší vyjímání půdy z produkce a půdu do produkce vrací. Ale úsilí o zmírnění vysokých omezení výroby mléka za účelem zrušení režimu kvót je méně ambiciózní. Kontrola stavu dostatečně neřeší novou situaci v oblasti potravinového zajištění; na tuto novou politickou realitu je třeba se více zaměřit ve všech budoucích změnách SZP po roce 2013. Je třeba klást důraz na zabezpečení výrobní potravinářské základny EU a na globální uspokojování zvýšené poptávky po potravinách.

Řeší se výzva, kterou představuje změna klimatu, přičemž má zemědělství hrát svou úlohu v rámci zmírňujících opatření. Je ironií, že posun ke zvýšení světového půdního fondu určeného zemědělské výrobě, což způsobuje odlesňování, významně přispívá k problémům spojeným se změnou klimatu. Kromě toho bude z dlouhodobého hlediska světová výroba potravin postižena důsledky změny klimatu.

Zpráva rovněž zkoumá spornou otázku využívání půdy a problematiku konfliktních politických cílů. Může svět uspokojit poptávku po rozvoji alternativních obnovitelných zdrojů energie, aniž by to mělo dopad na světové ceny potravin? Je třeba nalézt rovnováhu mezi výrobou potravin, krmiv a paliv. Hlavním motorem poptávky EU po obilovinách a olejninách je bioenergie.

Právní předpisy EU v oblasti životního prostředí, jak stávající, tak plánované, ovlivňují zemědělskou výrobu a zpravodajka požaduje posouzení všech nových legislativních návrhů týkajících se potravinového zajištění.

Abychom se vyrovnali s výzvami potravinového zajištění, potřebujeme se opětovně zaměřit na výzkum a vývoj v oblasti zemědělství. Zejména je třeba, aby se výzkum zabýval komplexními otázkami nedostatku přírodních zdrojů, včetně vody a půdy, environmentálními tlaky, změnou klimatu a vyčerpáváním zásob fosilních paliv, na nichž ve velké míře zemědělství závisí.

Zpráva dále usiluje o zdůraznění zanedbávání zemědělství v rozpočtových programech postupné rozvojové pomoci a požaduje opětovné zaměření na zemědělskou politiku a programy odpovídající potřebám rozvojových zemí.

Ale v rámci EU existuje rovněž potřeba zajistit zachování a zvýšení investic do výzkumu a vývoje v oblasti zemědělství, což umožní odvětví vyrovnat se s novými výzvami a zvýšit produktivitu.

Klíčovým úkolem politiků je vypracovat politiky, které zajistí, že zemědělci v rozvojových i rozvinutých zemích získají z výroby potravin slušný příjem. To je klíč k zajištění výroby potravin, a pokud to nemůže obstarat trh, je třeba aby to učinily politiky.

Zatímco vyšší ceny komodit pobízejí výrobu, byly rostoucí ceny komodit v nedávné minulosti vyrovnány podstatným zvýšením nákladů na zemědělskou výrobu.

Při pohledu do budoucna je pro SZP stanovena další reforma po roce 2013. Cesta ke zcela odděleným platbám bude pokračovat. Kromě toho revize rozpočtu EU v roce 2009 přezkoumá všechny výdaje a příjmy EU. Je jen málo pochyb o pečlivé kontrole rozpočtu SZP. Tato analýza musí zohledňovat otázku potravinového zajištění a potřebu rozvoje politik, které potravinové zajištění zlepší.

Je rovněž třeba poznamenat, že se ohledně určitých témat znovu otevřou rozhovory v rámci WTO, které selhaly. Přitom je třeba příslušným způsobem vyřešit otázku potravinového zajištění, protože rozhovory selhaly kvůli obavám Indie a Číny z dopadu nárůstu dovozu na jejich venkovské obyvatelstvo.

Svou úlohu musí sehrát i dohoda v rámci WTO, která stanoví spravedlivá obchodní pravidla a současně budou uznány zájmy jednotlivých zemí týkající se vnitrostátního potravinového zajištění.

Zaměření na potravinové zajištění v rámci jakéhokoliv budoucího jednání WTO může poskytnout pobídku k dosažení dohody.

