ZPRÁVA o zvláštním místě pro děti v rámci vnější činnosti EU

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU

VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ

STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci (20. 1. 2009)

STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání (6. 11. 2008)

STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (20. 1. 2009)

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

29. 1. 2009 - (2008/2203(INI))

Výbor pro rozvoj
Zpravodajka: Glenys Kinnock

Postup : 2008/2203(INI)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu :

A6-0039/2009

Předložené texty :

A6-0039/2009

Rozpravy :

Hlasování :

PV 19/02/2009 - 5.5
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0060

NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
STANOVISKO Výboru pro zahraniční věci
STANOVISKO Výboru pro kulturu a vzdělávání
STANOVISKO Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

o zvláštním místě pro děti v rámci vnější činnosti EU

(2008/2203(INI))

Evropský parlament,

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. února 2008 nazvané „Zvláštní místo pro děti v rámci vnější činnosti EU“ (KOM(2008)0055),

– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 5. února 2008 nazvaný „Děti v nouzových a krizových situacích“ (SEK(2008)0135),

– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 5. února 2008 nazvaný „Akční plán Evropské unie o právech dětí ve vnější činnosti“ (SEK(2008)0136),

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 9. dubna 2008 nazvané „EU jako globální partner směřující k dosažení rozvojových cílů tisíciletí“ (KOM(2008)0177),

– s ohledem na závěry Rady ze dne 26. května 2008 nazvané „Prosazování a ochrana práv dítěte v rámci vnější činnosti Evropské unie – rozvojový a humanitární aspekt“,

– s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 19. a 20. června 2008,

– s ohledem na pokyny EU ohledně prosazování a ochrany práv dítěte, které přijala Rada v prosinci 2007,

– s ohledem na pokyny EU týkající se dětí a ozbrojeného konfliktu, které přijala Rada v prosinci 2003 a aktualizovala v červnu 2008,

– s ohledem na kontrolní seznam pro začlenění ochrany dětí zasažených ozbrojeným konfliktem do operací v rámci evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP), který přijala Rada v květnu 2006,

– s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech dítěte, kterou přijalo Valné shromáždění dne 20. listopadu 1989, a její opční protokoly,

– s ohledem na akční program EU týkající se rozvojových cílů tisíciletí, který přijala Rada dne 18. června 2008,

– s ohledem na rezoluci OSN č. 1612 z roku 2005 o dětech a ozbrojeném konfliktu, kterou přijala Rada bezpečnosti OSN na svém 5235. zasedání dne 26. července 2008,

– s ohledem na Úmluvu Mezinárodní organizace práce (ILO) č. 138 o minimálním věku, přijatou dne 26. června 1973 v Ženevě, a Úmluvu č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem práce dětí, přijatou dne 17. června 1999 v Ženevě,

– s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN přijatou Valným shromážděním OSN dne 8. září 2000,

– s ohledem na závěrečný dokument ze zvláštního zasedání OSN věnovaného dětem, které se konalo v sídle OSN v květnu 2002, nazvaný „Svět vhodný pro děti“,

– s ohledem na studii generálního tajemníka OSN o násilí páchaném na dětech předloženou Valnému shromáždění OSN dne 11. října 2006,

– s ohledem na zprávu „Děti a rozvojové cíle tisíciletí“, připravenou pro OSN Dětským fondem OSN (UNICEF) v prosinci 2007,

– s ohledem na zprávu „Situace dětí ve světě 2008“, zveřejněnou Dětským fondem OSN (UNICEF) v prosinci 2007,

– s ohledem na zprávu o rozvojových cílech tisíciletí v roce 2008 zveřejněnou odborem OSN pro ekonomické a sociální věci v srpnu 2008,

– s ohledem na Pařížské závazky k ochraně dětí před nezákonnými odvody nebo zneužívání ozbrojenými silami či skupinami a na Pařížské zásady a pokyny týkající se dětí spojených s ozbrojenými silami a s ozbrojenými skupinami, které přijali ministři a zástupci zemí v Paříži ve dnech 5. a 6. února 2007,

– s ohledem na Africkou chartu práv a blaha dítěte přijatou Organizací africké jednoty v roce 1990, která vstoupila v platnost dne 29. listopadu 1999,

– s ohledem na aktuální znění[1] Dohody z Cotonou[2], zejména článek 9 o „podstatných prvcích týkajících se lidských práv, demokratických zásad a právního státu a základním prvku týkajícím se dobrého vládnutí“ a článek 26 o „otázkách mládeže“,

– s ohledem na usnesení Společného parlamentního shromáždění AKT-EU o právech dětí a dětských vojácích[3] přijaté dne 19. února 2004 v Addis Abebě,

– s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o sociálních dopadech dětské práce a strategiích jejího potírání přijaté dne 28. listopadu 2008 v Port Moresby,

– s ohledem na Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, podepsanou v Lisabonu dne 13. prosince 2007[4], a na konsolidované verze Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie[5], zejména článek 3 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví, že Evropská unie „bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte“ a že ve vztazích s okolním světem EU „přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby a k ochraně lidských práv, především práv dítěte“,

– s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států na schůzi Rady, Evropského parlamentu a Komise k rozvojové politice Evropské unie s názvem „Evropský konsensus“[6], a zejména požadavek, aby byla při provádění rozvojové politiky Společenství prosazována práva dětí,

– s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států na schůzi Rady, Evropského parlamentu a Komise s názvem „Evropský konsensus o humanitární pomoci“[7], a zejména s ohledem na požadavek věnovat zvláštní pozornost dětem a zabývat se jejich konkrétními potřebami,

– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie[8], a zejména na její článek 24 o právech dítěte,

– s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 293/2000/ES ze dne 24. ledna 2000, kterým se přijímá akční program Společenství (program Daphne) (2000–2003), jehož cílem je prevence všech forem násilí páchaného na dětech, mladých lidech a ženách[9],

– s ohledem na politické prohlášení přijaté dne 4. června 2007 na evropském fóru pro práva dítěte v Berlíně, v němž se potvrzuje vůle systematicky zohledňovat práva dítěte ve vnitřních i vnějších politikách Evropské unie,

– s ohledem na „Rámec pro ochranu, péči a podporu sirotků a zranitelných dětí žijících ve světě s HIV a AIDS“ zveřejněný fórem globálních partnerů v červenci 2004,

– s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2003 o obchodování s dětmi a dětskými vojáky[10],

– s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2005 o vykořisťování dětí v rozvojových zemích, se zvláštním důrazem na práci dětí[11],

– s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2008 nazvané „Směrem ke strategii EU o právech dítěte“[12],

– s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

– s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0039/2009),

A. vzhledem k tomu, že uspokojování práv dětí je klíčové pro jejich individuální životní šance, jakož i pro dosažení pokroku při odstraňování chudoby,

B. vzhledem k tomu, že kulturní role žen a mužů, které společnost přisuzuje svým dětem, rozhodujícím způsobem určují jejich budoucnost: jejich přístup k potravinám a ke vzdělání, jejich zapojení do pracovního procesu, jejich postavení v navazovaných vztazích a jejich tělesné i duševní zdraví,

C. vzhledem k tomu, že cíle stanovené v Úmluvě OSN o právech dítěte nejsou z velké části naplňovány,

D. vzhledem k tomu, že ze 2,2 miliard dětí na světě žije 1,9 miliardy (86 %) dětí v rozvojových zemích a více než 98 % dětí, které zakoušejí extrémní chudobu, žije v rozvojových zemích,

E. vzhledem k tomu, že každodenně na světě zemře více než 26 000 dětí mladších pěti let, a to většinou z příčin, kterým by bylo možno předejít, a že při zachování současného trendu nebude rozvojový cíl tisíciletí, jímž je snížení dětské úmrtnosti o dvě třetiny, dosažen dříve než v roce 2045,

F. vzhledem k bodu 9 akčního programu, který přijala 4. světová konference o ženách uskutečněná v Pekingu od 4. do 15. září 1995 a který rovněž představuje prvořadou zásadu vyhlašovanou na všech mezinárodních konferencích předchozího desetiletí o právech dítěte,

G. vzhledem k tomu, že pokud Lisabonskou smlouvu ratifikují všechny členské státy, stane se ochrana práv dítěte zvláštním cílem vnější politiky Unie,

H. vzhledem k tomu, že Rada pověřila Komisi, aby analyzovala dopad pozitivních podnětů k prodeji produktů vyrobených bez použití práce dětí a aby prozkoumala možnost přijetí dalších opatření týkajících se produktů, které byly vyrobeny za použití nejhorších forem práce dětí, a podala o nich zprávu,

I. vzhledem k tomu, že právo dětí na vzdělání je nezpochybnitelné a že vzdělání a odborná příprava hrají významnou úlohu v rámci strategie postupného vymýcení dětské práce,

J. vzhledem k tomu, že zneužívání dětí k obchodním účelům je hrubým porušováním jejich lidské důstojnosti a odporuje zásadám sociální spravedlnosti,

K. vzhledem ke klíčové pozici zákazníků nakupujících zboží z rozvojových zemí, neboť mohou odhalit a nezakoupit zboží, které bylo zcela nebo zčásti vyrobeno dětmi, a tím vytvořit přímý a účinný hospodářský tlak,

1. vítá výše zmíněné sdělení Komise nazvané „Zvláštní místo pro děti v rámci vnější činnosti EU“ a doplňující pracovní dokumenty útvarů Komise a rovněž doprovodné závěry Rady jako důležité kroky k vypracování strategie EU pro práva dítěte;

2. uznává, že orgány EU přikládají právům dětí rostoucí význam, ale zdůrazňuje, že je ještě třeba vynaložit velké úsilí na to, aby byly politické závazky uplatňovány v praxi, a zdůrazňuje, že žádný plán nebude uskutečněn, pokud pro něj nebudou vyčleněny odpovídající finanční prostředky;

3. zdůrazňuje význam plnění rozvojových cílů tisíciletí za účelem zabezpečení práv dětí a vyzývá členské státy EU, aby plnily své závazky týkající se poskytování přiměřené a předvídatelné finanční pomoci prostřednictvím rozpočtové podpory rozvržené tak, aby byly splněny referenční hodnoty pro rok 2010;

4. žádá Unii, aby rozhodně usilovala o odstranění všech forem diskriminace dívek (již od početí) a aby poskytla dostatečné zdroje pro boj proti nerovnostem, které z této diskriminace vyplývají;

5. vítá čtyři hlavní zásady akčního plánu Komise pro práva dětí v rámci vnější činnosti, jež zahrnují holistický a koherentní přístup založený na právech dítěte;

6. uznává, že přístup vycházející z práv dítěte je založen na normách a zásadách, které jsou stanovené v Úmluvě OSN o právech dítěte, a že je zaměřen na jejich uskutečnění;

7. žádá, aby Evropské společenství přistoupilo k Evropské úmluvě o lidských právech a k dalším úmluvám, které se týkají uplatňování dětských práv, adopce, sexuálního vykořisťování, dětské práce, ochrany dětí v případě ozbrojených konfliktů a zneužívání dětí;

8. vyzývá Komisi a členské státy EU, aby prosazovaly uplatňování Úmluvy o právech dítěte a jejích protokolů a aby ještě intenzivněji podporovaly reformy právních systémů třetích zemí zaměřené na ochranu dětí;

9. zdůrazňuje, že jakákoli činnost ve prospěch práv dítěte by měla uznávat prvořadé místo rodičů a nejbližších rodinných příslušníků dítěte a také osob, které se o dítě přímo starají, nebo jimž je svěřeno, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována lepšímu postavení matek;

10. připomíná však, že dočasné odloučení, představuje-li ochranné opatření, může být v zájmu dítěte, které je ve své rodině v obtížné situaci, zejména v případě psychosociálních nebo psychických problémů rodičů, násilí v rodině, špatného zacházení a pohlavního zneužívání;

11. zdůrazňuje, že je naléhavě třeba věnovat zvláštní pozornost nejzranitelnějším a sociálně vyloučeným děvčatům a chlapcům, včetně zdravotně postižených dětí, migrujících dětí, dětí z menšinových skupin, dětí odloučených od rodiny a bez doprovodu a dětí bez rodičovské péče;

12. zdůrazňuje, že má-li být přístup založený na právech dítěte uveden do praxe, musí EU provést důkladnou analýzu dětských práv, a to nejlépe při přijímání či přezkumu dokumentů týkajících se vnitrostátních, regionálních a tématických strategií, na jejichž základě lze zvolit činnosti a programy zaměřené na otázky dětských práv; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby co nejdříve nebo během přezkumů rozvojových programů v polovině období předložila Parlamentu přehled opatření týkajících se dětí a přehled přidělených finančních prostředků;

13. zdůrazňuje, že práva dětí musí být systematicky zařazována do politického dialogu a diskusí o politikách mezi EU a partnerskými zeměmi;

14. vyzývá Komisi, aby vypracovala zprávu, v níž prozkoumá, zda již stávající mezinárodní úmluvy mezi Evropskou unií a třetími zeměmi obsahují právně závaznou doložku o ochraně práv dítěte, a pokud tomu tak není, zda by tato doložka mohla být do příslušných úmluv vložena;

15. domnívá se, že účast dětí musí být v partnerských zemích a na úrovni EU institucionalizována a lépe financována;

16. podporuje posilování stávajících sítí mládežnických a dětských organizací, které představují udržitelné platformy pro zapojování a konzultování dětí, a žádá Komisi, aby tyto sítě systematicky zvala k účasti na diskusích o vnitrostátních strategických dokumentech a podporovala jejich zapojení do rozvoje nástrojů národního plánování;

17. vyzývá Komisi, aby partnerským státům pomohla přijímat rozpočty, které budou mít na zřeteli zájmy dětí, a to zejména poskytuje-li Evropské společenství rozpočtovou pomoc, a aby vypracovala integrované a komplexní národní akční plány pro děti, které budou mít jasná hodnotící kritéria, měřitelné cíle, časové plány a mechanismy přezkumu a podávání zpráv v oblasti práv dítěte;

18. trvá na tom, aby podpora EU v rámci jejího souhrnného rozpočtu zahrnovala finanční prostředky na budování kapacit příslušných ministerstev (například ministerstva sociálních věcí, zdravotnictví, školství a spravedlnosti) s cílem zajistit, aby tato ministerstva měla k dispozici vhodné politiky a nástroje pro financování a poskytování služeb určených dětem;

19. zdůrazňuje, že EU by měla v rámci svých vnějších činností důrazně vybízet vlády třetích zemí k dodržování mezinárodních standardů v oblasti práv dítěte, zejména pokud jde o poskytování základních sociálních služeb pro děti, jako je bezplatná distribuce potravin ve školách a předškolních zařízeních a přístup ke zdravotní péči; zároveň klade důraz na to, že zajištění rovného přístupu ke vzdělání pro děti žijící v době ozbrojeného konfliktu či po jeho ukončení představuje významnou investici do předcházení konfliktům;

20. konstatuje, že navzdory nedávnému pozitivnímu vývoji na úrovni EU zůstávají zdroje orgánů EU a lidské zdroje činné v oblasti práv dítěte nadále nedostačující;

21. doporučuje, aby v zájmu zviditelnění a upřednostnění práv dítěte byl jmenován zvláštní zástupce EU;

22. domnívá se, že otázkami souvisejícími s dětmi by měla být v každé delegaci Komise pověřena jedna osoba, a vyzývá Komisi a členské státy, aby všem zaměstnancům v hlavním sídle a členům misí/delegací zajistily řádné školení a pokyny pro to, jak začlenit práva dítěte do vnějších činností a jak řídit bezpečnou a účinnou účast dětí;

23. žádá, aby ochrana práv dítěte podle Úmluvy OSN o právech dítěte zaujímala ústřední místo ve víceletém rámci Evropské agentury pro základní práva; domnívá se, že by tato agentura měla vytvořit síť s mezinárodními organizacemi, veřejnými ochránci dětských práv a nevládními organizacemi, aby se zužitkovaly jejich znalosti a zkušenosti;