Pro více než jednu miliardu chudých, hladových a podvyživených obyvatel světa je z celkového hlediska dopad vysokých cen potravin velmi vážný. Ale může také poskytnout nezbytnou pobídku k akci, která problém zmírní, a bude zahájena s mnohem jasnějším zaměřením na zemědělskou výrobu a produktivitu.


STANOVISKO Výboru pro rozvoj (*) (6. 11. 2008)

pro Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova

ke společné zemědělské politice a celosvětovému zajištění potravin

(2008/2153(INI))

Navrhovatel: Manolis Mavrommatis

(*)  Postup s přidruženými výbory – článek 47 jednacího řádu

NÁVRHY

Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A.  vzhledem k tomu, že podle současných odhadů organizací působících v oblasti boje proti světovému hladu je každý pátý člověk v rozvojových zemích podvyživený a trpí chronickým hladem a že každý den na světě zemře více než 30 000 dětí hladem a z důvodu chudoby,

B.   vzhledem k tomu, že zemědělství poskytuje zaměstnání a obživu více než 70 % pracovní síly v rozvojových zemích a více než 80 % pracovní síly v mnoha afrických zemích, v důsledku čehož mají politiky rozvoje venkova pro účinné řešení chudoby a hladu zásadní význam,

C.  vzhledem k tomu, že ženy produkují v rozvojových zemích mezi 60 % a 80 % potravin a jsou zodpovědné za polovinu světové produkce potravin, vzhledem k tomu, že hrají nesmírně důležitou roli v péči o rodinu, a vzhledem k tomu, že mají mnohem těžší přístup k půdě a výrobním prostředkům než muži, a musí jim proto být poskytnuta odpovídající pomoc a podpora,

1.   znovu potvrzuje, že pro africké, karibské a tichomořské státy (AKT) je zemědělství odvětvím, které je více než kterékoli jiné odvětví schopné vytvářet pro chudé obyvatele venkova růst, a hmatatelně tak přispívat k dosažení prvního rozvojového cíle tisíciletí, pokud jde o vymýcení extrémní chudoby a hladu, a zdůrazňuje, že je proto důležité okamžitě jednat a podporovat větší investice do rozvoje zemědělství a venkova;

2.   zdůrazňuje, že rozvoj zemědělství se musí zakládat zejména na právu na potravu a právu na produkci potravin, aby měli všichni lidé právo na zdravotně nezávadné a výživově hodnotné potraviny, které odpovídají zvyklostem jejich kultury a jsou vyrobeny v autonomní zemědělské struktuře pomocí udržitelných metod nepoškozujících životní prostředí;

3.   vyzývá Evropskou unii, aby uznala právo rozvojových zemí na potravinovou soběstačnost a podporovala je cílenými opatřeními, zejména prostřednictvím využívání a vývoje dostupných struktur a zdrojů, jako jsou osiva, hnůj a výrobní prostředky, ale také podporou regionální integrace;

4.   vyzývá Evropskou unii, aby zemědělství vrátila do středu zájmu svého rozvojového programu a aby se konkrétně zaměřila na programy pro rozvoj zemědělství včetně vytyčení jasných a proveditelných cílů v oblasti snižování chudoby, zejména opatření na podporu drobných zemědělců a výroby potravin pro místní trhy s využitím biologické rozmanitosti, a aby přitom kladla zvláštní důraz na budování kapacit pro drobné zemědělce a ženy;

5.   vyzývá rovněž vlády zemí AKT, aby odvětví zemědělství zahrnuly mezi své politické priority, a dostály tak závazku, který přijaly v Maputském prohlášení v roce 2003, tedy vyčlenit nejméně 10 % veřejných výdajů na zemědělství; žádá Komisi, aby je v tom podporovala, zejména při příležitosti revize 10. ERF v polovině období;

6.   žádá zejména okamžité poskytnutí dodatečných finančních prostředků na potravinovou a humanitární pomoc rozvojovým zemím s nejnižšími příjmy, které to v krátkodobém horizontu nejvíce potřebují; vítá proto pozitivní iniciativu v podobě nástroje rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích ve výši 1 miliardy EUR; naléhavě však žádá, aby tento potravinový nástroj a krátkodobá potravinová pomoc byly součástí širší, dlouhodobé politiky v oblasti investic do zemědělství;