24. vítá závazek Komise řešit porušování práv dítěte, jako je práce dětí, obchodování s dětmi, odvody dětských vojáků, děti zasažené ozbrojeným konfliktem a všechny formy násilí vůči dětem, včetně sexuálního vykořisťování a škodlivých tradičních praktik; zdůrazňuje však, že je třeba se zaměřit na základní příčiny porušování práv dítěte a jejich prevenci;

25. žádá Komisi, aby do svých vnějších činností a vztahů se třetími zeměmi zahrnula boj proti beztrestnosti jako významné opatření, jehož cílem je předcházet porušování práv dítěte;

26. vyzývá Komisi a členské státy, aby v partnerských zemích upřednostnily rozvoj národních strategií a systémů pro ochranu dítěte, které mohou dětem a rodinám poskytnout podpůrné služby dříve, než bude dětem ublíženo;

27. vyzývá Komisi a členské státy, aby za účelem ochrany a posílení práv dítěte podporovaly institucionální struktury v partnerských zemích, včetně nezávislých veřejných ochránců práv;

28. domnívá se, že je rovněž třeba usilovat o to, aby rodiče, pěstouni a osoby pracující s dětmi, jako jsou učitelé a zdravotníci, lépe porozuměli právům dítěte a tato práva dodržovali;

29. vyzývá Radu a Komisi, aby do politiky rozvojové spolupráce začlenily oficiální registraci narozených dětí jako základní právo a významný prostředek ochrany práv dítěte;

30. uznává, že děti v raném věku mají právo na náležitou péči a výchovu včetně imunizace, rodičovské péče a docházky do školky a jeslí, a chápe, že v raném dětství probíhá významný vývoj a že podvýživa a nedostatek péče mohou vést jak fyzické, tak i intelektuální újmě;

31. zdůrazňuje, že splnění rozvojového cíle tisíciletí 2 (RCT 2) v oblasti všeobecného základního vzdělání a RCT 3 stanoveného pro rovné postavení mužů a žen má zásadní význam pro prevenci porušování práv dítěte;

32. zdůrazňuje, že jsou potřebné zásahy zaměřené konkrétně na dívky, aby získaly stejné příležitosti jako chlapci, pokud jde o školní docházku, přísun dostatečného množství potravin, možnost vyjadřovat své názory a přístup ke zdravotní péči;

33. naléhavě žádá Unii, aby považovala právo na vzdělání, zejména dívek, za prioritu programů pomoci a v rámci dialogu s partnerskými zeměmi o prováděné politice; zdůrazňuje, že je nezbytné bojovat proti přetrvávající diskriminaci v chudých rodinách, které nemohou hradit výdaje na školní docházku všem svým dětem a upřednostňují školní docházku chlapců na úkor dívek;

34. zdůrazňuje, že vzdělávací zařízení a učební plány musí být „přátelské k dívkám“ a nabízet například alternativní formy vzdělávání mimo rámec formálních institucí nebo pružnou dobu pro zajištění výuky dívkám, které se starají o sourozence;

35. zdůrazňuje, že investice do vzdělání dívek se nejvýrazněji projeví v oblastech, jako je boj s chudobou, zmírňování populačního růstu, snižování novorozenecké a dětské úmrtnosti, boj s podvýživou, zvýšení školní docházky a zlepšování zdravotního stavu;

36. zdůrazňuje, že kvalitní vzdělání musí být prioritou i v dobách konfliktu a problematických obdobích, a vítá plán Komise zahrnout vzdělávání do operací humanitární pomoci; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat obecné pracovní pokyny, kterými se EU zaváže zahrnout vzdělání do všech fází své humanitární pomoci v souladu s minimálními normami navrženými meziagenturní sítí pro vzdělávání v nouzových situacích, a vyzývá, aby EU na realizaci těchto nových závazků poskytla dostatečné finanční prostředky a potřebné lidské zdroje;

37. trvá na tom, že žádnému dítěti by nemělo být odepřeno základní právo na vzdělání kvůli nedostatku hospodářských zdrojů, a opět vyzývá všechny vlády rozvojových zemí, aby vypracovaly jasný harmonogram pro rychlé zrušení přímých i nepřímých poplatků za základní vzdělání a aby současně udržely vysokou úroveň vzdělání;

38. zdůrazňuje, že ve vztazích EU s třetími zeměmi mají zásadní význam projekty rozvíjející sociální kompetence dětí, jejich toleranci, solidaritu a odpovědnost za stav životního prostředí, a to zejména v rámci boje proti změně klimatu;

39. připomíná, že politický závazek k volbě koherentních politik v oblastech snižování chudoby, kvalitního vzdělávání a lidských práv je klíčem k omezování práce dětí;

40. vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby více podpořily spravedlivý obchod a iniciativy na označování původu, které podniky povzbuzují v tom, aby nevyužívaly dětskou práci; doporučuje, aby se zlepšila kontrola dodržování dobrovolných kodexů chování v oblasti základních pracovních práv a aby tato kontrola byla pro evropské spotřebitele transparentní; domnívá se, že smlouvy o veřejných zakázkách by měly podléhat mezinárodním normám pro práci dětí;

41. vítá skutečnost, že Rada má v úmyslu zahájit studii o dopadu pozitivních pobídek na prodej produktů vyrobených bez použití dětské práce a o možných doplňkových opatřeních, včetně obchodních opatření; vyzývá Komisi, aby Parlament informovala o podobě, realizaci a výsledcích této studie;

42. důrazně vyzývá Komisi, aby navrhla jednotný způsob označování výrobků dovážených do Evropské unie s cílem potvrdit, že byly vyrobeny bez použití dětské práce ve všech fázích výrobního řetězce, například tak, že tyto výrobky označí nápisem „bez dětské práce“, čímž zajistí, že tento systém bude v souladu s mezinárodními obchodními pravidly WTO;

43. klade důraz na RCT 4, který je zaměřen na snížení dětské úmrtnosti, a RCT 6 pro boj s HIV/AIDS, malárií a jinými nemocemi a žádá Společenství a ostatní dárce, aby posílili veřejné zdravotnické systémy, které poskytují rentabilní mateřské, neonatální a dětské zdravotnické služby veškerému obyvatelstvu, a aby do těchto zdravotnických služeb začlenily intervence vůči konkrétním onemocněním, jako je např. dodávání moskytiér chránících před malárií a antiretrovirálních léků;

44. vyjadřuje politování nad nátlakem, který oslabuje politiky v oblasti práv sexuálního a reprodukčního zdraví a má za následek rostoucí počet nechtěných těhotenství a nebezpečných potratů u mladých žen, a naléhavě žádá EU, aby zachovala úroveň financování všech zdravotnických služeb zaměřených na sexuální a reprodukční zdraví s cílem splnit RCT 5 týkající se zlepšení zdraví matek;

45. poukazuje na to, že prudký růst cen potravin má obzvláště nepříznivé dopady na děti, a zdůrazňuje potřebu širokých strategií pro zajištění výživy, což neznamená pouze přístup k vhodným potravinám, ale i k vhodným stopovým prvkům, zdravotně nezávadné vodě, hygienickým a sanitárním prostředkům, zdravotní péči a vhodné péči o děti a zdravé životní prostředí;

46. oceňuje úctyhodný rámec politiky Evropské unie pro řešení tragických osudů dětí dotčených ozbrojeným konfliktem a vyzývá k posílení mechanismů kontroly, zvyšování informovanosti a odborných školení s cílem zajistit, aby byl tento rámec řádně uplatňován v praxi;

47. domnívá se, že ve všech misích v rámci EBOP by měl působit poradce pro ochranu dětí, a zdůrazňuje, že příprava členů těchto misí by měla zahrnovat otázky týkající se ochrany dětí;

48. zdůrazňuje, že programy odzbrojení, demobilizace a opětovného začlenění podporované misemi EBOP by měly zohledňovat konkrétní potřeby dětí;

49. žádá, aby zvláštní pozornost byla věnována mladistvým matkám v době konfliktu nebo po ukončení konfliktu, uprchlým nebo vnitřně vysídleným dívkám a dívkám, které jsou obětí znásilnění a sexuálního násilí;

50. vyzývá Komisi, aby investovala do programů zaměřených na prevenci a řešení sexuálního násilí a násilí páchaného na dívkách a chlapcích na základě jejich pohlaví, které by měly zahrnovat poskytnutí potřeb pro postexpoziční profylaxi k zamezení nákaze virem HIV, podporu služeb umožňujících zotavení a opětovné sociální začlenění a mechanismy pro podávání zpráv důvěrné povahy;

51. zdůrazňuje, že EU by měla rovněž podporovat opatření zaměřená na překonání stigmatizace a diskriminace zranitelných dívek a mladých žen (například těch, jež jsou HIV pozitivní, oběti znásilnění nebo sexuálního násilí, ženy, které mají děti následkem znásilnění, nebo ty, jež podstoupily potrat), neboť jsou často zavrhovány svými komunitami;

52. upozorňuje na zvláště obtížnou situaci dětí nakažených virem HIV a nemocných AIDS a také dětí osiřelých v důsledku AIDS; odsuzuje především násilí páchané na ženách a dívkách, které se zakládá na přesvědčení, že sexuální styk s pannou může vyléčit AIDS, a naléhavě žádá, aby byly uspořádány místní informační kampaně s cílem toto mylné přesvědčení rozptýlit, a více tak chránit zejména mladé dívky;

53. zdůrazňuje, že je nutné dodržovat Úmluvu Organizace spojených národů o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, aby byla zaručena práva dětí z migrujících rodin;

54. vyzývá EU, aby na podporu zvláště zranitelných skupin, jako jsou děti migrantů a děti žijící v chudobě, použila tematický program pro azyl a migraci, jenž je součástí nástroje pro rozvojovou spolupráci;

55. vyzývá Evropskou unii, aby ve své vnější činnosti věnovala zvláštní pozornost situaci dětí vystaveným diskriminaci, včetně dětí, jež se ocitly v konfliktu se zákonem, a dětí zbavených svobody a umístěných v uzavřených ústavech; zdůrazňuje, že děti by měly mít snadnější přístup ke spravedlnosti a k odborné pomoci a že při soudním řízení je nezbytné zohledňovat prostřednictvím zvláštních ochranných opatření jejich věk;

56. vyzývá Radu a Komisi, aby se při přípravě programů pomoci a při jednáních se třetími zeměmi o akčních plánech v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí zabývaly otázkou soudních systémů pro mladistvé, přičemž pozornost by měly věnovat nejen ratifikaci příslušných mezinárodních a regionálních standardů, ale také jejich účinnému provádění;

57. vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily soudržnost politik týkajících se dětí tím, že práva dětí zohlední i v dalších hlavních oblastech politik, jako je bezpečnost, změna klimatu, migrace a účinnost pomoci;

58. žádá, aby všechny politiky EU, jež budou mít pravděpodobně dopad na děti ve třetích zemích, byly před přijetím důsledně posuzovány z hlediska jejich dopadu na práva dítěte a rovněž následně vyhodnocovány; zdůrazňuje, že by děti měly být považovány za samostatnou a odlišnou skupinu, protože jsou postihovány jiným způsobem než dospělí;

59. vítá iniciativu zahájenou v rámci výše uvedených závěrů Rady, která se zaměřuje na lepší koordinaci a zdokonalení dělby práce v oblasti práv dítěte zmapováním stávajících politik Komise a členských států a činností v pilotních zemích;

60. je znepokojen tím, že stále ještě nebyly určeny pilotní země, a vyzývá členské státy, aby za tímto účelem úzce spolupracovaly s Komisí;

61. vyzývá Komisi, aby vypracovala postupy, referenční hodnoty a ukazatele s cílem zajistit, aby zohledněná práva dítěte nebyla vyřazena z programu činností, a sdílí názor Komise, že kromě zařazení práv dítěte jsou také zapotřebí konkrétní kroky v rámci zeměpisných fondů a Evropského rozvojového fondu, pokud možno v rámci neústředních sektorů;

62. domnívá se, že Parlament by mohl hrát koordinovanější a systematičtější úlohu při monitorování závazků EU v oblasti práv dítěte, např. prostřednictvím Výroční zprávy o lidských právech;

63. navrhuje, aby meziparlamentní shromáždění (Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU, Eurolat a Evropsko-středomořské parlamentní shromáždění) zvala na své schůze dětské organizace z hostitelských zemí, a podporuje vytvoření meziregionálních fór mládeže, jako je Platforma mládeže EU-Afrika;

64. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů a spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU.

[1] Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 27.
[2] Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000 (Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3).
[3] Úř. věst. C 26, 29.1.2004, s. 17.
[4] Úř. věst. C 306, 17.12.2007, s. 1.
[5] Úř. věst C 115, 9.5.2008.
[6] Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.
[7] Úř. věst. C 25, 30.1.2008, s. 1.
[8] Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.
[9] Úř. věst. L 34, 9.2.2000, s. 1.
[10] Úř. věst. C 74 E, 24.3.2004, s. 854.
[11] Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 84.
[12] Přijaté texty, P6_TA(2008)0012.

„Žádná víra není tolik posvátná jako ta, kterou svět chová vůči dětem. Žádný úkol není důležitější než zajištění, aby jejich práva byla respektována, aby bylo chráněno jejich blaho, jejich životy byly osvobozeny od strachu i nouze a aby vyrůstaly v míru. (Kofi Annan[1])

Úvod

Prohlášení tisíciletí přijaté v roce 2000 představuje náš návrh na změnu a zdůrazňuje naše společné hodnoty a naše společné úsilí. My však víme, že pro většinu ze dvou miliard dětí[2] na světě je realita odlišná, a také víme, že cíle stanovené v Úmluvě o právech dítěte, která byla odsouhlasena na Valném shromážděné OSN v roce 1989, zůstávají nesplněné.

Ve světě se vyskytují do očí bijící nerovnosti, které jasně ilustruje skutečnost, že i když úmrtnost dětí celosvětově klesá, ze 62 zemí, které neudělaly žádný pokrok nebo nedostačující pokrok směrem k rozvojovým cílům týkajícím se dětské úmrtnosti (MDG 4), se téměř 75 % zemí nachází v Africe. Každý den umírá 30 000 dětí před pátým rokem věku, kdy jejich život mohl být ušetřen jednoduchými a dostupnými opatřeními. Při stávajících trendech nebude cíl MDG ohledně snížení dětské úmrtnosti o dvě třetiny dosažen dříve než v roce 2045.

V mnoha zemích se dříve ohlášený pokles dětské úmrtnosti vydal opačným směrem v důsledku účinků viru HIV a současná krize cen potravin tuto situaci ještě zhorší, stejně jako podvýživa je už zodpovědná za jednu třetinu dětských úmrtí. Když jsou dívky omezovány ve vývoji, stanou se náchylnějšími k nemocem, což se pak následně projeví komplikacemi u porodu. Omezení těchto nedostatků zvýšením počtu zachráněných dětí a zlepšením vzdělanosti u dětí může značně pozvednout hospodářský růst a snížit nerovnost.

Perspektivy dětí si zaslouží a vyžadují pozornost. Ony samy nám říkají, že chtějí, aby byly požádány o radu, a že chtějí, aby se jejich názory a perspektivy a jejich naděje a sny staly součástí úsilí na vybudování vhodného světa pro děti. Jelikož pracujeme na splnění rozvojových cílů tisíciletí (MDG), musíme ve všech svých strategiích, iniciativách a prioritách financování věnovat větší pozornost prioritám, které si stanovily děti pro děti.

Na zvláštním zasedání OSN o dětech řekl sedmnáctiletý Khairul Azri: „Dospělí nechápou podstatu věci. Kdy je dítě považováno za dostatečně schopné, aby se mohlo aktivně zapojit a přispívat? Jestliže nedostanou příležitost, aby se zapojily, tyto schopnosti nezískají. Dejte nám včas šanci a dívejte se, jak poletíme.“

Klíčovou součástí veškerého našeho snažení v oblasti dětských práv bude zajištění politického závazku vůči dětem na nejvyšší úrovni. EU musí ve svém partnerství s rozvojovými zeměmi ovlivňovat veřejnou politiku, aby bylo možné ochraňovat dětské životy tím, že bude podporovat investice do čisté vody, hygieny, vzdělávání a mateřství žen a dívek a zdraví a výživy dětí.