7.   vyzývá Evropskou unii, aby spojila síly s členskými státy, vládami zemí AKT, mezinárodními organizacemi, regionálními rozvojovými bankami a soukromými nadacemi, nevládními organizacemi a místními orgány, s cílem lépe do regionálních programů začlenit nové projekty a naplánovat zásahy vůči narůstajícím cenám potravin;

8.   vybízí země AKT, aby podporovaly větší zapojení vlád a orgánů místní správy i vnitrostátních a regionálních parlamentů do rozhodovacích procesů v oblasti zemědělské politiky a zajišťování potravin a aby mezi nimi podporovaly lepší koordinaci, a také aby umožnily větší účast občanské společnosti a organizací zemědělců;

9.   vyzývá k přijetí opatření na zlepšení odborné přípravy mladých lidí, aby mohli absolvovat vyšší vzdělání v oboru zemědělství, včetně odborné přípravy zaměřené na to, jak plnit sanitární a fytosanitární normy EU, a opatření na vytváření pracovních příležitostí pro absolventy tohoto oboru s cílem omezit chudobu a migraci z venkovských do městských oblastí a migraci z rozvojových zemí do zemí rozvinutých, aby se zabránilo tzv. odlivu mozků;

10. vyzývá Radu a Komisi, aby se v úzké spolupráci se zeměmi AKT zaměřily zejména na otázku, jaký dopad mají na země AKT dotace EU na vývoz zemědělských produktů EU, a aby se zavázaly ke konkrétním, udržitelným řešením, která předejdou dumpingu a budou v souladu se závazky učiněnými v této oblasti;

11. připomíná pravidla pro prevenci a řešení potravinové krize Sítě pro prevenci potravinové krize z roku 2008 a žádá, aby tato pravidla byla uplatněna a dodržována v rámci společné zemědělské politiky; dále podporuje a naléhavě vyzývá k zapojení občanské společnosti a k podpoře zájmů žen, drobných zemědělských družstev a výrobních skupin, aby byly zajištěny dodávky potravin a potravinová soběstačnost;

12. připomíná Radě a Komisi, že agropaliva jsou jen částečným a dočasným řešením vlivu dopravy na oteplování klimatu a zmenšující se zásoby ropy, a žádá je, aby výrobu agropaliv na evropské úrovni povolovaly, pouze pokud splňují přísná kritéria udržitelnosti a nejsou konkurencí pro potravinové produkty.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

5.11.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

29

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Josep Borrell Fontelles, Danutė Budreikaitė, Marie-Arlette Carlotti, Corina Creţu, Nirj Deva, Alexandra Dobolyi, Beniamino Donnici, Fernando Fernández Martín, Juan Fraile Cantón, Alain Hutchinson, Romana Jordan Cizelj, Filip Kaczmarek, Glenys Kinnock, Maria Martens, Gay Mitchell, Toomas Savi, Pierre Schapira, Frithjof Schmidt, Jürgen Schröder, Feleknas Uca, Johan Van Hecke, Anna Záborská, Jan Zahradil, Mauro Zani

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Miguel Angel Martínez Martínez, Manolis Mavrommatis, Csaba Őry, Renate Weber, Gabriele Zimmer


STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci (2. 12. 2008)

pro Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova

ke společné zemědělské politice a celosvětovému zajištění potravin

(2008/2153(INI))

Navrhovatel: Bastiaan Belder

NÁVRHY

Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.   domnívá se, že zajištění potravin je prvořadým úkolem globálního významu; je přesvědčen o tom, že základem pro zajištění potravin je zemědělská výroba;

2.   domnívá se, že SZP je důležitou součástí politiky celosvětového zajištění potravin;

3.   je přesvědčen o tom, že SZP by měla hrát významnou úlohu v politice EU, jež se zabývá zahraničními věcmi a rozvojem se zvláštním zřetelem na politiku externího zajištění potravin; je přesvědčen o tom, že kromě zajištění výroby potravin v rámci EU může SZP celosvětově přispět k uspokojení zvýšené poptávky po potravinách;

4.   konstatuje, že ozbrojené konflikty mají velmi negativní dopad na výrobu potravin a přístup k nim; vyjadřuje své znepokojení nad vážnými důsledky konfliktních tendencí, pokud jde o zajištění potravin, např. masová migrace, ochromení zemědělské produkce, škodlivý dopad na kritickou infrastrukturu;