Všechny orgány EU chvályhodně kladou rostoucí význam na potřebu zajistit, aby příslušné politiky a programy obsahovaly a uznávaly práva dětí. Smlouva o reformě podepsaná v Lisabonu obsahuje řadu odkazů na potřebu posoudit nejlepší zájmy dítěte[3] v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte. Důležitými stavebními prvky pro plně kvalifikovanou strategii EU, která se nyní připravuje, jsou pokyny Evropské rady na podporu a ochranu práv dítěte, sdělení Komise „Směrem ke strategii EU pro práva dítěte“ a pokyny pro děti zasažené ozbrojeným konfliktem a jejich aktualizace. Vítanými kroky směrem k účinné a komplexní politice pro děti ve třetích zemích je sdělení „Zvláštní místo pro děti ve vnější činnosti EU a závěry Evropské rady o „Prosazování a ochrany práv dítěte ve vnější činnosti EU – rozvojové a humanitární rozměry“.

Dosáhli jsme širokého a povzbuzujícího konsensu v tom, jak postupovat. Nyní bude pro EU výzvou zajistit, aby se uskutečnily závazky na ochranu a podporu dětských práv. Bude nutné zaměřit se na jejich provádění a na to, které orgány, postupy a investice jsou zapotřebí, pokud máme určit to zvláštní místo pro děti.

Děti jako držitelé práv

Hlavní zásady navržené akčním plánem Komise pro dětská práva ve vnější činnosti jsou povzbuzující a obsahují holistický a koherentní přístup k právům dítěte, respekt k názorům dětí a mládeže, k rovným příležitostem mužů a žen a k místnímu vlastnictví. Avšak zatímco vítáme poukazování na dětskou práci, obchodování s dětmi, děti zasažené ozbrojeným konfliktem a na všechny formy násilí vůči dětem včetně sexuálního vykořisťování a škodlivých obvyklých způsobů, mělo by nás také mrzet, že tyto priority nebyly určeny na základě samotného přístupu k právům dítěte.

EU musí zahájit důkladnou analýzu dětských práv, na základě které můžeme zvolit prioritní opatření. A ta by měla být provedena, když budou přijaty a posouzeny strategické dokumenty jednotlivých zemí, regionů a témat. Přístup založený na právech musí také změnit způsob, jak se zaměřujeme na prioritní opatření. Komise musí např. přihlédnout k požadavkům práva na vzdělání v programu vzdělávání a práva na zdraví při sestavování programu pro zdravotnictví, aby zajistila, že dokonce i ty nejvíce přehlížené děti – včetně dětí se zdravotním postižením a sirotků – mají zajištěn spravedlivý přístup ke zdravotní péči, vzdělání, sociální péči a právním službám. Je příznačné, že pokyny Evropské rady k lidským právům skutečně doporučují, že by práva dětí měla být zahrnuta do politického dialogu, diskuzí o politikách a jednotlivých odvětvích.

Dokumenty Komise a Rady uznávají, že děti mají právo na to, aby jejich názory byly vzaty v úvahu[4] , avšak abychom tomu dali opodstatnění a zajistili, že budou k dispozici zdroje a přijata příslušná opatření, musíme vidět nové iniciativy v partnerských zemích i na úrovni EU. Zaměstnanci EU musí podstoupit intenzivnější a dokonalejší školení především o tom, jak řídit efektivní a bezpečnou spoluúčast dětí. Spoluúčast dětí by měla začínat na místní úrovni, a když se rozhoduje o financování, Komise by měla upřednostňovat projekty s dětskou spoluúčastí, které budují nebo podporují současné sítě. Je sporné, zda velká, jednorázová jednání setkání slouží hodnotnému účelu. Dětské sítě a organizace by měly systematicky přispívat k pracovním dokumentům o státní strategii a nástrojům národního plánování jako jsou pracovní dokumenty o strategii na snížení chudoby.

Podpora dětských organizací je potřebná zejména v křehkých situacích, kde jsou mladí lidé rozhodující pro smíření a obnovu. V partnerských zemích by navíc měla být podpora poskytována učitelům, pracovníkům ve zdravotnictví a dalším, kteří pracují s dětmi den co den a bok po boku.

Příčiny a prevence

Abychom pro děti dosáhli udržitelných zlepšení, musíme se zaměřit na základní příčiny porušování práv dítěte. To znamená snížit chudobu, zajistit kvalitní vzdělávání a zastavit diskriminaci. Proto klíčovou činností veškerého našeho úsilí při naplňování cílů MDG je označit nevýhody, se kterými jsou děti konfrontovány. Měli bychom uvítat opakované závazky EU na financování cílů MDG, ale také uznat, že řadě členských států se nedaří učinit nezbytné závazky týkající se rozvržené rozpočtové podpory, aby mohly být splněny referenční hodnoty pro rok 2010. Vzhledem k současné finanční krizi by mohli někteří argumentovat, že splnit tyto cíle bude nyní pravděpodobně obtížnější než kdykoli předtím. My však nemůžeme stát stranou, když víme, že každé 3 sekundy umírá jedno dítě nebo každou minutu umírá jedna žena při porodu.

Dosažení cílů MDG 2 o jednotném základním vzdělání je hlavním úsilím pro prevenci porušování práv dítěte. Vzdělání pomůže snížit chudobu a nerovnost. Každý rok školní docházky zvyšuje mzdy, které ženy i muži vydělávají, v průměru o 10 procent.

Rovnost mezi muži a ženami na všech úrovních vzdělání je hlavním cílem MDG 3. Dvě třetiny z 800 milionů negramotných lidí na světě jsou ženy a dívky, které nejsou jednoduše zařazeny do investic vkládaných do vzdělávání nebo vykonávají nádenickou práci jako je sběr dřeva a vody. V současné době je vzdělání žen ve světě uznáváno za sociální investici s jednou z nejvyšších návratností. Vzdělávání dívek znamená dát jim mnohem lepší šanci, aby si vydělaly na živobytí. U dívky, která ukončila základní vzdělání, existuje menší pravděpodobnost, že dostane HIV/AIDS, a má také méně dětí, u kterých je díky tomu zhruba dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou očkovány a dožijí se dospělého věku.

Kvalitní vzdělání musí být prioritou v konfliktních a křehkých situacích: ze 72 milionů dětí na celém světě, které nechodí do školy, více než polovina z nich (37 milionů) žije v nepevných státech postižených konflikty. V těchto státech je vzdělání obzvlášť důležité, jelikož vnáší prvek normálnosti do dětských životů. Je také důležitou složkou překonávání konfliktu a podporuje reintegraci do válkou narušených společností. Ale závazky finanční podpory jsou stále nedostačující, dosahují pouze 5% oficiální rozvojové pomoci na podporu vzdělání pro státy zasažené konfliktem.

Plán Komise zaměřit se ve svých operacích humanitární pomoci na vzdělání je vítaným vývojem. V současnosti je důležité zvýšit povědomí u zaměstnanců a vypracovat provozní pokyny v rámci Generálního ředitelství pro humanitární pomoc (ECHO), kterými se EU zaváže zahrnout vzdělání do každé humanitární reakce a v souladu s minimálními normami interaktivní sítě pro vzdělání v naléhavých situacích (INEE), ve vleklých krizích a rané obnově.

Bok po boku prioritních opatření, jejichž seznam je uveden v akčním plánu Komise a které se zaměřují na dosažení „konečných účinků“, je nezbytné zdůraznit preventivní opatření. Na národní úrovni je podpora strategií státu a systémů na ochranu dítěte, příslušných zákonů, politiky a služeb prvořadá. Měla by být podporována ministerstva sociální péče a spravedlnosti a rovněž sítě na ochranu dítěte, aby byla schopna označit děti a rodiny v ohrožení a zajistit jim podporu dříve, než bude dětem ublíženo. Na národní úrovni by se měly podporovat způsoby sestavování rozpočtů přátelské k dětem, monitorovací a ohlašovací mechanismy pro děti, koordinační orgány a nezávislé instituce jako je osoba ombudsmana pro děti.

Prioritou by měla být podpora všeobecné registrace porodů. Novorozenci bez registrace je při narození odepřeno právo na úřední identitu, uznávané jméno, rodinnou historii a národnost. Registrace každému dítěti uděluje zřetelnou právní identitu. Děti bez této ochrany jsou více bezbranné vůči dětské práci, odvedení do armády, předčasným manželstvím, atd. Skutečně velké množství neregistrovaných dětí se rodí v rozvojových zemích, z nichž jedna třetina má registrovanou porodnost nižší než 50 %.

Instituce

Náležité instituce jsou zapotřebí, což ale není dostačující podmínkou pro obecnější zajištění uplatňování lidských práv a dětské politiky EU. Nedávný vývoj na úrovni EU byl povzbudivý[5], ale architektura institucí setrvává v nepřiměřeném stavu. Odpovědnost za provádění strategie EU o právech dítěte musí být jasně definovaná a musí být vytvořeny struktury pro usnadnění koordinace.

Co nejdříve by měla zahájit svou činnost navržená neformální skupina expertů z členských států EU pro dětská práva. Skupina by také měla sledovat provádění závěrů Rady Evropy a podávat hlášení o konkrétních opatřeních přijatých v pilotních zemích. Měla by se provádět rutinní a pravidelná koordinace jak mezi různými pracovními skupinami Rady pro záležitosti dětí, tak také v rámci interinstitucionální skupiny pro dětská práva. Mapování a cvičení na provedení v pilotních zemích ohlášené v závěrech Rady, by měla být zahájena co nejdříve, aby bylo možné otestovat současné instituce a zajistit vzdělávací školení.

Měla by se vyřešit skutečnost, že Generální ředitelství pro vnější vztahy (DG Relex) v Bruselu zaměstnává pro dětské záležitosti pouze jednu osobu na poloviční úvazek. Rozhodně by také v každé delegaci EU měl být někdo zodpovědný za práva dítěte. Zvláštní zástupce pro práva dítěte na úrovni Evropské rady se zkušenostmi a znalostmi z oblasti působnosti by zajistil viditelnost a vedení. Kromě odborníků by měli být proškoleni všichni zaměstnanci Komise a měli by obdržet patřičné pokyny pro záležitosti týkající se práv dítěte a rovněž pokyny k možným dopadům různých druhů programů na dětská práva.

Nástroje a postupy

Mainstreaming (obecné označení většinově přijatelných názorů) je sám o sobě velmi dobrý, ale pokud neexistuje jasný proces, stanovených cílů nebude dosaženo. K diskusím o programu by měli být pozváni zástupci sítí na ochranu dítěte a poradní skupina občanské společnosti a agentury OSN by měly přispět technickou expertizou. V dokumentech o státní a tématické strategii by měly být vydány pokyny pro každý z klíčových ústředních sektorů zabývající se dětskými právy, které budou určovat, jak mohou být dětská práva rozdělena do hlavních přijatelných názorů, a určovat příslušné zdroje dat a ukazatelů. Do operací na podporu rozpočtu včetně kontraktů rozvojových cílů milénia (MDG) by měly být zahrnuty konkrétní cíle a ukazatele pro oblast dětských práv. V tomto ohledu je vítán záměr Komise podporovat partnerské země, aby vytvořily národní akční plány pro oblast dětských práv s jasnými měřítky, měřitelnými cíli a časovými liniemi a mechanismy přezkoumání.

Přezkoumání dokumentů DCI (nástroje pro rozvojovou spolupráci) o státní strategii a dokumentů ACP o státní strategii v polovině vymezeného období by mělo být chápáno jako příležitost nejenom pro důkladnou situační analýzu práv dítěte, ale také pro systematické přezkoumání prozatím dosažených výsledků. Kde to bude nutné, dokumenty o státní strategii a dokumenty o tématické strategii by měly být upraveny v souladu se zásadami místního vlastnictví a měla by být zajištěna spoluúčast dětí a organizací občanské společnosti.

Investice

Je velice důležité, aby Komise měla jasnou představu o tom, jak převádět přijaté závazky do předvídatelných dlouhodobých programových a finančních závazků. Možná bude nutné převést konkrétní programy o dětech pod zeměpisné programy DCI (nástrojů pro rozvojovou spolupráci), pokud to bude možné do neústředních sektorů a také pod Evropský rozvojový fond (EDF). Komise by měla zveřejnit přehled o tom, kde a jak byly použity fondy na podporu konkrétních cílů MDG na poli dětských práv – stejným způsobem jako je to provedeno v atlasu dárců 2008 pro oblast rovných příležitostí mužů a žen. Finanční nástroje a postupy by měly být pružnější, aby bylo možné poskytovat rychlé a přesto trvale udržitelné reakce na programy, které se zabývají právy a potřebami dětí.

Soudržnost politik ve prospěch dětí

V politice EU jsou oblasti, které mají přímý dopad na děti, jež nejsou ve sdělení uvedeny – např. migrace a reforma bezpečnostního sektoru. Nejenom že provádíme politiku soudržnosti mezi různými sektory (které všechny podporují stejné cíle), ale musíme také zajistit, aby jedna oblast politiky „neškodila“ další.

Když se bude provádět hodnocení dopadu – jako např. na obchod – děti by neměly být posuzovány stejně jako dospělí.

Úlohy Parlamentu

Parlament musí hrát koordinovanější, systematikou úlohu při monitorování závazků EU v oblasti dětských práv. Výroční zpráva Evropského parlamentu o lidských právech by měla obsahovat samostatnou část, která bude analyzovat úroveň závazku na poli dětských práv. Každý parlamentní výbor by měl jmenovat jednoho člena, který bude sledovat problematiku dětských práv a který by zároveň byl kontaktní osobou. Mohly by se zorganizovat školící kurzy pro členy Parlamentu, aby bylo možné získat nezbytné odborné znalosti.

Členové Parlamentu, kteří se účastní společného Parlamentního shromáždění a zastupují země ACP a Evropský parlament, by měli i nadále stavět na stávajících iniciativách ohledně spoluúčasti a zapojení dětí a to tak, že pozvou dětské organizace hostitelské země. Shromáždění pro EU a Latinskou Ameriku (Eurolat) by mělo podniknout obdobná opatření. Další variantou je utvořit platformu mládeže EU-Afrika, která by mohla přispět ke společným akčním plánům EU-Afrika, a platformu mládeže společného Parlamentního shromáždění.

Evropský parlament hraje rostoucí úlohu při formování strategií a programů prostřednictvím svého práva na demokratickou kontrolu. Výbory by měly stanovit společné pokyny pro analýzu návrhu Komise, aby se zajistilo, že Parlament zohlední záležitosti práva dítěte ve svých připomínkách a závěrech.

V rozvojových zemích by měla vzrůst angažovanost a podpora národních parlamentů. Jejich kontrola programů (a v případě ACP dokumentů o strategii států a strategii regionů) zabezpečí základní součást snahy o zajištění, aby práva a zájmy dětí získaly od svých vlád náležitou prioritu.

[1] Stav dětí na světě, 2000.
[2] Článek 1 Úmluvy OSN o právech dítěte definuje dítě jako osobu mladší 18 let: „Pro účely této Úmluvy dítě znamená každou lidskou bytost mladší osmnácti let věku, pokud podle zákonů uplatnitelných na dítě nedosáhne zralosti dříve“.
[3] Lisabonská smlouva, článek 3 Smlouvy o Evropské unii.
[4] Úmluva OSN o právech dítěte (CRC) článek 12.
[5] Fórum EU o právech dítěte, meziútvarová skupina pro dětská práva s podskupinou vnějších vztahů, koordinátor Komise pro práva dítěte, vypracování UNICEF Toolkit a zahájení procesu školení o právech dítěte.

pro Výbor pro rozvoj

ke zvláštnímu místu pro děti v rámci vnější činnosti EU
(2008/2203(INI))

Navrhovatel: Milan Horáček

NÁVRHY

Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. poukazuje na skutečnost, že polovinu světové populace tvoří děti; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba považovat práva dětí za prioritu politiky EU v oblasti rozvoje; připomíná, že na základě Úmluvy OSN o právech dítěte jsou práva dětí nezcizitelnou součástí lidských práv obecně, a žádá proto Radu a Komisi, aby tuto otázku začlenily do všech dvoustranných i vícestranných jednání o lidských právech a politických dialogů a aby zohledňovaly dětská práva ve všech sociálních, vzdělávacích i hospodářských politikách;