5.   je přesvědčen o tom, že pokud jde o nedostatkové potravinové zdroje, je velmi důležité vyvarovat se konkurenčního boje; vyzývá proto k účinnější koordinaci mezi EU a nevládními organizacemi, Organizací pro výživu a zemědělství (FAO) a dalšími mezinárodními agenturami na technické úrovni a mezi EU a OSN na politické úrovni, která by podpořila spravedlivý přístup k potravinovým zdrojům v celosvětovém měřítku a vedla ke zvýšení produkce potravin v klíčových rozvojových zemích s ohledem na biologickou rozmanitost a kritéria udržitelného rozvoje;

6.   naléhavě žádá EU, aby zemím ohroženým konflikty pomohla vybudovat vlastní silnou zemědělskou politiku založenou na snadném přístupu k surovinám, kvalitnímu vzdělání a odpovídajícím finančním zdrojům, jakož i na spolehlivé infrastruktuře; je přesvědčen, že pomoc EU by měla být orientována na zlepšení potravinové soběstačnosti přijímajících rozvojových zemí, a tím vést i k lepšímu regionálnímu zajištění potravin a k tomu, že snazší přístup k potravinám získají i nejchudší vrstvy společnosti;

7.   konstatuje, že některé rostoucí ekonomiky by mohly mít v úmyslu pronajmout si v chudších částech Afriky a Asie velké plochy půdy k pěstování plodin a přepravovat je na své trhy, aby tak zlepšily vlastní zajištění potravin; je přesvědčen, že EU spolu s Organizací pro výživu a zemědělství musejí brát tento jev vážně, neboť představuje vážnou hrozbu pro zajištění potravin a účinnou zemědělskou politiku v hostitelských zemích;

8.   je přesvědčen o tom, že nárůst cen potravin a zrychlený rozvoj v oboru biotechnologie nesmí vést k tomu, že přístup k používání geneticky modifikovaných potravin bude z ekologického hlediska méně citlivý.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

1.12.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

25

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Christopher Beazley, Angelika Beer, Bastiaan Belder, Monika Beňová, André Brie, Marco Cappato, Véronique De Keyser, Giorgos Dimitrakopoulos, Richard Howitt, Anna Ibrisagic, Maria Eleni Koppa, Helmut Kuhne, Vytautas Landsbergis, Francisco José Millán Mon, Philippe Morillon, Annemie Neyts-Uyttebroeck, Raimon Obiols i Germà, Vural Öger, Ria Oomen-Ruijten, Ioan Mircea Paşcu, Flaviu Călin Rus, István Szent-Iványi, Charles Tannock

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Laima Liucija Andrikienė, Tunne Kelam


STANOVISKO Výboru pro mezinárodní obchod (13. 11. 2008)

pro Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova

ke společné zemědělské politice a globálnímu zajišťování potravin

(2008/2153(INI))

Navrhovatel: Béla Glattfelder

NÁVRHY

Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  domnívá se, že zajišťování potravin v Evropě a ve světě je stále více ohrožováno vysokou volatilitou cen potravin, která se v nedávné době projevila výrazným zvýšením cen a k níž došlo po třiceti letech, kdy ceny reálně klesaly; zdůrazňuje, že nejvíce jsou zasaženy nejchudší skupiny obyvatelstva, a to jak v rozvojových, tak v rozvinutých zemích;

2.  má za to, že důvodem nedávného prudkého vzestupu cen je především strukturální zvýšení světové poptávky po zemědělských produktech spojené s demografickým růstem, změnami stravovacích zvyklostí a intenzivnější produkcí biopaliv, jakož i s nepříznivým vývojem, např. špatnou úrodou, a spekulacemi na světových trzích, což způsobuje velké problémy chudším vrstvám obyvatelstva v Evropě, a v ještě větší míře v chudých zemích na celém světě; zdůrazňuje, že tato krize proto nebude přechodná a že vyžaduje globální a dlouhodobou odpověď;