2. žádá Komisi a Radu, aby v rámci jednání s rozvinutými zeměmi a se zeměmi se středně vysokými příjmy řadily otázku dětských práv mezi hlavní priority a aby koordinovaly činnost zaměřenou na řešení některých obzvláště obtížných otázek (jako je úloha Číny v Súdánu, úloha dětí v ozbrojených konfliktech atd.);

3. vyzývá Komisi a členské státy EU, aby prosazovaly uplatňování Úmluvy o právech dítěte a protokolů k této úmluvě a aby ještě intenzivněji podporovaly reformy právních systémů třetích zemí zaměřené na ochranu dětí;

4. vyzývá Komisi, aby zajistila větší soulad mezi opatřeními přijímanými na podporu dětských práv, např. mezi Evropskou iniciativou pro demokracii a lidská práva (EIDHR) a tematickými a geografickými rozpočtovými položkami, a aby zohledňovala nejzranitelnější děti, a to především děti účastnící se ozbrojených konfliktů, děti žijící v místech, kde takovéto konflikty nedávno proběhly, a děti žijící v nejméně rozvinutých zemích;

5. žádá Komisi, aby do své politiky uplatňované vůči zemím na východ a na jih od svých hranic zahrnula otázku dětí žijících na ulicích a problematiku boje proti obchodování s dětmi a aby za tímto účelem koordinovala zdroje poskytované v rámci evropského nástroje sousedství a partnerství (ENPI) a EIDHR; zdůrazňuje, že je třeba hledat příčiny obchodování s dětmi a lidskými orgány a proti těmto příčinám bojovat, obzvláště v případech, kdy jsou oběťmi romské děti;

6. vyzývá EU, aby do tematického programu týkajícího se azylu a migrace, jenž je součástí nástroje pro rozvojovou spolupráci, začlenila podporu obzvláště zranitelných skupin, jako jsou děti migrantů a děti žijící v chudobě;

7. zdůrazňuje, že EU by měla v rámci svých vnějších činností důrazně vybízet vlády třetích zemí k dodržování mezinárodních standardů v oblasti práv dětí, zejména pokud jde o poskytování základních sociálních služeb pro děti, jako je bezplatná distribuce potravin ve školách a předškolních zařízeních a přístup ke zdravotní péči; zároveň klade důraz na skutečnost, že zajištění rovného přístupu ke vzdělání pro děti žijící v podmínkách ozbrojeného konfliktu a v místech, kde takový konflikt nedávno skončil, představuje významnou investici při předcházení konfliktům;

8. žádá Komisi, aby do svých vnějších činností a vztahů se třetími zeměmi zahrnula boj proti beztrestnosti jako významné opatření, jehož cílem je předcházet porušování práv dítěte;

9. vyzývá Evropskou unii, aby ve své vnější činnosti věnovala zvláštní pozornost situaci dětí vystaveným diskriminaci, včetně dětí, jež se ocitly v konfliktu se zákonem, a dětí zbavených svobody a umístěných v uzavřených ústavech; zdůrazňuje, že děti by měly mít snadnější přístup ke spravedlnosti a k odborné pomoci a že je při soudním řízení nezbytné zohledňovat prostřednictvím zvláštních ochranných opatření jejich věk;

10. vyzývá Radu a Komisi, aby se v rámci jednání o akčních plánech v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí se třetími zeměmi zabývaly otázkou soudních systémů pro mladistvé, přičemž pozornost by měla být současně věnována nejen ratifikaci příslušných mezinárodních a regionálních standardů, ale také jejich účinnému provádění;

11. zdůrazňuje, že v rámci vztahů EU s rozvinutými zeměmi a se zeměmi se středně vysokými příjmy je rovněž důležité poskytovat dětem důstojné vyhlídky, které by zlepšily jejich sociální postavení, systém hodnot, možnosti a vize;

12. zdůrazňuje, že projekty rozvíjející sociální kompetence dětí, jejich toleranci, solidaritu a odpovědnost za stav životního prostředí, zejména v rámci boje proti změně klimatu, mají v rámci vztahů EU s rozvinutými zeměmi a se zeměmi se středně vysokými příjmy zásadní význam;

13. zdůrazňuje, že nadměrná pozornost, kterou děti věnují televizi, počítačovým hrám a internetu, vede k násilí, izolaci, depresi, obezitě a narušenému sociálnímu chování; domnívá se proto, že je třeba prosazovat kontrolu obsahu, informační kampaně a poradenství určené rodičům.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

pro Výbor pro rozvoj

ke zvláštnímu místu pro děti v rámci vnější činnosti EU
(2008/2203(INI))

Zpravodajka: Ljudmila Novak

NÁVRHY

Výbor pro kulturu a vzdělávání vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

1. vítá iniciativu Komise, která objasňuje, že úmluvy o základních lidských právech platí pro děti stejně jako pro dospělé; zdůrazňuje, že děti požívají zvláštních dodatečných práv, jako například práv dítěte, které jsou stanoveny v Úmluvě OSN o právech dítěte;

2. žádá, aby ochrana práv dítěte podle Úmluvy OSN o právech dítěte zaujímala ve víceletém rámci Agentury Evropské unie pro základní práva ústřední místo; je toho názoru, že by tato agentura měla spolu s mezinárodními organizacemi, veřejnými ochránci dětských práv a nevládními organizacemi vytvořit síť, aby se tak zužitkovaly jejich znalosti a zkušenosti;

3. žádá, aby byla práva dítěte zahrnuta do všech opatření a činností v rámci vnějších politik Evropské unie; to platí zejména pro evropskou politiku sousedství, strategická partnerství a proces rozšiřování; považuje za důležité vytvořit efektivní nástroje, které zajistí skutečnou ochranu práv dítěte;

4. vyzývá Komisi, aby vypracovala zprávu, v níž bude objasněno, zdali stávající mezinárodní úmluvy mezi Evropskou unií a třetími státy obsahují právně závaznou klauzuli o ochraně práv dítěte již obsahují, pokud tomu tak není, zda by tato klauzule mohla být do úmluvy vložena;

5. žádá, aby Evropské společenství přistoupilo k Úmluvě OSN o právech dítěte a oběma jejím opčním protokolům a rovněž k odpovídající úmluvě Rady Evropy, včetně Evropské úmluvy o lidských právech a dalších úmluv, které se týkají uplatňování dětských práv, adopce, sexuálního vykořisťování, dětské práce, ochrany dětí v případě ozbrojených konfliktů a zneužívání dětí;

6. vyzývá ty členské státy, které dosud nezřídily funkci veřejného ochránce dětských práv na základě požadavku Výboru OSN pro práva dítěte, aby tak co nejrychleji učinily; současně vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby vyčlenily finanční prostředky pro Evropskou síť inspektorů pro dětská práva;

7. vyzývá Komisi, aby zintenzívnila své úsilí při podpoře rozvojových zemí v rámci provádění ustanovení Úmluvy OSN o právech dítěte a jejich opčních protokolů do vnitrostátních právních předpisů;

8. je toho názoru, že je nezbytně důležité zaměřit co nejvíce pozornosti na vzdělávání dětí a matek, zejména v rámci politiky spolupráce s rozvojovými zeměmi, a potírat dětskou chudobu, která je jednou z příčin kriminality mládeže, drogové závislosti, násilí a sociálního vyčlenění;

9. poukazuje na to, že budoucí přístupy mohou být úspěšný pouze tehdy, pokud budou nevládní organizace, rodičovská sdružení a vzdělávací zařízení na tato dlouhodobá opatření cíleně a účinně dohlížet; zdůrazňuje, že vnitrostátní iniciativy a politika musí být do těchto postupů ve větší míře také začleněny;

10. poukazuje na to, že každá strategie týkající se práv dětí musí vycházet ze čtyřech základních zásad Úmluvy OSN o právech dítěte, kterými jsou: ochrana proti všem formám diskriminace, nejlepší zájmy dítěte jako nejvyšší priorita, právo dítěte na život a osobní rozvoj a právo dítěte na svobodu projevu.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

pro Výbor pro rozvoj

ke zvláštnímu místu pro děti v rámci vnější činnosti EU
(2008/2203(INI))