3.  zdůrazňuje, že snaha o uspokojování základních potřeb obyvatelstva, zejména pokud jde o potraviny a vodu, může být často zdrojem konfliktů; konstatuje, že růst světové populace, která se má do roku 2050 zvýšit o 3 miliardy, tyto tlaky ve všech regionech světa dále zhorší; požaduje proto, aby se tento geostrategický faktor bral v úvahu při přípravě budoucí podoby zemědělské politiky;

4.  zdůrazňuje, že na stávající problémy spojené s potravinami je třeba reagovat zvyšováním potravinové produkce tak, aby držela krok s rostoucí poptávkou, a současně zlepšováním kvality, snižováním nákladů a prosazováním větší míry udržitelnosti; domnívá se, že k dosažení tohoto cíle je třeba důkladně revidovat veřejné politiky tak, aby vedly ke zlepšení metod produkce, skladového hospodářství a k lepší regulaci světových trhů;

5.  vzhledem k tomu, že významným faktorem ovlivňujícím světovou produkci potravin je nedostatečný obchod s potravinami, konstatuje, že podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství světová produkce rýže v roce 2007 vzrostla, avšak obchod s rýží se v tomtéž roce snížil;

6.  domnívá se, že další neregulovaná liberalizace obchodu se zemědělskými produkty by vedla k dalšímu růstu cen potravin a k ještě větší cenové volatilitě; zdůrazňuje, že nejhůře postiženy by byly nejzranitelnější rozvojové země, jež dovážejí potraviny; dále zdůrazňuje, že pravidla světového obchodu nesmí být za žádných okolností v rozporu s právem zemí či regionů podporovat své zemědělství za účelem potravinového zajištění svých obyvatel;

7.  domnívá se, že v souvislosti se současnou krizí v zásobování potravinami přispěly k nedostatečnému potravinovému zajištění v mnoha rozvojových zemích značnou měrou i politiky otvírání trhů se zemědělskými produkty v rámci WTO a dvoustranné dohody o volném obchodu; vyzývá Komisi, aby odpovídajícím způsobem přehodnotila svůj přístup k volnému trhu v oblasti obchodu se zemědělskými produkty;

8.  vyzývá velké země vyvážející potraviny (Brazílii, Argentinu, Thajsko atd.), aby jednaly jako spolehliví dodavatelé základních potravin a vyhnuly se omezování vývozu, které by mohlo mít katastrofální následky, zejména pro chudé rozvojové země dovážející potraviny;

9.  trvá na tom, že EU musí přispívat k rovnováze potravinové nabídky a poptávky ve světě a že do úsilí o dosažení této rovnováhy je nezbytné zapojit všechny formy zemědělství; domnívá se rovněž, že EU musí v rámci zajišťování potravin pro vlastní potřeby zachovat základní principy a cíle společné zemědělské politiky: přiměřené ceny, zajištění zásobování potravinami, stabilizaci trhů, zajištění přiměřené životní úrovně a růst produktivity na základě technologického pokroku a lepších plodin a vytvoření záchranných sítí umožňujících reagovat na krize, jako je ta, kterou zažíváme v současné době;

10. vyjadřuje politování nad tím, že nová opatření navrhovaná Komisí v rámci kontroly stavu společné zemědělské politiky neberou dostatečně v úvahu poznatky, které jsme získali v průběhu současné potravinové krize;

11. vybízí Komisi, aby produkci biopaliv směřovala k využívání technologie druhé generace, a tím zabránila omezení potravinové nabídky, a aby revidovala a přizpůsobila cíle produkce biopaliv v závislosti na jasně vymezených hospodářských, sociálních a environmentálních kritériích.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

5.11.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

27

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Kader Arif, Daniel Caspary, Christofer Fjellner, Béla Glattfelder, Ignasi Guardans Cambó, Jacky Hénin, Caroline Lucas, Erika Mann, Helmuth Markov, David Martin, Vural Öger, Georgios Papastamkos, Godelieve Quisthoudt-Rowohl, Tokia Saïfi, Peter Šťastný, Gianluca Susta, Daniel Varela Suanzes-Carpegna, Iuliu Winkler, Corien Wortmann-Kool

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Bastiaan Belder, Ole Christensen, Albert Deß, Eugenijus Maldeikis, Javier Moreno Sánchez, Zbigniew Zaleski

Náhradník(ci) (čl. 178 odst. 2) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Sepp Kusstatscher, Michel Teychenné


STANOVISKO Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (3. 12. 2008)

pro Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova

ke společné zemědělské politice a globálnímu zajišťování potravin

(2008/2153(INI))

Navrhovatelka: Silvia-Adriana Ţicău

NÁVRHY

Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1.  zdůrazňuje význam komplexní analýzy rostoucích cen potravin, která zohlední stále vyšší ceny energie pro konečné uživatele, výraznější klimatické jevy a zvýšenou poptávku po energii kvůli nárůstu světové populace, a vyzývá Komisi, aby podrobněji prozkoumala možnou spojitost mezi vysokými cenami potravin a rostoucí cenou energie, zejména pohonných hmot;

2.  konstatuje, že globální potravinová krize patří k vážným hrozbám pro mír a bezpečnost na celém světě; v této souvislosti vítá nedávné úsilí Komise prozkoumat možné způsoby řešení celosvětového zabezpečení potravin; vyzývá členské státy, aby uvedené iniciativy podporovaly na vnitrostátní a místní úrovni;

3.  bere na vědomí, že zemědělství produkuje značnou část celkových emisí CO2, a proto se musí zvýšit jeho energetická účinnost;

4.  domnívá se, že rozšířenější používání biopaliv a rostoucí výroba bioenergie by mohly mít příznivé důsledky pro zemědělství a potravinářský průmysl, které trpí kvůli vyšším vstupním nákladům, např. výdajům na hnojiva, pesticidy, naftu, přepravu a zpracování;

5.  bere na vědomí, že zemědělství je zdrojem obživy většiny obyvatelstva v mnoha rozvojových zemích, a proto tyto země vyzývá k vytvoření mechanismu stabilní a transparentní zemědělské politiky, která zajistí dlouhodobé plánování a trvale udržitelný rozvoj;

6.  žádá Komisi, aby pečlivě sledovala dopad rostoucí produkce bioenergie v EU a třetích zemích na změny ve využívání půdy, ceny potravních komodit a dostupnost potravin;

7.   znovu zdůrazňuje, že pobídky k udržitelnému pěstování energetických plodin by neměly ohrožovat produkci potravin;

8.  zdůrazňuje, že je třeba uvést v rovnováhu kritéria udržitelnosti pro biopaliva, aby jednak bylo možné odvrátit negativní vliv rostoucí produkce bioenergie na biologickou rozmanitost, ceny potravin a způsoby užívání půdy a jednak aby nebylo ohroženo splnění cílů stanovených pro obnovitelné energie do roku 2020;

9.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a vývoj zaměřené na boj proti změně klimatu a přizpůsobení se této změně, které by měly mimo jiné zahrnovat výzkum biopaliv další generace, zejména využívání energetických plodin s vysokým výnosem, vývoj ekologicky vhodných a co nejúčinnějších hnojiv, nových zemědělských technologií s minimálními nepříznivými důsledky na využívání půdy, nových rostlinných druhů odolných vůči změnám klimatu a s nimi spojených chorob a výzkum různých způsobů využívání odpadů v zemědělství;

10. je přesvědčen, že je zapotřebí dalšího zemědělského výzkumu v oblasti zvyšování trvale udržitelné produktivity zemědělských podniků, a vyzývá členské státy, aby plně využily možnosti, jež v této souvislosti nabízí 7. rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj, a aby přijaly opatření, která zkvalitní zemědělskou produkci z hlediska trvalé udržitelnosti a energetické účinnosti.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

2.12.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

39

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Šarūnas Birutis, Jan Březina, Jerzy Buzek, Jorgo Chatzimarkakis, Giles Chichester, Dragoş Florin David, Den Dover, Nicole Fontaine, Adam Gierek, Norbert Glante, David Hammerstein, Erna Hennicot-Schoepges, Mary Honeyball, Ján Hudacký, Werner Langen, Anne Laperrouze, Pia Elda Locatelli, Eluned Morgan, Antonio Mussa, Angelika Niebler, Reino Paasilinna, Aldo Patriciello, Miloslav Ransdorf, Vladimír Remek, Herbert Reul, Teresa Riera Madurell, Mechtild Rothe, Paul Rübig, Britta Thomsen, Patrizia Toia, Claude Turmes, Nikolaos Vakalis, Adina-Ioana Vălean