Navrhovatelka: Anna Záborská

NÁVRHY

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyzývá Výbor pro rozvoj jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy:

A. vzhledem k bodu 9 akčního programu, který přijala 4. světová konference OSN o ženách (Peking, 4. – 15. září 1995) a který představuje rovněž prvořadou zásadu zmiňovanou na všech mezinárodních konferencích předchozího desetiletí týkajících se práv dítěte,

1. připomíná, že vnější strategie Evropské unie, pokud jde o práva dítěte, by měla být založena na hodnotách a zásadách stanovených ve Všeobecné deklaraci lidských práv, zejména v jejích článcích 3, 16, 18, 23, 25, 26 a 29, a také v Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte a jejích dvou opčních protokolech;

2. odsuzuje veškeré případy špatného zacházení ve vztahu k dětem včetně případů, k nimž dochází v rodině, a připomíná, že ve světě jsou děti hlavními oběťmi četných případů zneužívání; zdůrazňuje, že je tudíž mimořádně naléhavé zahájit důrazné akce pro boj s tímto jevem;

3. zdůrazňuje nutnost zintenzívnit boj proti dětské práci v zemích, kde jsou k ní děti nuceny z ekonomických důvodů a z důvodů přežití; připomíná, že obtížné, nepřípustné a nebezpečné podmínky této situace nejen zvyšují jejich zranitelnost ve srovnání s dospělými, ale navíc zvyšují negativní důsledek této situace, jímž je fakt, že tyto děti nemohou chodit do školy;

4. zdůrazňuje, že jakákoli činnost ve prospěch práv dítěte by měla uznávat prvořadé místo rodičů a nejbližších rodinných příslušníků dítěte a také osob, které se přímo o dítě starají, nebo jimž je svěřeno, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována lepšímu postavení matek;

5. zdůrazňuje nutnost dodržovat Úmluvu Organizace spojených národů o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, aby byla zaručena práva dětí z rodin přistěhovalců;

6. připomíná však, že může být v zájmu dítěte, které je ve své rodině v obtížné situaci, aby od ní bylo dočasně odděleno, pokud má toto opatření ochrannou podobu, zejména v případě psychosociálních nebo psychických problémů rodičů, násilí v rodině, špatného zacházení a pohlavního zneužívání;

7. zdůrazňuje, že nejvlastnější zájem dítěte musí mít naprostou přednost a že je tudíž vhodné hledat co nejvhodnější řešení ve prospěch opuštěných dětí nebo sirotků a zamýšlet se nad tím, že je nutné nabídnou těmto dětem, které jsou ve velké citové a psychické nouzi, možnost nalézt náhradní rodinu mimo jejich zemi původu, pokud nebylo možné situaci vyřešit na vnitrostátní úrovni;

8. odsuzuje všechny formy násilí páchaného na dětech, jako jsou psychické, psychologické, sexuální a strukturální násilí, přítomnost dětí v ozbrojených konfliktech, otroctví, obchodování s dětmi nebo prodej dětí či jejich orgánů, vykořisťování prací, dětská pornografie, dětská prostituce, pedofilie a rovněž formy násilí, k nimž vede velká chudoba, kvůli níž se jim nedostává základní zdravotní péče, která škodí jejich fyzickému a psychickému vývoji a pod jejímž vlivem děti trpí podvýživou a hladem; staví se proti eugenické diskriminaci související s pohlavím, která je v některých zemích stále častější; žádá Komisi, aby zavedla program pomoci a psychologickou podporu pro děti počaté při kolektivním znásilnění a pro jejich matky;

9. zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, aby každé dítě na světě mělo od narození svou totožnost;

10. zvláště odsuzuje konkrétní případy porušování práv žen a dívek, jako jsou „trestné činy ve jménu cti“, sňatky z donucení, mrzačení ženských pohlavních orgánů a další škodlivé tradiční praktiky, které nikdy nelze ospravedlnit a jež nelze v žádné situaci tolerovat, a žádá, aby se zvýšilo úsilí, jehož cílem je zaručit dívkám širší přístup ke vzdělání; v této souvislosti upozorňuje, že vzdělání hraje významnou úlohu v ochraně proti vykořisťování;

11. zdůrazňuje nutnost lepšího přístupu k problémům, jimž musí čelit mladé dívky, a za tímto účelem navrhuje, aby získávaly všeobecné vzdělání zahrnující všeobecnou kulturu, ale aby se také učily lépe zvládat problémy každodenního života, stejně jako problémy, k nimž dochází v období krize;

12. obrací se na státy, které přijímají a poskytují rozvojovou pomoc, aby do všech svých vzájemných výměn systematicky zahrnuly sanitární ustanovení o ochraně dětí, jež jsou oběťmi velké chudoby a podvýživy a jež postihuje zápal plic, průjmy nebo malárie, které jsou hlavními příčinami dětské úmrtnosti v rozvojových zemích, a aby se k těmto problémům přistupovalo z hlediska rovnosti pohlaví s cílem ukončit četné formy diskriminace žen a dívek; žádá Komisi, aby v programech rozvojové spolupráce zvýšila finanční podporu pro prioritní zdravotnické cíle, které se týkají dětí;

13. žádá Unii, aby rozhodně usilovala o odstranění všech forem diskriminace dívek (již od početí) a aby poskytla dostatečné zdroje pro boj proti nerovnostem, které z této diskriminace vyplývají;

14. naléhavě žádá Unii, aby považovala právo na vzdělání, zejména pro dívky za prioritu programů pomoci a v rámci dialogu s partnerskými zeměmi o prováděné politice; zdůrazňuje nezbytnost bojovat proti přetrvávající diskriminaci v chudých rodinách, které nemohou hradit výdaje na školní docházku všem svým dětem a upřednostňují školní docházku chlapců na úkor dívek;

15. žádá Komisi, aby v rámci rozvojové politiky Unie zdůrazňovala význam a nezbytnost registrovat narození každého dítěte v jakékoli třetí zemi a aby své programy pomoci vázala na podmínku, že registrace narození každého dítěte bude povinná;

16. naléhavě žádá humanitární organizace a mezinárodní subjekty pověřené přidělováním pomoci, aby zaručily, že vhodná podpora a nezbytné prostředky se skutečně dostanou k dětem a nebudou zneužity;

17. upozorňuje na zvláště obtížnou situaci dětí nakažených virem HIV a nemocných AIDS a také sirotků v důsledku AIDS; odsuzuje zejména násilí na ženách a dívkách páchané na základě přesvědčení, že sexuální styk s pannou může vyléčit AIDS, a naléhavě žádá, aby byly uspořádány místní informační kampaně s cílem vyvrátit tuto mylnou domněnku a více tak chránit zejména mladé dívky.

VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU

[1] Úř. věst. L 34, 9.2.2000, s. 1.

Datum přijetí

Výsledek závěrečného hlasování

+:

–:

0:

Členové přítomní při závěrečném hlasování

Vittorio Agnoletto, Angelika Beer, Monika Beňová, Călin Cătălin Chiriţă, Giorgos Dimitrakopoulos, Michael Gahler, Jas Gawronski, Alfred Gomolka, Klaus Hänsch, Richard Howitt, Ioannis Kasoulides, Maria Eleni Koppa, Helmut Kuhne, Vytautas Landsbergis, Johannes Lebech, Philippe Morillon, Baroness Nicholson of Winterbourne, Raimon Obiols i Germà, Vural Öger, Janusz Onyszkiewicz, Justas Vincas Paleckis, Ioan Mircea Paşcu, Alojz Peterle, João de Deus Pinheiro, Samuli Pohjamo, Bernd Posselt, Libor Rouček, Christian Rovsing, Flaviu Călin Rus, Katrin Saks, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, György Schöpflin, Hannes Swoboda, István Szent-Iványi, Charles Tannock, Inese Vaidere, Geoffrey Van Orden, Ari Vatanen, Andrzej Wielowieyski, Zbigniew Zaleski, Josef Zieleniec

Náhradník(ci) přítomný(í) při závěrečném hlasování

Alexandra Dobolyi, Árpád Duka-Zólyomi, Kinga Gál, Aurelio Juri, Aloyzas Sakalas, Inger Segelström

Právní upozornění - Ochrana soukromí