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Gabriele Albertini, Alexander Alvaro, Pierre Pribetich, John Purvis, Silvia-Adriana Ţicău, Vladimir Urutchev


PŘÍLOHA

D(2008) 64227

                                                                             Neil Parish

předseda

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova

Věc:      Zpráva výboru AGRI o společné zemědělské politice a potravinovém zajištění světa INI 2008/2153 (zpravodajka Mairead McGuinness)

Vážený pane předsedo,

výše uvedená zpráva vzbudila velký zájem v Rozpočtovém výboru. V nedávné zprávě Výboru pro rozvoj o nástroji rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích (zpravodaj Gay Mitchell) se pojednávalo o mnoha aspektech souvisejících s rozpočtem a nedávné dohodovací řízení o rozpočtu ze dne 21. listopadu pak přineslo průlom ve věci potravinového nástroje. Proto předkládáme své připomínky namísto řádného stanoviska formou dopisu.

Plně podporujeme většinu zjištění uvedených v návrhu zprávy paní McGuinnessové, zejména zrušení veškerých vývozních náhrad do roku 2013 a provedení dalších reforem v souladu s dohodami WTO. Rád bych pouze připomněl některé významné aspekty související s rozpočtem:

1. Evropský parlament a Rada se dohodly, že „rychlou reakci na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích“ (potravinový nástroj) budou v rámci tříletého období financovat z okruhu 4 („EU jako globální hráč“) víceletého finančního rámce, a to ve výši 1 miliardy EUR, přičemž financování této částky bude rozloženo do jednotlivých let takto: 262 milionů EUR v roce 2008, 568 milionů EUR v roce 2009 a 170 milionů EUR v roce 2010; převážně půjde o přerozdělení zdrojů nástroje stability, nástroje pružnosti a rezervy na pomoc při mimořádných událostech. Za tímto účelem se v roce 2008 vloží dodatečná částka 240 milionů EUR do rozpočtu rezervy na pomoc při mimořádných událostech a doplní se nová rozpočtová položka pro potravinový nástroj. Pro rok 2009 se do rozpočtu vloží částka 490 milionů EUR v závazcích a 450 milionů EUR v platbách pro potravinový nástroj.

Rozvrh plateb pro potravinový nástroj se očekává ve výši 450 milionů EUR v roce 2009, 350 milionů EUR v roce 2010 a 200 milionů EUR v roce 2011 a v následujících letech, s výhradou schválení rozpočtového orgánu v rámci každoročního rozpočtového procesu.

2. Při téže příležitosti byla Komise požádána, aby zajistila konzistentnost a komplementaritu potravinového nástroje s ERF.

3. O konzistentnost je rovněž třeba usilovat v souvislosti s příspěvky EU do Světového potravinového programu a dalších programů OSN zaměřených na podporu zemědělství a potravinového zajištění. Společné prohlášení dohodnuté na dohodovacím řízení zdůraznilo, že je důležité obecně zlepšit viditelnost pomoci poskytované Společenstvím.

4. Pokud jde o bod 28 zprávy paní McGuinnessové, připomínám, že v souvislosti se stanoviskem Rozpočtového výboru pro Výbor pro rozvoj ze dne 24. září 2008 bylo hlasováno o pozměňovacím návrhu týkajícím se významu zjednodušení poskytování mikroúvěrů malým zemědělským producentům v rozvojových zemích stižených krizí. Tento mikroúvěrový nástroj by měl být vytvořen podobně jako stávající nástroje (Finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (DCI) a Evropský rozvojový fond (ERF)) a jeho cílem by mělo být zvýšení produkce.

S pozdravem

R. Böge


VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

Datum přijetí

8.12.2008

 

 

 

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

17

0

0

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Luis Manuel Capoulas Santos, Joseph Daul, Carmen Fraga Estévez, Elisabeth Jeggle, Heinz Kindermann, Stéphane Le Foll, Véronique Mathieu, Rosa Miguélez Ramos, Neil Parish, Agnes Schierhuber, Czesław Adam Siekierski, Alyn Smith

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Milan Horáček, Astrid Lulling, Jan Mulder, Maria Petre, Kyösti Virrankoski

Právní upozornění - Ochrana soukromí